Každodenní hořkosladkost a melancholie

O nás, o lidech, o okolním světě. Všechna témata, která se netýkají her, patří do této sekce. Zapomeňme chvíli na RPG a pojďme předstírat, že jsme normální lidé.

Moderátor: Faskal

Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4136
Registrován: 17. 10. 2008, 08:37

Re: Každodenní hořkosladkost a melancholie

Příspěvek od Lemmy » 11. 5. 2018, 06:11

eerieBaatezu píše:
10. 5. 2018, 16:39
Je fakt na čase začít se sebou něco dělat. $D
Bohužel (nebo bohudík? :)) člověk má přirozenou tendenci vracet se do přirozených kolejí... třeba já mám tendenci být v soukromém životě dost lenoch a i když mám nějakou motivaci/směr/přirozenost ve výchově/jak to navzat něco dělat (např. něco okolo šetření, snížení potřeby financí a tak) a něco v rámci té motivace dělám (třeba nějaké maličkosti jako sběr nějakých bylin na domácí "čaj", abych nemusel tolik kupovat sáčkový), stejně toho dělám dost málo na to, kolik bych toho mohl dělat a přirozeně se vracím do zaběhlých kolejí ztráty času "nicneděláním" na netu (v uvozovkách, koukání na videa a čtení článků může být z určitýho hlediska vnímaný jako sběr informací, i když většinu těch informací v praktickém životě nevyužiji a jsou mi k ničemu).

Ono záleží dost na vůli, zvyklostech, vnitřním nastavení, hlavě, osobnosti (ve smyslu nějakých přirozených bariér nebo naopak výhod pro dělání určitých věcí), prioritách, atp... člověk dokáže zvládnout dost věcí, když chce a zaměří na to svůj čas (příklad: nepatrně se zajímám díky tomu šetření o survivalismus - a prepeři jsou třeba dobrý příklad toho, že člověk dokáže zvládnout sakra dost věcí v rámci motivace, i když začíná dost pozdě - doplňkový edit: taky jsou dobrým příkladem toho, že motivace a cíle lidí jsou dost různé a co je pro někoho nějaký cíl, čeho by chtěl/a dosáhnout, může být pro jiné úplná pakárna :D).

Co tím chci říct - možnosti jsou vždycky, ale netrápil bych se tím. Buď člověk něco dělá nebo jede na "svojí vlně" (pak je to o tom se s tou svojí vlnou smířit).

Ale chápu... v dost věcech jsem taky perfekcionista a než je dělat "špatně" (v uvozovkách = z mého pohledu špatně), tak je radši nedělám vůbec a snažím se víc o to vnitřní smíření $D

Jak nad tím uvažuju, pořád se to drží tématu každodenní hořkosti a melancholie $D

EDIT: pár dysgrafických chyb

Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 7970
Registrován: 16. 9. 2007, 10:55

Re: Každodenní hořkosladkost a melancholie

Příspěvek od eerieBaatezu » 11. 5. 2018, 07:03

York píše:
10. 5. 2018, 17:14
Protože když se snažit nebudeš, tak z toho film za 150m dolarů zaručeně nebude. Jediná možnost, jak natočit film za 150, dolarů, je celej život před tím se snažit tak, jako kdybys chtěl časem natočit film za 150m dolarů.

Ona ta konkurence není až taková, jak by se mohlo zdát - protože většina lidí to vzdá ještě před tím, než vůbec začnou - přesně jako teď ty $D
$lol$ Tj fakt.
Lemmy píše:
11. 5. 2018, 06:11
Bohužel (nebo bohudík? :)) člověk má přirozenou tendenci vracet se do přirozených kolejí... třeba já mám tendenci být v soukromém životě dost lenoch a i když mám nějakou motivaci/směr/přirozenost ve výchově/jak to navzat něco dělat (např. něco okolo šetření, snížení potřeby financí a tak) a něco v rámci té motivace dělám (třeba nějaké maličkosti jako sběr nějakých bylin na domácí "čaj", abych nemusel tolik kupovat sáčkový), stejně toho dělám dost málo na to, kolik bych toho mohl dělat a přirozeně se vracím do zaběhlých kolejí ztráty času "nicneděláním" na netu (v uvozovkách, koukání na videa a čtení článků může být z určitýho hlediska vnímaný jako sběr informací, i když většinu těch informací v praktickém životě nevyužiji a jsou mi k ničemu).

Ono záleží dost na vůli, zvyklostech, vnitřním nastavení, hlavě, osobnosti (ve smyslu nějakých přirozených bariér nebo naopak výhod pro dělání určitých věcí), prioritách, atp... člověk dokáže zvládnout dost věcí, když chce a zaměří na to svůj čas (příklad: nepatrně se zajímám díky tomu šetření o survivalismus - a prepeři jsou třeba dobrý příklad toho, že člověk dokáže zvládnout sakra dost věcí v rámci motivace, i když začíná dost pozdě - doplňkový edit: taky jsou dobrým příkladem toho, že motivace a cíle lidí jsou dost různé a co je pro někoho nějaký cíl, čeho by chtěl/a dosáhnout, může být pro jiné úplná pakárna :D).

Co tím chci říct - možnosti jsou vždycky, ale netrápil bych se tím. Buď člověk něco dělá nebo jede na "svojí vlně" (pak je to o tom se s tou svojí vlnou smířit).
Jj, všechno tohle znám. Ono je to právě hodně o návýku. Když se člověk postupně snaží měnit věci co dělá, tak dokáže do pár měsíců přejít do jinýho módu.
Lemmy píše:
11. 5. 2018, 06:11
Ale chápu... v dost věcech jsem taky perfekcionista a než je dělat "špatně" (v uvozovkách = z mého pohledu špatně), tak je radši nedělám vůbec a snažím se víc o to vnitřní smíření $D
Přesně. Hlavní rozdíl mezi někým kreativním, kdo to někam táhne a tím kdo ne asi je, že ten první prostě dokázal obejít ten strach, že to bude blbě. Protože ono to blbě bude, člověk se furt učí a učí se tím, že ty věci dělá. Takovej kruh, bez kterýho to nejde.

Jak říká maník, co se od něj učím skládat, parafráze: Většina toho, co složíme, bude sračka, náš úkol je postupně se snažit, aby to byla čím dál menší sračka, až se po čase dostaneme na úroveň, kdy ta hudba bude poměrně ok kdykoliv něco složíme a budeme mít takovej stupeň dovednosti, že bysme se pod tu úroveň už neměli propadnout.

Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4136
Registrován: 17. 10. 2008, 08:37

Re: Každodenní hořkosladkost a melancholie

Příspěvek od Lemmy » 11. 5. 2018, 07:40

eerieBaatezu píše:
11. 5. 2018, 07:03
Když se člověk postupně snaží měnit věci co dělá, tak dokáže do pár měsíců přejít do jinýho módu.
Souhlas, to je často doporučovaný a asi jeden z nejefektivnějších přístupů (tedy nahradit to, že něco chci dělat postupnými zvyky, které k tomu povedou = motivaci a snění postupně nahradit za zvyklosti). Akorát je dost snadné z toho zklouznout se navrátit k předchozím zvykům (ale je fakt, že v člověku nějaké ty zvyky zůstanou) $D
eerieBaatezu píše:
11. 5. 2018, 07:03
Hlavní rozdíl mezi někým kreativním, kdo to někam táhne a tím kdo ne asi je, že ten první prostě dokázal obejít ten strach, že to bude blbě. