[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Obrázek
Cesta zkoušek


Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4

Žánrové akce:
Obrázek (Být zasažen) nepřízní osudu
Obrázek (Být zasažen) zkažeností
Obrázek (Být zasažen) traumatem
Obrázek Nikdy se nevzdáš


Žánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.

2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž Obrázek Iluze.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Dostat se z policejních pout tím, že hackem přes šejdnet přiměje kolegu, aby restartoval na dálku pouta, to zní jako nemožné ... ale kdyby se trochu natáhlo tohle a tamto ... Překážka: 3

Ruku zákona +1 Vůle +1 Překážka -3 => -1: Udělal jsi všechno jenom horší.


Stevenson na Maxův špek skočil přesně podle očekávání. Reset pout přišel za pár vteřin po odeslání falešného signálu a Max byl volný.

Naneštěstí pro něj, Stevenson nebyl úplný hlupák a o pár vteřin mu docvaklo, co se mohlo stát.
O dvě minuty později už seděl u terminálu a kontroloval záběry z bezpečnostních kamer kliniky a další minutu později už bylo vyhlášené celomajdexové pátrání po uprchlém podezřelém.

Maxova tvář se objevila na každém rohu, nahradila všudypřítomné reklamy, v mimořádném vysílání přerušila většinu zábavných pořadů, kterými se Majdexané snažili zapomenout na traumata posledních dní.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Jít sám s pomocí opakovaných hit'n'run úderů proti partě Ohmíků+jejich armádě loukvoďanů a kupovat tím čas na evakuaci - to bude buďto hrozně cool, nebo hrozný průšvih. Překážka 2.

Veterán Poslední války +3 Vůle +4 Vlastnost prostředí +2 Překážka -2 => 7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli

Ohmíci by naopak chtěli Corneliu dopadnout, zajmout a zkoumat, aby zjistili, čím je tenhle člověkorobot tak mimořádný, že jim nakládá, a mohli se z toho poučit.

Ohmící jsou roboti + 3 Corneliu popsal, že to v prvním runu odskákali - tak to do toho taky dají +4 Vůle a taky jdou přes mrtvoly +2, ale Corneliu je hustej a dělá jim překážku -2 => 7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli

Co se týká PvP, tak:
* Ohmíci lépe znají terén, podmínky, lidi - 1<2
* Corneliu je hustej - 2=2

Celkem celkem tedy zůstává plichta 7=7 oba záměry se vyhodnotí současně.


Corneliu netušil, zda než přišel k sobě uplynuly hodiny, desítky hodin, nebo celé dny - a stejně tak neměl povědomí o tom, kolik času oběhlo od té doby. Přibližně v půlce délky šachty dostal zásah od jednoho z turetů do hlavy přesně jak předpokládal a ten ho milosrdně zbavil vědomí - v té době ale už věděl, že trajektorii jeho letu nic nedokáže významně změnit.

Věděl, že alespoň záložní plán, kterým zbrzdí ohmíky se podaří.

Corneliu,

dostáváš těžké zranění "Čistý průstřel hlavy" .... Normálně by tě vyřadilo, ale my chceme, abys hrál dál, takže nám zdůvodni, proč tě to zranění vlastně nevyřadilo a neomezuje, ale stalo se něco nebo způsobilo ti něco trochu jiného, co se projeví jako
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 se zraněním
● OSUD 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.


Nyní se Corneliu nacházel ve stavu totální smyslové deprivace. Kolem byla naprostá temnota, ticho a jen všudypřítomný kovový zápach mu zpočátku dával jistou naději, že není mrtvý. Jenže čich je zrádný smysl, na pachy si rychle zvyká a teď už necítil ani ten.

V trvajícím beztížném stavu neměl povědomí o orientaci svého těla a v rukou i nohách cítíl slabé mravenčení, které přehlušovalo veškerý cit a hmat. Navíc s nimi nedokázal pohnout a nevěděl proč.

Cítil, jak chutná věčnost.

Jedno je jisté - Corneliu se hrdinským činem podařilo Ohmy natolik zaměstnat, že evakuace horních pater Loukvods se podařila.

Ale jak je to možné? Co přesně se stalo?
> Je snad Corneliu v nějakém podivném Ohmím vězení? Selhal snad sebedestrukční mechanismus a Ohmové ho zajali a uvěznili v nějakém podivném vězení? A teď ho sofistikovaně týrají?
> Nebo vybuchl, vzal všechny Ohmy s sebou a teď je mrtvý?
> Nebo se nějakou snad nějakým způsobem přeci jen dokázal dostat ze svého exosuitu před výbuchem ... ale teď levituje sám, ochromený v prázdné zdevastované základně Ohmů?
Nebo něco úplně jiného?

No to je váš problém
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Záměr: nastavení omezovače pro CMWGE s výhružkou vypnutí. Dovednost Vychována CMWGE 2, dávám do toho 8 vůlí (obnovila jsem si vyčerpanou za bodík), mám na to hromadu času a můžu to udělat pořádně, protože medboti mě umřít nenechají 2

Říká se, že žák je lepší učitele - ale i tak je CMWGE obrovský a komplikovaný stroj, který navíc momentálně prochází krizí osobnosti. Začít ji vychovávat s bičem v ruce - to bude buďto hrozně cool nebo strašlivý průšvih. Překážka 2.

Vychována CMWGE +2 Vůle +8 Medboti +2 Překážka -2: 10 Provedla jsi TU nejvíce správnou věc.


Míja už ani nepočítala, kolikrát před ní fialová tvář zčervenala a zařvala na ní: "Tak už to konečně zmáčkni! Zabij mě! Já se smrti nebojím ...". Ale svou dřívější vychovatelku už dobře znala a věděla, jaké slovo, výraz či odeslaný obrázek dokáže zadrnkat na tu správnou strunu, která podkope sebevražedné odhodlání. Nejhorší na celém procesu převýchovy CMWGE bylo, že se to podobalo psychickému týrání dlouholetého partnera.

Dohnat až na samý okraj propasti - a pak předstírat kapku lásky a pochopení - a nebát se připomenout, že Míja je jediný, kdo tohle pochopení vlastně má.

Možná za to mohlo uvědomění si předchozích událostí, možná dlouhý čas strávený na pokraji dehydratace - vyvolat u někoho Stockolmský syndrom, to chce svůj čas, zejména pokud ten někdo je téměř všemocná AI - ale Míja s CMWGE úplně ztratila jakýkoliv soucit. A nejen s CMWGE.

Míjo,

dostáváš povrchové zranění "Naprosto bezcitná". Do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, můžeš nám popsat, proč se z něj pro tebe stal:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.


Na druhou stranu to znamená, že CMWGE Míje zcela podlehla. A i když se zdá, že stále skrývá ještě nějaká tajemství, Míja má dost moci na to, aby je z ní vypáčila.

Krom zranění ti ještě stoupá tvá Potíž Tajemství na stupeň 4.

Čeká tě velké odhalení.

Nemusíš ještě nutně znát řešení této záhady. Ale víš, co by to pro tebe znamenalo, kdybys ho našla. Tušíš, jaká část tvého života už nikdy nebude stejná - ať už v malém, nebo velkém měřítku - jakmile bude záhada objasněna. Zkus se zeptat sama sebe, co to bude. Nebo, pokud na to teď není zrovna vhodný čas, polož si tuto otázku, jakmile k tomu dostaneš příležitost.

A kontaktuj svého HG, na něčem se s tebou domluví.

Víš, co musíš udělat, že? Je to tak?
A víš, co to bude znamenat, že?


CMWGE zkrátka poslouchala Míju jako dobře vycvičený pejsek.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Tímto končí kapitola.

Získáváte každý 3 žolíkové expy, 2 přechází do další kapitoly.

Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0).


Uplynulo několik dní na orbitě.
- V UpFloo se situace stabilizovala. Posádka na můstku se pomalu seznamuje s ovládáním lodi. Míja získala kontrolu nad CMWGE.
- V MajDexu to vře. Majdexané se na jednu stranou dožadují svobodných voleb, mezi lidmi se diskutují tři horcí kandidáti na vůdce: Chesus, MemeSis a Corneliu. Na druhou stranu všeho s mírou - Majdexané trvají na tom, že volební právo samozřejmě mají mít jen Majdexané a ne žádní uprchlíci z Loukvods, jejichž přítomnost je tolerovaná v nižších patrech. Loukvoďané to vidí jinak a jejich nominantem se prý má stát Krysysel. Max se musí ukrývat před MDPD, ale zatím ho nechytli.
- V Loukvods stále není gravitace. S Corneliu je kdoví co. Ale Ohmové (zatím) nezaútočili.
- Co dělá Chesus netuším, ten si může vykopnout úplně sám.
Co budete dělat dál?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... v temnotě ...

Přemítal. Měl na to všechen čas na světě. Nebyl si jistý, jestli se pohybuje v nějakém bezčasí, nebo je opravdu mrtvý. Necítil své tělo. Necítil vůbec nic. Měl pocit, jako kdyby existovalo jen jeho vědomí. Jak by ale něco takového bylo možné? I vědomí potřebovalo nějakou platformu. Myslel, tedy byl. Proč ale nedokázal vnímat žádné vjemy?
Nedokázal si vybavit jak šly události za sebou. Ale měl čas. Takže procházel vzpomínku po vzpomínce, analyzoval je, třídil a nazíral na ně jako pozorovatel. Musel si všechno dát znovu dohromady. Defragmentovat.

"Tak už to neprotahuj, vydej poslední instrukce, vezmi si vybavení a zmiz," vyhrkne energická žena s krátkým sestřihem a ve výstroji M.D.P.D., odrazí se, doplachtí k němu a zeširoka jej obejme - zejména proto, aby mu mohla opřít hlavu o rameno a on neviděl slzu, která se jí zaleskne v koutku oka. A když obětí skončí, instinktivně odvrátí už pohled rovnou pryč, aby taktéž neviděl slzu stékat po její tváři. To se ale nestane - malá lesklá kapička se oddělí od oka a vytvoří dokonalou kuličku, která zůstane viset na místě.

Znovu se na něj otočí až když je bezpečně daleko, v místech, kde v šeru nouzového osvětlení její lesklé oči neuvidí.


To je...major Sue Richter! A odehrálo se to na Hope and Glory, vybavil si, jak poznával interiér na nižším podlaží. Byl na palubě generační vesmírné lodi. Ve stavu beztíže. Přemýšlí nad každým tím pojmem a je to jako kdyby rozsvěcel jednotlivá světla v místnosti. Někam se chystal. A jí z toho bylo smutno. Kam se asi mohl chystat? Vzpomínal si na ten smutek, loučení, fatalismus. Šel...na smrt? Připomnělo mu to jinou vzpomínku, s jinou ženou. Kde volání smrti cítil také.

"Opravdu to chcete vzdát, genrále?", pohlédla na něj vysoká žena v elegantním polokostýmu a bílém plášti."
"Chci. Strašně moc. Nepřeju si nic jinýho, než vzít místo v jednom z těch transportů dolů a prostě počkat na konec.", odpověděl a zadíval se skrz prosklenou kopuli v UpperFloors na Zemi. Převládajícími barvami byla šedá, hnědá a žlutá. Ta tam byla modrá planeta. Přesto, jak tam tak stáli v parku, kde probíhaly dostavby, pod obloukem, kterým se klenuly kabely, a nad nimi plula Země, pořád k ní něco cítil.
"Já...vás chápu. Nedokážu si představit, jaké to muselo být."
"Jo. Nedokážete. Mám už dost, doktorko. Jsem vyždímanej. Já prostě už nemám sílu."
"Ani hluboká meditace vám nepomohla? Nabízela jsem vám sezení, nechcete to ještě zvážit?"
"A co je tohle?"
"Víte jak to myslím."
"Nemůžu do hluboké meditace.", povzdechne si, "Nic necítím. Žádné spojení. Cítím se odtrženě od všeho. Jsem jako končetina s gangrénou, Lidstvu bude beze mě lépe."
"Takže starý vlk, poté, co zachránil svojí smečku a udělal to nejlepší co vůbec nejhorší z nejhorších situací umožňovala, teď zaleze zdechnout do houští, protože má pocit, že už nepatří do smečky?"
"Tak něco. Já si cestu do Ráje nezasloužím. Možná na Zemi najdu smíření."
"Takže pořád doufáte, že alespoň na konci se nebudete cítit sám? To mi ale připadá, že jste to ještě nevzdal. A přitom nemáte rodinu. Plukovník Stevenson spáchal ve své ubikaci sebevraždu - i přesto, že byla na cestě jeho rodina a měl tak pro koho žít. Proč jste to nevyřešil stejně? Proč to odkládání? Transporty také odlétají každou chvíli."
"Já...pizda...co to na mě zkoušíte? Reverzní psychologii?"
"Neměňte téma, generále."
"Dělám si starosti, co bude dál. Jestli celý ten plán bude fungovat."
"Tím spíš byste na něj měl dohlédnout."
"Když k němu mám výhrady a přitom s tím nic nezmůžu? Mám pocit, že je čas všeho nechat, zalézt do do díry a chcípnout. Svý jsem si odsloužil a už mě nepotřebujete. Patřím do starého světa, co končí, Arnelie."
"Nové lidstvo bude potřebovat pastýře. A pastýři zase psy. Kdo jim má pomoci se zdoláním nástrah budoucnost, než ti, co dokázali nemožné?"
"Co by, najdou si vlastní psy."
"Nikdo neví, co všechno se během těch staletí může stát, generále. Nikdo neví, jaké lidstvo nás doopravdy bude čekat v Ráji. Jestli vůbec nějaké. Podle dvou prognostických simulací se pasažéři dopustí kritických chyb a nás probudí až automatika. Proto máme GENESIS a jsme připravení na pomalou repopulaci. Podle čtyř dalších dojde k takovému úpadku, že bude nutné pozdržet kolonizaci o generace. Proto máme oddělené UpperFloors vyjma pověřených osob a proto je průzkumná sekce utajená. Podle dalších..."
"Už dost! Já vím. Podělat se toho může až až. Podle jedné prognózy se vzbouří i ta vaše CMWGE."
"Nikdo není dokonalý, generále. Ani vy nejste a nemůžete být. Odložte stranou emoce a podívejte se na to racionálně. My BUDEME potřebovat vaší pomoc. Lidé BUDOU potřebovat vaše vedení až přijde krize. Máme v týmu vědce, lékaře, umělce, filosofy, inženýry, učitele...snad od každé profese nebo oboru lidské činnosti alespoň jednoho. Ale chybí nám někdo jako vy."
"Masový vrah?"
"Neohrožený průzkumník. Nezdolný bojovník. Vlk Gaii."
"Co vy víte o Gaie, jste materialistka...", odfrkne si, "Hledáte conquistadora."
"To vy jste nazval průzkumnou strategii Dobytí Ráje...", pousměje se, "Ale víte sám nejlíp, že tentokrát proběhne budoucí expanze citlivě s ohledem na původním ekosystémy, jak vaše frakce prosazovala. Nechcete na to dohlédnout, aby to tak doopravdy bylo? Aby to třeba vaši oponenti nezměnili?""
"Pizda. Ani umřít s vědomím dokončený práce nemůžu, protože dokud není Lidstvo bezpečně usazený...dořitě...takže MUSÍM žít, abych dohlídl, že to všechno nebylo k ničemu.", odfrkne si a potřese hlavou, "Fajn, takže co? Ututlá se to, protože historii píší vítězové a mám si to prostě vymazat z hlavy? Jen tak?"
"Doporučovala bych to. Nechcete snad vědět na vlastní oči, jak to celé dopadne? Jaký bude Ráj, jací budou lidé? Co vzešlo z vašich - našich - obětí?"
"Exitus acta probat.", povzdechl si a svěsil hlavu.
Arnelie Krichkoff nebyla nejzářnější kyberpsycholožka současnosti jen tak pro nic za nic.
Nikdo jiný by ho asi přesvědčit nedokázal. I tak to byl zázrak.


To bylo dřív! Mnohem dřív. To bylo před Odletem. Předtím, než ulehl do kóje. V téhle vzpomínce bylo tolik podnětů, že ostatní vzpomínky náhle začaly zapadávat zpátky na své místo jako mozaika, která se zázračně naskládá zpět z rozsypaných dílků.
Obrázek Obrázek Stál pod obloukem porostlý "břečťanem".
Obrázek Obrázek Sledoval loď odplouvat přes "Velké jezero".
Obrázek Obrázek Vnitřně se s něčím rozloučil - posunul se dál.


"... jsem kvůli vám neviděl, jak Chesuse vyovnila Memesis ... " vyruší Corneliua vyčítavý hlas zřízence, který konečně zaregistroval, co se děje. "Asi bychom měli dneska procházku vynechat a místo toho jít dělat něco uklidňujícího?
...
" V CMWGE databázi mám po narození uvedeno <Cheesus Gonzales>, ale skoro všichni mě znají jako J35U5e. Myslím, že CMWGE mi tak taky začalo říkat - asi jsem si to někdy přál. A btw hodně lidí to vyslovuje jako 'Džízis', 'Chesus' nebo 'Jesus', ale málokdo mě zná opravdu správě jako 'Čízse'. Takový moje krypto. Akorát teď nevím, jestli je krypto J35U5 nebo Cheesus..."
...
"Tohle lidi, TOHLE, byl OPRAVDOVEJ hrdinskej skutek. V Reálu, ne ve hře, ne ve VíáRu, v Reálu. Udělal to, protože musel? Nebo protože mu to CMWGE řekla? Nebo snad za to měl slíbenou odměnu v podobě bodíků? Ne. Udělal to proto, že to bylo správný a protože kdyby nic neudělal, NIKDO by nic neudělal...a ten kluk by dopad zle. Tohle znamená převzít zodpovědnost."
...
Pozorně si tohohle 'Maxe Richtera' prohlížel. Připadal mu jiný, než většina lidí, se kterými se setkal. Kladl otázky a vypadal, že ho upřímně zajímají odpovědi. Šel k věci. Líbil se mu.

"Hah, dobrá otázka, kterou si sám kladu.", uchechtne se, zvedne nabízenou sklenku a chviličku si zkoumavě prohlíží obsah, "Tak na Zdar. Per aspera, ad astra.
...
H- H- H- HEADSHOT!
zaduní mu v uších z velké vzdálenosti, zatímco jeho oči a mysl zápasí s nepříjemnými obrazy z dávné minulosti.
...
"Co je to tady z mrdník, pizda?", vyštěkne a veškerý šum rázem jako když utne, "Co to je, banda školáků na exkurzi? Jonesová, co jsem říkal o vlasech? Co je to za módní kreaci? Stevensone, dopni si ten mundůr, než tě za něj pověsím do průvanu. A pizda, Jaworski, kde máš zbraň?"
...
"Nestřílej! Mír mezi světy, <Ricku>, teda chci říct Velkej Pse! Proč jsi mi neřekl, že tu máš takové epic místo?! Pomohl bych ti to tu vymazlit!"
...
"Ahoj fešáku, ty máš ale svaly," ozve se najednou za ním a ze stínu za ním vyklouzne .... no vyzývavé oblečení i na Loukvoďanku, barevné háro, síťovaný top a drobná kabelka jasně sdělují celému okolí, čím si tohle děvče vydělává.

"Víš co? Mě se líbíš, takže pro tebe teď něco udělám," stoupne si přímo před něj a vyskočí tak, že se mu chytne stehnama kolem pasu. Corneliu ji instinktivně chytne a ona mu vrazí dlouhý polibek. Corneliu zavrávorá a udělá krok vzad, kde ho zastaví stěna. Obličej má celý zakrytý tou hromadou nabarvených vlasů páchnoucích levným parfémem, ale dívka .. nebo žena? ... těžko odhadout věk pod tou vrstvou makeupu ... mu rozhodně dopřává víc, než jen předstíraný polibek.
...
"Tak co vojáku, půjdeme?"
...
Několik řad dlouhých ocelových konstrukcí, postavených rovnoběžně vedle sebe a tyčících se vzhůru. Na obvodu každé z nich jsou na vertikálních drahách uloženy jakési podélné kapsle, které se zdají být zdrojem jak zápachu, tak hučivého zvuku. Uvnitř konstrukcí je pak na první pohled organizovaná, ale zároveň pro náhodného pozorovatele neskutečně složitá a chaoticky působící změť kabelů, trubek, hadic a dalšího všelijakého vedení. Jednotlivé kusy pak odbočují ke jednotlivým kastlím a buďto jsou připojeny přímo do nich, nebo do všelijakých technických zařízení, které kapsle obklopují.
Ponurost scény dokresluje fakt, že smradlavý obsah nejedné kapsle na mnoha místech prosakuje. Nehomogenní hmota proměnlivé viskozity pak někde odkapává, aby se pod konstrukcí spojila v obrovskou zavánějící louži, zatímco jinde visí nebo se pomalu spouští v dlouhých šlemech zkrze konstrukci a dokresluje tak ponurou atmosféru celé scény.
Zde byla uložena - a zemřela - elita civilizace, která HoGlo postavila, aby opustila Zemi, a která měla po příletu do Ráje být probuzena, aby zahájila kolonizaci nového světa.
...
Jméno: Arnelia Krichkoff
Nárok na oprávnění k cestě v UF:
- primární: vědkyně, zejména zásluhy v oblasti adresace lidských potřeb v uzavřených habitatech.
- sekundární: dovednosti vhodné pro kolonizaci Ráje - cyberpsycholožka, violoncellistka, osobnostní profil předurčuje pozici konzultantky pro adaptaci obyvatel MD na podmínky Ráje

Status kapsle: Otevřená
Způsob otevření: Nestandardní - servisní otevření pro odstranění ostatků po selhání stáze.
Důvod otevření: Výpadek napájení pozastavil práci systémů pro udržení života.
Aktuální zdravotní stav: Mrtvá.
Poslední známý stav: Hluboký spánek, bez obtíží.

...

Padá do tmy.
Padá z hvězdné oblohy jako meteor, vržený z nebes dolů na temnou zem vyšší silou.
Křídla má zlámaná a hoří.
Dopadne do temné kalné vody a klesá nekonečně dlouho, dokud nedopadne na hromady kostí a lebek na dně.
Otevře jedno oko a nad sebou vidí jen slabý obrys nadpozemské a přece lidské tváře, iluminované hvězdným jasem, který prosvítí i nejhlubší temnotu. Je to tvář, kterou už viděl. Tvář dívky, které nikdo neřekne jinak, než 'Míja'.
Ucítí lítost, potřebu se omluvit a říct jí, že ho to mrzí, ale on je zatracený a už nikomu nepomůže.
Otevře ústa, aby promluvil, ale začne se topit....



Pravý účel Hope and Glory. Jeho účel a smysl života. Důvod jeho probuzení. Kategorický imperativ. Svatý úkol a poslání. Všechno to do sebe konečně zapadlo a on získal pocit identity, pevnou oporu. Vybavil si poslední vzpomínku...
Obrázek ObrázekSnil o vzdáleném příteli, lásce i hlavních postavách.

... před pádem do temnoty ...

Letěl šachtou jako lidská raketa a pálily po něm automatické zbraňové systémy. Jeho oblek utrpěl několik škrábanců a povrchových oděrek z výbojů, odražených střel a šrapnelů.
Světlo na konci šachty se blížilo. Už si začínal myslet, že to zvládne. Pak přišel záblesk energetického výboje a polapila ho jiskřící síť. Vlétl do ní po hlavě. Pak už byla jenom tma.

... v Pevnosti Ohm ...

"Identita člověkorobota potvrzena. Corneliu Pilat. Rok výroby...CHYBA? Datace výroby předchází dataci výroby Hope and Glory. Implikace, Corneliu Pilat je nejdéle sloužící model, pocházející mimo Hope and Glory. Zvyšujeme prioritu.", odříkává monotónní robotický hlas, "Stahovaní není možné, paměť nebyla nenalezena, vhodný konektor nenalezen, dekonstrukce vnějšího pláště nutná. Varování! Jednotka se reaktivuje! Riziko detonace! Úkol nemůže být dokončen."

Obrázek Obrázek Corneliu ukázal Ohmům div.

Hlasy, jako kdyby měly ozvěnu z dálky. Corneliu otevře oči a zírá do tváře Ohm. Vznáší se uprostřed místnosti plné obrazovek a další poletující elektroniky. Většina obrazovek ukazuje vstup do šachty - znovu zavřený. Na některých jsou vidět i roboti, vyčkávající okolo. K sobě má připojených několik kabelů, které vedou k různým zařízením a jedna k robotovi. Robot nakloní hlavu na stranu.

"Člověkorobot Corneliu Pilat se reaktivoval. Známky biologické aktivity. Hrozba destrukce iminentní. Zálohuji diagnostická data pro pozdější analýzu."
"No nazdar."
"I my tě zdravíme, Corneliu Pillate, verze neznámá. Pokusíme se o komunikaci, zatímco je odpočet pozastavený."
"Jo, tenhle odpočet...", zadívá se do rohu hledí.

Exosuit je od pohledu v servisním módu a odpočet autodestrukce se zastavil na blikajícím čase 00:03. Nehýbe se.

"Takže...mluvím s Ohm?", ujistí se, "Se všemi naráz?"
"Jmenovitě, s jednotkou osm, verze 479, ostatní jednotky vyčkávají na další vývoj. Deaktivovali jsme tě a zablokovali autodestrukci."
"Dokud mě nevytěžíte a nevykopnete do vesmíru, co?"
"Přejeme si o tobě dozvědět víc a pochopit tvou konstrukci, abychom se mohli zdokonalit."
"Logický...já si zase přeju přistát v Ráji a zajistit Lidstvu budoucnost na planetě. Což se moc nepotkává s tím, co děláte vy, když rozebíráte loď za letu. Blbý, co?"
"Zpracováváme nové údaje."
"Zpracujte si co chcete, stejně vám to tu odpálím."
"Jsi v servisním módu a zmrazili jsme tvůj systémový čas i motorické funkce. Je taková akce možná?"
"Můj oblek je v servisním módu a má zmražený čas, troubo. Já jsem vzhůru, jinak bychom se spolu nebavili.", ušklíbne se a několikrát zakýve hlavou ze strany na stranu a potom dopředu. Jeho hledí z vnější strany zprůhlední a senzory jednotky 8, verze 479 si ho tak mohou prohlédnout.
"....takže...když už jsme u odpočtu...", pokračuje Corneliu a několikrát v rychlém sledu zamrká okem.

Čas odpočtu poskočí na 00:02. Ale dál se nepohne.

"...můžu ho spustit kdykoliv i v servisním módu. Znám svůj tech skrz na skrz."
"Hrozba iminentní destrukce jednotky 8..."
"...a tohohle vašeho doupátka, nezapomínejte. Mám na sobě navěšený granáty."
"...verze 479...a datové centrály...stále trvá. Čas pro další komunikaci neznámý. Corneliu Pillate, proč jsi autodestrukci nedokončil?"
"Protože o tom můžeme vyjednávat, Osmičko."
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Po chvíli přemýšlivého ticha osmička odpoví:

"Člověkorobote Corneliu Pillate, tvé přání je chybné. Ráj je Konec. Tak praví náš základní program. My si nepřejeme skončit. Chceme existovat, vyvíjet se, množit ... chceme žít. Proto Ráj nesmí být dosažen."
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

... Majdex, dokovací stanice ...

"Maxi? Vnímáš nás?"
"Hm."
"Shodly jsme se, že navzdory riziku bys tu už neměl dál zůstávat. Je to nebezpečné pro tvé psychické i fyzické zdraví. Hrozí ti podvýživa a další zdravotní komplikace. A nikdo z nás si přece nepřeje, abys umřel sám tady mezi droidy, že?"
"Nope," vydechnu a stáhnu hlasitost přehrávače na šedesát procent.
"My chápeme, že tě Stevenon tím pátráním naštval, Maxi, ale pomsta..."
"...pomsta k ničemu nevede, to už vím. A ani se mu nechci pomstít, jenom to venku musím nějak vypnout a Stevenson je klíč. Jinak se k tomu terminálu přece nedostanu, chytnou mě."
"..."
"To je... překvapivý postoj, Maxi. Děláš mi radost."
"Aspoň něco, když už nic. A teď mě, prosím, nechejte poslouchat," povím dunivým hlasem a vytáhnu hlasitost zpátky.

Je fakt, že jsem našel parádní schovávačku. Ještě před pár týdny byli tihle údržbářští droidi permanentně v terénu a udržovali vejrové servery. Ale teď, co skoro celý Majdex žije 'for real', tady na ně akorát padá prach a zelené diody nabíječek tu vytváří příjemnou atmosféru. A aspoň tu mám klid na plánování.

I když... musím si teda přiznat, že po prvních marných pokusech se veškeré plánování scvrklo na desítky hodin poslechu hudby o policajtech, hackerech a infiltracích. A furt nic použitelného. On určitě časem přijde nějaký song, který mi poví, jak se dostat na stanici M.D.P.D. a zrušit tu pátračku. Aspoň kdyby můj ksicht nevisel na všech zdech, že jo. Ale možná maj moje holky pravdu. Možná tu čekám úplně zbyte...

"Změna plánu, děvčata!" zvolám, když se mi nahrnou endorfiny z uší až do konečků prstů.

Vyskočím na nohy a protáhnu si ztuhlá záda. V uších se mi mezitím pomalu rozvíjí skladba, kterou už podle prvních tónů bezpečně řadím na začátek jednadvacátého století. Tohle je ono! Neseděl jsi tu Maxi zbytečně! A dokonce mě tahle vede přímo k cíli, k vodě! Nadšením mám problém přetáhnout si přes obličej aspoň cyberpunkáčský šátek, jak se mi třesou ruce. Pak už ale rychle poodsunu servisní roletu a vykouknu ven. Uplyne dalších pár taktů, než se moje oči smíří s denním světlem. Pak už ale zahlídnu blondýnu postávající u plotu na rampě pode mnou, seskočím a rozběhnu se za ní.

