[HRA] 6. patro - Ztracená úroveň

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

všichni ti tvorové umí létat nebo se vznášet.

Portál aktivuje, když před ním někdo bude létat nebo se vznášet.

Co uděláš dál?

[Hiro]

Jakmile se mi v hlavě rozjasní, vrhnu svůj pohled na Booa. Je mi jasné, že ví, že už vím, protože ten ví vždycky, co si myslím.

'Tak co, kamaráde, chceš se proletět?' zeptám se ho.
'Meh, dám přednost staršímu.'
'To je hezké, ale jsi si s tím věkem jistý?'
'Tak dám teda přednost zkušenějšímu.'
'Prosímtě, vždyť ty ses dokázal přemisťovat sotva jsem tě potkal!'
'Ale vznášení jsem se naučil až od tebe.'
'Copak já tě to někdy učil?'
'Pozoroval jsem tě během spaní...'

"Nene," zakroutím hlavou. "Takhle se nedohodneme."

Pohlédneme na sebe a v jednu a tu samou chvíli se naše pohledy stočí k vedle stojícímu Ká Ó.

'Což takhle dát tu možnost našemu novému příteli?' navrhnu. 'Bude to jeho první otevřený portál, jistě jej to potěší.'
'Jako není úplně špatný nápad,' uzná Boo. 'Jestli je tu zas nějakej neviditelnej strážce, neviditelná ruka nebo tak něco, bude lepší, když to schytá on. Ale...'
'Jaké zase ale?' nechápu.
'No jenom jestli to vůbec půjde. Je umělý, žejo.'
'Inu, umělý možná je, ale vnímá nás, poslouchá a vůbec.'
'Protože má zdroj. Zabudovanej. Tam uprostřed,' poví Boo a poklepe si na hrudník.
'A to snad někdo určil, že ve svém zdroji nemůže mít i duši? Velcí kouzelníci své duše běžně zaklínají do různých předmětů.'
'To jo, ale kdo řek, že tady v Ká Óčku je nějaká duše kouzelníka? Může fungovat jen tak.'
'Nic nefunguje jen tak.'
'Kyvadlo třeba jo. Stačí šťouchnout.'
'Přirovnáváš strážní konstrukt ke kyvadlu?'
'A ne snad? Je to prostě taky jenom stroj.'
'I stroje mohou mít duši.'
'Chceš to risknout?'
'A co se může stát?'
'Bouchne to?'

Zatřesu rychle hlavou a přeruším náš tok myšlenek.

"Ká Ó, pojď prosím sem. Sprvávně, děkuji."

Golem se zastaví před portálem. Boo uteče vedle a schová se do jednoho z oslíků.

Zhluboka vydechnu a z kapsy vylovím skleněnou hůlku. Poklepu s ní na hrudní plát Ká Óčka a zašeptám ta správná slova.

PJ, prosím o interpretaci ukládání kouzel a kompatibilitu s Magií pohybu.
Pokud se Ká Ó nevznese a portál se neotevře, zalevituji si sám.

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

po seslání kouzla přeskočí z hůlky do konstruktu několik slabých jiskřiček ... a začnou jak sotva znatelné body poletovat a přebíhat po hrudním plátu sem a tam. Konstrukt se nevznese.

Nabyl jsi do štítového strážce MAGII POHYBU za 0-MAGů, uložený typ pohybu je Vznášení se. Odteď můžeš strážci poručit, aby v budoucnu toto kouzlo na někoho seslal.

V budoucnu můžeš do strážce ukládat vždy nejvýše jedno kouzlo s nejméně 0 a nejvýše 3 MAGy. Při ukládání bys měl vždy předem určit podobu kouzla (např. vznášení se nebo sugesce nebo blesk), ale nemusíš dopředu vybírat všechny volby (to stačí udělat při seslání).

Když na tento pokus brána nezareaguje, podruhé sešleš kouzlo na sebe. V tu chvíli se ozve známé zabzučení a portál se otevře, abys obratem zjistil, že ho blokuje modrá bariéra. Slabě skrze ní rozeznáváš malou obdélníkovou podzemní místnost.

[Gwilwilethel]

"Ahoj námořníku, kde máš Trojočko," ozve se z poza bariéry vílí hlas. "Koukám, že jsi ještě neumřel, ani sešlostí věkem, ani na příšeru nebo past. Takže Trojočko je pořád tvůj. Inu, neboj, já jsem trpělivá. Dřív jsem nebývala, chtěla jsem vždycky všechno hned, ale teď už si umím počkat," vyjeví se ti modrá dívčí postavička.

"Jak vám jde průzkum podzemí? Už jste zjistili, proč vám ten Šílený mágoň pořád háže nějaké vějičky a lákadla, abyste sestupovali hloubš a hloubš? Proč ti nejdřív říká, že máš najít Srdce hory, a když jsi konečně na správném místě, už tě zase láká dál?

Ostatně vsadím se, že s nalezením tohohle portálu ti taky pomohl ... jenže, ten vede hluboko a tam by ti ublížili. Hned za touhle branou bys mohl potkat třeba démona nykalotha ... a nevím nevím, jak by sis sním poradil, myslím, že na to ještě nejsi už dost zkušený.

Každopádně, co jsem to říkala? Proč tě Halaster láká dolů? Proč ti háže drobečky a doufá, že je budeš sledovat a baštit? Já to vííííím, já to víííím .....

... ale prozradit to nesmím. Harfička mi to zakázala. Že prý nechce být jako on, nechce se snížit k nějakým mrzkým manipulacím a trikům. Takže na to musíte přijít sami, jen tak prý poznáte pravou a jedinou skutečnou pravdu."

Chvíli se zamyslí, a pak dodá. "Ale poradit vám, to mi nezakázala. Hm ... myslím, že by bylo dobré se zamyslet nad tím, kdy jsi vlastně dostal první drobeček."

Potom se usměje a pronese: "Už by ses neměl zdržovat. Určitě máš ve Ztracené úrovni ještě zpoustu práce. A pak na dalších patrech pod sebou. Čeká tě Maddgothův hrad ... a Slizká bažina .... a tak vůbec. Žádné přeskakování, pěkně jedno po druhém ...."

Portál vede někam hluboko, kam vás zatím Gwíla nepustí.

Co uděláte dál?

[Hiro]

'Tak to jsme pěkně v háji,' pomyslí mi Boo z úkrytu ve chvíli, kdy se marně snažím přimět Ká Ó k letu, 'jestli bude všude muset chodit po svých. U první řeky nebo úzkýho průlezu ti připomenu, že jsme ho neměli s sebou tahat.'
¨Všechna úzká místa máme již dávno za sebou,' odpovím přesvědčeně a vznesu se sám.


Mou radost z otevření portálu rychle přebije nadšení z modré slečny, která ihned spustí svou nezastavitelnou, ale zajímavou prupovídku.

Jakmile skončí, podrbu se ve vousech a alespoň se představím.

"Ahoj, já jsem Hiro, námořník už dávno ne. Trojočko se jmenuje Boo a ty budeš jistě Gwíla, nebo nějak podobně, že?"

Na okamžik se zarazím, protože mi přijde nešťastné napomínat cizí dívku strážící magický portál hned po představení. Ale v některých tezích a axiomech bychom měli mít jasno.

"Boo není můj. Tedy, je to můj přítel, společník a oblíbený diskutér. Jen je potřeba něco dodat, pouhé 'můj' je poněkud málo a mohlo by vést k mnohým zkreslením. Třeba tento trojzubec je 'můj', ačkoliv také bych spíše řekl, že je to můj oblíbený nástroj pro udržování rovnováhy a šťouchání do okolí. Každopádně, Boo má svou vlastní hlavu, spoustu názorů na všechno a na všechny a v žádném případě bych ho ani omylem nepřipodobňoval k prostému majetku."

Snad jsem byl dostatečně srozumitelný, teď to důležitější.

"Tebou zmiňovaná Harfička bude jistě Jesiíra Hradharf, je tomu tak? Rád bych ji vzkázal pozdrav od pana Halastera Černopláště. Mohla bys jí to pozdravení vyřídit, nebo mi poradíš, kam bych za ní mohl zajít na návštěvu? Mám s sebou jeden čaj odložený speciálně pro takovou příležitost.

A mimo jiné, když už jsme u těch rad a nápověd - děkuji za tvůj nápad zamyslet se, kdy jsme dostal od Halastera první drobeček. Ono je zde v podzemí spousta dlouhých chodeb, prázdných místností a vůbec hodně času k tomu popřemýšlet o všem, co se zde kolem děje. Je to příjemné zpestření a naopak mne to těší, že zde máme i nějaké to rozptýlení od jinak nezajímavého hledání Booova domova.

Každopádně jsem na Halastera vzpomínal a jsem si jist, že prvním drobečkem byla chvíle, kdy poprvé promlouval tady k Booovi v Kobkách prostřednictvím znesvěceného obelisku. Ovšem nic zajímavějšího jsem kolem této situace nevykoumal a pokud teď narážíš na něco dalšího, nad čím bych se měl zamyslet, můžeš mi jistě napovědět ještě o trošku víc."

PJ, co Gwilwilethel?

[Halaster Černoplášť]

"Né, né, hlas u obelisku, to už bylo v Kobkách... to už jsi byl na cestě.

Já myslím ten úplně první drobeček. Který tě vůbec přivedl na myšlenku že by ses měl vydat do ....", dívka nedokončí větu a obratí oči vsloup tak, že vidíš jen jejich bělmo.

Nepřítomně hledí před sebe a na tváři má nejprve vylekaný a pak ustaraný výraz. Dvakrát kývne. "Ano, Jesiíro, promiň ... já, já, já jen jim chtěla trochu pomoct, v rámci litery pravidel. Ale už toho nechám a už to nikdy neudělám, slibuju. Vím, není důležitá litera, je důležitý duch. Na všechno musí přijít sami, jen tak budou dost zkušení a hlavně nezávislí na to, aby si uvědomili, kdo je ... jejky, už jsme zase málem něco prozradila, promiň, Harfičko."

Modré zorničky se jí vrátí do jejich očí a pohlédne na tebe. "Promiň, já už radši půjdu. Jsem hrozně zbrklá a nerozvážná a ještě bych to celé zkazila. Vyřídím určitě tvé pozdravy, jen s tím pozváním na čaj to asi úplně nevyjde, ona Harfička moc čaj pít nem .... Uf, už zase žvaním. Opravdu se omlouvám, ale mizím. Už takhle jsem ti asi řekla víc, než by bylo zdravé. "

Dívka zmizí, ale modrá bariéra bránící průchodu v portálu zůstává.

Co uděláte dál?

[Elric]

... u reliéfu ...

"Budiž. Zachovám se tedy dle vašich zvyklostí.", kývnu a hrozivě se nad trpaslíka skloním...abych mu jen strhl od pasu váček s naloupaným mithrilem, "Dle vašich zvyklostí toto náleží mně. I právo rozhodnout o tvém životě. A rozhodl jsem se, že tě nechám žít. Budeš mi dlužit život. Odneste si ho."

Poodejdu od duergara, zpátky mezi xorny, ke svému batohu a nechám trpaslíky, aby svého raněného druha odnesli.
Přehrabnu se v batohu a zjistím, že ten velký rezonanční krystal, co jsem si nechal jako komoditu pro nějakého mága nebo učence...se kvůli úderu oštěpem rozbil na menší kousky. Povzdechnu si a krystalky rozdělím mezi xorny.

"Sice jsem vás nakonec nepotřeboval, ale díky za podporu.", ušklíbnu se, "Teď, když dovolíte, vyloupám si ten zbylý mithril, vidím, že vám stejně moc nechutná."

PJ, kolik mithrilu budu potřebovat, aby měl kovář s čím pracovat?
Kolik ho mám teď od Hjulgruma a kolik tady ještě můžu vyloupat?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

množství, které máš teď, by stačilo tak na ostří dýky. Na reliéfu je ho tak akorát, že by to stačilo i na vyztužení zbroje, ale dostat ho dolů bude zdlouhavá a otravná práce.

Seškrábat veškerý mithril by stačilo, ale pro jednoho člověka je to práce na DLOUHO. Můžeš tedy např.:
= osobně ho škrábat tak nějak v době, kdy ostatní budou TÁBOŘIT, což znamená, že jedno TÁBOŘENÍ vynecháš
= nebo získat někde nějakou pracovní sílu, co to seškrábe za tebe, a jen si to pak přijdeš vyzvedout.
Můžeš to ale samozřejmě zkusit i nějak jinak, sofistikovaněji a rychleji ...


Zatímco zkoumáš zeď, duergaři vlečou pryč svého druha a s nelibostí se dívají, jak si prohlížíš mithril, který ještě před chvílí považovali za svou kořist. Neodváží se ale tě kontrontovat.

Co uděláš dál?

[Elric]

"Hmmm...tohle zabere dlouho.", poškrábu se na bradě a zvažuji možnosti, "Přátelé, xorni, co takhle nová nabídka, když jste se vyhnuli boji? Popíšu vám, jak se dostat do jeskyně plné stejných krystalů, co jsem vám z dobré vůle dal. A roste jich tam hodně. A vy mi na oplátku pomůžete naloupat ze zdi zbylý mithril - ne k vašemu jídlu, ale pro mě, abych si ho odnesl. Já vás potom do té jeskyně osobně zavedu."

NĚCO ZA NĚCO: EIric:2D6+1 → 7(2 +4 + 1)#CHA
- chodit nahoru, ukazovat jim jeskyni a pak zase dolů, loupat mithril, to je takové logisticky...hloupé, nestačilo by jako záloha, že budu loupat mithril s nimi a dokud nebude naloupáno, nikam nepůjdu, takže mě budou mít celou dobu loupání i cesty do jeskyně pod dohledem?

Nečekám na odpověď a začnu pomocí páčidla loupat mithril sám. Klidně to budu dělat DLOUHO, pokud mi xorni nepomohou.

Xorni?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

ten jediný xorn, co umí slabikovat v obecné řeči, tě odstrčí.

"Do - brý - ob - chod. My - mith - ril - na - lou - pe - me - a - se - že - re - me. Až - nás - do - ve - deš k chut - ným - krys - ta - lům, mith - ril vy - zvra - cí - me."

Nabízím následující řešení tvého hodu:
= xorni nalámou mithril a sežerou ho
= protože jim to nějaký čas potrvá, můžeš se mezitím dál podívat po patře a potkat s Hirem
= když se vrátíš a odvedeš je do jeskyně s krystaly, tak pak natěžený mithril vyzvrací
= a pokud by ses na ně vykašlal, tak ho prostě stráví

[Hiro]

Celou dobu, co slečna povídá, mlčky pokyvuji hlavou a usmívám se od ucha k uchu. Je to věru veselá trojka, ta Gwíla, Jesiíra a Halaster. Taková milá tradiční rodinka.

"Děkuji ti za popovídání, věřím, že se ještě uvidíme," zavolám rychle za ní, než zmizí za portálem.

Poplácám Ká Ó po zádech a oslíka po soudku.

"Vyrážíme na spanilou jízdu, přátelé!" zvolám z vesela a vyskočím na jednoho z konstruktů. Boo vystrčí hlavu ze skrýše, Ká Ó nehnutě kouká před sebe.


O chvíli později se ze západních dveří vyřítí dva nepravidelně kontracvalující oslíci, na jednom já a na druhém ze všech sil se držící ďáblík, a tuze se šinoucí ochranný konstrukt.

"Ahóóój!" zvolám do chodby a pokusím se zvednout oslíka na zadní.

Ve dřevě pode mnou to zapraská, v chodbě po levici zamlaská. Trhnu improvizovanými otěžemi i hlavou tím směrem a s kvílícím smykem se všouráme do chodby.

"Elricu! Kamaráde! Ty se mi fakt nezdáš? Pohleď na mého oře, můj oř je úžasný!" zasměji se a doufám, že on má s okolo stojícími xorny stejně vřelé pouto.

Předávám slovo Elricovi.

[Elric]

"Inu...dobrá, dobrá. Sám bych to lépe nevymyslel!", pochválím mluvícího xorna za iniciativu a pro sebe si spokojeně přikývnu. Hodím si batoh na záda a už už se chystám vyrazit někam dál, když se mi naskytne ten nejpodivnější pohled, na jaký jsem tu kdy narazil.

Hiro, sedící obkročmo na dřevěném koníkovi, patami téměř škrtá o zem, doprovázený ďáblíkem na tomtéž oři a plechovým strážním konstruktem.
Vyvalím oči a nestačím zírat.

"To spíš ty se zdáš mně, Hiro.", dostanu nakonec ze sebe zaraženě, "Vskutku...hmh...působivé. Ano, to je dobré slovo, zůstaňme u něho."

Nevěřícně potřesu hlavou a uchechtnu se.

"Heh. Tvá společnost se rozrůstá o zajímavé kousky. Jak daleko jsi pokročil se zkoumáním patra? Zjistil jsi, kudy vede cesta dál? Nebo kde bych našel Skellu Železné oko? Pokud jsi už ovšem nezískal Azrokovu dýku sám, tomu bych se ani nedivil..."

Když zachytím zvědavé pohledy pěti očí směrem ke xornům, jen mávnu rukou a pokrčím rameny.

"Toho si nevšímejte, jen pro mě těží mithril.", pronesu, jako kdyby o nic opravdu nešlo a byli to najatí kopáči.

Hiro?

[Hiro]

"Pokud se sobě navzájem nezdáme, je to první dobré zjištění," usměji se a nabídnu svému spoludružníkovi pravici. "Děkuji ti velmi za ten trojzubec, je to vskutku skvělý kousek. Nejednou mě zachránil před pádem."

Prohlédnu si zvláštně zírající elementály a chvíli usilovně přemýšlím, jestli zde nejsou oni ten nečekaný element.

"Ty sis, příteli, také našel zajímavou společnost, jen co je pravda. Ještě před chvílí zde kutala skupinka druegarů a nedivil bych se já, kdybych jejich posekaná těla našel úhledně naskládaná někde vedle v komůrce, co?" povím žertovně a pozvednu jedno obočí, co mi tvář dovolí.

"Každopádně, máme si toho očividně hodně co vyprávět. Sám ani nevím, kde začít. Jestli rybáky, drowy a aboletem v Pokroucených tunelech, drakem a Krisanem ve Vrbětině hvozdu nebo bultou a klepetnatci zde ve Ztracené úrovni. Tolik zajímavého se toho přihodilo. A ano, jistě - Skellu jsem také potkall," dodám jen tak mimochodem, ale s očividným pobavením.

"Ohledně Skelly a celého klanu to bude dlouhé povídání, povyprávěl bych ti vše cestou. Máme totiž spolu dohodu, v rámci které jí pomáhám, ovšem musím kvůli tomu pečlivě prozkoumat celou Ztracenou úroveň a chybí mi jen poslední kousek. Mám zde s sebou mapy, ukážu ti vše důležité a povyprávím o zajímavých místech i jedinečných setkáních. A mohu tě navést nejen na cestu dále, ale i na mnohé portály, kterých je zde jako hub po dešti. S Azrokovou dýkou si zatím nemusíš lámat hlavu, má ji u sebe Skella, která se sama nikam daleko nehne, a jsme domluveni, že ji od ní prostě odkoupím. Dokonce mám už našetřeno. A také mi náš vzájemný vztah dovoluje pohybovat se zde v relativním bezpečí, takže nechceš-li ani cvičně prolévat krev, pojď chvíli se mnou. Oslíka ti dáme, je jich za rohem ještě spousta a jakmile dokončíme průzkum patra, zavedu tě za Klanem Železného oka či kamkoliv jinam si budeš přát. Co na to říkáš?"

Je-li Elric pro, přesunul bych nás dále do neprozkoumaných místností a cestou si vyměnil všechny podstatné informace. Elricu, pokud souhlasíš, koukni prosím do mé mapy a napiš PJ. kam se vydáme na průzkum.

[Elric]

Potřesu si s Hirem rukou a a vyslechnu si líčení jeho dobrodružství. Při zmínce o posekených duergarech se jen lišácky pousměju. Kdybys jen věděl, jak málo chybělo...

"Ty chceš dýku...odkoupit? A ona jí jen tak...prodá?", vypravím ze sebe překvapeně, "Nu dobrá, když myslíš, že to půjde takhle jednoduše, kdo jsem já, abych ti to vymlouval. Ale raději na ten tvůj obchod dohlédnu...tedy, spíše na tebe."

S návrhem společného průzkumu souhlasím a jako nejvíce logické místo, kam se vydat se jeví chodba přímo na sever od reliéfu...

PJ, vydáme se chodbou na sever od reliéfu.

[Halaster Černoplášť]

Hiro, Elricu,

za pravidelného klapotu dřevěných kopyt o kamennou podlahu pokračujete na oslících směrem na sever.


Na oslících se nevejdete v chodbách dva vedle sebe a musíte jet za sebou.


Za pozvolnou zatáčkou na západ chodby utváří smyčku, ze které ústí dvoje dveře a jedno pokračování dál na západ. Jižní dveře jsou zavřené, severní jsou pootevřené.

Vyrabované skladiště

Škvírou vidíte vyrabované skladiště, duergaři v něm řádili s podobnou citlivostí, jako v knihovně. Nádoby s vonnými oleji v jižní části místnosti jsou vylité na zem a utváří na zemi silně aromatickou mastnou skvrnu.

Na stole je rozstrkané a občas i převržené všelijaké náboženské a okultní nástroje - železná kadidla (MALÉ), svíčky (DROBNÉ), vyleštěné skleněné koule (MALÉ) a jednom z rohu byla také vyskládána hromada pohřebních helmic (MALÉ).

Mnoho z těchto předmětů na sobě někde vyrytý má symbol Důmathoinova srdce.

Co uděláte dál?