Večer v hostinci U supího zobáku utíkal rychle. Mnoha korbelům piva jste se podívali na dno, mnoho písní o dávných činech a hrdinských bitvách jste přezpívali – a vyslechli nesčetná vyprávění. Mezi návštěvníky té hospůdky bylo hodně kupců, kteří stejně jako vy putovali od města k městu, a tak bylo co vyprávět a co poslouchat.
Náhoda vás svedla dohromady k jednomu stolu a dali jste se do řeči. Později večer jste naslouchali vyprávění jednoho z místních starousedlíků; přisedl si k vám a vykládal o Šedém hradu. Už dřív jste na svých cestách zaslechli pověsti
o tajemstvích, která se v podzemí Šedého hradu skrývají, a každý z vás v hloubi duše zatoužil se tam podívat.
Teď najednou se vám to připomnělo. Zřícenina Šedého hradu je na kopci nad vesnicí. A zatímco jste poslouchali vyprávění o zlatě trpaslíků, elfích prstenech a královských špercích, které ve svých tajných skrýších nashromáždil kníže Blům, nyní již dávno mrtvý pán z Šedého hradu, a jeho krásná elfí žena Azůra. A také o nestvůrách, které osídlily zříceninu a hlídají skryté poklady.
Zatoužili jste se tam vypravit.
Všichni jste se vydali na cesty hlavně proto, abyste zažili nějaké dobrodružství – a teď najednou bylo na dosah.
Domluvili jste se spolu snadno; všichni až moc dobře víte, že do jeskyně je lepší chodit ve skupině. Co zmůže osamělý dobrodruh proti tlupě skřetů? Když vás bude víc, hravě si s nimi poradíte.
.... u Šedého hradu ....
A tak jste se vypravili k Šedému hradu společně. Stojí na kopci – a snad si ani nezaslouží jméno Hrad; jsou to pouhé žalostné pobořené rozvaliny, které se rýsují proti temnému severnímu nebi.
Tam, kde se kdysi tyčily jeho mohutné hradby, dnes roste les. Doby knížete Blůma jsou pryč. Jen jediná strážní věž ještě stojí – západní; i ona je ale pobořená.
Kolem věže roste tráva a několik keřů. Z východu vedou do věže dveře. Jsou 1 sáh široké a 2 sáhy vysoké, vykované
z černého, místy zrezivělého železa. Ti, kdo je kdysi vyráběli, je vyzdobili reliéfy a ornamenty, ale jejich podobu už dávno vzal čas. Mají jen jedno křídlo a těžkou, masivní kliku. Zatímco se na sebe díváte, každému z vás se honí hlavou, zda v chodbách pod ruinami opravdu nalezne to, co mu včerejší návštěva hostince připomněla.
Dveře se - zcela překvapivě - zdají být používané. V prachu a sutinách je zřetelně vyšlapaná úzká cestička a když opatrně nahlédnete dovnitř, v úzkých paprscích světla vidíte, že pokračuje ke schodišti, které vede kamsi do temného podzemí zříceniny.
Strire, Malvo, Galadire, Daerisi, Bernarde, popište, prosím, co se vám honí hlavou a v jaké náladě kdo z vás přichází k Šedému hradu. Také popište, případně vyhodnoťte s pomocí vhodných tahů, pokud něco provádíte ještě předtím, než vaše sestoupíte do podzemí. A nakonec nám dejte vědět, jak vlastně do podzemí vstoupíte.
