[DrDII:Nezkušená družina] Brněnská parta začátečníků

[mal.kin]

Tak to je hodně velká paráda...a proto se mi zdálo naše sezení odfláknuté, protože jsem cítil, že to má potenciál.
Bohužel má nezkušenost na pozici vypravěče a také nízká zkušenost hráčů s vlastní aktivitou zapříčinila, že v ději vznikla nicneříkající mezera. Budiž mi tohle ponaučení.
Snažím se hráčům dávat prostor, aby si sami řekli, jak ten jejich volný čas chtějí využít. Bohužel zaříkávačka je ve fázi zamilovanosti a odloučení od svého milého (myšleno v reálu), takže je myšlenkami pořád jinde. Lovkyně je stejně jako zaříkávačka stále nováček, který se spíš rozkoukává a kreativností moc nepřetéká a náš Bard se nesutále snaží, ale je na to sám.
V tu dobu jsem měl určitě s něčím přijít z pozice vypravěče, leč v hlavě bylo vymazáno. Nejsem zrovna mistr improvizace.

[mal.kin]

Kdyby to někoho zajímalo, píšu záznamy z našeho hraní, aby moje hlava děravá nezapomněla na nic.
Budu rád případně o nějakou zpětnou vazbu, nápady, klidně se mě i ptejte, co by vás zajímalo.

Dobrodružství Západní Koruny

[ilgir]

To je hodně podrobný zápis, thumbs up. Připomíná mi to doby, kdy jsem rozděloval hráčům bonusové zkušenosti za to, že si psali deník.

[mal.kin]

Moc děkuji za ocenění....píše se to docela samo, jsem na to zvyklý. Ještě víc mě těší, když to někoho zajímá.

Upravil jsem úvodní příspěvěk, aby lépe vystihl toto vlákno.

[mal.kin]

Na včerejším sezení jsem nahnal družinu do prvního dungu, jestli to tak mohu nazvat. Poprvé jsem tvořil mapy na čtverečkovaném papíru, jako tomu bylo kdysi. Příběh jsem okořenil legendou o ztracené elfské civilizaci a artefaktech, které na našem světě zanechali. Postavy se doslova vrhly do jámy lvové a já si poprvé ověřil, že i tucet zmijí z bestiáře, dokáže družině solidně zatopit, když nevědí, jak s nimi naložit.
Rád bych proto v tuto chvíli probral nápady, ze kterých bych se mohl poučit, případně pomoci hráčům poradit, co mohou udělat jinak.
Trojice hrdinů (viz první příspěvek) se vydává do starého zapomenutého elfského chrámu. Ten je vyzdoben výjevy hadů a hadích stvoření podobných lidem s hadí hlavou. Vchod do chrámu byl vyřešen pomocí výzvy na hledání něčeho neobvyklého, co by mohlo otevřít průchod do chrámu. Nechal jsem přičítat povolání lovce na jeho smysly, i když si zpětně myslím, že jsem jen moc chtěl, aby někdo objevil spínač, který otevřel průchod.
Vstup mířil do první haly. Zde vedly schody až k podlaze, protože vlez do haly byl vyvýšený a celý chrám byl zasazen do země. Za pomocí 2 loučí, zjistili, že podlaha se hemží hady. Družina se zformovala a opatrně mířila k průchodu, který směřoval do další chodby. Hady odháněli loučemi, ale nakonec nepomohlo ani to. Našel se tucet řekněme odvážných velkých zmijí, které napadly družinu. Použil jsem pravidla pro oddíl, tedy házel jsem si na tucet hadů pouze jednou a jejich akce měli rozsáhlý manévr zdarma (nějak jsem si v hlavě odůvodnil, že to jde). Použil jsem popis z bestiáře a podle toho naložil i se sudbou.
V naší družině je takřka pravidlo, že mi padají téměř vždy kostky 10 a více. A to i při charakteristice 1 v případě zmijí znamenalo oříšek pro družinu. 4 kola tudíž vždy vyhraná iniciativa a to i když kejklíř použil přístup rychle. Hlásil jsem jednoduché akce, kdy se zmije chovaly agresivně a mechanicky zvyšovaly ohrožení kousáním. V případě úspěchu jsem nechal poražené na konci kola házet na odolávání jedu. Jed jsem nechal účinkovat do dalšího magického okamžiku (dávalo mi to smysl víc, než aby jed po boji jen tak vyprchal). Družina se nebránila aktivně ve většině případů, a když už ano, tak nebyli úspěšní. Výsledkem bylo i ohrožení 6 v případě zaříkávačky. Říkal jsem si, tady je něco špatně. Nevyužil jsem ani jednu sudbu a mé ohrožení nepřesáhlo 3. Říkal jsem si, že už musí družina sama dojít na to, že by měl držitel louče zahlásit vyřazovací akci, což bych jim schválil, ale nestalo se tak. Kdybych konflikt neukončil ve chvíli, kdy mi zvedli ohrožení na 4 za pomocí louče, tak by družina dopadla hůř a to měl být úplný začátek. Jejich deníky byly vyškrtány v kolonkách hranic jak po bitvě s posledním bossem.
Co bych mohl v takovou chvíli udělat jinak? Jestli družina už tady má takové problémy, jak je mohu nechat projít celým dungem, kde se budou objevovat horší protivníci?
Závěr sezení dopadl tak, že jsem představil hlavní strážce chrámu, na které mohou narazit a kteří měli být opravdu velká výzva pro tři hráče. Jenže po zkušenostech s pár hady se místo toho družina dala na útěk do úkrytu a hodinu řešili, co budou dělat dál a nenalézali odvážné řešení. Rozsekl jsem patovou situaci nehráčskou postavou, která stopovala družinu na jejich cestě (aktivně za sebou nezahladili stopy a ani se o to nestarali). Nehráčská postava byl člověk, kterého družina zná a je velice silná fyzicky a zkušený stopař, jinak hrozný tupec. Došlo mi, že bez pomoci bojového povolání družina daleko nedojde.
Naštěstí bylo už dost hodin a my mohli sezení ukončit a já mám nyní čas vše připravit na další sezení. Rád proberu všechny možnosti a rady.

