[AW] Mars 2015

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.

Mám publikovat fronty?

Jo, chceme vidět vypravěči pod pokličku, hráči se určitě nebudou dívat.
6
75%
Napiš jen hrubé obrysy front a jejich Stakes Questions.
2
25%
Co blbneš? Čtou to tady tvoji hráči!
0
Žádná hlasování
Fronty nikoho nezajímají.
0
Žádná hlasování
 
Celkem hlasů: 8

Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Asi tak - dobře rozjeté nebezpečí na frontách nejsou tajemství - už jenom proto, že měly velký dopad na svět a není moc co tajit.
U těch rozbíhajících zase teprv za chodu doplňuju informace, takže nejsou detaily na rozepisování.

No, určitě vypíšu (až se k tomu dostanu, ještě nemám ani zápis) frontu, kterou jsme teď ne uzavřeli, ale spíš úplně přetočili na hlavu a teprve se uvidí, které hrozby byly zažehnány, a jestli se některé náhodou spíš neposunuly dopředu.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Session 4.
Zápis poslední session skrze tu nejhodnější a nejlepší postavu ze všech
-
Lavendera
Rudý, vířící písek se odrážel od hradeb Kaldery. Už byly na dosah; jejich siluety nám daly novou energii k pokračování dál. Snad jsem poslední dny už ani nevěřil v to, že je ještě uvidíme.

Na přepadení domobranou z Defiance jsme nebyli připraveni – a koneckonců, kdo by byl? Jenom nějakým zázrakem jsme se dostali do oné základny starého světa, z které pocházel ten mladík, který si říkal „seržant“. Kdo ví, co to znamená – ale myslím, že ptát se ho na to asi teď nebudu.

Ten „obchodník“ John Doe – nesmírně podivná osoba – ho stále poštvává proti mně. Že prý nezachraňuji každého, komu se něco může stát, a další snůšky neuvěřitelných demagogií. To přece není moje věc, co se komu stane. Kromě toho každý musí dělat to, k čemu byl povolán, a moje vlohy jsou přece jinde, než někde v střílení, zabíjení a destrukci, což je tu už náplní práce mnoha jiných.

Ostatně tohle chápe i pan Doe, když se mu to zrovna hodí. V Defiance jsem ho dobře viděl, jak se snaží navázat kontakty s lidmi z lepších vrstev. Že by si ho ale pustili mezi sebe? Absurdní. S takovým vidlákem by neobchodoval ani ten nejnižší z nich. Ono přepadení muselo být mířeno proti němu.

Naši nepříliš slavnou „expedici“ doplňoval můj starý přítel Rust a k tomu byla na speederu nosítka s nějakou ženou ze starého světa. Jabsnová, Johnsnová, nějak tak. Koho to zajímá. Asi ten ji seržant miluje, či co, jinak by nebyl trval na jejím odvozu. I když nás v té pevnosti málem všechny zabila a pak přešla do kómatu s černým zabarvením očí. Obyčejně bych řekl, že je to naprosto ztracený případ, ale tady… je to něco jiného. O to horší. Neměli jsme ji s sebou brát.

„Stát! Na rozkaz zastupujícího hardholdera musí všichni nově příchozí projít karanténou!“

„Ano, samozřejmě, chápeme. Jak vidíte, vracíme se z expedice poněkud… v nepříliš dobrém stavu. Budeme potřebovat ošetření od Amy.“ Stráž si nás podivně přeměřila. Bylo to jen několik poskoků, nikdo příliš významný; přesto měli zbraní, jako kdyby právě vyrabovali zbrojnici.

„To nejde. Amy má dovolenou.“

„Cože?“ Amy jsem celkem dobře znal; byla to velmi pracovitá žena, která se na rozdíl od jiných soustředila na pomoc lidem. Ta by si dovolenou nikdy nevzala. Ne, to určitě ne.

Vypukla hádka. Někdo z naší expedice řekl, že tedy půjde jinou branou; na to stráže zareagovaly poněkud negativně a potěžkávaly si pušky. Stále můžeme deeskalovat napětí, stačí chladná hlava. Vtom Rust vytáhl svou krabičku způsobující bolest a začal se vzdalovat. Ostatní ho promptně následovali.

Rust nám po tomto nevydařeném pokusu vysvětlil, že zná jinou cestu do města. Asi bych nebyl souhlasil, kdybych byl věděl, že vede starou kanalizací. Ale to by to nebyl on, kdyby se o něčem takovém zmínil. Překvapivě byla kanalizace vcelku čistá, nicméně i tak jsem si umínil, že tyto svršky budou spáleny. Jak bych to mohl na sebe ještě někdy vzít, mít takovou vzpomínku?

Když jsme pod Rustovým vedením konečně dosáhli místnosti před východem, všiml si neblahé věci – že jsou tam nástrahy napojené na výbušninu. Nebo tak něco. Všichni se opět začali hádat, jak to vyřešit. Po deseti minutách jsem, znaven touto diskusí, přišel k nástrahám, vytáhnul jsem svůj ceremoniální mečík a dal se do práce.

Úspěchem bylo, že nálož nevybuchla. Neúspěchem naopak to, že ji Rust z nějakého důvodu vzal do ruky a nyní nás klidně informoval, že pokud ji nebude držet v stabilní poloze, vybuchne. Po překvapivě krátké poradě jsme se vydali do mého domu (či spíše dómu), kde by mělo být nějaké náhradní médium do klimatizace, kterým bychom mohli bombu zchladit. Prý. Nezdálo se mi to, ale nejsem žádný odborník na výbušniny. Na rozdíl od jiných nejmenovaných.

U východu bylo nasprejované graffiti nevidoucího oka. Přestože umělecky bylo velmi nedostatečné, zřejmě práce nějakého věčného začátečníka, zaujalo mě – vidoucí oko je v umění často se objevující motiv, ale nevidoucí? Má to značit nějakou inverzi? Uložil jsem si ten obraz do mysli. Teď to nicméně není tak podstatné. Pokud Rust nevydrží, značně mi to zkomplikuje situaci. Člověk potřebuje dobré přátele, když je svět plný lidí jako John Doe.

Na cestě k mému dómu jsme nikoho nepotkali a můj kód také fungoval. Všude dobře, v dómu nejlépe. A v dómu obsahujícím ty nejlepší obrazy, jaké kdy někdo po pádu starého světa stvořil (nevychloubám se, to je objektivní posudek), to platí mnohonásobně.

„Co je to za mazaniny?“ vyhrkl „seržant“ u několika děl zabývající se „starou planetou“.
„Cože?“ Nevěřil jsem svým uším.
„Co to má bejt?“
„Tyhle obrazy přece reprezentují planetu, odkud jsme přišli, bájnou Zemi…“
„Vždyť jsou uplně špatně.“
„To není možné! Jsou naprosto správně, já jsem to viděl!“
„Jo? A jak asi?“
„Svým vnitřním viděním, rozumíte,“ gestikuloval jsem divoce rukama, „byla mi ukázána…“

Po chvíli hádku přerušilo zvonění z interkomu. To mě vrátilo z výšin umění zpět na zem.

„Přejete si?“
„Nó, jsme tu na rozkaz zastupujícího hardholdera, zkontrolovat všechny domy.“

Nyní bylo potvrzeno, že se hardholder utrhl z řetězu. Žádná argumentace nepomáhala; stálo mě to nakonec jednu krabici jídla. Tohle si s tím hlupákem ještě vyřídím. A vůbec, kde je Hariett? Že by ještě v Defiance? Tohle se jí určitě nebude líbit, až se vrátí; to bude zas křížořadí.

Doe a seržant ze mě nakonec ještě vyžebrali tablety kamikaze, které jsem dostal od Anúbise. To jsem jim přirozeně neřekl, ale… jsou nějací příliš podezřívaví. Ale zatím se hodí. No, i když. To by mohlo brzy skončit. Uvidíme.

Johnsonovou ten kýčař, co ji celou cestu tunely nesl, nakonec položil do mé postele. Doufám, že dobře zkontroloval, jestli je dobře spoutaná. Nechtěl bych zažít další hrátky se skalpelem. Hm. Pobyt ve vaně je skvělým nápadem.
***
Poprvé za dlouhou dobu jsem se cítil skvěle. Bylo to pěkné, znovu se vrátit domů. Kde se člověk nemusí snažit o přetvářku před ostatními. Přítomnost Johnsonové to trochu kazila, ale její mysl byla někde v úplně jiné rovině. Celkově řečeno – skvělé.

Z vnějšku se ozvala obrovská exploze.

Jsou v pořádku, nebo jsou mrtví? Nedokázal jsem to posoudit.

Jenže co teď? Přistoupil jsem k fontáně ve středu dómu a začal jsem zkoumat svůj odraz ve vodě.

Johnsonová byla myslí stále pryč, ale šeptání psychického maelströmu bylo čím dál tím silnější.

Jako bych poznával hlas z hory Olympus Mons, který ke mně šeptal „já jsem pravda“, ostatně jako vždy… a ještě nějaké postavy, v dálce. Rust… Doe… rozhodně byli živí. A pak mi něco vjelo do mysli. Jako tupý nůž.

Jezdec v červeném.

Zdravím. Doufám, že mě tentokrát vyslechneš.

Myslíš, že já jsem ten, proti komu je nutné bojovat?

***
Všechno mě bolelo. Starší rány pálily a bodaly; cítil jsem, že ze mě tohle setkání vysálo poslední síly, které jsem měl. Hlava mi tupě pulzovala a v uších mi hvízdalo.

„Tak tu necháme Lavendera.“

Pomalu jsem otevřel levé oko. Rust, Doe a ten mladík stáli v dómu a rozhodovali se, koho vezmou k Amy a koho nechají zemřít. To je hezké. Pan Doe by nepochybně radši než mě vzal i mrtvolu.

„To jako myslíte vážně?“ intonoval jsem. Poděšeně se otočili. Nakonec se „obchodník“ zmohl na slovo.
„Aha. Lavender může jít sám, výborně.“

Typické. Neuměle jsem se zvedl – dávaje velký pozor na své obrazy, samozřejmě – a promnul jsem si oči. Tohle zvládnu.

Venku byl naprostý chaos. Přestřelky v centru města, stráže proti strážím, obyvatelé proti jiným obyvatelům… jak je to možné? A kde je ta Harry? Že by už byla tady a poslala loajální proti vzbouřencům? Co jsem se útržkovitě dozvěděl, zatímco jsme přebíhali – no, spíše se valili – mezi domy, tak mají loajální na kraji Kaldery bráněnou základnu. Prý je tam i Amy. Hlava mě pálila a čas se zastavoval, zrychloval a skákal dopředu. Vůbec mi není dobře. Jak to, že jsem to dříve necítil? Nedokázal jsem si na to vymyslet smysluplnou odpověď, tak jsem se alespoň držel skupiny. Pokud je ztratím, tak je už nenajdu.

Stará, zrezivělá, rozpadající se brána do současné základny loajalistů byla na dohled. Neblížili jsme se ale jen my. Okolo nás projel obrovský nákladní vůz – nebo snad spíš vlak na kolech. Bylo to monstrum. A z něj skákali ozbrojení vzbouřenci a stříleli na nás. Střely hrozivě svištěly. Kdyby tu byl Trhač, určitě by věděl, jak na to, problesklo mi hlavou.

Nevěděl jsem, jak se to stalo, ale skupina se vzdálila. Nechali tu jen tu… Joesonovou. Nebo jak. Viděl jsem seržanta, jak pálí ze své pušky. Pak jinou postavu, která se k němu dobelhala. A najednou… obrovský řev. Vířící písek. Rudé skvrny vylévající se z našich nepřátel a dobarvující zem. Otáčející se vlakovůz pomalu jedoucí zpátky k nám. Seržanta, jak odhazuje – nějakou obrovskou zbraň. Doe skáče do kabiny. Seržant zvedá tu ženu a taky se o to pokouší. Zvedl jsem se – nějak – a rozběhl jsem se, abych se dostal do zadního prostoru. Cesta se zdála nekonečná. Zachytil jsem se za rampu nákladového prostoru a vyškrábal se nahoru.
***
„Proboha! Musím vás ošetřit, ale mám jenom málo zdravotnického materiálu. Budete se o něj muset rozdělit.“
Rust se nabídl, že svou dávku léčiva nechá mně. Nevypadal nijak příliš zhmožděně, ale je to hezké gesto. Aspoň na toho se člověk může spolehnout.

John Doe mi jako správný obchodník nabídl, že mi přenechá trochu „svého“ léčiva. Ale prý za to musím vzít do učení jednu z jeho pomocnic. Prý se chce naučit malovat.

Nikdy! To by se mu tak hodilo. Umění není komodita. Chtěl by asi někoho, kdo by mi mohl konkurovat ve své tvorbě – a tak mě zničit. Neuvěřitelné. Nestačí mu jenom trh s cetkami a svými děvkami, ale chtěl by i umění? To by tak hrálo.

Učinil jsem protinávrh. Anúbis u mě má ještě nějaké nesplacené účty… člověk jako Doe by určitě ocenil nějaký uran. Co by taky jinak dělal na té společenské akci v Defiance? Rozhodně se nepřišel podívat se na obrazy.
To se mu ale taky nelíbilo. Co nadělat. Budu doufat, že Amy není nějaký řezník. Vypadala schopně, ale u těchto lidí člověk nikdy neví. Inu, lehnul jsem si na podušku, která teď sloužila jako operační stůl.

„Fajn. Podržte ho, aby se nevzpíral, dám mu anestetikum. Občas se vzpírají.“

Rust mi pevně zadržel ruce. Překvapilo mě, kolik měl síly. Anestetikum bych přežil i bez toho, ale nebudu se s nimi hádat. Ať už je to za mnou.

Injekce mi vjela do žíly. Něco nebylo v pořádku. Něco… podíval jsem se na Amy a výraz v jejích očích. Zlověstný. Co to…! Trhnul jsem sebou. Ne! Zakřičel jsem „chce mě zabít!“, ale z úst mi vyšlo jen pár hlásek. Varovat je! Vyškubnul jsem se ze sevření a popadl Rusta za límec.

Pak moje sevření ochablo.
***
Sním, či bdím? Dolehly ke mně zvuky motoru a vzápětí i pravidelné vibrace. Jsem – blízko nějakých strojů. Možná na nějakém transportu?

Otevřel jsem oči. Vypadalo to… jako zadní prostor nákladního vozu. Otočil jsem hlavou. Na lehátku vedle mě byl přikurtovaný seržant. Hmmm. Co to sakra? Chtěl jsem se zvednout, ale něco mě zadrželo. Sdílel jsem seržantův osud. Že by nás Amy zdrogovala a pak nás transportovala pryč? Něco se mi na tom nezdálo. Nahmatal jsem tlačítko interkomu.

„Ruste? Mohl bys mě odpoutat, prosím?“

Za chvilku se z dveří oddělujících kabinu vynořil John Doe.

„Aha, Lavender. Vidím, že máš menší problém, ale určitě se nějak dohodneme…“
„Vážně, pane Doe?“ zíral jsem na něj. To je neuvěřitelné, co jsou někteří lidé za parazity. Hrabou jenom sami pro sebe – v jakékoliv situaci. „Na tyhle věci já nemám čas. S nikým se dohadovat nebudu. Odpoutejte mě a to hned.“
„Víš, takhle to nefunguje. Nejdřív mi musíš něco nabídnout…“ Přerušil ho šelest vzadu. Byl tam nějaký pytel – a pohyboval se.

Doe do něj praštil pistolí.

„Auuu!“ Doe praštil ještě jednou.
„Ouuu!“
„Kdo seš?“
„White, ty vole! Někdo mě sem nacpal!“

Obrátil jsem oči v sloup. Když plánuje výpravu Rust, má poněkud svérázné metody.

„Kam to sakra jedem?“

Kam asi? Tam, kam jsem potřeboval. Kde se vyplní moje plány. Olympus Mons.
***
Terén se stával stále obtížnějším. Transportér ztrácel síly a vypadalo to, jako by měl každou chvíli ztratit úchop a sjet zpátky dolů – s notnou dávkou štěstí by to někdo mohl přežít. Možná.

Vtom se podlaha srovnala kolmo ke gravitaci. Že by nějaká pánev? Beze slova kolem mě prošel Rust a zmizel ve dveřích ven. Vypadá to, že budeme pokračovat pěšky.

Zkontroloval jsem si skafandr a sešplhal jsem z transportéru dolů, na povrch planety. Takhle vyvýšené místo bylo jedno z mála, odkud nebyla při pohledu vzhůru vidět jen rudá oblaka, ale… hvězdy. Takhle jsem si je vždycky představoval, viděl je ve svých snech. Dětinsky jsem k nim natáhl ruku.

„Měli bychom vzít s sebou tu ženu,“ vyřkl Rustův skoro neznatelný hlas.
„Fajn, tak já ji vezmu,“ mlsně pomlaskával White. „Dáme ji tady na nosítka.“
Výborně. Výborně.
***
Doputovali jsme ke staré vojenské základně téměř na samém vrcholku. Příšerný stav. Rozpadající se sutiny. Příliš mrtvá. Ale příliš živá.

Podíval jsem se po svých druzích. Někdo z nich to tady zná. Víc, než připouští. Maelström mi to šeptá. Jejich překvapení, že to opět vidí. Kdo to může být? Kdo to jen…

„Znáte to tu, Doe?“
„Ne, nikdy jsem to tu neviděl.“ Poměřil jsem ho pohledem. Je to on? Není to on? Musím pokračovat.
„Lžete, Doe! Lžete a moc dobře to víte. Děláte z nás blázny!“
„Jaktěživ jsem tu nebyl.“ Vypadalo to věrohodně… možná až moc… ale on není tím, kdo tady vysílá své vzpomínky. Kdo to je? Rust? Ne, ten by se nevracel s větší výpravou, ale sám. Jacksonová? Ta je úplně odříznutá. White? Tomu vidím až do duše. Ne, ten to taky není. Seržant?

„Já to tu znám. Tady byla jedna naše báze, no, co ‘sme tu stavěli. Ale takhle rozbitá nebyla.“

Až takhle nahoře, na Olympus Mons? Nakonec to dávalo smysl, pokud to bylo před koncem Starého světa. Věci byly dříve jiné. A jiné budou i později.

„Musíme tam. Zpátky nás to už nepustí.“ Rustův hlas byl neúprosný – skoro jsem měl pocit, jako by se ostatní snažil přesvědčit i podvědomě, vniknout jim do mysli a změnit ji. Ale to, co řekl, byla pravda. Jediná cesta je dál. Zatnul jsem ruce v pěsti a s hlubokým nádechem jsem vykročil. K široké, masivní bráně do komplexu, která, mírně otevřená už několik desítek let, přece vypadala, jako kdyby se mohla každou chvílí zavřít a zajistit tak obětiny pro to, co čekalo uvnitř.

Myslím, že před další „expedicí“ do odlehlých končin, kde nevládnou lidé, ale démoni, si dám menší pauzu. Několik stovek let by mohlo stačit.
***
Vstoupili jsme dovnitř. Všichni, vedeni Rustem. Dveře se za námi, přes to, jak to vždy dopadá v hororových příbězích špatných autorů, kteří se snaží kopírovat stará schémata namísto toho, aby přišli s něčím novým. Protože ty skutečné dveře nejsou nic proti těm v mysli, které se zavřely už mnohem dřív.

Perfektní.

Jezdec často vzbuzoval víc otázek, než odpovědí. Ale to, co mi říkal u fontány, začalo dávat smysl. Větší, než bych si přál. Naše možnosti volby se zmenšovaly s každým krokem k hoře. A teď už existovaly jen dvě. Výborně. Vše, nebo nic.

Teď musí být zabita.

Zpomalil jsem krok, abych se dostal ke konci skupinky. Pevně jsem svíral rukojeť svého mečíku. Jedna rána by zde byla smrtelná pro každého, kdo měl lidskou schránku. Jenom malá dírka do skafandru by jejich těla vystavila teplotám, které by nepřežili.

Je to nutné. Pokud je nepřesvědčíš, budeš se o to muset postarat sám.

Rust se chytil za helmu a začal sebou škubat. Také jsem něco – něco – pocítil. Jako by to trhalo duši z mého těla. A bralo si ji, živilo se jí. Snažil jsem se vytrhnout.

To je jeden z nich.

Bylo to něco jiného. Nebylo to odsud, z Marsu, ani ze Země, ani z téhle sluneční soustavy. Jsou nepochopitelní. Ale živí se dušemi a hledají – a jestli naleznou, tak – bude vše jinak.

Vidíš, že jsem nelhal.

Stop.

Zpět.

Byl jsem opět ve svém těle. I ostatní. Rust se usmál. Neviděl jsem to, ale cítil jsem emoci, jakou jsem u něj ještě nezažil. Opravdu se usmál? On?

Vypotáceli jsme se na terasu na druhé straně komplexu.

Z kráteru před námi vycházel široký bílý paprsek. Přicházel z vesmíru – nebo snad mířil do vesmíru. A možná obojí.

„Musíme ji tam dostat,“ zašeptal Rust. „Ona nepatří sem.“

Poslední šance. Máš zřejmě smysl pro drama, když odvrátíš katastrofu v posledním možném momentě, že?

Mysli na to, co může být. Mysli na to, jaký na to budeš mít vliv. Můžeš vytvarovat novou společnost. Už se nebudou smát tvé vizi. Dokážeš ji uskutečnit. Vytvoříš nový svět – takový, který rozumí tomu, co je důležité.

„Ne! To nesmíte!“

„To jako proč zase, prosimtě?“ Seržant mě nemá rád – ale třeba to pochopí.

„Proč? Protože ví příliš mnoho. Co myslíte, že udělají oni, až se dozvědí o tom, jak to tady funguje?“
Nadechl jsem se a pokračoval v horečném vysvětlování. „Přijdou sem a změní všechno – všechno! Tak, jak to tady známe. A pro nás –“ ukázal jsem na všechny, „ – tady nebude místo. Proč si myslíte, že jste tady vy, a ne někdo jiný?“

„Protože nás sem vytáhli,“ řekl nakonec někdo (asi White), když si uvědomil, že to není řečnická otázka.

„Omyl. Jste tu proto, že se do společnosti nehodíte. Teď vás ještě toleruje – ale bude tomu tak i nadále? Až přijdou oni a změní to tu, všichni vás budou nenávidět. Protože jste jiní. Protože jste nebezpeční.“

„A ty máš nějakej protinávrh?“

„Mám.“ Podíval jsem se na ‚spící krásku‘. „Musíme ji zabít. Jedině tak můžeme zachránit Starý svět. A zároveň i sebe. Teprve pak ji pošleme jim. Zjistí, že sem nemají lézt. A z nás budou hrdinové – co víc, budou z nás bozi!“

„Nějak se mi to nezdá,“ klidně odvětil Rust.

„Věř mi, příteli,“ vzal jsem ho za ruku, „podívej se dovnitř, do své duše. Ty víš, že mám pravdu.“

„Budu o tom přemýšlet.“ odvětil tvrdě Rust, jako kdyby nic takového nepřipadalo v úvahu. Přesto jsem věděl, že to udělá. Četl jsem v něm jako v otevřené knize. „Kdo půjde ke kráteru?“

Seržant si odkašlal. „Já jdu, rozhodně. Johnsonová si to zaslouží.“
Doe sarkasticky poznamenal, že sami ji tam asi neodvlečou.
„Já tu asi zůstanu,“ hrubě se zasmál White. „Nemusim dělat všechno.“
„Já také. Vím, že to dokážete i bez mé pomoci – a někdo by tu pro jistotu měl zůstat; dva jsou ideální.“
„Dobře,“ odvětil Rust a odkráčel směrem k paprsku.
***
Jsi si jistý, že to Rust udělá?

Rozhodně. Znám ho příliš dobře. Není jako ostatní – ví, že existují věci důležitější, než člověk nebo jejich společenství. A je si kromě toho jist, že mě zná a chápe. Každý dělá chyby.
Přiblížil jsem se k jednomu z počítačových terminálů.

TH765AX345. Zatím počkej s tlačítkem pro poslání příkazu. Teď by to bylo poněkud unáhlené.

„Co tady děláte, šéfiku?“

„Ale nic, jenom zkouším, jestli to tu ještě funguje. Mohli bychom získat spoustu zajímavých informací.“ Otočil jsem se k němu. „Proč nesledujete, jak na tom jsou? Určitě to bude velmi zajímavé.“

White vydal zvuk někde mezi chechotem a kýchnutím a odporoučel se zábradlí, odkud sledoval tři malé figurky vlečící čtvrtou k jasnému paprsku.

Celkem sympatický člověk. Je škoda, že ho Rust donutil k účasti na této expedici.

Neslyšně jsem vytáhl svůj mečík. No tak, Ruste. Staň se někým, jehož odkaz si bude připomínat celý Mars. Živí hrdinové mohou snadno upadnout v nemilost, ale mrtví? Těm se už nic stát nemůže.

Jeden probodnutý skafandr a jeden stisk klávesy. To je jediné, co nás dělí od lepšího světa. Kde mě budou poslouchat nejen seržanti a obchodníci, ale i všichni další. Kde lidé zažijí takový vzestup, o kterém se jim nezdálo ani v nejdivočejších snech. Spoléhám na tebe, Ruste.

Už tam jsou. Vedle paprsku. No tak. Čekám. Minuta plyne jako hodiny a dny. Udělej to, Ruste! Udělej to.

Jedna z figur zvedla druhou a něžně ji položila do paprsku.

Ne.

Není možné.

Paprsek zesílil. Zavřel jsem oči.

Není možné. Nemýlil jsem se. Rust to chtěl udělat. Ale přesto…je živá!

Nesnesitelné množství světla.

Mohli jsme mít všechno, lepší svět! Proč to neudělali? Proč?

Budete pykat, přátelé. Budete litovat, že jste kdy přišli na svět! Zažijete neskutečná muka, oproti kterým je peklo požehnáním!

A společnost mi s tím pomůže.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Dík za zápis!
Sám svůj sepisuju;
ten Lavenderův můžu autorizovat, snad až na dva detaily - ta výbušnina zůstala Rustovi v ruce, protože pomáhal 8)
ty dveře v komplexu nahoře na hoře se otevřely a zůstaly otevřené. Směrem k nim se plazily mumifikované mrtvoly ve skafandrech a dveře je (tehdy) ven nepustily.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Nekra
Nadšený blázen
Příspěvky: 959
Registrován: 15. 7. 2008, 16:45
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Nekra »

Hezký zápis, i když Lavender z něho na mne působí... až moc namyšleně sebevědomě.
Jinak je škoda, že už to je konec, jestli teda termín "poslední session" chápu správně.
Pro slušný lidi: Do uvolnění schránky mi nepište SZ!
(130829092016)

Herní preference:
Fyzický crossgender <3.(hráč-postava)
--Akceptovatelné styly hraní (dle systému):
Hack and Slash-Plnění cílů, boje. Kostky. Málo RP, možná simulace.
(Imerzivně) Simulační hra okořeněná dramatem- Ztvárňování charakterů. Gamismus ruší. Občas drama.
Dramatická hra s případnou imerzí/simulací-Dramatické akce. Občas hlubší prožitky.
-Mám problém s kombinací gamismu A dramatu. (Vyjma Wushu)
Mallory

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Mallory »

Řekněme, že v soutěži o nejpokornějšího člověka Marsu Lavender asi nevyhraje. Malíř je prý ale opravdu velmi dobrý.

Je zajímavé, že když se prvoplánově rozhodnu hrát zlou postavu, tak se z ní většinou stane nějaký sidekick, který se živí hláškováním; když se rozhodnu hrát celkem neutrální postavu, tak z ní je… no, neutrální postava, co pořád vytahuje všechny do-goodery z potíží, když se něco podělá (např. kpt. Gagarin); no a když se pro změnu rozhodnu hrát dobrou postavu, tak stačí pár sessions a je z ní chechtající se megazáporák. Character developement FTW.

Jinak podle mých informací z celkem důvětyhodného zdroje poslední session zřejmě nebude úplně poslední :) (naopak, teď se to teprve začíná hezky rozbíhat) a můžete se tak těšit na další zápisky.

Akorát myslím, že už se můžu rozvažovat, jakou novou postavu bych měl hrát. :D Tohle bude pro Lavendera těžké, i když pokud správně rozehraje svou hru a vyhne se přetahování o mečík (normálně minulou session málem expiroval při léčení, musel hodit 7+, aby přežil, a měl +3 bonus; hodil jsem 4, epic win), může to být velmi zajímavé.
Uživatelský avatar
Nekra
Nadšený blázen
Příspěvky: 959
Registrován: 15. 7. 2008, 16:45
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Nekra »

Zajímavý vývoj tvých charakterů. Ten hod "těsně před hranou" musel být napínavý. Jinak jestli tím záporákem z dobrý postavy myslíš Lavendera, tak se ani nedivím, že málem umřel. Si myslím, že záporáka budou chtít ostatní (hráčské) postavy spíš oddělat, zatímco u klaďase k tomu ty honější postavy nemají důvod (zlé mohou chtít oddělávat kohokoliv).

Jó, jó, další díl! :D
Pro slušný lidi: Do uvolnění schránky mi nepište SZ!
(130829092016)

Herní preference:
Fyzický crossgender <3.(hráč-postava)
--Akceptovatelné styly hraní (dle systému):
Hack and Slash-Plnění cílů, boje. Kostky. Málo RP, možná simulace.
(Imerzivně) Simulační hra okořeněná dramatem- Ztvárňování charakterů. Gamismus ruší. Občas drama.
Dramatická hra s případnou imerzí/simulací-Dramatické akce. Občas hlubší prožitky.
-Mám problém s kombinací gamismu A dramatu. (Vyjma Wushu)
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Obrázek
Autor obrázku.
Session 4.
Bohové na Olympu
- Ke Kaldeře se bouří přibližovali Rust, John Doe a Seržant vezoucí na speederu Jacksonovou. Už jí nezbývalo moc času.
- V Kaldeře už standardně mívají rozdělená teplá místečka u brány staří mazáci, tentokrát tam ale byl někdo jiný. A příkaz nechat se odvést do karantény se nikomu nelíbil ještě před tím, než se dozvěděli, že jej vydal Dremmer - člověk, který se už dlouho snažil podrýt autoritu Harriety, a ta se doposud nevrátila z Defiance.
- Tak si řekli, že to otočí, protože Rust znal tajnou cestu dovnitř, ale to už byly venku zbraně, a hlídači se nabídli, že je s radostí do karantény doprovodí. Rust se nedal, rozhalil plášť na hrudi a dal ruku nad červené tlačítko, které se tam skrývalo. A usmál se, což ale nikdo pod jeho maskou neviděl. "To je ten magor, všechny nás zabije!" Zakřičel někdo od brány a začal utíkat pryč. Rust udělal pár kroků vzad a pak všechno pohltila bouře.
***
- Rust znal cestu dovnitř vedoucí přes tunely kombinující větrací šachty pro podzemní komplexy, továrny a stoky. Zavedl je k jednomu nepoužívanému, poničenému a mezi skalisky vlezli dovnitř přes lávku z rozpadajícího se plastu.
- V tunelech ale bylo něco nového. Po prvním signálu Rust ukázal, ať se zastaví. Pomalu se s Lavenderm vydali deaktivovat pohybový senzor, Rustovi ale v ruce zůstal kontrolní senzor, kdyby jej pustil, bylo by po něm. Řekl ostatním, ať jdou.
- Ostatní vylezli nedaleko Lavenderova dómu a bez problémů se do něj dostali. Seržant se vysmál Lavenderovým obrazům. Na Zemi on byl a takhle to tam rozhodně nevypadá! Lavendr sáhl po svém meči.
- Rust mezitím převázal spínač kusem obvazu, aby zůstal spínač zatížený, a připravoval se jej odhodit.
- Vždy praktický John Doe zatím vlezl ke klimatizaci Lavenderova dómu, což je pravděpodobně jediná funkční předkolapsová technologie v Kaldeře, nabral trochu kapalného dusíku, k tomu pár dávek drog a přesvědčil ostatní, ať se zabijí někdy později. Svěřil propriety Seržantovi
- Seržant nafetovaný kamikadze proběhl chodbou, vytrhl z ruky Rustovi trhavinu, a přes své rukavice na ni lil kapalný dusík. Pak ji odhodil, hodil si Rusta na rameno a utíkal pryč. Za moment nálož přeci jen vybuchla, Rust viděl, jak se ohnivá koule blíží, pak ale Seržant i s ním skočil někam do hlubin.
***
- John slyšel výbuch a vydal se sesbírat, co z těch dvou zbylo. Hluboko našel ledovou vodu a něco v ní. Šťouchl do toho a Seržant se probral. Rust nikde.
- Hluboko v temnotách kráčel bez jakéhokoli zdroje světla Rust. Zasáhl jej maelström a on byl zase v Sieře a skláněl se nad mrtvolou Leara, který mohl být králem, kdyby nezemřel sám, opuštěný, kdesi hluboko v zapomenuté základně. Lear jako jediný dokázal odolávat Temnotě, a teď byl mrtvý, ale už nebyl sám - jeho mozek si nesl Rust.
- Lavenderovi někdo křičel před dveřmi. Pár chlápů od Dremmera chtělo, aby vylezl ven, že jemu se nic nestane, proti němu Dremmer nic nemá. Lavendr je podplatil, aby se ještě chvilku dívali jiným směrem. Rádi na to přistoupili, kdo by nechtěl být zadobře se skinnerem?
- John se Seržantem byli v koncích. Rusta nedokázali najít a nejspíš se sami ztratili. John tedy otevřel svoji mysl maelströmu a Rust jej zachytil. Nedokázali spolu mluvit, ale Rust jej navigoval tím, jak měnil jeho emoce. Po chvíli se ale John znovu ztratil. Podle Rusta se dost nebál, protože cesta k Rustovi vede vždy přes bolest. John odmítl pokračovat, ale Rust nepolevil - poslední část cesty musela bolet, proto si John vpíchl poslední dávku kamikadze, a i když jeho strach i bolest každým krokem rostly, byly kdesi mimo něj a on kráčel vpřed.
- Rust mlčky stál v chodbě. Nic neřekl, jenom přestal Johnovi způsobovat bolest a rozhodl se ukázat, co se děje v psychickém maelströmu; tentokrát zasáhl Seržanta; ten padl na kolena sevřen bolestí a viděl smrt kráčící Kalderou.
- Rust se odmítal hnout. John zařval na Rusta, že už má jeho triků dost, a jestli okamžitě nevypadnou, tak mu natáhne. Rust na něj stále jen hleděl, tak dostal pěstí do obličeje a poškodil se mu přívod dýchání. Ani se nehnul, aby jej opravil a začal se dusit. John na to, že je ten chlap FAKT MAGOR, opravil mu ji a odešel se seržantem pryč. Rust je po chvíli tiše následoval.
***
- Lavender jim ke dveřím naproti nepřišel. Stál u plátna a maloval - zelený košatý strom, na kterém byla oběšená Pravda a zpovzdálí ji sledující Lavender s úšklebkem ve tváři. Když se na příchozí malíř otočil, měl černé oči.
- Rust se mu pokusil pomoct, a protože Lavender je člověk, se kterým se navzájem chápají nejvíc, uspěl, ale Lavender skončil tak vyčerpaný, že do něj museli nacpat povzbuzovací injekci a on byl rád, že vůbec chodí.
- Ve dveřích se objevila Amy s vyděšeným výrazem ve tváři - v nečekaném okamžiku se jí podařilo utéct Dremmerovi, který ví, že jsou tady.
- Seržant si hodil Jacksonovou přes rameno, Rust podpíral Lavendera a vyrazili vstříc tovární čtvrti, kde se stále drží malá skupina věrná Harrietě: Trhač s Tichošlápkem a pár dalších lidí.
***
- Tovární čtvrť ale byla v obležení, a pod soustředěnou střelbou nemohli Harrietini věrní vydržet. A k jedinému průjezdu do továrního komplexu se blížilo obrněné auto s dalšími vzbouřenci. Tady naši hrdinové zasáhli.
- John svou střelbou ohrožoval průjezd pro vozidlo, jehož řidič se rozhodl vyřídit nejdřív je, než riskovat průjezd, to už ale Rust kryt Seržantovou střelbou běžel k autu, vklouzl pod něj a zachytil se, a tam aktivoval svůj stroj na bolest. Zevnitř auta se ozval řev a "někde je tady ten magor, zabijte ho, než si pro nás přijde", to už ale Rust vyšplhal k spuštěnému oknu, kterým řidič střílel, stáhl jej ven a naskočil dovnitř. Tam dal spolujezdci paži kolem ramen a vlezl mu přímo do mozku, nedokázal jej ale zabít, ani zneškodnit.
- Proti pozici držené Johnem, Seržantem a Lavenderem se rozeběhla přesila ozbrojených chlápků. K čemu je této bandě hyen taktika? Pravděpodobně jim chtěli omlátit hlavu o beton, zatáhnout někam do úkrytu a tam sežrat. Bylo jich ale příliš mnoho pro špatně vyzbrojený odboj. Lavender v horečce zašeptal do hlubin psychického maelströmu a zavolal Trhače. A Trhač přišel. Bledý ze ztráty krve se zhroutil vedle Lavendera. Nebyl ale sám - měl s sebou svůj kulomet a dost nábojů na celé tři vteřiny střelby. Toho se s chutí ujal Seržant; za moment místo přesily zůstala jenom hromada rozstřílených mrtvol.
- Rust couval a nemohl přeřadit, protože držel pod kontrolou spolujezdce. Vtom pocítil místo blízké přítomnosti další duše jenom prázdnotu, bolest a pokryla jej krev. To John přesným zásahem odstřelil člověka, se kterým se Rust stihl tak sblížit.
- Pak všichni naskákali na auto, Rust se rozjel proti hromadě vytěžené hlušiny, za kterou se krylo několik chlapů a v plné rychlosti ji rozrazil, a to včetně jich. Tím skončila bitva o tovární čtvrť.
***
- Prakticky mrtví hrdinové se zhroutili na lůžka provizorní nemocnice a nechali se ošetřit od Amy, která vzhledem k tomu, že jí zachránili život, byla ochotná investovat do nich veškeré své zásoby lékařského vybavení. Lavender, který na tom byl zcela jasně nejhůř, začal smlouvat s ostatními, aby získal jejich dávku, ale všichni byli neoblomní. Až na Rusta, který mu svůj příděl bratrsky daroval.
- Amy se rozhodla, že maelström je neklidný a budou potřebovat narkotika. Jako první byl na řade Lavender. Ten ale měl bad trip přinášející přesvědčení, že jej chtějí zabít. Rust jej ale udržel za cenu zranění, která mu Lavender způsobil a Lavender konečně upadl do bezvědomí. Podle Amy jeho léčba ovšem vyžadovala další dávku léků, a ty už už slíbila ostatním; část svého dílu mu daroval, se skřípěním zubů, John Doe.
- Zatímco Amy pracovala na ostatních, Rust si byl prohlédnout ostatní pacienty. Nejvíc jej zaujal kluk připoutaný k posteli, co sebou začal škubat, když k němu Rust přišel. Kluk mluvil hlasem, který zcela zjevně nebyl jeho. A jeho hlasy byly dva. Temnotu z Olympu, "Já jsem světlo, já jsem pravda, pojď se mnou", snadno poznal, ale druhý hlas byl jiný. Byl jím Samus, ďábel. Hezky si spolu popovídali. Pak Rust poprosil Amy, jestli by mu nepřipravila jistou látku. Podal jí mozek Leara.
- Pak všichni usnuli spánkem narkotickým. Uprostřed nich seděl Rust a smál se.
***
- Jako první se z narkotického spánku probudil John Doe. Ani moc nevyčítal Rustovi, že ostatní nechal zfetovat, svázat a naložit do náklaďáku, a šel zkontrolovat, jestli Rust naložil všechnu potřebnou výbavu na výpravu k tajům Olumpus Mons. Sbalil všechno, Lavendra pro jistotu přivázal a Seržant ležel přivázaný pro své vlastní dobro, podle doktorky by se ještě týden vůbec neměl hýbat. Už si myslel, že Jacksonová je posledním účastníkem výpravy, když se vzadu pohnul nějaký pytel, ve kterém našel svázaného Whita. Rust Whita našel, jak se ztracený toulá ulicemi Kaldery, pohlcen psychickým maelströmem, a usoudil, že se může hodit.
- Blížila se bouře a Olymp zahalila mračna. Už dávno nechali za sebou vojenskou pevnost na úpatí Olympu, jejíž zeširoka otevřené brány vítaly všechny, ale ona samotná byla cítit smrtí, která jí obcházela. Volání temnoty stále cítilo, ale Rust měl plán - vytáhnul kufřík ukrývající několik injekčních stříkaček s extraktem připraveným Amy. Lear, který mohl být králem, nesl ve svém mozku nejenom svou sílu, ale také svoji slabost. Nikdo injekci neodmítl.
- Vysoko v horách řídnul vzduch, a jak stoupali, jejich zrak se mísil s vnitřním zrakem a už nevěděli, jestli takto vysoko můžou být ještě mračna, nebo je to jenom šálení maelströmu. Několik desítek kilometrů před vrcholem se museli navléct do skafandrů, dát Jacksonovou na nosítka, auto opustit a vyrazit dál vlastními silami.
- Vojenský komplex, který kdysi dohlížel na stavbu vesmírného výtahu, jehož zbytky ležely na úpatí Olympu, vypadal opuštěně, dveře jeho přechodové komory ale byly zeširoka otevřené a zvaly všechny dovnitř. Kdo se podíval svým vnitřním zrakem nad sebe, viděl proud temnoty zdvihající se z kráteru a tryskající vzhůru, pryč z povrchu Marsu.
***
- Vojenský komplex byl mrtvý. Museli překročit několik mumifikovaných mrtvol lidí, kteří se ještě zaživa snažili odplazit k východu. Členové expedice nakonec společně dorazili do kruhové místnosti, v jejíž centru pod průhlednou kopulí spočívaly elektronické součástky a stroj, který umíral, a při svém umírání snil.
- Nikdo nechtěl ztrácet čas, protože všichni viděli svým otevřeným vnitřním okem temnotu, která jenom kousek od nich tryskala k nebi a brala si z Marsu duši lidí. I oni cítili, že jejich mysl něco opouští a připojuje se k ostatním. Jenom Johnsonová byla bezpečně uspaná a John - ten měl v duši ještě něco dalšího.
- S počítačem přes skomírající obrazovky komunikoval Rust, o čem spolu ale mluvili, nám bude muset říct někdy sám.
- Vykročili vstříc temnotě a obelisku, který se zdál jakoby skutečný, i když si byli jistí, že je jenom projektovaný maelströmem. Temný proud vedl i zemí, nejsilnější řeka začínala v kopuli stroje a vedla hluboko dovnitř hory, pod obelisk.
***
- Venku, v samotném kráteru prastaré sopky, kráčeli pod vedením Rusta vstříc obelisku, ale když se Johnsonová začala ze svého kómatu probírat a oni pohlédli do jejích temných očí, došlo mezi nimi ke krátkému rozbroji - John Doe spolu s Lavenderem a Whitem nepokračovali dál a nechali vejít k centu jen Rusta, který věděl, co dělá, a Seržanta, který k Johnsonové snad kdysi něco cítil - než zapomněl.
- Když Lavender pohlédl k nebi, cítil ještě jinou přítomnost. Samus chtěl, aby zařídil, že Johnsonová zemře, Lavender tvrdil, že má vše pod kontrolou.
- Rust kráčející vpřed už měl vypálenou sítnici zářící temnotou a už neslyšel nic jiného, než "Já jsem světlo, já jsme pravda, následuj mě." Pak pohlédl nad sebe a viděl, že vnitřek kuželu tryskajícího k nebi není temný, ale zářivě bílý, a se září kontrastoval temný obelisk ve středu. Když vešli dovnitř pomyslného obelisku, zalilo je světlo a moc. Duše všech, kteří se odevzdali temnotě, byly na dosah ruky a Rust je mohl všechny ovládnout a stát se ničím menším, než bohem. Vzdal se ale své příležitosti a pomohl Seržantovi pracovat se sílou, která jemu byla zcela cizí.
- Seržant cítil moc, která jej prostupuje, a věděl, že pokud ji přijme, dokáže s její pomocí dokázat cokoli. S jedinou výjimkou - musel by si vzít duši Johnsonové, a ta by se už nikdy do jejího těla nevrátila. Odmítnul a předal moc obelisku jí. Johnsonová otevřela oči.
***
- Kdo v tu chvíli upíral své oči k Olympu, viděl záblesk exploze, která se rozšířila z jeho vrcholu a vlna moci v psychickém maelströmu čtyřikrát obletěla celým Marsem, než ji duše lidí plně vstřebala.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Tak nějaké poznámky od GM.

Dík za hru a dík za zápis, Mallory!

Důležité (zcela veřejné) informace z této session (jo, sliboval jsem fronty, tohle do nich budu muset zapracovat):
- Události na Olympu překopou celou frontu s Temnotou na Marsu, jaký dopad ale reálně budou mít, se uvidí podle toho, jak budou na začátku další session padat kostky.
- Mallory měl vize o Zemi. Zatím víme, že už není zelená. Co to znamená, je otázka.
- Mallory oběsil na obrazu Pravdu
- Taková formalita - měl jsem za to, že šéf klubu Crossu je Dremmer, někdo bude muset jít do crossu, správně hodit a zeptat se, "kdo tomu tady velí". Nesmí při tom ale být moc drsný.
- Pravda využila vzpoury probíhající ke konci session 2 a odvedla si pár důležitých lidí. Harry bude zuřit, až zjistí kdo to byl.
- Doktorka vyplácala všechny své léky na naše hrdiny a hlavně na Lavendera. Jak se něco semele, bude problém.
- Všichni, kdo šli na Olymp, si vpíchli nějakou nemoc (nebo co) od Leara. Ten byl šílený. Jak příhodné.
- Samus sliboval, že bude hodovat na vašich kostech

Mimochodem, minule jsem to nepsal (to by měl napsat spíš hráč), ale náš quarantine se na třetí session zeptal na otázku:
What let some people survive, when others couldn’t?
Odpověď byla dvojí - jednak čistý pragmatismus, pochcípali všichni, co nebyli schopní nebo ochotní bojovat o svůj život všemi způsoby, i za cenu toho, že právě kvůli tomu se na Marsu rozpadla vzkvétající civilizace. Jednak proto, že příchod maelströmu provázelo šílenství, kterému spousta lidí podlehla, a Temnota, která se začala probouzet, bylo pravděpodobně to šílenství, které se maelströmem tehdy přehnalo.

A když nad tím tak přemýšlím, napíšu mu, aby se vyjádřil k čtvrté.

Hlášky!
S: "Říkají mi Seržant, ale ve skutečnosti se jmenuji Plukovník a jsem major."
"Z toho vězení tě dostaneme, i kdyby měla celá Kaldera shořet."
Seržant: "Přijde mi to [obraz] jako kýč." John: "Tato doba je kýčovitá, takže má úspěch."
F: "No, a jaké mu dáš [při 10+ na go aggro] možnosti?" John: "Začneš se chovat normálně, nebo dostaneš přes držku."
F: "Vyber si - buď kulomet, nebo ženská." Seržant: "Beru ženskou, došly náboje."
F: "A teď střih na vaše rodinné drama"
Hráč: "Opakuju, že jsem nahluchlý já, ne moje postava."
John: "Já nedělám drahoty, já dělám obchody."
L: "Pane Doe, vy snad chcete do svých zad ceremoniální mečík?" John: "Dvojitou dávku, prosím."
... "To by byl epický konec skinnera - začít se svlékat bez atmosféry."
... "Až se vrátí hardholderka a uvidí, co se tady dělo, to zas bude křížořadí."

Ke hře jako takové, je poznat, že měla dvě části, první polovina (spíš první 2/3) byla improvizace na téma "umíráte, přišli jste do osady, kde vás měli rádi a už vás rádi nemají," druhá část byla expedice, o které se začalo mluvit v první session, ve druhé se o ni neúspěšně pokusili, ve třetí sbírali know-how a na čtvrté vypadalo, že pořád nic, tak jsem použil GM move "capture them" a probudili se svázaní v náklaďáku, který řídí Rust. Jo, dost je do toho nacpal, ale to by se mohli chystat ještě dalších pět session. Je fakt, že jsem chtěl tuhle frontu otočit, aby se zase dalo normálně fungovat v maelströmu.
Problém poslední části byl v tom, že byl příliš pomalý - jednak jsem nechtěl dělat drama, ale spíš se věnovat emocionální stránce problému a tak, na to je AW perfektní, akorát se mi to nedařilo u všech hráčů. A taky to bylo až moc pomalé, protože jsem tou dobou byl už úplně mrtvý po víkendovém RPG maratonu. 8) No, aspoň to byly asi jenom tři scény.

Každopádně, zápisy jsem se rozhodl psát dost bodově, a formou cestopisu, takže jsem rád, že ob session se najde někdo, kdo to sepíše umělecky, díky, lidi.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Mallory
Příspěvky: 6
Registrován: 8. 3. 2015, 23:28

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Mallory »

Tak dnešní hra pro mě byla ta zatím ta nejlepší, co jsem u nejmenovaného MC F. hrál. :clap:

Akorát jeho kostky jsou zřejmě cinknuté tak, aby házely čísla podle výše karmy. Znáte ten pocit, když se umnou diplomacií, manipulací a jinými přednostmi dopracujete k slušné armádičce, nad kterou ostatní hráči prostě nemůžou vyhrát, a pak tam naházejí deset plných úspěchů proti vašemu jednomu plnému a pěti šestkám? Málem jsem vyskočil oknem kavárny. :D
Nekra píše:Ten hod "těsně před hranou" musel být napínavý.
Překvapilo mě, že mě to zase tak nevzalo, i když emoce tam byly. Vlasně by mě to naštvalo akorát narativně v rámci character developmentu, kde mám celkem dlouhodobé plány, jakými fázemi by postava měla projít, a Lavender by zemřel před transformací z "celkem sviňáka" do záporáka, což pro mě byla ta naprosto nejdůležitější, ke které jsem to dokopat fakt chtěl.

Z pohledu hráčského jsem moc neřešil. Po zkušenostech z LARPů s šestihodinovým respawnem postavy a některých nejmenovaných RPG, kde byl GM totální sadista (zvláště jednoho one-shotu, kde jsem po dvou hodinách reálného času hry hodil částečný úspěch na to, když se moji postavu někdo snažil skopnout z útesu, takže skončila s natřikrát zlomenou nohou v nemocnici až do konce hry, což bylo asi sedm hodin reálného času, a mohla akorát myšlenkami ovládat vodu v místní kanalizaci, jelikož byla vodním mágem) jsem si byl jist, že expirace postavy v AW vedeném Faskalem bude čajíček :)

A stejně by na to doplatil akorát on. Vzal bych si Sysla.
Nekra píše:Jinak jestli tím záporákem z dobrý postavy myslíš Lavendera, tak se ani nedivím, že málem umřel.
Nedivil bych se, kdyby to bylo po tom, co se z něj záporák stal, ale ještě předtím? Asi tam dávám moc foreshadowingu :P
Nekra píše:Si myslím, že záporáka budou chtít ostatní (hráčské) postavy spíš oddělat, zatímco u klaďase k tomu ty honější postavy nemají důvod (zlé mohou chtít oddělávat kohokoliv).
I "odhalené" manipulativně-záporácké hráčské postavy jsou IMHO v AW překvapivě celkem účinné. Důležité je jenom se za žádnou cenu nedostat na dohled ostatních hodných hráčů, dokud člověk nemá dobré PC a NPC kamarády. :D Pak si člověk může v klidu worldbuildovat nepěkné hochy (pomalu, potichu, aby to bylo uvěřitelné) a následně je zmanipulovat ke svým cílům (Skinner je na tohle fakt geniální). Pak člověk může shromáždit tolik cannon fodderu a materiálu, že se i všichni ostatní hráči zapotí. A předem nerozhodnuté bitvy PC proti PC jsou skvělé ve všech ohledech hry, neboť tam jde fakt o hodně.
Faskal píše:- Pak všichni usnuli spánkem narkotickým. Uprostřed nich seděl Rust a smál se.
Fuj, tohle mi zase připomínat, když už jsem to tak pracně vytěsnil.

Ne, neřeknu vám, kdo kompletně expiroval, kdo zemřel, kdo upadl do kómatu a kdo přežil. Takhle aspoň máte nějaké drama při čekání na zápis.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Obrázek
Session V
V dnešním díle...
Harrieta najde v Defiance svého syna, kterého před lety zotročila Pravda.
Přežijí útěk z hořící Defiance?

Seržant se potká s mužem v uniformě svého nadřízeného z předkolapsových dob.
Je to skutečně jeho nadřízený?

Lavender všechny zradí, přivolá na sebe hněv démona a na konci zemře.
Vrátí se ze své pouti mezi hvězdami?

Rust ztratí smysl svého života a rozhodne se zemřít.
Kdo mu zachrání život a komu svou službu nakonec splatí?

John Doe se prohlásí před kultem lidojedů ďáblem, kterého divoši na The Bridge uctívají.
Stane se John Doe ztělesněním konce světa?

Sledujte další pokračování Apocalypse World: Mars 2015!
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9046
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Faskal »

Obrázek
Autor
Session V
Hořící Defiance
Zatímco ostatní úspěšně vykonali expedici na Olympus, Harry nezahálela a v Defiance se pokusila vyhledat svého syna. Našla jej v uranových dolech pracovat jako otroka, díky svým černým očím to byl otrok temnoty ovládaný tamními otrokáři, podobně, jako Pravda ovládá svůj kult.
Když byl zničen Obelisk na Olympu, otroci získali vlastní vůli, ale jen proto, aby z nich Harry udělala svou osobní armádu, která následně poumírala, když je nahnala proti kulometům. Ale ven se nakonec dostali.
Venku se pokusili dobýt sídlo baronky Von Dustwich, a k bitvě se přidala i přijíždějící expedice.
Zajímavé momenty:
- Harry ukradla dva náklaďáky se zpracovanou uranovou rudou. Jeden byl zničen domoobranou (ten, co jej řídil jí oddaný Augustin), druhý zničil Rust, který nechtěl, aby se zdržovala mamonem a chtěl, aby radši zachránila vlastní lidi.
- Rust zůstal v autě expedice, do jehož nákladového prostoru střelili z RPG. Zůstal tam, otevřel svou mysl psychickému maelströmu a ten jej pohltil; Rust se tam rozhodl zůstat a uhořet, asi proto, že tento pocit ještě nepoznal. Vlezl pro něj seržant a proti jeho vůli ho zachránil.
- Lidi od Harry byli hodně pošramocení, její syn to koupil a Augustin vypadal, že umře, tak je po bitvě dovlekla k místnímu doktorovi (na půdě jiného uranbarona). Tomu dala kudlu k zádům, aby je vyléčil někde mimo pohled a on souhlasil - Augustinovi strhl shořelé oblečení i s kůži, smutně pokýval hlavou a vrazil mu skalpel do srdce. Harry na něj ječela, ale nechala jej ošetřit i svého syna, tomu už řezník pomohl doopravdy.
- Lavender se uprostřed bitvy sebral a prošel středem mezi bojujícími stranami k sídle baronky. Všichni jej nechali projít.

Po bitvě se většina vydala hledat Rose, účastnici minulé expedice, která se v Defiance ztratila, a John se Seržantem šli vyřadit předkolapsový obranný systém defiance - odpalovač raket. Tam se dostali díky Johnovi, co je protáhl několika domy a přes střechu až ke kopuli. Tam Seržant vyřídil starého chlapa v uniformě jeho nadřízeného - uniforma i jmenovka seděla, ksicht ale neodpovídal, takže mu praštil hlavou o beton a vzal odpalovací klíče.

Do hospody, kde se měli všichni sejít, přivedl Lavender baronku s jejími vojáky; našli tam i Rose, a protože ta nevěděla nic zajímavého, Baronka ji nechala s Lavenderovým svolením odvést ven a zastřelit. Venku, popohnán Rustovým špatným tušením skrze maelström, přišel John se Seržantem včas, aby Rose zachránili, a po dramatické přestřelce, do které se postupně zapojili úplně všichni, ujeli s zachráněnou Rose do zapadajícího slunce.
Obzvlášť zajímavý moment:
Lavender úplně všechny zradil a málem mu to vyšlo. Pak se jej ale pokusili odprásknout a následně zajmout, neklaplo to jenom proto, že Rust neuposlechl přímého rozkazu od Harriety a nechal jej zatáhnout vojáky do budovy. Von Dustwich to taky koupila a nakonec oba skončili u toho ďábelského felčara.

***

Následoval dlouhý Downtime, kde se obnovovala Kaldera. Zajímavé momenty:
White, který se ještě účastnil úvodní bitvy, během ní zmizel do bouře, a když hrdinové dorazili do Kaldery, už hlídal jednu z bran. Prý by se mohl se svými muži (byl to šéf gangu z 2. session) přidat buď na stranu lidí loajálních Harrietě, nebo ke vzbouřencům vedeným Dremmerem, ale ještě se nedokázal úplně rozhodnout ke komu. Harry mu slíbila Lavenderův dóm, což jej přesvědčilo. Dobýt Kalderu pak byla formalita.
Dremmer zajal starého Antonia a chtěl ho popravit, pokud mu Harry nebude zobat z ruky, Antonia nakonec osvobodil Tichošlápek a Dremmera popravili na náměstí.
V Kaldeře zkolabovala produkce potravin, zjistili, že všechny rostliny jsou napadeny zvláštními parazity, co pod mikroskopem vypadají jako ty potvory, co vylezly sežrat řasy poté, co napršelo (session 2.), jen jsou malé.
Seržant vzal pár lidí do Sierry a otevřel jim archivy.

***

V poslední části Lavender pokračoval se svými intrikami, zmanipuloval Anubise, aby pro něj pracoval, nakonec se ale zničeho nic zjevil za Lavenderovými zády Tichošlápek vyslaný Harrietou a i když měl Lavender pár příležitostí mu utéct, nakonec skončil ve vězení v Kaldeře. Tam se pokusil přivolat Rusta, aby jej zachránil, ale přišel si pro něj démon Samus, který k němu mluvil z tváří věznitelů. Zdrbal jej, řekl, že i John Doe vykonává jeho příkazy líp a Lavender nakonec slíbil, že se znovu pokusí vrátit na pravou cestu, a pak, že bude plně podporovat plány Johna. Samus zmizel a místo něj přišel Rust, který odpálil svůj zesilovač bolesti a vyřadil stráže a prakticky zabil Lavendera. Rust jej pak odtáhl do věže, kde měl blízko ke hvězdám, resuscitoval a zeptal se jej, jestli je v něm ještě něco čistého a nezkaženého, díky čemu by dokázal Rust Lavendera zachránit. Dozvěděl se, že umění a hvězdná obloha.

John se vydal v Seržantově doprovodu do Valles Marineris, většinou nazývané prostě Průrva, kde zhruba uprostřed v nejužším místě byl most, kolem kterého funguje komunita The Bridge*. Tam ovšem svého starého známého Antoliho nenašel, protože ten se vydal hledat součástky do starého komplexu v horách uprostřed The Bridge (pro představu se koukněte do minulého příspěvku na ten obrázek). Alex, co pro něj montoval atomovku v Defiance, spočítal, že kvalita uranu není dostatečná a bude potřeba získat kvalitní rozbušku, nejlíp poctivé plutonium nebo tak něco a Anatoli by měl mít k něčemu takovému přístup, i když technika výroby atomovek měla být zničena hned po odpálení pevného oxidu uhličitého v čepičkách pod póly Marsu.
Anatoliho nakonec našli ve vojenském komplexu, jak má být sežrán tamními lidojedy. John sice vytáhl granát a blufoval, že všechny vyhodí do povětří, to ale nezabralo (někdo vzadu zakřičel: "jeho kuráž bych chtěl mít!"), musel zabít jejich velekněze, vytrhnout mu srdce, zakousnout se do něj, zvednout jej do vzduchu a zvolat: "Samus!". Oni mu odpověděli stejným provoláním. To prolomilo ledy a orgie pod jeho vedením mohly začít.
Mnohem později vylezl John ven na most, sundal si masku a zvracel, dokud měl kyslík, pak se nadechl a znovu zvracel. Rozbušku a všechny podobné věci prý divoši už dávno hodili dolů, do sedmikilometrové propasti.

* To určitě není žádná narážka na nic.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Sarge

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Sarge »

3 (1) Probouzení
S Tamy M. Jacksonovou jsme se probudili ze stáze do zašlé základny. Některé stázové kóje jsou poškozené, i ostatní vybavení nese známky zanedbání; jako by základna byla už roky opuštěná. Ani jeden z nás si toho moc nepamatuje, podle ukazatelů jsme zjistili, že jsme hibernovali přes padesát let. Nevíme, proč jsme se probrali pouze my (řada dalších obsazených kójích vypadá funkčně), a vlastně ani proč jsme do kójí ulehli.

...

Mohl mě bez problémů nechat na místě, místo toho mě přenesl do civilizace, kde mi pomohli dát se dohromady. No, tedy, „civilizace“. Po společenské stránce se téměř blíží středověku, narazil jsem na známky otroctví (utužovaného údajně rozšířeným vědomím). Technologické zázemí je poměrně rozštěpené, jako by část technologie rozvinuli (i když ne tak, jak by padesáti letům odpovídalo) a část úplně ztratili.

...

Záblesk paměti

Mohl by John Doe být M.A.R.S.?

?⃝
  • Mohli jsme to zastavit?
    • K úpadku před Chaosem docházelo pozvolna; v době, kdy byly změny dostatečně patrné bylo pozdě na zvrácení konečného výsledku.

4 (2) Bohové na Olympu
Z Lavenderových obrazů vyplývá, že netuší, jak vypadala Země. Když jsem ho na tuto skutečnost upozornil, rozohnil se tak, že skoro sahal po svém mečíku (ne, že bych mu nedokázal zlomit obě ruce dřív, než by vůbec tasil). Možná jako většina umělců fetuje (kamikaze měl po ruce) nebo čerpá vize z psychického mælströmu.

...

Amy nás všechny ošetřila, snad bych jí mohl v budoucnu dodat nějaký zdravotnický materiál ze Sierry; zatím není důvod v ní setrvávat a její zdravotnická zařízení nelze vzhledem k odlehlé poloze rozumně využít.

...

Záblesk paměti

Při pohledu na své poškozené známky jsem si vybavil své jméno: Richard Grey (příjmení nikoho nezaskočilo, evidentně nikdy neslyšeli o Greyově kódu). Doposud jsem si ale celkem zvykl na přezdívku Seržant a i mezi ostatními se vžila, proto jsem je požádal, aby u ní zůstali. Evidentně zde používání pouhého křestního jména není žádnou výjimkou, tak proč by se nehodila jednoslovná přezdívka.

?⃝
  • Co umožnilo vybraným lidem přežít?
    • Totální úpadek zavinil spíš kolaps infrastruktury, díky němuž zahynulo nejvíce lidí. (Přežili v relativně samostatných entitách.)
5 (3)
Hlavou mi táhla myšlenka návratu do stáze, nicméně tento defenzivní postoj odmítám. V tomto čase je mé místo, teď je třeba bojovat.

...

V kupoli, která by v civilizovanějších dobách sloužila coby observatoř, jsem zpacifikoval velitele jednotky strážící raketomet, jenž nám bránil v odjezdu z Kaldery. Na uniformě jsem zpozoroval jmenovku W. Reed; pod jistým Wallacem Reedem jsem dříve sloužil. Těsně před eliminací důstojníka jsem pronesl poznámku ve smyslu „Wallace Reed byl dobrej chlap“, možná z něj v budoucnu vytáhnu nějaké informace (a do té doby bude mít o čem přemýšlet). Pro všechny případy jsem jmenovku odtrhl a odnesl s sebou, kromě odpalovacího klíče u sebe neměl nic nezaměnitelného.

...

Lavender se ukázal jako přesně takový křivák, jak jsem celou dobu předpokládal. Naštěstí už odpočívá v pokoji… a v ložnici… a dalších místnostech. Jako s mnohými (dávnými) umělci s ním bude snazší vyjít po smrti; možná teď i více docením jeho dílo.

...

5.1 Sierra potřetí

Ohledně návratu do Sierry jsme s Jacksonovou upřednostnili spolupráci s Harriet; zdá se ze všech kandidátů nejčestnější/nejpředvídatelnější, s minimem vyloženě nežádoucích postranních úmyslů (jisté tušení mi v tomto směru zabraňuje spolupracovat s Doem). V Kaldeře se pokusíme o postupnou obnovu civilizace (s Jacksonovou ohlídáme, aby primárně získali přístup k relativně neškodným technologiím, primárně umožňujícím/usnadňujícím přežití).

Evidentně jsem vypadl z vojenského drilu neboť jsem dosud v Sieře nezkusil dopátrat, jakým způsobem se Rustovi podařilo obcházet veškerá bezpečnostní zařízení; zůstalo jich v provozu stále ještě dost. I pokud se mu dařilo jen díky jeho rozšířenému vědomí -- lze tomu do budoucna zabránit či mu potenciální přístup alespoň ztížit? Nikdo tak nepředvídatelně prázdný by neměl mít přístup k (zřejmě) poslední baště technologie.

Získal jsem přístup do zdravotnické sekce.

...

Záblesk paměti

Na základně poblíž dnešního Olympu Mons patrně probíhal výzkum jistých aspektů (kvantového?) vědomí a jeho (ne)závislosti na fyzickém nosiči. Tato informace byla přísně tajná, nicméně mi ji sdělil jeden z mých nejlepších přátel, který tam shodou okolností sloužil. Bohužel se nezdá, že by ve funkčních stázových kapslích zůstal někdo, kdo by mohl podat podrobnější informace. Vzhledem k umístění „ohniska temnoty“ pravděpodobnost souvislosti s psychickým mælströmem překračuje meze náhody.

Projekt počítal s lidskými operátory (označovanými M.A.R.S.); prozatím si nevybavuji podrobnosti, ale mám dojem, že do profilu M.A.R.S. velice přesně zapadá John Doe.

Jacksonová s největší pravděpodobností nic netuší, vzhledem k jejímu snazšímu podléhání psychickému mælströmu s ní své vzpomínky raději nebudu konzultovat. Během příští návštěvy Sierry musím zkusit nenápadně prohledat Archivy, vzhledem k částečnému poškození možná nebude překonání bezpečnostních úrovní neřešitelným problémem. Předpokládám, že z bezpečnostních důvodů se záznamy ze základny poblíž Olympu Mons alespoň periodicky přenášely do Sierry.

Události v Olympu Mons zřejmě urychlily obnovování mé paměti: základna Sierra byla přepnuta do stavu obležení kvůli vlivům psychického mælströmu. Protože se nepodařilo nalézt žádný způsob, jak jej dostatečně odstínit, bylo nutné vyhlásit poplach Valkýra, během kterého mohu systémy základny zasáhnout i proti vlastním jednotkám. Celé osazenstvo se přesunulo do stáze.

?⃝
  • Když nás to dostihlo, co všechno už jsme věděli?
    • Ke katastrofě došlo kvůli experimentu s myslícími stroji, byli do něj zapojeni (ne doslovně) i lidé.
Sarge

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Sarge »

Seržant bohužel nestíhal průběžně pročítat fórum, tak ani nezaregistroval, jak moc je žádoucí, aby už dorazil své příspěvky. Vzhledem k tomu, že vytváření kompletních zápisů je práce poměrně vleklá, rozhodl se vložit alespoň ty části, které nevyplývají ze zápisů ostatních.
Uživatelský avatar
komi
Příspěvky: 674
Registrován: 17. 8. 2012, 19:07

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od komi »

Faskal píše: * To určitě není žádná narážka na nic.
Neboj, to by nikoho ani ve snu nenapadlo, že by to mohla být narážka, je zřejmé, že podobnost s pozemským The Brige je nulová, tam přece žádní divoši nejsou a už vůbec tam neuctívají nějaké falešné ďábly, naopak je to tam samý postapokalyptický sympaťák a celá komunita táhne za jeden provaz a buduje lepší zítřky! Až si musím občas od té idyly odběhnout sem přečíst si nějaký krvák. :-)
Sarge

Re: [AW] Mars 2015

Příspěvek od Sarge »

6 (4)
Záblesk paměti

(♫ Wolfenstein 3D: Wonderin')

Ocitl jsem se na prahu smrti; začala se mi vynořovat slova lámanou němčinou, jazykem, který jsem od svého procitnutí nikde neslyšel. Zatím jsem nad možností existence dalších jazyků neuvažoval, přicházel jsem do styku pouze se „standardem“, zrádcovským jazykem angličtinou.

Že by občasné žvatlání Rustovo (či ostatních) pod vlivem mælströmu nebylo pouhopouhým nesmyslným žvatláním, ale (dalším) zapomenutým jazykem?

Poslední velká válka se prý odehrála o nadvládu nad vesmírem; ale kdo a proti komu bojoval? Která strana zůstala na Marsu a co se stalo s tou druhou?

Vidím náhodně se míhající obrazy a u některých si vybavuji asociovaná pojmenování: SchmeisserGötterdämmerungMaschinensprache… křestní jméno Olaf

Průkaz Thule Gesellschaft vystavený na jiné jméno než Richard Grey, které ani neumím vyslovit; přesto vím, že průkaz patří mně.

Nacismus… slovo znějící tak sametově a zároveň kluzce, nebezpečně, křivě a hrozivě.

Vidím velkolepé plány. Odporné, nicméně velkolepé. Co znamená ztráta mateřské planety? Gaia byla stejně už napůl mrtvá. Populace na ní skomírající podružná.

… ten nejhloupější trojitý agent… Jeden z mála slovanů, taková pocta! …

Zelené louky, panové prohánějící se kolem dubů.

Cítím, že se v mé mysli se rodí cosi temného, plazího, beztvarého. Nebo spíš to tam bylo vždy, doteď hluboko pod hladinou uvědomění. Něco, čemu se nepříčí Samus; dokonce do plánů onoho plazího zapadá. Něco, čemu vůbec není proti mysli Lavender.
  • Runový ovladač
    • ᛊ ᛒ ᛚ ᛟ ᛇ ᚷ ᚫ ᚦ ᚢ
(♫ Wolfenstein 3D: Ultimate Conquest)

~~~

neškodná, čistá práce práce doktora Zuseho a její příšerné aplikace…

Vím, že pokud chci pochopit a získat ucelenější vzpomínky, musím získat přístup k psychickému mælströmu.

Ono beztvaré plazí se mění v opeřeného hada, bájného Quetzalcoatla, a odplývá prostorem.

… urychlovač s časově posunutým modrým zábleskem. Uprostřed něj stojí oltář.

~~~

Máš svůj úkol, Čekateli!

Jacksonová je mým nepřítelem!

~~~

Totenkopf. Rotační kříže.

Zcela nová hierarchie hodností.

Že by selhání kapslí všech (fiktivně?) vyšších hodností bylo plánované? Koneckonců bylo třeba zajistit dostatečné krytí (přestože se počítalo s částečným selháním neudržovaných systémů). „Seržant“ vzbudí méně pozornosti než vysoká šarže ověšená vyznamenáními.

Doteď nejspíš nikdo (včetně mě) netušil, jak nebezpečné bylo mi umožnit přístup k Olympu Mons. Ha, vidím úmysly a neobratné pokusy Rusta s Lavenderem; myslí si, že jsou ve středu dění a přitom pouze kráčejí cestou, kterou jim jiní předurčili. Pole pravděpodobnosti je tak nekonečně tvárné. Stále vidím onu stezku, sice s bílými místy, nicméně pevně fixovaným kurzem. A to si na Marsu myslí, že to nejhorší mají za sebou… Vybavím si symbol |OHgr| a musím se smát.

Nemohu uvěřit, že se M.A.R.S. manifestoval takovým šupákem, jako je Doe! Na druhou stranu každý reálný plán skýtá určitou míru volnosti a Doe poslouží jako perfektní krytí.

~~~

Vídím sám sebe, s křivým úsměvem a rudozlatě planoucíma, jakoby vířícíma očima; z jiného úhlu pohledu se hlava jeví beraní. Jeden z mnoha scénárů. Bůh, který by rozhodně nebyl milosrdný. Bůh je příliš primitivní označení, nicméně si správný pojem nedokážu vybavit (frustrující!).

(Doom 1 End)

?⃝
  • 4. Věděli jsme, kdo to způsobil?
    • Chaos jsme vyvolali my, osazenstvo základny Sierra (potažmo organizace, pod kterou jsme spadali). Snažili jsme se psychickému mælströmu uniknout přechodem do stáze, nicméně jsme za to zaplatili ztrátou paměti.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 hostů