[HRA] Sezení I - Praha 1915

[MC - World of Darkness]

PRAHA 1915

SITUACE

Červenec 1915, Velká válka zuří už druhý rok. Politická situace je značně neklidná. Po odjezdu Tomáše Garriqua Masaryka do exilu se již počátkem roku 1915 z členů několika českých politických stran zformovala domácí odbojová skupina označovaná jako Maffie. V březnu odstoupil místodržící v Čechách František Thun, kterého nahradil Maxmilián Coudenhove. Masaryk v dubnu 1915 předal britskému ministerstvu zahraničí memorandum Independent Bohemia, kde představil program na osamostatnění Čech na Rakousku-Uhersku. 6. července pronesl v Ženevě při příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa projev, v němž se vyslovil pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. Vrchní velitelství Rakousko-uherské armády na něj za to vydalo zatykač. Již tak špatná nálada v Českých zemích a zejména v Praze klesla na bod mrazu.

Zatím neúspěšné a krvavě zaplacené vojenské tažení proti Rusku radikalizovalo českou veřejnost i samotné vojáky. Množící se dezerce daly podnět ke svalování viny za vojenské neúspěchy na špatnou morálku českých vojáků. Protičeskou propagandu využívala jak vláda, generální štáb se sídlem ve slezském Těšíně, tak i aktivisté z řad německých nacionalistů. Situaci nepřispěla ani vlna válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny, která české země kvůli tvrdým bojům na východní frontě zaplavila již krátce po vypuknutí válečného konfliktu. Největší vlna uprchlíků z Haliče a Bukoviny přišla právě na jaře 1915. Do města museli přicházet také váleční invalidé. V tomto ohledu hrála Praha důležitou roli, byla místem, kde se zotavovali vojáci. Putovalo jich sem na půl milionu. Vznikaly lazarety a provizorní nemocnice ze sokoloven a škol. Lidé měli hrůzy války pořád na očích.

V dubnu 1915 zareagovala vláda na zhoršující se hospodářskou situaci zavedením přídělového systému. Nedostatek potravin způsobil, že lidé jedli psy, kočky, veverky, vrány a jiná zvířata. Kvetl černý obchod s potravinami, lidé si snažili zhotovovat skrýše, kde schovávali potraviny. Ve frontách se čekalo prakticky na všechno – na bonbony, na pivo, na maso. davy se srocovaly i před redakcemi novin, kde se ve výkladních skříních objevovaly aktualizované zprávy o dění na frontě. Zde byly vidět hlavně ženy, které zajímalo, jak jsou na tom jejich manželé, synové nebo otcové, jinde neměly možnost se k informacím dostat. Mimo to si během války ženy zkusily velkou část do té doby čistě mužských profesí. Za muže, kteří byli na frontě, musely například ženy průvodčí zaskočit v pražských tramvajích.

MÍSTA

Hostinec U džbánu

Jedno z nejoblíbenějších pohostinství na Starém Městě. Zatímco je její muž a skutečný pán hostince U džbánu na frontě, stará se pracovitá a rozverná Libuše Szarowská o věčně žíznivé štamgasty rodinného podniku. Navzdory válečným úsporám a nedostatku mají U džbánu stále plno. Pivo tu chutná lépe, pálenka víc zahřeje a lidé jsou tu stále veselí. Navíc má paní domácí uši všude a cokoliv se v Praze šustne, to dříve či později zazní i u Szarowských. Jako servírka zde pracuje i Emilie Kavalecz.



Karlínská kasárna

Jedno z největších pražských sídel rakousko-uherské armády nacházející se příznačně v Karlíně. Sídlí zde štáb 91. pěšího pluku polního zbrojmistra rytíře Huberta von Czibulky. Několik set vojáků zde cvičí a nabírá první zkušenosti, posléze vyráží na frontu a někteří šťastnější zde i tráví rekonvalescenci po návratu z fronty. Svou dočasnou základnu zde mají i příslušníci podpůrných sborů v době zaslouženého volna, mezi nimi také Oskar Muster a Erich Grenzer.



Nemocnice Milosrdných sester

Pražská nemocnice sídlící na Malé Straně provozovaná Kongregací Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. V posledních dvou letech čelí zdejší lékaři zejména následkům kruté války. Nemocnice praská ve švech, improvizovaná lůžka zabírají veškerý volný prostor, celá nová oddělení vznikají téměř přes noc. Krom péče fyzické se zdejší sestry boromejky snaží válečnými hrůzami poznamenané vojáky podpořit i duševně a dodat jim alespoň trochu sil a víry pro další nekonečné dny na frontě. Jednou z těchto sester je i obdivovaná Gabriela Argentini.



Ringhofferovy závody

Toho času největší pražský strojírenský podnik rozkládající se nově i na Smíchově. Z potravinářských technologií, lokomotiv a tramvají byla ve shodě s aktuálními potřebami výroba přeorientována na techniku využitelnou ve válečné vřavě. Stále se ale jedná o místo, kde lze nejjednodušeji sehnat ty správné díly či techniky na téměř libovolný vůz a poradit se s místními inženýry o moderních postupech a technologiích. Jedním z nejméně přístupných, ale zato nadmíru schopných techniků, je Josef Brejzal.



Vyšehrad

Prastarý hrad nad Vltavou se spletitou historií a opředen spoustou pověstí. Hradiště, pevnost i sídlo králů. V této době rozlehlý areál se slavným kostelem sv. Petra a Pavla a přilehlým hřbitovem. V klidnějších dobách oblíbené místo mnoha pražanů, centrum círevních, ale také kulturních a všedních volnočasových akcí. V poslední době se zde v jednom z mnoha bývalých správních stavení schází klub vedený Tobiášem Hájkem a mezi historickými budovami se prochází zvědavý Ettore Jett s Danielem.



Kunratický les

Zalesněná několikahektarová plocha ležící jižně od centra Prahy. Členitým terénem protéká několik potůčků, leží zde rybník i mlýny. Na okraji lesa stojí zřícenina hrádku a kolem je roztroušeno několik mlýnů. I když je zdejší příroda krásná a láká mnohé k výletům, v posledních letech si žije les spíše svým životem. Prochází tudy pouze několik místních starousedlíků a na hranici lesa se z jara usídlilo pár početných skupin válečných uprchlíků. Pro ostatní je centrum lesa jednoduše zvláštní a podvědomě se mu vyhýbají obloukem. Podle některých v lese dokonce straší, ale o skutečném strážci lesa, Aurelii, se nevypráví ani v těch nejstarších usedlostech.



HROZBY

Válka se nikdy nemění. Je ničivá a všudypřítomná. Ač jsou v tuto chvíli všechny fronty stovky kilometrů daleko, válečná vřava doléhá až do ulic Prahy. Mnoho českých občanů jen nelibě snáší rakouskou nadvládu a v naději své oči upírají k exilové vládě a místnímu odboji. Rakouská monarchie se tvrdě snaží potlačit jakékoliv separatistické snahy a nevybíravě odvádí čím dál tím více pražanů od rodin do boje. Politické napětí je doprovázeno i sociálními a hospodářskými nepokoji. Praha cítí nouzi, přídělový systém bolí a stále přicházející uprchlíci situaci nepomáhají. Velká válka bere plnými hrstmi a všem bez rozdílu. Co důležitého vezme vám?



Už odpradávna se mimo náš svět samovolně formovaly síly, které odrážely samotnou povahu všeho podstatného, co se zde za tisíciletí událo. Spirity, ztělesnění míst, nálad i událostí jsou velmi mocnými bytostmi, obzvláště, pokud jim okolnosti přejí a přiživují je jejich podstatou. Není s podivem, že Velká válka probudila polozapomenuté spirity i v místech, kde by je jeden nečekal. A s trvající mizérií nabírají dávní duchové více sil, než zakusili kdykoliv předtím. Vyšehrad je jedním z míst, které za svou historii zažilo již ledasco. A není proto s podivem, že se právě zde zformovaly prastaré spirity války, smrti, hladu a moru. Jejich podstatou je následovat svůj jediný instinkt a ženou se za tím, co je pro ně typické - zkázou. Naplní se odvěké proroctví a vyhladí tito čtyři přízrační jezdci v ulicích Prahy celou čtvrtinu všech obyvatel?

[MC - World of Darkness]

... pondělí 12. července, západ slunce...

... v Kunratickém lese ....

Aurelie, sedíš spokojeně v koruně stromu a pozoruješ za obzor zalézající slunce. Dnes je obloha obzvláště barevná ty se chvílemi asi i snažíš těch krátkých pár minut protáhnout na celý večer. Sotva poslední sluneční paprsky zmizí na kopci na západě, protáhneš si záda a usměješ se na srnku, která vyběhne z křoví. Je to krásně kýčovitá, ale příjemná milá situace. Něco je ale špatně. Srnka padne do trávy na přední a překulí se na bok. Ze zadního stehna jí trčí kus dřeva.

Skloníš se nad ní a prohlédneš si zranění. Zasáhl ji jen primitivní dřevěný šíp, jaký si nejčastěji dělají děti při jejich hře na kovboje a indiány. A kdyby byla srnka zdravá, stačilo by ránu vyčistit, ovázat a všechno by bylo brzy zase v pořádku. Ale tohle zvíře je nemocné, stejně jako mnoho dalších. Cestou k tobě přišla o příliš mnoho krve a co začalo jako běh za pomocí se stalo posledním rozloučením. Smutně si tě prohlédne a tiše vydechne. Zároveň někde dál z lesa zaslechneš několik lidských hlasů.

Aurelie, co uděláš?


... Karlínská kasárna ...

Oskare, spolu s několika chlapy sedíte na cimře a vymýšlíte vhodnou zábavu na večer. Venku je teplo, jasné nebe a vzduch bude dlouho do noci určitě lepší kdekoliv ve městě než v zatuchlých kasárnách. Do veselé diskuze vpadne do místnosti pár tvých kluků z jednotky. Jsou to ti mladší, skoro ještě děti těsně přes osmnáct, kteří nevydrželi sedět doma a vypadli za zábavou už brzy odpoledne. Všichni jsou i na vojáky extrémně sprostí, k tomu dva potlučení a jeden ošklivě krvácí z obočí.

Zatímco omývají kamaráda, jeden ti stručně vysvětlí situaci. V jakési hospodě v centru se rozjela velká debata o tom, na které frontě je to horší. Pochopitelně se hlavně dohadovali zápaďáci s východňáky a netrvalo dlouho, než se přešlo o slov k fackám a kopancům. Tví hoši se k tomu všemu prý připletli opravdu nechtíc a jen se snažili situaci uklidnit, což ale tvrdí oni. Každopádně o to víc je štve, že všechny zmlátil jen jeden namachrovaný boreček odněkud ze severního Německa. Vlastenec a patriot, určitě jeden z těch, kteří by chtěli Čechy poněmčit a napevno připoutat k monarchii. A teď už začínají hecovat ostatní, aby s nimi vyrazili zpátky, dát tomu blbečkovi pořádnou nakládačku.

Oskare, co uděláš?


... U džbánu ...

Emilie, chodíš po restauraci s kýblem, hadrem a naštvaným výrazem v obličeji. Tohle sis na konec celodenní šichty vážně nezasloužila. Ještě před hodinou jsi běhala mezi veselými chlapy v útulné hospůdce, teď to tu vypadá jako v zákopu. Rozházené stoly a židle, vylité pití a střepy na zemi, občas cáry oblečení a cákance krve. Ta stará čarodějnice Libuše by tohle určitě nějak zvládla spravit kouzlem, ale teď se jí jako na potvoru vůbec nechce a hodila úklid na tebe.

Na druhou stranu, pokud by nezasáhla, mohl spadnout celý dům. Poté, co i Břéťa vzdal jakoukoliv snahu od sebe rozvášněné vojáky odtrhnout, byla doběla rozzuřená Libuše schopná jedinou větou vyhnat všechny na ulici a prásknout za nimi dveřmi. O to víc je tě teď překvapuje poklepání na rameno od nějakého vojáka. Stojí za tebou s úsměvem na potlučené tváři a Libušino spílání mu je úplně ukradené. Nerozumíš tomu. Ještě před chvílí ležel na zemi, kopal do něj skoro tucet vojáků a teď se na tebe culí, jako kdyby jenom spadl ze židle.

Když na tebe koketně mrkne a požádá tě o trochu studené vody a čistou utěrku, vypadá skutečně jako úžasně milý mladík. Ale Aeshma ve tvém nitru divoce zavrčí a ty cítíš, jak se ti zrychluje tep.

Emilie, co uděláš?


... v nějakém bezejmenném pokojíku v Praze ...

Ettore, Daniel tě vzbudí cloumáním. Za těžkou záclonou je již šero. Daniel je celý roztřesený.

"Zase jsem to viděl, Ettore. Konec se blíží a má začít tady, v Praze. Viděl jsem prach, slyšel dunění děl a cítil spálené maso. Všechno umíralo - lidé, zvířata, celé město. A nad tím vším stáli čtyři jezdci, skoro jako ti z Bible. I když, ne, určitě jako ti z Bible."

Daniel se posadí na postel, opře se o zeď a utře si zpocenou tvář ručníkem.

"Byl tam ale ještě někdo, Ettore. Skrz tu všechnu zkázu chodil mladý muž, živý a nezraněný, a něco trpělivě hledal. On prohrál, byl poražený a zlomený, ale prostě hledal dál, protože nevěděl, co jiného by měl dělat. Potom se podíval na ty jezdce, zavrtěl hlavou a čas se vrátil zpátky. A já ho viděl v nějaké továrně, jak se přehrabuje v policích a regálech a pořád něco hledá.

Já si myslím, že tu je ještě někdo, kdo cítí konec světa. A chce ho stejně jako my zastavit. Myslím si, že bychom ho měli najít."

Ettore, co děláš?


... Vyšehrad ...

Tobiáši, blížíš se k Vyšehradu na tvou pravidelnou přednášku Klubu. Jsi napůl v poklusu, máš zpoždění. Před první branou ti do cesty vstoupí jeden z tvých posluchačů, mladý účetní Zdeněk. Nerozumíš tomu, co tady dělá. Měl by už dávno být s ostatními a ne tady čekat na tebe. Zdeněk je ale očividně mnohem nervóznější, než ty. Rozhlédne se po okolí, stáhne tě k hradební zdi a bez dlouhého váhání na tebe spustí.

"Tobiáši, počkej, musím s tebou mluvit. Sám. Je to vážné, skutečně. Nevím, jak bych to...", Zdeněk se odmlčí. Podívá se ti zpříma do očí, ale dlouho tvůj chladný pohled nevydrží.
"Musím s tebou mluvit o Markovi. Myslím, že to nebyla nehoda."

Tohle téma jsi nečekal. Marek, jeden z tvých nejvěrnějších kamarádů, zemřel před pár dny na předávkování. Stalo se to během víkendu u něj doma, takže se záležitost přímo netýkala aktivit Klubu, ale i tak vás všechny tato tragédie silně zasáhla.

"Slyšel jsem včera cestou domů Ludvíka a Miroslava, jak mluví o nemocnici, kde ležel. Že prý ho málem ještě zachránila jakási italská sestra a jaká by to byla katastrofa. A že podcenili jeho výdrž. Tobiáši, já se bojím, že ho obětovali. Víš, že se o tom občas vedou řeči. A ne, nemám žádný důkaz, ale tohle prostě musíš vědět."

Tobiáši, co uděláš?

[Aurelie]

... v Kunratickém lese ...

Ztráta každé zvířecí duše je neštěstí. Aurelie jemně vytáhne z boku srnky zkrvavený dřevěný šíp a nenávistně ho přelomí vejpůl. Pohladí srnku po krku a na několik vteřin přiloží dlaně k zemi a zaryje konečky prstů do hlíny. Soustředění začne po chvíli doprovázet šustění trávy a hnutí hlíny. Zem se pod srnkou rozestoupí a po chvilce je pohřbená v zemi. Její tělo i duše mohou dojít pokoje.

Hlasy opodál neutichají a Aurelie zneklidní. Rozčilená se vydá směrem odkud zaznívají a ještě pod náporem emocí se za chůze rozhodne rušitele vykázat ať to stojí cokoliv. Se zintenzivňující se silou hlasů Aurelie zpomaluje až volí blízko před místem úkryt za stoletým bukem. Zpoza něj sleduje situaci a naslouchá.

Read a sitch: Aurelie:2D6-1 → 3(3 +1 - 1)#SHARP
- Which enemy is the biggest threat?

- MC je na tahu.

[MC - World of Darkness]

... v Kunratickém lese ...

Mezi stromky se procházejí tři zarostlí muži oblečení v notně záplatovaném, ale celkem čistém pracovním oděvu. Jsou pohublí a každý z nich si nese alespoň jedno špatně léčené zranění. Dva drží v rukou jednoduché luky, třetí pevně svírá lehkou tesařskou sekeru. V jejich těkajících unavených očích je vidět nervozita a netrpělivost; ať sem přišli odkudkoliv, teď při západu slunce už nejspíš chtěli být zase zpátky. Jakmile promluví, není už pochyb, že skutečně nejsou zdejší.

"Gdzie jest ikra? Nie mogła zniknąć!"
"Oto ślady krwi, nie będzie daleko."
"Zadzwoń do psów, aby ją znaleźć tutaj."
"Świetnie, więc za nią. Z niecierpliwością czekam na nią z chrzanem i koprem!"

Nejstarší z mužů dlouze zahvízdá na prsty a z koryta protékajícího potůčku se vyřítí smečka uslintaných psů. Pestrou směsku všech pouličních ras vede vzrostlý vlčák, který muži věrně olízne ruku, začmuchá v trávě a neomylně s ostatními vyrazí k nedalekému stoletému buku. Když postřehnou za jeho kmenem krčící se dívku, zastaví, naježí se a výhružně zavrčí.

Aurelie, největší hrozbou je teď pro tebe psí smečka, která tě vyčenichala. Co uděláš?

[Tobiáš Hájek]

… Okolí Vyšehradu …
S časem jsem měl vždycky problém, je tak pomalý a vláčný, ale taky rychlý a neúprosný. Přebývá když není potřeba a chybí když by nemusel. A chybí zrovna teď. Co to bylo za nápad procházet se Prahou když mám být na přednášce? Budu se muset trochu proběhnout abych tam byl na čas a cestou snad vymyslím co bude dnešním tématem. Vím, že to není úplně ideální, ale co dělat když se mi myšlenky toulají všude možně a pořád se vrací ke jednomu a témuž. Marek.

Stále nechápu jak se to mohlo stát, je pravda, že předávkování bych u něj čekal, stejně jako u všech v Klubu, ale ne tak brzo. Zdálo se, že má všechno pod kontrolou a ví co si bere, ví od koho kupuje. Doufám, že jen dostal špatné zboží a není to moje vina. Přece jen jako člen Podzimního dvora pracuju se strachem a občas sem tam nějaký strach přiživit není jenom zábava, ale i způsob obnovit své síly. A strach z předávkování není sice úplně stabilní zdroj, ale je silný.

… Vyšehrad ...
Pomalu dobíhám k Vyšehradu když tom se mi do cesty postaví Zdeněk a vychrlí co má na srdci… Marek? Oběť?
“Zdeňku, klid. Ještě jednou prosím.” Nechal jsem si zopakovat co řekl a zamyslel se. “Dobrá, pojďme do klubu a promluvíme si o tom.” S ustaraným výrazem ke klubu, avšak jsem vcelku spokojený, že téma dnešní přednášky se našlo samo.

Klub dnes není tak plný jako obvykle, ale na slušnou diskuzi je tu lidí dost. Všichni vypadají mírně podrážděně, není se čemu divit, je válka a blízký přítel mnohých z nich už není, jejich budoucnost je nejasná. Bojí se. Pousměju se zkusím trochu jejich strachu natáhnout do sebe. Okamžitě vidím, jak se jejich tváře projasňují a jsou všichni klidnější… Dnešní diskuze bude plodná.
“Přátelé, vítejte!” začnu a ukážu všem ať se pohodlně usadí, dám jim na to chvíli času, sám se posadím do pohodlného křesla vedle knihovny a vezmu do ruky náhodnou knihu. Oběti a obětovaní, tématická knížka. Pousměju se.
“O konci světa mluvíme často a jak vidíte všude kolem, tak máme pravdu. Zuří ta největší válka jaká kdy byla a probouzí se síly o kterých se nám ani nesnilo.” Odmlčím se když si vzpomenu na temnotu v Hedgi, pak pokračuju. “Mluví se o nečekaných úmrtích, podivných okolnostech, mluví se o obětech.” S mírným úsměvem se zadívám na Ludvíka s Miroslavem. “Co si o tom myslíte?”

Předání slova MC

[MC - World of Darkness]

… Vyšehrad ...

Ludvík úsměv opětuje zcela chladným pohledem. "Zrovna o víkendu jsem začal číst velmi zajímavou knihu, která se na tato témata dívá zajímavou, nutno říci pragmatickou optikou. Moment, zatrhl jsem si v ní inspirativní myšlenku."

Ludvík vystoupí před ostatní, vytáhne z aktovky tenký svazek, nalistuje jednu ze založených stránek a nahlas zřetelně přečte vybraný úryvek:

Davy nikdy nežízní po pravdě; odvracejí se od skutečnosti, které se jim nelíbí a zbožňují raději klam, když je oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je velmi snadno; kdo se je snaží zbavit iluzí, stane se vždy jejich obětí.

Citát doplní krátkým zamyšlením: "Někdy si říkám, jestli naši vůdci nejdou špatnou cestou a neskončí také jako oběti. Protože není snazší cesty, jak tuto válku prohrát."

Mezi posluchači to vzrušeně zašumí. Šeptem se spolu začnou dohadovat, co tímhle výstupem asi Ludvík zamýšlel. A co na to poví Tobiáš.

Tobiáši, vyhodnoť si prosím tah Read a person. Chceš-li spustit Insight, zeptej se (mimo jiné), co po tobě Ludvík chce.

[Ettore Jett]

... v nějakém bezejmenném pokojíku v Praze, 12. června, soumrak ...

Ettore, právě probuzen akčně předanou vizí Daniela jde rozespale k plynové ledničce.
Ze dveří ledničky vytáhne pytlík s logem "N.M.S." a výrazným označením AB.
Daniel se dívá na Ettoreho, vytlačujícího snídani přímo do úst.
"Nechceš si to aspoň ohřát na plotýnce?" řekl Daniel.
Ettore si při několika dalších doušcích zavzpomínal na krysy ve stokách Pěště.
"Zbytečný luxus." pomyslel si Ettore.
Něco jako stolování už dávno vymizelo z jeho rutiny.

Ettore se usmál na Daniela.
"Už je ti líp?" zeptal se.
"Vyrazíme."

... Ringhofferovy závody, později toho večera ...
Problémy jsou všude: EttoreJett:2D6+3 → 14(5 +6 + 3)
Tiše a plynule Ettore s Danielem přicházejí do industriální zóny města Pražského, před Ringhofferovy závody.

Ettore praví: "Podle popisů z tvé vize, mi tohle příjde jako to správné místo."
Daniel kývne.
"A jakpak se teď večer dostaneme dovnitř?" zeptá se Daniel.
Ettore se rozhlíží okolo.
EttoreJett:2D6+1 → 6(2 +3 + 1)#SHARP - Read a sitch
-What is the best way in?

Předávám slovo MC.

[Tobiáš Hájek]

… Vyšehrad - Klub ...

Ach Ludvíku, Ludvíku... kdybys jen věděl jak přesný byl Gustave Le Bon, pomyslím si když čte jeho citát a zamyslím se nad spoustou příležitostí, které jsem měl abych jeho myšlenku sám vyzkoušet na svých přátelích. Můj úsměv je lehký a téměř přehlédnutelný, ale pár nejbližších si jej všimne a zamyšleně si mě prohlíží.

Někdy si říkám, jestli naši vůdci nejdou špatnou cestou a neskončí také jako oběti. Protože není snazší cesty, jak tuto válku prohrát.

Můj výraz se z lehkého pobavení a zasnění změnil v mírně zvědavý. Pohodlně se usadím v křesle a zadívám se na Ludvíka. Jeden by řekl, že se ho snažím odhadnout, že ho chci dopodrobna přečíst.
Read a person: Mortimer:2D6+1 → 13(6 +6 + 1)#SHARP - Read a person
On a 10+, hold 3

"Hezká myšlenka, historie ukazuje, že je v ní mnoho pravdy. Dalo by se říct, že každé povstání... Ne vlastně, proč se omezovat.. Každá skupina, každý dav tu myšlenku potvrzuje." Rozhlédnu se po ostatních a pohledem jim naznačím, že není problém připojit se k diskuzi. "Je válka a různé skupiny jsou všude, jsou tu vojáci, jsou tu běžní obyvatelé... Mohl bych pokračovat do rána. Je těžké zůstal sám sebou a nebýt ovládaný. Prvním krokem je uvědomění si tohoto stavu a pak teprve s tím můžeš něco dělat." Zadívám se na Ludvíka. "Ludvíku, je dobře, že jsi mezi námi tuto myšlenku přednesl, můžeme se nad tím všichni společně zamyslet a určitě ti přenechám slovo, jen dokončím myšlenku." What does your character intend to do?
Utnu pohledem jeho přípravu k proslovu a pokračuju. "Je válka a nějakou dobu bude, máme to štěstí, že nám se zatím nic nestalo, že nás zatím nikdo nepovolal na frontu, že se tady můžeme v relativním klidu scházet a probírat všechny tyhle témata." Povzdechnu si a najednou vypadám velmi unaveně, pak se na Ludvíka opět podívám s nově nabitou energií. "Vím, že to není lehké, být tady v prozatímním bezpečí když ostatní nejsou, když nám kamarádi bezdůvodně umírají." Ke konci věty ztiším hlas a dodám mu nádech smutku, s nevyslovenou otázkou se na Ludvíka podívám. What’s your character really feeling?
Co myslíš, že s tím zmůžeme, co myslíš, že s tím zmůžu já? What does your character wish I’d do?

Předání slova MC

[Oskar Muster]

Karlínská kasárna

Sedím na vrchní palandě v "naší" kasárenské místnosti, pokuřuju cigaretu a napůl ucha poslouchám, které hospody mí kamarádi navrhují. A než se stihnou jakkoliv rozhodnout, tak do místnosti přiběhne pár dalších kamarádů a začnou vysvětlovat, co se vlastně děje. Jakmile uslyším návrhy, že je potřeba mu rozbít hubu co nejdřív, tak típnu cigaretu a seskočím z postele na zem.

Oskar: 2D6+2 → 9(6 +1 + 2) #HARD - Pack Alpha

"Hele, chlapi. Kolik vás bylo? Pět? A jeden jedinej chlápek vás zmlátil?" Jak položím tuhle otázku, tak od Michala zaslechnu uchechtnutí. "To na něj nemůžeme jen tak naběhnout ve větším počtu, musíme na to jít chytře. A ty, Michale, drž hubu, na jejich místě bys dopadl ještě hůř. Takže, uděláme to ..."

"A to jako víš jak, že bych toho chlápka nesrovnal?"

Už když mě Michal přeruší, tak se začnu otáčet a jakmile dořekne větu, tak mu na tváři přistane moje facka. I have to make example from one of them.

"Protože nedokážeš předvídat ani někoho, koho znáš, natož cizí lidi. A v boji je předvídání naprostý základ. Takže, ABYCH SE VRÁTIL K TOMU, CO JSEM CHTĚL ŘÍCT," musel jsem zvýšit hlas, abych chytnul pozornost lidí, co se už chystali vyrazit, "dojdeme ke džbánu, sedneme si, odhadneme co za člověka to je a až o něm budeme tušit něco víc, tak teprve potom mu rozbijeme hubu. Je to všem jasný?" Ještě se významně podívám na Michala, jestli náhodou nechce něco říct a když v jeho očích zahlédnu chuť se ozvat, tak na něj zírám, dokud nepřisvědčí stejně jako ostatní. They fight back over it.

A pak se sebereme a vyrazíme k džbánu.

Oskar: 2D6+2 → 6(2 +2 + 2) #COOL - Problémy jsou všude
6-: Někdo ti vstoupí do cesty. MC je na tahu.

[MC - World of Darkness]

... Ringhofferovy závody ...

Ettore, k továrně dorazí zástup několika desítek dělníků, kteří přicházejí na noční šichtu. Během chvíle tě obklopí a vy se s Danielem nechtíc stáváte součástí zpola organizovaného davu. Vrátný líně zvedne závoru a procházející jen letmo pozoruje ze strážní budky, pořádná kontrola mu očividně nestojí za námahu.

Když se asi polovina dělníků protlačí skrz bránu do areálu, k továrně se přiřítí jednotka četníků na koních. Za neustávajících zvuků píšťalek zahájí zátah na domnělé odbojáře. Z davu si vytahují vybrané muže a odvádějí je ke koním. To už jsou v pozoru i závodní strážní, kteří zastavují dělníky z druhé strany. Takto v kleštích postupně roste zmatek. Mezi na tebe namáčknutými těly je i několik nervózních chlapíků, kteří si jako horkou bramboru navzájem předávají středně velký balíček.

Co uděláš?

[MC - World of Darkness]

… Vyšehrad - Klub ...

Tobiáši, Ludvík očividně počítal s mnohem bouřlivější podporou. Když ostatní klidně poslouchají tvou polemiku a ty se zmíníš o bezdůvodně umírajících kamarádech, Ludvíkův nejistý pohled zabloudí v nevyřčené prosbě k Miroslavovi. Ten ale upřeně hledí do země a jen si prokřupává klouby na prstech. Ludvík je v tom v tuto chvíli sám a dál ve svých myšlenkách pokračuje mnohem více nerozhodně, ale o to naléhavěji.

"Tobiáši, mně už na frontě padl otec a doma mám dva bratry, které mohou povolat každým dnem. A jestli někdo něco neudělá, budou to jenom další mrtví kamarádi. Pro ty nahoře to jsou totiž jenom čárky v seznamech, rozumíš? Jsme jim úplně fuk. A kdo jiný by s tímhle mohl něco udělat, když ne my? Ti, kteří vědí více a vidí dál? Ti, kteří jsou ochotní přinést nezbytné oběti, aby ochránili své blízké?"

Po těchto slovech Miroslav skoro vyskočí ze židle a s pohledem stále sklopeným odejde z místnosti.

What’s your character really feeling? Ludvík cítí zoufalství. Cítí, že je potřeba něco udělat, chce něco udělat, ale sám to asi nedokáže.

"Nemůžeme přece čekat další rok nebo dva, než někdo něco udělá. Než nás postupně odvedou jako zvířata a Klub se rozpadne. Už jsi nám při rituálu ukázal skrytou pravdu i budoucnost. A teď je nejvyšší čas udělat další krok a přejít k činům. Určitě existují nějaké skryté způsoby, jak ochránit nás i naše rodiny. A jestli nemáš odvahu se jich chopit, udělám to sám."

Odpovědí je mu opatrný, ale upřímný potlesk.

What does your character wish I’d do? Ludvík by byl rád, a Klub ho v tomto podporuje, abys vymyslel způsob, jak zajistit vám i vašim blízkým bezpečí před hrůzami války. Toto je zároveň tvá odpověď na Insight. Na každý tah vedoucí k nějakému adekvátnímu rituálu máš +1.

What does your character intend to do? Pokud Klubu alespoň neslíbíš nějaké činy, Ludvík se postaví proti tobě a nejspíš ti zkusí odvést i další.

Co uděláš?

[MC - World of Darkness]

... na Starém Městě, nedaleko hospody U džbánu ...

Oskare, cestou ke Džbánu v uličkách Starého města narazíte na skupinu rozjařených vojáků. Co pochopíš od tvých hochů, je to část východňáků vyhnaných právě od Džbánu, kteří si svou frustraci zatím vybíjeli jen dalších popíjením a teď by se rádi zakousli do nějakého většího sousta. Bohužel si jich všimneš příliš pozdě a oni vás okamžitě zavalí urážkami a nadávkami. Tví muži se zatím poslušně drží, ale přinejmenším Michal, na jehož tváři je pořád ještě jasně viditelný obtisk tvé dlaně, by si rád taky rád vybil svůj vztek možná hned.

Oskare, ačkoliv teď máte jasnou převahu (small gang, 1 harm hand, 1 armor), alkohol, vztek a rakouský původ jim dodávají dostatek odvahy. Prostým ignorováním se jich nezbavíš. Co uděláš?

[EmilieKavalecz]

...U Džbánu...

Ve chvíli, kdy mě upozorní Aeshma, že se něco děje, projede mnou pocit, že jsem toho vojáka už někdy v minulosti viděla. A rozhodně to nebyl milý mladík. Ale kde? A kdy? Nedám však na sobě nic znát, usměju se a donesu mu vodu i s utěrkou. Ale jsem na pozoru. Zeptám se ho, jestli je v pořádku, protože přeci jenom tolik kopanců během chvilky by odrovnalo kdejakého siláka. On se jen pousměje s tím, že toho dokáže vydržet i víc, ačkoliv to na první pohled možná není poznat. Pokusím se o obdivný pohled, i když je to ve skutečnosti soustředění, protože chci, aby mi Aeshma aspoň poradil, co je tenhle týpek zač. Ale nechce se mnou komunikovat, minimálně ne před tím vojákem. Omluvím se s tím, že musím zavřít hospodu, jinak nedostanu zaplaceno, když se tu budu vybavovat. Ale rozhodně je tu kdykoliv jindy vítán a až příště přijde, ráda si s ním dám třeba večeři. Voják poděkuje, vrátí mi zakrvácenou utěrku v obarvené vodě a odejde. Ještě se naposledy ohlédne a řekne, že určitě přijde. Já si po jeho odchodu oddechnu, protože z nějakého důvodu mě znervózňoval. Douklidím zbytek hospody a sednu si ke krbu, kde je klid a začnu se soustředit. Libuše ví, že mám práci hotovou, tak mě nechá být. Sama podobně medituje, takže to zná. Chci se zeptat Aeshmy, proč jsem z něho měla takový špatný pocit, co to bylo za člověka a byl to vlastně vůbec člověk?
OPEN YOUR BRAIN TO THE WORLD’S PSYCHIC MAELSTROM - EmilieKavalecz:2D6+2 → 8(1 +5 + 2)#WEIRD

[MC - World of Darkness]

... v Emiliině vizi ...

Emilie, Aeshma ti dá stručnou a jasnou odpověď: Vlkodlak. Prokletý člověk, nevyzpytatelný a nebezpečný. Ale nejen to, Aeshma má pocit, že tento vlkodlak je něčím zvláštní. A tak aniž by se tě dlouho vyptával, ponoří se někam hluboko, do míst, kde by andělé neměli moc co pohledávat.

Aeshma vyhledá démony, kteří se s tímhle vlkodlakem osobně setkali. Žádný ale není schopný popsat, co se jim vlastně stalo. Všichni jsou slabí, jejich vazby s materiálním světem byly zpřetrhané. Z lidského pohledu v nich zůstala jen zášť, bolest a strach, kteří démoni poznají jen výjimečně. Ať už se těmhle démonům stalo cokoliv, tento vlkodlak nad nimi vyhrál.

Co uděláš dál?

[Tobiáš Hájek]

… Vyšehrad – Klub …

Ludvíku, Ludvíku, časem by z tebe byl skvělý vůdce, ale máš ten čas? Zamyslím se nad vším co řekl, aura podzimu je najednou všude kolem výraznější, chladný větřík profukuje, světlo zlátne, za okny zdá se padají lístky, zdá se. Jak ochránit všechny blízké když jsem sotva schopen ochránit sám sebe? Co jsou hrůzy války proti hrůzám těsně za hranicí našeho vnímání? Povzdechnu si a chladný vánek ustane.

“Odvaha k provedení rituálu je jedna věc, ale nalezení toho správného a jeho cena je věc druhá. Co když jedinný způsob jak vás všechny ochránit je opětovat polovinu Prahy? Je to přijatelná cena? Samozřejmě, že se pokusím najít nějaký způsob, najít nějaký přijatelný způsob, jak nám všem pomoci. Ale potřebuju informace, budu potřebovat pomoc.” Omlčím se a rozhlédnu po ostatních. Někteří váhají, někteří souhlasně přikyvují. “Možná budeme muset opustit své domovy a pohodlí Prahy, možná to nebude vůbec příjemné. A možná tu zůstaneme a bude to naopak příjemné až moc.” Odmlčím se a nechám ostatní aby zpracovali mé zmatené úvahy, pak se podívám na Ludvíka. “Co jste s Miroslavem provedli?”