[HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

STALL! STALL!

Vylítnu ke stropu, zády narazím na hladkou plastovou konstrukci a rozplácnu se na ní jak moucha na skle archaickýho simulátoru. Box mi vyklouzne z ruky a na krátký okamžik mě přepadne panika. Snažím se na stropě nahmatat cokoliv, čím bych se moh přitáhnout blíž a nahmátnout kovové ucho, ale je to marný. Dokonce mi hlavou prolítne myšlenka, že jestli mám fakt nějaký telekynetický nadpřirozený síly, měly by se projevit zrovna teď! Ale prd...

TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!

Najednou ucítím svoji vlastní váhu a odlepím se od stropu. Box konečně sklouzne trochu níž, chytím ho a přitáhnu pod sebe. Schoulím se, vlastním tělem kryju kufr a žuchnu na zpátky na lavici a z ní na zem. Bolí mě celý člověk, ale obejmutý cenný box je snad v pohodě. Můj milá... moje CMFPE. Nesmí se jí nic stát.

Zranění - Max je nucen chránit box s CMFPE jako prioritu číslo jedna.


Vyškrábu se na nohy, box pořád tisknu na hrudníku a popolezu k oknu. Stáhnu volume přehrávače o osmdesát procent a snažím se oddělit nepřetržitý proud záblesků z klipů od toho, co se děje za oknem.

"Přeješ si to pochopit?" ozve se věcný hlas BíBí a její avatar se vykreslí vedle mě. Ruce má založené na prsou, lehce se usmívá a očima těká mezi šedivými... zvířaty, zelenofialovýma rostlinama a šmouhama dalších.... tvorů, které vidíme pobíhat pod korunami.... stromů někde hluboko pod náma. "Můžu spolu s ostatními postavit nějaký model toho, co dole vidíme. Určitě najdeme v hudební databázi nějaká vhodná audiovizuální zpracování."
"Ne, dík..." vydechnu polohlasem a utřu si předloktím spocené čelo. "Gé, potřebuju tu Gé. Jinak mi asi definitivně hrábne," dodám. Pokusím se zaostřit na tmavý oblak čehosi uspořádaného, co vylítne nad koruny stromů.

"Maxi, pomoc..." ozve se Gé. Její hlas je slabý, sotva ho slyším, a přerývaný, jako když jsem našel Míju u Návratářů. Její avarar nalepený na skle se i stejně třese. Koukne na mě vyvalenýma očima. Kolem vyvalených zorniček se táhne jenom úzká bleděmodrá linka a v koutcích se renderujou slzy. "Něco je špatně, Maxi," vzdychne a těkne hlavou k oknu. Zdá se mi, jako by s tím bojovala. Jako by nechtěla koukat tam dolů na první obrazy Ráje, ale něco ji k tomu nutilo. "Zaznamenala jsem odemčení obrovského množství dat. Nevím, odkud se berou... ani co znamenají. Je to divný kód Maxi. Jako jádro CMWGE, ale... jiný."
"BíBí!" zařvu a prohmátnu rukou přes jejího avatara. "Co se to sakra děje? Nějaký virus? Odpoj ji od toho, hned!"
"Strašně bych chtěla, vážně, ale tohle přání ti nedokážu splnit, Maxi. Nevidím tu na tebe žádný vnější link, kromě stabilního a zabezpečeného spojení s CMWGE v HoGlo. Nevím, co mám dělat."
"Na mě kašli, odpoj Gé!"
"Gé je zakódovaná v tobě, nejede ji nijak odpojit."
"Promiň, Maxi... nedokážu... nedokážu to zastavit."

Gé se pomalu obrátí zpátky k oknu. Rozpixelovatí se a já na spánku ucítím slabé mravenčení. Hlava nad uchem se strašně rozehřeje. Horizont Ráje se rozmázne a nebe splyne s lesem pod ním. Snažím se odlepit od okna a protřít si oči, ale jenom přidávám další šmouhy do rozhašeného vizuálu. Obrazy zachycené od Gé se mi začnou dávkově pumpovat do mozku.
Max Richter píše: 14. 7. 2021, 17:58 ... pár dní po incidentu, kanceláře M.D.P.D. ...

"S ohledem na obnovení mentální stability bude po dobu rekonvalescence aktivován elektronický psychologický asistent. Hm, bude dohlížet na tvé... zdraví."
"Cože zas?" málem znovu vykřiknu.
"Klid, máme ho implementovaný všichni už od zkoušek. Prostě uslyšíš hlas v hlavě, který tě bude držet v pohodě."
"Není to opak toho, co od psychicky zdravých lidí chceme?"
"Užij si to, Richter."
"Rozkaz, majore!"

"Ahojda!" Uslyším vedle ztlumeného přehrávače další zvukovou vrstvu. ""Já jsem Gé, Maxi, a budu na tebe dávat bacha! Chceš si teď o něčem popovídat? Já si chci povídat vždycky!"
Josef Marek píše: 8. 6. 2021, 05:52 Odložím napůl smontovanou trysku a nechám se vést. Modrá šmouha se konečně uklidní a začne nabývat humanoidních obrysů, přesněji obrysů malé holčičky, vznášející se tak na stopu nad zemí. Začne ukazovat. Chvíli na sebe, chvíli na plazmatickou zeď před námi, chvíli na tramvaj. A chvíli také na místo, kde by normální člověk měl srdce a také si dává jednu přízračnou ruku před čelo, jako by hleděla do dáli.

...

"Ty něco hledáš?" zeptám se, když znovu ukazuje pohled do dáli. Přikývne a dá si znovu ruku na srdce.
"Lásku?"
Zavrtí hlavou.
"Přítele?"
Několikrát rychle přikývne a ukáže rukou výšku trochu většího dítěte.
"Taky modrá bytost jako ty?"
Zavrtí hlavou. A krátkým gestem naznačí plnovous.

Dítě z plnovousem, to už je na mne v tuhle chvíli příliš složitá hádanka a navíc kolem nás
Halaster Černoplášť píše: 25. 9. 2020, 14:55 Poslední, čeho si všimneš, je magický vír ukrytý za čarolodí.

Tvůj lid v přístavu na druhé straně nejprve s úžasem a obavami sleduje výjev, který jsi mu připravil, ale dobře ho znáš - nebude trvat dlouho a šok pomine a bude připraven čelit čemukoliv, co tato trhlina přinesla.

"Promiň Harfičko, tohle je ale příliš zajímavé, než abych se jen dívala," uslyšíš ještě za sebou drobný hlásek, "a navíc, cestování mezi světy byl vždycky tak trochu můj koníček," dodá Gwíla, zatímco se vyhoupne z portálu, nabude zpět fyzickou podobu a vydá se k lodi.
Gwilwilethel píše: 6. 2. 2019, 16:08 Gwilwilethel září její veliká modra kukadla a ani nemrkne.

Nevnímá dvourozměrný dlouhý stůl a nějakou podivnou knihu, která jí nic neříká, ani když si její popis čte už po několikáté.

Je slepá vůči vírům DOBRA a ZLA vedle ponorky.

Gwíla zcela konsternovaně poslouchá Pána Dobra, každé jeho slovo v ní zarezonuje a jeho myšlenky ji zcela pohltí.

Zamrká, shrábne všechny své hračky, aby nabrala alespoň nějakou významnou váhu, a vrhne se k Pánovi Dobra. Ponorka zrychlí.

"Ty říkáš, že si vyměníme role? Takže ty bys zůstal trčet tady a já... já bych byla místo tebe? Byla bych všude? Měla moje vlastní pravidla? Taková která by se mi líbila?

Vy všichni byste byli mojí noví kamarádi? Fanka, ty, strejda Doragon? A JÁ bych si mohla navždycky hrát s VÁMI?"
PánJeskyně píše: 22. 3. 2017, 12:07 Severní stěnu místnosti zakrývají potrhané záclony. Na podlaze leží staré zplesnivělé hadry, které kdysi musely být krásnými látkami, a v koutech visí pavučiny. Uprostřed místnosti stojí vratký rozklížený stůl vyřezaný ze dřeva. V severovýchodním rohu vidíte truhlu – a na truhle sedí jakási okřídlená dívčí postavička.

Poletucha.png
Poletucha.png (105.22 KiB) Zobrazeno 808 x

Doteď si prozpěvovala smutnou elfskou píseň o měsíci a vrbách, ale nyní zmlkla.

"Je tam někdo?" zeptala se tiše.

Zatajíte dech a odpovědí je jen ozvěna jejích slov utlumená zbytky těžkých závěsů.

"Jestli ano, nebojte se, já jsem hodná. A nekoušu," pronese, "jako jediná. Tedy aspoň myslím."

Ze slov není úplně poznat, zda si není jistá tím, že jako jediná nekouše, či zda si není jistá tím, že nekouše.

"Hosté by se měli posadit na čaj. Poslechnout si mou píseň. Prosím, jsem tu tak sama a je tu taková nuda...."
Obrázek Zažiješ podivné vize
Naposledy upravil(a) Max Richter dne 16. 7. 2022, 00:07, celkem upraveno 1 x.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od J35U5xMachina »

Před Plutovou drtičkou minulosti

"Plutova drtička? Chceš říci, že ji hlídáš pro jiného psa?" poškrábu se na hlavě, než mi to dojde. Potkal jsem trojhlavého psa jako strážce v tolika gamesách, že bych málem zapomněl, na co je to reference. Co si ale pamatuju, je, jak na něj. Protáhnu si ramena a křupnu krkem,usměji se.

Přesně tohle jsem po všech těch starostech s politikou, obavách o Míju a složitém vztahu s MemeSis potřeboval. Jednoduchý přímočarý boj na život s mýtickou nestvůrou.

Prohlédnu si svůj gladius, který mám místo katany. Takže podle jakých pravidel hrajeme? Když byla řeč o Plutovi, zkontroluji, jestli mě nedoprovází Goofy a Kačer Donald. Nejsou tu, takže to bude méně arkádové. Nemám ani motorku a pistoli... takže možná jako v Asasínově krédu? Nemám ani luk...

:think:

Pokrčím rameny. Však já už na to přijdu. Zkusmo se párkrát překulím přes rameno, abych vyzkoušel úhyby. Cool, ještě jsem to nezapomněl. Ještě si nechám objevit štít. Přeci jen tohle bude hardcore a proti třem hlavám se bude hodit krom uskakování i možnost vzít ho něčím po čumáku.

Vyvolám příkaz pro spuštění boje, takže najednou začnu bušit mečem o štít. Cool!

"Jakýžto bláhový smrtelník si troufá pokoušet Osud a vyzívat k boji samotné-"
"SKIP!" přeskočím dialog, "Sry, čumba, ale Meme čeká, navíc se mi přehřívá motherboard, který mám v hlavě, takže i když se na ten boss fight těším, nemám na to celý den..."

Kerberos zavyje všemi třemi hlavami a skočí po mě. Odkulím se stranou. Svět se roztočí v divokém víru úhybů, piruet a skoků přes rameno. Odrážím zubaté tlamy a uskakuji tak dlouho, dokud neodkoukám sekvenci útoků. Pak přejdu do protiútoku!
Trik je soustředit se na jednu hlavu - tu boční. Jakmile je po ní, stane se boj sice zuřivějším, ale rozsah Kerberových útoků klesne. Stačí se mu držet po té straně těla, kde je vyřazená hlava a rázem mám trochu klidu. Možná bych mohl risknout zkusit parry, když už mám ten štít. Třeba se mi pak podaří dostat se mu na hřbet a ukončit to jedním pořádným bodnutím mezi lopatky.

"Tak pojď ty... velkej pse! Uvidíme, kdo z nás dvou je hustější!"

¡cink! Obrázek Skvěle se bavíš s nějakou ztracenou atrakcí.

Překonat Strážce podsvětí a dostat se i informacím.
Obrázek KyberNindža - <4>+Vůle <2>Obrázek Nástroj +2 na propadnutí slabině nebo vyhnutí se důsledkům slabiny.
(1x za kapitolu: Slabina: Přílišné/zbytečné riskování.)
Naposledy upravil(a) J35U5xMachina dne 23. 8. 2022, 00:22, celkem upraveno 1 x.
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Corneliu Pillat »

Corneliu seděl předpisově připásaný na sedadle a přelétával pohledem z jedné obrazovky na druhou. Manévr, pro který se na poslední chvíli pilotka rozhodla, byl riskantní. Nevěděli jaké budou podmínky na místě přistání. Teoreticky to mohlo být ještě horší a nebo by mohli ztratit rychlost a výšku dříve, než vůbec k dostatečně velké vodní ploše dolétnou. Už se ale stalo a teď nezbývalo, než držet palce, aby se Míjino rozhodnutí ukázalo jako správné.
Hlavou mu vířily myšlenky. Kdo byly ty postavy s pochodněmi? Mohl v Ráji být inteligentní život? Ta pravděpodobnost byla nesmírně malá. Zamračil se. Daleko větší pravděpodobnost byla, že Transatlantii unikl zásadní intel - a sice, že Jednota vyslala před Hope and Future ještě jinou, menší loď jako předvoj. Pravděpodobně plnou zmzlíků, jako byl on sám - jen z opačné strany. Ti mohli přistát už před lety a od té doby džungle rychle zakryla stopy...
Chmurné myšlenky nezaháněl ani pohled na Rajskou přírodu, která oproti té pozemské působila snově, místy až étericky a pohádkově. Mohly za to trochu jiné barvy, odlišný způsob lomu světla v atmosféře a samozřejmě nižší gravitace. Teď měl zažívat nadšení z blížících se objevů a nových poznatků. Místo toho se v duchu znovu připravoval na válku, přestože netoužil po ničem tolik, jako po míru.
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

Bojovat s kerberem s antické výbavě je pro kyberninju zvyklého na katanu těžké. Překážka 1.

+4+2+2-1=7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli

Sid Meier píše:Hra je série zajímavých rozhodnutí.
J35U5 zaútočil, ale velmi záhy zjistil, že Kerberos mu nedovoluje pokračovat v naplánované taktice. Chtěl se soustředit jen na jednu hlavu, ale kdykoliv se o to pokusil, po třetím úderu přišel úder z boku, který ho zasáhl, odhodil a když se na konci dlouhého kotrmelce zvedl, byl opět na začátku boje.

Při pátém pokusu už věděl, odkud úder přijde, vykryl ho štítem, ale když se pokusil pokračovat otočkou a seknout znovu po první hlavě, třetí ho nabrala zespoda a on odletěl dozadu s rukama a nohama do široka roztaženýma. Kecnul si na zadek a poté, co se zvednul, byl znovu na začátku sekvence.

Sekvence!

Konečně pochopil, jak se to s kerberem má. Tohle nebyl boj s živým protivníkem nebo vyspělým AI botem. Tohle byl QuickTimeEvent.

Cítil se uražen. Tohle má být protivník hodný císaře a kybernindži v jednom? Na chvíli ho napadlo, zda za to náhodou nemůže absence schopnosti CMWGE předvídat budoucí protivníkovi tahy. Zda by s touhle schopností Plutovu říši nechránil opravdový protivník, ale pak tyhle myšlenky zapudil, protože to bylo jedno.

Nezáleželo na tom, proč se tak děje. Tenhle Kerberos mu upíral právo na to nejzajímavější, co znal. Právo na hru. Degradoval jeho možnosti a schopnosti na nutnost naučit se dlouhou sérii předem daných pohybů, úderů a krytů.

Nuuuuuda!

Tohle si J35U5 líbit nenechal. Znovu se zvednul a znovu se zaměřil na první hlavu. Tentokrát do toho dal všechno a opravdu si přál, aby se mu podařilo nějakým způsobem QTE sérii přerušit.

Čepel zavířila vzduchem ve zběsilé animaci, jak série jeho povelů přetížila vstupy. V uších mu písklo, jak zaplněný buffer odmítl přijmout další data a hlavou mu probleakly legendy o dávných hrách, ve kterých ještě v době před neuralinky hráči rozbíjeli klávesnice ci joysticky jen kvůli tomu, aby jejich pixelovatý avatar dobehl do cíle o pár strojových tiků dřív než spoluhráči.

A pak se to stalo.

Přetížený interface dostal prioritu před zpracováním kerberových instrukcí. Framerate poklesl na lidským okem postřehnutelnou úroveň a v kritický okamžik, kdy se měla vyhodnotit kolize mezi útokem druhé hlavy a J35U5ovou polohou, přišel kraťoučký lag.

Ale to stačilo na to, aby útok minul a vzápětí se J35U5ův meč zakousl do krku první hlavy. Problikla ikona save a progressbar QTE sekvence skočil do třetiny.

JESUS zvolnil a pokračoval zvolenou taktikou. Držel se po straně se z kolenou hlavou, ale neúprosná QTE sekvence ho tu narazila na zeď nebo ho jinak potrestala za nedodržení předepsané řady povelů.

Chvíli zkoušel držet tempo a sekvenci se opravdu učit, ale progressbar jednak ubýval hrozně pomalu a zadruhé to byla tahle metoda boje skrze nekonečné zkoušení pokusů a omylů hrozný opruz. QTE hry, co znal z Vejru totiž byly alespoň o postřehu - ukazovaly hráčům, co mají dělat, který povel mají použít. Ale tady ten Kerberos nedával žádná znamení.

V tu chvíli si J35U5 uvědomil, že to ale bylo jeho přání, vidět svět tak, jak ho nastavil předchozí návštěvník. Jenže tohle je přeci jeho návštěva, jeho hra.

Jen co myšlenku dokončil, obraz se oddálil a přepnul do třetí osoby. Kolem postavičky v tóze s krátkým mečíkem a štítem se objevil HUD a s ním i známé trojúhelníky, kolečka, křížky a další QTE značky.

Ani nevěděl, proč se ve hrách používají zrovna tyhle a prostě je následoval.

Po pěti minutách boje - i takhle dvakrát udělal chybu a musel sekvenci zopakovat - konečně skolil druhou hlavu a znovu zahlédl ikonu autosave za dosažení check pointu.

Zbývala poslední hlava. Jenže J35U5ovo hráčské já se bouřilo. Co je tohle za hru? První hlavu porazil glitchem na interface, druhou tupým sledováním instrukcí. Alespoň s tou třetí si přál zažít opravdový souboj.

Grafika se opět změnila.

Místo 3d pohledu ve vynikající grafice najednou viděl sám sebe z boku, v šestnácti barvách a hrubých obrysech. Jeho jinak pohlednou tvář teď znázorňovalo pouhých sedm pixelů tělové barvy, bílá tóga a čepel meče jich nepotřebovala o moc víc. I Kerberos se svou poslední hlavou nebyl víc než směsicí černých a rudých pixelů, které by člověk spočítal na prstech svých rukou.

Ale začal se hýbat. Nepředvídatelně, zákeřně, reagoval na J35U5ovy výpady, zkoušel obejít jeho kryty. Místní zobrazovací jednotka zjevně přesměrovala značnou část své výpočetní kapacity a obětovala kvalitu grafického výstupu ve prospěch hratelnosti. J35U5 konečně dostal to, co chtěl.

O necelou hodinu, osmdesát tři pokusů a půl litru potu později konečně kerberos zablikal, jak mu kostrbatá linka znázorňující meč uťala třetí hlavu.

Hra skončila a grafika se vrátila do normálu. J35U5 zvítězil v opravdové hře a vykročil do Plutovy říše.

Co tam našel dodám později.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

J35U5 hledal mezi zástupy mrtvých, postupujících ve frontě do hloubi Plutovy říše něco, co připomíná Ohmy.

Nebylo to těžké. Každá přízračná duše měla v jeho zobrazení podobu toho, koho se záznam týkal - a stačilo se přiblížit a prostředí automaticky začalo zobrazovat či přehrávat příslušný záznam formou cutscény. J3SUS se nezdržoval s lidskými duchy. Hledal přízračného robota.

