Jakou míru popisů nebo „tlachání“ v roli postavy preferujete?

[Vandalicus]

Jinak spis tym Bifi. Me moc nebavi, kdyz me nekdo vypravi story, co si napsal nekde u stolu. Kdyz postava nenavidi otrokare, tak radsi nez povidani melodramatu o tom, co vsechno zazila jsem radsi, kdyz se to projevi treba tim, ze je odmitne vzit do zajeti nebo na ne zautoci i v nevyhodne situaci.
To stejny popisy akci. Neco jinyho je boj v Apocalypse Worldu, kde se od popisu primo odviji co se deje, ale kdyz hrajem DnD-like hru, tak fakt nepotrebuju popaty slyset jak sekas sekerkou a staci me cislo.

Ne ze bych ani jedno z toho neumel. Proste me to moc nebavi. Proto taky hraju DnD-like hry a ne prave treba Apocalypse World.

[Bifi]

Že Tě to případně nebaví a vypnul si to - fair enough; abych byl zcela upřímnej, mě překvapuje, že sledování streamů tohodle stylu vůbec někoho baví - když sem se někde dočet "hej vás bych takhle mohl sledovat i dlouhodobě" tak to pro mě bylo dost WTF (nemluvím teď o D&Diesel nebo Tabletop Fate které jsou dělané od začátku pro diváky atp.), protože já bych nás fakt nesledoval - popravdě tahle hra jako one-shot pro srandu a seznámení se se systémem dobrý, ale v tomhle stylu bych jí asi dlouhodobě nechtěl ani hrát.

Ako je to zábavné, ak chcem pochopiť iný herný štýl alebo štýl mástrovania niekoho iného - videl som takto niekoľko skvelých old school videí, kde už len rozhodovanie, improvizácia a používanie mechaník mi privodzovali pocit nadšenia.

[Jerson]

Mám rád prokreslené postavy, ale mají se podle mě prokreslovat jednáním, nikoli mluvením. Tj. není podstatné, co o sobě postava říká, ale co reálně dělá - například komu pomáhá, na čí stranu se přikloní, o so se zasazuje atd.

Markusi, není to trochu protimluv? Jsou postavy, za které mluví hlavně nebo výhradně činy. Ale pak je celá řada postav, které různou měrou používají i slova a mluví o sobě, přičemž to co říkají se může a nemusí být skutečnost a můžou i nemusí si toho být vědomé. Každopádně mluvit sám o sobě je další rozměr postavy, a třeba pro ně je dost zajímavé srovnat dvě postavy, kdy obě o sobě mluví, a jedna pak koná v souladu se svými slovy, zatímco druhá jedna úplně jinak, z různých důvodů.

[Markus]

Prosím, pokud se ze mě někdy stane takový snob, že se mi bude otevírat kudla v kapse kvůli něčemu tak nevinnému jako odhalení backstory pomocí "povím vám jeden zážitek z mládí", tak vám dávám svolení mě zabít.
Tohle už je fakt moc jako

Sparkle, nevím, jestli to opakuju dostatečně důrazně, tak pro jistotu ještě jednou... zajímá mě, "jak to má kdo nastavené". Co koho baví a co ne. Rozhodně ti nijak neberu, že tebe baví něco, co mě připadá jako "tlachání". To je v pořádku a na RPG je super, že dávají takovou volnost. A když mluvím o otevírání kudly v kapse, jak je to pochopitelně určitá nadsázka myšlená v žertu, reálně tě žádnou kudlou bodat nebudu a asi bych ti nechrstnul víno do ksichtu a neodešel od hry, kdybys mi to udělala. Normálně bych dohrál, poděkoval ti za hru, možná bych si v ní našel i něco zábavného a byl bych za ni rád... jen bych prostě neměl potřebu si to zopakovat a příště bych vyhledal na hraní někoho jiného. Chápeme se?

Přišlo mi zajímavé poptat se, co koho baví, a kde má kdo tu pomyslnou hranici toho, co už mu přijde moc. Taky mě upřímně zajímalo, kolik máme na fóru "povídacích roleplayerů" a kolik "strohých roleplayerů" – fakt mě zajímalo, nakolik je která preference zastoupená.

[Sparkle]

Já Markusi chápu, že je to tvoje osobní preference. Jen jsem dost konsternovaná z toho, že je někdo fakt až takový extremista, že by "příště vyhledal na hraní někoho jiného" jen proto, že ti spoluhráč poví backstory z minulosti své postavy. Jedna věc je prohlásit něco ve smyslu "nemám rád, když někdo moc rozvíjí backstory o své postavě", jiná věc je mít na to až takovou alergii jako "otevírá se mi kudla v kapse". Neodkážu pochopit tak silnou averzi vůči něčemu tak nevinnému a neškodnému, co zabere pár minut kdy budeš akorát poslouchat spoluhráče a on bude mít radost.

[Sadako]

Dobrodružství předpokládá nebezpečí, akci, průzkum atd... Taky bych mohl říct "průzkum prostředí" v konstrastu s "průzkum postav".

Hmm, a týká se to jenom čistě hráčských postav nebo i NPC? Pro mě jsou třeba hráčské postavy i NPC prostě součást toho prostředí; jsem extrémně kontextuálně-asociativní typ, čím víc se v tom settingu a herním okolí orientuju, tím efektivněji pak řeším věci, protože mám v rukou víc nástrojů - ale já taky hraju téměř výhradně čistě narativní hry, kde se s tímhle dá nakládat vyloženě luzně.

Pokud ovšem o nic nejde a povídáme si "jen tak, abychom si povídali", tak je to pro mě tlachání. A to téhle své osobní definice tlachání řadím i vykreslování postav jen tak povídáním nebo nějaké odhalování backstory stylem "povím vám jeden svůj zážitek z mládí" (u toho se mi otevírá kudla v kapse). Mám rád prokreslené postavy, ale mají se podle mě prokreslovat jednáním, nikoli mluvením. Tj. není podstatné, co o sobě postava říká, ale co reálně dělá - například komu pomáhá, na čí stranu se přikloní, o so se zasazuje atd.

Tak mě třeba zajímá, proč někdo (hráč nebo NPC) nějak jedná. Co je za tím? Jasně, nějak se projevuje, ale proč? Jak se mu udělal ten názor? Moje oblíbená otázka Řekni mi, proč si to myslíš!/proč to děláš. Ona by samozřejmě na spoustu věcí mohla být odpověď bo bagr, ale RPG dává možnost si vymyslet zajímavé důvody. Prokresluje to ten svět a tu postavu víc do hloubky, dává to tomu konání nějaký typ významu v intencích té hry.

neudělá to zbytečnou palmu

Zbytečná palma je autocorrect nebo nějaký hustodémonsky krutopřísný argot?

[Vitus]

neudělá to zbytečnou palmu

Zbytečná palma je autocorrect nebo nějaký hustodémonsky krutopřísný argot?

To bude asi to druhé. Palma se v divadelním žargonu říkám místům, kde daný děj hry vlastně stagnuje. Některé palmy jsou bohužel nevyhnutelné (například kvůli tomu, že je hra nešikovně napsána, to se stává začínajícím autorům, nebo kvůli technickým omezením souboru, takže se musí na něco počkat, až se to stane). Některé nevyhnutelné palmy se dají zamaskovat (například palma vznikající přestavbou scény v momentě, kdy by přestávka ještě byla brzy, se to dá uhrát například krátkou vsuvkou na forbíně.) Ty vyhnutelné palmy (tedy zbytečné palmy) jsou ty, jež vznikají nešikovnou režií (například režisér povolí nevhodné rozmístění postav na scéně, díky níž může divákovi něco uniknout nebo se musí herci nejdříve popřemísťovat, aby mohli rozehrát další část scény), nevhodnými hereckými invencemi či improvizacemi nebo prostě, když se celý soubor zasekne, protože někomu vypadne text či někdo použije narážku na nesprávném místě (myslím třeba, že "Hra, která se zvrtla" některé z těch zbytečných palem postihuje skvěle v humorné rovině).

[Markus]

Kdybych se chtěl hádat, tak podotknu, že "palma" je v divadle okamžik dlouhého nudného ticha, např. když někomu vypadne replika a čas se vleče tak, že by na scéně klidně mohla stihnout vyrůst palma. Tedy vlastně přesný opak tlachání. Aletojsmeněkdejindeužmlčímužmlčím...

[Vitus]

Markusi máš pravdu, většinou se za palmu běžně označuje přesně to, co jsi popsal, tedy okamžik dlouhého nudného ticha, protože to je to, co se nejčastěji stává a diváci si toho nejčastěji všimnou.

Ovšem režiséři se nezdráhají označit palmou i neproduktivní improvizaci nebo třeba zbytečné ďinďání nás, netrpělivých muzikantů v pozadí. Nejextrémnější pak bylo označení svítivých světle zelených ponožek jednoho z muzikantů (jež byly z hlediště bohužel vidět) za rušivý element a vizuální palmu.

Takže nějak setrvačností jsem zvyklý označovat palmou i momenty, kdy se sice na scéně mnohoco děje, ale divák se ve skutečnosti nudí .

EDIT: Ale v divadelní scéně již přes 10 let nepohybuji, takže se možná termín "palma" vyvinul do zcela jiného významu a já ho používám naprosto špatně.

[Markus]

ďinďání

Si nejsem jistý, jestli něco úspěšně vysvětluješ, nebo to naopak ještě víc zamlžuješ...

[Vitus]

ďinďání

Si nejsem jistý, jestli něco úspěšně vysvětluješ, nebo to naopak ještě víc zamlžuješ...

Máš recht, "ďinďání" je takový ten moment, kdy si pro sebe muzikant začne brdlikat z nudy něco na instrumentu, myslí si, že to dělá pro sebe, ale při tom to všichni slyší. Ve více pejorativním slova smyslu je to pak označení pro hudební úsek, kdy si muzikant myslí, jaké tam dává pěkné sólo, ale ostatní slyší od něj nemastné neslané brdlikání stupnic, zacyklených pětipražců a podobných hovadin, jež sice nejsou falešně, dlouho se to ale vydržet nedá.

[Jiron]

ďinďání

Si nejsem jistý, jestli něco úspěšně vysvětluješ, nebo to naopak ještě víc zamlžuješ...

Virus: “brdlinkáním” jsi to nevylepšil ale to si umím představit.