Seriály - recenze, doporučení, varování

[Eleshar_Vermillion]

3) Moje glosa je extrémně zkreslena tím, že výběr pro mne nepochopitelně téměř ignoruje Konečné seriály, tedy příběh, nastříhaný prostě na víc dílů, jako Pán prstenů. Na které poukazují ostatní. Třeba True Detective. Je naprosto jasné, že se na tohle chytnu daleko snáze a přesvědčivěji a občas budu i nadšen. Zájemcům takové případy najdu – skrývají se hlouběji v textu.

V angličtině to rozlišují mezi:

"series" - řada vzájemně nesouvisejících krátkých episod provázaných jen prostředím a postavami (Simpsonovi, Přátelé, Červený trpaslík, Star Trek, Teorie velkého třesku,...)

"serial" - jeden příběh rozsekaný na kratší, po sobě jdoucí episody (Stranger Things, True Detective, Narcos, Expanse,...)

Zdá se, že máš problém především s tím prvním, což asi leckdo, včetně mě. Důležité si je ale ten rozdíl ve vyprávění uvědomovat a skoro by se pro to hodilo mít nějakou terminologii taky. Mám pocit, že u nás nic takového není, ale pokud ano, tak je to přesně obráceně (seriál je "series", série je "seriál", ale s tím jsem taky schopen žít, když ekonomie je "economics" a ekonomika je "economy").

[Argonantus]

Eleshar:
do jisté míry tohle vysvětlení na mne funguje. Třeba vysvětluje, proč tak absolutně nedávám Star Trek.

Nicméně ani u konečných seriálů není vyhráno. V drtivé většině z nich detekuji efeklt umělého zdržování děje, většuinou neúnosný.

[ilgir]

3. Seriál Vyprávěj nepovažuji za zdařilý. První série ok, pak už jen nastavovaná kaše.

V zásadě nejsem ve sporu. Ale koukni výš, u kterých seriálů jsem byl ochoten bez problémů shlédnout celou řadu. To už u mne rozhodně není samozřejmé, a třeba Dallas ani náhodou, jeho životnost byla tak dva díly.
Takže relativně bych to viděl docela dobře. A nad vodou to držel ten základní nápad, který je dost neobvyklý.

Ten kronikářský záměr je přidaná hodnota, to jistě. Ale nezachrání seriál, který od druhé série recykluje sám sebe a každá druhá konverzace tam začíná "Dáš si kafe?". Možná je to realistické, ale je to strašné.

Jiná kardinální otázka je, jak moc šetřit na hercích, na zvuku, na scénáristovi, na režisérovi.

Nějaké minimum musí být splněno, aby se na to dalo dívat. Ale když je splněno, pak už neplatí, že 3× větší rozpočet (3× více komparzistů, přestřelek a zničených aut) znamená 3× lepší seriál. V tomhle je možná zakopaný pes crowenovy a Quentinovy WTF reakce. Oni automaticky předpokládají, že český seriál prostě nemůže být stejně dobrý jako ten americký. A ejhle, aspoň podle ČSFD může.

Zcela určitě. Seriály se z podstaty věci hodnotí zaujatě - hvězdičky píší ti, co to viděli, ti, co se na to nedívají, to nehodnotí.

To jistě. Ale já měl na mysli něco jiného. Jestli Češi náhodou nedávají českým seriálům vyšší hodnocení z nějakých kvazivlasteneckých pohnutek. Jestli nejsou shovívavější a neřeknou si "na to, že je to české, tak je to dost dobré, dám 4*". To by vysvětlovalo, proč mají Případy 1. oddělení víc % než Altered Carbon, The Expanse a ty ostatní.

[Quentin]

V tomhle je možná zakopaný pes crowenovy a Quentinovy WTF reakce.

Hlavně jsem žádný srovnatelný ještě osobně neviděl.*

To jistě. Ale já měl na mysli něco jiného. Jestli Češi náhodou nedávají českým seriálům vyšší hodnocení z nějakých kvazivlasteneckých pohnutek. Jestli nejsou shovívavější a neřeknou si "na to, že je to české, tak je to dost dobré, dám 4*". To by vysvětlovalo, proč mají Případy 1. oddělení víc % než Altered Carbon, The Expanse a ty ostatní.

Tohle je vesměs ten předsudek, co mě drží od cíleného vyhledávání českých seriálů. Poslední, co jsem viděl, byly dva díly Doktora Martina. Nijak mě to neurazilo a vydržel jsem se zaujetím do konce, ale do True Detective to má nesmírně daleko.

*edit: Ale přiznávám, že raději Comeback než Big Bang Theory

[Pracující logaritmus]

Qentin: A to je podle mě docela faul, porovnávat to napříč žánry a kategoriemi. Doktora Martina bych srovnával třeba... s Doktorem Martinem.
Třeba já neviděl kriminálku lepší Případů 1. oddělení. Klidně mi nějakou doporuč, ale viděl jsem jich docela dost.

[Argonantus]

Ilgir:

1) Koukám ještě jednou na tu dvojici Případy prvního oddělení https://www.csfd.cz/film/339773-pripady ... i/prehled/
a Labyrint https://www.csfd.cz/film/406882-labyrint/prehled/ která v hodnocení csfd opravdu výrazně vyčnívá. A vlastně tak úplně nechápu, proč. U obou vím o konkurenci, která je přinejmenším stejně dobrá, nebo dokonce lepší. Spíš za tím bude nějaký neodhalený sociologický fenomén, proč Češi tak jásají.

2) Kriminální žánr má prakticky vždy před sebou dilema udělat to ZAJÍMAVÉ nebo REÁLNÉ. Drtivá většina reápných případů, kterými se policie zabývá, jsou dokonale nezajímavé. Neb zajímavost není kritériem; kritériem je jistá míra protiprávnosti. No, a i když případ zajímavý je, tak stejně obsahuje docela podstatnou část strašně nezajímavé práce. Sledování někoho, kdo ten večer nic zajímavého neudělá. Listováním tunami textů, kde se vlastně nic neobjeví. Dotazováním spousty lidí, kteří nic zajímavého neví.

3) Tohle dilema zřejmě platí už od dob Sherlocka Holmese, který se naprosto plánovitě a okázale na realismus vykašlal a vyřítil se po té první linii. Jeho hrdina není policie, nezajímavé případy tudíž vynechává. A tu nudnou práci – pokud nějaká zbyla – přenechá armádě poslíčků v ulicích. A pak máme taky dramatickou zkratku, kdyby bylo nejhůř. Takže na reálnost dlabeme.

4) V těchto stopách šla drtivá většina detektivek. Včetně našich. Moudrý rada Vacátko, vlastně sublimát Čapkových postav, reálný nebyl a ani moc být nechtěl. Chtěl být nostalgicky prvorepublikový. Kapitán Exner, socialistický James Bond s ručením omezeným, mířil také naprosto jinam, než k nějakému realismu. Major Kalaš, socreálný Vacátko, je stále ještě moudrý a tak nějak pro změnu Maigretovský; s reálnou policií, postávající na ulici v dešti nebo prošátrávající hory papírů souvisí dost volně. A všechny tyhle různé varianty zajímavosti a nápadů mají pokračování jak evoluční větve. Třeba nový Vacátko jsou Četnické humoresky.

5) Jistý průlom do realismu měl být Major Zeman, seriál vytvořený původně k oslavě 30 let SNB, a ještě víc Malý pitaval z velkého města. Zreálněly práci policie přidáním slov jako „svodka“ nebo „předběžné zadržení.“ Nicméně taky v tom byla kupa politiky a propagandy. Policie byla nade vše moudrá, rozvážná a moc nechybující; tím z toho utekla realita zas druhou stranou. Krom toho vyprávěno to bylo strašně - iniciativní horlivost mladých jedinců byla krocena rozšafnou moudrostí starých machrů, klišé na klišé a příšerná osmdesátková hudba navrch. Jako musím říci, že Malý pitaval byl jeden ze seriálů, který mi z Dietlovy tvorby obzvláště hnul žlučí; nejodfláknutější, nejnudnější, nejprolhanější, nejslabší herecké výkony.

