[HRA] 3. patro - Řeka Sargauth

[Halaster Černoplášť]

... Opuštěné ruiny s dočasným tábořištěm...

Brandy,
naštěstí nikoho že Xanatárovců, ani Naďu nenapadne prozkoumat zídku, za kterou se krčíš.

Zběžně prohlédnou okolí a odtáhnou těla k ohni.

Za CHVÍLI si všimnou, že rány pošipkách jsou hluboké a zbroj poškozená víc, než by odpovídalo slabým kuším drowů.

Dojde jim, že hlídku zastřelil někdo pomocí těžké kuše a to ukáže na dobrodruhy, nikoliv na drowy.

Proto si budou myslet, že takový útočící dobrodruh by se stáhl po své akci zpět na sever a proto bude nejlepší cesta ven prosmýknout se na jih.

Protože jim CHVÍLI potrvá, než si to uvědomí, můžeš se na jih prosmýknout bez hodu.

Uděláš to?

[Hiro]

... místnost s vlajícími pavučinami ...

Využiji chvilkovou zastávku a protáhnu si zpráskané tělo.

"Poslyš, Balwíro, má paní, dovolíš mi laskavě položit ti jednu osobnější otázku?" zeptám se pokorně. "Už ses někdy topila?

Neptám se jen proto, že se vzhledem k vaší výbavě ta otázka přímo nabízí; těžko soudit, co si ve volných chvílích vzájemně dopřáváte, a to mne vlastně ani nezajímá. Jen by mne zajímalo, zda máš tuto zvláštní zkušenost. Ono se totiž mezi lidmi říká, jak je to bolestivý způsob umírání, ale v zásadě má své kouzlo. Totiž takto, málo se o tom mluví, ale naše těla jsou tvořena z větší části právě vodou. Také proto tak špatně hoří, zejména na improvizovaných hranicích. A ve chvíli, kdy se začneš topit, a teď mluvím z vlastní zkušenosti, do tebe v podstatě proudí životodárná tekutina, která je již od narození tvou nedílnou součástí. Je v tom určitý poetický a spirituální přesah.

Oproti tomu udušení je nepříjemná smrt. Vzduch opouští tvé tělo bez náhrady, rovnováha je porušená a vůbec ti to nepřeji zažít. Čímž se dostávám k pointě mého zamyšlení - zasloužíš si uznání, že jsi pro mou kontrolu zvolila právě tuto dusící pomůcku. Skutečně brilantní myšlenka, všechna čest. Je mi ctí cestovat s někým takto sofistikovaným."

Bezděčně si jedním prstem trochu poposunu smyčku na krku. Dávám si u toho pozor, aby Balwíra velmi dobře viděla na mou ruku, já neudělal žádný prudký pohyb a nebyl důvod pochybovat, že mi jde skutečně jen o připomínku toho, v jaké jsem situaci.

"Musím také uznat, že váš rod se v trýznění skutečně vyzná, ovšem přijde mi, že příliš spoléháte na destrukci těla. Omlouvám se za tu drzost, ovšem zcestoval jsem velký kus světa a na jeho okrajích viděl nespočet druhů mučení a výslechů. Spousta vzdálených kultur postavila své metody na maximálním zachování tělesné schránky, pro různá budoucí použití. Viděl jsem kapání vody na hlavu, vysávání příjemných vzpomínek, recitování veršů.

Ovšem nejpropracovanější systém útrpného výslechu jsem osobně zažil ve staré dobré civilizaci. Tam nás donutili obléct těžké neprodyšné róby, posadili nás do tvrdých dřevěných lavic, vzduch kolem byl jako v kovářské výhni, sotva jsme mohli dýchat. Brali si nás po jednotlivcích, ale jen do vedlejší místnosti, aby všichni v pořadí slyšeli tu hrůzu vedle. Povím ti, ti první to měli vlastně nejjednodušší. Vyslýchajících bývalo tak pěti i šest, prostě značná přesila. A aniž by nám dali prostor trochu se nadechnout či zorientovat, zavalili nás urážkami, výsměchem a tucty vzájemně nesouvisejících otázek. Chtěli vědět věci, které nikdo nikdy neviděl, ptali se jeden přes druhého, aby jim nebylo rozumět a ve svých dalších a dalších otázkách s kamennou tváří popírali svá vlastní předchozí tvrzení. Povím ti Balwíro, není většího pekla, než jsou závěrečné zkoušky.

Každopádně, pokud bys někdy v budoucnu chtěla o těchto záležitostech více pohovořit, bude mi ctí. Nyní prosím omluv, že jsem nás poněkud pozdržel, vyrazíme dále, než nás začnou hledat. Nejsi-li proti, budu rád, když budeme blíže u sebe - přeci jen bojí-li se tě ti dravouci, bude dobré, když tě také hned spatří. V současném stavu se jim nedokáži nikterak bránit a bylo by myslím nepříjemné, kdybys o mne přišla hned v první chodbě. Pokud ovšem nejsou mé obavy na místě, ocením jakékoliv tvé vytříbené znalosti o těchto stvořeních, se kterými jsem ještě neměl tu možnost se potkat. Je vlastně možné se s nimi nějak domluvit? Mám pocit, že dál z chodby jednoho z nich slyším, ale jeho slova mi příliš smyslu nedávají. Budu poctěn, má paní, nasdílíš-li se mnou svou moudrost."

PJ, předávám slovo. Jak to vypadá dál?

[Brandy]

...ruiny...

Mám na rozhodování a plán CHVÍLI, tak není moc času nazbyt. Hodím sebou směr jih. Snad bude štěstí na mé straně a Naďa a gang půjdou hledat na sever. Co mě čeká na jihu?

[Halaster Černoplášť]

... v tunelech s vlajícími pavučinami....

Hiro,
na tvé popisy různých druhů mučení Balwíra reaguje dost znuděně, zjevně si o svých kvalitách v tomto směru myslí svoje. Nakonec to celé okomentujte jedinou větou:

"Víš Hiro, myslím, že jsi minul hlavní pointu. Kvalita mučení se neposuzuje podle toho, jak moc mučený trpí. Ta se posuzuje podle toho, jak moc si tenhle umělecký akt mučitel užívá."

Pak se ještě zamýšlí a povzbudivě dodá :"A musím uznat, že v tomto směru jsem v tobě objevila jistý potenciál pro další... uměleckou tvorbu."


Když přijde řeč na drawouky, také se zaposlouchá a pak pokrčí rameny. "Drawouci jsou... zvláštní. To, že nedokázali složit Llhotinu Zkoušku i jejich následná proměna je poznamená do konce jejich života. Většina z nich strašlivě trpí, tak, že se pohybují na samé hranici šílenství. A díky tomu svou mysl dostávají do stavů nekonečné inspirace a jejich básně, písně, hudba kterou skládají, to vše je naprosto úžasné.

Vlastně je to svým způsobem smutné, je to tolik podobné kráse, kterou vytváříme my, když někoho mučíme... ale oni si na rozdíl od nás nemohou kvůli svému vlastnímu utrpení vychutnat krásu svých děl.

Jenže se často pohybují příliš blízko oné hranici skutečného šílenství. A pak stačí málo - zahnat je do kouta, vystavit je nějakému vnějšímu nepříjemnému podnětu, způsobit jim jen o trochu víc utrpení, nebo i nepohodlí, než kolik jim způsobuje jejich vlastní podoba - a oni propadnou šílenství zcela. A pak se promění v nebezpečné zrůdy. "

Jen co větu dovysloví, projdete další zatáčku a před vámi se opět otevře jeskyně.

Lkající tunely

Tvá mušle posvítí dovnitř a ozáří mohutnou postavu napůl drowa, napůl pavouka, blokujícího cestu dál na jih.

"U Lloth," šeptne Balwíra, "tenhle vypadá, že zešílí každou chvílí."

"Zastavte to. Ať to přestane. IHNED!" zakvílí znovu dravouk a zatímco si svýma rukama svírá hlavu a zakrývá uši, jeho nářek se opět smísí s meluzínou v tunelech.

Co uděláte dál?

[Hiro]

"Těší mne, Balwíro, že tě baví naše umělecká spolupráce," poznamenám tónem, ve kterém se snoubí upřímnost s ironií. "Ovšem mám-li zvládnout i další kolo ke tvé plné spokojenosti, potřeboval bych si při nejbližší příležitosti dopřát alespoň krátký šálek silnějšího čaje. I s tebou se rád podělím, abys měla dostatek sil pro plnohodnotnou tvorbu."

Popojdeme kousek dál. V hlavě cítím, že Boo je stále za námi. Nemusíme se tedy příliš bát nechat si nějaké nestvůry v zádech. Ovšem i tak mi přijde, že bych o těch fascinujících dravoucích rád věděl více. A je vskutku potěšující, že mám vzápětí bezprostřední možnost ukojit svou zvědavost.

Z tvora, kterého spatříme v jeskyni, nespouštím oči. Mírně ale sklopím světlo lucerny, abych ho ještě více nedráždil.

"Tak toto je výsledek neuspíšené Llhotiny zkoušky? Zajímavé. Rád bych se seznámil s někým, kdo zkouškou prošel úspěšně, to musí být teprve zážitek! Každopádně, když jsi Balwíro říkala, že se tě dravouci bojí - myslela jsi tím ty jedince balancující na hraně šílenství, nebo ty, kteří už šílenství propadli zcela? Protože bys buďto měla rychle použít svůj talent, nebo tasit zbraň. V každém případě prosím nedělej žádné rychlé pohyby tou smyčkou, smím-li o to požádat. A případně zvaž, zda ti nemohu být více užitečný než jen jako světlo s nožičkami."

Trpící nestvůra si ovšem získá mé pochopení rychleji, než stihne Balwíra něco udělat. Odkašlu si a klidným hlasem připomínající hukot větru v borovém lese oslovím dravouka:

"Uklidni se, všechno bude v pořádku. Soustřeď se na můj hlas. Neslyšíš nic jiného, než mne. Nic tě netrápí, nic ti neubližuje, jsi tu jen ty a já. Soustřeď se, dýchej."

PJ, předávám slovo.

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

Balwíra se na tebe vyděšeně podívá. "No, bojí se mě ti, co ještě nezešíleli a jsou schopní si vybavit, jaké to bylo dostat se pod můj bič. Ale tenhle? Ten je vyloženě na samotné hraně ... co když by moje zastrašení bylo tím posledním impulzem, který ho přes hranu šílenství převrhne? Vážně chceš, abych to zkusila?"

Přeci jen si ale připraví kuši a zkontroluje krátký meč u pasu. Tobě nicméně žádnou zbraň nedá.

Když oslovíš dravouka, v odpovědi zvedne hlavu a podívá se ti přímo do očí: "Ty to neslyšíš? Vždyť je to strašné. ZASTAV TO! UKONČI TO!" Pak opět hlavu skloní a znovu si zakryje uši.

Ty ale neslyšíš nic, než jeho vlastní slova a kvílení meluzíny v tunelech.

Co uděláš?

[Hiro]

'Co to sakra mele?' zaslechnu Booovu nevyřčenou otázku.
'Copak já vím?' pomyslím si. 'Buď mu vadí vážně jen ta meluzína, nebo něco, co neslyšíme.'
'Šplouchá mu na maják. Určitě slyší jenom nějaké hlasy ve svojí hlavě.'

Tahle poznámka mě rozesměje. Vytěsním Booa ze své hlavy, pokrčím rameny a odpovím Balwíře: "Ještě s tím počkej, zkusím to celé pochopit.

Jak to tedy je? Chrání si uši, jako by mu skutečně vadil zvuk přicházející z vnější. Nebožáci trpící hlasy vevnitř své hlavy mívají spíše tendenci snažit se ten hluk vytřepat ven. Ale copak já vím, jsem snad studovaný psycholog?

Odhad situace: Hiro:2D6+2 → 9(3 +4 + 2)#INT

'Boo, poslouchej mne. Co si myslíš, že bychom měli udělat? Nechci tě dostat do dalšího průšvihu, dám na tvou radu.'

Pomoc: Hiro:2D6+2 → 10(5 +3 + 2)#INT
=> 10+

- Jaká je nejlepší cesta kolem dravouka?
- Co je tu pro mne zajímavé nebo užitečné?
- Co tu je jinačí, než vypadá?

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

s uvážením všeho, co Balwíra doposud řekla, by asi bylo lepší se konfliktu s dravoukem vyhnout. Obzvláště když vidíš jeho chitinový krunýř a také meč, který má připnutý na zádech. Kdyby jej uchopil a chytnu ho amok.

Nejlepší by bylo dravouka uklidnit - tedy udělat to, co žádá, a zbavit ho toho, co slyší.

'Všímej si, jestli je nějaká korela... Všímej si, jestli upí víc a míň podle toho, jak hlasitá nebo vysoká je ta meluzína,' poradí ti Boo.

A opravdu. Čím vyšší a hlasitější tón meluzína vydává, tím více se dravouk kroutí a intenzivněji kvílí.

Chová se sice jako šílenec, který slyší hlasy ve své hlavě, ve skutečnosti ale opravdu jediná věc, co mu vadí a ubližuje je ta meluzína.

Zkušeně po námořnicku olízneš prst a vyzkoušíš směr, kterým kvílející vzduch vane. Jděte proti němu, naznačují to i vlnící se útržky a chomáče. pavučiny, které jsou všude kolem.

Od jeskyně s komínem až sem jste šli proti silnému průvanu, který sílí a slábne přesně stejně, jako kvil meluzína. To je zajímavé.


Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

... průchod mezi ruinami....

Brandy,
velkým obloukem obejdeš jasně patrné ohniště Xantárovců a pokračuješ mezi zbořenými domy na jih. Najednou překvapivě narazíš na kamennou stěnu. To moc neodpovídá mapce, kterou jsi zahlédla u ostatních, město Stromkuhldur má být mnohem větší než pár domů.

Nemůžeš si ale posvítít, aby sis skálu pořádně prohlédla, to by tě prozradilo. Pokračuješ proto opatrně šerem.

Po chvíli narazíš na průchod, vysekaný v hornině směrem na jih. Je přímý, není to přirozená průrva, musely ho vytesat nějaké inteligentní bytosti poté, co ohromné množství horniny zavalilo město, které jsi očekávala.

Ujdeš sotva pár kroků a dojdeš na křižovatku - obdobný prokutaný průchod odbočuje na východ.

Opuštěné ruiny s dočasným táborem

Z východu slyšíš tu a tam slabý cinkot. Jako kdyby tam někdo čas od času přehrnoval hromádky malých plíšků. Na jihu vidíš, že se chodba opět otevírá do větší jeskyně, ozářené množstvím vzdálených světel. Závoní odtamtud vůně připravovaného guláše. Zároveň si ale nad městem všimneš tenkých stríbřitých linek. Pavučiny.

Jestli je tom směrem nějaká osada, budou to nepochybně drowové, o kterých hovořili předtím ti dva hlídači.

Co uděláš? A rozsvítíš si, až projdeš krizovatkou a bude to bezpečné s ohledem na Xanatárovce? Nebo budeš raději dál postupovat po tmě a spoléhat jen na svůj infrazrak?

[Hiro]

... lkající tunely ...

'Boo, jsi geniální!'
'Pochopitelně. Však ty taky nejsi k zahození.'
'Och, ty jeden. Nenapadá tě, jak ho přemluvit k přesunu?'
'Jsem snad vědma?'

"Eh, Balwíro, ještě počkej, myslím, že to mám. Musíme ho jen, inu, odnavigovat jinam, kousek zpátky."

"Hej, příteli," zvolám ktátce a hodně nahlas. Přeci jen ho nechci nutit, aby si kvůli mně sundaval ruce z uší. "Můžeme ti pomoct, jen ne tady, jinde. Šel bys s námi? Jen kousek, je to bezpečné a uleví se ti."

Odhad postavy: Hiro:2D6+1+1 → 9(2 +5 + 1 + 1)
- Co by přimělo drvouka k tomu, aby nás následoval do výklenku před komínem?

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

když dravouk vidí, že ho chceš vést zpátky, tvář se mu zkřiví nesouhlasem.

"Kam chceš abych šel? Naše ženy mě vyhnaly a nedovolí mi tam zůstat. Nebo snad chceš, abych strávil zbytek svého mrzutého života v pár metrech nějaké chodby?"

Dravouk s tebou půjde zpět do výklenku, pokud bude vědět (nebo mu alespoň slíbíš), že je to jen dočasné opatření.

Co uděláš?

[Hiro]

"Co na to povíš, Balwíro? Pokusíme se s ním domluvit, abychom mohli pokračovat dál, rychleji, než nás doženou důsledky našich rozhodnutí? Bez boje, který by nás zbytečně připravil o mnoho sil?

Mohli bychom mu slíbit, že nestráví zbytek svého života v pár metrech nějaké chodby? Že s tím něco uděláte? Od tebe to bude znít přeci jen důvěryhodněji, než od zmláceného starce na vodítku. A hlavně bych si nedovolil tu neskutečnou drzost rozhodovat za mou paní, že ano."

PJ, předávám slovo.

[Elric]

.... v bývalém Důmathoinově chrámu ....
Nejdřív vyjeknu, pak zařvu a nakonec prostě pustím trojzubec, nechám ho zabodnutý v mrtvém pavoukovi a začnu se zběsile oplácávat a mlátit přes zbroj a u toho zkouším šlapat po těch, co jsou na zemi. Tohle je noční můra! Malí tvorečci, co vám zalezou pod zbroj...to je skoro jako kdyby zalezli pod kůži. Napůl vzteky a napůl hrůzou řvu a když obyčejné mlácení a chytání moc nezabírá, prostě sebou fláknu na zem, hezky z ostra. Já mám zbroj a vycpávky. Oni mají problém, protože když neslezou, rozdrtím je mou vlastní vahou. Zvedám se a znovu sebou mlátím o zem. Na břiho. Na záda. Na bok. Překulím se a rozmačkám i nějaké, co byli na zemi. A znovu. Tak k tomuhle ta nekonečná cvičení 'k zemi - vztyk' byla...

ZTEČ:EIric:2D6+2-1 → 13(6 +6 + 2 - 1)#SIL - ARACHNOFOBIE
- záměr: zbavit se pavouků nebo je rozmačkat
- udělím jim o 1 vyšší ZÁSAH
- v ÚTOKU jako HOUF

[Brandy]

... průchod mezi ruinami....
Nastalo největší dilema od vstupu do tohoto šíleného metasystému. Jako to si fakt musím vybrat? jídlo či peníze. Co jiného by cinkání a šustění plíšků mohlo být. Mé dvě zlé vlastnosti se perou. Dvě čertice v podobě Brandy s vidlema šermují a jedna řve "žrádlo" a druhá "peníze".

No ty dvě magorky se asi nedohodnou a ještě si těma videlema ublíží. Zvolím tedy za ně, nejprv se napakovat a pak pojíst. Takže rychle zabíhám do tunýlku, kde slyším plíšky a hrabivost se mi zračí v očích.

[Halaster Černoplášť]

... lkající tunely ...

Hiro,

drowka zakroutí hlavou.
"Jak málo toho ještě o naší kultuře víš. Ale je to logické, jsi tu teprve chvíli. Chápej - nevím, Hiro, zda by slibu ode mne uvěřil. Přeci jen jsem drowka - a on moc dobře ví, jak to u nás se sliby chodí. První věc, kterou se učí naše děti je, že ani svým rodičům nemohou věřit, bratrům a sestrám. Natož pak jinému drowovi. A naopak se učíme o tom, jak naivní a hloupá jsou stvoření z povrchu, která na sliby dají. Možná by bylo lepší, abys mu to slíbil ty. Máš mé svolení."

Co uděláš?