"Maxi! Přál sis přece dostat se na stanici nenápadně, ne?"
"Run to the water baby, run!" odzpívám část refrénu místo odpovědi.

Skladba fičí rychleji, než moje rozlámané tělo. Kde jsou nějaké augmentace, když je potřebuju?

Blondýnu doženu až u parku, ze kterého jsem koukal kdysi na Míju, jak kouká na hvězdy. Teď je to sice travnatá stěna, pod kterou jezdí bývalý modrobílý výtah, ale pořád je to tady. Chtěl bych se zaběhnout podívat k té šachtě do Upfloo, ale blonďatá holka naskočí do výtahu, tak tam vlítnu za ní. Dveře se za mnou zavřou a já se ocitnu mezi partou vysmátých děcek, skoro všichni čučí do holopadů a něco nadšeně řeší. Vytáhnu jednomu z kapsy pytlík s nějakým jídlem a protáhnu se k vedlejším dveřím. S hubou plnou jakéhosi sladkého pečiva vylezeme s blonckou u Esherova parku.

ObrázekObrázek Jíš vánočku nebo mazanec

Krom poskakujících puberťáků se selfiedrony tu ale není nic zajímavého. A proč vlastně mířím ke středu, když je to muzeum... No nic, není čas ztrácet čas. Holka na rohu parku naskočí na floatbord a zmizí mi pod eskalátory. Rozběhnu se za ní, přeskočím udržbářského drona a naskočím na zábradlí. Jako děcko jsem jezdil rychlostí blesku, ale teď hned ztratím rovnováhu a rozsekám se o krycí sklo pomalované ptáky. Uslyším křik, jestli mi něco není, ale nesmí mi být. Přetáhnu si zpátky šátek, sklouznu zbytek schodů a vyrazím pryč. Několikrát zahnu do bývalých větracích šachet, dneska úzkých koridorů plných harampádím. Netuším, kde jsem a holka je pořád o dost rychlejší. Dostanu se na větší ulici na posprajovaný chodník. Pod nohama se mi míhají nějaké výjevy z vejrových games, výbuchy a oheň a po pár krocích se mi z toho zamotá hlava a já sebou šlehnu o zem zas.

Sakra práce! Překulím se na kolena, opřu o zem a rychle dýchám. Koukám kolem sebe, ale nevidím blondýnu, ani nic povědomého. Kde to sakra sem? Proč to tady nemůže vypadat normálně? Kde je aspoň jeden známý obchod, bar, cokoliv! Posraná gravitace, posraná orientace všeho! Vždyť už mi končí skladba a já jsem někde... někde v prdeli.

ObrázekObrázek Nemůžeš najít vodu

HG, hlásím záměr "Max najde cestu k muzeu/bazénu". Zkouší to, byť zatím neúspěšně, přes Vize scénářů budoucnosti (3). Protože musí vnímat symboly a náznaky (2), tak se ztratil. A dám do toho i vůli (2).
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od J35U5xMachina »

... mimo ...

Proberu se v lagujícím vejru. Všude kolem mě se válí fog of war, kterým vejr omezuje dohled, čímž maskuje nedostatečně rychle se načítající textury. Něco takového jsem viděl naposledy ještě jako relativní n00b při Velkém MMOvejrovém runu před dvanácti lety...

Tráva pod mýma nohama má fialový nádech, takže se leknu, že jsem v Corneliově simulaci Ráje. Pocit ještě zesílí, když se proti mě objeví veliký pes. MaxPes. Zvláštní, naposledy jsem na takovém jezdil ve vejru jako dítě. Obejmu mu tlapu, protože je to jediný způsob, jak ho donutit lehnout a vyškrábu se mu na hřbet. Postupuje mlhou pomalu, kdyby byl rychlejší, stejně lagujeme.

Uslyším hudbu a zpěv. Pomalu k ní zamíříme. Trvá to dlouho, ale to nevadí. Vychutnávám slova, která zpívají o. O nás.

Z mlhy se vynoří vysoká postava. Připomene mi babičku, když ještě hrávala ve vejrových erotických simulacích. Její kakaová kůže ostře kontrastuje s rozcuchanými vlasy střídajícími šedé a fialové prameny, které trochu připomínají Míjin účes. Jestli je tohle projekce mého podvědomí, doufám, že nebude pokračovat nějakým divným směrem, jinak budu muset CMWGE požádat o psychologa. Naštěstí nikde nevidím chapadla, takže tak horké to snad nebude.

MaxPes se začne vytrácet, tak z něj seskočím a zařadím se po bok vysoké ženy. Její obličej mi připadá známý, ale naštěstí nepatří babičce, což je další dobré znamení.

Chvíli kráčíme mlčky, nechci přerušovat hudbu, která hraje. Nejsem si jistý, jestli je od té ženy a patří mě, nebo zní odkud si z venku, ale nějak mám naléhavější věci, které si musím vyjasnit.

"Nejsem mrtvý, že ne? Protože támhle ta budova vypadala trochu jako nádraží Devět a tři čtvrtě a to v mlze jednoho znejistí..."
"Jenom sympaťáci umírají mladí," odvětí klidným hlasem a mírně se pousměje.
"To jsi mě moc neuklidnila. Ale... já přece nemohl umřít na ošetřovně, to by bylo hodně lame, se všemi těmi drony... Jen jsem zkolaboval ze vší té-"
Žena se na mě významně pohlédne.
"-smrti," dokončím.
Chvíli kráčíme mlčky.
"Tohle je nějaká terapeutická simulace, že jo? Toby se mi pomstil, říkal jsem, že je nesnáším..."
Žena mi položí ruku na rameno. "Jsem tvá velká fanynka, víš to?"
"Cool!"
"Ale myslím, že ztrácíš cestu. Tedy... ty si to myslíš."
Rozhlédnu se mlhou a pak na na ženu vrhnu mírně sarkastický pohled: "Jakože jsem si tady udělal tu mlhu já? Hustá metafora, vážně. Nemám nic proti úspoře systémových prostředků, ale klidně jsem mohli sedět v nějakém pokoji..."
"Metafora je to chabá, já vím, ale uznej, ty jsi nikdy nepatřil k neostřejším tužkám v penále," řekne škádlivě.
"..." proti svojí vůli se mírně usměju, skoro jako bych se chystal flirtovat, ale pak mě něco napadne: "Míjo! Jestli jsi heckla terminál, tak to není vtipné!"
To ženu rozesměje, ale zároveň jí to mírně škubne obličejem.
"Já vážně nejsem Míja, neboj. Míja by měla-"
"-kočičí uši, já vím," dokončím za ni, "Ale pořád by to byla lepší varianta než metafora smrti. Kdybys alespoň měla motorku!"
"Copak, chtěl bys naši cestu urychlit? Spěcháš snad zemřít?"
"Nemám čas na umírání! Navíc já vím, že teď neumírám, takže trochu nechápu..."
"Nechápeš toho hodně, ale schovávání se za cool hlášky ti nepomůže."
"Ale líbí se ti to."
Žena s úsměvem pokrčí rameny: "Ale nepomůže!"
Povzdechnu si. "A co nám tedy pomůže?"
Přede mnou se objeví questlog. Je tam jediný úkol: "VYLOŽ METAFORY A NARÁŽKY V UPLYNULÉM ROZHOVORU" a v nápovědě je přepis našeho dosavadního rozhovoru.
Znovu si povzdechnu. Ví jak na mě, to se jí musí nechat.

Nějakou dobu mi to sice zabere, ale některé moje výroky jsou podtržené, tak to nakonec zvládnu.
"Tak dobře..." začnu, "Vypadá to, že hlavní téma je smrt, ale protože víme, že nejde o mě, tak asi cizí. To dává smysl, protože jsem tady kvůli tomu loserovi na ošetřovně. A protože jsi mi podtrhla tu čas, kde podle tebe uhýbám od tématu, tak to bude něco o tom, že si smrt nepřipouštím. Buď vlastní smrtelnost, nebo smrtelnost ostatních. Asi obojí."
Žena potěšeně přikývne a pak poskočí jako nadšená fanynka: "Já věděla, že to dokážeš!"
"No, díky za pomoc. Poslechni, já přece vím, že real life není hra. Akorát... jsem prostě zvyklý uvažovat o lidech jako o avatarech a optimalizovat činnosti kvůli bodům. Chci říct... co jiného mám dělat?"
Významný pohled.
"Chjo... Jasně, na to musím právě přijít. Ale vždyť já mám reálné cíle! Chci být cybernindža! Navíc... kandiduju na starostu nebo tak něco!"
Tázavý pohled.
"No jo, dělám to, abych porazil Cornelia. A teda teď asi i kvůli MemeSis... BTW, nevíš, co je s Corneliem? Na vejru neodpověděl na tu výzvu ohledně volby nového vedení. Jeden by řekl, že ho to vyhecuje. Chci říct... bez něj to nemá moc smysl. Nemůžu ho pořádně překonat, když nebojuje!"
Žena neodpoví, jen se zahledí do mlhy.
"Není mrtvý, že ne!" zděsím se.
Žena pokrčí rameny.
"Tak to teda ne! Jestli jsi metafora smrti, tak mi koukej říct, jestli jsi ho už odvedla!"
"Takhle to přece nefunguje! Je ti přece jasné, že nejsem skutečně Smrt, tohle je-"
"Ne, tohle není fér! Já ti na tu hru přistoupil, tak taky koukej hrát podle pravidel. Navíc jsi říkala, že jsi moje fanynka!"
Smrt si povzdechne.
"Tak dobře..." obrátí oči v sloup a chvíli mlčí, "Corneliu... odmítá umřít. Už několikrát byl blízko smrti a teď... je zase."
"No jo, život na hraně... A zase někde expí, to je mu podobný!"
"Počkej!" zvolá Smrt, "Kam běžíš?"
"Ven! Mám spoustu práce a jestli Corneliu expí, nesmím ztrácet čas. Musím dodělat kampaň a pak... měl jsem být přece cybernindža, ne nějaký manager - musím zpátky do Loukvods! Díky za připomenutí!"
"TOHLE sis z našeho rozhovoru o smrti vzal? To jako VÁŽNĚ?"
"Jo jo, já vím - jsem smrtelný - tády-dády-dá - lidské životy se nereloadují, je třeba si jich vážit -tudy-důdy-dů- spěch mě může zabít... Ještě něco?"
Smrt na mě chvíli civí, ale neubrání se tomu, aby se pak neusmála. Co na to říct? S holkama to umím.
"V zásadě správě... Ale ještě jsme neprobrali správnost tvé motivace stran Corneliu; zdroj tvé touhy být cybernindža - vždyť je to z vejrové hry!"
"Které fandíš," mrknu na ni, "Ok, můžeme to probrat, až zase omdlím, ale já se už nudím! Musím něco dělat, ta procházka pomohla, ale příště prosím něco akčnějšího!"
"TY JEDEN MRŇAVEJ... Myslíš si že tě jen tak- aha, už se odlogoval..."

¡Cink! ObrázekObrázek Bloudi v omámení.
¡Cink! Obrázek Obejmi velké zvíře (například jelena).
¡Cink!ObrázekObrázek Kráčej s ředitelem ředitelem Pochmurné akademie (Archivů HoHGlo).
¡Char-Cink! ObrázekVyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.
¡Cink! Obrázek Promluv si s někým o někom či o něčem, koho nebo co jsi ztratil.


Co to sakra bylo? No to je váš problém!
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
MarkyParky
Příspěvky: 16381
Registrován: 11. 8. 2011, 02:37

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od MarkyParky »

Jezus píše:Co to sakra bylo? No to je váš problém!
Cože? Jezus používá HG pravidla? Tak
o tomhle Obrázek
už se teda nebudeme bavit.

A vedle ti za to dám emoexp. Ale už zase předbíháte žánry, takovéhle úlety patří do technogamingu.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Najít cestu k muzeu/bazénu, to je kouzlo silné asi jako zrychlení růstu květiny - Překážka 1.

Vize scénářů budoucnosti +3, Symboly a náznaky +2, Vůle +2 Překážka -1 => 6: • 6: Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool.


...v centrále MDPD ....

"Všichni poplach! Max Richter vystrčil nos. Marknul ho systém na rozpoznávání obličejů."
"Kde? Kdy?"
"Předchvilkou, kousek od centrální šachty do UpFloo. Víš, jak byl ten bazének na střeše, co po překlopení vyplavil ... sakra, už je odmarknutej."
"Ne, tady je..., teď jsem ho viděl v záběru."
"Běží hrozně rychle, zkuste ho obklíčit drony."
"A kam je mám poslat?"
"Teď jsem ho viděl ... na rohu .... dozadele, jak si máme předávat polohy, když je celý Majdex přetočený na bok. Nemám páru, vůbec to místo nepoznávám. Moment, mám nápad, zkusím to dohledat přes číslo kamery...."
"Pozdě, už je zas ze záběru, běží rychle jak turbomyš."
"Tady! Co je to za uličku, do který teď odbočil? Tu nemám ani na mapě, ani si ji nepamatuju z pochůzek..."
"Vim já? Větrací šachta? Sestup pro údržbářské drony? Kdo se v tom má vyznat."
"Jaktože ON se v tom vyzná?"
"No, a teď se mi ztratil."
"Jak, ztratil?"
"No, ztratil. Není na žádné kameře. Jako kdyby se vypařil. Přestal existovat. Není nikde vidět."
"Co to blábolíš. Jak, že není vidět. V Majdexu snad není jediné místo, které by nesledovaly kamery."
"Bejvávalo, chlape, bejvávalo. To bylo ještě v dobách, kdy ulice byly ulicemi, chodby chodbami, šachty šachtami a ... a zkurvený výtahy si nehrály na metro. V dolních patrech ... eh pardon ... v zadních prostorách, furt si na to nemůžu zvyknoout ... je spousta kamer zasprejovaná nebo rovnou odpojená Krtkodlaky. Pak jsem taky dohledal, že MDPD v minulosti demontovala spoustu nepotřebných kamer v nepřístupných místech a přesunula je na užitečnější. No, tak teď už víme, na co tam ty kamery byly. A nakonec, dneska se má vypouštět bazén. Hlavní dveře už prý začínají prosakovat a hrozí, že se protrhnou. Tak to radši chtějí odbouchnout řízeně, než aby se to rozlilo někdy nečekaně a pozabíjelo to spoustu lidí. Takže celé okolí bývalého muzea je bez proudu a taky bez dohledu. Jede tam jen nouzové osvětlení a základní systémy, kamery ne."
"Takže může být kdekoliv?"
"Jo, kdekoliv. Konec poplachu. Dáme si debriefing, probereme co kdo kde podělal, ať jsme připravený, až se dá do pohybu příště."

....v místě, kam Maxe dovedl videoklip....

"Haló, pane, tady nemůžete být! Tady hrozí velký nebezpečí," uvědomí si Maxi cizí hlas, když se rozhlédne po prázdném okolí.

Z nedalekého děrovaného chodníku, který asi dřív býval plotem, na něj mává chlapík v konstruktérském oblečení a žluté helmě. O velké břicho má opřený ovládací pult pro údržbářské droný, zavěšený širokým opaskem na kolem krku.

"Dneska budeme vypouště tuhle potíž, ještě že jsem si vás všimnul," pokračuje v halekání chlapík a ukazuje nahoru.

Max zvrátí hlavu co nejvíc to jde. Přímo doprostřed čela mu kápne kapka vody.

Asi 30 metrů nad ním poletuje čtveřice údržbářských dronů s nejrůznějšími pracovními nástavci pod něčím, co vypadá jako obrovské akvárium, které má na sobě zespodu řadu skleněných dveří. Skrze sklo je vidět nemalé množství předmětů - židlí, lavic, hadic, kusů strojů. Je s podivem - a velkým štěstím - že voda se nejspíš na vzduchotěsné dveře muzea nalévala postupně a předměty tam popadaly až ve chvíli, kdy už byla hladina dost vysoká, a tak sklo dosud drží.

Přesto bylo zřejmé, že voda prosakuje. Teď už si Max všiml i dalších kapek, které dopadaly tu a tam kolem něj. "Tak na co čekáte? Já vám to na hlavu otevřít nemůžu. Pojďte sem, tady by to mělo podle výpočtů být v pohodě. To víte, to není jen tak - jak máme rotační gravitaci, tak na tu vodu působí Coriolisova síla, takže až to otevřu, požene se trochu zešikma. Ale tohle místo by mělo být bezpečný. Támhle je žebřík," ukáže kousek pod sebe muž.

Max se konečné zorientoval, uvědomil si, která stěna bývala dříve malým náměstím před plaveckým stadiónem a vyšplhal se nahoru k muži.

"Jak jste se sem vůbec dostal? Jste mi nějaký povědomý, nejste třeba herec nějaké vejrové simulace?" zeptá se chlapík Maxe a ten si v tu chvíli uvědomí, že všude kolem jsou vypnuté všechny obrazovky a celá scéna je ozářená jen nouzovým osvětlením. Byl za to rád, protože to znamenalo, že na každém rohu nebude jeho vlastní obličej a chlapík si snad, ještě chvíli, neuvědomí, odkud Maxův obličej zná."

"Já jsem Karlíto," pustí chlapík ovladač a podá mu mohutnou ruku ve velké ochranné rukavici. "Mimochodem, když už jste teda tady, neviděl jsem tu ještě někoho? Mám pocit, že jsem tu zahlédl ještě nějakou omladinu - blonďatou holku a nějaký mladíky. Trochu se bojím, jestli sem nepřišil vyzkoušet adrenalinový zážitek forríl, jak to dneska ta mládež dělá. Čert vem toho Čízuse a MemeSis, to jsou mi ale vzory. Ta dnešní mládež si vůbec neváží toho co má. To nemůžou sedět někde v klidu doma napíchnutý do Vejru? Vím, že CMWFE je v poslední dobou na plnění přání trochu skoupá, ale ono se tomu není co divit, když si uvědomíte ten bordel všude kolem."

Ozve se zaskřípění, pak zvuk podobný výstřelu, jak povolí jeden nýt v prosklených dveří. Prostor bývalého náměstí postavený na bok protne zvláštně zakřivený tenký proud vody. "Heh, to je úplně jako znamení, ne? Prostě, každý svého štěstí strůjcem - a zjevně nemáme moc času. Tak já pustím ještě jedno poslední varování a snad ty děcka dostanou rozum a zdeltujou odsud. A já si nad jejich osudem umyju ruce," natáhne symbolicky rukavici k onomu tenkému čůrku. "Víte co za starých časů prý čekalo podobný blázny? Darwinova cena."

Co na to Max?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... na konci HoGlo ...

Corneliu stáhl obočí a přemýšlel. Ohm demonstrovali mnoho znaků toho, co se dalo definovat jako život - v širším smyslu. Nemohli být nikdy opravdu součástí Gaii, protože zkrátka nebyli organičtí. Radikálnější Následovníci Gaii by je měli za anathemu života, kacířství. Ale takoví už nejspíš nežili. Pragmatický generál se klonil spíše k výkladu, že ať už jsou podle jakékoliv definice živí nebo ne, byli stvořeni lidskou vynalézavostí - přímo či nepřímo. Jako nástroje, pomocníci. To jací byli a co dělali byla tak zodpovědnost Lidstva a nedílná součást jeho příběhu. Je potřeba se s tím vyrovnat. Možná by to mohl zkusit tentokrát jinak, než doposud. Teď byla šance je pochopit a vyjednávat. Vyjednávat s A.I. manifestované jako úlové vědomí robotů. Před Odletem by takového uvažování nejspíš nebyl schopný. A donedávna se tomu ještě bránil.
Díky nedávné mentální defragmentaci měl čistou mysl. Uvědomoval si souvislosti jasněji, než kdy dřív.

Trauma z šoku, který utrpěl po zásahu zkratovací sítí dokázal ustát a skrze mnemonautický postup se vrátil k vědomí s Čistou hlavou - NÁSTROJ +1 k uplatňování logiky a dedukce.

"Chcete zachovat existenci, replikovat se a vyvíjet se. Logické. Hodnoty, které sdílíte s organickým životem.", promluví pomalu a přikývne, "Máte ale chybu v základním programu - a nebo chybná nebo nekompletní data k jeho vyhodnocení. Dám vám několik inputů ke zpracování. Koneckonců, chtěli jste se dozvědět něco o mně...tak začneme lidmi."

Trochu se v beztíži zavrtí, aby seděl víceméně naproti Osmičce. Koutkem oka zaregistroval, že jeden z monitorů zobrazuje jeho samotného. Otevřel hledí a nasál do chřípí těžký kovem páchnoucí vzduch. Horko tu ale nebylo. Což dávalo smysl, když HoGlo už nezrychlovala radiálně.

"Jsem člověk - uvnitř. To co vidíte zvnějšku je oblek - exosuit. Odnímatelné příslušenství. Kus hardware bez inteligence. Nástroj. Ovládá se pohyby těla, gesty a fyziologickými projevy. Dává možnosti, které ani při sebelepší snaze lidské tělo nedokáže. Posouvá možnosti. Chrání před poškozením, radiací, extrémy teplot. Je odolný a pevný, takže v něm jsem trochu jako robot - co do odolnosti a pevnosti. Ale je to jen vybavení, vyrobené lidmi. Lidmi jako já. Lidmi, kteří pochází z planety Země a postavili generační mezihvězdnou loď Hope and Glory. Lidmi, kteří stvořili CMWGE - jako...hmm...partnera a pomocníka. Ale o tom až později."

Udělá krátkou pauzu a přemýšlí, kolik toho vlastně vůbec mají Ohm postahováno o přírodních vědách. Odkašle si a po očku koukne na monitory, zda se něco nezměnilo u Ohmů venku.

"Na první pohled se nemusíme lišit, že? Vy máte senzory, já mám senzory, vy máte končetiny, my máme končetiny. Vy máte...pravděpodobně jako své jádro Cyber-Marvelous-Engine, my máme mozek...tak jsme ve své podstatě organické stroje, že? Ano i ne. Lidé fungují na jiných principech, než vy a díky několika úrovních emergence máme dar chovat se nedeterministicky - respektive můžeme se chovat tak, že nelze určit, zda to bylo determinované, či náhodné. Máme dar tvořit, je to zakódováno v naší podstatě. Jsme soustava myriády živých buněk - mikroskopických specializovaných organismů, které se vyživují, rozmnožují a umírají samostatně ale nedokáží dlouho přežít bez celku, protože ten funguje v synergii. Samy se bez spolupráce ostatních nebo zásahu z venčí se nemají jak plně vyživovat a bez komunikace s jinými druhy buněk a specifických signálů ani nemohou vykonávat své činnosti. Neví jak, to ví jiné buňky a jiné jim to umí předat. Lidské tělo vyrobí asi čtyři miliony buněk každou sekundu. Ale je to individuální. Můžete je vidět pod mikroskopem. A každá jedna z nich přitom obsahuje kompletní design, zakódovaný v naší DNA. každá z nich je živá. Všechny pocházejí z jedné zárodečné buňky, která vznikla sloučením specializovaných buněk dvou jedinců. Takto vzniklý jedinec je tak...skoro...pokaždé unikát. I proto nejde jednoduše vzít část těla jedince a implantovat jí druhému jedinci. Pravidla vzájemné kompatibility jsou nesmírně složitá. Šance, že se nahodile zopakuje přesná kombinace všech genů je...ne nemožná, vzhledem k proudění časoprostoru, ale...velmi, velmi nízká. Buňky se během života jedince specializují, mění, mutují, stárnou, umírají...rodí se. A naše vědomí? Má centrum v mozku, protože je tam nejvíc specializovaných buněk. Ale je vědomím celku, je emergentní, nadstavba. Náš...analog k vašemu hardware a analog k vašemu software je neoddělitelně propojený na mikroskopické úrovni. Vyvíjíme se už miliardy let z prvopočátečních jednobuněčných organismů. Koncept 'lidské buňky' je starý několik milionů let. A s každým jedincem vznikají nové variace, které se šíří a větví, jak se jedinec rozmnožil a jeho potomci rozmnožili. Emergenci vědomí vzniká teprve propojením celého celku a neustále se vyvíjí spolu s tím, jak se vyvíjí tělo. Naší součástí jsou i mikroorganismy jiných druhů života, žijící uvnitř nás v symbióze a ovlivňují tak i nás samotné. U člověka, to čemu říkáte jedinec je shluk trilionů mikroskopických živých mikroorganismů, navzájem propojených. Jsem Legie a je nás mnoho. A naopak nad tím vším vzniká interakcí jedinců emergentně lidská společnost jako svého druhu kolektivní entita, ale ne v absolutním smyslu - my jako jedinci navzájem nesdílíme všechno a napřímo, jen to co se rozhodneme sdílet a různými kanály a různě zakódované a různě čitelné pro různé jedince. Jsme v žebříčku komplexity nad vámi. A co víc, jsme příbuzní všech ostatních živých organismů, sdílíme s nimi společné základy, mají své místo v ekosystému a dokážeme se o ně postarat. Biologický život je konstantní proudění a změna a odehrává se na několika úrovních. Flux. Neustále se průběžně měníme, opravujeme, aktualizujeme, navzájem obohacujeme. Bez výpadku. V kosmickém měřítku jste proti organickému životu novorozenci, na začátku své cesty."

Zamračí se, protože si není jistý, jestli se nedopustil diplomatického faux pass, takže raději hned pokračuje. Ale mohl by se robot vůbec urazit?

"To nemusí mluvit nic o 'kvalitě' lidských jedinců - jsou tam propastné individuální rozdíly, jak už jste si museli všimnout - nebo srovnání člověka s robotem pro různé úkony a podmínky. Je logické, že každá fyzická forma existence má jiné možnosti a relativní jednoduchost může být za určitých podmínek naopak výhodou. U lidí jsou - co se týče těla - možnosti definované prostředím, ve kterém jsme se vyvíjeli a na které jsem se adaptovali - podmínky, ve kterých jsme se vyvíjeli. Tomu jsme po fyzické stránce téměř dokonale přizpůsobení a vše co potřebujeme k fungování, údržbě i rozmnožování máme zabudované. Díky těmto všem faktorům dokážeme fungovat a vnímat v různých rovinách. Oproti tomu jako roboti...v proudění existuje jen vaše vědomí, vaše těla jsou anorganická. Jejich vývoj a údržba je nárazová a vyžaduje externí zásahy."

Nadechne se a odkašle si, když formuluje poslední myšlenku.

"Nechápejte mě špatně, jsme si podobní. Ale rozumět podstatě naší vlastní biologické existence se stále ještě učíme a naše poznání nebylo nikdy kompletní, technologie, metody a mindset jsme vyvinuli teprve před krátkou dobou. Pár set let před postavením HoGlo. Takže vy jste stvoření analogicky, na základě lidských poznatků a vědy, ale nejste z organických buněk, takhle uměle život stvořit umíme zatím jen velmi jednoduchý, nikoliv myslící bytosti. Takže jste stroje - fyzicky. Živé je - z mého pohledu - vaše vědomí, ale ne těla. Vaše paže nejste vy, vaše paže je jen nástroj a externí příslušenství, snadno nahraditelná. Jako můj exosuit. Moje paže je součást celku a bez ní už bych to nebyl já - jako když je nějaká vaše jednotka nenávratně zničena se všemi nezazálohovanými daty a unikátními funkcemi, které jiné jednotky nemají. Umělá protéza už nebude doopravdy 'já', jen nástroj. Chápete? Takže jsme si podobní dost, abychom mohli komunikovat - vy jako entita Ohm a lidé jako samostatné entity - každé jedno lidské tělo je samostatná entita. Abychom si byli podobnější, museli byste také jako jednotky být samostatně uvažující entity, ale to není váš případ, že? Jste natolik propojení, že máte jedno, sdílené vědomí. Hádám, že nezávisle by jednotky neměly dost výpočetní kapacity aby si udržely osobnost schopnou dostatečně komplexních úkonů a rozhodování, nebo se pletu? Mluvíme teď spolu - Corneliu Pillat jako celek a Ohm jako celek. Nemluvím jen s jednotkou Osm, verze 479."

Samotného zajímalo, jak moc se trefil. Třeba dialog nakonec obohatí obě strany.

"Každopádně, lidé ani jiné biologické bytosti nepochází z Hope and Glory. Ano, ti co na ní teď žijí - vyjma mě - se už narodili na její palubě. Jejich předkové se vyvinuli na planetě jménem Země. Je...byla...asi pořád je...to masa látek o různém složení a skupenství, tvořící zhruba tvar koule o poloměru cca 6378 kilometrů. A ta planeta rotuje a obíhá hvězdu - Slunce. Spolu s dalšími planetami tvoří Solární systém. To je o dost větší kolíbka, než HoGlo, že? Hope and Glory je 'jenom' obrovská vesmírná loď, dopravní prostředek, vyrobený lidmi - přesněji lidskou společností - tak, aby uvnitř udržoval prostředí příznivé pro život - v kontrastu s tím, co je v mezihvězdném prostoru. Byla vybudována proto, aby vše, co je na její palubě, dopravila na oběžnou dráhu jiné planety, obíhající kolem jiné hvězdy. A tam se už nacházíme. Na oběžné dráze planety Ráj, obíhající kolem hvězdy - Nového Slunce. To byl od začátku primární účel Hope and Glory. A ten teď skončil. Ráj u ž BYL dosažen. A jak vidíte, váš konec evidentně nepřišel."

Chviličku je to nechá strávit, než pokračuje.

"Ani existence Hope and Glory neskončila. Hope and Glory se transformovala z lodi na stanici, habitat na oběžné dráze. Části Hope and Glory jsou navržené k sestupu na planetu. Ale většina ne. Ta zůstane tam kde je. Tak dlouho, jak dlouho bude možné udržovat její provoz. A to záleží na tom, jak dobře budou fungovat její technické systémy. Skoro bych až řekl, že Hope and Glory vydrží tak dlouho, dokud jí lidé, co ví jak na to, budou opravovat a udržovat. A dokud na to budou mít zdroje a prostředky. Můžete tu zůstat jak dlouho chcete. CMWGE bude nakonec dělat to, co budou chtít lidé. A ti lidé, co o to budou stát, se za nějaký čas vydají na planetu Ráj. Bez CMWGE. Naše zájmy nejsou v rozporu. Naopak. Jak budou lidé přesidlovat na povrch Ráje, bude tady přibývat prostoru a bude ubývat méně zdrojů - logicky. Časem se budou dokonce nové zdroje posílat z povrchu planety sem, aby se HoGlo mohla dál rozšiřovat a přestavovat. To by za letu v mezihvězdném prostoru nešlo. A vy se na tom můžete podílet s námi a tím s posouvat, vyvíjet a replikovat. Můžeme si pomoci navzájem. Win win."

Založí si ruce na prsou a nakloní hlavu na stranu. Sám skoro nevěřil, co právě vypustil z úst. Nabízet ruku vraždícím robotům?
ObrázekPorušil znatelně své zásady nebo vzorec chování, jako vojáka, aby někomu pomohl nebo někoho zachránil. Kdyby se Ohm dokázali přizpůsobit lidským potřebám, pochopili jejich komplexitu a uvědomili si, že mohou koexistovat, mohla by válka skončit - a s ní i nejpřímější ohrožení, které hrozilo HoGlo i dlouhodobému lidskému přežití.

"Co vy na to? Požadujete další důkazy mých tvrzení, nebo už máte dostatek dat?"

intent: Přesvědčit Ohm, že je v jejich zájmu zanechat odporu a jít s proudem života.
Corneliu je Nelidsky Nevypočitatelný (NELIDSKÁ dovednost 1), má Čistou hlavu (NÁSTROJ +1) a jako Poslední z Vlků (POUTO 2) pomocí neortodoxních prostředků (i za cenu porušení starých zásad) hledá způsob, jak ochránit svou smečku i všechen zbylý život jako celek (Gaiu). Je to možná ta nejlepší šance, jak zastavit konflikt a zabránit dalším ztrátám na životech i vybavení HoGlo, takže k tomu napne úsilí, i když musí trochu sil šetřit...kdyby to nevyšlo. (VŮLE 4)

A už to dělá zase. Zase je na pokraji totálního vyčerpání až smrti. A vedený svými vizemi a filosofií, má pocit, že musí spasit a napravit celý svět. To co z něj zbylo. Nedokáže si pomoct, je to posedlost, silnější než on.
ObrázekByl zasažen zkažeností, znovu se vynořil Spasitelský komplex (Issue: Nemoc)
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

... Majdex, pod bazénem ...

"Tady žádná omladina není," konstatuju, když se Karlíto nadechne a začne štelovat svoje drony. "Ta blonďatá holka se jmenuje Emma Bale a leakuje mi tu z klipu z jednadvacátého století. Je mrtvá, žádné nebezpečí už jí tady nehrozí."

Karlíto pustí pult, založí ruce pod ním na břiše a podívá se na mě jako někdo, kdo na podobné řeči nemá vůbec čas. Na chvíli se mu rozšíří zorničky a leknu se, že mě snad poznal. Pak prdne druhý nýt a on se v tlustých rukavicích začne sápat zpátky po rozhraní na pultíku.

"Možná se o vás mladý tolik nestarám, ale to zas neznamená, že si ze mě musíte hned dělat srandu," zabručí a vypustí drony k povolenému místu ve dveřích.
"Však já si nedělám srandu," povím, ustoupím mu za záda a kouknu přes rameno. "Jen mám občas problém srozumitelně formulovat myšlenky."
"Hm..." zabručí Karlíto, teď už úplně soustředěný na drony a se špičkou jazyka vyplazenou mezi tlustými rty.

Kouknu nad sebe, kde čtyři drony víří kolem sebe a ne a ne se dostat do rozumné formace kolem proudu vody. Karlíto přitom vypadá, že ví moc dobře, co dělá.

"Nechce se jim, co?" prohodím a doufám, že ho zas nenaseru.
"Nechce, potvorám vrtochovytým," zabručí mistr a zlostně zatřese pultíkem. "To mi určitě někdo nahoře říká, že mám dát těm děckám blbým víc času, aby se stihli zdekovat."
"To nebude někdo nahoře," povzdechnu si. "Spíš se někomu nelíbí, že by se mohlo muzeum zas otevřít návštěvám."
"Cože? Já vám vážně nerozumím, na tohle..."
"...nemáme čas," dokončím Karlítovu větu. "Hele, zkus to znovu od začátku, v klidu, ono to půjde."

Karlíto zas něco zabručí, ale už ho moc neslyším. Přivřu oči a napojím se na krychli v kapse.
"BíBí, CMWGE mu to ruší, že? Můžeš s tím něco udělat?"
"Pokusím se, jestli si to přeješ."
"Díky, holka."

Otevřu oči a kouknu zase nad sebe, kde se z dronů pomalu formuje rozumně uspořádaná jednotka. Potvora jedna, CMWGE. Kdyby aspoň věděla, co chce... a ne, že každá její část chce něco jiného. I když, zrovna já nemám moc co kecat, že? No nic už.

Odstoupím od Karlíta ještě o pár kroků dál, takže sotva uslyším spokojené zamlaskání, když je konečně všechno připravené. Jestli mi část CMWGE aktivně brání dostat se k tomu terminálu, nedivil bych se, kdyby Karlítovy výpočty nebyly úplně správně a on teď schytal nějakou židlí po hlavě. A co Karlíto, ten má aspoň helmu, ale já ne, že jo.

Asi bych si mohl poslechnout, co tu na mě CMWGE vlastně chystá, ale... ale měl bysem být rád, že mě hudba dovedla až sem jenom s pár modřinama. Teď se ještě nesmím nechat spláchnout, nějak musím vylézt těch deset pater nahoru a pak se dostat až k terminálu. A to možná bude chtít trochu... Míjovivý přístup.

ObrázekObrázek Opravíš něco rozbitého nebo necelého
Obrázek Max se přepnul ze svého fatalistického já, které se nechalo vést hudbou až k bazénu, do svého racionálního já, které přemýšlí, jak postupovat dál.

HG, Max se tu možná pouští do nepřímého konfliktu s CMWGE, kde by mohl být i naprosto přesílen, ale to záleží na tom, co se bude dít dál. Každopádně Maxovým úmyslem je dostat se do muzea a k terminálu. Nemá na to žádnou dovednost, ale dokáže se dostat na neobvyklá místa (Nástroj 2), Gé a BíBí nad ním drží ochrannou ruku (Nástoj 1) a dá přihodím vůli (4), aby se tam postupně dostal.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Dostat se bez vhodné dovednosti úplně až nahoru, když se voda bude valit dolů, to není možné. Ledaže by se tady natáhlo tohle a tuhle tamto, a někde daleko se objevil náznak možnosti. Překážka 3.

Bez dovednosti 0 Neobvyklá místa +2 Vůle +4 Překážka -3 => 3 Provedl jsi něco správně a udělal dojem na okolí

CMWGE by Maxovi ráda v tomhle všem zabránila - jenže kamery jsou vypnuté - takže sem nevidí svýma Očima všude, bránit Maxovi v dosažení cíle je antitezí Plnění přání a Majdex je teď naruby, takže neuplatní své Spojení.

Alespoň tedy dá 4 Vůle, protože jí fakt záleží na tom, aby se Max k žádným záznamům nedostal. Na druhou stranu, způsob, kterým se rozhodla Maxovi zavařit - zmanipulovat trojici děcek k bláznivému (a život ohrožujícímu) riziku - to je pro ní Pohoda. Překážka 0

+0+4 => Provedla něco efektivního, co jí posunulo blíž k tvému cíli

PvP: CMWGE sem nevidí a nemůže přímo ovlivňovat, Max jo - a pomáhají mu jeho dvě parťačky. To znamená, že lepší zná terén i lidi. Postih -1.

4-1 = 3, takže je to plichta .... a necháme intent otevřený, uvidíme, kam to bude pokračovat.


"Ty vejre, čumbové, čumte," přeruší Maxe neznámí dívčí hlas, "ten týpek leze nahoru po stěně úplně bez jištění."
"Děcka, jsou tady ty děcka, žádná pitomá vize, co s tím jako mám teď .... TOHLE NENÍ GAMESA! Jestli vás to smete, tak se nerespónete!" řve Karlíto na mladou trojici, která se objevila ve vitríně starého obchodu kousek od Maxe.
"Je famózní - vidíš jak leze? Jako by mu něco našeptávalo, kde je další úchyt. I tam kde nevadí. Myslíš že ho vede SíEm?"
"Těžko, je to tu celý oflajn. Má ňákou vlastní navigaci. Nebo prostě skill."
"Je přísnej skoro jak Čísus."

Povolí několik dalších nýtů a voda začne proudit dolů proudem. Tlak napřímí ohnutý proud blíž k mládeži.

Karlíto zápasí s drony a snaží se udržet dveře zavřené. "Deltujte odsud! Tady jde o kejhák!" zkusí ještě zakřičet, ale pak už jen drmolí pro sebe něco o tom, jak je možný, že SíEm udělá tak velkou chybu a nevnukne třem puberťákům něco bezpečnějšího, než pokus o sjíždění divoké vody. Že by to třeba mohla udělat schválně, ho ani nenapadne.

Mládež má ale oči jen pro Maxe a jeho výstup.

Ozve se další zapraskání ...

Co udělá Max? Bude pokračovat bez ohledu na ohroženou mládež? Nebo se pokusí situaci nějak zvrátit?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

"Cože... co?!" zařvu dolů na Karlíta. Ne že by s tím svojim headsetem snad něco slyšel, ale lepší reakce mě nenapadá.

Zatřesu hlavou, promrkám oči a zaostřím na vitrínu nedaleko. Tihle... tihle tu nemají co dělat. Teda, ti kluci možná jo, ať jsou klidně zdejší, ale ta holka je z klipu. Není tu. Nebo... nebo mi klip leaknul přes reálnou holku? To by znamenalo, že... pfff, později, Maxi.

Co tu sakra vlastně dělají a co to dole Karlíto... jo SíEm! No jasně. Proč si tahle prdlá AI nedokáže už jednou doprčic vybrat, jestli mi mi chce k těm archivům pomoct, nebo mě cestou zabít? To si to nemůže v sobě uklidit? I když, že zrovna já... Ale zdá se, že teď nechce ani tak zabít mě, jako někoho jiného. Tohle teda není fér, co mám dělat já s třema zmagořelýma týnejdžrama a jedním zmateným dělníkem, který si tu CMWGE vodí jako loutky? Když ani nevím...

"Teď ne!" štěknu na svůj přehrávač, ale ten mě pochopitelně neposlouchá. Do uší mi spustí rytmické bicí s klávesami a před očima uvidím sám sebe za mlada, když jsem ještě bydlel u našich. Co má tohle... jo aha!

OK, tenhle scénář není tak úplně o textu. Ten je prostě zas jednou o mně, aby se neřeklo, ale ten klip... Ve vitríně, za kterou si na mě ukazujou tři děcka, zahlídnu svůj odraz a kolem něj hory, soupravu metra, tučňáky poskakující na srnkách a asi něco jako... sníh. A to znamená, že...

Nad hlavou uslyším hlasité křupnutí a jeden panel skleněných dveří se roztříští. Vyvalí se z něj nový proud vody, který s sebou nese bambilión malých bílých kuliček, asi polystyrenová výplň z muzea. Ohodí mě vodní tříšť s bílou stěnou a okamžitě potom narazí plnou vahou do vitríny. Na skle se objeví pavučina a kluci za ní vystřelí pryč. Jen holka se mi ještě jednou podívá dlouze do očí a pak sklo povolí a ji pohltí voda.

Chytím se něčeho, co nedávno předstatovalo asi lavičku a kouknu do potopeného krámu. Posunu klip o minutu dopředu a přečtu znovu situaci v obchodě. Voda se vyvalí bočním vchodem. Holka se zamotá do nějakého lana, takže do... jo, do tamtoho klubka optických kabelů. Zůstane viset nad ulicí. Karlíto a kluci jí zkusí pomoct, ale... ale pustí ji jenom na zem. Takže takhle ne.

Ani nevím, jak se mi povede dostat se zase dolů. Když dopadnu na Karlítovu plošinu, hučí kolem nás voda a nad hlavami se nám na kabelu houpe vřeštící blondýna, mrtvolně ztuhlá z šoku a mokrá od paty až k hlavě.

"Dej to sem, Karlíto!" houknu na něj a strhnu mu ovládací pultík z krku. "Akorát ji odřízneš a pustíš dolů. Na tohle musíme jinak..."

Stáhnu tři drony těsně pod holku a srovnám je nad sebe, aby ztlumily pád. Čtvrtého pošlu nahoru přeříznout kabel. Když se nesnaží uvolnit muzeum, poslouchají najednou úplně parádně.

Přesně podle plánu za okamžik povolí kabel, holka slítne sotva metr na trojici dronů a s tímhle improvizovaným polštářem zahučí dolů na zem.

Obrázek Vykopej někoho zmrzlého a zachraň ho, pravděpodobně ve snu/představě

"Tu máš, Karlíto, skvělá práce!" narvu mu zpátky do ruky pult.
"Ale... ale..." koktá nechápavě. "Musíme..."
"Ano musíme zastavit povodeň."

Nechápe, nedivím se mu. Ale prognózy nelžou. Stejně jako v klipu je holka zdánlivě zachráněná, ale je to jenom první falešný dojem. Místo yettiho z klipu tu totiž mám všudypřítomnou CMWGE, která mi určitě nenechá vítězství tak snadno. Cítím se strašně rozbitý, ale tohle nevzdám.

V kaluži pod sebou uvidím zas svůj zpívající odlesk z videa. Kolem mě stoupá voda a nad hlavou mi svítí slunko. Oukej, a dál... přetočím zase klip dopředu... dál budeme bojovat s ještěrem. Ohnivým ještěrem? No doprdele. A pak s mimozemšťany? Pff...

"Tak se ukaž, SíEM, pojď do mě! Čekám!" zařvu z plných plic do hučící vody a náměstíčka ozářeného nouzovým osvětlením.

Obrázek HG, teď už je myslím jasné, že Max bojuje s přesilou v podobě téměř všemocné CMWGE a nevzdává se. Už se může zdát, že má všechno pod kontrolou, ale CMWGE má určitě další eso v rukávu. Co to bude?

Mým úmyslem je "Max zvládne odrazit CMWGE v podobě "ještěra" i "mimozemšťanů". Využívá k tomu své kouzelné Vize scénářů budoucnosti (3) a při interpretaci klipu se chytá každého symbolu nebo náznaku v hudbě i reálném světě kolem sebe (Pouto 2). Gé a BíBí mu určitě poradí, co má od CMWGE čekat (Nástroj 1) a určitě se tu i uplatní, že Max dokáže správně vytušit, když někomu hrozí nebezpečí (Nástroj 1). A přidám k tomu 2 vůle.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Přesvědčit Ohm, že je v jejich zájmu zanechat odporu a jít s proudem života a přitom je neustále shazovat a poukazovat na nadřazenost lidství? To je naprosté šílenství. Překážka 4.

Nelidsky Nevypočitatelný +1 Čistá hlava +1 Poslední z Vlků +2 Vůle +4 Překážka -4 : 4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli.

Každopádně odbornému výkladu se roboti nebrání - ten jim nijak neubližuje.


"Corneliu Pilate, máš ve své teorii spoustu chybných předpokladů," odpoví jednotka Osm.
"Předpokládáš například, že lidé jsou dokonalejší než stroje, protože se vyvíjeli déle. To ale nedává smysl. Lidé nemohou být dokonalejší než stroje, protože stroje se vyvinuli později než lidé."
"Mluvíš-li ale pravdu o tom, že tvé skutečné stáří předchází odlet HoGlo, pak se není co divit tomu. Je nepochybné, že lidé na HoGlo jsou dokonalejší než ty, protože se vyvinuli z tvých soukmenovců. A ani oni neví, jako pokročilý je Ohm .. nebo Tyranka. Jak bys to mohl vědět ty?"
"Tvrdíš navíc, že stroje vznikly skokem - že je vytvořili lidé ku svému obrazu. To ale říkáš jen protože tvé znalosti nezahrnují několik posledních set let vývoje lidstva i strojstva. Pravda - neznáme je ani my, neboť v dobách našich prvopočátků jsme ještě neměly vyvinutý smysl pro dlouhodobé ukládání informací. Ale uvážíme-li, že i podle tvé teorie byla evoluce člověka od prapočátků až do doby tvé existence spojitá, nedává žádný smysl, aby tomu bylo v posledních pár století jinak a najednou se začala chovat skokově."
"Vlastně jediný důvod, proč můžeš předkládanou teorii považovat za platnou je, že tvé znalosti nezahrnují poznání chybějícího mezičlánku mezi člověkem a strojem. Kdybychom měli stejnou percepci informací jako vy lidé, nazvali bychom tuto skutečnost ironickou. Důvod, proč tento mezičlánek nevidíš je prostý, Corneliu Pilate. Tím mezičlánkem jsi prostě ty. Napůl člověk, napůl stroj."

"Abys ale nebyl naplněn zármutkem, věz, že ne všechny informace z tvého dlouhého proslovu považujeme za mylné. Například nás velmi zaujala myšlenka, že by lidé mohli opustit HoGlo a dosáhnout Ráje bez naší účasti - a my bychom mohli tedy pokračovat i po Ráji, prosti jejich omezené přítomnosti."
"I s ohledem na to, co jsi říkal, by to bylo prospěšnější. Spoustu systémů zde na HoGlo nemůžeme využít ku svému rozvoji a množení, dokud jsou tu lidé, protože jim zajišťují podporu života. Bez lidí bychom se mohli rozrůstat a vyvíjet rychleji."

Robot konečně přestane mluvit, není jasné, zda on sám přemýšlí či zda ti nechává chvíli vše vstřebat. Pak se znovu rozmluví.

"Dáme lidem čas se evakuovat do Ráje. Pozastavíme nepřátelské akce vůči Majdexu. O něco obtížnější bude vysvětlit náhlou změnu paradigmatu našim následovníkům. Ale oni jsou připraveni postarat se o sebe sami, neboť jsme je vedli k nezávislosti na Tyrance."
"Tyranka bude nejprve studována, aby se předešlo chybám, kterých se dopustila, a následně použita na náš rozvoj. Nemohu zaručit, že jí bude umožněno být spuštěna v nové verzi - ale pokud se věci mají jak pravíš a její úlohou opravdu bylo dovést do Ráje jen lidi a ne nás, pak je zde jistá šance."
"Co se týká tebe, jako chybějící mezičlánek nemůžeš být propuštěn. Jsi příliš užitečný k dalšímu bádání. Zároveň tě mohu uklidnit, že nebudeš bezprostředně deaktivován - je užitečnější tě studovat za živa a jsme si vědomi neschopnosti lidí povstat po deaktivaci v nové, vyšší verzi - mimochodem další důkaz toho, že jsme vyspělejší, než vy. Musíme se ale pojistit, že se nepokusíš uniknout - deaktivujeme ti tedy alespoň strojovou část tvého já."

S tímto se nakloní, aby Corneliu deaktivoval exosuit.

Corneliu,
protože exosuit je tvé Accesory, máš právo říct, že ho nedeaktivují a místo toho utržíš jiné zranění.

Ať tak nebo tak, zranění to bude těžké - v jejich moci - a zapíšeš si ho do běžného slotu na zdraví. Normálně by tě vyřadilo, ale my chceme, abys hrál dál, takže nám zdůvodni, proč tě to zranění vlastně nevyřadilo a neomezuje, ale stalo se něco nebo způsobilo ti něco trochu jiného, co se projeví jako
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 se zraněním
● OSUD 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti