Váš názor na {insert problem here}

[skew]

Manuál k použití:

• Postněte nějaký problém, záležitost, nebo třeba nějakou osobní zkušenost z některé vaší hry.
• Zeptejte se na názor ostatních na danou věc.
• Reagujte na otázky ostatních.
• Pointou každopádně je, že daná záležitost nemá potenciál uživit samostatnou diskusi - tohle téma má zastřešovat právě ty témata, kvůli kterým vám ani nestojí za to zakládat vlastní, protože by pravděpodobně shořela jako papír.
• Pokud se jak na potvoru diskuse rozproudí, asi nebude od věci odstřihnout ji do samostatného tématu (nebo preventivně založit nové).

[Korhul]

Mapu používám, když dojde na boj. Vytáhnu papír nebo smazatelnou tabulku a situaci nacrtnu a použiju žetony / figurky. Párkrát se mi stalo, že bez planku se společná představa hráčů ohledně bojové situace rozjela a bylo z toho mrzeni nebo wtf momenty. S plánkem se mi to zdá lepší...

[Jerson]

Přišly mi ty otázky jako zcela evidentně mířené na někoho, kdo má jasný názor v tom, že je jedno z toho lepší, tak jsem jen rychle hodil poznámku, že takhle to nevidím, a běžel strašit zase jinam. (:

Ptám jsem se tak, aby se na to mohl chytit jednoznačný zastánce jednoho názoru, tak i člověk, který vidí negativa i pozitiva různých možností.

Já tak dlouho sbíral modely a figurky, abych mohl hráčům vytvořit skutečně věrné simulace, než jsem zjistil, že bych toho musel mít vyrobeného strašně moc, že bych nedělal nic jiného. A pak jsem potkal GMma, který celé dny nedělá nic jiného, než ze si připravuje terény a figurky (a další materiály) na hry. Takže alespoň vím, že to jde.

Ostatně pro CPH jsem chtěl mít pravidla použitelná i na wargamingové boje, aniž jsem věděl, že jeden rodič RPG je právě wargaming.

[MarkyParky]

Nejraději mám figurky a terény/mapy bez gridu. Případně online streamovaná mapka a tokeny nebo čmárání pozic. Na odhad, kam doběhne postava za kolo nebo dostřelí luk nepotřebuji počítat čtverečky.

Theatre of mind mi občas selhává na velký zoom v popisech a neschopnost předat svou představu ostatním - zejména když se akci své postavy/NPC snažím limitovat možnosti opozice. Vadí mi cca následující fenomén:

Řekněme, že se chci před soupeřem ukrýt někam, kde na mě nebude moct střílet. S figurkami prostě posunu panáka tam a tam a pak předám slovo soupeři. A buďto vymyslí nějaký fígl, vycházející ze skutečné polohy figurek, kterým na mě bude moct - a pak fajn, přelstil mě. Nebo to nevymyslí, a já dostal to, co jsem chtěl.

V theatre of mind tuhle možnost objektivizace postrádám. Buďto na férovku dám záměr "nechci, abys na mě mojl střílet" a tim mu v podstatě utnu možnost nějak mě přelstít. Anebo to nechám jen na fikčním popisu, ale pak se klidně může stát, že ten popis pochopí jinak a dojde si pro mě, i když v mojí představě to nešlo. A je z toho mrzení, protože jeden z nás dvou nedostane to, co ve své představě dostat měl.

Což jako není neřešitelný problém, ale prostě jsem v tomhle vizuální typ a jedno rozmístění figurek/obrázek mi vydá za deset popisů.

[Markus]

Jo a mně se taky stává, že jako Sudí vím, třeba že má něco vyskočit z nějakých dveří nebo že je na konkrétním místě past, a blbě se poznává, na koho to teda skočí nebo kdo do ni spadne. Pak stačí říct “umístěte se na mapu” a je to.

[Pieta]

Já tak dlouho sbíral modely a figurky, abych mohl hráčům vytvořit skutečně věrné simulace, než jsem zjistil, že bych toho musel mít vyrobeného strašně moc, že bych nedělal nic jiného. A pak jsem potkal GMma, který celé dny nedělá nic jiného, než ze si připravuje terény a figurky (a další materiály) na hry. Takže alespoň vím, že to jde. :-)

Tenhle druh věrnosti mě nikdy netrápil. Mám goblina s kopím, to je můj bojový mech/powersuit, žádný problém.
Figurky a mapky jsou na značení pozic. Na věrnost vzhledu jsou diorámy.

[Quentin]

Figurky a mapky jsou na značení pozic. Na věrnost vzhledu jsou diorámy.

A nejlepší figurky pro skrety jsou sestistenky, protože rovnou zobrazuji počet životů

[Jerson]

Na minulé hře jsem se dostal do diskuse se svými hráči o vyjádření pravděpodobnosti, nebo spíše šancí. Náš případ byl, jaká je šance vytáhnout ze tří karet tři červené - podle mě 1:8, podle nich (tří) 1:7 - osm kombinací tažení karet, jen jedna z nich je "správná", zbylý sedm ne, proto 1:7.
Argumentovali tím, že když tahají jednu kartu, tak šance na červenou je 1:1, a to mě poněkud zmátlo.

Zapomněl jsem se jich zeptat, jak vyjadřují hod kostkou, zda šance na padnutí šestky na 1d6 je 1:5 nebo 1:6 (to bych řekl já). Nebo osmičky na d8 bude taky přeci 1:8 a ne 1:7. Nebo to už od základky používám špatně?

[Bifi]

Vyjadrujete rozdielne veci. Ich 1:1 je tvoja 1:(1:1). Oni hovoria o distribucii moznosti, ty o sanci.

[Aegnor]

.

[Bifi]

Presne tak.

[Markus]

Oni říkají "Je tu jedna dobrá varianta a 7 špatných".
Ty říkáš "Je tu jedna dobrá varianta z 8 celkem".

Přičemž obojí se zapisuje 1:8 , resp 1 z 8, což vyjde nastejno.

[Antharon]

Oni říkají "Je tu jedna dobrá varianta a 7 špatných".
Ty říkáš "Je tu jedna dobrá varianta z 8 celkem".

Přičemž obojí se zapisuje 1:8 , resp 1 z 8, což vyjde nastejno.

A pocul si uz vyraz ze sanca je 50:50?

[Markus]

Sakra

[Passingby]

To zní jako takový matematický vtip (koan, haiku???)...
1:7 = 1/8 + 7/8

[Jerson]

To že myslíme to samé a vyjadřujeme se jinak je mi jasné. Dokonce i podle wiki se šance na hod šestky píše jako 1:5.
Šlo mi spíše o to, jak se takové chápou.

"1:1" chápu jako "pravděpodobnost 50 %", ale "1:3" už chápu jako "pravděpodobnost 33.3 %" a nikoliv 25%. Když bych měl hodit na šanci 1:100, vezmu dvě d10 na procentní hod, a nebudu přemýšlet, jak vyrobit "101-stěnku".

Nebo je to podobný problém jako "jednou tolik" vs "dvakrát tolik" vs "desetkrát tolik"?