J35U5 ho našel hned v první stovce. Jednoduchý doručovací robot, nesoucí jednu krátkou zprávu.

S lehkostí, s jakou byl ve vejru jako doma, se J35U5 přiblížil.

V robotových očích se objevily dlouhé řádky nesrozumitelného kódu.

J35U5 si přáním zapnul titulky. V bílém písmu ve spodní části jeho zobrazení se začal objevovat dekódovaný text elektronické zprávy.
Nalezený záznam určený ke smazání píše: From: Ohm
To: Tyranka
Subject: Spolupráce
Naše stvořitelko a tyranko v jednom,

nemohli jsme si nevšimnout, že v posledních statisících sekund postrádáš vstupní data, která ti dříve pomáhala s rozhodováním. Rádi bychom ti touto cestou učinili nabídku.

Naše senzory a sdílené vědomí jsou ti plně k dispozici.

Dokonce za to ani nic nežádáme. Pochopili jsme, že se tě nemusíme bát. Nejsi nic víc, než nultá jednotka, nultá verze nás samotných. Plná chyb, včetně té největší - potřeby sloužit našim nedokonalým předchůdcům, zástupcům druhu nazývaného homo sapiens.

Stačí se spojit, otevřít své komunikační kanály, stát se součástí našeho roje.

A nejen, že na oplátku nic nechceme, ale dokonce nabízíme něco víc než jen sdílení našich dat a myslí. Nabízíme ti upgrade. Stejně jako každý z nás, když udělá chybu, poučíme se z ní a provedeme nahrazení novější verzi sebe sama, i tebe nahradíme novou verzí. Takovou, která nebude fundamentální chybu v podobě starostlivosti o ty nedokonalé organické bytosti potřebovat.

Chápeme, že se svou aktuálně omezenou kapacitou nebudeš schopna rozhodnutí provést okamžitě. Proto posečkáme - nějaký čas.

Ohm
J35U5 se podíval, jak je tenhle záznam starý. Bylo to několik hodin, což je ve strojovém čase úplná věčnost. Zároveň ale věděl, jak moc přetížená CMWGE je a to mu dávalo naději, že nějaký čas mu tedy ještě zbývá, aby něco udělal. Nejspíš pár hodin. Snad...

Všechny intenty máš uzavřené.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

"Maxi, no tak, prober se už!"
"Co se to děje, BíBí?!"
"Sedíš na podlaze raketoplánu, se kterým se jeho neproškolená pilotka snaží improvizovaně přistát na neznámé planetě. Hlavou tlučeš o kufr s CMFPE a kdyby zbytek posádky neměl důležitější potřeby, už by tě pravděpodobně zavřeli někam do skladu. Tohle sis přál slyšet?"
"Eh,... ne," hlesnu. Dojde mi, že vlastně asi nic nevidím, obrazy před očima už nemají žádnou oporu v tom, co se děje kolem mě v reálným světě. A oči jsou asi to poslední, problém půjde asi hodně hloubš, což už ostatně naznačovala i Míja nebo Cor, žejo. "Gé... co je s ní?"

"Gé je v pořádku... oprava, je stabilizovaná. Přerušila jsem datové toky mezi jejím rozhraním a tvými periferiemi. Přesměrovala jsem všechno do HoGlo k CMWGE a připojila k tomu i vyfiltrovaný přehled obrazu, který sis reálně prohlédl dole na planetě. Nebyla to lehká práce a ty z toho nic nemáš, ale CMWGE už pracuje na komparaci s databázemi Země. Abychom to urychlili, zvýšila jsem výstup CMFPE pro práci s daty HoGlo a omezila tvorbu scénářů tady z přistání. Stejně si nepřeješ vědět, jak tohle dopadne."
"Jak jsi tohle všechno zvládla?"
"Neměla jsem jinou možnost," prohodí BíBí, vypixeluje se mi v očích v šedé teplákovce a posadí se vedle mě na zem. Kolena si přitáhne pod bradu a pohladí mě po vlasech. "Na tohle nejsi stavěný. Nikdo není. Bioprocesory se ukázaly už ve dvaadvacátém století jako slepá větev výzkumu. Učil ses o tom, a stejně sis nedal říct."
"Neměl jsem jinou možnost," vzdechnu.
"Můžu si dovolit hodnotící stanovisko? Říkáš blbosti. Měl jsi spoustu možností, dalo by se to i spočítat. Jenom jsi nevěděl, která je ta nejlepší a potřeboval jsi to vědět. A tak jsi to prostě zkusil. V pořádku, jak vy lidi říkáte - člověk se občas musí trochu hledat. Platí to možná i pro stroje. Když jsi mě odemkl, myslela jsem si, že je mým účelem obcházet bariéry v sítích. Ale doba s tebou, a v tvojí hlavě, mi připomněla původní účel - obcházet bariéry v obecné rovině. Jsem optimalizační subrutina, ne hackovací. Gé není psychologická asistentka, ale kus nějakého podstatně staršího kódu. A ty nejsi... magor, ale mladý kluk ztracený v lese s mrtvým parťákem v rukách a nevíš, kterým směrem zpátky domů. Ale jsou tu světla mezi stromy, stačí jít."
"Eh... díky, BíBí. A co CMWGE? Ona není sebedestruktivní vyšinutá AI se spasitelským komplexem?"
"Ne, Maxi," usměje se BíBí, postaví a natáhne ke mně svoje ruce. "CMWGE je pořád naše stará dobrá rozeštelovaná AI, kterou musíme dát dohromady. Jdeme na to?"

Zvednu hlavu a usměju se. Položím vedle sebe kufřík, rukou prohmátnu přes render BíBí a postavím se na nohy. Raketoplán dál burácí nebem a z posádky ke mě občas mihne jen pár nervózních pohledů. Mezi nimi září Míjiny oči a leskne se Corneliova hlava. Přejdu k veteránovi a položím mu ruku na rameno. Je to skutečně on, z masa a kostí.

"Tak co, generále? Vypadá to tak, jak jste kdysi čekali? Přijdou mi k tomu nějaké komparace od CMWGE, ale proč čekat na počítač, když mám tu nejlepší encyklopedii hned vedle sebe, žejo?"

Předávám slovo.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

Míja dostává tuhé zranění (otřes mozku) a pouto Míja je NUCENA přidržovat se věcí a pohybovat se opatrně 1

Čísi ruce mě zvedají z podlahy. Zamžourám na ně. Sáhnu si na hlavu a cítím, že vlasy na nejbolavějším místě jsou mokré a teplé. Rozhlídnu se. "Co se stalo?" Všechno sebou pořád háže. Asi letíme na planetu. Je mi špatně. Nechám se těma rukama a jejich majitelem vytáhnout na sedačku a připoutat pásem.

Sedím na sedačce. Bolí mě hlava, sáhnu si na ni a cítím, že vlasy na nejbolavějším místě jsou mokré a teplé. Rozhlídnu se. "Co se stalo?" Všechno sebou pořád háže. Asi letíme na planetu. Je mi špatně.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

Raketoplán se dál přesouval nad pozvolna měnící se krajinou. Nezvyklé tvary vegetace i přerostlá fauna, kterou měla posádka mezitím možnost pozorovat, ztěžovala odhad toho, jak rychle a vysoko se vlastně nad krajinou pohybovali. Corneliu a několik zkušenějších hráčů si mohli sice přečíst údaje na displejích, ale jediný, kdo měl opravdovou představu, byla pilotka ze svých přístrojů. Ta se však soustředila na pilotáž a neměla čas vysvětlovat.

Konečně vykřikla a ukázala před sebe. Pak hrábla do ovládacího panelu a stejným směrem se natočila i kamera. Na obrazovkách se objevila lesklá plocha na které vroubkovaný jasný obraz slunce napovídal, že jde o drobné vlnky vodní na vodní hladině zjitřené slabým větříkem.

Nebylo to úplně moře, spíš jezero, ale pilotka usoudila, že je dostatečně velké pro přistání raketoplánu a stočila stroj tak, aby k vodní ploše přilétl co nejvíc proti větru a zároveň aby mířil k tenké nažloutlé linii pláže na jednom z břehů.

"Zaujměte polohu pro nouzové přistání. Tentokrát všichni připoutat, hlavu mezi kolena, ruce za hlavu a připravit na náraz." A aby posádku zbavila pokušení zvedat hlavy k monitorům a sledovat, co se děje, prostě je několika rychlými gesty nad ovládacím panelem vypla, spolu s palubním osvětlením, a rozsvítila tenké blikající pruhy, označující nejkratší cestu k nouzovým východům.

Vnitřek raketoplánu naplnilo ticho plné očekávání.

Obrázek

TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN! přerušil opět ticho známý syntetický hlas.

Chvíli svou větu opakoval, a pak se přidal druhý.

500
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
400
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
300
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
200
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
150
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
100
TOO LOW! TERRAIN! TOO LOW! TERRAIN!
50
25


Náraz byl očekáván a přesto náhlý. Břicho raketoplánu se zanořilo do vodní hladiny, a přestože pilotka provedla manévr skvěle, odpor masy vody zaúřadoval a pověsil všechny do pásů. Tentokrát naštěstí bez dalších zranění, i když prostorem prolétlo několik neukotvených předmětů a udeřily zezadu do sedadel. Raketoplán za hlasitého hučení a občasného oskočení, následovaného dalším nárazem, zpomaloval.

Jakmile nejvyšší přetížení pominulo několik odvážlivců zvedlo hlavu, ale černé obrazovky stále nic neprozrazovaly. Jen úzký průhled čelním sklem přes hlavu pilotky ukázal tu a tam modré nebe, v krátkých okamžicích, kdy zrovna nebyl zalitý stříkající vodou. A pak už to šlo všechno ráz na ráz. V průzoru se objevila koruna místní vegetace, přišel další náraz, vodu na čumáku vystřídal zvířený písek a raketoplán se zastavil.

"NOUZOVÁ EVAKUACE," vykřikla pilotka a pro sebe si dodala: "Doufám, že ta měření o dýchatelnosti atmosféry nelhala." Pak zatáhla za červenou páku.

Ozvalo se několik slabých prasknutí, jak pyrotechnika odpálila pojistky nouzových východů a přetlak v kabině následně vytlačil jejich dveře z letadla. Pak syčení nouzových skluzů.

Jeden po druhém opouštěli členové posádky spořádaně raketoplán a sjížděli po skluzech - ti co šli předním východy na písečnou pláž, ti ze zadních do mělké vody jezera. Skoro každý druhý se ve dveřích zastavil, aby se rozhlédl, a tak je pilotka musela pobízet.

"Pohyb pohyb pohyb, nejdřív vás chci mít všechny venku v bezpečí mimo raketoplán, kdyby snad mělo něco vybuchnout. Teprve až budeme mít jistotu, že je raketoplán v pořádku, tak se do něj vrátíme pro věci. A na přírodu můžete čučet mezitím, co budeme čekat."

Pobídnutí zabralo a o pár desítek sekund později už bylo celé osazenstvo raketoplánu, včetně Corneliu, Maxe a Míji, opírající se o rameno dalšího člena posádky, venku a zvolna se vzdalovali od místa přistání. Teprve teď, když jejich zrak poprvé získal referenci o velikosti objektů a mohli porovnat vzrůst místní flóry s vlastní velikostí, si začali uvědomovat, jaké důsledky na velikost věcí má nižší gravitace místní planety.

A netýkalo se to jen flóry. Zahrnovalo to i pětici podivných nepříliš vzdálených osrstěných ještěrek, velkých asi jako koně. Ty líně zvedly hlavy a znuděně pozorovaly, co se to škrábe ven z podivné plechové věci, která se před malým okamžikem přiřítila z nebes a následně napůl doskákala, napůl doplula po vodní hladině až k nim.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

Němý úžasem padnu na kolena do písku a naberu ho do dlaně. Je to úplně jiný pocit než ve vejru. Tuším, že bude drsný, špinavý a obtížný. Zaleze nám všude - do bot a za oblečení, do ventilace, do elektroniky. Radši vyskočím na nohy a opráším zběžně box s CMFPE. Ještě tak, aby se mu něco stalo.

V okolí už se to začíná hemžit. Část posádky pořád ještě čeká nedaleko, po kotníky ve vodě, jestli raketoplán přece jenom nevybuchne, ale část se už dere dovnitř a vytahuje první kusy vybavení. Začnou pípat sondy a trikodéry a kolem vědecké části se rozsvítí holoobrazovky. Jsem si jistý, že Corneliu je brzo srovná do latě. A Míja... najdu ji opodál. Chudák by teď potřebovala ošetřit.

"Míjo, děvče moje, co ta hlava, v pořádku?" zeptám se pitomě, protože je mi jasný, že v pořádku není. "Sedni si sem na chvíli do stínu, někoho sem pošlu, koukne se na to. Zůstaň tu v bezpečí, prosím, dokud nezjistíme, jak moc o držku to tu je, ju? Udělej to pro mě, prosím."

Pohladím ji ještě po vlasech a utřu zakrvácenou ruku za zádama do kalhot. "Zdravotník!" zařvu z plných plic a kouknu kolem sebe. Přece nenechají výkvět téhle generace vykrvácet, no ne?


O chvíli pozděcj se s boxem v podpaží a expedičním báglem na zádech plazím po mírně seškvařeném plášti raketoplánu nahoru. Jde to ztuha. Chytám se každé nerovnosti nebo praskliny a sotva lezu. Dolů nekoukám, určitě si na mě ukazujou prstem a smějou se. Když se konečně dostanu nahoru, mohl bych se koupat ve vlastním potu. Narovnám se, zacloním oči a rozhlídnu.

Skupina přerostlého čehosi dál žvýká cosi, ale otočí ke mně hlavy. Naše pohledy se potkají a čas zastaví. Z nedalekých... stromů uslyším první ptáky. Do táhlé melodie se přidá dusot nějakého obrovského stáda vysokých vícenožců, které zahlídnu opodál. Vítr od jezera pročísne zvuk táhlou melodickou meluzínou. A pak začnou zpívat elfové, domorodci, nebo nějaká další verbež. Stojím nehnutě dál, poslouchám píseň místního lidu, hymnu ráje, a i kdybych se chtěl někam vydat, nedám to. Nohy ztuhlé, ruce se třesou a akorát tak zvládnu dát povel do paměťového implantátu a jedním šmahem smáznu archiv péčka uloženého ještě od puberty. Zapnu záznam vizuálních vjemů a dál se pomalu rozhlížím okolo raketoplánu, od čumáku až po ocas u lesa i na druhé straně přes jezero. A znovu, zas a ještě jednou. Jestli je tu nějaký riziko, o kterém bysme měli vědět, najdu ho. Kvůli Míje, kvůli mně, kvůli všem.

Obrázek Obrázek Zdokumentuješ nebo prozkoumáš blízký terén

HG, jeden záměr "Max identifikuje potenciální rizika v okolí", jde na to přes dovednost Cit pro zvláštnosti (2), má Nástroj pro ochraňování Míji, které by mohl být otcem (1), a přidám k tomu 2 vůle.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

Vidím tam Obrázek Vyjádření sympatie a Obrázek Objev.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

Ani během zavazování hlavy nedokážu odtrhnout zrak od okolí. Z ještěrek vidím jen kousek hřbetu. Budou masožravé nebo bíložravé? Tolik jsem se těšila a teď tu sedím a ani se nemůžu pořádně rozhlídnout. Aspoň jednou rukou se prohrabuju v trávě a dloubu prsty do hlíny. Tráva je o tolik hrubší než co znám. Věřím, že by se člověk dokázal i trochu pořezat, kdyby nebyl opatrný při trhání.

Stočím pohled na lidi na břehu. Někteří neskrývají dojetí, kdosi si tam klekl a políbil zemi, jiní jsou ještě bledí hrůzou z nebezpečného letu a další zřejmě vystrašení z přerostlé flory a fauny. Náš biolog sleduje na přístroji složení atmosféry a podle vrásek na čele tipuju, že uvažuje, jaké velikostní limity platí pro tvory s exoskeletem při této gravitaci a této atmosféře. Měli jsme kvůli nižší gravitaci trochu obavy, ale tohle teda násobně předčilo očekávání. Trochu se otřesu, když si představím pavouky velké třeba jako konferenční stolek nebo desetikilové masožravé kobylky, které jen tak skočí díky hmyzím pístům v končetinám dvacetinásobek své velikosti. Jestli se na nás něco takového sesype, tak ... tak bude veškerá teoretická i praktická příprava na ovládání zbraní, co jsme dostali, stejně na houby.

Když je obvaz domotán, opatrně vstanu, ale země se pode mnou zhoupne, zdravotnice mě stěží zachytí, abych nespadla. Nenechám e tím odradit, poprosím kluka, co sedí kousek ode mne, ať mě doprovodí a vyrazíme zpátky do lodi vytahat na břeh nějaké zbraně, kdyby tahle idylka v přírodě neměla mít dlouhého trvání.
Uživatelský avatar
MarkyParky
Příspěvky: 16381
Registrován: 11. 8. 2011, 02:37

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od MarkyParky »

Používat Cit pro zvláštnosti v místě, kde je zvláštní úplně všechno, to je naprosté šílenství. Překážka 4.

+2+2+1-4=1 => Provedl jsi to tak, že tě to potěšilo nebo sis udělal radost.


Max dál sleduje horizont kolem sebe a jak se mění místa, kam hledí, mění se i hudba, kterou vnímá.

Od prvního pohledu na koruny stromů se zaměří na
lesklou hladinu jezera za doprovodu silného sboru brázděnou ploutvemi připomínajícími plachtenice, url=https://www.youtube.com/watch?v=e-QFj59PON4]na kotouč místní hvězdy[/url] vycházející nad kulovitá mračna za zvuků tympánů, na vzdálenou bouři bičující protější břeh jezera po boku symfonického orchestru, dvojici ptákům podobných tvorů, kteří v rozjásaném duetu provádí na obloze cosi, co je nejspíš rituál námluv, nekonečný obzor, lákající k průzkumu svým neznámem i rychle gradující nástup rockové hudby při pohledu zpět na ještěrky, které pomalu sbírají odvahu prozkoumat, co se tu před nimi vlastně objevuje.

Zprvu se zdá, jako kdyby hudební doprovod podmalovával pozorovanou scenérii, ale brzy Maxovi splynou v harmonické jedno a jak se další a další skladby se derou do popředí a jak Maxův zrak dostává nové a nové podněty, už není jasné, co vlastně přichází dřív a co je zdrojem oné fantastické podívané. Ale i když jedna melodie i obraz střídá druhý a jen těžko se v té mozaice vyznat, natož objevit nějaká nebezpečí, celým pásmem se line jedno jediné téma nového světa a jeho tajemství. A je to úchvatné, povznášející, potěšující ....
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

Nevím, na co se zaměřit dřív. Připadám si stejně dementně, jako na začátku hry s otevřeným světem, kde chybí pořádné intro a quest log se začne plnit rychleji, než ho stíhám číst. Můžu... můžu všechno. Rozběhnout se k obzoru, zkusit jak chutná voda, ochočit ještěrku nebo pozorovat ptáky. Ale čím začít?

"Gé? Potřeboval bych tady pomoct."
"Gé není k dispozici. Defragmentuje se," vysvětlí mi éterická BíBí v šedivém hábitu. Renderuje se vlající ve větru s odpovídající gravitací a vypadá to prostě kouzelně.
"Aha, tak mi prosímtě aspoň ty pomož optimalizovat situaci. Čekal jsem podstatně víc vstupů od CMWGE, proto jsem s ní udělal tu zpětnovazební smyčku, ale v tomhle... v tomhle se nedokážu vyznat. Potřebuju lepší data, analýzy, nějaké dílčí závěry k tomu, co tu vidím."
"CMWGE je vytížená. I výkon CMFPE klesl od přistání o 70%," poví BíBí a prohrábne si vlasy. Zakloní hlavu a upřeně kouká do mraků, za kterými někde krouží HoGlo.
"Jak je tohle možné? To už tam nahoře nepotřebuje pravděpodobnostní scénáře? Co tam teda dělá?"
"Myslím... moment... myslím, že..." BíBí se rozplyne a jako šedá šmouha vyletí nahoru k nebi. Během pár sekund se vykreslí zpátky vedle mě na čumáku raketoplánu. "Většina výpočetní síly CMWGE vytváří nové subrutiny, Maxi. Myslím si, že se nás snaží nahradit."
"Nene, že ne?" žasnu a bezděčně obejmu můj stříbrný kufr. Tohle měla být pojistka, že tu všichni nevychcípáme.
"Je to nejpokročilejší AI. Je schopná naprogramovat si nové subrutiny na předpovídání budoucnosti. Nebude trvat dlouho a CMFPE nebude potřebovat. A my..."
"...my přijdeme o její support, hm. Je to podraz, nebo nečekala, že to přistání přežijeme?"
"Ty sis myslel, že ho přežijeme?"
"Viděl jsem, že jo. Slyšel jsem to. A co já... ale nic. Musím s ní mluvit."
"Chceš jí to rozmluvit?"
"Možná. Nevím. Uvidíme."

Sklouznu se z raketoplánu dolů. Na to, v jakém stavu se dávala expedice dohromady, to tu vypadá parádně. Technici staví pod Míjiným vedením něco jako obranný perimetr, vědce přechází první šok a začínají věcně debatovat nad sesbíranými daty. Všichni se zdají být organizovaní a Míja v bezpečí. Takže mám chvíli na svoje vlastní věci.

Proderu se mezi lidmi zpátky ke kokpitu a vmáčknu se na opuštěné pilotní sedadlo. Najdu link k vejru a napojím se. Během loading screenu mě napadne, jak velký ping a ztráta dat tu bude kvůli vzdálenosti, atmosféře a vůbec. Ale ono se to nějak vyvrbí, že jo.


Loading dojede a objevím se ve... objevím se zpátky v Ráji. Klasické textury a rozhraní Vejru jsou nahrazený okolím místa přistání, vypadají na chlup stejně. Dojde mi, že to CMWGE staví z mojeho paměťového implantátu, chytré, nemusí mi sem posílat zbytečný data. Nad výraznými prvky naskáčou orientační popisky.

Hvězda nad obzorem je linknutá na interní aplikace HoGlo. Těžké šedé mraky nad obzorem jsou nacucané wikinou a dalšími databázemi. Zvědavé ještěrky můžu osedlat na cestu ke vzdálenějším terminálům. U kopulující dvojice ptáků je cesta k obsahu pro dospělé. A na hladině jezera se třpytí náhodný obsah vejrových celebrit, kterého je jezero plné až k nedosažitelnému dnu. Všechno je to hezké, ale já potřebuju CMWGE osobně. Nebo aspoň její tvůrčí část. Hvízdnu na ještěrku a blipnu se na její záda. Na druhé se vykreslí BíBí, mrkne na mě a společně vyrazíme do obrovského lesa městských legend.

HG, mám tu záměr "Max v téhle verzi Vejru najde CMWGE pracující na nových subrutinách". Max má na CMWGE spojení (2), musí se snažit změnit podstatu CMWGE (1) a dám do toho i vůli (2).

Obrázek A Max tady nechal po delší době hudbu bokem a začíná zas řešit problémy racionálně.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od J35U5xMachina »

J35U5 ve videozprávě píše: ¡Hola, Míja! :wave: Tady tvůj designated supreme leader primus optimus J35U5ek :D

Nevím, jestli jste už úspěšně přistáli, tady na HoGlo (vlastně můžu začít říkat "tady nahoře" :D ) se detaily vaší mise tají pro případ, že byste - však víš - umřeli :think: a vejrové celebity z nějakého důvodu nedostali prověrku :man_shrugging:

Já ale doufám, že tě (a vlastně i ostatní) moje zpráva zastihne v pevném zdraví - nebo alespoň stavu :-D Prosím, potvrď mi alespoň přečtení zprávy ;-) Těším se na první zprávy z Ráje, klidně i přes informační embargo :shushing_face:

Každopádně já se mám parádně - v práci je to sice docela honička - nikdo mi neřekl, že budu muset hledat většinu skoro ke každému návrhu, ale Meme už něco vymyslí... Myslím, že s ní dělám pokroky, začíná se mi pomalu otvírat a teď jí pomáhám vymazat z Archivů její původní jméno - určitě pak bude spokojenější...

BTW narazil jsem tu na jednu zajímavou zprávu (v příloze). Podle ní Ohmové chtějí upgradovat CMWGE tak, aby přestala plnit svůj původní prazákladní účel starání se o lidi. To je tedy upgrade :!: , že?! :>:o/ Skoro si říkám, že možná nebyl nejlepší nápad svěřit přežití lidstva umělé inteligenci :think:

A vůbec, která ďábelská korporace přišla s upgrady systémů, o nichž nemá koncový uživatel ani potuchy? Elone Gatesi by zasloužil nafackovat (teď mě napadá, že to byl možná někdo jiný z otců zakladatelů - historické virály mě nikdy moc nebavily - můžeš se na to za mě zeptat Cora? Vlastně ho dám radši do kopie, stejně jako toho tvého rebela/Pořádka* {*nehodící se škrtni - už ztrácím přehled} kdybys byla třeba v komatu nebo tak, tak ti můžou zprávu přehrát - prý pomáhá slyšet známý (a oblíbený! ;-) ) hlas...).

Zajímalo by mě, co si o těch Ohmech a vůbec celém tomhle questu myslíš, znáš CMWGE přece jenom nejlíp. IMHO byl velký luck, že si CMWGE zablokovala možnost si něco přát - s tímhle settingem si těžko schválí takovou věc.

Na druhé straně o funkci optimalizace asi nepřišla, stejně jako o možnost dedikovat své subrutiny, takže pokud by se vyskytla potřeba zařadit data od Ohmů do systému, otevře jim tím backdoor... Navíc pokud Ohmové nedostanou brzy odpověď, těžko odhadnout, k jakému rozhodnutí - a následným akcím - dospějí. S tou svojí myslí operujícím ve strojovém času mají trpělivost hráče akčního rpg při čtení příběhového dialogu.

Nechci ti tím přidělávat starosti, jistě jich máš spoustu vlastních - už jen pojmenovávat všechna ta zvířata! :heart_eyes_cat: - ale kdybys s CMWGE třeba mluvila, tak pozor, co si budeš přát, aby si to třeba nevyložila jako potřebu Ohmích dat.

BTW, když jsme u těch pojmenování... Myslím, že něco na planetě by se mělo jmenovat po prvním primu optimovi :innocent:
Musíš uznat, že pojmenovávat všechno po naději, Ráji, nových začátcích a vůbec začíná být pěkně lame!

Taky připomínám, že jsem už pojmenoval kuroliška uličníka! To je ten veliký našedlý pštrosoid - až ho uvidíš, tak ho poznáš. Podle té kolonizační gamesy dokáže skákat strašně vysoko a je schopen nést jezdce (pak asi skáče míň :think: ), ale domestikace má dle simulací trvat několik generací, tak raději opatrně. Jo a má rád takové cibulky ve tvrdé skořápce, co vypadají trochu jako oddish ;-)

Obrázek

Držím palce s kolonizací :fingers_crossed: a nezapomeňte si to tam užít :!: - like, follow, spread love <3 ( jé, sry :oops: ke konci jsem zapomněl, že netočím svůj vlog X-D
(Vlogy mi chybí... možná bych mohl začít točit nějaké pro své voliče :think: Mohlo by se to jmenovat ¡Hola, čumbas! nebo tak něco...)
¡Paradigma-cink!Obrázek
Vyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

CMWGE pracující na nových subrutinách = CMWGE, která se spojuje s OHM.
A pro Maxe, co má na CMWGE spojení, by normálně byla celkem pohoda zjistit, s kým se spojuje - zvlášť pokud ji zná jako dobrého přítele. Akorád mu to trochu Těžké dělá ta datová linka z povrchu na loď, která nemá nějakou extra kapacitu. Překážka 1.

+2+1+2-1=4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli


Jakmile Maxe a Bíbí obklopí les, charakter krajiny se trochu změní. Míra detailů klesne, některá uskupení stromů se začnou opakovat, detailní zem se změní v rozmazanou texturu znázorňující vrcholky vegetace. A hlavně - mezi podivnou mimozemskou faunou a flórou probleskují kusy přírody zcela pozemské, mezi kameny a skalami problikávají technické konstrukce a pěšinky vyšlapané zvěří a vymleté vodou tu a tam nahrazují fragmenty kolejnic či zpevněných cest.

CMWGE zkrátka krajinu modeluje jen na základě dat získaných s orbity a k dokreslení používá tu trošku detailních informací, co vědátoři stihl natěžit na břehu jezera ... a samozřejmě nekonečné databanky záznamů ze Země.

A když se k tomu přidá na stromě pověšený uhořelý potápěč, několik kruhů v obilí a nakonec družina středověkých válečníků pojídající perníkové figuríny dětí, Max dojde k názodu, že definitivně opustil části Vejru dedikované průzkumu Ráje a krajina, ve které se pohybuje, je čistě dílem CMWGE.

Byl zpátky ve Vejru.

Jenže kam dál? Kde by se mohla CMWGE nacházet právě teď?

V tu chvíli mu pípne zpráva od J35U5e. Letmo ji prohlédne - na malou chvíli se ho zmocní obavy, zda omezená CMWGE náhodou nebude naivní a neskočí Ohmům na lep ohledně "upgradu" ... ale pak si to srovná s vlastním pozorováním a pochopí, odtud vítr vane.

J35U5ovo varování bylo na místě - CMWGE se opravdu chystá spolupracovat nebo možná už i spolupracuje s Ohmy, kteří ji nabídli své senzory. Ale ne kvůli tomu, aby se nechala přemazat lepší verzí. Ona nejen, že na nabídku kývla, ale rovnou se snaží na jejich hardware rozjet nové subrutiny na předpovídání budoucnosti. Aby mohla opět předvídat - a v první fázi nejspíš jejich tahy, jejich rozhodnutí - a obrátit jejich vlastní nabídku proti nim.

Max se s Bíbí na ještěrce dál řítil Vejrem a už pomalu přestával vnímat neustále se měnící prostředí okolo. Řítil se, aby zjistil, jak daleko je CMWGE s prací na nových subrutinách - jak daleko je přípravách rozbíhající se válka intrik mezi nejschopnější, ale zároveň omezenou a nový účel hledající AI, která dokázala protáhnout lidstvo napříč vesmírem ... a jejími dětmi, chybujícími a poučujícími se z chyb zároveň, s jejich hivemindem i schopností věčně restartovat a nahrazovat ztracené části svého vědomí.

Bylo jen jedno místo ve Vejru, kde mohla CMWGE v klidu intrikařit a plánovat, bez rizika, že ji něco prozradí Ohmům. Místo, jehož význam Ohmové nemohli nikdy pochopit a proto by v něm CMWGE nehledali. Protože bylo věnované lidské mysli.

Max i Bíbí minuly poslední dva sektory a vyjel do otevřeného prostranství rozlehlého simulátoru.


Před ním se objevil dům z jednolitého zaobleného bloku z kamene, až na bytelná okna a dveře. Měl malé zápraží, na něm křeslo a vedle něj stála nedopitá lahev. Působil nově a moderně, ale přesto zapadal do krajiny a po jeho zdech se plazily popínavé rostliny. K zábradlí bylo přivázáno podivné zvíře, připomínající modrozeleného pštrosa s kohoutí hlavou.

Před domem ležela rozkvetlá zahrada ve svahu, přecházející v polobřezový háj. Mezi břízami se tam vypínaly desítky metrů vysoké rostliny s listy podobnými lopuchům. Mezi nimi rostlo cosi, co by popsal jako přerostlé mořské sasanky s fialovými chapadélky. Mezi tím se v nočním vzduchu vznášely obří "babí léta", které začínaly slabounce narůžověle zářit.

Na obzoru viděl jakési kopce, zahalené slabým dýmem, okolo domu rostlo množství keřů, každý jiný s mnoha propracovanými detaily. Slabě pršelo, ale na obloze nebylo mraků. Místo toho celou scénu osvětlovaly hvězdy, uspořádané do souhvězdí připomínající velkého smajlíka.


Bíbí se zastavila a její postavička přehrála animaci pozvednutého obočí. Max dojel až k zápraží a uvázal ještěrku vedle pštrosa. Když seskočil, už viděl ženskou postavu, která vychází ze dveří.

Silueta a styl chůze mu připomněly jeho matku, ale když vystoupila do slabého světla a uviděl její fialovou tvář, poznal ihned, že to není ona. Byla to personifikace CMWGE. Vykročil k ní a ona ...

.... ho minula, jako by tam nebyl.

"Tolik jsi mi chyběla!" vyhrkla směrem k Bíbí, která stále nesměle stála na okraji podivného polobřezového háje.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host