[HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí

[Hope and Glory]

Kniha 2 - HoGlo se probouzí

Epická fantasy

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 14
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 5

Žánrové akce:
Víra, věda, magie
Rozhodná akce
Hřích

Žánrové pravidlo:
"Zpátky! Zpátky!"
Během hry může HG upozornit hráče, že se odehráváním své žánrové akce chystají vystavit nějakému nebezpečí. A hráči pak mohou:
- Vzít svou akci zpět (ale pak není dost rozhodná, ne prověřuje hypotézu či není dost hříšná a není to žánrová akce)
- Přesto pokračovat (a pak se nebezpečí vystaví, a k tomu dostanou +1 bonusový EXP)

[Hope and Glory]

Hrozba, kterou Krysysel vyslovil, zní dost hrůzostrašně a hlavně dává jasně najevo, kdo je v Loukvods pánem a vyzná se....

> "Nebo tě mojí chlapi, co ti budou dělat doprovod, omotají ledpáskem a hodí Návratářům do tábora, rozumíme si?"

Krysysel má Spojení 4 na gansterskou část LouKvods - Ovládá ho, vede ho - a dává 4 Vůle do úmyslu, aby se mu krychle dostala do Sbírky.
Intent necháváme zatím otevřený.

Pak se otočí na Corneliu: "Takže už vím, v čem mi bude jůzfl tady Pořádek. A co ty?"

[Corneliu Pillat]

Jeho oči přejížděly celou dobu po té roztodivné a bizarní sbírce. Hodně těch předmětů poznával. Bylo tu podezřele mnoho vojenských a policejních artefaktů, lecos z toho použitelné. Krysysel je musel hrabat snad z celého HoGlo. Ale tady měly být řídící konzole, obrazovky, terminály. Místo toho tu bylo groteskní muzeum lidské hrabivosti. Vnímal tu směsici pachů, barev a zvuků. Všechno špatně. Tady nenajde řídící centrum Low Quads. Žádné už není, vše je v rukou automatiky a CMWGE. Pokud má vůbec přístup všude, kam potřebuje. Z následků toho zjištění se mu roztočila hlava a cítil, jak mu krev hučí v uších.
Po nedávném boji měl co dělat, aby udržel své instinkty na uzdě. Chtělo se mu řvát vzteky a zoufalstvím nad tím, v jakém stavu to tady dole bylo. Svaly se mu samovolně zatínaly a když je gorily vmáčkly do křesel, musel vynaložit veškeré sebeovládání, aby jim nezpřelámal ruce a zůstal sedět v klidu. Stálo ho hromadu sebeovládání neuvolnit všechen ten nahromaděný adrenalin a zůstávat na ostří nože.

Zranění si z boje s Navratáři odnesl jen povrchová, ale brutální boj z blízka v něm probudil PTSD a primální instinkty zvítězit nebo zemřít - cítí pach čerstvé krve (Nástroj 1).

Šéfík mluví s Maxem, celou dobu se řeč točí o krychli. Corneliu vnímá jen napůl. Ví, že je to důležité, ale nechápe jak to souvisí s jeho misí, dát do pořádku HoGlo. Proč by jim měli pomáhat? Proč se tady zaplétat? Proč vůbec přijímat tu šílenou hru?

Ale něco v tom, jak se tady lidé pohybovali a co v LowQuads viděl mu bylo blízké. Nechápal proč schopní lidé stojí proti němu a on vlastně bojuje za ty neschopné a zpohodlnělé. Nevěděl, jak se s tím rozporem vyrovnat, měl pocit, že se mu rozeskočí hlava. Přizpůsobiví, drsní a nezávislí obyvatelé LowQuads měli možná mnohem vyšší šanci přežít v Ráji, než změkčilí obyvatelé Main Decks bez plně automatizovaného světa luxusu a péče CMWGE. Obzvlášť pokud bude sestup nouzový a neřízený. Neměl by stát na jejich straně a pomáhat spíš jim? Nervózně řešil, zda náhodou nestojí na nesprávné straně. Cítil potenciál, ale nevěděl, jestli se dá vůbec využít - a nebyl v pozici, kdy by o tom mohl hlouběji uvažovat. Vybavila se mu ta dívka, co ho políbila. Kdyby se poddal tlaku okolí a prostě začal žít v LowQuads, vypracoval se, mohl tady také najít svůj kus ráje? Ale to ale nebyl čas, ten skutečný se blížil. Srdce mu svíral pocit ohrožení a naléhavosti. Musel přeci něco udělat!

Musel se uklidnit, musel najít nějaký pevný bod. Pohled mu padl na to, co doposud zakrýval jeden z bodyguardů - ten, co zrovna hrubě vytrhl Maxe z křesla na nohy. V rozbité vitríně na kovovém stojanu stál oblek. Jeho oblek. Vojenský výsadkový exosuit, ve kterém ho přinesli na Hope & Glory poté, co jen o vlásek unikl smrti. Nesl stopy poškrábání, jak se ho někdo neodborně snažil otevřít, ale bylo vidět, že snahu vzdal, než aby riskoval větší poškození. Vpíjel se do povrchu matného pancíře a viděl vlastní odraz. Co tady vlastně dělá? Co se stalo, že svět okolo nedává smysl? Kdo teď vlastně teď je? Zajatec šíleného gangstera na lodi, která také zešílela. A všichni ti lidé, co netušili kam se řítí na něho spoléhali - a ani o tom nevěděli.

"A co ty?"
"...můžu vás zachránit?", zašeptá nepřítomně.
"Ptám se čím mi budeš jůzfl a ty si ze mě děláš prdel? Jů insejn? Ruhne, přidrž ho..."
Vazoun zezadu nasadí Corneliovi kravatu a donutí ho zapřít se nohama o zem a zády o opěradlo. Další dva přiskočí z každé strany a chytí ho za ruce.
"Fak, kde mám ty kleště?", zašátrá na zemi, ale jen si je odstrčí pod gauč, "Very vel, tak oldskůl!"
"..."
"Jaůůů! Šíííííít....co to má pod tím hadrem?!", zaskučí Krysysel a mává pohmožděnou rukou.
Jedna z goril strhne Corneliovi pončo a odhalí holé tělo - vypracované, jako kdyby na něm nebyl gram tuku navíc, na mnoha místech potetované a zbrázděné desítkami jizev i čerstvějších zranění. Pohled mu taky padne na taktický opasek a camo kalhoty, které doposud překrýval hadr.
"Nou fakin vej, seš taky Pořádek? Ale ňákej natvrdlej?"
"Voják."
"Co?"
"Jsem voják. Mám misi.", řekne o něco jistějším hlasem Corneliu s pohledem pořád upřeným někam za Krysysla.
"Cožeco? V Majdexu nejsou soldžrs."
"V Apflů jo.", usměje se voják nepřítomně a zavře oči.
Krysysel se přímo rozřehtá smíchy.
"Týýýýhýýý...ééééécheché...ty seš soldžr z Apflů? To je...to je nejvíc krejzy staf, chlape.", vytírá si slzy z očí, "A kde máš armádu, he?"
Corneliu otevře oči, napne se a s vážným výrazem se na Krysysla zahledí.
"Je přímo tady."

A potom se začnou dít věci.

intent: Převrátit situaci a položit Krysyslovi otázku, čím může být on užitečný "armádě z UpFloo".
Corneliu je Hustej (2), použije svojí nelidskou dovednost (2), aktivní psychosomatiku, a poddá se pachu čerstvé krve (nástroj 1) aby svoje tělo vybičoval k nadlidské rychlosti a prudkosti. Dá do toho všechno, co sesbírá (4 vůle) a nebude nikoho šetřit, holt ozbrojené konflikty musí vést ke smrti některého z aktérů nebo náhodného kolemjdoucích (vlastnost oblasti) a Poslední z Vlků musí sloužit svému krédu, chránit Gaiu a svou smečku, jakýmikoliv prostředky a za každou cenu (pouto 2).
OSUD: Živoucí fosílie (2): Musí se znovu stát hrdinou, jakého lidstvo potřebuje, i když si ho dávno nezaslouží. A lidstvo potřebuje aby někdo Krysysla srovnal do latě.

[Hope and Glory]

EDIT: Corneliou mě správně opravil, že používá nelidskou dovednost. Takže znovu a lépe.

[Hope and Glory]

V první řadě - tohle určitě je Rozhodná akce. Nebezpečná. Že do ní Corneliu i tak jde jsme si potvrdili PMkou.

V druhé řadě Krysysel drzost nestrpí a chce Cora mrtvého. Otevírá na to druhý intent.

Vytvořit aktivní psychosomatikou situaci, ve které by bylo na místě se zeptat, čím bude Krysysel užitečný pro ApFlůů - to není možné. Ale když trochu upravíte tohle, trochu natáhnete támhleto, tak se velmi, velmi daleko objeví náznak možnosti. Překážka 3.

Corneliu:
Aktivní psychosomatika +2 Pach krve +1 Vůle +4 Větší z Vlastnosti prostředí a Pouta je +2 Překážka -3 => 6: Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool.

Krysysel:
Pro svou sbírku by vraždil +2 V LQ může při řešením násilím někdo umřít +2 Vůle +2 a má tě v podstatě na mušce. Překážka 0. => 6: Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool.

PvP:
Corneliou je hustý a používá nelidskou dovednost => 2+2 = 4.
Krysysel má na své straně jak lidi, tak prostředí a ještě zřejmou výhodu => 3.
Celkově je z toho rozdíl +1 ve prospěch Krysysla, takže je 8 vs 7. Přednostně se bude vyhodnocovat Corneliou.

Všichni s otevřenou pusou zírají na klid, s jakým Corneliou pronese poslední větu.

Až Krysysel vybuchne vzteky: "Si myslíte, že jsem nějaký dementní záporák, který teď povede s potenciální hrozbou oduševnělý talk o svých mástr-ívl plánech? To si ho mám doprdele zabít sám, nebo co?"

Vytrhne nejbližšímu bodyguardovi kvér, zamíří Corneliou doprostřed hrudníku a třikrát zmačkne spoušť.

Tělo s sebou třikrát škubne, jak projektily projedou skrz ... a sevření ocelových pěstí povolí, jak si gorily myslí, že už je po všem. Chybně.

Corneliou to čekal a když viděl, kam Krysysel míří, aktivoval obranné mechanismy. Snížil krevní oběh do levé plíce a preventivně ji rovnou nechal zkolabovat, aby ji průstřely příliš nepotrhaly. Potlačil vnímání bolesti a jakmile sevření povolilo, dal se do pohybu....

Ještě si nechávám slovo...

[Hope and Glory]

Corneliou se určitě dokáže dostat ke svému exosuitu ... a jakmile bude v něm, tak je jen otázkou čau, než dostane Krysysla na kolena.

Zároveň ale utržil Těžké zranění "Prostřelená plíce". To by ho normálně vyřadilo, ale my nechceme mít vyřazenou postavu.

Už nemáš žádný volný slot Tuhého zdraví, ale máš jeden volný pro Běžné zdraví. Ten si proškrtni. Je to ale poslední - dej si pozor. Kdybys utržil ještě jedno nějaké zranění dřív, než si něco vyléčíš, znamenalo by to game-over a ztrátu kontroly nad postavou ...

Každopádně, teď nám popiš, jak toho Krysysla dostaneš na kolena ... a zároveň do toho popisu zdůvodni, proč tě to zranění vlastně nevyřadilo a neomezuje, ale stalo se něco nebo způsobilo ti něco trochu jiného, co se projeví jako
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 se zraněním
● OSUD 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.
Nechci ti do toho direktivně zasahovat, ale trochu se nabízí, aby tě držel naživu ten exosuit.

Toto zranění se ti zhojí samo ... ale vzhledem k tomu, že se blíží konec Knihy to bude spíš někdy během další Knihy, nejpozději na jejím konci.

[Corneliu Pillat]

Krysysel nevěřícně zírá, když mu muž s průstřelem hrudníku vytrhne jednou rukou zbraň a druhou ho chytí a zvedne jako hadrovou panenku. Pak už zírat nestačí, jak letí vduchem a tvrdě narazí do vitríny plné naložených hlav s podivnou kybernetikou.
Ta se roztříští a všude se vylije odporně páchnoucí kapalina. Krysysel se snaží sesbírat a krýt se za troskami nábytku - mezitím zazní několik křupnutí, výkřiků, sténání a štěknou tři výstřely - z jeho vlastní zbraně! Ta drzost! Jeden z výstřelů zasáhl červený starožitný válec - a celý kus místnosti zaplnil dusivý prášek, jeho ochranka - ti, co už nebyli mrtví nebo vyřazení - kašlala a zmateně hledala kryt.

"Ani hnout!", štěkl drsný hlas.

Nechápe. Ten chlap měl být mrtvý! Byl nesmrtelný? To se o lidech z Apflů vyprávělo v pohádkách. Mohla to být skutečnost? Vykoukl a ihned svého rozhodnutí zalitoval. Výstřel ho donutil zase zalézt do krytu. Uřezané hlavy se na něj výsměšně šklebily.

"Pro tebe to platí taky!"

Ozve se kašel, odplivnutí, pak zvuk tříštícího se skla, následovaný krátkým vysokofrekvenčním zabzučením.

"Maxi, jsi OK?"

Krysysel znovu vykoukne - a znovu hvízdne výstřel a on jen tak tak zaleze zpátky. Ten hajzl! Horečnatě přemýšlí, kolik vystřelil nábojů on, kolik ten magor a kolik tam asi zbývá. Musí se zkusit dostat pryč, je tady v pasti! Už už se chystá zkusit štěstí, ale třesknou další výstřely a vedle něj dopadne tělo. Jeden z členů ochranky, co se snažil dostat k němu. S dírou v čele.

Další kašlání, následované cvakáním a bzučením. Krysysel sbírá odvahu na další pokus. Pak se ozve kovové zadunění a druhé. Už už se chystá vyrazit...

"Kampak?", ozve se náhle nad ním a výhled mu zacloní mohutná obrněná postava. Polkne. Do toho brnění nebo skafandru,, nebo co to bylo, se nikdo nedokázal dostat, aniž by ho poškodil. Teď tu v něm stál chlap, kterého střelil přímo do srdce a tyčil se nad ním jako hora. Exosuit mu přidával dobrých pět, možná deset centimetrů výšky a pláty přidávaly na mohutnosti, což ještě podporovala přilba složená do mohutného límce.
Přesto se muž pohyboval svižně a plynule. Chytil ho, trhnutím vytáhl na nohy a pak ho vmáčkl do gauče, ve kterém se jen před malou chvílí nacházel sám. Ochranka už se dala dohromady a dorazily posily, ale nikdo se neodvažoval ani pohnout.

Corneliu získal svůj výsadkový exosuit - a jeho systémy podpory života ho stabilizují. Je to také užitečný NÁSTROJ 1 díky svým zabudovaným gadgetům a ochraně, kterou poskytuje.

Corneliu se stěžka sveze do Krysyslova křesla, které zasténá a zapraští pod vahou vojáka v exosuitu. Sípavě se nadechne. Pořád to bolí jako čert, ale bolest je zvyklý potlačovat. Navíc už mu zabíral stimpack, který mu exosuit aplikoval prakticky okamžitě, jak sensory detekovaly zranění. Přesto, v levé plíci ho štípalo a vykašlával krev smíšenou s regenerační pastou. Posunout si srdce a zkolabovat plíci bylo vyčerpávající a nebezpečné samo o sobě i bez průstřelu, potřeboval oddech. Pomalu z něj vyprchávalo i bojové opojení.

"Já nelhal...", zacuká mu v koutku a pozdvihne pistoli, na což Krysysel zareaguje trhnutím, ale zatím nevypadá schopen slova.
'Voják z Apflů' se k němu nakloní, natočí k němu levý nárameník a poklepe si na něj pistolí. V něčem, co vypadá jako rytina, teď lehce svítí nápis 'C. Pillat' a nad ním je pět spojených pěticípých hvězd.
"Vidíš? Šerif je zpátky ve městě.", zakření se a to ho donutí ke kašli, "Corneliu Pillat. Přišel jsem si vyzvednout, co jsem zapůjčil do muzea...pár staletí nazpátek."
Zase se opře a vystaví tak křeslo další námaze, zkoumavě si Krysysla měří. Odkašle si vyplivne na podlahu krvavou slinu.
"V Low Quads jste rozjebali co šlo - divím se, že je tu ještě vzduch, co se dá dýchat, v Main Decks si lidi sedí na vedení a za pár dní, týdnů...max měsíců...dorazíme do Ráje. Real deal. A víš co to znamená, Krysysle? Hope & Glory čekají pizda těžký časy, nejspíš to tu hodně lidí nepřežije. Můžeme tu taky chcípnout všichni, už tak většina systémů visí na vlásku. Nevíte o podstatě HoGlo nic, je zázrak, že se ještě nerozpadla. Rozumíš tomu, co ti říkám? Je ve tvým zájmu začít přemýšlet strategicky, protože já jsem tvoje nejlepší šance na to, že se šťastně dožiješ stáří. A nejenom ty."
Corneliu zakrouží s pistolí ve vzduchu jako s dirigentskou hůlkou a odkašle si.
"Takže teď to zkusíme obráceně - jak mi můžeš být užitečný ty?"

[Hope and Glory]

Krysysel se nestal jedním z vůdčích osobností Krtkodlaků jen tak. Takže šok trvá jen chvíli a obratem se mu v oku zableskne, jak si začne uvědomovat příležitosti, které mu nastalá situace nabízí.

"Takže, jestli to chápu správně ....

... ty trů-storís, co šíří Ohm, tak na nich je něco pravdy a Ráj fakt existuje. A dorazit do Ráje opravdu znamená katastrofu ... nejen pro Loukvods, ale pro celý HouGlou. A ty jsi tady jako ... voják z ApFlů, co nabízí nějakou cestu ven z tohohle průseru. Předpokládám, že trochu jinou, než kterou by prosazovali ti fanatici z Ohm .... zničení CMWGE, nebo co to vlastně plánují ..."

"A mě ptáš se, jestli ti dokážu být užitečný ...?"

"No, že váháš. Samozřejmě že jsi narazil na toho pravého. Proč jsi to neřekl hned. Všechny ty neschody a výstřely a rány .. to bylo jen takové misandrsténding. Nepochopení na začáktu koverzace.

No, tak jsem ti prostřelil hrudník, tys mi zase rozbil nějaké exponáty, takže jsme si kvit? No hárm dan?

Takže, co ti můžu nabídnout?

No, řekněme, že v první řadě enormní vliv ve vedení Krtkodlaků. Já jsem něco jako ... pokladník a kvótrmástr v jednom. Ať už je tvůj plán jakýkoliv, jestli chceš, aby se Krtkodlaci zapojili na tvé straně, potřebuješ někoho, kdo jim vysvětlí jejich jazykem, že je to pro ně klan výhodné.

Pak tu máme moje sbírky. Říkal jsi, že některé systémy Lokvods nejsou v pořádku a měly by být. Řekněme, že díky své tendenci sbírat věci, jsem mohl ve své sbírce ... zachránit některé z klíčových komponent, které by se mohly hodit ve snaze obnovit či nahradit poškozené části HoGlo.

No a nakonec .... říkal jsi, že jsi z ApFlů. Tam se žije úplně jinak než tady, co já vím. Takže potřebuješ někoho, kdo se tady v Lokvods vyzná, ví jak to tu chodí..."

V tuhle chvíli je už na něm vidět, že trochu zpomaluje a sonduje, jestli to nepřehání ... či jestli by se naopak nedalo začít z toho všeho začít něco vytěžovat.

Co na to Corneliu?

[Corneliu Pillat]

Corneliu si Krysysla dál prohlíží zkoumavým pohledem. Lidé jako on byli před válkou nepřátelé oficiální establishmentu. Brali si různými cestičkami víc, než měli. Často ale stejně klikatými cestičkami dokázali společnosti svůj díl vracet. Alespoň někteří. A když přišla válka, stali se z nich naopak přirození spojenci establishmentu - nutnost a strach o vlastní zájmy je donutily spolupracovat naplno a to přineslo extra zdroje a benefity. Sami Vlci byli jeden čas ilegální guerilla-corp a přitom o spolupráci s nimi měla eminentní zájem Transatlantie. Možná byl čas provést něco podobného.

"Ráj existuje. Dorazit do Ráje bude možná drsný. Ale je to zároveň jediná šance. Ráj je cílová destinace. Nedorazit tam...by byl konec. HoGlo má omezené zdroje...protože...je to vesmírná generační loď. Obrovská. Jediná, co byla postavena. Jednosměrná.", Corneliu si položí pistoli na stehno a nechá to Krysysla strávit, "Tady dole mělo být řídící středisko LowQuads, podívej se sám, kolik z něj zbylo. HoGlo jede na automatiku a CMWGE. A ta má podle všeho problémy, něco se sype. Musíme jí dát dokupy, aby udělala to, co má. Na to se nám možná bude hodit ten root-key pro ShadeNet. A Míja, ta jí zná líp, než kdo jiný."

Na chvilku se odmlčí, přelétne pohledem zkoprnělé výrazy lidí v místnosti a pokrčí rameny.

"Myslím, že se dohodneme. Tvůj vliv, tvoje kontakty, tvoji lidé, to všechno bude potřeba. Ale nepřišel jsem tě nahradit. Jsme na jedný lodi a já vám všem chci pomoct tu cestu přežít. V Ráji bude potřeba každá ruka. A taky si lidi budou pamatovat, kdo je vytáhl z bryndy, na to mysli. Ber to jako stav ohrožení - osobní zájmy jdou bokem. Až týmy nahoře zjistí, co všechno je potřeba udělat tady dole, budeme tady potřebovat lidi, schopný lidi. Některý možná bude třeba vzít do UpFloo. A tady dole...možná spolu něco dokážeme opravit. Možná odněkud bude třeba vykopat Návratáře. A taky zastavit Ohm. Je to průserů až až. Promluv s ostatními šéfy, myslím, že pochopí, jak vážný to je. Pro začátek, moji přátelé, jako tady Max nebo Míja, budou i tvoji přátelé, žádný nesmysly, žádný nátlaky - sami ví, co je třeba. Vezmu si tu později pár dalších osobních drobností, ale potřeboval bych ještě jednu konkrétní věc...nebo spíš člověka. Experta přes neuroimplantáty."

Pak mu podá nazpátek zajištěnou pistoli a přimhouří oči. Svou pulsní pistoli má po ruce, stačí jediný špatný pohyb. Doufal, že jí nebude potřebovat. Že tady dole přecijen dokáže najít pomoc a změnit nešťastný osud, který Hope & Glory potkal.

Přijme, nebo alespoň ho zjevně láká přijmout, něčí nabídku s tím, aby se vzepřel či změnil svůj osud.

[Hope and Glory]

Poté, co Corneliu Pilat - voják z ApFlů - jen chvíli po demonstraci schopností svých i svého obleku pronese, že HoGlo je generační vesmírná loď, v sále to zašumí.

Je to v rámci dlouhého rozhovoru o plánech na záchranu HoGlo, vidím v tom Rozhodnou akci, která nejde vzít zpět.

"O někom bych věděl ... vím o člověku, který sem dochází řešit problémy podobného typu. Jenže není zdejší ... a dostává za to protislužby, které mu doma v Majdexu CMWGE může nabídnout jedině ve virtuální podobě. A sám asi dobře víš, že ríl iz ríl ..."

Ale ... tuhle část agendy Krysodlaků ... myslím služby ... nespravuji já. A předání takového kontaktu budu muset probrat s aproupriet persn, rozumíš. Takže ti dám vědět, když mi řekneš kam..."

Tady bych zatím Corneliu vyfadoval, ať má prostor na reakci taky Max. A nebo to můžete střihnout jinam. Kontakt určitě přijde ... ale bude v MajDexu.

[Míja]

... stále v obřím sále u solárních panelů ...

"Na nic nesahej!" Vykřiknu, až mi při tom přeskočí hlas.

Tohle je jak výlet zvláštní školy, pomyslím si, i když netuším, proč se tohle pořekadlo používá. Jedna bezdůvodně střílí, druhý by mačkal každý čudlík, který potká. Zkratovat? Bože!

"Všude kolem je vakuum .... Pravděpodobně."

"Zabil bys nejen nás." Hlavou mi proběhne cesta od Krysyslovy díry sem. Nikde nebyly žádné hermeticky uzavřené dveře. S tím jak je LoQods polorozebrané, tak by se časem vycucl vzduch asi skoro odevšad.

Vychrlím na něj údaje o tom, co lidskému tělu udělá vakuum, takovou rychlostí, že mě až překvapí, že si toho vlastně tolik pamatuju.

Horečnatě přemýšlím, co dál ...

Ze spodu se ozývají zvuky bitky, zdá se mi to, nebo jsem zaslechla J35U5ův hlas?

Zvýším také hlas, ať pokud je to opravdu on, ať o mně ví: "Venku je jen vakuum. To Krysyslovi nepřineseme. Můžeme ale najít místo, kde bude do vesmíru vidět. Pokud to místo bude mít pod palcem on, pak to bude nejcennější věc, jakou má ve sbírce a může tam vodit návštěvy."

"Věřím, že dole takové místo bude. Povedu vás."

Hopkám dolů po ramenech.

"Není to absurdní handrkovat se a hromadit nesmyslné sbírky, když jsme vlastně všichni doslova a do písmene NA JEDNÉ LODI? Musíme opravit a hlídat CMWGE, ať s námi neskončí v nějaké hvězdě, protože si zrovna pár lidí stěžovalo, že mají na pizze klobásu místo šunky a ta se rozhodne řešit jejich požadavek přednostně."

Grob zamumlá, že zatím nic neviděl, co by ho přesvědčilo, ale já vím, že mu to brzo dokážu.

...u obrazovky ...

Vím, že J35U5 nás slyšel a někde se schovává. Stojíme u obrazovky a na obličeji mám výraz 'Já vám to říkala.'

"Jaká je šance, že tohle sama CMWGE zvládne? Bezpečně přistát s celým HoGlo?" Přihodím vtip, ať nezním pateticky "Sotva zvládne si zapamatovat, jestli chcete párek v rohlíku s hořčicí či s kečupem." "Každopádně všechny spory LoQod vs Majdex byly malicherné a sama jsem byla hloupá, rozmazlenost Majdexanů neškodí jen jim samotným, škodí všem, celému HoGlo."

Pak mě napadne ještě něco horšího, co když CMWGE nechce ani přistát? Co když chce letět navždy, protože ... vím já proč? Co se může honit v hlavě AI, která je zavřená po bůhvíkolik generací ve vesmírné lodi?

Mám záměr: Chci je přesvědčit, ať se vybodnou na dělání poskoků a pomůžou mi se záchranou HoGlo. Jako dovednost osedlám svou mimoňovitost! Tak mimo, až je to roztomilé 3 (celou dobu si mysleli, že jsem mimo a jsem miloučká, ale já měla celou dobu pravdu! Teď si uvědomí, že mimo byli oni a ne já!), vůle 2

[Hope and Glory]

Vidím tam Víru, vědu, magii - Míja nejprve vyslovovala teorii o tom, co se děje a co je za stěnami, a pak přesvědčila sebe i ostatní pohledem na obrazovku.

Celou dobu si mysleli, že je mimo Míja ... a teď to vypadá, že jsou mimo oni. Vzhledem k okolnostem a tomu, co jim pověděla a ukázala, je to Pohoda = Překážka 0.

Roztomilost +3 Vůle +2 Překážka 0 => 5 Provedl jsi něco produktivního, co zlepšilo tvůj život či tvou situaci)

"Houli šit, doprdele do zasraný práce, co to kurva je?" uleví si v první chvíli Grob. Chvilku nervózně chodí sem a tam, vždy po pár krocích zvedne hlavu, podívá se na Míju, pak ji zase skloní, chodí dál a přemýšlí.

Ostatní krdkodlaci z týmu se mezitím střídají u obrazovky a mumlají si nějaké komentáře.

Konečné se Grob zastaví, naposledy zvedne hlavu a ukáže na vypáčený dekl od rozvaděče. "Takže kdybych zkratoval ten stykač, tak by nás to všechno ..."

Míja přikývne.

"A tys to věděla a pochopila jen z náznaků, který jsme měli mi ostatní celou dobu pod nosem celé naše životy?"

Další nevinné přikývnutí.

Grob se otočí k ostatním. "Seru na Krysysla. Nechcípnu ve vzduchoprázdnu jen protože náš šéfík potřebuje rozšířit svou kolekšn. Tady Míja má nóbl kóz. My, obyčejní ranaři z Loukvods můžem zachránit celý HouGlou, včetně těch rozmazlených pošahaných prdelí z Majdexu a Apflů. My jsme budoucnost."

"Jasně."
"Jdem s tebou."
"Ví ár the fjůčr."
"Míja a Grob! Míja a Grob!"

Míja to sleduje ... a jejímu zraku neunikne, že v jednu chvíli si dvojice úplně vzadu něco šeptá. Pak Lina - jedna z té dvojice - opatrně postrčí borce co si s ní šuškal dopředu.

"Ale Grobe, myslíš si, že je fakt dobrý nápad porušit Krysyslův přímý rozkaz? Já osobně bych to nedělal a místo toho bych šel za Krysyslem a řekl mu tady o Míje ..."

Grob neřekne ani slov, jen bleskurychle tasí a jednou stiskne spoušť. Ozvěna výstřelu se ještě několikrát odrazí v rozsáhlé hale a mrtvé tělo s dírou uprostřed čela se sesune k zemi.

"Ještě někdo si myslí, že tady Míja a já máme blbé nápady, o kterých se má reportovat Krysyslovi?"

Míja sleduje Linu. Ta se v zadní řadě kousne do rtu, ale ani nehlesne. Grob si jí zjevně nevšiml, protože dodá: "To je dobře. Ví ár the fjůčr"
"Míja a Grob! Míja a Grob!"
"Míja a Grob! Míja a Grob!"
skanduje zbytek týmu.

Potřebuje-li Jesus nebo Míja, aby odešli klidně odejdou, hodí-li se jim víc, aby tu ještě chvíli zůstali, taky možnost - to nechám na vás.

[Max Richter]

... Hnedle Knedle, zanedlouho ...

Čekám na baru na jídlo, se zavřenýma očima a maximální koncentrací na obrazy, které se mi míhají před očima. Začíná mi být jasný, že mi nějak leakují hudební klipy do očních nervů a nerad bych si teď vyklopil talíř do klína. Cestou sem mě i na chvíli napadlo prostě vypnout přehrávač a mít klid, ale... ale na něco až tak zoufalého ještě nedozrála situace.

Ucítím slabé šťouchnutí. "Máš to tady," uslyším Gustava.
"Díky," kývnu a otevřu oči. Na dvou talířích leží cosi s omáčkou. Dneska to vypadá obzvláště synteticky. "Co to vlastně je?"
"Dnešní specialita - pstruh a lá creme. Ber nebo nech bejt."
"Však já beru," pokrčím rameny a odnesu talíře ke stolu. Jeden přišoupnu před Cornelia a sednu si naproti.

Sedíš u vody a jíš smaženou rybu s jedním nebo více přáteli.

"Dneska je to na mě. Dobrou... zážitek," povím a sám se pomalu pustím do jídla. Je fajn moct to žvýkat nepochroumanýma zubama.
"Mno, takže asi... díky?" zamyslím se mezi sousty nahlas a kouknu Corneliovi dlouze do očí. "Nevím, možnás mě tam zachránil. Pořád nemám jasno, co se tam vlastně stalo. Najednou jsem uslyšel výstřely, playlist se přepl na záznam nějakého metolového fesťáku a pak ani nevím, jak jsem se dostal pod ten převrácený gauč. Ale i tak si toho vážím, žes do toho šel. Sem rád, že nejsem tuhej. A ani ty, že nejsi..."

Chvíli se vrtám vidličkou v talíři a srovnávám si myšlenky. Pak snížím hlasitost na nezbytné minimum, odsunu talíř stranou a poklepu prsty na desku stolu.

"Hele, mrzí mě, že jsem ti nebyl víc oporou, fakt. Jsem tě do toho skoro navezl a pak tě v tom nechám koupat. Normálně... vím dopředu, když se někomu něco stane. Poznal jsem to u Míji, když ji podtrhla Líza a pak málem roztrhli Návratáři, prostě, prostě to poznám. Ale teď nic. Jako by to pro tebe ani nemělo být nebezpečné. Nebo... nebo se děje něco jiného, než vidím.

Ono se to zrovna tobě blbě vysvětluje, ale si představ, že celý život žiješ v systému, který je do puntíku naplánovaný. Všechno dává smysl, věci se dějí bez chyb, CMWGE odhaduje tvoje přání dopředu. Prostě dává úplný smysl, že to co se stane... se prostě stane. Že když máš dostatek dat a výpočetní síly, dokážeš to celkem přesně spočítat. Ale teď prostě nevím. Zradilo mě to v poslední době hned několikrát za sebou a zatím nevím přesně, jestli to nějak souvisí s tou operací a implantátem, nebo je v tom něco jiného."

Odmlčím se a nechám ho to vstřebat. Já to teda ještě nevstřebal. A i když se snažím o co nejvíc věcný tón, možná je na mě poznat, že jsem ve skutečnosti připosraný strachy. Děsí mě, že nevím... že jsem najednou zase slepý. Ale Corneliu se teď musí sám dát dohromady, natož aby ještě řešil moje problémy.

"Mno, a chtěl jsem ti říct, že se teď půjdu podívat po té černé kostce. Ne proto, že bych to slíbil Krysyslovi, to je asi vyřešené, ale protože jsem to slíbil tobě. Jak jsem říkal, že znám lidi s přístupem ke... ztraceným informacím, jde o Šejdnet. A kdybych se tam dokázal dostat jednodušeji, bez prostředníků, bylo by to ideální. Jen vzhledem k okolnostem do toho půjdu sám. Nevím, co se se mnou ještě bude dít a nechci tě ohrožovat. Tohle myslím chápeš, ne? A dřív, než se zeptáš - ne, nemůžu to nechat ležet. Je to důležité, viděl jsem to. A ano, zním teď jako blbec, ale... pustím ti, co mi zrovna hraje a třeba to pochopíš."

Zvýším hlasitost a přesměruju zvuk do repráku. Rozezní se sbor a po něm hned i refrén. Nechám hrát hudbu a v duchu si broukám úvodní a asi nejdůležitější pasáž, kterou Cor neslyšel a možná ani nezná:

She came to me one morning,
One lonely Sunday morning,
Her long hair flowing in the mid-winter wind.
I know not how she found me, for in darkness I was walking,
And destruction lay around me from a fight I could not win.

Dnes je neděle. Dlouhé vlasy odpovídají tomu klipu z předtím. Našla si mě... a čeká mě fakt velký průser. Paní v černém, dáma hlídající černou krychli někde u vody. A já tuším, kde by to mohlo být.

"Takže tak, Core," povím a stáhnu hudbu u posledního refrénu. Mohl bych to možná nechat ležet a dělat něco jiného, ale... prostě nemůžu. Takže si klidně ještě něco objednej, dokud tu sem a platím, a pak vyrazím na cestu.

Core?

[Corneliu Pillat]

Corneliu nabere 'pstruha' hůlkama a zamyšleně si ho prohlíží, zatímco Maxe poslouchá. Je až s podivem, jak dokáže udržet v obrněné ruce hůlky. Celkově ve svém obleku vypadá u malého stolku v bistru trochu nepatřičně. Pranic si z toho ale nedělá, v LowQuads se dají vidět i divnější věci.

"Hmm. Já ti trochu rozumím Maxi, prošel jsem si něčím podobným před tři-...pizda...no, když jsem byl mladší a začala válka. Taky jsem měl všechno za ložený a věřil, že všechno půjde samo a staral se jen o svý nejbližší okolí. Ale tý doby žiju v prostředí, kde je horko pod kotlem a je třeba se ohánět a starat. A malých starostí tě společnost šetří jen když si musíš dělat ty velké. Teda...žil jsem...Main Decks bylo zase pro mě naprosto mimo můj mindset - nestarat se o nic - a teprve teď mi to, co se děje začíná dávat smysl. Srovná se to, neboj."

Nakonec se odváží sousto polknout a usoudí, že to sice není pstruh, ale poživatelné to je. Potřeboval nabrat síly k regeneraci, nedávné kousky ho stály hodně, i když to na sobě nedával znát. Nebýt obleku, ležel by na marodce.

"Nic si nevyčítej, ono to do sebe opravdu zaklaplo, jak jsi říkal u airlocku. V tomhle je to tvoje věštění z hudby vytočený na Max. Užitečný, ale děsivý. A jsem taky rád, že jsme se z toho vysekali. Jinak, já bych si teda osobně v první řadě nerval do šišky chytrý implanty, to je bezpečnostní riziko jako hovado. A k tomu jsem v tomhle trochu pověrčivej, víš jak, 'svátost těla' aneb integrita 'původního designu'...jo nevíš, to je fuk...", mávne rukou a uchechtne se, "Každopádně ti držím palce, Maxi. Já mám hromadu práce tady...a v Main Decks. Musím se taky už, pizda, spojit s Míjou a Cheezuse, bez zapojení talentů do práce na můstku jsou mi všichni krtci a sysli Low Quads platní víš jak. Ale zkus zůstat v kontaktu, kdyby něco."

Odsune talíř a zakrouží na Gustava prstem, že si dá ještě nášup.

"Myslím, že to mám Maxi. Už vím co tomu chybí. Chce to wasabi pastu.", zatváří se vítězoslavně.

[Max Richter]

... Hnedle Knedle ...

Koukám na Cornelia, jak se cpe nášupem a v duchu procházím síť a zjišťuju, co je to ta wasabi pasta. Jenom kvůli ochutnání se připojovat do vejru teď nebudu, ale hodím si to do tasklistu a snažím se odfiltrovat tunu odporné hudby, která se mi kvůli tomuhle vyhledávání cpe do uší.

"Hele," povím po chvíli, "souhlasím s tím, že v tuhle chvíli musíme dělat i divný věci, aby se všechno dalo do pořádku. Jestli máš v rukávu další esa, jako tohle brnění, tak se o tebe nebojím. A řeknu to takhle... s tím verbováním Krysysla úplně nesouhlasím, je to parchant a tím i zůstane a je myslím jen otázkou času, než tě podrazí. Ale chápu taky, že sami s HoGlo nikde nepřistaneme. Potřebujeme schopné lidi a jestli tady nějaký potenciál vidíš, věřím ti. Sice nevím, v čem ti můžu být já sám dobrý, o vesmíru toho vím prd, ale třeba se mi podaří splašit nějaké správné duše, na to zas mám čuch. Myslím si, že i v Majdexu najdeš takové, kteří se můžou hodit. I tam občas někdo snil, že bude pilotem, doktorem nebo stavařem. A co si přáli, to se jim splnilo, že jo. Takže i když nemaj zatím ponětí, co je vlastně čeká, můžou se hodit."

Na chvíli se odmlčím. Zas mě pochopitelně napadne, že všechny tyhle praktické skilly můžou být jen nalejvárna od CMWGE a jestli se ta rozhodne, že je od toho odstřihne, budou stejně k prdu jako já. Ale tohle se ještě musí prvně vyzkoušet a nebudu teď s tím Cora otravovat.

Vyjádříš ostatním to, co předstíráš a při tom tvá postava cítí své obavy, na což upozorníš poukázáním na svou cedulku.

Max tímto reagoval na Corovu Rozhodnou akci, jakým způsobem chce zachránit HoGlo.

"Každopádně... se mnou můžeš počítat. Slíbil jsem před časem Míje, že spolu zachráníme svět. To jsem ještě nevěděl, že to doslova znamená zachránit HoGlo, protože jiný svět už vlastně nemáme, co? Takže tohle hodlám dodržet. A i tobě najdu přístup k těm ztraceným vzpomínkám v šejdnetu. Vlastně, jdu na to hned. Budu na příjmu. Kdyby ses potkal s Míjou nebo Chesusem, pusť jim za mě nějakou písničku. Zatím..."


Vstanu, vezmu si svých pár věcí a vyrazím z hospody. Ve dveřích se zastavím a přehraju si zrychleně poslední dvě skladby. Hledám černou bednu poblíž vody. Důležitá je žena s dlouhými černými vlasy, pravděpodobně v černé. Ta žena má hodně společného s bojem, s mými nepřáteli, které nemohu porazit, kteří se chovají jako zvířata... Návratáři, tady není co řešit. Jen se dá, že ta dáma v černém mi radí, abych na to nešel frontálním útokem, ale nějak... jinak.

Vyjdu na ulici a rozhlídnu se po té mizérii okolo. Do výhledu mi vletí údržbářský dron a než ho stihnu odstrčit stranou, napadne mě, že to zas může být Ohm a radši mu prostě uhnu. Z bočních šachet se ale vynoří další a začnou kolem mě kroužit jako ptáci kolem osamoceného stromu. Až když se mi z hrudníku vynoří malá blonďatá holka a postaví se ke mně mezi drony, uvědomím si, že už zase poslouchám něco... důležitého.

Walking in my sleep
Like the naked trees
Will they wake up again?
Do they sleep, do they dream?

Jop, tohle určitě něco znamená. Nemám teda tušení, co přesně, ale s pokračujícím textem o slzách, mrazu a obrázkách kreslených prsty prostě vím, že mě vede k Návratářům. Pokrčím rameny a vyrazím. Následuju drony a blonďatou holku, kterou drony za chůze obalují do jakéhosi... kokonu. Za chvíli se dostaneme z rušné ulice někam mezi kolektory. Nevím, kde jsem a co je přede mnou, jen sleduju holku, ze které pomalu vidím jenom temný stín uvnitř toho něčeho a napadne mě, že tohle bude nejspíš nějaká paralela na tu ženu v černém. Že by nějaká proměna? Co už, prostě to za chvíli zjistím. Stačí jít dál a nepřemýšlet moc o tom, jestli jsou ty drony a holka skutečně tady, nebo jenom v mojí hlavě. Všechno je takhle jednodušší.

Shlukují se kolem tebe ptáci.

HG, hlásím záměr "Najít u Návratářů černou krychli". Max se nechává vést zcela tím, co mu našeptává hudba a klipy - používá Vize scénářů budoucnosti (3), při tom si pomocí Konceptualizace (2) hledá význam v hudebních motivech a symbolech. Nemůže se při tom ubránit působení Bypassu kognitivního centra (1) a přestat vnímat klipy prosakující do reality. A využívá nevědomky sílu svého Nástroje (2) a nechává se vést na místo, kde by vlastně ani neměl chtít být. A okořením to 4 body vůle.

[J35U5xMachina]

... úložiště solárních panelů, servisní výstup ...

Sleduji skupinku u obrazovky hezky ze skrytu. Mám radost, že vidím Míju živou a zdravou. Navíc se zdá, že ostatní zaujala svými postřehy, tak čekám, co z toho bude. Říkám si, že jsem měl docela kliku, že jsem o polovinu starší a začal jsem tak Vejrovou kariéru dříve než ona. Kdyby takhle natáčela, na poli V-logů bych proti ní neměl šanci.

Nicméně dva z posluchačů si jedou soukromý chat a zpochybňují její závěry - hlavně stran výběru stran. Sevřu rukojeť Čepele!. Možná bych jim měl preventivně udělit ban. Svůj iniciační first kill mám sice za sebou, ale nikdo o něm neví <nepočítaje Návratáře>, takže stal se vůbec? Než se rozhoupu, zazní výstřel. Zatracený kill stealer! To mám za to váhání, chci-li být opravdický kybernindža, budu s ním muset něco dělat.

Vteřinku si ještě hraji s myšlenkou, že bych dokončil alespoň Linu. Ostatně chatovala s ním a beztak ho navedla. Jenže to je zase takové neprůkazné, někdo by to mohl zpochybnit... navíc jsem Krysysla přesvědčoval, že lidé se nezabíjejí jen proto, že to zrovna jde a má se s nimi pracovat, asi bych se toho měl držet.

Povzdechnu si. Ale třeba ti zdeltovaní Návratáři přivedou posily, tak bude ještě příležitost se předvést.

Ostatní začnou znovu skandovat a to je něco, čemu rozumím.
"Míja a Grob! Míja a Grob!" přidám se.
Ostatní se otočí a já vyjdu na světlo. Obnaženou Čepel! ležérně opřenou o rameno, levou ruku husťácky zaháknutou za očko u džínsů.
"Ví ár d fjůčr, maj fre-énd," zpívám polohlasně, "and vi-il kíp on fajting til dy énd. Ví ár d fjůčr, ví ár d fjůčr, nou taj' fo lůzrs, koz ví ar d fjůčr... for d vooooor...ld."

Vyháknu levačku a prsty pošlu pozdrav Míje.

"Správně!" přikyvuji ostatním, jako bych jim blahopřál, podporuji hype a tvářím se, že není důvod, abych vysvětloval, proč tu jsem. Znám přece Míju, ta tu je, a to jako důvod stačí. Všechno dává smysl.
"Rád vidím, že myslíte sami za sebe. Budoucnost je v malých týmech, co se na sebe můžou spolehnout. Kryjí si záda. Což jste vy dělali pro Krysysla, ale platilo to i na opak? Nemyslím si. To by vás neposílal riskovat tolik kvůli nějaké sbírce, to řekl Grob moc gúd, lajkuju!
Nestačí být jen membrz. Musíte být i vzájemně fans mezi sebou. Fans and membrs. Saport tugedr. Folou and spred la-... prostě být smečka."

Jak pochoduji směrem k Míje, udělám otočku a rozhodím rukama. Nejbližší gangstas ucouvnou před letící Čepelí!.

"Proč myslíte, že jsem zatím sólo?" nastolím otázku, která dosud nikoho nenapadla, "Protože je těžké najít někoho, na koho je spolehnutí. Komu jde o velkou věc, s kým vás spojuje vize, za níž má cenu riskovat, bojovat, umírat! Krysyslova kolekšn je sbírka pro děti z Majdexu," parafrázuji Grobova slova a kývu jeho směrem, jakože souhlasím, "A tady čumbu kvůli ní vypnuli. Stálo mu to za to? Nemyslím si. Ale budoucnost HoupGlo? Správně říkáte, vy ste fjůčr! Chcete hodně. Tak je to správně! Chtějte hodně a ještě víc! Zachránit budoucnost. Stát se Hrdiny... pro Naději a Slávu! Pro celý svět!"

¡Cink! Mluv s někým o smrti.
¡Cink! Pokus se zaujmout důvody pro tvoji Cestu.

Znovu projdu kolem gangstas a znovu se otočím na patě. Tentokrát se ti nejbližší už jen mírně zakloní, když si přehodím Čepel! na druhé rameno.

"Čumbas, fakt jsem rád, že jsem šel kolem a mohl vidět, váš zrod. Těším se na to, až budu majdexům vyprávět, že jsem byl u toho, jak se tyhle legendy vykašlali na sbírání itemů pro páníčka a rozhodli se dělat důležité věci. A když jsme u důležitých věcí... mohl bych si chvíli půjčit Míju? Potřeboval bych od ní poradit, to ona vždycky uměla."

Ukážu na displej a přizoomuju. Nejde to, není dotykový. Ani jsem nevěděl, že takto velký displej může být nedotykový. Tak s Míjou přizoomujeme tak, že přiblížíme hlavu. Taky řešení.
Vysvětlím Míje - ale tak, aby nás slyšeli i ostatní, žádné tajnosti - že ty věci tam házejí ti hemři Návratáři. A že tahle vrátka musí mít přechodovou komoru, jinak by to udělali přesně jednou. A že by bylo určitě zajímavé zjistit, kdo tam "rybaří", ale že teď jde spíš o ten úlovek.
"Původně jsem tě chtěl paměťovým jádrem Ohma překvapit. Sice jste ho vypnuli vy - stejně jako hafo těch Návratářů předtím - ale chtěl jsem ti ho alespoň donést. Případně i tu masku jako trofej. Nakonec budu ale potřebovat pomoct se k němu vůbec dostat... Tobě to vždycky rychle myslelo a hlavně dopředu... nemáš náhodou nějakou kyslíkovou masku? Říkám si, že bych se na něco zavěsil a nechal odsát vzduch, ale dech zadržím sotva pár minut... Taky by se hodilo něco jako harpuna, nenapadlo tě nějakou přibalit, než jste vyrazili sem?"