A tu máte jeden delší, ale za to přímo kulervoucí:
Von Štern udělal s tím novým příručím, s tím Kohnem, poslouchaj, fakt terno. Když byl u něj asi čtvrtej den, přišel tam takovej vytáhlej gój, sympatickej, takový zadumaný, modrý auge měl, jako by se s nima furt koukal do dálky... jak von se to menoval? Ňákej fógl jako, něco jako Hrdlička nebo tak; ale to maj šumafuk. Tak ten gój prej že jede do Afriky a že by se jako potřeboval vybavit.
A Kohn hned začne nosit pískový mantle, paraplíčko, boty šněrovací, vysoký, a hundecke na ně, toseví; no dva kufre toho bylo.
Pán byl spokojenej, ale pak, než vodešel, si eště vzpomněl, nemlich v tej Africe je nebezpečno. Nějakou flintu dyby měli. No měli. A pán zase, v tej Africe, tam je nebezpečno, ta flinta, bude stačit třeba i na krokodýla?
No to nevim, povidá Kohn. Počkaj mi chvilku, já se podívám, a šel za závěs.
Pán počkal chvilku a Kohn se vrací a v ruce má příručku. Ale podivaj, řiká ten Hrdlička, to je o tom, jak se loví jeleni, co já s tim v Africe?
Věděj, povidá Kohn, voni u nás lidi moc na krokodýly nechoděj. Ale to pude, to pude... tak to vemem vod začátku, ja? Takovej krokadýl, to je zvíře vodní, nicht war? Žije v řece. Jenže krokadýl je zvíře nejen vodní, ale vcelku i líné, takže to bude chvíli trvat, u tý řeky, než na něj natrefěj. Co tam budou celou tu dobu dělat? V řece je spousta ryb, v Africe tuplem - tak to jim přibalíme prouteček, podběráček taky, sadu háčků... a sesličku, jaja, přece u toho nebudou stát... takže voni seděj u tý řeky, lověj ryby, no ja, ale přece je nebudou pouštět zpátky, takový krásný zboží; takže bychom tu měli pro nich krásnej gril, přenosnej, nerez, přibalim i něco na topení, a štrajholz, ty sou u nás zdarma, to věděj, firma jako Štern, ta má vo zákazníky péči. Takže smažej rybu, u řeky, v Africe. Jenže taková ryba, než se usmaží, to chvilku trvá... že by si něco přečetli? Co bysme tak... hele, tady něco maj.
Strojní tabulky? Co s tim, prosimich, mám dělat?
Nechaj bejt, bude dlouhá chvíle, každý písmenko bude dobrý. Na ja, ale maj recht, vono je to nudný čtení, tak to se může stát, že usnou. Ale nic se nebojej, hned to bude, uviděj. Takže voni spěj u tý řeky, v Africe, a vyleze krokodýl. Takovej krokodýl, to je zvíře vodní, líný, ale taky zákeřný, takže počká, až voni usnou, ja? Ale krokodýl, to je zvíře sice zákeřný, ale taky hladový - a tak sežere tu rybu, pečenou, no řeknou, kdo by vodolal? No a pak už nejni hladový, zvíře, tak jich hnedle nesežere, a páč takovej krokodýl, to je zvíře - já vim, já vim - to je zvíře zvědavý, tak si řekne, co to tady čtou? A začte se do těch strojnickejch tabulek.
Jenže strojnický tabulky, to je nudný čtení, to věděj sám, takže za chvíli krokadýl usne. Tak už tam spíte dvá. Jenže kdo dřív usne, ten se taky dřív probudí, takže voni se vzbuděj první, vašnosto, a koukaj, krokadýl... a co udělaj, aha?
No vezmu tu vaši flintu a třelim ho!
Ja, ja, ale von takovej krokadýl, to je zvíře zvědavý, ale taky děsně velký, s tlustou kůží, co když ho nezastřelej?
No to pak nevim.
A právě proto sou u nás! U nás se neztratěj! Podívaj se, tady jim nabalím kovadlinu, špendlik, jabko... co ještě chybí... jo, tuhle hůl, turistickou, a dalekohled, žádnej šmejd pravej Cajz! A dvě esa, kulový, na ty nesměj zapomenout. Takže dva paklíky vod Alše malovaný, esa vyndaj a daj si jich do rukávu.
Prosimvás, povidá ten Hrdlička, nebo jak se menoval, co s tím budu dělat?
Počkaj, počkaj... takže, krokadýl je zvíře velký, puškou ho jen tak netřelej. tak si vezmou toho Cajze, ale kouknou do něj vobráceně, kapiš? A rázem bude krokadýl úplně mrňavounkej. Pak už se nebojej a píchnou ho tim špendlíkem, to pude, to je Igla, nějaká marka! A krokadýl se vzbudí a zařve a páč je to zvíže velký, zvědavý, ale taky vzteklý, začne jich honit, ja? A tak běžíte, vod řeky, to je důležitý, palmama a tak, a už sou unavenej, krokadýl jich dohání - stíhaj mě sledovat?
Jojo, jo.
Takže už sou unavenej, ale krokadýl nejni jen zvíře vzteklý, ale taky zarputilý, a tak už jich doháněj. A teď je ta chvíle, šáhnou do ruksaku - tady je jeden echtovní, vod Greinera, ten něco vydrží - šáhnou do ruksaku a vyhoděj tu kovadlinu. A hned se jim běží lepšejc. A tak běžej a běžej a sou v poušti.
Jenže takovej krokadýl, to nejni jen zvíře zvědavý, zarputilý, ale taky vytrvalý, a tak jich už zase dohání. Všude poušť, vokolo, co budou dělat?
No, co budu dělat?
Šáhnou do rucksaku, přece. A vyndaj jabko.
Jabko? V takový chvíli budu akorát jíst jabko!
Jaký jíst? Zahoděj ho! A jak známo, jablko nepadá daleko od stromu, tak na něj hnedka vylezou. Krokadýl doběhne, a jak známo, je to zvíře zvědavý, vytrvalý, ale taky tvrdohlavý, ten toho nenechá, začne se na ten strom sápat, vyvrací ho. A voni ho píchnou tou turistickou holí.
Počkaj, předtim nestačila flinta, a teď ho budu šťouchat holí?
Neskáčou mi do výkladu. Takže ho šťouchnou holí, ale pořádně! A krokadýl spadne a zařve Voko!!!
No a voni šáhnou do rukávu a přebijou mu to těma dvěma esama. To krokadýl nečekal, tak kouká, tim zbylym vokem, dvě esa, vobě kulový, vrtí tou zubatou tlamou, "No to sem z toho jelen..."
A na jelena už maj příručku, nicht war?