[+] [Příběhy Impéria] Střípky

České RPG, které vás zavede do fascinujícího a kouzelného světa 19. století.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Gibraltar severu

Obrázek

Voda se srážela na stropě málo používané podzemní chodby a zvuk kapek se rozléhal kasematy. Hluboko v temnotě pod pevností Lucemburku se ozvaly spěšné kroky, když tudy prošla vysoká postava v klobouku. Sir Rodney se zastavil, otočil přes rameno a chvíli naslouchal. V chatrném světle petrolejové lampy se zaleskla skvělá čepel skotského meče, který tasil, a pak ustoupil do přítmí jedné z vedlejších chodeb.

Bylo jisté, že ho pronásledují. Lucemburk se v poslední době stal jedním z nejostřeji sledovaných míst v Evropě. Před dvěma lety sice případnou válku mezi Francií a Německem o „Gibraltar severu“ zažehnala Londýnská smlouva, ale napětí neustalo. Lucemburk je totiž nedobytnou pevností, která kontroluje levý břeh Rýna a leží mezi dvojicí stálých protivníků – Francouzským císařstvím a Severoněmeckým spolkem, který je pod vlivem Pruska. Podle dohody by se měli z pevnosti stáhnout němečtí vojáci, měla by se zahájit demolice jejích nedobytných hradeb, aby nebyly nikdy obnoveny a Lucemburk by měl zůstat neutrální. Podpis smlouvy byl velkým vítězstvím pro Velkou Británii, protože jakýkoli jiný výsledek (ať již by Lucemburk získala Francie nebo Německo) by vážně oslabil Belgii, jejího strategického spojence na kontinentě. I tak ale k jejímu naplnění chybí dlouhý čas. Německá posádka pod různými záminkami stále zůstává a demolice hradeb teprve pomalu začíná. Bude stát astronomické peníze a podle všeho se potáhne až desetiletí, protože systém hradeb je důkladný, monumentální a táhne se kilometry daleko. Do doby než budou hradby zničeny, zůstává stále nejdůležitějším opěrným bodem mezi oběma znepřátelenými státy.

Od podpisu smlouvy se pevnostní město začalo hemžit agenty všech možných států, které se chtějí ujistit, jak situace vypadá a intrikovat ve prospěch svých zájmů. Situace se postupně vyostřuje a zdá se, že nová krize je na obzoru. Francouzi, Němci, Rusové, Italové, zbylí templáři nebo i domy Sídhe intrikují ve snaze získat město pro sebe. Tajná služba Jejího Veličenstva královny Viktorie tak má s Lucemburkem stále více a více starostí a sir Rodney sem musel zamířit osobně, aby dal věci do pořádku.

Pronásledovatelé už byli tak blízko, že slyšel šeptanou němčinu, kterou se dorozumívali. Drželi v rukách šavle a spěchali v jeho stopách. Zmateně se zastavili ve svitu petrolejové lampy, když nevěděli kudy dál. Začali se potichu radit a na chvíli přestali dávat pozor na okolí. Sir Rodney se usmál nad tou nepozorností, kterou mu darovali výhodu. Nebyl to ale hezký úsměv. Nadechnul se a vyrazil ze tmy. Chodbou se ozval smrtelný výkřik, když srazil prvního z nepřátelských agentů a jeho čepel zbarvila krev rudá jako rubíny...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od boubaque »

Bílá liška

Obrázek

"Vždy se vyplatí jen dvě věci: počkat si na pravý okamžik a nikdy neodmítnout pomoc indiánovi," říkal si Howard Parker. Nejspíš díky tomu neměl nikdy nouzi jako zálesák a nikdy se nedostal do problémů s indiány, pokud náhodou překročil hranice jejich území.

Tentokrát ale při tom stál zády opřený o kmen vzrostlého stromu, do kterého se z druhé strany zaryla kulka.
"Zahoď zbraň a vystup s rukama nad hlavou!" křičel na Howarda lovec odměn. Howard se ani nepohnul.
"Říkám, vylez zpoza toho stromu, Parkere, vím, že tam seš!" ozvalo se o pár kroků blíž ke stromu, ale z jiného úhlu. Howard udělal malý, neslyšný krok, aby mezi hlasem lovce odměn a jím stále zůstával celý kmen stromu a lovec na něj neviděl.
"Sakra, chlape, vylez říkám," ozval se lovcův hlas nejistě, když už Howard postoupil třetí krok a lovec viděl na místo, kde čekal, že stojí psanec. Když Howard udělal ještě jeden opatrný krok, od skály nedaleko se ozvalo krkavčí zaskřehotání, jako by se lovci odměn vysmívalo. Lovec zvedl hlavu od hlavně pušky a podíval se ke skále.
Ozval se výstřel...

Lovec měl u sebe jen pušku s nepoužitelnými náboji a zatykač na Howarda Parkera, 36 let, vraha dvou lidí. Už se na něm ale nepsalo, že to byla Howardova vlastní žena a starosta v jednom malém městě ve Wyomingu a že obě vraždy zvládl jedním výstřelem, když kulka pro jeho ženu prošla i hrudí starosty. Tehdy poprvé a snad naposledy porušil svou první zásadu.

Když se připlížil ke skále, uviděl, co očekával, indiána schovaného pod skalním převisem. Ležel vzepřený na loktech s nohou obvázanou krvavým obazem a koukal na Howarda. Zase zaskřehotal krkavčím hlasem. "Jsi chytrý jako liška," uchechtl se.
Když Howard uviděl obvaz a indiánovy oči bez jiskry, sundal čepici, otřel si čelo a odhrnul své bílé vlasy z čela.
"Bílá liška!" vykřikl indián nadšeně a jeho smích opět přešel do krkavčího skřehotu. Pak se mu zavřely oči a dopadl zase na zem. Howard indiána prohledal, ale nic zajímavého nenašel, ovšem nikdy neodmítal pomoc indiánovi...

Když se indián probral, byl přikrytý několika kožešinami, měl nově ovázanou nohu a cítil v ní pálení, příjemné pálení. "Díky, Bílá Liško," otočil se na Howarda.
Howard mu podal placatku whisky: "Tohle si lij do rány, než se zavře. Bude to pálit, ale rána se nezanítí."
Indián přijal placatku, sáhl do své kazajky, přesně na místo, kam se Howard díval nejmíň dvakrát, a vytáhl jakýsi starý dopis v obálce a fotografii, obojí napůl zabalené v šátku: "Nemám nic jiného na oplátku, vezmi si prosím aspoň toto." Howard věděl, že odmítnutím by smazal vše, co pro indiána udělal, a proto balíček přijal. Ani se ale na dar nepodíval, přenhul přes papíry cíp šátku a nedbale zastrčil do náprsní kapsy.
"Bílá Liško, doprovodíš mě do mé osady?"
Howard doufal, že tohle nepřijde, ale jistě se to dalo čekat. Lovec odměn tu jistě nebyl sám a s indiánem ztratí plno času a lovci ho dostihnou, než se dostane do Kanady. Ale to víte, měl zásadu, nikdy neodmítnout ...

O tři dny později se konečně vymotali z lesa. Stáli na skále a dole pod skálou se rozkládala bělošská vesnice, indiánská osada je prý ještě nekolik mil na sever. Indián už se pomalu šoural z kopce, aby se dostal zpět na cestu, zatímco Howard si sundal čepici a ještě nechal vítr čechrat jeho bílé vlasy. Ze zamyšlení ho probral indiánův výkřik: "Bílá Liško!" a výstřel.
Howard se hbitě otočil, ale ústup na všechny strany mu kryli tři jezdci: "Tak Bílá Liška, indiánské jméno, podívejme ..." jezdcův zrak padl na Howardovy vlasy, "jestlipak ty nebudeš Howard Parker."
Howard nasadil nechápavý výraz a ... čekal.
"Larry," zavolal lovec a další z jezdců seskočil z koně. Opatrně se přiblížil k Howardovi chytil ho zezadu. "Patricku," prohledej ho."
Patrick také seskočil z koně. Když procházel okolo mrtvého indiána, shýbl se pro upuštěnou placatku a s úsměvem ji hodil veliteli. Pak přistoupil k Howardovi a začal ho šacovat. Howard cítil, že tohle je poprvé, kdy jeho zásady selhaly. Cítil, že pravá chvíle už nepřijde, a pomoc indiánovi mu také jen uškodila.
"Šéfe, má tady nějakej dopis a fotku! Pěkná slečinka, dal bych si říct, che che!"
"Drž hubu a dones to sem," řekl velitel. "Tak co to tu máme ... Musím tě zklamat Patricku, téhle slečince dnes bude nejmíň o deset let víc." Pak se soustředil na písmena pomalu přečetl: "Drahému Wyattovi ... vždy milující Anna."
Pak otevřel dopis a zase začal číst: "V Chicagu, 5. dubna 1862. Drahý pane Fawkesi, ani nevíte, jak mne to trápí a jak bych si přála, abych toto nemusela psát, ale nemůžeme se již více scházet. Moje rodina by neschválila sňatek s někým, kdo tráví celé dny v lesích a jehož majetek..." Lovec se zarazil. Podíval se znovu na fotku a pronesl: "Wyatt." Pak se zadíval na hlavičku dopisu a přečetl: "Fawkes."
Podíval se na Howarda a řekl: "Wyatt Fawkes. Ten indián ani neuměl pořádně anglicky! Prej White Fox — bílá liška!"

Jezdec slezl z koně, došel k Howardovi, pokynul Larrymu, aby ho pustil a s úsměvem mu podal nejdřív dopis s fotkou a pak placatku. "Neměl byste věřit indiánům, tohle byl hledanej zločinec. Měl jste štěstí, že vám nebylo co ukrást, než ta whisky, mister Fawkes." Kývnul na své společníky, tělo indiána naložili na koně a všichni tři se pomalu vydali do údolí.

Howard si loknul z placatky a podíval se na dopis. Podepsaná pod ním byla jakási Catherine. Ještě hodnou chvíli stál na kraji skály a díval se do krajiny.
"Vždy se vyplatí jen dvě věci: počkat si na pravý okamžik a nikdy neodmítnout pomoc indiánovi," říkal si Wyatt Fawkes.
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
PetrH
Příspěvky: 4725
Registrován: 28. 1. 2008, 17:20
Bydliště: Kralupy nad Vltavou

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od PetrH »

panove smekam a budu muset o vikendu neco tak krasneho jako vy vymyslet...
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32273
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Vallun »

boubaque - umí!!! :)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Sir William Thomas Holden, Lord poručík pro hrabství města Southampton

Obrázek

Sir William je bývalý voják a veterán několika armádních tažení. Bojoval v anglo-iránské válce a jako mladý důstojník velel jednomu z oddílů indické kavalerie během této trestné výpravy. Později sloužil Jejímu Veličenstvu v indické armádě během indického povstání i později. Po odchodu z vojska sloužil několik let jako velvyslanec na Blízkém Východě a na několika dalších postech. Po návratu do Londýna mu pak byl za zásluhy udělen rytířský titul. Jako konzervativní poslanec zasedal několik let také v Dolní sněmovně. Začal obchodovat s kořením a zbožím z Blízkého Východu a Asie, kde má stále dobré kontakty. Usadil se v Southamptonu, kde si zřídil sklady a sídlo firmy. Brzy se zde zařadil mezi vážené obchodníky a jeho předměty začaly být vyhledávány mezi londýnskými mágy se zájmem o oklutní tajemství a exotické rituály. V krámcích s kuriozitami nebo exotickým zbožím je jméno této firmy často k vidění na cedulkách. Čelil už dokonce i podezření z pašování opia, ale podařilo se mu tyto podezření vyvrátit a očistit svou pověst. Přestože stále existují jisté nesrovnalosti v množství přivezených a deklarovaných dodávek, jistě je lze vysvětlit prostými chybami v účetnictví.

Na návrh městských představitelů mu královna propůjčila čestný titul Lorda poručíka pro hrabství města Southampton.
Tento titul je čestný, a přestože Lord poručík nemá žádný vliv na místní správu, je oblastním velitelem místních dobrovolných jednotek a domobrany. V reakci na vypjaté vztahy s Francií se v roce 1859 ustavily v pobřežních oblastech dobrovolnické střelecké jednotky (volunteer rifle corps), kterým velí, a je zodpovědný za jejich připravenost a výcvik. V případě bojů by byly nasazeny na obranu hrabství a podporu regulérní armády.

Sir Holden si tohoto postu jakožto bývalý voják velice považuje. Při všech oficiálních příležitostech nosí šedou uniformu dobrovolnického sboru (kontrastující s rudou uniformou pravidelných jednotek) a na zakázku vyrobenou šavli značky Hewson. Od ustanovení do funkce zavedl pravidelná cvičení a investoval velké sumy vlastních peněz do výstroje a výzbroje svých dobrovolníků, kteří si jinak musí vše kupovat sami. Stejně tak pořádá střelecká cvičení a odměňuje z vlastního nejlepší střelce a vítěze různých střeleckých soutěží. Brzy se mu tak podařilo vybudovat bojeschopné a dobře vybavené oddíly, které jsou připraveny zasáhnout proti případné francouzské invazi. Jeho nepřátelé, kterých si díky svému úspěchu v zámořském obchodu nadělal povážlivě mnoho, tvrdí, že tato soukromá armáda by mohla být také zneužita doma. Policie řeší nejméně dva případy, kdy byly domy známých obchodníků zapáleny muži v šedých kabátech, ale zda jde o skutečný úmysl, náhodu nebo snad i očerňování (jak tvrdí sir Holden) se zatím neví.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Antharon
Příspěvky: 6888
Registrován: 24. 10. 2007, 16:33
Bydliště: Šenkvice

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Antharon »

toto by mohlo byt pekne z casu na cas zobrat, skorigovat a vydat ako nejaku doplnkovu zbierku :D
Moaaaar!!!! - [móur] - The provided level of material relevant to my interests is insufficient to meet my personal required needs.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Bozemanova stezka

Obrázek

Údolím Prachové řeky projíždělo několik jezdců.

První z nich byl indiánský stopař na malém strakatém koníkovi, který jel před zbytkem skupiny, zdánlivě netečný ke svému okolí. Měl na sobě košili, kožené legíny stažené opaskem a mokasíny. S jeho dlouhými vlasy si pohrával prérijní vítr. Za ním jel zbytek skupiny. Na vraníkovi jel menší zrzavý lovec kožešin, který si za jízdy balil cigaretu. Na hlavě měl kovbojský klobouk a u sedla dlouhou Spencerovu karabinu. Za ním jel na bílém koni jezdec v dlouhém černém kabátu a cylindru. Byl upravený a oblečený jako britský gentleman, přestože jeho kabát byl pokrytý prachem. Byl to vysoký, hladce oholený muž, který se velmi pozorně rozhlížel kolem sebe. Na krku měl pověšen na řetízku zvláštní přívěšek a za uzdu si vedl rezervního koně, který byl naložen starými knihami, pečlivě zabalenými na cestu. Byl neozbrojen, kromě vycházkové hole a deštníku, které měl zavěšené u sedla. Skupinu pak uzavírala dvojice jezdců. První z nich byl oblečen jako muž z města, měl kníry a buřinku. Přesto seděl na koni zkušeně a ruku držel na brokovnici, se kterou očividně uměl zacházet. Druhý měl přes cestovní šaty přehozený šedivý kabát konfederačního důstojníka. Přes obličej se mu táhla ošklivá jizva, hyzdící celou levou tvář a ruku měl na pásce. U pasu měl revolver a starou a opotřebovanou šavli.

Lovec si zapálil cigaretu a zařadil se vedle gentlemana:
„Víte, stejně mi to nejde do hlavy…“
„Co?“
„No… vy tak jako celej, mister Cox, jestli se tak menujete. Přijdete za mnou s tím, že potřebujete nahoru do Montany. Proč ne, vod doby, kdy tam vobjevili zlato, tam chce každej. Ale, s vodpuštěním – vy jako zlatokop moc nevypadáte... spíš jako příručí, i když máte hezký manýry a tváříte se jako pán… ale fajn. Todle chápu – každej může mít v Montaně nějaký zájmy. Jenže ne každej má s sebou jako bodyguardy chlápka vod Pinkertonů a bývalýho rebelskýho důstojníka. Pinkertoni mi lezou krkem a za války jsem bojoval za Unii, takže se mi nelíbí ani jedno. Ale dokáď platíte, je to fajn. Zatím dobrý. Pak mi ale řeknete, že nechcete jít normálně po Bridgerově stezce, ale chcete to vzít po Bozemanově stezce – přímo skrz indiánský území. Že prej spěcháte. Fajn. ´Já taky spěcham k whisce, ale vy maximálně tak do hrobu, když se chcete vydat mezi všechny ty injány, co jich tam jen je.´ řek sem vám. A měl sem pravdu. Ale vy, že tam musíte být do úplňku. Fajn. Víte, že mi dalo sakra hodně práce přesvědčit Černýho losa, aby nás vedl? Vo svůj skalp se nebojí, i když jako Vraní inján by to měl rychle za sebou, dyby ho Lakotové, Arapahové nebo Čejeni čapli. Vycházej spolu jako voda a oheň. Ne – von prej, že nepůjde s váma. Mlel něco vo duších, kouzelnících, osudu a podobnejch ptákovinách. Znáte injány – je to cháska nevěřící a pověrčivá. Nakonec jsem ho přesvědčil, ale drží se vod vás dost daleko. Prostě to celý mi nejde do hlavy…“
Gentleman vytáhl zlaté kapesní hodinky, podíval se na ně a zkontroloval pozici slunce. Pak, jakoby zrzavý lovec nebyl nic řekl, zeptal se:
„Kde budeme dnes nocovat?“
„Dneska dojedeme až do pevnosti Phil Kearny. Až války Rudýho voblaka tam byla vojenská posádka. Pak se na základě dohody z pevnosti Laramie museli vojáci stáhnout a Čejeni to tam vypálili. Pořád se tam ale dá přespat a je od tama rozhled do kraje. Když Šílenej kůň a Malej vlk pobili Fattermanovy muže, museli se pak vojáci stáhnout a vláda jim nechala celou stezku. Teď má Rudej voblak a ta jeho koalice Lakotů, Arapahů a Čejenů celou voblast Prašnejch řek a Černých hor pro sebe. Jedeme sami mezi rudý kůže, mister Cox.“
„Musím být v Montaně před úplňkem. Mám tam nevyřízené účty.“
„To musíte vědět nejlíp, mister. Ale říkám vám, že estli nás potká nějaká lovecká tlupa injánů, tak budou šťastní ty, co padnou v boji. Koho chytí živýho, tak toho stáhnou z kůže a naservírujou mu jeho vlastní koule s cibulkou k večeři…“
V té chvíli se Černý los před nimi zastavil, zvednul ruku a pak doslova zmizel i se svým indiánským poníkem ve vysoké trávě, když ho donutil, aby si lehnul. Chytré zvíře zareagovalo bleskurychle. Lovec zareagoval neméně pohotově:
„Všichni k zemi! Indiáni!“
Po chvíli čekání, když už byli všichni schováni v údolí řeky, si povzdechnul a pokřižoval se:
„Je jich tak dvacet nebo třicet. Lovecká tlupa. Jeden jede na západ pro posily. Ten, co je vede, má na sobě košili. Bůh nám pomáhej. To znamená, že to je Šílenej kůň. Jestli se nepletu, tak teď je ogalalskej válečnej náčelník von. Všivej bastard a vynikající bojovník. Nasedat pánové. Stejně vědí, že jsme tu. Do večera nás budou jenom sledovat a až pak zaútočí, takže do sedel – jestli večer nebudeme v pevnosti Phil Kearny, tak si nás supové dají zítra k večeři…“
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Nějaké další (a velmi dobré) střípky (postavy, povídky, něco o magii) můžete najít na Frimových stránkách tady.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
BlueWolf
Příspěvky: 203
Registrován: 21. 6. 2008, 08:47
Bydliště: Haniska pri Košiciach, Slovensko, Zem

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od BlueWolf »

Engkanto

Obrázek
by Dajotoy

Engkantovia sú nadprirodzené bytosti v ktoré veria Filipínčania. Považujú ich prevažne za lesné bytosti. Engkantovia sú vraj anjeli ktorý sa pridali na stranu Lucifera počas jeho vzbury proti Bohu a následne boli zhodený z neba božími anjelmi. Niektorý z nich dopadli na zem. Tí ktorý spadli do lesov a žijú v stromoch sú Engkantovia. Ovládajú určité nadprirodzené sily ale ich moc je limitovaná.

True story. Na tento obrázok som narazil na Deviant arte. Celý popis je len môj amatérsky preklad link k originálnemu zneniu je tu: http://dajotoy.deviantart.com/gallery/#/dvthja
Uživatelský avatar
Hchkrdtn
Příspěvky: 290
Registrován: 29. 10. 2007, 20:54

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Hchkrdtn »

Mustakrakish

Podivínská až směšná či bláznivá stvoření bezcílně se potloukající městy či venkovem, která ale dovedou být i velmi nebezpečná a nevypočitatelná. To jsou trolové v očích většiny lidí dnešní doby, vnímáni se zvláštní směsicí obav a lítosti. Nebylo tomu tak však vždy. Podle mnohých ság a pověstí žili kdysi i trolové nadaní velkou mocí, znalí mnoha věcí a schopní ovládat silnou magii v jejích nejdivočejších a nejryzejších podobách.

Jedním z nich má být i legendární Mustakrakish, jezerní trol, údajně dodnes spící zakletý na dně neznámého jezera v hrabství Yorkshire. V Heimskringle, starém souboru norských ság, je líčen jako nadpřirozeně silný, dvakrát vyšší než ostatní jeho druhu, nesmírně zběhlý v užívání run a galdrů a dle anglických kronikářů také zvrácené mysli a zlé vůle. Do Anglie se dostal roku 1066 spolu s vojsky Haralda Hardrady. Je zahaleno tajemstvím, jak se tomuto norskému králi podařilo přimět Mustakrakishe, aby opustil své sídlo kdesi v zemi tisíce ostrovů a jezer a připojil se k jeho výpravě za anglickou korunou. Jistě to muselo být velkými sliby a podle mnohých vypravěčů za tuto posilu král později zaplatil cenu nejvyšší a za spolčení s Mustakrakishem je jeho duše navěky trýzněna v nejhlubším pekle. Díky němu však po vylodění v Anglii snadno porazil vojska hrabat z Mercie a Northumbrie v bitvě u Fulfordu, kde trolí magie přivolala z močálů mlhu plašící koně a děsící vojáky nepřátelského vojska.

Jistě by s Mustakrakishovou pomocí Harald vyhrál i bitvu u Stamford Bridge nebýt sedmi zkušených čarodějů ve vojsku Harold Godwinsona. Pět z nich magický souboj s trolem nepřežilo, ale přesto se jim ho s vypětím všech sil podařilo přemoci, svázat mocnými zaklínadly a spícího ukrýt do jezera, kde by měl spát dokud ho kouzla udrží. Škoda však pro krále Harolda, jemuž už pak tito schopní muži nemohli pomoci v bitvě u Hastings.

Dodnes pak příběh o Mustakrakishovi nedává spát některým mágům, zvláště těm se zájmem o severskou magii, kteří by v touze po znalostech rádi objevili místo jeho úkrytu a vytrhli ho z magického spánku, aby vyzvěděli dávná kouzla a snad se ho, při svých závratných ambicích, i pokusili podřídit své vůli. Netušíce jak mocné stvoření je pod vodou zakleto.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

U příležitosti první z vražd Jacka Rozparovače si sem dovolíme dát mapu Whitechapelu, kde jsou zaznačeny místa nálezu jeho obětí. Pokud vám nebylo jasné, jak mu mohly beztrestně procházet vraždy, které se vždy staly beze svědků, podívejte se na mapu a pochopíte. Úzké uličky, průchody, zadní dvorky, klikaté cesty, nádraží, překladištní haly, sklady... to vše vytváří typický londýnský labyrint devatenáctého století, kde se ulice ztrácí v páchnoucí nažloutlé mlze a petrolejové lampy blikají jako majáky ve tmě.

Obrázek
(pro prohlédnutí klikněte pravým tlačítkem a dejte "otevřít obrázek")
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
BasilisK
Příspěvky: 671
Registrován: 28. 8. 2009, 15:51

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od BasilisK »

diky za tu mapu - neco podobneho hledam uz dlouho
Life is just a dream on the way to death.

Dobře už bylo

Dlouhou a Bolestivou Smrt Všem Černým K--vám (Do Jednoho)
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Dámy a pánové, aradraug pro vás připravil osobní deník pro Příběhy Impéria upravený tak, aby do něj šlo vepisovat přímo v počítači.

Ke stažení je tady.
Aby to dostalo trochu viktoriánský nádech,je třeba si nainstalovat ještě font Scriptina (stáhnout si ho můžete tady).

A pak už vám noc nebrání si svou postavu připravit v počítači a vytisknout. Aradraugu, moc děkujeme! :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Příběhy Impéria“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů