[články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

[Markus]

Čau lidi.

Rozjel jsem oldschoolovou kampaň s lidmi, kteří RPGčka nikdy nehráli, a nemůžu si pomoct, musím o tom blogovat. Chtěl bych se dělit o své postřehy a techniky – jak to hraju a jak mi to zabírá. Snad to někomu přijde užitečné nebo aspoň zajímavé.

Průběžně aktualizovaný rejstřík této diskuze. Co se kde probíralo:

Co je old-school renesance? Úvodní článek, diskuze str. 1–4 (článek editován na základě diskuze)
1. Nepolíbení hrajou Dungeon Crawl Classics – Jak hráčům otevírat možnosti. Diskuze o sítu a jeho (ne)vhodnosti pro old-school, problematické situace z mé hry, str. 5–9, 12–13, 15
2. O úvodním sítu a tvorbě postav z ničeho. Společná diskuze s předchozím
3. Svatyně Pomalého boha aneb kritický fail na zahájení kampaně. Diskuze o pomalosti hry, str. 9–11, světlo 14–15
Představení modulu: Doom of the Savage Kings. str. 15–16
4. DotSK: Příchod do Hirotu aneb asi potřebuju zavést hod na reakci? Diskuze o hodech na reakci str. 16–18
5. DotSK: Den v Hirotu aneb Markus se zamýšlí nad městy v RPG. Diskuze o vedení hry ve městě, str. 18–23
6. DotSK: Výprava do Utu-Hengalovy hrobky aneb o nepředvídatelnosti systému. O mechanikách přepadení, str. 23–24
7. DotSK: Nositelé kladiva a kopí. str 24
Volná diskuze o podobě hry. Strana 24+
8. DotSK: Sociální intermezzo, strana 27
Hra jako stavebnice – o bastlení, jednoduchosti a znovuobjevené radosti z hraní, str. 27-32
O plynutí času mimo hru: odpočinek, hýření, výcvik, kalendář a naskriptované události a volná diskuze o schopnostech, str. 32+
Tak vy chcete hrát oldschoolově?, uzavření úvodní série představující old school, str.39–43
Hackujeme OSR: Tajné chodby + k100 tabulka tajných dveří, str.43
Těžké teoretično: Markusův manifest dobrodružného odschoolového sword & sorcery
Hraní Masks of Lankhmar a reakce na něj.
Hraní Night of Blood a reakce na něj

Samostatné diskuze o mých kampaních:
Putování kolem řeky Set, ukončená kampaň, většina diskuze proběhla ještě v tomhle vlákně před oddělením
Barumaz - oldschoolová kampaň a megadungeon

[Pracující logaritmus]

Markusi, nikdo příčetný a inteligentní nezaútočí na partu ozbrojených osob, které čistě náhodou potkal, pokud to ti druzí neudělají první. Přinejlepším v tom musí být nějaká forma fanatické nenávisti. Pokud mají NPC pocit, že pobít PC je nejlepší způsob, jak dosáhnout cíle, stáhnou se, a připraví přepad.
Samozřejmě, pro hru asi OK, ale smysluplná taková reakce moc není.

[Bifi]

Pokiaľ postavy vniknú do dungeonu, ktorý obývajú bytosti, ktoré sa považujú za jeho strážcov alebo boli strážením poverené (a sú dungeony, kde je takých väčšina), tak je útok celkom prirodzená reakcia - a práve odlišnú treba zdôvodniť alebo hráčmi dosiahnuť.

Iný príklad z roku 1974 (wilderness encounters): Hodím si random encounter a padne mi 30-300 banditov. Čo to znamená? Že v blízkosti bude buď veľká karavána alebo pravdepodobnejšie nejaký tábor. Tento encounter interpretujem tak, že postavy narazili na patrolu. Určím si, že patroly majú veľkosť 2-4 (1k3+1) členov. Hodím si na surprise (kto koho spozoroval) a na vzdialenosť začínajúceho stretu. Podľa toho budem interpretovať, ako bude patrola reagovať. Napríklad sa môže stať, že sa skryjú, na postavy vôbec nezaútočia a jeden z nich vyrazí zmobilizovať väčšiu obrannú skupinu - a hráči sa o tom vôbec nedozvedia, kým ich neskôr neobstúpi skupina 15 ozbrojencov. (Dôležité: možnosť útočiť naplocho, za tieňové životy.)

Už som ale počul aj o old-school skupinách, ktoré preliezali dungeony prakticky bez jediného boja. Tu podozrievam kombináciu hráčskej výrečnosti/kreativity a špecifického postoja GM. Nevnímam taký postoj za apriori zlý alebo "nerealistický", ale zaujímalo by ma, ako obchádzajú jednoduchých nemŕtvych, oživlé sochy a podobne.

[Quentin]

morale checky v TSR modulech určitě jsou, reaction roll imho ne.

Možná proto, že je to base mechanika v pravidlech a není potřeba o ní mluvit v modulech? Jen tipuju.

S tím, že pokud z logiky situace vím, jaké by měla daná postava mít rozpoložení, ani nemusím hod na reakci házet. Ten hod je jako pomůcka pro situace, kdy sám nemám jasno.

Já jsem si to vždycky představoval takhle, i když se to tak možná nehraje. Sám jsem si na to nikdy nezvykl, protože si píšu detailnější encounter tables a na reaction roll pořád zapomínám

V jednoduché encounter tabulce ti padne třeba 2k6 goblinů. Nahodíš počet, nahodíš reakci, a teprve potom si určíš, co jsou vlastně ti goblini zač. Příklady:

Tři aggresive goblini - Kanibalové s "hovními" šípy. Začnou střelbou z dálky, utečou, a později stopují družinu, aby si mohli navečeřet nad hrobem infekcí zkoleného dobrodruha. Alternativně místo stopování jdou pro posily do blízké jeskyně.

Šest whatever goblinů - Goblini s lootem z lidského tábora. Nechtějí riskovat další boj a nabízí, že vám za mlčení dají polovinu svého lupu.

Tucet friendly goblinů - Vyzáblí utečenci z orkského otroctví. Nerozumí vaší řeči a znají v životě jen službu. Ihned pro vás začnou pracovat; sbírají dřevo, nosí vám věci, pořád se klaní etc.

[York]

ale zaujímalo by ma, ako obchádzajú jednoduchých nemŕtvych, oživlé sochy a podobne.

Samozřejmě záleží, co je to za dungeon a co v něm je. Nicméně pár příkladů, jak se hráči vyhýbají boji:

Šelmy nalákají na maso a zavřou je v nějaké místnosti.
Přelezou nad nestvůrami (po stropě s pavoučím lekvarem, postaví si tam nějakou konstrukci a podobně).
Jedna z postav nestvůry někam odláká, ostatní projdou.
"Obejdou" potvory teleportem, lektvarem mlhoviny a podobně.
Poštvou nestvůry proti sobě (to technicky není "bez boje", ale asi to sem patří ).
Projdou s neviditelností.
Zaženou nestvůry ohněm.

Možností je docela hodně a čím máš ve hře víc různých schopností a kouzel, tím jich přibývá. Většinou si ale hráči zabojovat chtějí, takže se nesnaží vymýšlet jiná řešení.

[Bifi]

Jasné, Combat as War napadol aj mne.

Že si hráči chcú zabojovať by ma v old schoole trocha prekvapilo.

[Kelton]

Už som ale počul aj o old-school skupinách, ktoré preliezali dungeony prakticky bez jediného boja. Tu podozrievam kombináciu hráčskej výrečnosti/kreativity a špecifického postoja GM. Nevnímam taký postoj za apriori zlý alebo "nerealistický", ale zaujímalo by ma, ako obchádzajú jednoduchých nemŕtvych, oživlé sochy a podobne.

Co jsem četl povídání nějakých oldschoolistů, tak spousta z nich je hodně vysazená na obcházení a "obechcávání" situace. Předpokládám, že v takové skupině je pak norma, že takovéhle věci mnohem víc fungují, a i GM bere boj jako ultimátní selhání, a tedy ho aplikuje jen když hráči věci důkladně pokazí (což se nebude dít tak často). Viděl jsem podobný přístup v akci, i když ve freeformu a ne v oldschoolu.

[Bifi]

V niektorých podaniach je old school hodne freeform.

A to krehké rázcestie na začiatku stretu medzi fight, flee, or parley nie je úplne mechanicky ošetrené.

[Markus]

Další zápis a článek! Tentokrát se sezení odehrálo komplet ve městě a já se zamýšlím nad rolí a efektem měst v dobrodružných RPG.

5. DotSK: Den v Hirotu aneb Markus se zamýšlí nad městy v RPG

Jaká je role města v dobrodružné hře? Bajo mi při jednou sdělil, že svou kampaň umístil záměrně mimo civilizaci a má v ní jen samoty a tvrze, protože ví, „co města se hrou dělají.“ Tehdy ještě nepoučený jsem se zeptal: a co se hrou města dělají? Mají tendenci ji zasekávat, dělat ji rozbředlou – to dělají.

Uvítám vaše zkušenosti s městy a s tím, jak s nimi ve hře zacházíte. Já sám teď řeším, nakolik vlastně chci rozehrávat různé dějové linie cizích postav a vztahy s nimi, a nakolik je mám spíš osekat, abychom se dostali k dobrodružnějším částem hry. Nečekám nějakou univerzální odpověď, spíš vaše přístupy. U mě má město zjevně tendenci sklouzávat v jednu dlouhou, nestrukturovanou a potenciálně nekonečnou sérii rozhovorů, scén... všechno se to táhne a táhne a dá se to neomezeně natahovat dalšími a dalšími konflikty a událostmi... Vlastně už se zase těším na strukturovanější hru v jeskyni anebo na cestách.

Kromě těchhle úvah jsou tam i nějaké konkrétnější postřehy k tomu, jak se na hraní města připravuju a jak pak hru ve městě vědu (tíhnu spíš k obecnější, "oddálené" rovině vyprávění než k rozhovorům v přímé řeči). Tady by mě taky zajímalo, jak to mají ostatní.

[Log 1=0]

Já odehrál ve městě kampaň, a rozpliznutí se nekonalo. Ale zase to ztratilo část "sendboxu", popisoval jsem jen to, co jsem měl připravené a zbytek zredukoval na šum, který byl co do interakcí dost omezený. Fungovalo to zpočátku dobře a pak to přestalo fungovat z důvodů, o kterých myslím, že neměly s prostředím jako takovým nic společného, a šlo spíš o moje faily, které by se mi staly i v divočině.

[York]

Já sám teď řeším, nakolik vlastně chci rozehrávat různé dějové linie cizích postav a vztahy s nimi, a nakolik je mám spíš osekat, abychom se dostali k dobrodružnějším částem hry. Nečekám nějakou univerzální odpověď, spíš vaše přístupy. U mě má město zjevně tendenci sklouzávat v jednu dlouhou, nestrukturovanou a potenciálně nekonečnou sérii rozhovorů, scén... všechno se to táhne a táhne a dá se to neomezeně natahovat dalšími a dalšími konflikty a událostmi... Vlastně už se zase těším na strukturovanější hru v jeskyni anebo na cestách.

Tak to já to mám přesně obráceně. Ve městě se mi dobře improvizuje, zato v divočině mi to moc bez přípravy nejde, takže to většinou stojí za bačkoru.

[Jerson]

Město se špatně railroaduje. Nicméně vzhledem k timuy že dvě třetiny mých her jdou ve městech to ani nemám jak porovnat, protože dobrodružství mimo civilizaci mi připadají strašně lineární, zatímco teprve město dává hráčům skutečně široké možnosti - tak široké, že to část z nich ani nechce, ale to je právě ten princip, že postavy nejsou vedené za ručičku a musí vědět, co chtějí, jinak se ve městě ztratí, myšleno příběhově ztratí.

A je celkem vtipně paradoxní, že i když všichni hráči ve městě bydlí a žijí, tak ve hře v něm málokdo umí fungovat, protože mimo své vyšlapané cestičky jsou prakticky bezradní.

[Jerson]

Po přečtení tvého článku ještě dodám jeden postřeh - když tě zajímalo, jak budou hrát tihle noví hráči, tak už se to hezky projevilo - hrajou obyčejné civily, kteří mají za sebou pár bojů, ale už bez potíží uřezávají vlasy a dokonce chtějí zahlazovat stopy tím, že by mrtvoly zlikvidovali. Podle mě se takhle chovají jen bezcitní zabijáci a ne normální lidé - a pak obvykle fantasy postavy, u nichž je charakter jen povrchová slupka.

[ShadoWWW]

Městské dobrodružství jsem hrál dvakrát.

Jednou před dvaceti lety, když vyšel asterionský modul Dálavy. Tamní město Albireo fungovalo jako základna, ve které dobrodruzi vyráželi na různá dobrodružství (otrávené studny v Přístavní čtvrti, zombie potulující se v noci Východní čtvrtí, průzkum arvedanského podzemního komplexu pod Albireem apod.). Na pozadí se odehrávala vzpoura Firuna a Orlích poutníků proti Denfelovi a Almendoru. Bylo to zábavné.

Nedávno jsme hráli kampaň Waterdeep: Dragon Heist, které fungovalo zase trochu jinak. Podobně, jako v typické vesnici postavy znají starostu Kubáta, babku kořenářku Ulriku, kováře Rohana, divou Báru a poťouchlého Honzu, kteří pro družinu mohou být zdrojem úkolů, tak ve městě Hlubina to jsou různé frakce (gildy, cechy), které pro družinu mohou být zdrojem úkolů a na oplátku postavy získávají ve frakcích respekt a případně i speciální vybavení nebo protislužby. Dobrodružství jako takové bylo založeno na souboji frakcí a postavy se mohly přidávat na tu či onu stranu, nebo zůstávat stranou konfliktů. To ale není podstatné. Důležité bylo, že postavy získávaly kontakty a vazby, které tvořily zdroj dění. To je IMHO na městském dobrodružství důležité.

Co mi taky přijde na městském dobrodružství důležité, je, nedělat si časovou osu (co se stane ráno, odpoledne, večer, druhý den atd.), ale událostní osu (co se ve městě může stát, nezávisle na konkrétní době).

Markus: Znáš podcast Fear of Black Dragon? Dost dobrá inspirace pro old-school hraní.

[Pracující logaritmus]

Jersone, nepřeháníš to trochu?
"Normální civilové" za sebou těžko budou mít pár bojů. Pokud někdo bojoval, nejspíš zabíjel a viděl umírat své kamarády, tak nevidím důvod, proč by měl mít problém řezat mrtvolám vlasy.

[Markus]

Na města budu reagovat později, zatím rychle:

Po přečtení tvého článku ještě dodám jeden postřeh - když tě zajímalo, jak budou hrát tihle noví hráči, tak už se to hezky projevilo - hrajou obyčejné civily, kteří mají za sebou pár bojů, ale už bez potíží uřezávají vlasy a dokonce chtějí zahlazovat stopy tím, že by mrtvoly zlikvidovali. Podle mě se takhle chovají jen bezcitní zabijáci a ne normální lidé - a pak obvykle fantasy postavy, u nichž je charakter jen povrchová slupka.

Za mě dobrý, o to mi jde. Nehrajeme realistické drama, ale pulpovou dobrodružnou hru. Jsem rád, že se postavy aspoň nějak vybarvují. Předpokládá se, že ten, kdo se dobrovolně stane dobrodruhem a riskuje život, není "obyčejný člověk". Ostatně i úvod DCC (systému, který hrajeme) říká: "Nejsi hrdina. Jsi dobrodruh, drancíř, kapsář, zabiják neznabohů, mčenlivý černokněžník střežící dávná tajemství."

Jinak k tomu uřezávání vlasů. Potřebuju to ještě rozehrát v dalším sezení, aby je nějak dohnaly důsledky. Totéž s vykradením chrámu. To, že provedou nějakou takovou věc, je jenom jeden aspekt vykreslování postav. Ten druhý je, jak zareagují na to, co to způsobí.