Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Začínám novou kampaň, tentokrát v OSE a s cílem vyzkoušet si poctivé „staré“ D&D. To slovo „staré“ je v uvozovkách, protože sice budu používat stará pravidla, ale nejde mi o rekonstrukci 70. let – naopak, chci si v praxi vyzkoušet principy práce se starým D&D, které se vyvinuly v rámci old school renesance (OSR). Takže bude sandbox, hexcrawl a spousta jiných populárních slovíček.

Úvodní představení:
:arrow? ER00: Jak správně hrát poctivé „staré“ D&D?
:arrow? ER01: Počestná zrada.

Pokud jste z Brna a chcete se přidat, rád vás uvítám!
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Oceňuji zejména to, že se snažíš nastínit způsob tvé přípravy. Zajímavé čtení.

Doufám, že tvůj blog nečtou errilionští seveřani, jinak by tam už byl Cvach za totální lamu a na krásnou Rabiru by mohl zapomenout :).
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků:

Zpátky do Baklinu?
Uprchnout z boje není žádná velká zábava, ale občas ti jen útěk dovolí bojovat i příště. Je jasné, že ta armáda banditů je pro nás zatím příliš velké sousto. Jediný přeživší legionář byl rád, když jsme mu nabídli doprovod zpět do Baklinu a my se tak alespoň dostaneme dál od tvrze, kde to začíná smrdět. Je to náhoda, že musíme navštívená místa opouštět rychle a opatrně? To jako smrdí tenhle ostrov všude? Nebo ten smrad kolem sebe šíříme my? Počasí je každopádně pořád stejné, takže dost hnus. Když se z lesa vypotácely jakési trosky a chtěly jídlo, dostaly ho. Když chtěly víc, dostaly varování. Když se začaly sápat po jednom z legionářských volů, vybuchla v nás frustrace z nepovedené noci a zaútočili jsme na ně. Když se začaly trosky měnit v prasolidi a nešlo je zranit ocelí, zatoužil jsem být zpátky na severu, kde dobře mířený oštěp zraní cokoli. Než jsme je stihli vystrašit ohněm, byly už obludy s nebohým volem na půli cesty do lesa. Raději jsme se rozjeli dál do Baklinu, jeden vůl je pořád lepší než žádný vůl.

V Baklinu milují kožešiny
Za pár dní jsme v Baklinu dokázali prodat celý náklad kožešin, který jsme získali u zbojníků. Naštěstí bylo pořád hnusně, takže těch lačných lenochů neboli žebráků bylo na ulicích minimum. Jistý bohatý obchodník nám dal za informace o zbojnících slušnou sumu a jelikož se vyzná, doufám, že mi v budoucnu pomůže s přepravou krav k nám domů. Zároveň nabídl další slušné částky za další úkoly, asi se mu naše skupina zamlouvá. Pak už nebyl důvod v tomhle podivném městě zůstavat a my vyrazili do Corroku.

Má cenu trestat hlupáky?
Cestou do Corroku jsem se těšil, jak si vyzvednu opravenou kroužkovou košili a jelikož už na sobě jednu mám, uspořádám o ni soutěž v hodu oštěpem. Tam u nás mě dokázal porazit jen legendární Johan z kmene Železňáků, takže jsem to viděl tak, že až soutěž vyhraju, daruji košili druhému v pořadí. V Corroku mě však čekalo další smutné překvapení. Mladý kovář nejen že nedokázal košili spravit, ale vůbec neměl připravený plán, jak mi škodu nahradí. Když jsem v osmi letech slíbil uhlídat stádo krav a nezvládl to, uplatnil můj otec kmenové pravidlo "jedna lež - třikrát řež" a na zádech mám od toho dne tři jizvy. Nejdřív jsem chtěl tentýž trest uplatnit i na neschopného kováře, ale podle všeho by trest nepochopil jako prostředek k napravení a ještě bych se na tomhle divným ostrově zase dostal do problémů. Když jsem ho potrestal tím, že se ve zmršené košili musel ukázat v hospodě, smáli se lidi spíš mně. Začínám si zvykat, že tady na Erillionu se lidé smějí těm nepravým.

Podzemní psohlavci
Po pár dnech čekání na míň hnusný počasí jsme vyrazili na průzkum jakési opuštěné pevnosti zdejších sběračů mrtvol. Šla s námi i stará známá Xara Beznoska, která se v životě obejde jak bez nosu, tak bez plánování. Bylo to tam zničený jako po návštěvě matky všech bouří. Moc jsme kolem nečmuchali a vlezli rovnou do podzemí. Někteří členové skupiny tu už byli, takže věděli, kam jít. Když se za jedněmi dveřmi ozvala drsná štěkavá řeč, byl plán hotov během okamžiku. Střelci se připravili a já dveře hbitě otevřel. Trošku mě překvapilo, když všichni střelci začali okamžitě střílet, ale pak už nebyl čas na rozmýšlení. Pět psohlavců nám dokázalo vzdorovat jen něco přes minutu a já si při pohledu na padlá těla říkal, že té řezničiny bylo v posledních dnech už jaksi moc. Vlastně ani nevíme, co tam dělali. Stává se z nás parta zabijáků?
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Další zápis. Tentokrát chci upozornit na to, že je pod ním docela dlouhá úvaha o tom, čemu v kampani věnuju kolik času (a co je vůbec žádoucí poměr?), která může být zajímavá obecně a může stát za přečtení, i pokud moje zápisy nečtete. Prostě sjeďte dolů k části Komentář.

Nejspíš se ji pokusím nějak vyextrahovat a založit na to téma obecnou diskuzi.


Obrázek


:arrow? ER12: Mezisezení: kancodlaci, Baklin, nečekaná odměta a návrat do Kapituly beraní hlavy
Jaký je vhodný poměr herního času stráveného „na dobrodružství“ (akce, průzkum nebezpečných míst, řešení problémů…) a toho stráveného „mimo dobrodružství“ (charakterové scény, kolorit, poznávání světa, rozhovory se starými známými nehráčskými postavami…)? Tohle je otázka, kterou si kladu opakovaně – zejména když nám ze hry vyplyne sezení, jako bylo tohle, které je z velké části „mezi dobrodružstvími“. Je to dobře? Je to špatně? Je to slabší sezení, nebo naopak důležitý kontext, bez kterého by sezení „na dobrodružství“ byla poloviční?

Pojďme si nejdřív říct, co se stalo, a pak se k téhle úvaze vrátíme.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od York »

Nefunguje ti odkaz. A bylo by příjemnější repostnout to sem, šlo by z toho pak například citovat.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Do zápisu přidán audiozáznam.

Diskuzi k obecnému tématu jsem oddělil sem. Díky za první reakce.
Uživatelský avatar
Winnie
Příspěvky: 209
Registrován: 30. 11. 2020, 14:24

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Winnie »

...jenomže při absenci ankety by to chtělo nějakou lepší formu kolektivního plánování. A my se ve skupinové konverzaci na WatsAppu v zásadě nejsme schopní na ničem komplexnějším dohodnout, natož něco naplánovat (to hráčům nezazlívám, když já hraju postavu, jsem úplně stejný – mezi sezeními hru neřeším a moje příprava většinou vypadá tak, že při odchodu z domu najdu deník). Znamenalo by to věnovat víc času domluvě a plánování přímo na sezení a to zase užírá další čas z těch tří až čtyř hodin, co na sebe jednou za 14 dní máme. Babo raď!
Nechceme změnit platformu domlouvání herních podrobností z WA na fórum...? WA je v tomhle imho hrozně nešikovný. Cokoliv tam dohledat, vyznat se v tom a nedejbože citovat a odkazovat... bleh. Je skvělý pro rychlou domluvu (termíny, výpadky etc.), to nepopírám. Ale pro mě osobně je hrozně demotivující v oblasti meziherních aktivit (návrhy, plánování ap.) :-(
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků:

