Mráz Angmaru

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Cennil se ve snu vrátily vzpomínky na události, které již téměř zapomněla…

Uprostřed noci ji vzbudila její maminka a její tvář byla ustaraná a bledá strachem. S ní bylo několik družiníků z hradu a měli tasené meče. I jejich tváře byly zachmuřené a ohlíželi se přes ramena. Děvče vyklouzlo rozespalé z postele a maminka jí rychle oblékla teplý plášť. Neměla čas si vzít nic s sebou. Rychle sevřela v náručí jen svoji nejoblíbenější panenku. Pak už ji bez meškání vedli ven na nádvoří. Když vyšli z budovy, do nosu děvče udeřil kouř a zápach spáleniny, který přehlušil obvyklou vůni moře. Na nádvoří létaly jiskry a osvětlované ohněm získalo vše neskutečný rudý a nachový nádech. Střechy hradu byly v plemenech a slyšela křik mužů, který ji ohlušil. Zahlédla svou tetu, paní na Vinyalondë, jak s mečem v ruce udílela rozkazy; muže, kteří stříleli z ochozů šípy a boj zblízka na hradbách. Strachem se přitiskla k maminčině sukni, aby se u ní schovala, zatímco jim přiváděli koně. Pak ji vysadili na koně a maminka jí utřela slzy ze tváře: „Neboj se, děvčátko moje. Všechno bude v pořádku. Ty se ale nikdy nebojíš, jsi přece odvážná... jsi Cennil.“ Děvče se na ni usmálo, protože to jméno se jí líbilo. Zaslechly ale, jak její teta volá na maminku, že musí okamžitě pryč, a srazila pak mečem jednoho z útočníků, kteří zdolali hradby. Maminka nemeškala, skočila na koně, a v doprovodu několika ozbrojených mužů vyrazili. Družiníci pro ně otevřeli malou branku v hradbách a jezdkyně se neohlížely zpět. Chvíli jejich útěk kryla tma, ale štěstí je opustilo, když vjeli přímo do jednoho nepřátelského oddílu.

Křik. Řev. Řinčení mečů a údery seker. Řičení umírajících koní. Na tvář jí dopadla krev jednoho ze strážců, kterého srazili vedle ní. Bolest. Šavle ji sekla přes levou ruku a děvče upustilo panenku. Někdo hlasitě křičel a uvědomila si, že to je ona. Skrze závoj bolesti a strachu slyšela maminku, jak na ni volala, aby jela dál. Děvče pobídlo koně a strachem zdivočelé zvíře jelo nocí a bojem vpřed. Projely. Ona a její maminka. Nikdo jiný. Slyšely, jak zvuky boje za nimi odumíraly, zatímco jejich koně klopýtali nocí a za nimi mizela na obzoru silueta hořícího hradu, ve kterém zřejmě shořelo vše, co Cennil v životě znala a všichni, na kterých jí kromě maminky kdy záleželo...


Vzbudila se se škubnutím a sevřela podvědomě meč. Když si uvědomila, kde je, opět jílec pustila a protřela si rozespale oči. Nepřítomně si přejela prsty přes hřbet levé ruky, kde byla dodnes slabě rozeznatelná bledá jizva...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 1101
Registrován: 5. 6. 2009, 00:49
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo »

Super, jen dál a houšť :clap: .

Boubaque: Jako nemusí to být hned, že =)...ale když to pak nastavíte jako pay what you want, rád to podpořím.
Hry hraju a ještě radši dělám - doma i v práci.
Uživatelský avatar
Gjeller
Příspěvky: 3
Registrován: 19. 3. 2017, 10:53

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Gjeller »

Další příběhy jsou netrpělivě očekávány... :-)
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Gjeller píše: 25. 5. 2017, 15:43Další příběhy jsou netrpělivě očekávány... :-)
Měli jsme hrát v pondělí, ale byli jsme s bráchou nemocní, takže jsme to bohužel museli odložit. Třeba to vyjde příští. :wink:

Moc díky za zpětnou vazbu - potěší vědět, že lidé ty zápisy čtou. :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Lorwyn »

Čtou, čtou a jsou závislí! Vždycky když vidím, že je tu nový příspěvěk, třesu se jak feťák na další dávku a ona je to často místo dalšího příběhu chvála...ale zasloužená :-)
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Lorwyn píše: 25. 5. 2017, 22:45Čtou, čtou a jsou závislí! Vždycky když vidím, že je tu nový příspěvěk, třesu se jak feťák na další dávku a ona je to často místo dalšího příběhu chvála...ale zasloužená :-)
Moc díky za podporu, Lorwyn! $lol$ :clap:
Jdu zjistit, jak mají ostatní čas a kdy bychom mohli hrát. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Jako drobnou zálohu máte alespoň obrázek společníků (použili jsme jej jako obálku Drakkaru). U ohně v popředí je zleva doprava Cennil, stojící Draugion a Ælfhild s Vlčkem. Napůl přízračná postava v pozadí je Urcuner. Snad se vám líbí! :wink:

Obrázek
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Společníci putují na jih (dvacáté šesté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Společníci za sebou spatřili nepřátele na koních, kteří jim byli v patách. Mezi jezdci za nimi bylo několik mužů v angmarských barvách, dvojice Vrchovců na divokých koních a dvojice šilhavých Východňanů s nažloutlými tvářemi. Mohlo jich být sedm nebo osm. Jeden z Východňanů byl zřejmě zběhlý ve střelbě ze sedla, protože vytáhl luk a předjel ostatní, aby mohl střílet na pronásledované. Zatím byl mimo dostřel, ale rychle se blížili. Draugion se rozhlédl po ostatních: „Tak co? Budeme se prát?“ Nikdo ale neměl chuť se pouštět do boje proti nepřátelské přesile, pobídli proto koně a pokusili se jim uniknout. Cennil vedla koně vpřed, zatímco Ælfhild se jim snažila najít cestu pryč (Cennil se snaží pomáhat Ælfhild (2): výsledek 1 / proti 1 – úspěch, Kryštof si mohl přičíst +1) a Draugion zvrátil hlavu a zavyl jako vlk, aby poplašil koně nepřátel (Draugion se snaží pomáhat Ælfhild (2): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, pokusil se jej přehodit za bod osudu, ale neuspěl a Kryštof dostal postih -1, jak jsme se před hodem domluvili). Vytí ale poplašilo i jejich koně a ztratili cenné chvíle, když se snažili koně přesvědčit, aby vyrazili. Ælfhild vyrazila první a tryskem se snažili ztratit nepřátelům (Ælfhild (3+1-1): výsledek 1 / pronásledovatelé (2): výsledek 4 – neúspěch).

Obrázek

Když vyjeli z mírného dolíku, spatřili, že oba Vrchovci a jeden z Východňanů, kteří na sobě neměli žádné brnění, vyrazili vpřed a uzavírali jim únikovou cestu zprava. Zbylá čtveřice jezdců je doháněla zezadu a uzavírala past. Bylo jasné, že jejich záměr nevyšel a boji se nevyhnou. Ælfhild otočila koně, přehodila si uzdu přes hrušku sedla, vytáhla luk a založila šíp do tětivy. Pak pobídla svého koně stehny, aby vyrazila vstříc Východňanovi, který si také připravil luk a vystřelil šíp. Dívka podvědomě ucukla hlavou, když kolem ní zahvízdala střela. Odpověděla vlastním šípem, ale ten jezdce minul. Sáhla pro další do toulce a znovu natáhla tětivu (Ælfhild (3): výsledek 4 / Východňan (3): výsledek -1 – výrazný úspěch). Tento šíp zasvištěl vzduchem, zasáhl jezdce jako palice a srazil ho mrtvého ze sedla. Když se Ælfhild rozjela zpět, Draugion se podíval po Cennil. Ta tasila meč a zavolala: „Jeď! Zdržím ty další!“ Draugion přikývl, otočil vlastního koně a zamířil za éothéodskou dívkou směrem k jezdcům za nimi. Vyrazil vpřed a pokusil se uhodit na protivníky (Draugion (3): výsledek 2 / jezdci (2): výsledek 3 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Těla). Ti jej ale odrazili a horal musel couvnout s novým krvavým šrámem. Cennil mezitím vyrazila vpřed. V patách jí byla mladičká Tuilind, jejíž tváře plály a oči jí svítily strachem a nadšením z bitvy. Cardolanská dívka se snažila jet tak, aby vždy stála mezi nepřáteli a děvčetem, které ji následovalo do bitvy, a zároveň nepřátele vylákala k sobě (Cennil (3): výsledek 2 / jezdci (2): výsledek 3 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt „Odvaha je mé druhé jméno“ a otočil kostky – výsledkem bylo 4/3 a tím pádem úspěch). Vyrazila tryskem vpřed, ale pak se zastavila, a když se protivníci rozdělili, aby na ni mohli zaútočit z obou stran, pobídla koně vpřed a dostala se k jednomu z Vrchovců dříve, než mohli svou chybu napravit. Vrchovec vykryl její ránu štítem, ale její síla jej srazila ze sedla.

Obrázek

Ælfhild mezitím nasadila na tětivu další šíp, ohlédla se na protivníky a chvíli vyčkávala, než uviděla příležitost a zacílila (Ælfhild (3): výsledek 4 / proti 1 – úspěch). Její střela zasáhla jednoho z nepřátel ve chvíli, kdy zvedl meč a zasáhla jeho nechráněné podpaží. Zemřel ještě, než jeho tělo dopadlo na zem. Draugion, kterého předtím donutili jezdci ustoupit, se nyní vyšvihl na sedlo vlastního koně a skočil proti nepříteli (Draugion (3): výsledek 2 / jezdec (1): výsledek 3 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Lstivost a otočil kostku – výsledkem bylo 4/3 a tím pádem úspěch). Už v letu ale viděl, že jezdec je na jeho útok připraven a proto impulzivně mrštil v letu svou dýku a dopadl na zem kotoulem. Jeho dýka zasáhla nepřítele do hrudi a zůstala v ráně. Cennil na druhé straně mezitím pobídla koně, aby získala lepší pozici pro další útok a udržela Tuilind od přímé bitvy. Přestože děvče drželo v ruce obnaženou čepel dýky, cardolanská dívka ji nechtěla vystavit žádnému nebezpečí (Cennil (3): výsledek 3 / jezdci (2): výsledek 2 – úspěch, do dalšího kola měl Bubák na hod +1). Podařilo se jí zaujmout pozici, ze které mohla vyrazit k nepřátelům, zatímco Tuilind byla před útokem kryta. Pokud by ji někdo chtěl ohrozit, musel by projít přes Cennil.

Proti Ælfhild vyrazil poslední ze dvou jezdců zadní čtveřice, který se stále držel v sedle (Ælfhild (3): výsledek 3 / jezdec (2): výsledek 4 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Těla). Jezdec projel kolem ní a udeřil ji vlastním štítem. Dívce se spustila z nosu krev, která jí potřísnila košili a upustila luk, zatímco měla co dělat, aby se udržela v sedle. Draugion se vyšvihl do sedla za zraněného a začal jej škrtit (Draugion (3): výsledek 1 / jezdec (2): výsledek -1 – úspěch). Jezdec musel pustit meč z ruky, aby se mohl bránit, ale nepodařilo se mu horala zbavit a pomalu začal modrat v obličeji. Na druhé straně bojiště Cennil pobídla koně a s výkřikem vyrazila proti dvojici nepřátel, kteří vyjeli proti ní (Cennil (3+1): výsledek 8! / jezdci (2): výsledek 4 – výrazný úspěch! Čtyři plusy!). První jel Východňan, který měl tasenou zakřivenou šavli, kterou mával nad hlavou. Cennil projela kolem něj a sekla odspodu elfí čepelí, kterou jí zapůjčila Eldalótë. Ostří Gwaev zašelestilo jako vítr, když přeťalo Východňana napříč a uťalo mu ruku se zbraní a hlavu. Vrchovce, který jel jako druhý postříkala teplá krev jeho společníka.

Ælfhild si utřela krev hřbetem ruky a nenávistivě se podívala za jezdcem, který ji uhodil. Tasila meč, ale přehodila si ho do levé ruky a pravou, na které se jasně rýsoval ornament, který získala na severu v rhudaurských horách, pozvedla proti nepříteli (Ælfhild (4): výsledek 5 / jezdec (3): výsledek 2 – úspěch). Zvedl se ledový vichr, který zasvištěl nad bojištěm a shodil jezdce ze sedla. Těžce dopadl mezi kameny a nevstal. Draugion, zápolící s jezdcem před sebou zavrčel: „Přestaň se cukat, nebo to tvůj konec!“ (Draugion (2): výsledek 2 / zraněný jezdec (2): výsledek 0 – úspěch) Horal uchopil dýku stále zaraženou v nepřítelově rameni a otočil jí v ráně. Jezdec vykřikl strašlivou bolestí a vzdal se. Zvedl ruce a podle horalových rozkazů sesedl z koně a sedl si na zem. Na druhé straně se Cennil ohlédla za svými nepřáteli. Oba Vrchovci, jeden stále v sedle svého koníka a druhý opěšalý, toho měli právě dost. Oba prchali pryč z bojiště, otřeseni porážkou. Cardolanská dívka sklonila meč a ohlédla se na Tuilind, které plály oči: „Vedla sis dobře.“ Děvče se nadmulo pýchou a její úsměv na tváři nemohl být širší. Obě směřovaly zpět k ostatním.

Obrázek

Ælfhild seskočila z koně a zkontrolovala muže, kterého ze sedla smetl ledový vichr. Byl mrtvý. Při pádu ze sedla si srazil vaz a jeho mrtvé oči hleděly na dívku vyčítavě. Ælfhild odvrátila tvář a podvědomě opět ukryla ornament na hřbetě ruky pod rukáv košile. Zatímco Draugion dohlížel na zajatce, vyšla vstříc oběma jezdkyním. Éothéodská dívka kývla směrem k prchajícím Vrchovcům: „Není úplně dobrý nápad je nechat uniknout.“ Zároveň v jejím hlase ale bylo jasně řečeno, že s tím nehodlá nic dělat… a ostatní měli dojem, že má pro dnešek dost mrti a umírání. Cennil pokrčila rameny: „Někteří stejně uniknou a ze směru naší cesty nedokážou určit, kam přesně jedeme. Pokud hledali Urcunera nebo Helegrist, pak vědí jen tolik, že my je nemáme.“

Draugion kopnutím srazil zajatce k zemi, potěžkal sekeru a zeptal se hrubě: „Proč nás pronásledujete?“ (Draugion (2): výsledek -1 / zajatý nepřítel (1): výsledek 4 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Krev rhudaurských klanů a přehodil kostky – výsledkem byla ale 3/4 a tím pádem neúspěch). Vyslechl zajatce, ale uvěřil tomu, že muž byl jen nízko postavený válečník a o cílech výpravy neměl tušení. Dostali z něj jen to, že nějakou dobu hlídali jižní hranice elfího území a pak je pronásledovali. Proč a jak ale zajatec tvrdil, že nevěděl a Draugion byl nakloněn mu věřit.

Když skončil vyptávání, přemýšlel, co nyní se zajatcem a napůl v žertu se ohlédl po éothéodské dívce: „Vlček už dnes jedl?“ Ælfhild se podívala na vystrašeného zajatce, z hrdla se jí vydralo vlčí zavrčení a odvětila: „Vlček by něco takového nejedl. Tvůj zajatec je samá šlacha a kost. Vzít ho s sebou do Tharbadu a předat ho Cardolanským?“ Horal se dlouze zamyslel a podíval se na zraněného: „Před osmnácti lety jsem bojoval pod prapory Černokněžného krále, ale setkal jsem se s mužem, který mi dal možnost přemýšlet nad tím, jestli je cesta po které kráčím tou, po které kráčet chci. Kam půjdeš, když ti vrátím tvou svobodu?“ Zajatec pokrčil rameny a řekl prostě: „Domů. Nic jiného neznám.“ Cennil řekla: „Pokud se vrátíš do řad angmarských vojsk, skončíš takhle…“ Zkrvaveným mečem ukázala na mrtvé, kteří leželi na studené zemi: „Taková je tvá odměna – můj meč, její šíp, nebo cardolanská kopí a sekery. Jinou možnost nemáš, protože Černokněžný král tě zase pošle do boje. Jiné využití pro tebe nemá a nemáš pro něj žádnou cenu. Tvá smrt je pro něj bezvýznamná.“ Rozhostilo se ticho, které prolomila Tuilind, která došla k zajatci, stydlivě se na něj usmála a začala mu čistit ránu (Fingalenův bod osudu). Děvče pak prostě řeklo: „Na dvoře paní Rodwen je vždycky místo pro ty, kteří hledají upřímně nový začátek – mohl bys být tím, kdo jej tam najde.“ Zajatec k ní zvedl oči, prohlédl si ji a děvče si možná neuvědomilo, že si zřejmě domníval, že mu nabízí víc, než si myslela.

Nechali zajatce jít a zamířili na jih. Když se horal ohlédl za postavou, která zůstala za nimi, odfrkl si pod vousy: „Kdo jednou zradil, už vždycky zradí.“ Propuštěný zajatec je zamyšleně sledoval, dokud nezmizeli za horizontem.

Jeli dál, když si Draugion všiml, že si ho Tuilind pozorně prohlížela. Když se na ni podíval a zvedl obočí, děvče řeklo vážně: „Změnil ses. Horal, který přijel na hrad paní Rodwen, by tomu zajatci podřízl hrdlo a nevěnoval mu další pohled nebo myšlenku.“ Draugion viditelně znejistěl a odpověděl úmyslně hrubě, aby zakryl zdánlivou slabost: „Pokud na něj narazím ještě jednou s angmarským odznakem, pak udělám přesně to.“ Doprovodil to gestem, při kterém si přejel prstem pod krkem, ale možná až moc se snažil dát důraz na svou hrubost a Tuilind možná viděla, že si jen chrání svou pověst. Usmála se a pobídla koně, aby dohnala Cennil. Horal si povzdechl a vyrazil za nimi.

Obrázek

Společníci pokračovali na jih podél břehů Šeravy, dokud se neminuli zamrzlé mokřady kraje vodních labutí na druhé straně. Poté, co se do řeky vlily vody Labutí řeky, překročili Zelenou cestu a vyhnuli se zdálky Tharbadu. Shodli se, že čím méně lidí ví o jejich cestě, tím lépe. Nevěděli také, zda tharbadský pán ví o tom, že Cennil má být zatčena a nechtěli riskovat prozrazení. Mířili do jižních lén liduprázdnými rovinami Minhiriath, opuštěné Cardolanskými před dávnou dobou. Míjeli vypálené vesnice, které zarůstaly trávou a kamenné sochy Dúnedain, rozbité a drolící se, vystavené počasí a ničení skřetů. Cennil je vedla těmi nehostinnými kraji a hledala cestu, která by je zavedla k hradu pana Brondila (Cennil (2): výsledek 1 / proti 1 – úspěch). Vyhnuli se všem nepřátelům a naštěstí potkali cardolanskou jízdní hlídku, která jim uctivě popsala cestu tam, kam potřebovali jet.

Obrázek

Brondilův hrad byla ve skutečnosti stará númenorejská věž, kterou obrostlo malé městečko, kam se uchýlili všichni uprchlíci z okolí. Přátelé byli do hradeb městečka vpuštěni bez problémů a ubytovali se v hostinci. Hostinský se jich s úsměvem zeptal: „Přijeli jste z Tharbadu?“ Cennil mu odpověděla opatrně: „Přijeli jsme ze Severu a jsme už dlouho v sedlech. Tharbad jsme míjeli po cestě.“ Hostinský se zdál spokojený s odpovědí a nechal je ustájit koně a svlažit hrdla po dlouhé cestě. Když seděli v hostinci, Cennil zaslechla, že mezi lidmi se nejčastěji mluvilo o dlouhé zimě, jakou málokdo pamatoval. Už mělo být dávno jaro, ale na celém Severu ještě ležela tuhá zima. Někteří ukazovali směrem k půlnoci a dělali prsty ochranná znamení, když mluvili šeptem o kouzlech Černokněžného krále a jeho ledové paži, která se natahuje na jih. Zaslechli také stížnosti na to, že Cardolan i Arthedain nechali svá jižní léna u moře na holičkách. Nějaké malé pomoci se jim ještě dostávalo občas z Tharbadu, ale posily nebo zásoby ze severu sem nedorazily už dlouho.

Obrázek

Když společníci zahnali nejhorší žízeň a hlad po cestě, zamířili do věže pana Brondila, která se vypínala nad městečko. U bran se Cennil představila jako Strážkyně meče paní Rodwen a požádala o setkání s panem Brondilem. Stráže je vpustily dovnitř a po chvíli čekání je uvedly do síně, kde za stolem seděl carodlanský pán, který se na ně usmíval. Když vešli, uvědomili si, že v rukou drží stočený dopis a na stole na ně zakrákal Vrák, osobní posel paní Rodwen. Dveře, které za nimi sloužící zavřeli, zaduněly jako mříže vězení…

(Tady jsme hraní opět přerušili. Uvidíme příště, co obsahuje dopis, který drží pan Brondil v rukách. Je v něm zpráva o Cennil? Nechá je Brondil uvrhnout do vězení? Nebo je v něm nějaká jiná zpráva? Dostane Cennil odpovědi na své otázky o tom, kým ve skutečnosti je a kdo je její rodina?)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Rodinné záležitosti (dvacáté sedmé sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Jak vešli do komnaty, Vlček vyrazil vpřed, když spatřil havrana sedícího na stole. Vrák zakrákal, roztáhl křídla a několika máchnutími vyletěl na stropní trám, po kterém přecházel sem a tam a krákal na vlka dole. Ten si sedl a s vyplazeným jazykem sledoval kořist, která mu unikla. Ælfhild ho s úsměvem zavolala zpátky a Vlček tak trochu neochotně šel zpět k ní, lehl si jí u nohou a lízal si packy. Po očku ale stále sledoval havrana, který z jeho přítomnosti stále nebyl příliš nadšený.

Cennil pak postoupila vpřed a uklonila se: „Zdravím vás, pane Brondile. Jsem ráda, že jste nás přijal. “ Pak se ohlédla na havrana a usmála se při vzpomínce na jejich první setkání: „Kdybych věděla, že zde bude i posel paní Rodwen, byla bych přinesla sušenou rybu.“ Vrák radostně zakráral v odpověď, zatímco si na trámu načechrával peří. Pan Brondil, který seděl za stolem a před sebou měl vzkaz, který havran zřejmě přinesl, se usmál a řekl: „Vítejte! Co vás přivádí do mých skromných síní?“ Cennil si odkašlala: „Vlastně je to vzkaz, který jste mi zanechal na sněmu. Snad se, pane, nezlobíte, že jsem si jej vyložila jako pozvání. Připomněl mi totiž, že jsem měla v jižním Cardolanu rodiče a rodinu. Ráda bych se o nich dozvěděla víc, než vím.“ Pak se otočila a ukázala na ostatní: „To jsou mí společníci na této cestě.“ Jmenovala jejich jména a tituly a zarazila se, když se dostala k Tuilind. Pak řekla: „Toto je Tuilind, má komorná a přítelkyně.“ Bylo vidět, že děvče se při slovech „přítelkyně“ radostně usmálo.

Obrázek

Brondil vnímal jména společníků jen napůl, když o něčem přemýšlel. Pak řekl: „Ach, vzkaz.“ Bezmyšlenkovitě vzal ze stolu psaní, které leželo před ním, a pak je zase položil. Pak se upřeně podíval na Cennil a zeptal se: „Co všechno si pamatuješ ze svého dětství?“ Cennil se ošila, ale pak řekla: „Není toho mnoho. Pamatuji se na své rodiče a tetu Ningwel, ale jinak jen útržky... pamatuji se také na svého strýce, ale doufala jsem, že na něj nebudu už nikdy muset vzpomínat.“ Brondilovy oči ji upřeně sledovaly: „Předpokládám správně, že jsi Garthyril z Vinyalondë?“ Cennil se podívala omluvně na Draugiona a hlavně na Ælfhild, které se s tím nikdy nesvěřila, ale přikývla: „Je to tak. To je mé jméno.“

Brondil zhluboka vydechl, když se konečně potvrdilo něco, co si jen domýšlel. Usmál se, kývl jim, aby se posadili a ze džbánu jim rozlil víno. Draugion si nebyl úplně jistý, co se kolem děje, ale vzal víno jako jistotu, ke které se nyní mohl upnout. Cennil mezitím vyprávěla, co si pamatovala z událostí oné dávné noci, kdy musela s maminkou uprchnout z rodného hradu uprostřed noci a skrze plameny. Všichni tu příhodu slyšeli poprvé a v místnosti panovalo ticho, zatímco vyprávěla. Zvláště Ælfhild naslouchala jejímu vyprávění velice pozorně. Cennil pak zakončila: „Mojí matce i mě se podařilo uniknout z obležení, ale později ji zajali skřeti a zemřela tam. Mě zachránil jeden z elfů, kteří bojovali po boku Cardolanských.“ Brondil zvedl oči: „Proč „Cennil“? „Odvážná“?“ Dívka odpověděla prostě: „Protože tak mi říkávala moje matka.“

Obrázek

Pán domu se zvedl, bezmyšlenkovitě schoval dopis do kapsy a pokynul Cennil, aby jej následovala. Poodešel stranou a ukázal jí obraz, který visel na stěně. Cennil zalapala po dechu, protože na obraze byla vyvedena její maminka. Její podoba se jí ve vzpomínkách již dávno rozplynula, ale nyní ji viděla přímo před sebou. Co bylo zvláštní a co si nikdy neuvědomovala, bylo, že žena na obraze vypadala naprosto stejně jako ona. Bylo to, jakoby se podoba zemřelé vrátila zpět do Středozemě v Cennil. Nyní dávaly smysl některé udivené pohledy Dúnedain v podhradí. Pokud tu podobu Urcuner, který se o Cennil staral a znal i její matku, pak si to nechal pro sebe.

Brondil pak začal vyprávět. Vinyalondë byl kdysi hlavní přístav Númenorejců na Severu, který se nachází v ústí Šeravy. Dnes byl nám jako Lond Daer (Dlouhý přístav), byl v troskách a téměř se nepoužíval. V zásadě to byla jen pevnost nad hradem, kterou Dúnedain stále drželi proti nepřátelům. Od příchodu Vyhnanců do Středozemě tam vládl rod pánů z Vinyalondë. Cennilina teta Ningwel byla poslední paní na Vinyalondë a protože vlastní děti neměla a ani mít nemohla, paní na Vinyalondë se po ní měla stát její sestra Merileth (Cennilina maminka) a její dědicové. Když byla nyní mrtva, pak dědičkou po paní Ningwel byla Cennil.

Cennilin strýc, který byl nejmladší ze tří sourozenců a neměl naději nic zdědit, se rozhodl obrátit proti vlastní rodině, aby se domohl toho, o čem si myslel, že mu patří. Černokněžný král mu poskytl vojáky, se kterými oblehli hrad. Z toho obležení projela Cennil se svou maminkou, ale ta byla později zabita v jižním Carodlanu skřety. Cennil si myslela, že její teta v boji o hrad zahynula a hrad za ní shořel se vším, co kdy znala. Ve vzpomínkách malého děvčete nebylo možné, aby to někdo přežil. Proto se nikdy nevrátila zpět, protože si myslela, že není k čemu se vracet. Navíc se také bála používat své vlastní jméno, protože slyšela jméno svého strýce, které bylo všeobecně známo jako jméno zrádce a opovrhováno. Proto si myslela, že i celý její rod je opovrhován a ponechala si jméno Cennil.
“Rodokmen Cenniliny rodiny píše: Dorondir z Vinyalondë (Cennilin dědeček)

-> Ningwel z Vynialondë (teta Cennil, nejstarší ze sourozenců dědička titulu i panství na Vinyalondë)
-> Merileth (matka Cennil) + Fingaer z Tharbadu (otec Cennil, příbuzný pána z Tharbadu) --> Garthyril (Cennil)
-> Naruthir (strýc, nejmladší ze sourozenců a bez naděje, že něco zdědí; zrádce vlastního lidu i krve)
Když se opět posadili, Cennil zůstala sedět v hlubokém zamyšlení a ztracena ve vzpomínkách. Zato Draugion se téměř potutleně ozval: „Je pozoruhodné, pane, že doteď visí té ženy ve tvém trůnním sále.“ Brondil se na horala podíval ostře a možná trochu zahanbeně. Pak po chvíli rozvažování vyhrkl: „Je pravda, že určitou dobu jsem usiloval o ruku paní Merileth, Garthyriliny maminky... a je také pravda, že jsem se nikdy neoženil. Jste spokojen, pane posměváčku?“ Draugion se ohlédl po Cennil a v její zamyšlené tváři hledal, zdali nespatří rodové rysy, které viděl u Brondila, ale nahlas odpověděl: „Ale samozřejmě. Děkuji.“ Brondil pustil horala ze zřetele a obrátil se zpět k Cennil. Když k němu zvedla po chvíli oči, zeptal se: „Co budeš dělat Garthyril, když už víš, odkud pocházíš?“ Dívka mu odpověděla: „Na jednu věc jsi zapomněl. Žije ještě paní Ningwel, moje teta?“ Brondil se usmál: „Stále je paní na Vinyalondë. Když jsem jí zpravil o tom, že její neteř je možná naživu, zamířila bez odkladu na sever do Havraní pevnosti za paní Rodwen, aby se dozvěděla víc.“

Pak, jakoby si na něco vzpomněl, vytáhl z kapsy dopis a zvedl ho, aby jim ho ukázal: „Vlastně Vrák přinesl zprávu od paní Rodwen, která tě bude zajímat, paní Garthyril.“ Ještě jednou jej přeletěl očima a pak řekl: „Dvorní dáma paní Rodwen, paní Gelbis a rytíř Taweril se vzali a zvou všechny cardolanské pány, aby s nimi oslavili své štěstí. Nakolik tomu rozumím, vy dvě se dobře znáte.“ Cennil pochmurně přikývla. Gelbis byla ta dáma, která ji týrala, když byly společně dvorními dámami a odvážila se uhodit Tuilind. Rytíř Taweril byl ten, který se na sněmu snažil nejvíce zhatit Ælfricovy plány na útok proti skřetům. Při vyslovení jména Gelbis si Ælfhild podvědomě ukryla své tetování na ruce a Draugion si vzpomněl, že dvorní dáma vyslechla jeho rozhovor se starým Ælfricem o zvláštní moci, kterou jeho dcera vládne. Vrák sám zakrákal ublíženě, protože nechtěl být nijak s touto ženštinou spojován a toto zakrákání vykouzlilo úsměv na Ælfhildině tváři. Cennil odpověděla odměřeně a velice dobře volenými slovy: „Vskutku znamenitá zpráva. Doufám, že jí budou brzy dopřány děti, aby mohla svůj čas plně věnovat výchově mužů, kteří v budoucnu pozvednou slávu Carodlanu.“

Obrázek

Brondil jim vyložil, že Vrák také potvrdil zprávy zvědů o angmarském vojsku, které oblehlo Vinyalondë. Sbíral muže své domácnosti a muže z blízkých lén, aby pevnosti vyrazili na pomoc. Zvedl oči k Cennil a zeptal se: „Pojedete s námi, paní Garthyril? Pomůžete nám osvobodit sídlo vašich předků?“ Draugion upil vína a řekl: „Dobrá příležitost přihlásit se o dědictví!“ Cennil ho zpražila pohledem, až se horal podvědomě přikrčil, a odpověděla Brondilovi: „Bez ohledu na nějaké nároky je mou povinností chránit Cardolan a pokud padne Vinyalondë, pak zbytek jižního Cardolanu se jen těžko udrží.“ Pak sklopila oči a ohlédla se k Draugionovi a Ælfhild: „Mohu ale mluvit jen za sebe.“ Tuilind, která až doteď mlčela, se zvedla a dychtivě vykřikla: „Já půjdu s vámi, paní!“ Ælfhild chvíli mlčela, ale pak řekla rozhodně: „Na výpravu jsme vyrazili společně s tím, že pomůžeme Cennil. Neobrátím se ani teď. Luk a šípy jsou připraveny, stejně jako Wulfbana.“ Draugion odvětil: „Stále nevím, jaké úmysly vedly Teilina za tebou do Roklinky, ale myslím, že raději zemřu v poli proti Angmarským, než shnít někde v šatlavě Havraní pevnosti.“ Brondil jim pozorně naslouchal a zachmuřil se při slovech o šatlavě, protože nevěděl, co tím horal míní. Cennil rychle řekla: „Nevěřím, že by proti tobě někdo měl závažných obvinění.“ Horal pokrčil rameny: „Moje místo je vedle vás. Svou rodinu a domov jsem nechal za sebou... a nyní musím nový domov najít, nebo jej vybojovat.“

Měli vyrazit dalšího dne (ještě čekali na jezdce ze vzdálenějších lén) a Brondil jim nabídl, aby využili jeho zbrojnice a vyzbrojili do bitvy. Cennil si chtěla vzít přilbici, ale přistoupil k ní Brondil a podal jí stříbrnou númenorejskou přilbici, který byla vyrobena pro dámu. Měla chrániče tváří vytvořené jako křídla mořského ptáka. Cennil si ji vyzkoušela a zjistila, že jí padne jako ulitá. Cennil se pak zeptala Brondila: „Smím se zeptat, co je to za přilbici? Vypadá to, jako by byla vyrobena přímo pro mě.“ Brondil se usmál: „Patřila vašemu rodu a já ji pouze opatroval. Měl jsem ji déle, než jsem původně myslel, že ji budu muset střežit... ale nyní je opět vaše.“ ¨

Draugion si doplnil jen zásoby, Ælfhild pak toulec novými šípy a hledala pak ve zbrojnici, kdy našla lukostřeleckou rukavici bez prstů na levou ruku, která sloužila jako její chránič. Dívka si ji nasadila a ukryla tak symboly moci na hřbetě ruky. K rukavici patřil i toulec s númenorejskými šípy s černým opeřením, které byly delší než její běžné šípy. Ze svého lórienského luku je ale dokázala bez problémů vystřelit. Vzala si proto i tento druhý toulec a pověsila si ho k sedlu. Tuilind v Roklince nechala svůj ohromný meč, který jí byl příliš velký, ale nyní si Cennil všimla, že má u pasu stříbrem vykládanou dýku, jejíž záštitu tvořily rozepjatá křídla vlaštovky. Zeptala se: „Kde jsi přišla k té dýce?“ Děvče odpovědělo: „Dal mi ji Teilin, než jsme vyrazili do Roklinky.“ Cennil na to nic neřekla.
“Shromážděné cardolanské síly“ píše:celkem 10 družin jezdců (120 mužů)
- 4 družiny herth, mužů z domu pana Brondila a dalších jižních rytířů (48 těžkooděných jezdců)
- 6 družin lehkooděných jezdců
Když se ráno shromáždili jezdci před cestou, zvedl se rytíř Brondil ve třmenech a oslovil je: „Muži Cardolanu! Vinyalondë, které je naší záštitou proti nepřátelům, je v obležení! Pokud padne, je veta po všech panstvích Dúnedain v jižním Cardolanu a u Moře. Shromáždili jsme se, abychom tomu zabránili. Do boje nás povede paní Garthyril z Vinyalondë, dědička paní Ningwel a Strážkyně meče paní Rodwen, správkyně Carodlanu!“ Z lehkého úsměvu na Brondilově tváři bylo jasné, že její jméno a titul prohlásil veřejně zcela úmyslně a přestože Cennil by dala přednost možnosti připojit se v tichosti, Draugion pozvedl při jejím jménu svůj zbraň a vykřikl. K němu se připojili ostatní jezdci okolo a brzy všichni jezdci provolávali slávu Garthyril z Vinyalondë. Cennil tasila svůj meč, zvedla jej, aby prokázala úctu jezdcům a pak jím namířila, aby oddíl vyrazil.

Obrázek

Rytíř Brondil se zařadil za ni a zcela samozřejmě začal jednat jako její zástupce a velitel, když jí tlumeným hlasem nabízel rady získané za několik desetiletí války se skřety v jižním Cardolanu. Když jí nabídl, že by měli dopředu poslat zvědy, Cennil přikývla: „Zrovna jsem to chtěla udělat.“ Mířili rychle podél řeky k ústí a snažili se nebudit příliš pozornosti, protože utajení bylo jejich silou. Naštěstí nenarazili na žádné skřetí hlídky nebo jezdce na vlcích, kterými se jinak břehy často hemžily.

Zdálky byla cítit sůl ve vzduchu a vzdálené Moře a Cennil si vybavila v hlavě starou říkanku, kterou jí učila její maminka, když vyrůstala na vinyalondském hradu:
„Vysoké lodě, vysocí králové,
třikrát tři,
copak si přivezli z tonoucí země
po moři?
Semd hvězd, sedm kamenů
A strom bělostný.“
Obrázek

Když dorazili na místo, spatřili Lond Daer a pevnost Vinyalondë, která se vypínala nad původním přístavem, kde kdysi kotvily lodě Králů z Moře, ale nyní byl opuštěný. Zvědové přinesli zprávu, že velké skřetí vojsko prorazilo první linii opevnění a nyní útočili na druhou bránu, jejíž dobytí by jim umožnilo ovládnout celý vnější hrad. Obráncům by zbyla jen citadela, kterou by skřeti mohli vyhladovět. Příkopy před první hradbou se černaly skřetími mršinami, ale stále jich byla nejméně třikrát, až čtyřikrát větší síla než jejich současné počty. Společníci s panem Brondilem rychle zvažovali, jaké mají možnosti. Usoudili, že neměli dost sil, aby oblehli obléhající a Brondil proto navrhoval, aby si po náročné cestě několik hodin muži i koně odpočinuli a pak vyrazili do zteče. Hrozilo ale, že mezitím skřeti prorazí skrze druhou bránu. Pokud by chtěli vyrazit okamžitě, pak by jejich vojáci byli unaveni. Zavrhli i možnost provést rychlý výpad na skřety a pak se stáhnout, protože překvapení bylo pro jejich plán nutné. Cennil tak nechala muže sesednout a přikázala, aby Brondil poslal trojici zvědů, kteří uměli plavat, aby proklouzli do hradu a zpravili obránce o posilách a o tom, že zahájí útok za hodinu.

Ælfhild sesedla z koně, zachumlala se do pláště a zatímco seděla, drbala bezmyšlenkovitě Vlčkův kožich. Její pohled se ztrácel v dálkách, jako by byla někde daleko. Symbol moci na její ruce, krytý lučištnickou rukavicí, pálil jako studený oheň, když nahlížela na bojiště očima racka, kroužícího nad pevností (Ælfhild (4): výsledek 1 / proti 1 – úspěch, +1 na hod). Shlédla rozložení skřetích oddílů a jejich tábora a zapamatovala si přístupové cesty k bráně.

Cennil mezitím s Brondilem objela bojiště a hledala místo, odkud by mohli nejlépe zahájit útok a kam by mohli, v případě, že nájezd selže, opět ustoupit a bránit se tam (Cennil (2): výsledek 2 / proti (1) – úspěch). Nalezli vyvýšený pahorek porostlý stromy a keři, který je chránil pohledům nepřátel a který okamžitě překřtili na „Hrádek“. Ten měl sloužit jako jejich výchozí bod a místo ústupu. Vzhledem k tomu, že hodina již téměř uplynula, přesunuli se s carodlanskými jezdci tam a zatímco tam nechali svá zavazadla, seřadili se ve stínu háje k útoku.

Cennil se ohlédla na ostatní společníky a na Brondila, kteří přikývli. Pak tasila meč a první vyrazila vpřed do bitvy, zatímco ostatní jezdci za ní pobídli své oře a plání letělo ohlušující troubení trubek...

Obrázek

(Kvůli pozdní hodině jsme hraní museli přerušit a bitva nám zůstala na příště. Hodně věcí se nám ale během sezení vyjasnilo a dost jsme se dozvěděli o Cennil a její minulosti. Uvidíme, jak se situace vyvine dál – nepřátelé hrozí zaútočit na Cardolan, zima, která nechce odejít, drak a ohrožení jižního Cardolanu... jsou to temné a mrazivé časy, ve kterých společníci žijí.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Kvůli dovoleným jsme teď bohužel chvíli nehráli, ale snad se pomalu blíží další sezení (hrajeme dál, naši věrní fanoušci nemusí mít obavy, že jsme to zabalili). :wink:

Společníci míří do bitvy o Vinyalondë, která rozhodne o jejich dalším osudu...

Obrázek
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Gjeller
Příspěvky: 3
Registrován: 19. 3. 2017, 10:53

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Gjeller »

Boltons are coming. :D
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Bitva o Vinyalondë (dvacáté osmé sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Obrázek

Zatímco jezdci s Cennil odpočívali a připravovali se k nájezdu, vzali si Draugion a Ælfhild dvě družiny (24 mužů) lehkooděných mužů, kteří dokázali zacházet s lukem a měli svoje zbraně s sebou. Vzali je podél pobřeží, aby se dostali k útesu pod hradem a tam se dostali po nebezpečném úbočí pod vnější hradby Vinyalondë. Ty už skřeti dobyli a nyní upírali svou pozornost na vnitřní opevnění hradu. Zdálky viděli, že na prvních, vnějších hradbách, se nachází jen nemálo lučištníků, kteří byli obráceni čelem dovnitř. Horal a severská dívka usoudili, že kdyby se s lučištníky dokázali dostat na hradbu ještě předtím, než Cennil zahájí nájezd, mohli by skřetům způsobit těžké ztráty a zároveň jim zabránit v zavření brány (aby nemohli Cenniliny jezdce odříznout venku).

Obrázek

Když se shromáždili pod hradbou, nezpozorováni nepřáteli, uvázal si Draugion lano k opasku a začal šplhat po kluzkých a mořskou brízou ošlehaných kamenech vnější hradby (Draugion (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Několikrát se mu smekla ruka a lučištníci dole zadržovali dech, když se báli, že se zřítí dolů a ke své zkáze… ale podařilo se mu udržet se a brzy se vyhoupl přes ochoz nahoře, zahákl lano za cimbuří a kývl na lučištníky zespodu, aby začali šplhat.

Obrázek

Cennil mezitím společně s rytířem Brondilem obhlížela nepřátelské pozice. Přestože se příkop před první hradbou černal tucty skřetích mršin, z nichž se některé už začaly rozkládat, obsadili skřeti vnější hradbu a nyní vrhali vše, co měli proti vnitřní hradbě a její bráně. Vnitřní hrad hořel a černý dým stoupal k nebi, nesen pryč lehkým vánkem z Velkého moře. Skřetí oddíly byly rozděleny zhruba na dvě poloviny – jedna část byla na prostranství mezi vnější a vnitřní hradbou, ukryta za štíty a dřevěné překážky, připravena vyrazit na zteč okamžitě, jak beranidlo prolomí hradbu. To věděli díky Ælfhild, jejíž dar jí umožnil shlédnout na bojiště očima racka. Před hradbami pak byl na cestě zbytek skřetích oddílů seřazen v bojové formaci, krytý před střelami obránců z vnitřní hradby. Skřetí vojáci byli v plné zbroji, připraveni pohnout se na rozkaz svých kapitánů a hejtmanů. Doléhaly k nim údery beranidla, které bušilo do druhé brány, a s každým úderem skřeti zajásali a nemilosrdně vykřikli: „Azgar! Azgar! Azgar!“ Horal, který ovládal dost z jejich jazyka na to, aby se mezi nimi domluvil, věděl, že to znamenalo: „Válka! Válka! Válka!“

Když uplynula určená doba, kývla Cennil rytíři Brondilovi, který přikývl a začal potichu shromažďovat jezdce, aby neupozornili nepřítele na svoji přítomnost. Podle všeho o nich skřeti ještě neměli ani tušení. Cennil si nasadila númenorejskou přilbici, která patřila jejímu rodu, vyskočila do sedla a připnula si k levé paži svůj štít s erbem Domu Harfy. Ohlédla se na shromážděné jezdce, kteří na ni upírali pohledy, ve kterých cítila strach, odhodlání a především důvěru v člena rodu z Vinyalondë. U pasu jí visela elfí čepel Gwaew a pozvedla do výše kopí, které jí ukul trpasličí kovář na draka: „Bojujte za Cardolan a Vinyalondë!“ Odpověděly jí nadšené výkřiky, když pobídla koně a jakou bouře vyrazili přes pláň.

Obrázek

Rytíř Brondil jel po její pravici, aby ji mohl bránit štítem, a po levici jí jel tmavovlasý Dúnadan, který měl bránit její levou stranu. Cennil vedla jezdce tak, aby se přiřítili na skřetí formaci zezadu a smetli je nájezdem stranou. Těžkoodění jezdci vytvořili klín vepředu a za nimi ve druhém sledu cválali jezdci lehkoodění. Když byli na dohled, zahlédli, že je skřeti spatřili a začali se zmateně otáčet, aby se postavili neočekávané hrozbě. Cennil kývla a válečné rohy se rozezněly, aby zastrašily nepřátele a povzbudily vlastní jezdce, kteří pobídli oře (Cennil (3 + 1 za úspěch Ælfhild při průzkumu): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 3 – neúspěch, ale Bubák přehodil kostky za aspekt Odvaha je mé druhé jméno – výsledek byl 6/3 - výrazný úspěch). Jezdci vrazili do skřetů uprostřed jejich snahy změnit formaci a snadno rozbili neuspořádaný oddíl na kusy. Rachot kovu o kov byl strašlivý. Znělo to, jakoby stovky kovářů začaly bušit do kovadlin. Nad bojištěm se rozléhaly pokřiky, volání a nářek zraněných a rozkazy ve strašlivé kakofonii bitvy. Cennil srazila kopím mohutného skřetího vojáka, který se dostal před ni, její oř rozdupal několik těch, kteří se dostali příliš blízko… a pak byli prorazili skrz nepřátelský oddíl a do průlomu, který v nepřátelské formaci vytvořili, se hrnuli lehkoodění jezdci.

Obrázek

Když se Draugion vyhoupl na ochoz, zahlédla dvojice skřetů na hradbách nějaký pohyb a vyrazili jej prozkoumat. Zahlédli provaz upevněný o cimbuří a odhadli, že po něm někdo šplhá. Rozběhli se s tasenými dýkami, ale dopředu vystoupil Draugion, který je pohybem ruky zastavil, tasil vlastní dýku a směsicí skřetštiny, horalského jazyka a Černé řeči (která se běžně používala mezi vojáky Černokněžného krále k dorozumívání) prohlásil: „Tohle je moje práce!“ (Draugion (3): výsledek 2 / skřeti (1): výsledek 3 – neúspěch, Fingalen ale použil bod osudu za aspekt Lstivý a hodil kostky znovu – 4/3 - úspěch) Zmatení skřeti se zastavili přesně jak chtěl, protože netušili kdo je a v jejich očích byl jeden z nich. Horal došel k lanu, ale místo toho, aby je odřízl (jak čekali skřeti), podal ruku Ælfhild, která s jeho pomocí vyskočila na cimbuří, kde zabalancovala a podívala se rozhořčeně na oba skřety, kteří se nyní s křikem rozběhli. V jejích očích se objevil odlesk ledu, když znamení na její ruce zaplálo a ona pohnula rukou, jakoby odháněla nepohodlný hmyz (Ælfhild (4): výsledek 3 / proti 2 – úspěch). Náhodou nebo záměrem zadul silný a ledový severák, který oba skřety smetl z hradeb, když s výkřikem zmizeli, aby zahynuli pod hradbami. Dívka pak seskočila z cimbuří a udělala místo dvojici lučištníků, z nichž každý měl navázaný provaz na svém opasku, a ten rychle upevnili na cimbuří. Nyní už tam visela trojice lan, po kterých se dalo šplhat, a ti nahoře vytáhli luky a do tětiv založili šípy.

Obrázek

Cennil měla chvíli vydechnout a rozhlédnout se. Spatřila, že Dúnadan, který jel po její levici, byl pryč. Zřejmě ho srazili někdy během srážky a nyní ho nahradil jiný, světlovlasý jezdec, který ve tváři měl nemenší odhodlání ji bránit, i kdyby za to měl zaplatit vlastním životem. Dúnadanská dívka se ohlédla a spatřila, že přes strašlivou zkázu, kterou způsobila mezi nepřátelským oddílem, stále zůstávalo dost skřetů a další, kteří proudili z brány, jejich počty ještě rozšiřovali. Rozhodla se pro druhý nájezd, aby je zničila jako organizovanou hrozbu a mohla pokračovat k vnitřní hradbě na pomoc obráncům. Vykřikla několik rozkazů a útočný klín jezdců se opět uzavřel a kopyta zaduněla (Cennil (2): výsledek 3 / skřeti (1): výsledek -1 – výrazný úspěch). Nájezd Dúnedain rozštípl nepřátelskou formaci jako úder blesku. Skřeti se jim nedokázali postavit a jezdci je sráželi po tuctech. Pak se zbylá formace nepřátel prostě rozpadla a každý skřet se pokusil ustupovat nebo bojovat na vlastní pěst. Sevřený oddíl před hradbami přestal existovat.

Obrázek

Ozvalo se strašlivé zapraštění, když brána druhé hradby povolila pod údery beranidla. Stačil už jen jeden úder, než ležela v třískách a vyvrácena ve veřejích, zatímco skřeti se s nadšení hrnuli dál a do vnitřního hradu. Draugion zaklel a vyklonil se z hradby, kde hvízdnutím přivolal jednoho z lučištníků. Rychle mu nakázal, aby si vzal koně, našel „paní z Vinyalondë“ a řekne jí, že brána padla a skřeti prorazili. Pak se ohlédl a spatřil, že po ochozech se žene několik skřetů, kteří mohli ohrozit šplhající. Od pasu vytáhl sekeru, do druhé ruky vzal dýku a rozběhl se proti nim (Draugion (3): výsledek 3 / skřeti (1): výsledek 0 – úspěch). Prvního skřeta probodl zpětným úderem, zatočil se a sekerou téměř sťal druhého. Jeho úder zatlačil zbylé nepřátele zpět a získal dost času po ostatní lučištníky, aby se dostali nahoru.

Ælfhild mezitím zahlédla, že několik skřetů se rozběhlo k bráně ve vnější hradbě ve zjevném úmyslu ji zavřít a odříznout tak Cenniliny jezdce venku, než jejich zbylé síly dobudou vnitřní hrad, ve kterém by se mohli opevnit. Severská dívka hvízdla na ostatní lučištníky na ochoze a ukázala jim na jejich cíl. Pak sama napnula lothlórienský luk, vydechla a vypustila šíp (Ælfhild (3): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Kouzla v žilách a hodil kostky znovu – 2/1 – úspěch). První šíp minul, ale dívka si uvědomila, že je to proto, že jí v žilách stále proudila síla chladu, která s ní třásla. Donutila se uklidnit a druhý šíp už zasáhl cíl a srazil jednoho z běžících skřetů. Lučištníci kolem ní stříleli také a k bráně nedoběhl ani jeden z nepřátel.

Obrázek

K Cennil přijel rychlý jezdec s lukem na zádech, který rychle zabrzdil a vysypal ze sebe: „Vzkaz pro paní z Vinyalondë! Druhá brána padla!“ Brondil vedle ní zaklel a tváře ostatních byly temné. Cardolanská dívka ale nezaváhala, rychle vydala rozkazy, aby lehkoodění jezdci pokračovali v pronásledování a likvidaci skřetů před hradbami a pak mávla rukou na těžkooděné jezdce: „Do hradu!“ (Cennil (3): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 4 – neúspěch) Jízdní oddíl ale se cestou srazil do doposud zformovaného oddílu skřetů a zaklesl se s nimi do smrtelného boje. Cennil projela skrz, ale s ní byla jen družina jezdců, se kterými se nemohla odvážit útoku na hlavní skřetí síly. Rozhodla se proto chvíli počkat, než se k ní připojí její další jezdci. Mezitím nechala zatroubit na roh a snažila se přilákat pozornost obránců na vnitřních hradbách. Když se jí to podařilo, posunky se jim pokusila předat zprávu, aby zahájili souběžně útok na skřety, když zatroubí na trubku povel „na zteč“. Doufala, že ji pochopili, ale jistá si být nemohla.

Draugion se rozhlédl, ale protože na hradbách už žádné nepřátele neviděl, rozběhl se, seběhl dolů k bráně a nasedl na koně, který tu pobíhal bez jezdce, aby se připojil k Cennil. Ælfhild se mezitím podívala k bráně do vnitřní pevnosti, kde se nyní tlačila skrumáž skřetu, deroucích se úzkým průchodem dovnitř. Severská dívka se usmála krutým, vlčím úsměvem a vyštěkla rozkaz na lučištníky kolem ní, kteří nasadili šípy na tětivy a zahájili palbu na nepřátelské oddíly. Lothlóorienský luk zpíval (Ælfhild (3): výsledek 6 /tady jsem nedával číslo, nechal jsem to na to, jak to padne – velký úspěch) a mezi skřetí natlačené vojáky dopadaly tucty šípů, které mezi ně roznášely smrt a paniku.

Obrázek

K jezdcům v bráně se připojily další dvě družiny těžkých jezdců a Cennil nechala ztroubit na zteč, přičemž doufala, že ji obránci z vnitřního hrradu pochopí a také zahájí protiútok. Před pádící jezdce vyjel Draugion potřísněný černou krví nepřátel, kterému se z hrdla dralo vlčí zavytí, kterým děsil skřety stojící proti nim (Draugion pomáhal Cennil v hodu (2): výsledek 6 / proti 1: výsledek 4 – velký úspěch). Ti nedokázali udržet zeď štítů proti nájezdu, zahodili tváří v tvář útočníkům svá kopí a šavle a obrátili se k útěku, zatímco nastavovali záda kopím a mečům jezdců. Cennil s výkřikem srazila prvního skřeta kopím a pak vrazili do masy nepřátel (Cennil (3 +2 za Draugionův úspěch +2 za decimaci skřetů šípy Ælfhildiny skupiny): výsledek 6 / skřeti (4): výsledek 4 – úspěch!). Za chvíli prorazili skrz soustředěný oddíl a za sebou zanechali strašlivou spoušť. Země se černala krví a mršinami skřetů. Zároveň se ozvaly trubky a rohy obránců, kteří hnali z brány skřety, kteří tam prve pronikli a pobíjeli skřety, jejichž jakoukoli soudržnost zničil nájezd.

Obrázek

Zatímco se cardolanští otáčeli, aby mohli také zasáhnout do vřavy, zahlédla Cennils skrze bojující několik prchajících jezdců, kteří se boji vyhnuli velkým obloukem a podél vnější hradby dojeli k bráně ven. Vedoucí jezdec v pancíři seděl na vyhublém koni, který připomínal více než co jiného mršinu. Když ho Cennil spatřila, věděla okamžitě a bez ptaní, že to je Naruthir, její strýc a zrádce vlastní rodiny, který se dal do služeb Černokněžného krále a nepřátel Dúnedain, aby získal to, co považoval za své a získal dědictví pánů z Vinyalondë. U brány roztočil svůj řemdih a srazil dva cardolanské jezdce, než on i několik jezdců nesoucích angmarské erby, kteří jej následovali, proklouzli ven a zmizeli pryč.

Cennil odvrátila pohled a chtěla vyrazit do boje, ten už ale téměř skončil. Obránci, kteří se vyhrnuli z brány, pobili většinu skřetů a zahnali zbytek. Brzy ji obklopili vinyalondští Dúnedain, kteří k ní s úžasem vzhlédli jako k velitelce jezdců, kteří je neočekávaně zachránili před zkázou. Dívali se na její zvláštní výstroj, erb na štítě i númenorejskou přilbici, kterou většina z nich poznala. Když si ji Cennil sundala, aby se mohla zhluboka nadechnout, spatřili obránci její tvář, která se tak podobala tváři její matky a jako jeden muž před ní poklekli na kolena...

(Bitva o Vinyalondë je vyhrána, ale na obzoru se sbírá bouře a stíny se dlouží. Ze severu se blíží zima a velké angmarské vojsko, na západní hranici Cardolanu číhá drak, mezi Dúnedain jsou zrádci, kteří hrozí rozvrátit obránce zevnitř... a Cennil je obviněna ze zrady a možná skončí v šatlavě, když Teilin splní svou povinnost. Uvidíme, jak se vše vyvine a kam je sudba zavane...)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Cesta do Cardolanu (dvacáté deváté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Cennil se rozhlížela kolem sebe na zkázu po bitvě a potichu si pro sebe zašeptala: „V žáru bitvy jsem odcházela, v žáru bitvy jsem se vrátila.“

Obrázek

Po boji nechala Cennil postavit hlídky a vyslat zvědy, aby se dozvěděli, kdyby se skřeti vrátili nebo měli v okolí nějaké další posily. Rytíř Brondil ji představil panu Iernovi, purkrabímu pevnosti, který měl věci na starosti do doby, než se vrátí paní Ningwel. I on ale naprosto samozřejmě, jako předtím Brondil, přijal její autoritu a rozkazy stejně jakoby poslouchal svou vlastní paní. Vzhledem k náladě lidí se Cennil rozhodla nechat připravit malou oslavu ze zásob, které nebyly nezbytně nutné pro přečkání zimy. Oba pánové se uklonili a zamířili to připravit, když se jí Draugion zeptal: „Už víš, co uděláš, když si pro tebe přijdou z Havraní pevnosti?“ Dívka pokrčila rameny: „Doufím, že než dorazí, budeme už dávno na cestě právě tam.“ „Chceš se jim dobrovolně vydat?“ Chvíli mlčela, než odvětila: „Už vím dost a dokážeme předložit zprávy, které budou hrát v můj prospěch.“ To jí připomnělo další věc a vyhledala proto Brondila a Ierna a požádala je, aby jí sestavili dopis, ve kterém popíšou, co se zde stalo a jak vedla Cennil vojáky z jižních lén při obraně Lond Daer. Oba souhlasili, aniž se vyptávali, proč je takový dopis potřeba.

Obrázek

Večer, když se všichni sešli v hodovní síni k hostině, usadili Cennil po pravici prázdného křesla určeného pro vládkyni pevnosti, paní Ningwel. To zůstalo prázdné, ale její vlastní nebylo o nic méně zdobné a všichni se k ní chovali se stejným respektem jako ke své vlastní paní. Brondil se postavil a zvedl číši, když ve své oslavné řeči chválil Cennil a nechal připít na její zdraví. Celý sál vybuchl nadšením a všichni zvedali číše se jménem Garthyril na rtech. To jméno Cennil tak dlouho neslyšela, že málem zapomněla, že kdy bylo její… a nevěděla, co si s obdivem lidí kolem sebe počít. S ruměncem ve tváři se postavila, usmála a připila na jejich zdraví.

Hostina se rozproudila a sluhové nosili další džbány piva a jídla, když se pozornost sálu soustředila na Ælfhild, která se dohadovala s několika lučištníky z Brondilova oddílu. Ta debata vyústila v přátelskou sázku a lučištníci právě odstraňovali stoly na stranu, aby se rozhodlo, kdo je v síni nejlepší lučištník. První střílel jeden z Brondilových střelců a přesně zasáhl střed terče, načež se síní nesly pochvalné výkřiky. Lehce přiopilá éothéodská dívka prohlásila, že jeho šíp trefí i se zavázanýma očima, což vyvolalo pozornost všech v sále a rychle se našel šátek, kterým jí zavázali oči, když se připravovala ke střelbě (Ælfhild (Stará magie 4): výsledek 5 / proti 2 – úspěch, nikdy nebylo pochyb, že to dívka dokáže – házelo se na to, jak takový výkon přijmou lidé v síni). Tětiva zadrnčela a Ælfhildin šíp přesně a bez jakéhokoli zaváhání rozpůlil šíp zaražený v cíli, přičemž měl ještě takovou sílu, že se zarazil do terče do půli své délky. Síň vybuchla nadšením a lučištníci zvedli Ælfhild na ramena, aby ji nosili jakožto „královnu střelců“ po místnosti a pili na její zdraví a čin, o kterém se budou zpívat písně.

Draugion si mezitím sedl ke zdejším vojákům a přestože z něj a jeho potetovaného obličeje a vlčí kožešiny přehozené přes ramena byli zpočátku nervózní, věděli, že přišel s Cennil a tak mu naslouchali. Horal začal vyprávět příběhy o společném putování s dívkou, kterou oni znali pod jménem Garthyril a v těch příbězích vyzdvihoval její odvahu a činy… a možná i trochu přeháněl, když věděl, že se jeho slova roznesou a mohou pro Cennil získat trochu popularity mezi místními (Draugion (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Naslouchali mu se zatajeným dechem a viděl, že jejich oči se občas stáčejí k Cennil s novým obdivem.

Cennil to viděla také, ale neřekla raději nic. Všimla si, že pan Brondil se o něčem dohadoval s purkrabím Iernem, než zamířili k ní a vyložili jí, že ví, že brzy bude muset zamířit pryč… ale rádi by, aby si s sebou vzala družinu vinyalondských mužů, aby měla ochranu na cestu. Řekli jí, že paní Ningwel by jim nikdy neodpustila, kdyby ji nechali jít nechráněnou a něco se jí stalo. Cennil přikývla: „Děkuji vám za návrh, promyslím si to.“ Oba muži se uklonili a nechali ji o samotě. Cennil ještě chvíli zůstala a usmívala se na všechny kolem, ale jakmile to šlo, vyklouzla do noci a pryč ze síně.

Obrázek

Procházela chodbami, ve kterých vyrostla a ve kterých si hrála jako malá holka. Cítila vůni jižních květin, které byly umístěny ve vázách po hradě, mořské brízy a soli z moře, které se rozbíjelo o skály pod hradními zdmi. Společníky ubytovali ve vnitřním hradě, z jehož ochozů a věží bylo vidět do daleka do jižních plání a také délku řeky Šeravy, která se vlévala do Velkého moře rozprostírajícího se, kam oko jen pohlédlo na jih a na západ.

Cennil dostala svou starou komnatu, která přinesla zpátky vzpomínky, o kterých si myslela, že je dávno zapomněla. Komnata byla uchována přesně tak, jak byla, když odešla… a sluhové jí řekli, že paní Ningwel přikázala ji tak zachovat pro případ, že by se vrátila a potřebovala ji. Nikdo kromě její tety tomu ale po tolika letech už dávno nevěřil. Garthyril tam našla svoje staré hračky… dřevěný mečík, koníka, rytíře na provázcích… drobnosti, které vymizely z vědomých vzpomínek, ale byly její součástí.

Toho večera ještě ale nezamířila do postele. Potichu přecházela po ztichlých hradbách a jen občas kývla na pozdrav některé z hlídek. Hodně přemýšlela o sobě, své minulosti a novém životě, který tady na jihu Cardolanu našla, když to nejméně čekala. Z úvah ji vytrhlo volání strážců, kteří si ukazovali na obzor. Tam v dálce viděla záři ohně, který hořel někde na severovýchodě. Musel to být mohutný požár, když byl vidět i odsud… možná v dálce hořel les, nebo dračí oheň. Chvíli přemýšlela, jestli se jí něco nezdá a nejsou to vzpomínky na oheň v Havraní pevnosti, ale dobře věděla, že to není sen. Pochmurně si uvědomila, že musí vyrazit zpátky na sever co nejdříve.

Obrázek

Padlé z bitvy pochovali podle obyčeje pod útesy jižního Cardolanu, na dohled moře, za kterým se kdysi rozkládal Númenor, dávno ztracený, a podle příběhů i země Valar a neumírajících. Skřetí mršiny spálili na velkých hromadách a mastný dým se vznášel vysoko k nebi. Garthyril se pak rozhodla, že by měli vyrazit na cestu a nikdo nevznesl žádnou námitku.

Pan Brondil se připravil s dvanácti vybranými jezdci z jeho domácnosti a z Vinyalondë, kteří měli jet jako její doprovod. Zatímco se společníci chystali na cestu a připravovali koně, přinesl Brondil s tajemným úsměvem velký prapor, který rozmotal a který zavlál ve slabém mořském vánku. Byl černý a stříbrem se na něm ve slunečním svitu zaleskla elfí harfa - Cennilin vlastní erb, který nosila na štítě a jehož užívání pro ni vymohl Urcuner od pana Elronda a pana Glorfindela. Prapor byl nádherný a dámy na hradě ho musely v tichosti šít od chvíle, kdy utichly meče při boji o hrad, aby jej stihly připravit načas. Garthyril nasedla na koně a kývla panu Brondilovi v díky. Byl to zvláštní pocit, protože poprvé za svůj život vyrážela na cestu pod vlastním praporem.

Obrázek

Hned jak zamířili na sever, byli si vědomi toho, že skřeti zřejmě nechali za sebou vlastní zvědy. Brzy měli zvláštní pocit, že jsou sledování a Draugion, který jel vepředu, je vedl rychle dál, aby zmátli pronásledovatele (Draugion (2): výsledek 5 / nedával jsem cílové číslo, chtěl jsem to nechat podle toho, jak dobře Fingalen hodí, ale hodil výborně). Už druhého dne se mu podařilo zmást jejich stopu natolik, že skřetí zvědové je nedokázali sledovat a mířili pak dál bez dalšího zdržování.

Obrázek

Na cestě naproti nim si to pěšky rázoval poutník, kterého díky špičatému klobouku, holi, modré šále a šedivému plášti už zdálky poznali jako Mithrandira. Když se blížili, Ælfhild byla stále nervóznější, a přestože kouzelné znamení na její ruce bylo ukryté v rukavici, raději ještě ruku omotala šálem. Čaroděj se zastavil, opřel se o hůl a počkal, než k němu přijeli, než je vesele oslovil: „Vítejte, přátelé“ Když seskočili z koní a pozdravili ho, Mithrandir se dlouze a zkoumavě podíval na horala, než s úsměvem řekl: „Hle, květy kvetou navzdory mrazu. Třeba je ještě naděje.“ Draugion věděl, že narážel na slova, se kterými se s ním minule rozloučil, ale úmyslně možná příliš hrubě pokrčil rameny: „Možná máš pravdu, poutníku.“

Čaroděj se jich vyptával na novinky z jihu a Cennil mu vyprávěla o boji o Lond Daer, nebo Vinyalondë, jak mu stále říkali místní: „Oddíly pana Brondila zachránily město.“ Pan Brondil za nimi jen dodal: „Neubírejte si zásluhy, má paní. To vy jste nás vedla do boje.“ Cennil si nervózně odkašlala a pokračovala. Řekla Mithrandirovi i o ohni v dálce, který planul v noci: „Zase se setkáváme v době, kdy žhnou plameny.“ Mithrandir přikývl, na obličeji vážný výraz: „Děláte dobře, že míříte na sever. Mnoho už jich nezůstalo, ale drak je hrozba, kterou nelze podcenit. Mórsceda sám možná není největší z dávných draků, ale rozhodně je z nich nejzuřivější.“ Pak jim vyložil, že poté, co mladého Mórscedu vyhnali Éothéodští (k jejichž šípům a kopím stále choval nenávist) ze své severní hranice, usídlil se v Modrých horách v opuštěných trpasličích síních. Mezi Círdanovými elfy a drakem samotným, která stanovila, že obě strany se nechají na pokoji. Mithrandir tehdy nebyl u sjednání dohody, ale jednou s Mórscedou mluvil… už před dávnou dobou. Draci jsou lháři i v nejlepší den, ale čaroděj si stále pamatoval, že drakův strach, že mu někdo ukradne nashromážděné bohatství, byl větší než snaha získat nové. Věřil, že pokud ho něco donutilo opustit jeho poklad a síně… a nasměrovalo ho to proti území Cardolanu, nebyla to jeho vlastní vůle.

Vyložil jim, že se k němu dostaly novinky z jihu – vojska Haradu se dala na pochod a umbarští korzáři vypluli podél pobřeží. Gondor byl ohrožen a mohlo se stát, že bude obklíčen, pokud by se k nepřátelům přidali Východňané. Mithrandir proto spěchal ke břehům jezera Rhûn, kde doufal v Dorwinionu najít jednoho starého přítele. Vypadalo to, že se s nimi už už chtěl rozloučit a pokračovat v cestě, když se jej Draugion zeptal: „Pokud by někdo sáhl na dračí poklad a něco tam ukradl… jak bychom ho dokázali najít?“ Mithrandirovo ježaté obočí se zvedlo, když se podíval upřeným pohledem na Ælfhild, která v té chvíli zbledla a nervózně polkla. Čaroděj ji sledoval, když řekl: „Pokud snad k něčemu takovému došlo a věci byly ukradeny nebo ztraceny, mezi vámi jsou takoví, kdo je dokážou najít.“ Ostatní měli pocit, že chvíli upírá pohled na jezdkyni, než se odvrátil, ale Ælfhild jasně slyšela jeho varování: „Dej si pozor na věci, které se ukrývají v noci a temnotách, děvče. Tvé znamení, které se přede mnou snažíš skrýt, září ve světě Neviděných jasným světlem.“ Dívka odvrátila zrak, ale neřekla nic.

Řekl jim ještě, že mezi nepřáteli na severu se objevila nová velitelka mezi angmarskými vojsky – vedla nájezdníky proti ustupujícím cardolanským a arthedainským vojákům a její meč, kterému dali jméno Úglar, prolil mnoho dúnedainské krve. Nikdo nevěděl, odkud se objevila, ani jak se jmenovala, ale ten prokletý meč vypadal jako elfský a byl na něm zub po čepeli. Než Mithrandir odešel, ještě se otočil k horalovi: „Dej si pozor na bodnutí do zad, Vlku.“ Ten odpověděl kývnutím a brzy se Šedý poutník i jezdci vydali na cestu.

Obrázek

Když dorazili na Havraní pevnost, zamířila Garthyril se svými společníky nejprve za paní Rodwen, aby předešla jakékoli akci, kterou by mohli její nepřátelé učinit. Když procházeli do velké síně kolem herolda, rytíř Brondil se k němu naklonil a něco mu pošeptal. Když vešli dovnitř, ozval se úder holi do země a pak herold ohlásil příchozí: „Paní Grthyril z Vinyalondë, zvaná Cennil, dědička paní Ningwel a Strážkyně meče paní Rodwen, správkyně Cardolanu, s doprovodem!“

Všechny oči v síni se otočili k nim, když procházeli vpřed. Garthyril v duchu zaklela, ale nenechala na sobě nic znát, když prošla před paní Rodwen. Vedle ní stála vznešená paní s obličejem, ve kterém byla vepsaná podoba Garthyriliny maminky. Její vlasy byly stříbřité jako sníh a její oči, které měly barvu temného moře po bouři, byly nyní plny slz, když se paní Ningwel rozběhla a objala svou neteř. V té chvíli z davu vystoupil rytíř Taveril a nahlas obvinil Garthyril z toho, že se účastnila spiknutí proti Cardolanu a požadoval její okamžité zatčení a uvržení do vězení. Jak říkal, už jednou utekla před zatčením a nehodlal připustit žádné takové jednání znovu. Pak se otočil a povýšeným hlasem zavolal na stráže, aby přistoupily blíže.

Ningwel se k němu otočil a kdyby pohledy mohly zabíjet, Taverila by na místě odnesli v rakvi. Brondil a jeho muži postoupili vpřed, aby se mohli v případě potřeby semknout kolem Garthyril a bránit ji, ale ona jim kývla, aby se zastavili a oslovila paní Rodwen: „Donesly se ke mně zvěsti, že o mé věrnosti někteří lidé pochybují, ale nikdo mi to nikdy neřekl do očí. Nikdy jsem nebyla „zatčena“ a jakmile jsem vyřídila záležitosti v jižním Cardolanu, kde jsem se postavila vojskům Angmaru, zamířila jsem za svou paní.“ Paní Rodwen se rozhlédla kolem a nahlas řekla: „Toto není soudní síň a neprobíhá zde žádný soud. Vše má své místo a čas.. a to není tady a teď.“

Obrázek

Kývla na Teilina, který stál mezi přihlížejícími, aby odvedl Garthyril do její komnaty, než pro ni pošlou a věc se vyšetří. Ten ale zůstal stát s pohledem upřeným před sebe a nepohnul se. Když jej paní Rodwen vyzvala znovu, přikývl pro sebe, jakoby se pro něco rozhodl, vykročil vpřed a klidným hlasem řekl: „Je mi líto, má paní, ale nemohu váš rozkaz splnit. Cennil… paní Garthyril by nikdy nejednala proti vám ani Cardolanu. Jen to obvinění samo je nehorázné a uráží její čest. Ve svém srdci jsem o tom nikdy nepochyboval a doufal jsem, že bude co nejdříve očištěna… ale nemohu ji zatknout a nevděkem splatit vše, co pro Cardolan učinila.“ V místnosti se rozhostilo mrtvolné ticho, protože snad nikdo ještě nebyl svědkem toho, že by některý z rozkazů paní Rodwen byl tak veřejně odmítnut.

Cennil se začervenala a pak, aby přerušila nepříjemné ticho, prohlásila, že nepotřebuje doprovod a zamířila do své komnaty. Po jejím boku kráčela pyšně její teta Ningwel, doprovázená rytířem Brondilem a její vinyalondskou stráží. Ælfhild se vmísila do davu, objala Teilina a rozpustile ho dloubla do boku: „Vítej zpátky.“ Rytíř se na ni smutně usmál a myšlenkami byl jinde. Draugion, který šel za Garthyril, se zastavil a přímo se zeptal paní Rodwen: „Jsme tu jako hosté, nebo jako vězni?“ Paní Rodwen odpověděla po chvilce váhání: „Na Havraní pevnosti nikdy nebude hostům odepřena pohostinnost.“ Pak se zvedla a odešla ze síně…

(Tady jsme opět skončili… Cennil čelí obvinění ze zrady a je prakticky v domácím vězení… ale snad ještě není vše ztraceno…)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Intriky a podezření (třicáté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Obrázek

Cennil se měla zdržovat ve svých komnatách a na konci chodby byly stráže paní Rodwen, které ji na jednu stranu měly chránit, na druhou stranu jí zřejmě měly zabránit v odchodu, kdyby se rozhodla odejít. Brondil a vinyalondští Dúnedain z jejího doprovodu se nastěhovali do místnosti vedle ní a postavili vlastní stráže – dvojici, aby vyvážili hlídky paní Rodwen a dva další muži ve zbrani stáli přímo před dveřmi do komnaty paní Cennil, připraveni zabránit ve vstupu komukoli, kdo by ji mohl ohrozit. Paní Ningwel, Cennilina… Garthyrilina teta zůstávala většinu toho času s ní, ráda, že vidí svou dávno ztracenou neteř, kterou všichni kromě ní považovali za mrtvou. Prosila Garthyril, aby jí vyprávěla o svých dobrodružstvích a době, kdy se neviděly. Garthyril jí vyprávěla něco ze své minulosti a Ningwel uhádla svým bystrým pohledem mnohem víc, než bylo řečeno.

Obrázek

Garthyril ale nechtěla sedět nečinně s rukama složenýma v klíně, zatímco paní Gelbis pracovala proti ní a spřádala intriky ve snaze ji uvrhnout do temného žaláře, ze kterého by se už nedostala. Kývla na Tuilind a když dívka přešla k ní, podala jí oba dopisy, které pro ni napsali pan Elrond a pan Brondil s purkrabím Iernem s prosbou, aby je předala paní Rodwen. Děvče se zamyslelo a pak se zeptalo: „Má o té návštěvě někdo vědět?“ Garthyril odpověděla opatrně: „Spíš by bylo dobře, aby o tom někteří lidé nevěděli. Pokud můžeš, vyhni se paní Gelbis.“ Tuilind dychtivě kývla, ukryla oba dopisy za kazajkou, vyskočila na okenní římsu a po chvilkovém zkoumání vylezla ven z okna, aby pokračovala ve šplhu po hrubých kamenech věže.

Draugion s Ælfhild mezitím vyrazili na lov, aby se zabavili. Nebo tak to alespoň dali vědět všem, kdo byli v doslechu. Ve skutečnosti v okolí havraní pevnosti pátrali po stopách nepřátel a zrádců mezi Cardolanskými (Drugion pomáhá v hodu (2): výsledek 1 / proti 1 – úspěch, +1 k hodu / Ælfhild (1+1): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Jejich hledání bylo korunováno úspěchem – našli místo, kam vedly stopy někoho, kdo pěšky několikrát vyklouzl z branky v hradbách a mimo dohled strážců se setkal s jediným jezdcem. Podle stop jezdec nikdy nesesedl z koně a po setkání oba zamířili zpátky, odkud přišli – pravděpodobný zrádce (protože kdo jiný by měl důvod setkávat se za takových okolností) zpět do hradeb, jezdec pryč od hradu.

Obrázek

Na zpáteční cestě se horal zeptal opatrně své společnice: „Jakou má šanci se obhájit?“ Eothéodská dívka si hrála s kouskem řemínku, který našli na místě setkání a který zřejmě patřil onomu zrádci: „Pokud by ses na to samé zeptal před dvěma dny a soud nebyl ovlivněn nikým zvenku, neměla bych žádnou obavu… ale ve hře jsou i další, temné síly.“ Draugion jel chvíli mlčky, myšlenky mu vířily v hlavě: „U nás ve Vrších, stejně jako v Rhovanionu, měl obviněný vždy bránit svou čest v souboji čepelí. Platí to i u vás?“ Dívka se podívala trochu vyplašeně: „Je to stará tradice, která se málokdy využívá – obviněný totiž v tomto případě vyzývá samotnou Správkyni Cardolanu a ta jmenuje za sebe zástupce, který bude bojovat za ni. Možné to je, ale za celé dětství v Carodlanu si pamatuji jediný případ, kdy takový výzva byla v hněvu učiněna… a po opadnutí vášní byl souboj stejně odvolán.“ Horal pro sebe přikývl, ale neodpověděl a cestou zpátky jeli mlčky.

Obrázek

Teilin čekal před Garthyrilinou komnatou. Zaklepal na dveře, ale kopí obou vinyalondských strážců se zkřížily, aby mu zabránily vejít bez pozvání. Ælfhild, která se právě vrátila, se na něj zašklebila: „Potřebuješ garde?“ Kývla na stráže, které ji už znaly a ty je oba nechaly projít dovnitř. Teilin vešel a lehce si odkašlal, když uviděl, že uvnitř je i paní Ningwel a Draugion. Ælfhild se také uvelebila na jednom z křesel a rytíř se uklonil Garthyril a formálním hlasem řekl, že má pro ni zprávu. Dívka mu kývla: „Posaď se, Teiline. Můžeš mluvit přede všemi, před přítomnými nemám žádná tajemství.“ Teilin se zatvářil zklamaně a trochu prkenně se posadil. Ningwel na svou neteř vrhla významný pohled a Garthyril až teď došlo, že rytíř doufal, že si s ní bude moci promluvit o samotě. Už ale bylo pozdě s tím něco dělat. Teilin začal mluvit a vysvětlil tichým hlasem, že na dalšího dne za svítání bylo ustanoveno soudní jednání, které mělo rozhodnout o osudu Cen… Garthyril... a on má obavy o její bezpečí a osud, protože se doslechl, že paní Gelbis a rytíř Taveril se snažili získat pány proti Garthyrtil. Kývl rozhodně hlavou a vyložil jim, že muži, kteří byli nyní na stráži její chodby, patřili mezi jeho věrné a velitel stráže Saertil nyní čekal ve stájích s čerstvými a ustrojenými koňmi. Pokud by si Garthyril přála uniknout, pak bude z brány a hradu pryč dříve, než by si kdokoli něco uvědomil.

Obrázek

V místnosti bylo ticho, když domluvil a jeho tvář byla bezvýrazná. Dívka přikývla a odpověděla pevným hlasem: „Paní Garthyril je za tuto možnost nesmírně vděčná, ale myslí si, že Cennil by měla zůstat tady po boku své paní.“ Naklonila se dopředu a řekla tišeji: „Příležitostí k takovému chvatnému odchodu bude víc.“ Teilin přikývl a řekl pevně: „Pokud potřebujete můj meč, je váš.“ Pak mnohem tišeji a spíš pro sebe zabručel: „A ďas sper následky.“ Zvedl oči a zeptal se vážně: „Kdo se vrátil zpátky? Garthyril nebo Cennil?“ Slyšela naléhavost v jeho hlase a proto odpověděla stejně vážně: „Vrátily se obě, jen Cennil snad trochu zmoudřela.“ Usmála se nesměle a snažila se předstírat, že neslyšela, jak si Ælfhild pobaveně odfrkla.

Ozval se Draugion, který do té chvíle sledoval rozhovor mlčky: „Pokud máš muže, kterým můžeš důvěřovat, pak nech hlídat nenápadně boční branku a všechny pěší, kteří odtamtud vyklouznou na tajnou schůzku za hradbami s tajemným jezdcem.“ Ælfhild hodila rytíři kožený řemínek, který tam našla: „Pokud najdeš toho, komu tohle chybí na oblečení, dej si na něj pozor.“ Teilin mlčky přikývl, zvedl se a už už se chystal odejít, když v té chvíli do místnosti vklouzla oknem Tuilind, která přeručkovala zvenku po kamenech věže. Bezelstně vykřikla: „Mám sladké ovoce!“ Rytíř se upřímně usmál, pak nasadil svůj úřední výraz, zatvářil se, jakoby nic neviděl, uklonil se a odešel.

Když byl z doslechu, řekl horal: „Pokud by mě Taveril vyzval na souboj a já ho zabil… čelil bych nějakému trestu?“ Garthyril se na něj podívala podezřívavě: „Jak by se stalo, že by tě vyzval na souboj?“ Draugion odpověděl bezelstně: „To ještě promyslím.“ Garthyril odpověď promyslela, ale zavrtěla hlavou. Pokud by Taveril vyzval hosta paní Rodwen, pak by to byl on, kdo by porušil zákony pohostinnosti a Draugion by se jen bránil. Zmínila ale, že Taveril by byl blázen, kdyby něco takového učinil, protože v případě vítězství by musel čelit hněvu paní Rodwen, jejíhož hosta by zabil… a velice pravděpodobně by přišel o hlavu. Ningwel se zvedla a přerušila je s tím, že pokud soud bude již zítra, neměla času nazbyt. Poprosila o oba dopisy, které Garthyril měla s sebou a když jí je dívka předala, zamířila pryč s tím, že má mezi pány nějaké přátele. Ani Garthyril nechtěla zůstat sedět nečinně. Poslala Tuilind, aby k ní pozvala všechny dvorní dámy a manželky rytířů, které znala, když tu vyrůstala. Draugion zamířil najít paní Gelbis a trochu ji zdržet (Draugion pomáhá v hodu (3): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1), zatímco Tuilind proběhla kolem a předala všechny pozvání (Garthyril (Babské tlachy 1+1): výsledek 3 / Gelbis (1): výsledek 2 – úspěch). Když se sešla s bývalými přítelkyněmi, připomněla jim nenápadně, že vyrůstala s nimi se všemi a všechny ji dobře znaly. Kdyby chtěla zradit Cardolan, byla by to udělala už dávno – měla všechny příležitosti a každé využila jen k tomu, aby zůstala věrná své zemi a paní Rodwen. Když dámy odešly, byla vyčerpaná jako nikdy. Sotva se převlékla do noční košile a zachumlala se pod peřinu, než usnula tvrdým spánkem.

Obrázek

Uprostřed noci ji z neklidných snů vytrhlo řinčení mečů. Ihned byla vzhůru a sevřela Gwaew, svou zapůjčenou elfskou čepel. Měla pocit, jakoby ji ofoukl jemný vánek, když se jej dotkla. V té chvíli se veřeje rozrazily a oproti světlu loučí na chodbě zahlédla Teilina, který s mečem bránil dveře proti trojici útočníků s černými šátky přes obličej. U jejich nohou ležel bezvládně jeden z jejích vinyalondských strážců a jeho krev se rozlévala po dlažbě. Teilin musel ustupovat nepřátelským výpadům do místnosti. Cennil pak vyrazila bez zaváhání proti dveřím a vrazila do nich ve snaze je přirazit (Cennil (3): výsledek 2 / útočníci (1): výsledek 1 – úspěch). Vahou svého těla se jí podařilo srazit je zpátky a Teilin vyrazil vpřed a zapřel se do nich společně s ní, aby je nepřátelé nemohli opět vyrazit. Zašklebil se na ni: „Musíme ty dveře udržet, pomoc je na cestě!“ „V tom případě je udržíme společně.“ Teilin se odmlčel a neuvědomil si, že promluvil nahlas, když zašeptal: „Nikdy jsem to nechtěl jinak.“

Po několika marných pokusech dveře vyrazit vzal jeden z útočníků sekeru a pokoušel se dveře rozbít. Kolem Cennil a Teilina létaly třísky z vylomených prken, když se dívka v noční košili pohnula a bodla svým mečem do škvíry, kterou sekera vyštípla (Cennil (3): výsledek 7 / útočníci (2): výsledek 2 – výrazný úspěch! Čtyři plusy!) Její paže zmrtvěla, když meč narazil na odpor a pak bodl dál. Z druhé strany dveří se ozval smrtelný výkřik, když muže se sekerou padl mrtev k nohám svých druhů. To udeřili rameny do dveří, které držel jen Teilin a veřeje povolily. Oba obránci museli ustoupit zpátky, když jeden z útočníků vtrhl do místnosti s mečem v jedné a dýkou v druhé ruce. Druhý se ohlédl a spatřil, že chodbou se k nim blíží s rykem zburcované stráže a vyrazil proti nim, aby je zdržel.

V té chvíli se Teilin postavil před Cennil se zbraní v ruce: „Drž se za mnou!“ Dívka ustoupila a zavolala na běžícího útočníka: „Odhoď zbraň a poddej se mi!“ (Cennil (3): výsledek 2 / útočníci (2): výsledek 1 – úspěch) Nevěřila, že to maskovaný vrah skutečně udělá, ale chtěla odvést jeho pozornost na dost dlouho, aby mohl Teilin zaútočit a ten ihned využil příležitosti, kterou mu zařídila. Bodl vlastním mečem a těžce útočníka zranil. Ten padl k zemi, z ruky mu vypadl meč a snažil se popadnout dech.

Teilin nespustil oči z útočníka, ale zeptal se dívky: „Jsi v pořádku, Cennil?“ Ta se k němu téměř rozběhla, jak jej chtěla úlevou obejmout… ale něco ji zastavilo a řekla jen: „Děkuji za záchranu, rytíři Teiline.“ Otočil se k ní a usmál se: „Poděkuj Druagionovi. To on mě upozornil na tu boční branku. Sledoval jsem zrádce, jak vyklouzl z hradeb a po schůzce venku vedly jeho další kroky přímo ke tvým dveřím.“ Ohlédli se zpět ke zraněnému útočníkovi právě ve chvíli, kdy se vzdorně zasmál a bodl dýkou, kterou stále svíral v ruce, aby ukončil svůj život. Teilin zaklel, ale pak do místnosti vrazili vinyalondští strážci a on odhodil svůj meč a zvedl ruce, aby nedošlo k žádnému nedorozumění. Cennil rychle uklidnila situaci a vysvětlila, že Teilin jí zachránil život. Všimla si, že strážci rychle opět vycouvali na chodbu a Teilin stále s provinilým výrazem klopil oči k zemi, když si uvědomila, že stála v místnosti jen v tenké noční košili. Odvrátila se, a jak se na místo začali sbíhat další lidé, přehodila přes sebe plášť. Udýchaná Ælfhild dorazila v pánské košili, která očividně nebyla její, ale nikdo se nechtěl ptát, jak k tomu došlo.

Brondil jí vyložil, že předtím, než dostal zprávu o pohybu zrádce, spal Teilin venku před jejími dveřmi, kde si nyní opět ustlal, zatímco vinyalondští posílili hlídky, aby k ničemu nedošlo. Draugion a Ælfhild zůstali zcela samozřejmě a bez ptaní v její místnosti, kde si ustlali na zemi a Tuilind, která zůstala také, se uložila pod oknem, kdyby snad někdo chtěl prorazit tamtudy a rozbil okenice. Předtím, než usnula, si Cennil uvědomila, že děvče svíralo dýku se záštitou v podobě rozepjatých křídel vlaštovky… kterou jí daroval Teilin.

Obrázek

Když se dalšího dne sešli pánové a paní v jednací síni, přistoupila Garthyril před ně a na druhé straně přešla paní Gelbis a pan Taveril, kteří měli jednat jako obžaloba. Než mohla paní Rodwen něco říct a zahájit jednání, ozvala se paní Gelbis, která ihned na úvod požadovala, aby tu byla Garthyril předvedena jako obžalovaná v řetězech a uvězněna. Pak ihned zahájila řeč proti ní, ale cardolanská dívka ji nevnímala. Tasila meč a v místnosti se rozhostilo ticho, když se objevila obnažená čepel a ruce strážců sklouzly k jílcům, když Garthyril vykročila k paní Rodwen. Garthyril se ale uklonila a složila svou čepel k nohám Správkyně marky (Cennil (1): výsledek -1 / Gelbis (1): výsledek 0 – neúspěch, Bubák ale použil bod osudu za aspekt Strážkyně meče a otočil kostku – výsledkem je 1/0 a úspěch). Pak se vrátila na své místo a šepot v místnosti oceňoval její gesto věrnosti, kterým se zároveň odzbrojila a dala na milost paní Rodwen. Ta jí přikývla, ale Gelbis si ihned vzala slovo a přednesla obvinění ze zrady, kterého se Garthyril měla dopustit a příbuznosti se známým zrádcem, který bojoval pod prapory nepřítele.

Obrázek

(Dohodli jsme se, že půjde o konflikt, kdy každá ze stran bude mít 5 bodů na své straně – která jako první přijde o všechny, prohrává.)
Garthyril odpověděla: „Vše ohledně mé příbuznosti, co se mi tu předhazuje, platí stejně tak i pro mou tetu.“ (Cennil (3): výsledek 3 / Gelbis (3): výsledek 5 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Ochranná ruka a otočil kostky na remízu, nenapadl nás žádný rozumný výsledek, tak jsme to na ní nechali) Teprve když to řekla si uvědomila, že by to někdo mohl využít proti její tetě a proto dodala: „Každý v této místnosti ví, že moje teta už sedmnáct let brání Vinyalondë a jižní Cardolan proti svému bratrovi a o její věrnosti není pochyb.“ Mnoho lidí to uklidnilo, ale viděla, že ne všichni byli ubezpečeni, proto si Garthyril vzala slovo a řekla jím, že když maršál Arnubên před sedmnácti lety bojoval sám proti Boldogovi, pak ona byla po jeho boku a bránila ho před útokem strašlivé stvůry, přestože tehdy byla jen děvče. Od té doby byla na dvoře paní Rodwen a měla nespočet příležitostí proti ní intrikovat. Ona namísto toho vždy bojovala za Cardolan a svou paní a zmařila nesčetněkrát plány nepřátel. Jmenovala jen několik příležitostí, při kterých bránila Cardolan a mezi nimi nedávnou obranu Vinyalondë právě proti svému strýci… nechala ta slova viset ve vzduchu a zmlkla (Cennil (3): výsledek 2 / Gelbis (2): výsledek -1 – úspěch, -3 body pro paní Gelbis). Na to ihned odpověděla Gelbis, která naznačila, že nikdo není tak schopný a všechny úspěchy, které Garthyril měla, musely být domluveny s nepřáteli, aby si získala důvěru Cardolanských. Prohlásila, že Garthyril byla „zkažené jablko“ a odmlčela se, aby si svlažila rty vínem. To bylo ale trpké nebo zkažené a proto je vyplivla. Síní zazněl pobavený Draugionův smích, který dával důraz na obvinění, kterými si oháněla a zkaženým vínem, které bylo její (Draugion pomáhá v hodu (2): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, +1 k hodu Cennil). Garthyril mlčela a nechala to, co vykonala, aby mluvilo za ni (Cennil (2+1): výsledek 1 / Gelbis (2): výsledek 1 – remíza, oba jsme přehodili – 5/2 – úspěch, -3 do bodů paní Gelbis, která tímto prohrála)

V síni nastalo ticho, když si paní Rodwen odkašlala. Vzhledem k přerušení na začátku zatím neřekla ani slovo. Nyní se naklonila a řekla potichu, ale pevným hlasem, který se nesl celou síní: „Paní Gelbis… máte vůbec nějaké důkazy?“ V té chvíli se Brondilovi a Ningwel rozhostily na tvářích úsměvy, protože věděli, že celá záležitost je smetena ze stolu a Rodwen nepřijala pochyby o důvěře své Strážkyně meče.

V té chvíli se ale zachmuřil Draugion, protože si uvědomil, že jedna z žen v davu – paní Lútheriel, jejíž hrad byl dobyt a ona přijala útočiště na Havraní pevnosti – se během celé konfrontace vytrvale přesouvala tak, aby stála za paní Rodwen. Horal zahlédl, že v jedné ruce držela něco, co měla ukryté v rukávu svých šatů. V hlavě mu zazněly Mithrandirovy slova: „Dej si pozor na bodnutí do zad, Vlku.“ Pokud by se zmýlil, mohly by následky být strašlivé, ale Draugion nepřemýšlel. Jediným bleskovým pohybem vytrhl od pasu dýku a hodil ji směrem k paní Rodwen…

(Tady jsme pro tentokrát hraní přerušili a uvidíme, jak to dopadne příště… obvinění proti Cennil byla shozena ze stolu, ale Draugionova dýka může zasáhnout nevinnou ženu… nebo ještě hůř paní Rodwen… no, uvidíme, jak příště dopadne.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Tak, se zpožděním, ale nahodil jsem zápisy z našich posledních dvou her. Snad se vám budou líbit. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů