Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[Vallun]

Takový člověk neexistuje vůbec. Protože každý si myslí, že má co říci, jinak by nepsal. Zevnitř se to prostě nepozná a motiv psaní to být nemůže.

A co bys řekl na toho autora, co napsal knížku jen proto, aby měl na daně a ještě to drze přiznal?:)

míval jsem tohle období, psával jsem tak na začátku, a dodnes si myslím, že tam nějaký nápad být musí - ale na vznik příběhu je to málo. Zpracování je stejně důležité, ne-li důležitější.

Podle mne je nejdůležitější, aby se obě věci sešly:( Poslendí dobou se mi to úplně nedaří...

[PetrH]

vstoupim sem do toho jen naskok, mozna nejsem typicky pisatel, casto jsme spis dadaista, nekdy se napad rozplyne, ale z jeho popela jako fenix povstane uplne neco jineho, schalne, jetli nekdo ma zajem muzu zaslat ne sf a f poezi a pripadne nejake jine sf a f povidky:D

[Wild West]

http://www.beletris.cz/jak_knihu.php

Trochu ukecaný, ale docela podnětný odkaz, který může ušetřit začínajícím spisovatelům plno omylů. Hodně podnětná je zd kritika Karla Čapka v jednom "pravidle".

[Nossie]

já si něco ráda přečtu, ráda čtu věci od lidí, zajímájí mě jejich myšlenky a co tím chtějí říct, matka psala básně, když na tom byla zdravotně špatně, teď už díky silným antidepresivům nepíše vůbec. Já sem spíš na povídky a příběhy než na básně, ale klidně pošli.

[Wild West]

to bylo asi na Petra H, ne? Já už odkaz dal, pro všechny, kdo milují literární workshopy a podobné věci.

[Nossie]

jo to bylo na Petra
pokud nezapomenu kouknu i na to tvé

[ilgir]

Já jsem ten manuál na beletrisu přečetl. Ukecané mi to nepřijde. Jako jo, má to 40 stránek, ale ten chlápek to vzal z gruntu a sdělil toho opravdu dost. Popravdě nic lepšího v tomto "oboru" jsem zatím nečetl. A ke všemu je to velmi čtivé.

[PetrH]

Nossie: mas SZ
az psani: mam nekde jeste doma knihu umeni psat a ta byla docela dle meho psana a dalo s e diky ni dost postoupit

[Wild West]

Ilgir:

Já to sem dával právě proto, že mi to přišlo docela zajímavé, že i k tak dokonale nevděčnému tématu se dá napsat něco užitečného. Problém s délkou je přesněji v tom, že je to návod na jakékoli psaní, od fantasy až po dívčí román, což samozřejmě nemůže fungovat. Opravdu univerzálních a důležitých je jen těch prvních pár pravidel. Spisovatele to z vás zaručeně neudělá, ale může vás to uchránit od zcela běžných a někdy i docela fatálních chyb.

Například zjistíte, že zvládnout techniku psaní (dělat správná souvětí, pravopis, interpunkci a stylistiku) a umět vytvořit umělecký text jsou dvě diametrálně odlišné věci.

Třeba se časem zmotám na důkladnější rozbor a oponenturu.

[Jarilo]

WW: Ten odkaz je prima, už sem si to začal číst a jsou tam zajímavé a přínosné věci, takže díky za něj.

[Wild West]

Takže čistě navíc ten komentář:
Jak napsat dobrou knihu (Stanislav Hudský, Beletris)
Autor zdůrazňuje, že přečtení jeho pojednání z vás neudělá spisovateůe, ale může vám pomoci se vyvarovat celé řady klasických chyb. Toto omezení je třeba mít neustále na paměti, pokud to chcete použít. Vlastní cestu vám to v žádném případě nenahradí.
K tomu se připojuje i autor tohoto komentáře.

Pravidlo 1-4 (tedy – pište jen to, co byste sami chtěli číst; nepište, co vás nebaví; vaším ideálním čtenářem jste vy a pište o tom, co vás vážně zajímá a štve.)

Tato pravidla jsou naprosto nejdůležitější, rozhodující a jako jediná jdou trochu za omezení, která byla vystavěna na začátku; totiž – při jejich zachování se opravdu spisovatelem můžete stát. Daleko efektněji a důrazněji to sepsal Ray Bradbury, který tomu věnoval několik pojednání (knížka Zen a umění psát, vyšla i česky). Dovolím si pro závažnost myšlenky – kterou oba pánové mnohokrát opakují – citovat třeba tohle:

Píšete-li bez nadšení, bez lásky, bez požitku, bez legrace, jste jen poloviční spisovatelé. Znamená to, že máte tolik práce s pošilháváním po komerčšním trhu a naslouchání avantgardní koketérii, že nejste sami sebou. Ani sami sebe neznáte. Protože spisovatel by měl být především vzrušený. Měl by být vzrušení a nadšení samo. Bez takového elánu by mohl zrovna tak dobře sklízet broskve nebo kopat příkopy. Bůh ví, že by to víc prospívalo jeho zdraví.

A ještě jeden kardinální citát z téže knihy, který ukazuje vznik vlastního jazyka a stylu, což už tak jasně u pana Hudského nenajdete:
Od svých dvanácti let jem psal nejméně tisíc slov denně. Po celé léta se mi přes jedno rameno dívali Poe, zatímco Wells, Burroughs a skoro všichni autoři, publikující v Astounding a Weird Tales nahlíželi přes druhé. Miloval jsem je a oni nade mnou vyhrávali. V tomto procesu jsem se neuměl odvrátit stranou a místo sebe sledovat, co se děje před mýma očima. Teprve, když jsem začal objevovat radosti a zvláštnosti, plynoucí ze slovních asociací, začínal jsem nacházet tu pravou cestu minovými poli napodobování. Nakonec jsem přišel na to, že když hodláte šlápnout na nevybuchlou minu, můžete si ji přivlastnit,. Vybuchujte svým vlastním potěšením.

Začal jsem si dělat poznámky a popisy svých lásek a nenávistí. Během celého mého dvacátého a jednadvacátého rtoku věku jsem kroužil kolem letních polední a říjnových půlnocí s pocitem, že někde v těch zářivých pocitech musí být něco, co jsem opravdu já. Nakonec jsem to našel jednou odpoledne, když mi bylo dvaadvacet. Nadepsal jsem Jezero na první stránku příběhu, který jsem o dvě hodiny později sám dokončil. Po dvou hodinách jsem seděl u psacího stroje na verandě zalité sluncem, ze špičky nosu mi kapaly slzy a vlasy na zátylku se mi ježily. Proč to vstávání vlasů a kapající nos? Pochopil jsem, že jsem konečně napsal opravdu skvělou povídku. První po deseti letech psaní.

Ta povídka je opravdu skvělá, pokud ji znáte, a to je přesně bod, kam se spisovatel potřebuje dostat. Nenapsat další verzi Lovecrafta, Poea nebo Bradburyho, ale něco opravdu vlastního, co zjevně nelze s ničím zaměnit.

Zpět k Hudskému. Pravidlo 5 – nepřeceňujte příběh – pokládám za jedno z nejspornějších. Ano, existují literární útvary bez příběhu. Ale není vůbec snadné v nich vyniknout, a pokud se na tuto trasu vydáte, vězte, že můžete zahodit zdrcující většinu dalších pravidel pana Hudského. Stáváte se velmi exotickou skupinou literátů; možná přímo básníkem.
Pro nás ostatní, pravím naopak, příběh jest vším; jako se liší obraz od pohyblivých obrázků filmu, tak se liší literatura s příběhem od lyriky, dokumentu, vědeckého pojednání a kdovíčeho ještě. Příběh má logiku, dává všemu tomu plácání tvar, a je rozhodující v uměleckém účinu.

Další baterie pravidel 6 – 10, a vlastně i 17 a 18 se týká reálií. Pan Hudský káže znalost a poctivost; a tomu lze jenom tleskat. Nic tak neotráví fanouška scifi jako to, že nemáte páru o základní astrofyzice a raketových motorech. Nepište o ničem, co neznáte, nezažili jste, neověřili jste si. Nelze doufat, že dnešní čtenář nebyl v Thajsku nebo v New Yorku; naopak, byl leckde a vše si ověří googlem rychlostí světla, pokud zapochybuje.

Pravidlo 11 káže úspornost, a k tomuto tématu se ještě vrátí pravidlo 13. Ano, Dnes je rychlá doba, nikdo nemá čas a nikdo se na vás nesoustředí. Nedělejte zbytečná slova a neobtěžujte čtenáře ničím, co nejste schopni sami snášet. Nejsou jen mrtvé rozmluvy; jsou i mrtvé popisy a mrtvé postavy; pokud něco v dalším příběhu nemá žádnou roli, pryč s tím! Právě tady se jasně ukazuje klíčový význam příběhu. Čechovova puška na zdi, která nevystřelí ve třetím dějství, nemá právo na té zdi viset.

Pravidlo 12 sice praví „pracujte s obrazy“, ale ono je to složitější; ve skutečnosti jde právě o příběh a dynamiku díla. Je nutno nechat „prožít“ akční scénu; je třeba ji očekávat (obávat se jí), a je třeba ji nechat „doběhnout“. Příběh, kde se stále něco někam řítí a kde se postavy perou od první do poslední stránky mají za následek – paradoxně – nudu. Tohle není dostatečně vysvětleno, a zasloužilo by si to ještě víc místa.

Pravidlo 14 je opět složité, zajímavé a provokativní. Káže pravděpodobnost, nikoli skutečnost; nejde o to, jak to bylo doopravdy, ale jak to nejlépe odpovídá povaze příběhu. Aby tomu čtenáři uvěřili.

Pravidlo 15 – nebojte se experimentovat a pravidlo 16 – neexistuje veliká a nízká literatura – nejsou ani tak pravidla, jako spíš autorova vyznání.

Pravidlo 19 se týká dětské literatury, a zřejmě nikoli vás, protože pro děti asi psát nebudete. Pokud ano, vězte, že je to daleko těžší. A pamatujte na pravidlo 3 – pokud myslíte na nějakého „cílového čtenáře“, už neděláte zcela poctivé umění.

Pravidlo 20 – najít si stejně postižené přátele – jste už udělali, když tohle čtete, nicméně ho pokládám za velmi sporné. Může vám to zablokovat vlastní jazyk, když to budete s různými semináři a radami přehánět. Radši víc pište.

Pravidlo 21 není pravidlo, ale bezva esej o Karlu Čapkovi, kterou doporučuji.

Pravidlo 22- 23 zatím moc nepotřebujete.

Pravidla 24 a 25 míří tamtéž, kam ta první a nejdůležitější série – napřed jděte a napište to, pak nad tím teprve přemýšlejte. Dobrá rada, taktéž Ray Bradbury.

Pravidla 27, 28, 31 a 33 se týkají toho příběhu, který autor tak velkoryse na začátku odmítl. Jsou velmi užitečná a ne každému samozřejmá. Taktéž pravidlo 40, které trochu opakuje 12. A autor si to u mne rozlil tím, že použil za příklad Bohumila Říhu, což je nejstrašnější autor na světě.

Naopak pravidlo 29 nebo 32 můžete nechat klidně plavat. Paralelní linie jsou zajímavé zejména v románech nebo delších útvarech. Taktéž příběhy v příbězích (39).

Pravidlo 34 - 36 se týká charakterů, které ovšem ne každý považuje za zásadní. Důležitá je ta část charakteru, která přímo rozvíjí příběh. Na ostatní se můžete vybodnout. Totéž ostatně tvrdí pravidlo 38. Pravdu má pravidlo 37, že co stačí na povídku, nestačí na román; ale on je román vůbec trochu jiná liga. Až napíšete přijatelný román, nebudete už žádné rady potřebovat.

Pravidla 40 a dále se týkají opravdu techniky; ale i to neškodí zopakovat, například hodně zmatků bývá s rozmluvami (43, 44). Umíte-li dobré rozmluvy a nic jiného, pak vězte, že jste divadelní dramatik, ne spisovatel.

Pro opravdové začátečníky je mocné pravidlo 46 – nenadužívejte zdůrazňovací prostředky – které platí i pro pisatele internetových glos. Důležité je taktéž 47, a pro vyšší levely prakticky nutné 48 o hudbě jazyka. Zbytek vynechávám, neb má prostě pravdu, +1.

[Wild West]

vždycky když jsem myslel že to mám, korektor mi řekl.. "ehm, je to dobré, jen by to chtělo lépe popsat ten přechod.. více rozepsat..." nebo tak něco.

Dobrého korektora dnes hledat s lucernou za bílého dne. Značná část z nich má nepochopitelný pocit, že tomu rozumí lépe, než autor, a zkoušejí stylizovat, navrhovat, vylepšovat a podobně. Nicméně jsou stejně jako autor neschopni vychytat opravdové pravopisné chyby a překlepy, což je přesně to, nač si je člověk shání. Korektora, který použije spojení typu "šikovnější by bylo..." rovnou zastřelte.

[Wild West]

http://www.mfantasy.cz/2011/06/ztracene ... y-recenze/

Po pravdě řečeno, nevím, jestli to proniká dostatečně do podstaty věci.

[Wild West]

Znáte ten divný pocit, když píšete a píšete, řítíte se textem dál a dál, a nejste si jisti, jestli to není úplná kravina?

[Vallun]

Znáte ten divný pocit, když píšete a píšete, řítíte se textem dál a dál, a nejste si jisti, jestli to není úplná kravina?

Rozhodně...ale píšu primárně pro sebe, takže mi to zas tolik nevadí, když z toho mám radost:)

Navíc s odstupem času mám pocit,ževšechny mé texty jsou kravina a šly by napsat mnohem lépe...