Opravdu nebezpečné podzemí
Když jsme po likvidaci divných Psohlavců začali šmejdit kolem, praštil mě do nosu pach něčeho velkého, urousaného a chlupatého. U nás doma bych si začal dávat pozor na medvěda nebo na staršího bratra, ale tenhle ostrov prostě musí být zase něco extra. V jedné z velkých místností jsme tak narazili na medvěda se zobákem, který houkal. Ano, houkal, co by ne, už mě tu nepřekvapí nic. Gilbert, ozbrojený masér, se proti Zobounovi neohroženě vrhl a my ostatní jsme ho podpořili střelbou. Za pár sekund bylo po všem. Když ale tohle nebezpečí dohoukalo, objevily se nám v zádech dvě nemrtvé zrůdy, jejichž jazyky mrštně kmitaly v neuvěřitelných rozsazích. Domluva zjevně nebyla možná, koukaly se na nás jako na pečínku. Když jsme do nich začaly bušit, vyšla najevo velmi nebezpečná věc - jejich nečisté drápy dokázaly do našich těl zanést jakýsi sajrajt, který nás ochromoval. A jak byly ty potvory rychlé! Sám by proti nim člověk neměl šanci. Když ochromily i mě, mohl jsem jenom doufat, že bude naše početní převaha dostatečná. Naštěstí byla. Bohužel, odnesl to Gildrik, Jiannin druh, přítel, nebo možná jenom kamarád. Jejich vztah mi jasný nebyl. Ovšem Crassus prý neuvěřitelnou ranou urazil jedné potvoře hlavu. Škoda, že jsem to neviděl. Když někde ve baklinských stokách solil Pipinovi polívku, jistě netušil, jaké hrdinské činy ho čekají.

Setkání s bohem
Další šmejdění nám s Crassusem přineslo vítanou medovou svačinu. Ostatní členové skupiny dali přednost ochutnávání divných tekutin a málem to zaplatili životem, zlatej med. Medem jsme navíc omámili jakési megakomáry, kteří se do něj pustili s takovou chutí, že hodit na ně síť a pak je utlouct a usekat nebyl problém. Ale zatím jsme o pořádné cennosti nezavadili. Když jsme natrefili na místnost s železnými kruhy v podlaze, napadlo mě začít skákat na tom středovém, že bych tak třeba odhalil nějakou pokladnici, ale přeneslo mě to do jiného světa. Jo, vím, zní to ujetě, ale je to tak. Bůh Železňák potvrdil moji domněnku, že místní řád, starající se o mrtvé, není úplně v pořádku. Nestarají se jen o uklízení mrtvol, starají se i to, aby veškeré cennosti mrtvých skončili v jejich kapsách. No prostě ostuda. Když mě Železňák požádal, abych to tu vyčistil, souhlasil jsem. Zpět v naše světě jsem pak ocitl i s oštěpem, který by mi záviděl každý barbar. Nevěřím na zbraně očarované napůl šílenými čaroději, ale když mi dá zbraň nějaký bůh, nepohrdnu. Bude se hodit.

Tajné místnosti
Jianna, praktická to žena, ukázala nevšední talent na nacházení všemožných čudlíků a páček. Otevřely se nám tak tajné prostory, ale v nich uložené koberce a látkové obrazy byly na odnešení moc těžké. Horda kostlivců, která na nás z jedné tajné místnosti vyběhla, byla rozprášena jedna dvě. Strašný osud, umřít, stát se kostlivcem, kdo ví jak dlouho hlídat koberce (koberce!!!) a pak se nechat za pár sekund rozsekat na prach. Znovu opakuji, zlatá pohřební hranice.

Zubatá v rouše vrčím
S božím oštěpem v ruce jsem se zařadil na čelo výpravy a soukromě tak zahájil akci "čisté podzemí". Bohužel, hned následující místnost se ukázala být osudnou pro Gilberta, dobrého bojovníka a schopného léčitele. Dva vrci, pohánění jejich gobliními veliteli, se proti nám vyřítili tak rychle, že jsme je ani nestačili pořádně zapálit nalezenými ohňověcmi. Po chvíli bylo jasné, že musíme ustoupit, neboť ze čtyř goblinů bylo zanedlouho skoro dvacet a dva vrci nám uštědřili několik bolestivých ran. Právě při ústupu pak umírající vrk v předsmrtné křeči rozdrásal Gilbertův obličej až na lebku, nebylo to hezké. Ale jeho oběť nebyla marná, zachránila nás ostatní. Ústup se podařil a my musíme najít místo, kde se dáme do pořádku. Bohužel, někde v dálce zase chřestí kosti ...
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků:

Žijeme (skoro všichni) a cinkáme
Z chřestění kostí se nakonec vyklubali čtyři kostlivci, ale jelikož konečně pořádně zaúčinkovala Xařina svěcená voda, nenadělali mnoho škody. Navíc nás šla do podzemí hledat Fiona, na rozdíl od nás dosud nezraněná, takže bojová síla skupiny o něco vzrostla. Vzhledem k naším zraněním a únavě bylo rozhodnuto, že nabereme stříbra, kolik uneseme a vrátíme se do Corrocu. A unesli jsme toho opravdu hodně. Nikdy jsem bojovat v plátové zbroji netoužil, ale teď jsem si něco podobného alespoň vyzkoušel. Když jsme se pod tíhou mincí vypotáceli na čerstvý vzduch, muselo být slyšet naše cinkání široko daleko. Co šlo, včetně Gilbertova rozdrásaného těla, jsme naložili na koně a vykročili dolů do vesnice.

Hýříme a Corroc s námi
U brány Corrocu na nás čekal jeden z těch plechových svážečů mrtvol a měl hloupé otázky. Naštěstí nebyl tak hloupý jako jeho úvodní otázky a když jsme ho zahrnuli detaily z podzemí kapituly (aktivní nemrtví) a já mu ukázal boží oštěp boha Železňáka, musel uznat, že je situace vážná a vyjmul nás ze zákazu kapitulu navštěvovat. Tím to bylo vyřešeno a my se rozhodli nabrat síly před další výpravou. Jianna na počest zesnulého bači uspořádala největší tryznu v dějinách Corrocu a já mezitím proměnil vesnici v jeden velký barbarský tábor, kde se soutěžilo od rána do večera a pilo ještě déle. Házely se balvany i oštěpy, krávy se přeskakovaly, svazovaly a došlo i na ultimátní dvojboj, kdy má soutěžící co nejrychleji nadojit dva litry mléka a pak nadojené mléko vypít. Prostě krásně strávený čas. Na konci jsem zjistil, že jsem v sázkách vyhrál zpět vše, co jsem utratil za pití a ještě vydělal něco navíc, vidina obrovského stáda krav se zase o něco přiblížila.

Svázaná Fiona
I já, barbar Cvach z kmene Rudobýků, mám po týdenní pařbě nárok na malou bolest hlavy. Když nás pod okny hostince začal kdosi vyvolávat ven, dost mě to překvapilo a rozladilo. Ještě horší náladu jsem měl, když se z bezohledných probouzečů vyklubala ta divná černá dvojka, co nás nedávno vyrušila na cestě u Baklinu. A když se ukázalo, že mají na koni svázanou Fionu, nebyl jsem daleko od krvavého řešení. Naštěstí se nabízelo i řešení jednoduché. Za propuštění Fiony chtěl černý dědek jakousi sošku, což mně přišlo v pohodě. Doprovod černého dědka, černý kolohnát, nevypadal jako snadný protivník a pokud se to dá všechno urovnat kusem dřeva nebo čeho, tím líp. Ale černí kaziči spánku šli ještě dál. Když dostali sošku, zamumlal dědek cosi o nočním setkání na palouku a hodlali oba odjet i s Fionou. Vážně nesnáším, když se porušuje dohoda a ruka s oštepem se vymrštila sama od sebe. Bohužel jsem netrefil, těch piv bylo za poslední týden asi moc. Fiona se naštěstí dokázala jaksi zakroutit a z cválajícího koně spadla na zem. Když nám popisovala, že tohle všechno vzniklo z nepovedeného rande s dřevorubcem alias kultistou, jenom jsem kroutil hlavou. Zlaté dojení a pití mléka na čas.

Expedice Kapitula 2
Když se svážeči mrtvol dozvěděli, co říkali a chtěli černí křivopřísežníci, dostali velký strach, že by se mohli dostat k hromadám mrtvol pod kapitulou a přivést je k neživotu. Vím, že se opakuju, ale pohřeb žehem je prostě nejlepší, minimálně od nekromantů je pak klid. Jelikož máme peněz dost, měla být další expedice naplánována lépe, než ta poslední. Najali jsme nějaké družiníky, najali jsme povozy s mulami a nakoupili spoustu pochodní. Jelikož i svážeči splašili pár dělníků, vyrážela do hor opravdu velká banda. Ještě předtím jsme do katakomb místního chrámu uložili menší jmění. Doufám, že je na kněze spolehnutí. Jestli nás okrade, udělám si z jeho skalpu ozdobu na svůj boží oštěp. Podle stop to vypadalo, že nekrokultisti mají den či dva náskok a před příjezdem do kapituly jsme nějaké hemžení venku viděli, takže pokud chceme překazit jejich zvrácené plány, budeme muset postupovat rychle ...
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Jsem o jedno sezení pozadu. Zápis z toho předposledního.

Obrázek

:arrow? ER13: Bohatství a smrt v katakombách Železného boha
Dávej pozor, co si přeješ.

Pod minulým zápisem jsem rozvíjel úvahy o tom, jaký je vlastně pro kampaň vhodný poměr akce a volnějšího bytí „mezi sezeními“. Nejdřív mi následná diskuze na RPG Fóru ukázala, že jsem exot a uvažuju v kategoriích, které mají ostatní problém odlišit, pak mi jeden z mých hráčů sám řekl, že v naší kampani moc ostrých předělů mezi časem „na dobrodružstvím“ a „mezi dobrodružství“ nevidí – i mezi dobrodružstvími, například při rozhovorech s nehráčskými postavami, hráčům šrotují mozečky, přestože já třeba vím, že jim nic nehrozí. (Celkem důležitý postřeh o tom, že z pozice vševědoucího sudího se hra může jevit jinak). Zdá se, že moje pochybnosti jsou skutečně dané hlavně rozlítaností mé družiny. Protože teď se konečně do něčeho zakousla… a měli jsme celé sezení akci. Kterou jsme navíc nedohráli, takže hned v dalším navážeme in media res. Trocha té pohody „mezi sezeními“ se tak může začít jevit lákavá.

Ale to předbíhám! Cože se vlastně stalo? V minulém sezení hráči přicestovali do starého známého městečka Corroc a pod nepříliš bdělým zrakem rytířů železného boha Yolantha Kara, kteří přesně tohle zakázali, se znovu vypravili do Yolanthova zničeného kláštera, aby ho konečně vydrancovali. Navazujeme tak na dění z 6. sezení.

Dnes s online komentářem, který osvětluje, jak vedu oldschoolový dungeon.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Obrázek

:arrow? ER14: Shledání se starými známými
Po letní pauze pokračování kampaně v OSE. V minulém sezení hráči pokračovali v plundrování podzemí pod klášterem. V sérii (relativně) úspěšných střetnutí přemohli ghúly, strigy, obelstili oživlou želenou sochu a pronikli do tajné pokladnice plné bohatství, které si kněží železného boha Yolantha Kara pokoutně poschovávali. Barbar Cvach se v magickém transu nechal Yolanthem pověřit, aby podzemí vyčistil od nestvůr – a výměnou za to si poklady může nechat. Všechno šlo dobře až do chvíle, než dobrodruzi zatočili proti ležení zdejších goblinů, zjistili, že jsou krutě přečíslení a dali se na ústup. Táhnou za sebou mrtvolu jednoho ze svých, paladina Gilberta Rovného.

Na konci pod zápisem stručná úvaha o tom, jak hra organicky vyplývá z desítek drobných rozhodnutí a náhodných hodů, které se v daném okamžiku můžou zdát nepodstatné, ale můžou dramaticky vychýlit děj.
Uživatelský avatar
Winnie
Příspěvky: 209
Registrován: 30. 11. 2020, 14:24

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Winnie »

Markusi, v části "Setkání se starými známými, 26. ledna" volně zaměňuješ Jiannu a Fionu. Působí trochu zmatečně, když v jednu chvíli je Jianna svázaná a s roubíkem na koni černého rytíře a současně nadává knězi .)
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků:

V množství je síla
Než se vyjádřím o čištění podzemí, musím zmínit dva nové přírůstky v naší družině. Mladého válečníka Archibalda jsem si poprvé všiml při soutěži "Kdo po třiceti kotrmelcích první sundá krávě z rohu šunkovou kýtu". Mrskal sebou snaživě a mezi diváky si vysloužil přezdívku kapr, asi nějaká místní hbitá šelma. Skoro mě porazil. Tu šunku jsem mu věnoval, potřeboval by totiž přibrat. Když se zeptal, jestli máme v družině místo, souhlasil jsem, každý odvážný meč se hodí. Sekera samořejmě taky, takže koželuha Řehoře, překypujícího touhou vyrazit za dobrodružstvím, jsme vybavili kroužkovou zbrojí padlého maséra Gilberta a uvítali ho mezi námi. Hlavně gnóm Fůdl byl rád, že trpaslík Řehoř rozšířil počty menších ras. Do podzemí kapituly nás tak sestupovalo 11 a vše vypadalo velmi dobře.

Goblini jsou překvapivě odvážní, proč?
Hned v úvodní místnosti nás překvapil na zdi pověšený gobliní náčelník, který nás nedávno z podzemí vyhnal. Viditelně nežil, ale přesto blekotal cosi o hrůzách, které nás čekají. Jakobychom to nevěděli bez něj. Když pak zmlkl a svěsil hlavu, raději jsem ho pro jistotu propíchl svým božím oštěpem. Postavili jsme se s Řehořem do čela skupiny a postupovali vpřed. Chtěli jsme se jít rovnou do zadní místnosti s popsanými dveřmi, neboť se nám to jevilo jako nejlepší cesta dolů do katakomb. Když kolem začaly létat kameny, bylo jasné, že to nebude zadarmo. Jeden z kamenů mě trefil, abych zjistil, že se jedná o stočeného hmyzáka, který mi okamžitě začal drásat kůži. Neuvěřitelné, co ti goblini nevymyslí, nicméně v boji se nám nemohli rovnat a postupně jsme je zatlačovali do sousedních místností. I přes ztráty ovšem zůstávali na pozicích a neutíkali, přitom nikde nebylo slyšet hulákání velitele nebo nějaké triky bliky gobliních šamanů. A pak jsme na své proč dostali sedmirukou odpověď.

Sedmiruká železná socha
Za gobliny se objevilo třímetrové monstrum. Právě to udržovalo gobliní morálku na vysoké úrovni. V každé ruce jiná zbraň, přitom s koordinací socha problém očividně neměla. Takové sochy mít u nás doma, bylo by nadojeno v cuku letu. Goblini nakonec padli nebo utekli a my se celou silou vrhli na sochu. Můj boží oštěp neminul, gnóm Fůdl ji dokázal jakýmsi podivným způsobem zapálit, ale i když socha schytala další rány mečem a sekerou, neustále postupovala vpřed. Jeden z pomocníků, který to zřejmě přehnal s bílým Crassovým práškem, se soše hrdinně postavil s pouhou pochodní a stal se první obětí dnešní výpravy. Takticky jsme ustupovali, kam socha nemohla, ale svým bičem dokázala útočit i tak. A pak se do věci zase vložil nahecovaný Crassus, ten mladík mi opravdu dělá radost. Vyhnul se biči a již zpomaleně se potácející soše zasadil mečem smrtící ránu. Socha se zmenšila a stala se z ní soška, zřejmě ta, kterou jsme nedávno vrátili černým zakuklencům.

Odpočinek a zase hurá dolů. Konečně u dveří
Po boji jsme si vylezli ven lízat rány, bylo jich požehnaně. Rytířští svážeči mrtvol provedli jakýsi rituál a ujistili mě, že k dosažení cíle nezbývá mnoho a že mi bůh Železňák věří. Dobře, po dni odpočinku jsme se znovu odvážně vrhli dolů. Než jsme však došli k tajemným dveřím, napadli nás kostlivci a pakomáři, nicméně celkem beze ztrát jsme je porazili. V jedné boční místnosti jsme potkali divné černé koně, kterým červeně zářili oči. Vypadali klidně, nechali jsme je být. A pak už jsme stáli u dveří. Podle nápisu jsme se se měli ustrojit a představit se. Vedle byla k dispozici roucha. No, šel jsem ostatním příkladem, jedno si navlékl, hrdě jsem dveřím oznámil své jméno, poslání a vstoupil. Nakonec jsme dveřmi prošli všichni, někteří i bez roucha, snad to nebude moc vadit.

Tma, světlo a megaklíště
Po chvilce jsme vstoupili do tmy, kde zdroje světla nefungovaly. Napřáhl jsem před sebe boží kopí a opatrně v čele průvodu postupoval kolém levé stěny. Zprava se ozývaly divné zvuky, ale někdy je prostě výhodné nevidět. Pak se objevilo světlo a vstoupili jsme do jeskyně s dřevěnou truhlou, kolem které stály tři železné sochy. Železným sochá se tu nedá věřit, takže jsme se přiblížili opravdu opatrně. V truhle byly nějaké zlaťáky a lesklé nádobí, ale zajímavější bylo, že se najednou polovina výpravy zbláznila, začala poskakovat a bodat kolem sebe do vzduchu. Řehoř dokonce dramaticky padl k zemi a chvilku to vypadalo, že umřel. Naštěstí to bylo jenom jako. No, abych pravdu řekl, nejsem příznivcem komediantských výstupů uprostřed výpravy do podzemí, ale prý to byla jakási iluze nebo co, budiž, snad se to nebude dít častěji. Z rozjímání mě vytrhlo obří klíště, které najednou spadlo přímo před nás do truhly. To nás sice překvapilo (aby ne!), ale nakonec jsme hmyzáka rozbodali na kusy. Stojíme v osvětlené jeskyni a jakž takž zdravotně dobře je na tom jenom bláznivá Xara. Doufám, že vize těch funebráků nahoře nelhaly ...
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Čistě náhodou jsem zjistil, že slavný souboj Gilberta Rovného s medvědem se dostal na obálku desátého čísla občasníku "Echoes From Fomalhaut".
Gilbert-vs-medved.jpg
Vzpomínáme.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Markus »

Předposlední sezení!

Tentokrát před zápisem mám delší poznámky o přípravě a o "restockování dungeonu", které by mohly zajímat i lidi, co zápisy nesledují.

Obrázek


:arrow? ER15: Nekonečná recyklace stejného dungeonu a krvavá řež před finálem kampaně

Patnácté sezení naší kampaně na Erillionu mělo potenciál být posledním, ale (tradičně) jsme toho nestihli tolik, kolik jsem odhadoval, takže bude sezením předposledním.

V minulém sezení věci organicky vyplynuly tak, že se nám propojily dvě dřívější dějové linie do jedné a směřují ke společnému vyvrcholení. Tou první linií je průzkum podzemí zničeného kláštera Železného boha Yolantha Kara – dějová linka, která začala už v prvním sezení (!) a od té doby se sporadicky vrací. Tak nějak se stalo, že dungeon postupně nabral na důležitosti. Může za to především druhá dějová linie s kultem nekromantů / chaotických kultistů temného boha Kurlakuma Sedmero neštěstí. Long story short, postavy si znepřátelily mocného Kurlakumova klerika, který chce prozkoumat stejné podzemí jako ony. A právě minule vinou různých náhodných hodů a okolností vyplynulo, že klerik uspořádal do kláštera vlastní výpravu – den před hráčkými postavami. Hráči tedy potřetí přicházejí do stejného dungeonu, který je opět doplněn novými nepřáteli.

(Uff… snažit se nějak stručně vysvětlit dějové okolnosti, které se nabalovaly v průběhu mnoha sezení, není snadné.)

Ale nejdřív vám chci vyprávět, jak jsem „restockoval“ (doplňoval) dungeon a vymýšlel velký závěrečný souboj.
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

Příspěvek od Ota »

Na Erilionu je dnes hnusné počasí.
Skupina volí přímý styl procházení dungeonem.

Dvě věci, na které se dá v této kampani spolehnout :).
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů