Jerson hraje Dračák

[PardGalen]

Snad to přežiješ ve zdraví

[Markus]

Při procházení fóra jsem objevil tenhle poklad. Jersone, jak dopadlo druhé sezení! Dychtím se dozvědět víc!

[Jerson]

Já to tu ještě nenapsal? Myslel jsem že ano, jen možná do jiného tématu.

Edit: už jsem to našel, je to zde

Zkopíruju sem to podstatné:

Hrál jsem naprosto brutální railroad, který jsem nikdy předtím nezažil. Nejen že děj šel po jedné koleji a kulisy byly nakreslené, ale i to kam jsme se dívali bylo přednastaveno. Připadal jsem si jak v počítačové adventuře
Se mnou hráli další tři lidé, dva úplní začátečníci, třetí se dvěma misemi Omegy za sebou. Myslím, že jeden z těch dvou už na příští hru nepřijde.
Dilema tam žádné nebylo - pokud bychom se rozhodli špatně, tak by naše postavy zemřely, myslím že ještě během té scény.
držel jsem se, ani po skončení hry jsem neprudil a celkem slušně řekl, že je to úplně opačný přístup než používám já.
Tahle hra byla založená na vyprávění PJje, ve kterém hráči rozhodli, co se bude dělat dál, opravdu ve smyslu "kliknout na možnost", přičemž některé možnosti prostě nebyly dostupné buď vůbec, nebo v daném okamžiku.
Taky jsem nastínil, že moje hra je založená na roleplayingu mezi hráči a směřování příběhu hráči. Jeden z těch kluků se mnou dvakrát hrál, takže mohl srovnávat (jinak je naprostý začátečník), a můj styl mu vyhovoval víc.

A krásně bylo vidět, že i když jsme za celou hru jednou(!) hodili kostkou, třikrát jsme porovnali vlastnosti našich postav, kdo má nejvíc (a kdo tedy dostane obálku s textem, který má přečíst), tak protože na začátku zaznělo "Dračí doupě", tak tenhle kluk nabyl dojmu, že všechny hry v DrD vypadají takto. A kdyby nevěděl, jak vypadají jiná RPGčka, zcela jistě by nabyl dojmu, že všechna RPG vypadají takto.

od začátku mi to připadalo jako starší adventura, kde máš na každé obrazovce několik možností, na co kliknout, máš jasně daný postup, který musíš odhalit, předměty, které zkombinuješ, doslova.
"Každý máte skobu a lano (a další výbavu), při ztroskotání vás bouře vrhla proti vysokému skalisku, na které se nelze vyškrábat. Co uděláte?" - "Přivážu lano na skobu." - "Výborně, napiš si 500 zkušeností. Vylezli jste nahoru..."
V hospodě jsme se mohli rozhodnout, zda si posvítíme tím, že nalejeme olej do připravené lucerny, nebo do místního osvětlovacího systému. Poradil jsem druhou možnost, a PJ oznámil, že tím jsme spotřebovali veškerý náš olej (který by jinak vystačil na čtyři noci svícení lucerny.) V knihovně (ve vesnici o šesti domech) jsme našli knížku o historii, jinak nic zajímavého. U kouzelnice jsme chtěli provést pohled do minulosti, ona potřebovala kouzelníka jako médium. Toho jsme našli, řekl, že pomůže, ale chtěl boty. Takže jsem vzal kůži ze zabitého šavlozubého tygra (vylezli jsme na skálu, z moře, byl tam tygr. Co uděláte? - Použiju luk - Tygr je mrtvý, co děláte (připomínám, máte sbírat všechno použitelné)? - Beru maso. - Beru zuby - Tak já tedy beru kůži. - Já si tedy vezmu kosti."), použil šicí soupravu spolupostavy (neznali jsme svá jména, nebylo kdy se představit, i když jsme se spolu deset let plavili), a použil schopnost "výroba oblečení", po které jsem získal boty.

Jinak tenhle kluk dělá Vypravěče asi 12 let, je mu 28(?) tak nějak, takže to není nezkušeností, ale cíleným nastavením hry. Přičemž jsme hráli čtyři, všichni tři další hráči řekli, že se jim to líbilo, nicméně si myslím, že pro jednoho z nich to dost možná bylo poslední RPG (ten kluk působil jako člověk, který bude hrát válečníka, lemtat pivo, svádět holky a vyvolávat rvačky jen tak pro zábavu, nicméně tady nedostal šanci, i když si vybral povolání válečník - stejně nehrálo roli). Dalšího hráče a PJje jsem navnadil na vyzkoušení Omegy, a poslední hráč byl zmíněný můj spoluhráč z Omegy. Jeden další kluk a holka nepřišli.

Jinak všechno kromě PJ jsou začátečníci, ale ve věku 26 - 33 let (co zatím vím), takže zkušenosti a záběr mají dost odlišné od patnáctiletých začátečníků, a pro mě je zajímavé sledovat fungování skupin. Fakt zkušenost k nezaplacení.

Když se válečník pokoušel dostat do jednoho ze čtyř domů, dozvěděl se, že ho obyvatelé dovnitř nepustí a není tam nic zajímavého. Osobně jsem si představil nekliknutelnou texturu dveří. V knihovně nebylo k nalezení nic jiného než informace o příběhu. Knihovnice ani nevěděla, co se děje venku. Když jsem zkusil jít večer za hostinským i přes varování v noci nevycházet z pokoje, potkal jsem obřího pavouka a kdybych neutekl, tak by mě pavouk zabil (podle toho co PJ řekl). A když jsem řekl, že přes noc zůstaneme v hospodě, tak PJ oznámil, že nás se zavíračkou vyhodí. Pokus použít jed na krysy dříve než na nebohého staříka, kterého se démon pokoušel oslabit, aby pak převzal jeho tělo vedl k upozornění, že některé předměty jsou důležité pro další děj a neměli bychom je používat mimo stanovený účel.
Fakt mi to přišlo jako zkopírovaná PC adventura, ale prý to byl vlastní výtvor onoho PJ.

[Jerson]

Ono to má ještě pokračování, tedy volné - ozvala se mi hráčka, která se mnou hrála od roku 2004 do roku 2007 Druhou válku o svět, že by sis s kamarády chtěli zahrát Dračák, a jestli bych jim to nevedl. Nicméně se ukázalo, že mají různé požadavky, jako třeba boj dvěma zbraněmi, nebo hraní nekromantky, takže na to stejně použiju pravidla Omegy, nechce se mi hrotit to s hromadou čísel.

[Markus]

Díky za přeposlání. Je to tedy věru zajímavé

Mně by totiž celkem zajímalo, "jak se u nás hraje Dračák". Myšleno obecně tam venku – ne mezi námi zasvěcenými, co znají různé další RPG a vlivy. Protože z různých zkazků mám dojem, že Dračák stále žije - myšleno obyčejný, prastarý Dračák, žádné jeho novější verze. A jelikož je to dost nehratelný systém, pravděpodobně ho všichni hrají bezpravidlově. (Takže "Dračák" je pak vlastně synonym RPG.) Nedávno jsem si v copyshopu tiskl dobrodružství pro Dungeon Crawl Classics a slečna za pokladnou se zeptala: "Jé, jakou hrajete edici?“ Z krátkého rozhovoru vyplynulo, že hraje DrD 1.6, "edicí" myslela ještě DrD+ a DrD 2, o jejichž existenci (a nic víc) ví. A tím její vědomosti hasly, byla překvapená, co že to mám za vynález.

Prostě: zajímalo by mě, jak u nás vypadá dominantní podoba hraní RPG, což se pochopitelně na RPG fóru nedozvím. Ale mám tušení, že ty jsi k ní přičichl. Jak ses k tomu vůbec dostal?

Mimochodem mi to připomíná, jak asi před 15 lety hrávaly děti u nás v oddíle, když jsem vedl skauty. Prostě šli za výpravu a za chůze hráli Dračák, pochopitelně bez kostek a pravidel. Touhle dobou by z nich mohl být ten tvůj PJ.

Mám dojem, že s příchodem internetu se u nás "Dračák" přesunul na herní servery, jako byly různé Andory a Abariny (absolutně netuším, jak se opravdu jmenovaly), kde se hrál dost bezpravidlově a taky asi dost railroadově. A tyhle servery pak zpětně ovlivnily to, jak se Dračák hraje v reálu. Podle mě to splynulo v jedno. Čistá dojmologie založená na rozhovoru s kamarádkou, ze které vypadlo, že dlouhá léta hrávala Dračák, a pak se ukázalo, že to byl herní server. A popisovala mi něco dost podobného.

Podle mě je tenhle railroadový styl u nás většinový. A myslím, že to bude tím, že ti lidi prostě nemají odkud se naučit cokoli jiného. Jistě, po internetu se válejí různé překlady divných RPG (o čemž běžný hráč neví) a na d20 jsou přeložená i nějaká dobrodružství pro DnD 5e, což je asi slibnější, ale lidi s vlastním (ne)systémem jménem DrD asi něco napsané pro DnD moc neláká nebo je ani nenapadne se na to podívat. Ale normální moduly/dobrodružství pro DrD u nás nevycházejí.

Čím víc si totiž myslím, že pro běžného hráče jsou víc než jakákoli pravidla důležitá předpřipravená dobrodružsví. To je asi tak jediný produkt, o který by mohli mít zájem. A přijde mi, že když už u nás něco vyjde, jsou to spíš "teoretické" věci. Všelijaké systémy. Všelijaké rady, jak hrát a jaké používat vypravěčské techniky (nikoho nezajímá). Dračí Doupě 2 vyšlo, ale žádný hratelný obsah k němu nevycházel, čímž ta hra spáchala sebevraždu. A i světy jako Asterion byly spíš teoretické kecy bez hratelného obsahu.

Prostě – čeští RPG tvůrci mají z nějakého důvodu oblibu v psaní a vydávání toho, co nikoho nezajímá (systémy, světy), a naopak nevydávají to, co by zákazníky fakt zajímalo (dobdrodružství).

Ještě prý vyšel Tauril, který by měl být hratelný - neviděl jsem, nemůžu soudit. Prospal jsem poslední léta, rád se nechám opravit.

Ale podle mě většinový PJ potřebuje dostat do ruky dobrodružství. Připravenou vesnici, jeskyni, příšery nějaký problém, nějaká NPCčka. Ideálně kvalitní, bez railroadu. Což u nás prostě nemá, tak to nějak fušuje na koleni a tohle z toho vzniká, asi pod vlivem PC her a různých Abarrinů. Dělat railroad je lehké, dělat opravdu svobodné hraní je těžké a bez příkladů se to nenaučíš.

[Quentin]

Prostě – čeští RPG tvůrci mají z nějakého důvodu oblibu v psaní a vydávání toho, co nikoho nezajímá (systémy, světy), a naopak nevydávají to, co by zákazníky fakt zajímalo (dobdrodružství).

Já je třeba neumím psát. Ani si nedovedu představit, jak bych začal.

Nejblíž jsem se dostal asi Trossem, což jsou ale jen náhodně poházené dungeony, nebo Námluvama, což je takové meh.

Jinými slovy; potřeboval bych nějaký funkční vzor. Sám podle připravených materiálů od někoho jiného nehraju vůbec, protože mi přijde, že než si modul přečtu, tak mám připravený vlastní na míru kampani/postavám. Místo celých modulů využiju spíš jednotlivé nápady, proto ta fascinace random tabulkama (což jsou takové převlečené brainstorm sezení).

[Pracující logaritmus]

Já je třeba neumím psát.

Tohle má i svůj vědecký název. Lidi, co něco fakt umí mají tendenci se podhodnocovat. Tvoje dobrodružství jsou naopak parádní, a jestli se mají od někoho učit, jsi to ty. Bez prdele.

[OnGe]

Prostě – čeští RPG tvůrci mají z nějakého důvodu oblibu v psaní a vydávání toho, co nikoho nezajímá (systémy, světy), a naopak nevydávají to, co by zákazníky fakt zajímalo (dobdrodružství).

Myslíš všechny tři zákazníky?

[Markus]

Prostě – čeští RPG tvůrci mají z nějakého důvodu oblibu v psaní a vydávání toho, co nikoho nezajímá (systémy, světy), a naopak nevydávají to, co by zákazníky fakt zajímalo (dobdrodružství).

Já je třeba neumím psát. Ani si nedovedu představit, jak bych začal.

(...)

Jinými slovy; potřeboval bych nějaký funkční vzor. Sám podle připravených materiálů od někoho jiného nehraju vůbec, protože mi přijde, že než si modul přečtu, tak mám připravený vlastní na míru kampani/postavám.

No já taky v životě nic nevydám a ani nemám potřebu. Tímhle jsem nechtěl vyzývat komunitu, aby šla do sebe. Spíš tak nahlas spekuluju, proč to lidi táhne k railroadu, a vyspekuloval jsem, že nemají žádné dobré příklady nečeho jiného. (Kromě osobní zkušenosti s dobrým Vypravěčem.)

A jinak jak píše logarismus, zrovna tvůj blog je plný hratelného materiálu, byť to nejsou kompletní dobrodružství.

[Quentin]

No já taky v životě nic nevydám a ani nemám potřebu. Tímhle jsem nechtěl vyzývat komunitu, aby šla do sebe.

To já se párkrát do roka hecnu (i když jen na článeček), takže bych nějaký vzor na dobrodružství bral

Spíš tak nahlas spekuluju, proč to lidi táhne k railroadu, a vyspekuloval jsem, že nemají žádné dobré příklady nečeho jiného. (Kromě osobní zkušenosti s dobrým Vypravěčem.)

Taky bych si tipnul.

[ShadoWWW]

Na Kostce je jich hned několik a další jsou rozpracované (Tomb of Annihilation a Waterdeep: Dragon Heist). Není to moc, ale je to aspoň něco. A jsou to kampaně na dlouhé měsíce až roky hraní.

Že by v Česku vzniklo nějaké tak rozsáhlé dobrodružství obdobné kvality (a vyšlo tiskem) si nedělám iluze. Na to tu prostě nejsou zdroje.

[Pieta]

Tak za sebe můžu říct, že podle připraveného dobrodružství jsem v životě hrál minimum her, a to i v systémech, kde dobrodružství vycházela. Když už něco, tak to byly všelijaké haluze (Unknown Armies, betatestování Feng Shui 2) a vedli to lidi, co rozhodně nezastavili u dračáku. A veškerá moje hraní, která by se dala označit za "ne mezi námi zasvěcenými", byly vlastní světy, vlastní dobrodružství.

Plus jsem teda často neměl vůbec dojem, že by vydávaná dobrodružství byla tak dobrá. Obvykle je to dost railroad, nebo aspoň takový ten styl, kdy hráči sice mají volnost jednání, ale dobrodružství stejně předpokládá, že se stane nějaká těžce konkrétní věc (záporák uteče, hráči ho nepodezřívají předčasně, bojují s někým a ten přežije) a celý zbytek na tom pak závisí.

[Jerson]

Mně by totiž celkem zajímalo, "jak se u nás hraje Dračák".

Musím si udělat poznámku, abych o tomhle napsal. Po třech letech vyptávání mám určitou představu, hlavně o šíři toho, co je dnes RPG a o čem vím jen málo.

[Markus]

Byl jsem aspoň blízko?

[Jerson]

Mně by totiž celkem zajímalo, "jak se u nás hraje Dračák".

Pár postřehů, které jsem během posledního půlroku zjistil.

Mladší hráči cca 10 - 15 let hodně hrajou DrD 1.6 víceméně podle pravidel, nebo spíše to očekávají. Starší PJjové tak do těch 25 let si Dračák hodně upravují, takže i míhráči mi včera řekli, že to co hráli vlastně nebyl Dračák, protože to bylo dost upravené, ale na úvodní schůzce těch mladších jsem viděl kluka okolo 12 let, jak se ptají, podle jaké edice se bude hrát, že oni mají 1.6 a zda je nějaká novější nebo tahle.
Takže někteří to hrajou dost bezpravidlově, ale stejný nebo i větší počet hraje podle pravidel, v různé míře upravených.
Sem tam vídám lidi ptát se na DrD2, a jen výjimečně Pluska, to jsem snad viděl jen na netu.

To že lidé nerozlišují mezi Dračákem a RPG je pravda, stejně tak hodně z nich vůbec pojem RPG nezná.

Prostě: zajímalo by mě, jak u nás vypadá dominantní podoba hraní RPG, což se pochopitelně na RPG fóru nedozvím. Ale mám tušení, že ty jsi k ní přičichl. Jak ses k tomu vůbec dostal?

Dostal jsem se k tomu tak, že jsem v září hledal spoluhráče na obnovení hraní Omegy, nikoho jsem nemohl sehnat, našel jsem jen kroužek Dračáku v Domě dětí. Ebon mi řekl, ať to zkusím, tak jsem zavolal, dostal nabídku vést kroužek Dračáku (ve skutečnosti Omegy), potkal jsem tam jednoho dalšího vedoucího (25 let), který taky sháněl skupinu na hraní, kterou by nemusel vést, pak se ozval bývalý spoluhráč, že by se přidal, ten přitáhl dalšího, čímž jsem se dostal do jedné skupiny hráčů svého věku. Přes toho vedoucího jsem se dostal k další skupině okolo toho PJje, který dělá spíše adventury, i když lidé okolo něj moc hrát nechtějí (fantasy možná jo, ke mě se moc nehlásí). V domě dětí se mi přihlásily čtyři a později se přidal pátý, na FB jsem našel další skupinu a vylovil odsud bývalého hráče staré verze CPH.
A do toho jsem tři roky hrál RP(G) hry na FB, čímž jsem se dostal do úplně paralelní reality, která mi řadu otázek zodpověděla a mnoho dalších nastolila. Nicméně pokud jsme někdy řešili otázku, proč holky nehrajou RPG, zda pro že nemají fantasii, nebo nerady fantasy, tak teď už jasně vím, jaká to byla blbost (a že jsem měl v řadě věcí pravdu)

Vedle Andoru a Abarinu existuje několik dalších specializovaných herních portálů, některé z nich od roku 2001. Na nich hrajou stovky a možná tisíce lidí, víceméně bez pravidel - nedávno jsem komentoval stránku, která tyhle herní portály shromažďuje. To je na samostatné téma, loni a předloni jsem ho tu řešil. Taky jsem měl nápad udělat pravidla pro hraní na netu i u stolu, jako přechodový stupeň, ale to je zřejmě zbytečné. Každopádně obdobné počty lidí hrajou na FB, dobrá polovina z nich vůbec neví, že existují jiné formy RPG, třeba že je to stolní hra.

Railroadové hraní na netu? To je otázka, dřív okolo 2003 to bývalo, teď už naprosto ne. A zpětný vliv na stolní podobu Dračáku je téměř nulový (btw. poznámka "tyhle servery pak zpětně ovlivnily to, jak se Dračák hraje v reálu" by pro řadu těch hráčů byla asi dost urážlivá.) Podle mě to jsou dva dost oddělené věty, přičemž ten netový má několik podob, a hraní romantických upírů je jen jeden malý kousek z toho. Taky jsem se musel naučit japonskou teminologii, seke, seme, uke, yaoi, yuri, furry ... to vlastně není japonsky ... narazil jsem na věci jako M-preg (nedoporučuju ggoglit), vedle kterých je Bachannal (nebo co jste to jednou na srazu hráli) slabý čajíček. Už jen proto, že to hrajou holky 13 - 17 let.
Dost se hrajou různé školy typu HP či reálné, fantasy světy s mixem ras, a pak hodně letí hry podle seriálů. A maguistickéhry - hráčka si vytvoří postavu a hledá někoho, kdo jí zahraje požadovanou roli. Nebo více postav, ale požadavek na roli zůstává.

Railroad je zřejmě preferovaný styl při hraní u stolu, nebo tedy je zřejmě dost častý, a spíše než railroad je to ilusionismus - i když na základě tvého článku mi přijde, že některé postupy jsou společné s tvými )

Čím víc si totiž myslím, že pro běžného hráče jsou víc než jakákoli pravidla důležitá předpřipravená dobrodružsví. To je asi tak jediný produkt, o který by mohli mít zájem.

Pokud vím, tak vůbec. Ani trochu, nezájem, e-e. Někdo zná Asterion a tak nějak v něm hraje, ale stáhnout nebo dokonce koupit si dobrodružství a podle něj hrát, to se snad ani neděje, tedy ne mezi hráči Dračáku. Ani nemám dojem, že by to vůbec někdo chtěl. Jestli chceš prosazovat názor, že moduly dobrodružství zaměřená na hraní a dělaná ve stylu oldschoolu by se nějak uchytila, tak o tom silně pochybuju.

Taky pozoruju menší nárůst hraní DnD 5e, ale setkávám se i s hráče FATE.

Ale podle mě většinový PJ potřebuje dostat do ruky dobrodružství. Připravenou vesnici, jeskyni, příšery nějaký problém, nějaká NPCčka. Ideálně kvalitní, bez railroadu. Což u nás prostě nemá, tak to nějak fušuje na koleni a tohle z toho vzniká, asi pod vlivem PC her a různých Abarrinů. Dělat railroad je lehké, dělat opravdu svobodné hraní je těžké a bez příkladů se to nenaučíš.

Podle mě se to nenaučí ani z napsaných dobrodružství, ale musí si to vyzkoušet a zažít. PC hry na to mívají jen malý vliv, Abarin taky. Nějaký vliv mají nejspíše videa na Youtube, jako PJ Craft (jakkoliv s řadou rad nesouhlasím), řádově tisíce shlédnutí. Jen co budu mít trochu prostoru, asi taky začnu natáčet - na pět minut čtení textu nikdo nemá čas, ale na půl hodiny koukání na video ano.