[Fate] [Brněnský klub] Maska dávných bohů

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

[Fate] [Brněnský klub] Maska dávných bohů

Příspěvek od Ecthelion » 21. 6. 2008, 13:47

Maska dávných bohů

Obrázek

"Milý Nikolaji,

obracím se na tebe se zoufalou prosbou o pomoc. Jak víš, jsem vědec a zabývám se dávným Egyptem. Letos jsem pracoval spolu s jedním Američanem - Terrencem Rolterem – na vykopávnách v Abu Rawash. V troskách Djadefrovy pyramidy jsme objevili následující nápis:

...za vlády krále, kterým byl, Pán diadémů, velký ve slávě, obnovitel země a pokorný ve věcech bohů, naslouchající jejich radám, potvrditel života lidí, Král slunce, Velký král Horního a Dolního Egypta, syn Horův, kterému Slunce dalo vítězství, žijící obraz svého nebeského otce, Djedef-Ra, trvající jako Slunce, milovaný Amonem; napadli Horní zemi nájezdníci ze zemí Levanty a spálili zemi a zničili posvátné chrámy pravých bohů a vyvrátili sochy a spálili mumie faraonů.Veliký král Djedef-Ra, milovaný Sluncem, manifestace Bohů, vzal z chrámu Horního Eygpta v Hamanra zlatou masku ze sochy Amona Re, slunce a vládce ohnivého kotouče, a nesli ji před jeho vojskem. A Slunce, laskavé k Egyptu, bylo s ním a nepřátelé prchali před obrazem jeho tváře. A Djedef-Ra, syn Horův, král a vládce Horního jakožto i Dolního Egypta, pobil jejich vojska a zahnal je zpět a zbořil Kantal a Havenu jim vzal. Pak opět slavnostně masku boha Slunce uložil do chrámu Hamanra, aby pak později nebyla nikdy...

Nadchla mě možnost, že objevíme dosud neobjevený chrám dávného Egypta – většina známých chrámů je v Egyptě severním a centrálním, ale tento nápis jasně ukazuje na chrám v Egyptě jižním, kde zatím mnoho výprav nekopalo. Připravoval jsem se na výpravu, ale Roltera posedla myšlenka, že tento zápis se zmiňuje o nějaké staré zbrani, která poráží nepřátelská vojska. Dle mého je to nesmysl a jde jen o metaforické vyjádření. Rolter tomu ale věří, odešel, a od přátel jsem zjistil, že získal pomoc od Hitlera. Nacisté zafinancovali jeho výzkum a hodlají chrámu dosáhnout jako první. Kdysi v Sarajevu jsem ti zachránil život a tys mi slíbil pomoc, až to budu potřebovat. Ta chvíle je tady, příteli, a já tě žádám o tvou pomoc. Pokud můžeš, vezmi s sebou přátele, kterým můžeš věřit a ihned mě vyhledej v mém sídle v Londýně.

S pozdravem,
Lord Leigh"
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 21. 6. 2008, 13:48

Postavy:

Václav Svoboda [Markus]
legionář a profesor Univerzity Karlovy v Praze, 46 let

Václav Svoboda je profesorem historie na Univerzitě Karlově v Praze a v současnosti zde vyučuje, pokud nepřednáší na různých seminářích po Evropě i za oceánem. Je to několikrát vyznamenaný legionář (čtyři kříže svatého Jiří – je tedy svatojiřským rytířem), za první světové války bojoval v řadách československých legií v Rusku a do samostatné vlasti se vrátil až mezi posledními, v roce 1922. Nadšený zastánce profesora Masaryka, prezidenta Beneše a demokratického Československa. Napsal několik knih o české historii a evropském středověku (včetně jedné o hledání Svatého grálu) a je častým hostem v pražských uměleckých kruzích.


Nikolaj Nikolajevič Pavlov [Boubaque]
umělec, 36 let

Vystudoval uměleckou školu v rodné Kazani, po vypuknutí občanské války v Rusku mu bolševici zastřelili rodiče a dva bratry. Připojil se k bělogvardějcům a bojoval v rámci Kapellovy Národní armády, kde dosáhl hodnosti lejtěnanta (poručíka). Po Kapellově smrti, popravě Kolčaka a porážce bělogvardějců odchází r. 1924 z Ruska a uchyluje se do Německa, kde vyučuje na Bauhausu. Po roce ale školu opouští a stěhuje se do Paříže, kde se věnuje umění. V současné době žije napůl v Paříži a napůl v Praze.


Aspekty:
- Umělec
- Kavárenský povaleč
- Frontový voják
- Agenti v patách

Dovednosti:
Střelba z pušky :!: :!: :!:
Malba :!: :!: :!:
Velení v boji :!: :!:
Znalost práce rozvědky :!: :!:
Chlastání :!: :!:
Práce nožem :!: :!:
Nezdolnost :!:
Postřeh :!:
Lyžování :!:

František Kratochvíl [Conlai]
lovec, 34 let

Narodil se na Moravě, ale v šestnácti odešel do světa. Toulal se chvíli po Evropě a pak se tři roky plavil po moři. S našetřenými penězi vyrazil do Afriky, kde propadl jejímu kouzlu a stal se lovcem. Je to vynikající střelec z pušky a Súdán, Somálsko a Habeš zná jako své boty. Umí několik místních dialektů a v jeho pražském bytě je mnoho loveckých trofejí a afrických sošek a masek, kterými straší přátele. Když Mussolini napadl Habeš, František se postavil na stranu napadených a sloužil v řadách habešské armády jako důstojník. Když padla Adis Abeba a císař Selasi musel uprchnout, Kratochvíl se vrátil do Evropy a teď se v Praze chystá na další cestu do Afriky.


Aspekty:
- Dobrodružství v krvi
- Bílý šaman
- Laudanum
- Nebroušený gentleman
(- Arzenál)

Dovednosti:
Revolver :!: :!: :!:
Lov :!: :!: :!:
Fascinující příběhy :!: :!:
Kapsář :!: :!:
Jemné umění urážky :!: :!:
Afrika :!: :!:
Jednání s vojáky :!:
Šanghajský box :!:
Základní vzdělání :!:
Černý trh :!:

Eduard Walter [Fritzs]
automobilový závodník, 27

Po otci zdědil firmu vlastnící několik továren na výrobu textilu se sídlem v Brně. Od mládí pracoval v otcově firmě a v současné době je přes své mládí jejím ředitelem. Firma solidně prosperuje a Walter uvažuje o jejím dalším rozšiřování. Kromě práce se naplno věnuje svému koníčku a celoživotní vášni pro motorová vozidla a automobily. Je nadšeným divákem všech Grand Prix i dalších závodů po celé Evropě, ale také sám s vozem Bugatti závodí. Vyhrál několik menších závodů a dvakrát startoval jako soukromý závodník i na Grand Prix (Československo 32 a 34), kde se umístil jako dvanáctý a podruhé jako šestý.


Aspekty:
- Textilka
- Auto
- Závody
- Obchodník

Dovednosti:
Řízení :!: :!: :!:
Box :!: :!: :!:
Obchod :!: :!:
Mechanik :!: :!:
Textilní výroba :!: :!:
Milionář :!: :!:
Atletika :!:
Lev salónů :!:
Víno :!:
Moderní umění :!:


Anne-Marie Ferrand
studentka a novinářka, 24

Anne-Marie je milá dívka a vynikající šermířka (v mistrovství Evropy 1928 získala v kordu pro Franci zlatou medaili). V současnosti je asisitentkou a spolupracovnicí Vojtěcha Dvořáka. U něj začala pracovat během studií dějin umění na Sorbonně a pomáhala mu s především evidencí starožitností, ve které měl děsivý nepořádek. V současnosti již Dvořáka plně zastupuje a samostatně nakupuje a obchoduje ve Francii, pokud je on sám mimo Paříž. Také současně studuje a přispívá do regionálního deníku Le Paris Nouveau.


Aspekty:
- Šermířka
- Ostrý jazyk
- Šarm a původ
- Novinářka

Dovednosti:
Šerm :!: :!: :!:
Jednání s lidmi :!: :!: :!:
Práce v kanceláři :!: :!:
Studium :!: :!:
Nenápadnost :!: :!:
Odhad na umění :!: :!:
Znalost ulice :!:
Vytrvalost :!:
Zastrašování :!:

Elizabeth Crawfordová
pilotka, 27

Elizabeth je Američanka, přestože její maminka byla Češka a dodnes má v Československu příbuzné. V mládí se naučila pilotovat letoun a po hádce s otcem odešla do Číny, kde začala pronajímat svůj letoun jednotlivým znepřáteleným čínským velitelům. Je tvrdohlavá a když si něco usmyslí, tak toho dosáhne. Také nikdy nechodí pro ránu nebo čínskou nadávku daleko. V kokpitu je jako doma a je považována za jednu z nejlepších nájemných pilotů.


Aspekty:
- Letecké eso
- Prodáno vyšší nabídce
- Hlavou proti zdi
- Cizinka

Dovednosti:
Aviatika :!: :!: :!:
Přirozený šarm :!: :!: :!:
Mechanika :!: :!:
Střelba pistolí :!: :!:
Obchodní jednání :!: :!:
Letecké kulomety :!: :!:
Zastrašování :!:
První pomoc :!:
Atletika :!:
Tanec :!:
Naposledy upravil(a) Ecthelion dne 22. 6. 2008, 13:14, celkem upraveno 1 x.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 21. 6. 2008, 13:59

Kratochvíl poslal telegram, že se zpozdí v Sůdánu, proto Nikolaj se profesorem Svobodou (ještě stále se lehce zotavujícím po bakalářské zlomenině) a Walterem vyrazili prozatím do Londýna sami a africkému dobrodruhovi napsali, ať se k nim co nejdříve připojí. Letadlem dorazili brzy do britské metropole a navštívili Lorda Leigha, který jim vysvětlil, že je třeba spěchu, protože Terrence Rolter s německou podporou již přes půl roku provádí průzkum a kope v jižním Egyptě. Bohužel dostal od britské vlády koncesi a Lord Leigh tomu nemohl zabránit. Navíc se k němu tato zpráva dostala s velkým zpožděním. Nikolaj a jeho přátelé tedy musí nacisty předběhnout a chrám Hamanra najít první – dostala se k němu informace, že existuje kamenná stéla, která obsahuje podrobný popis cesty k chrámu. Tato stéla se ale bohužel nachází v berlínském Altes Museu. To je problém, protože jak Walter, tak profesor Svoboda mají v pasech razítko Persona non grata (navíc na ně mají nacisté zařízený zvláštní šanon). Lord Leigh nadhodí, že večer letí do Berlína nákladní letadlo s… zemědělskými obráběcími stroji a může zařídit, že se pilot nebude divit, že veze i pasažéry. S tím světoběžníci souhlasili a rozloučili se.

Když vycházeli ven, do Nikolaje vrazil nějaký chlap, omluvil se (I´m sorry. ) a vyrazil pryč. Světoběžníci odcházeli, když v tu chvíli se Svoboda zamyslel nad přízvukem v omluvě, otočil se a německy na něj zavolal. Muž se otočil a teprve pak si uvědomil, kde je, načež začal prchat. Nikolaj se neunavolal pronásledováním a protože se vyzná v práci rozvědky (hod), klidně se otočil a došel k vozu, který byl zaparkován za nimi a kde seděla trojice mužů v kloboucích. Naklonil se do vozu a požádal je, aby mu okamžitě navrátili pas. Řidič se pokusil odjet, proto jak Nikolaj, tak Walter začali lehce škrtit osádku vozu, když se na rohu objevili dva policisté (Markusův bod osudu), kteří brzy přiklusali a špatně posoudili situaci, když začali zatýkat světoběžníky. Němci využili vyrušení, dupnuli na plyn a uprchli, zatímco situaci zachránil Lord Leigh, který nedorozumění zahlédl z okna a jeho intervence zajistila propuštění skupiny.

Hned večer nastoupili do letounu a ráno přistáli v Berlíně, přičemž pilot se celou dobu tvářil, jako by na palubě nikdo nebyl. Na letišti Tempelhof vystoupili a jakoby se nic nedělo, prošli branou ven. Starý vrátný jim ještě otevřel závoru a zasalutoval ( „Nejspíš nějací vzácní pánové…“). Vyrazili ulicemi Berlína k museu a trnuli pokaždé, když kolem prošel nějaký policista nebo voják v uniformě, protože kdyby je legitimovali, tak by zjistili, že dva mají v pasu zapasáno, že jsou ve Třetí říši nežádoucí osoby a jeden navíc nemá pas vůbec (a ani nemluví německy). Krátce nato v nich pořádně hrklo, když Waltera zezadu obejmul německý důstojník a začal se s ním česky zdravit. Ukázalo se, že šlo o bývalého zaměstnance Walterovy textilky, který byl propuštěn pro finanční machinace. Podle jeho řeči odjel do Německa a udělal kariéru. Všechny je chytil kolem ramen a vedl je, aby si s ním šli někam sednout. Nikolaj odhrnul plášť a ostatním ukázal dýku, ale ti zavrtěli hlavou, proto se nechali odvést.

Důstojník je dovedl do místního vyhlášeného nevěstince a usadil na zahrádku, která byla nacpána německými důstojníky, černými uniformami SS a tolika prýmkami, až oči přecházely. Mezi nimi se proplétaly blonďaté fräulein večera a do dálky se nesl spokojený hlahol. Němec je usadil a když tam celí strnulí seděli, začal se jich vyptávat. Pak se obrátil na Nikolaje, který německy uměl jenom pozdravit, ale situaci zachránili ostatní, když Němci namluvili, že je to francouzský malíř pokojů, kterému chtěli ukázat Berlín. Němec se na něj pohrdavě podíval a pak už mu nestál ani za pohled. Nikolaj pochopil, že má hrát Francouze, proto začal plácat procházející děvčata po zadnici a vydávat francouzské obdivné výkřiky. Po chvíli hovoru však plácnul špatnou zadnici, protože slečna zaječela a vlepila mu facku, načež se od krajního stolu zvedlo několi německých důstojníků, kteří evidentně hodlali drzého Francouze zmlátit – dotyčná slečna totiž nepatřila k mítnímu presonálu. Situaci zachránil Svoboda, když Němci u stolu vedle vzal pistoli a vystřelil do vzduchu. V nastalém zmatku Nikolaj plácnul slečnu po zadnici ještě jedou a když znovu zaječela, vyrazil i s ostatními do nevěstince. Vyběhli po schodech, omráčili německého důtojníka, který vyběhl v prádle na chodbu a zmizeli v pokoji, ze kterého vylezl. V posteli nalezli polonahou ječící fräulein, ale protože na chodech za nimi začaly dupat německé holínky, přisunuli postel i se slečnou ke dveřím, které tak zablokovali a vzali německou uniformu. Svoboda s revolverem vyhlédnul ven, jen aby zjisitl, že z vedlejšího pokoje totéž udělal další Němec, kterému tak asi z deseti centimetrů hledí do očí. Zkušeným úderem starého frontového vojáka Němce praštil do hlavy, omráčil a srazil z balkonu do davu dole. Pak po balkonech uprchli do posledního pokoje, Walter pěstí srazil dalšího Němce, který je ve spodkách pronásledoval a prchli požárním východem.

Dole ukradli nákladní automobil, ze kterého právě zaměstnanci vykládali pivní sudy. Když vyrazili, pivní sudy se vysypaly a jeden přesně zasáhl jejich pronásledovatele. Přes Parizer platz zahnuli na Unter den Linden, kde zatočili a nechali vůz v postranní uličce. Walter si oblékl uniformu německého majora. Vyrazili obhlédnout terén a obešli si Altes Museum, načež zašli i dovnitř a profesor Svoboda od pěkné slečny za pultem koupil lístky na prohlídku („Prosil bych tady pro pana majora prohlídku spodního patra.“), ale přes Nikolajovo rozčilování v klasicistním oddělení („A tohle tady vystavují! Kde je Kandinskij?“) v oddělení starověkého Egypta byly pouze suvenýry pro turisty, nikoli stéla, kterou hledali. Při odchodu slečna za pultem zamávala na profesora Svobodu, kterému dala svoje telfonní číslo s dodatkem, že končí v sedm. Svoboda poděkoval a s polichocením zamířil i s kolegy („Pánové, okolo půlnoci bych měl mít klíče od muzea.“) do restaurace na Unetr den Linden, kde se k nim podle dohody připojil Kratochvíl, který ze sebe opět oprašoval pouštní písek a odhazoval škorpiona, který mu vlezl do saka.

Svoboda koupil květiny a v sedm zavolal na dané číslo – poté zamířil na Wilhelmstrasse 76, kde mu slečna z muzea ve třetím patře otevřela dveře. Zapálená debata o umění a romatických aktech druhé poloviny devatenáctého století se přesunula do ložnice a stala se poněkud bezprostřednější. Asi v jedenáct, když už slečna usnula, profesor Svoboda vstal, obléknul se, v předsíni vzal klíče od muzea a chtěl odejít, ale nedalo mu to a nechal jí omluvný lístek s tím, že klíče ráno najde v muzeu a ať se za ním někdy zastaví v Praze. Podepsal se vlastním jménem a přestože zavadil o kabelku, která se vysypala, děvče se nevzbudilo a profesor Svoboda jako noční zloděj zamířil k ostatním společníkům, kteří na něj čekali u muzea (Kratochvíl: „Opravdu jsem ze Sůdánu spěchal jako blázen jenom proto, abych tady Svobodovi dělal garde?“) . Přes poznámky čekajících („To ti to trvalo – mohl sis taky trochu pohnout…“) otevřeli klíči brzy vedlejší vchod a vešli do ztemělého muzea.

Noční hlídač na obchůzce zahlédl ve tmě světýlko cigarety a když přišel blíž, zjistil, že cigareta je zastrčená mezi prsty antické sochy Apollóna, zatímco se Kratochvíl objevil za ním a praštil jej obuškem přes hlavu. Pak již nerušeně ve sklepě našli onu stélu (Nikolaj našel cestou mezi Entartete Kunst originální obraz Kandinského a brzy si jej v tubusu zavěsil na rameno) a profesor Svoboda rozluštil nápis na ní – podařilo se jim zjistit přesnou trasu cesty k chrámu Hamanra.

Na letišti Tempelhof jim stejný vrátný opět otevřel bránu a zasalutoval Walterově uniformě majora. Díky ní a ohánění se zájmem Třetí říše se nacpali do letounu mířícího do Istanbulu, kde přesedli na let do Alexandrie a brzy přistáli v Egyptě.

Zde zjistili, že Alexandrie má novou dominantu – německou vzducholoď kotvící nad městem. Světoběžníci brzy nalezli soukromý letoun Elektra, jehož majitele přesvědčili k letu na jih („Kratochvíl nám sežene v Sůdánu kopáče – to nebude problém, ne?“ „Cože? Kopáče? V Sůdánu? Problém?... Ne, žádný problém…“ Načež začal nervózně kouřit jednu cigaretu za druhou a uvolňovat si límeček, jako by ho škrtil…) a zatímco Walter pomáhal v opravách na stroji, Kratochvíl zjistil, že mu došlo laudanum a vyrazil si do města nějaké opatřit.

Po vstupu do soukromého bytu nějakého zfetovaného Araba se ze dveří obejvila trojice mužů, kteří i přes tropické vedro na sobě měli dlouhé kožené kabáty – s pistolemi namířenými jej vyzvali, aby se vzdal. Kratochvíl zvednul ruce, ale když se Němci podívali pořádně, že zatímco na prstu jedné ruky se houpe pojistka, tak v druhé drží odjištěný granát (bod osudu). Kratochvíl po krátké rozmluvě přinutil Němce, aby odešli. Jeden z nich, který měl machinenpistol Luger, ale poodstoupil a vystřelil. Kratochvíl mu hodil granát, Němec v panice pustil Lugera, který skončil u dobrodruhových nohou, zatímco chytil granát. Jakmile jej chytil, pojistka odletěla a na vrchu granátu se objevil plamínek (protože šlo o zapalovač jako granát pouze tvarovaný). To už ale Kratochvíl zvednul Luger a po střechách prchal pryč. Když vyběhl na střechu, ukázalo se, že vzducholoď kotví takřka nad ním a ze střeliště zahájili Němci palbu kulometem. Všude kolem Kratochvíla dopadaly svícící fosforové střely a devastovaly střechy, kterými probíhal. Pak se střelici podařilo zasáhnout a kulka proletěla Kratochvílovi srdcem. Spokojeně přestal pálit, když si uvědomil, že to co pokládal za Kratochvíla je ve skutečnosti jen otep proutí, na kterém je navlečený jeho klobouk a kabát a skutečný Kratochvíl zatím pokračuje v úprku po střechách (bod osudu za aspekt Bílý šaman).

Profesor Svoboda, Nikolaj a Walter, kteří uviděli, že vzducholoď pálí do města, jednohlasně zvolali „Kratochvíl!“ a o chvíli později již seděli v uloupeném atuomobilu značky Plymouth a řítili se k místům, které vzducholoď postřelovala. Bohužel všichni Arabové prchali obráceným směrem, proto museli v davu zastavit. Jakmile ale zastavili, naboural do nich zezadu vůz, ve kterém seděla v německé uniformě slečna, kterou Nikolaj v Berlíně plácal po zadnici, muž, který z palubní desky vzal jeho pas a překvapeně na něj ukázal a muž v uniformě admirála, který na ně poulil oči přes cvikr. Svoboda namířil pistoli na osádku německého vozu, ale Nikolaj se vymrštil, prolezl zadním okýnkem vozu, přeskočil na kapotu automobilu německého a vyděšenému Nemci vzal svůj pas („Tohle je moje.“). V tu chvíli palba vzducholodi uvolnila klády, které vytvořily rampu na střechu a Walter dupnul na plyn. Německý automobil se ale nárazem zaklínil za jejich nárazník a byl vlečen za nimi. Walter se rozhodl, že stopaře nebere a na střechách smykem praštil s německým automobilem o vyvýšené patro, které tam bylo. Nikolaj, stále visící na jeho kapotě, proletěl oknem (bod osudu) společně s německou řidičkou a skutálel se ze schodů až do přízemí. Němka skončila v bezvědomí a s krvácející ranou na čele na něm. Nikolaj ji jemně odstrčil, prohlédnul si její doklady (a zjistil, že se jmenuje Ilsa Bergmannová a bydlí v Berlíně) a pak vyrazil k hlavnímu vchodu na ulici. Z podobného arabského domku přímo naproti němu vyšel Kratochvíl bez saka, který měl místo klobouku fez, a mezi ně na ulici dopadl automobil Plymouth, řízený šíleným Walterem. Oba pokrčili rameny a nastoupili jakoby nic („Nikolaji, nemáte zapalovač? Svůj jsem bohužel ztratil…“).

Ve chvíli, kdy dorazili na letiště, zjistili, že vzducholoď odlétá – brzy poté vzlétl letoun Elektra se světoběžníky na palubě a vzducholoď předhonili. Bohužel se od ní odpoutal parazitní letoun He-112, který svými kulomety prostřílel kabinu jejich letounu a zabil oba piloty. Řízení se musel chopit amatér Walter a Nikolaj s pomocí Kratochvílova kufru s arsenálem He-112ku sestřelil. Bohužel jejich letoun začal ztrácet pomalu palivo a proto poté, co přeletěli kolonu nákladních vozů kterou vedl otevřený automobil, ve kterém seděl velmistr SS Ordo Teutonicus a poté, co za nimi Němci poslali několik dávek ze samopalu, raději přistáli na cestě asi půl hodiny před nimi – již nadohled světel Káhiry odrážejících se v Nilu (Markusův bod osudu). Opustili letoun (který v dálce mohutně explodoval) a schovali se do příkopu, když kolem nich projížděla německá kolona. Poslední z nákladních automobilů se zastavil, když jeho řidič vyrazil za voláním přírody do keře u cesty. Kratochvíl, který má dobrodružství v krvi, vyrazil. Před řidičem zaplálo světýlko cigarety a když popošel blíž, Kratochvíl, který si zapálil, poukázal na to, že dnes obušek půjčil Nikolajovi, který ihned zapracoval na řidičově hlavě zezadu. Vlezli do kabiny, rozhrnuli záclonky, oddělující ji od nákladového prostoru, a s pistolemi přinutili německé vojáky, ať vystoupí, nechají zbraně na místě a tři z nich vysvlékli do naha. Sami se přestrojili za německé vojáky, dohonili kolonu, ale když na noc zamířila do Káhiry, sami vyrazili po cestě na jih dál.

V jedné z arabských vesnic najali tucet kopáčů a po dvou dnech, kdy jeli podle instrukcí na stéle, narazili na místě, které hledali, tábor, kde je přivítal nevrlý Terrnce Rolter, který již chrám objevil a jen čekal na velmistra, aby mohl vstoupit dovnitř. Všichni šli spát, když profesor Svoboda přikázal dvěma vojákům, kteří hlídali vchod do chrámu, aby si šli lehnout s tím, že je vystřídá (a naštval tím dvojici světoběžníků, protože Kratochvíl již ve tmě škrtal zapalovačem a Nikolaj se procvičoval s obuškem) a pak rozdali mezi své Araby zbraně a prakticky bez výstřelu obsadili ležení.

Vešli do chrámu a Kratochvíl zajistil dveře granátem (tentokrát již skutečným), který se měl odjistit, když je někdo otevře. Prošli sloupovou síní a v celle našli zlatou masku na nosítkách. Ihned zmizela v Kratochvílově batohu, ale zvenku se ozvala střelba a chrámem zaduněl výbuch granátu, který jistil dveře. Hvězdy, které byly vidět světlíky, zmizely a nahradil je temný obrys vzducholodi a tiché hučení motorů nad nimi. Zatímco Nikolaj s maskou a Walter vylezli po příkrých stěnách ke světlíku a pak ven, Kratochvíl a Svoboda se ozbrojili a vyrazili Němcům vstříc, aby jim koupili trochu času.

Zatímco mezi prastarými sloupy dávno zapomenutého chrámu zuřila bitva, Walter vylezl po provazovém žebříku do vzducholodi, omráčil tam kapitána a vyhodil ho do písku ven, Nikolaj si nasadil zlatou masku Amon-Ra. Venku se rozpoutala písečná bouře, která centricky obíhala kolem něj a vzducholoď začala hrozit utržením.

V chrámu na sebe Svoboda přilákal palbu nepřátel a Kratochvíl je obešel z boku a na dva metry zahájil palbu. Když těla Němců dopadla na zem, vzducholoď se utrhla a světlíkem kolem nich proletělo upevňovací lano, kterého se na poslední chvíli chytili. Nikolaj si sundal masku a chytil se provazového žebříku a vzducholoď hnaná žhavým vzduchem, který zvířila písečná bouře, zamířila k obloze a směrem k Sůdánu a britskému Somálsku, zatímco dolů do tábora konečně dorazila německá automobilová kolona se zuřícím velmistrem a chrám za nimi explodoval (když jeden z umírajících vojáků v chrámu vytáhl pojistku výbušnin, které nesl).

Poslední scénou hry bylo, jak se naši čtyři světoběžnici zvedají z písku a oklepávají se od sůdánského prachu, zatímco všude kolem nich stojí černí domorodci s oštěpy a těžkými kopími…
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 22. 6. 2008, 13:16

Přidány charakteristiky postav (kromě profesora Svobody, jehož charakter nemůžu bohužel najít - doplním později). :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Conlai
Správce rozbitých snů; Moderátor
Příspěvky: 2397
Registrován: 25. 11. 2003, 19:08
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Conlai » 27. 6. 2008, 12:50

Sice mám pocit, že jsem se vyčerpal pěním ód do jiných vlaken, ale pro jistotu:

Naprostý nářez. Paráda. Jízda. Spokojenost.

PS: Další dobrodružství bude drsné...

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Ecthelion a 0 hostů