[Jerson]

Co bych mohl v takovou chvíli udělat jinak?

Nenechat útočit zmije, navíc ve skupině.

A pak samozřejmě tohle:

Říkal jsem si, že už musí družina sama dojít na to, že by měl držitel louče zahlásit vyřazovací akci, což bych jim schválil, ale nestalo se tak.

Pro takové postupy by se k příručce DrD2 měla přibalovat telepatická souprava, aby hráči věděli, jak se trefit do úmyslů PJje.

A nakonec tady

Došlo mi, že bez pomoci bojového povolání družina daleko nedojde.

Když máš nebojovou skupinu, proč před ně stavíš bojové situace, a zrovna takové, kterým se navíc ani nedokážou vyhnout?

[Sarsaparillos]

Vchod do chrámu byl vyřešen pomocí výzvy na hledání něčeho neobvyklého, co by mohlo otevřít průchod do chrámu. Nechal jsem přičítat povolání lovce na jeho smysly, i když si zpětně myslím, že jsem jen moc chtěl, aby někdo objevil spínač, který otevřel průchod.

Smysly pod lovcem doporučuji už nadále nepoužívat. Je to tak trochu nesmysl a v revizi se to dále řeší. Pokud má někdo najít mechanismus, pak bych to viděl podle sofistikovanosti na Kejklíře nebo Lupiče.

Co bych mohl v takovou chvíli udělat jinak? Jestli družina už tady má takové problémy, jak je mohu nechat projít celým dungem, kde se budou objevovat horší protivníci?

Proč ty zmije útočily, když byly odháněné loučemi? Měly hlad, cítily se ohrožené? Pokud nemají motivaci, tak ti ten konflikt rozumně nedopadne.
Pokud postavy vstoupí do místnosti plné hadů a snaží se projít, půjde jim zcela určitě o držku. Výsledné ohrožení 6 je v tom případě odpovídající. Pokud se hráči pokoušeli se zmijemi bojovat, a nezkusili místo toho (rozumně) co nejrychleji vypadnout, je to chyba v jejich úsudku. Stejně tak, pokud se nesnažili hady nějak hromadně odehnat. Každopádně tys mohl lépe popsat (připravit) prostředí tak, aby hráči bez přímých nápověd pochopili, jak situaci řešit. Buď mělo být jasné, že je potřebná nějaká příprava, popř. měla být možnost se za cenu nějakého toho kousnutí dostat z té místnosti rychle pryč. Hráči měli dostat jasnou a logickou možnost buď se relativně bezpečně stáhnout zpátky, nebo se dostat za určitou cenu skrz.
Jed nemusel být rychlý, tj. by se jeho účinek nevyhodnocoval hned, ale až po západu slunce. Potom by postavy během konfliktu nemusely ničemu opakovaně odolávat a ušetřily by zdroje.

Jenže po zkušenostech s pár hady se místo toho družina dala na útěk do úkrytu a hodinu řešili, co budou dělat dál a nenalézali odvážné řešení.

Pokud u toho hráči hráli postavy a bavilo je to, v pořádku. Jinak jsi to měl utnout mnohem dříve, než po hodině.

Došlo mi, že bez pomoci bojového povolání družina daleko nedojde.

Bojové povolání je vzhledem k hadům bojovník, lovec i kejklíř. Zaříkávač může postavy připravit požehnáním (aby třeba lépe odolávaly hadímu jedu, když už o těch hadech ví) a mastičkář pak může pomoct s léčením, popř. připravit protijed pro hadímu uštknutí. Tj. na to, cos popsal, není potřeba žádné speciální povolání, sálem plným zmijí se stejně neprosekáš.
Z toho, jak jsem to pochopil, mám hlavně pocit, že hráči nebyli schopní vymyslet kreativní a bezpečný způsob, jak se dostat přes relativně snadnou překážku. A ty jsi zároveň relativně snadné překážky udělal bůhví proč smrtící past. Takže má výsledná rada první: V dunegonu musí mít v každou chvíli hráči možnost situaci nějak vyřešit a postoupit dále (i kdyby jinudy). Ty možnosti jim musíš dostatečně zřetelně připravit (protože ve vaší družině se asi ještě nedá čekat, že si o to hráči sami budou říkat). A druhá rada: Informovaná rozhodnutí. Pokud ti hráč zahlásí akci, která podle tebe vede jen k většímu prohloubení problémů, tak se ho před hodem zeptej, jestli to myslí vážně, jestli si uvědomuje, jaké následky mu hrozí. Možná to tvé hráče povede k větší zodpovědnosti a lepší přípravě.

[mal.kin]

Smysly pod lovcem doporučuji už nadále nepoužívat. Je to tak trochu nesmysl a v revizi se to dále řeší. Pokud má někdo najít mechanismus, pak bych to viděl podle sofistikovanosti na Kejklíře nebo Lupiče.

Něco podobného mě v tu chvilku napadlo.

Proč ty zmije útočily, když byly odháněné loučemi? Měly hlad, cítily se ohrožené? Pokud nemají motivaci, tak ti ten konflikt rozumně nedopadne.

Nad tím jsem vážně přemýšlel a byl to pocit ohrožení.

Pokud se hráči pokoušeli se zmijemi bojovat, a nezkusili místo toho (rozumně) co nejrychleji vypadnout, je to chyba v jejich úsudku. Stejně tak, pokud se nesnažili hady nějak hromadně odehnat.

I během samotného konfliktu i před ním jsem se snažil hráčům radit, jak mohou hlásit akce v takovém případě a že se nemusí limitovat. Výsledkem byla nečinná zaříkávačka, která se oháněla holí, kejklíř, který akorát uskakoval a lovkyně, která se oháněla loučí. Jen díky tomu se družině povedlo hady zahnat pryč. Nikdo z nich nepomyslel na hromadné zahnání hned od začátku nebo rychlý úprk do další chodby, kterou jsem popsal tak, že je dostatečně blízko a stejně tak schody odkud právě přišli. Bohužel bez účinku.

Jed nemusel být rychlý, tj. by se jeho účinek nevyhodnocoval hned, ale až po západu slunce.

Zapíšu poznamenám a vtluču do hlavy. V jedech a substancích dost lítám.

Pokud u toho hráči hráli postavy a bavilo je to, v pořádku. Jinak jsi to měl utnout mnohem dříve, než po hodině.

Hodina byla přehnaná. Vypadali zoufale a nerozhodně (navíc jsem měl hlad a chtěl jsem sednout na kolo a koupit si kebab u Flédy)

Zaříkávač může postavy připravit požehnáním (aby třeba lépe odolávaly hadímu jedu, když už o těch hadech ví) a mastičkář pak může pomoct s léčením, popř. připravit protijed pro hadímu uštknutí.

Ani po x sezeních nevyužívá Janča požehnání. Má u sebe předměty na symbolický dotek s družinou, ale přesto vymýšlí, jak bude škodit hadům skrz svou hůl, místo, aby pomáhala své družině. Myslím, že za všechna sezení požehnala snad jednou. Martin pak při odpočinku připravil protijed. Marťas je náš zachránce.

Ty možnosti jim musíš dostatečně zřetelně připravit (protože ve vaší družině se asi ještě nedá čekat, že si o to hráči sami budou říkat). A druhá rada: Informovaná rozhodnutí. Pokud ti hráč zahlásí akci, která podle tebe vede jen k většímu prohloubení problémů, tak se ho před hodem zeptej, jestli to myslí vážně, jestli si uvědomuje, jaké následky mu hrozí. Možná to tvé hráče povede k větší zodpovědnosti a lepší přípravě.

Myslím, že dvě únikové cesty a dvě pochodně jsou dostatečně možnosti. Ale to je subjektivní. No a to druhé přesně takto proběhlo. Před začátkem hraní jsem znovu pobízel, aby maximálně využívali prostředí a možností jejich postav. Nelimitovali se jen tím, co postava umí, ale využívali co mají u sebe a ptali se, co by mohlo být v okolí, ve kterém se nachází.
Několikrát jsem se u hlášení akce hráčů ptal, jestli opravdu chtějí dělat takovou činnost. Tohle proběhlo.

[Sarsaparillos]

Ok, takže celkově teď mám ještě větší pocit, že hráči nejsou na tak komplexní věci, jako je místnost s hady, ještě stavění Ještě se zeptám takto - měl jsi tu situaci nakreslenou? Ono některým pomáhá, když černé na bílém vidí figurku své postavy těsně od nápisu "tudy jste přišli" a snáz ho napadne, že nejkratší cesta je vypadnout.

[mal.kin]

Jop, jak jsem v úvodu psal. Dal jsem si práci s mapou

[Sarsaparillos]

Je trochu rozdíl v mapě pro vypravěče a v mapě pro hráče, proto se ptám Jinak to asi vypadá, že hráči ve tvé družině nejsou žádní velcí hrdinové, co si poradí s velkými výzvami, tak jim takové nedávej do cesty. Ty bys se mnou po boku vlezl do baráku plného hadů? Ne? já s tebou taky ne Tak nechtěj ani po tvých hráčích, aby tam dobrovolně lezli

[Cor]

OT: já bych taky po hráčích nechtěl, aby lezli do baráku plného hadů, ještě bych o ně přišel a s kým bych pak hrál? Na druhé straně chtít to po postavách...

[Jerson]

Pokud postavy vstoupí do místnosti plné hadů a snaží se projít, půjde jim zcela určitě o držku. Výsledné ohrožení 6 je v tom případě odpovídající.

A můžeš napsat proč? Hadi na člověka nijak zvlášť neútočí, a to ani v případě, že mají hlad.

Pokud se hráči pokoušeli se zmijemi bojovat, a nezkusili místo toho (rozumně) co nejrychleji vypadnout, je to chyba v jejich úsudku. Stejně tak, pokud se nesnažili hady nějak hromadně odehnat. Každopádně tys mohl lépe popsat (připravit) prostředí tak, aby hráči bez přímých nápověd pochopili, jak situaci řešit. Buď mělo být jasné, že je potřebná nějaká příprava, popř. měla být možnost se za cenu nějakého toho kousnutí dostat z té místnosti rychle pryč. Hráči měli dostat jasnou a logickou možnost buď se relativně bezpečně stáhnout zpátky, nebo se dostat za určitou cenu skrz.
...
V dunegonu musí mít v každou chvíli hráči možnost situaci nějak vyřešit a postoupit dále (i kdyby jinudy). Ty možnosti jim musíš dostatečně zřetelně připravit (protože ve vaší družině se asi ještě nedá čekat, že si o to hráči sami budou říkat).

Tohle mi už přijde dost zavádějící rada. Proč by PJ musel dopředu připravovat nějaké řešení situace, do kterého se hráči musí trefit, aby byli úspěšní? Pak to vede právě k takovýmto situacím, kdy hráči neodhadnou, co si PJ připravil, z náznaků to nepoznají a situace se vyvine úplně jinak (=špatně pro postavy), než si PJ plánoval.
Proto říkám, že PJ si může naplánovat úvod situace, ale nikoliv její řešení.

Pokud ti hráč zahlásí akci, která podle tebe vede jen k většímu prohloubení problémů, tak se ho před hodem zeptej, jestli to myslí vážně, jestli si uvědomuje, jaké následky mu hrozí. Možná to tvé hráče povede k větší zodpovědnosti a lepší přípravě.

Tohle hráče povede k ještě větší pasivitě, protože se budou PJje ptát, jestli mu jejich řešení přijde vhodné.
PJ by se měl zeptat "jak přesně ti tahle akce pomůže ve tvé současné situaci?" a nechat hráče, aby mu postup a úmysly svých postav vysvětlili.

Jinak samozřejmě místnosti plné hadů můžou vypadat třeba jako v Dobyvatelích ztracené archy. Lze si povšimnout místnosti plné hadů, pár dohořívajících pochodní a dvou postav, které se hadů bojí jedna víc než druhá. Situace vypadá nebezpečně a každý divák si dojem nebezpečnosti odnese, ale můžete si povšimnout, že za celou dobu nedojde ani k jednomu útoku hada.

[mal.kin]

A můžeš napsat proč? Hadi na člověka nijak zvlášť neútočí, a to ani v případě, že mají hlad.

Důležitá je, pokud vím shoda všech účastníků. Nikdo nic proti tomu nenamítal, takže hadi zkrátka zaútočili. Odůvodnil jsem to, že je vyprovokovali odháněním loučemi.

Proč by PJ musel dopředu připravovat nějaké řešení situace, do kterého se hráči musí trefit, aby byli úspěšní?

Nikoho jsem nenutil trefit se do řešení. Pouze jsem z pozice Vypravěče (nejsem PJ hraji DrD 2 ) vytvořil několik možností, jak si se situací poradit. Aktivně jsem jim tato řešení nenabízel, ale zdůraznil, že jsou zde dva východy a mají louče.

Tohle hráče povede k ještě větší pasivitě, protože se budou PJje ptát, jestli mu jejich řešení přijde vhodné.
PJ by se měl zeptat "jak přesně ti tahle akce pomůže ve tvé současné situaci?" a nechat hráče, aby mu postup a úmysly svých postav vysvětlili.

K pasivitě to nevedlo. Akce vymýšleli hned, ale ne tak, aby jim pomáhaly. Vše je odraz jejich prvotní zkušenosti s RPG. Nám co už mají něco odehrané, se to tu mluví hezky, ale oni potřebují tu podporu Vypravěče nebo zkušeného hráče.

[Sarsaparillos]

A můžeš napsat proč? Hadi na člověka nijak zvlášť neútočí, a to ani v případě, že mají hlad.

Uznávám, nedopadne to tak vždy a napsal jsem to trochu blbě. Psal jsem to jen jako reakci na mechanický výsledek ohrožení 6, které odpovídá tomu, že se tak trochu zmatená postava nachází obklopená hady, z nichž na ni někteří z nějakého důvodu útočí. Tahle situace je o držku a ohrožení je myslím adekvátní.

Proto říkám, že PJ si může naplánovat úvod situace, ale nikoliv její řešení.

Souhlas, přesto si ale myslím, že si PJ musí být jistý, že tam nějaké řešení je. Neřekl jsem, že si má vypravěč připravit právě jedno řešení, do kterého se musí hráči trefit. On sám musí vědět alespoň o jedné možnosti, jak postupovat dále a hráči by měli mít možnost vymyslet postupy jiné. Pokud tam ale není možnost žádná (ani vypravěč o žádné neví), je to špatně připravený dungeon, ve kterém je cílem postav dostat se až na konec.

Tohle hráče povede k ještě větší pasivitě, protože se budou PJje ptát, jestli mu jejich řešení přijde vhodné.

Nejde o vhodnost řešení, ale o to, jestli hráč ve své úvaze něco nepřehlédl. Mal.kin hraje pořád ještě se začátečníky, kteří se často nemusí zcela zorientovat ve velkém množství informací o postavách, prostředí, NPC a podobně. Potom se stává, že mohou na něco podstatného zapomenout a není od věci, když jim PJ připomene, co ve své úvaze přehlédli. Přece jen postava je na místě a má mnohem větší přehled, než hráč, který si to musí všechno představovat.

PJ by se měl zeptat "jak přesně ti tahle akce pomůže ve tvé současné situaci?" a nechat hráče, aby mu postup a úmysly svých postav vysvětlili.

No a teď to hráč vysvětlí a vypravěč z toho pochopí, že hráč ve své úvaze úplně zapomněl, že v místnosti je přece okno, které postava musí vidět. Má mu to připomenout? Nemá?