6) Mluvím o tom proto, že třeba tahle dost trefná recenze http://www.gorilla.cz/2014/01/recenze-p ... tecne.html odhaluje, že Malý pitaval zřejmě stojí za celou dnešní lavinou těch „realističtějších“ českých krimiseriálů; kromě Prvního oddělení třeba také Detektivové od nejsvětější trojice (trojseriál Případ pro exorcistu, Modré stíny a Pět mrtvých psů, již řešený v českém filmu). Základním dramatickým tvarem je porada policajtů, kde se tak trochu žertuje a tak trochu rekapituluje děj pro diváka; nebo bar, kde zúžená parta policajtů opět střídavě žertuje a střídavě řeší případ. Policajti jsou nudní a kožení, ale občas odhalí lidské rysy (chlap se ožere a vyjede po kolegyni, třeba). Všechno je to dost na jedno brdo a plete se to.

7) Kolega Gorilák docela dobře vystihl, že základní problém je ve zvoleném modelu; vyšetřovat se dá jen několika málo způsoby a ty “lidské typy” jsou dost jasně dané – iniciativní blbec (zde Vladyka), starý machr, co to rozsvítí (Polívka), otravný šéf kariérista (Hanuš, opravdu skvělá role), kladný “hlavní tahoun” Vetchý (fakt blbá figura a navíc blbě zahraná) . U těch konkurenčních detektivů v Olomouci jsou ty samé postavy, jinak pojmenované a někým jiným zahrané, a dokonce to samé je i v tom Malém Pitavalu.

8) Totéž „reálné případy“ – i tohle už bylo k vidění v Majoru Zemanovi; i když nčasto totálně změněné (byla-li v tom nějaká politika), přesto je Zeman kaleidoskop nejslavnějších kriminálních případů své doby. Můžeme s tím nesouhlasit, ale je to tak. Zkrátka, nechápu, co lidi na tom tak vzalo, že u několikáté recyklace téhož najednou začali jásat.

9) Jinak souhlasím s Elesharem, že jsem víc pozitivní na ty propojené příběhy; od začátku hledáme toho samého padoucha, třeba. Tenhle jednoduchý scénáristický trik jasně za mne favorizuje ty Modré stíny z Olomouce nad první oddělení; víc v tom není a zbytek jsou detaily. A ještě o patro výš je Rapl https://www.csfd.cz/film/412007-rapl/prehled/ který má navíc i atmosféru jako hrom, a Hynek Čermák je za mne beznadějně přesvědčivější policajt, než Polívka. No, a ještě výš pak Pustina https://www.csfd.cz/film/415669-pustina/prehled/ kde prostě není co řešit a odvážil bych se ji doporučit kdekomu, možná i Quentinovi, a možná i Sadako. Mimochodem, opět reálný případ, dobře vybraný, aby vydržel rozumně natahovat na osm dílů. Se zahraničním vzorem se nabízí srovnávat hlavně s True detective - a to je Pustina jasně lepší.

A za mne bych zatraceně vysoko stavěl i tu původní Expozituru https://www.csfd.cz/film/223893-expozitura/prehled/ co je – navzdory „cool“ složité zápletce a spoustě obratů – taky postavená na zcela reálném případu. S totálně paranoidní atmosférou navíc. Se závažným sdělením jako bonus, o které se pokoušely ty Modré stíny, ale jsou daleko krotší, o to víc, že jsou totálně vymyšlené. expozitura nebyula doceněna, neb přišla dost brzo, a navíc ji všichni odstřelili coby TV NOVA = to musí být debilní. Což zcela výjimečně není (ale druhý díl už ano, tímse podezření potvrzuje).

10) No, a ten Labyrint – to je zas jiná série. Tady o realismus už tak moc nejde, spíš je to dědic českých variací na Dana Browna, kombo Vašíček/Strach, tedy Ďáblova lest, Ztracená brána (Dvořák & Geislerová, pro změnu zmíněná v historické fikcii a konečně ten Labyrint (Langmajer & Kanócz). Mno, Labyrint je o něco krotší a reálnější a civilnější, než jeho předchůdci, ale zase je tu mnohem víc namachrovaných rutinérů typu Donutil, které moc nedávám. Jako moc nevím, proč ze všech Strachů zrovna tento.
á mám osobně se Syrachem nějaký problém a nikomu bych to nedoporučoval.

EDIT: Tady ještě lovím ze dna ty Modré stíny https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 29#p471629

[midewiwin]

Nekonečné seriály typu co epizoda, to uzavřený příběh, mi docela vyhovují /pokud nejsou vyloženě debilní a mají aspoň trochu slušně napsané a zahrané postavy/, protože je vlastně nemusím otrocky sledovat. Nevcucnou mě do žádného rámcového dramatu. A tak když pět dílů vynechám, šestý je v pohodě. Někdy je rámcové drama přítomno, ale je jaksi v pozadí a vykoukne jen občas. Příklad: Bones /příběh hrdinčiných rodičů/.

[Eleshar_Vermillion]

Qentin: A to je podle mě docela faul, porovnávat to napříč žánry a kategoriemi. Doktora Martina bych srovnával třeba... s Doktorem Martinem.

Není to česká variace na Doktor z hor?

[Log 1=0]

Qentin: A to je podle mě docela faul, porovnávat to napříč žánry a kategoriemi. Doktora Martina bych srovnával třeba... s Doktorem Martinem.

Není to česká variace na Doktor z hor?

Je to remake tady tohohle
https://www.csfd.cz/film/176442-doktor-martin/prehled/

[Vallun]

Nekonečné seriály typu co epizoda, to uzavřený příběh, mi docela vyhovují /pokud nejsou vyloženě debilní a mají aspoň trochu slušně napsané a zahrané postavy/, protože je vlastně nemusím otrocky sledovat. Nevcucnou mě do žádného rámcového dramatu. A tak když pět dílů vynechám, šestý je v pohodě. Někdy je rámcové drama přítomno, ale je jaksi v pozadí a vykoukne jen občas. Příklad: Bones /příběh hrdinčiných rodičů/.

jako Sběratelé kostí?

[Argonantus]

Doktora Martina nedávám ani pět minut, protože Donutil.

na vysvětlenou tato podnětná cizí glosa z csfd:

Mlle **

Největší slabina tohoto filmu je zároveň největší slabinou českého filmu vůbec: nemáme vynikající herce, máme jen ty dobré. Slavní čeští herci, zejména ze zde představené generace, které režiséři vrací neustále na plátno jak pejskovu jitrničku, nejsou ochotni stát se svými postavami, a pokud už ano, nejsou k tomu patrně disponováni tak, jak by bylo pro dosažení plného efektu záhodno. Stačí srovnat se zcela řadovými filmy francouzskými, německými, britskými, americkými…
Známé tváře ale i zcela průměrní herci jsou v každém filmu někým jiným, když se díváme na detektiva Johna Rivera, nevidíme Stellana Skarsgarda, když sledujeme příběhy Catherine Cawood, nevidíme Sarah Lancashire, jak hraje Catherine Cawood, její příběh prožíváme jako příběh zdrcené matky, která si nese svůj kříž, že existuje nějaká skutečná Sarah Lancashire při sledování vůbec nevnímáme.
Ovšem zde je to přesně naopak – stále vidíme Vetchého, jak hraje Rašína, Donutila, jak hraje Líbala nebo Kramáře, jsou to pořád hrající herci, kteří poutají naši pozornost sami sebou, nikoli svými postavami. Jejich příběhy jsou příběhem Vetchého, který hraje Rašína, nikoli příběhem Rašína, který myslí jako Rašín, a z jehož prezentované existence vnímáme emoce, které v tu chvíli Rašín cítí. Vetchý je přitom v každé roli nesmírně snaživý, což je nutno maximálně ocenit, ale zjevně pro zásadní role tohoto formátu, které jsou bohužel jeho oblíbenými, postrádá talent, případně čas, přičemž obojí je možné – jak je ovšem vidět v některých případech, jiní to i se stejným časem k nastudování zvládnou s mnohem větší působností – z takových je v tomto filmu v drobné roli zastoupen vynikající Plesl, jiným takovým případem je samozřejmě snad náš nejlepší herec vůbec, Karel Roden, který ale ty známé postavy naší historie nemůže pochopitelně hrát všechny… ;)
Ta zdejší rotující hrající většina působí, jako by je zajímalo to, jak budou v roli vypadat, nikoli jak bude vypadat jejich postava. Některé ženy jako Mme Stivínová jakoby tento aspekt dováděly do extrému – jako by se celou dobu dívaly na sebe do zrcadla a kontrolovaly se, zda jim ty dobové kostýmy sluší, jako by jim záleželo výhradně na tom, jestli se v nich a v roli budou líbit – jako ony samotné. Herci v Čechách se nestávají svými postavami zčásti patrně ze skutečné neschopnosti, ale z části samozřejmě i proto, že večer musí být na představení na Vinohradech, zítra na muzikálu v Dolní Lhotě, a tak dále a tak dále, aby si zajistili určitý finanční standard.
To však není omluva. Jsem si naprosto jistá, že pod nepropustnou krustou této herecké honorace se skrývá, a občas je nám divákům dáno do ni nahlédnout, nemalý zástup opravdu schopných herců, kteří mají bohužel v Čechách málo možností uplatnění svého talentu, a tak doufejme, že do věku postav typu Rašína dozrají alespoň díky koprodukcím evropským a světovým mimo naše hranice. „Lehce snaživý“, to je asi výraz, kterým bych charakterizovala tento snímek nejpříhodněji. Hluboké emoce a velkofilm s tímto přístupem vykřesat z žádného scénáře možné není. Jakkoli by si to příležitost stoleté státnosti jistě zasloužila.

Ono to souvisí i s režijí; tatáž Stivínová hraje v Pustině jak o život, jedna z vůbec nejlepších rolí za mnoho let. Ale někteří režiséři to z herců zřejmě nejsou schopni vyrazit. Nebo k tomu blbě napsaná role nedá prostor.
Ale Donutil je IMHO fakt větší problém, a Vetchý taky. Já je vlastně nikdy neviděl zahrát tak, abych jim věřil.

[midewiwin]

jako Sběratelé kostí?

Jasně. Bones je kratší. A když už se tu seriály angloamerické provenience producírují pod originálními názvy, musím být též světová.

[midewiwin]

Ušatý anglický doktor Martin byl perfektní, aspoň v těch epizodách, co jsem zachytila.
Donutila taky nedávám, a upřímně řečeno, kdybych se to nedočetla, asi by mě nenapadlo, že to je převzatý formát podle toho geniálního ušatce.
Svět pod hlavou byl taky převzatý formát, ale tam česká verze naopak jako přilepšení přidala rozměr, který v originále nebyl a ani nemohl být /totalitní minulost/.

[Sosacek]

Na Rapla (a ten predchozi k tomu) mam velmi dobre reference. Pripady prvniho oddeleni byly dobry, aspon ty dily, ktery jsem videl.

Lepsi nez treba soucasna produkce Netflixu.

EDIT: u tech hercu mam problem hlavne s tim, ze anglictina zni vic dramaticky a cool - u cesky mluvicich mam hrozne casto uncanny valley ze "takhle prece nikdo nemluvi" - a jasne ze tak nikdo nemluvi - dialogy v serialu a realita jsou dost jina vec (hezke vysvetlujici video https://www.youtube.com/watch?v=CHp639vhUJg ) ale u cestiny to nejak hur nesu.

[Sadako]

Malý pitaval z velkého města. Zreálněly práci policie přidáním slov jako „svodka“ nebo „předběžné zadržení.“ Nicméně taky v tom byla kupa politiky a propagandy. Policie byla nade vše moudrá, rozvážná a moc nechybující; tím z toho utekla realita zas druhou stranou. Krom toho vyprávěno to bylo strašně - iniciativní horlivost mladých jedinců byla krocena rozšafnou moudrostí starých machrů, klišé na klišé a příšerná osmdesátková hudba navrch. Jako musím říci, že Malý pitaval byl jeden ze seriálů, který mi z Dietlovy tvorby obzvláště hnul žlučí; nejodfláknutější, nejnudnější, nejprolhanější, nejslabší herecké výkony.

Tohle mě zaujalo, tak jsem si proklikala asi tři díly na youtube.
Připomnělo mi to věc, kterou mě fascinují české seriály a soudobé filmy ze 70. a 80. let - vyblitost barev a kontrastu.
Všechno je šedé, tmavě zelené, nahnědlé, sepraně modré, polochcíple šedorůžové. Oblečení, interiéry, exteriéry, lidé. Orientuji se převážně dle hlasu a příšernosti brýlí, nejsem schopná od sebe ty lidi pořádně oddělit, splývají sami se sebou a s prostředím. Tedy klaďáci a přidružené kulisy. Když někdo vypadá výrazně či je obyvatelem osobitějšího interiéru, bude to záporák, nebo minimálně osoba morálně diskutabilní.
Zpráva Co je jiné, je kaz ve vzoru, skvrna, která se musí vymazat, tady člověka bere po hlavě kladivem.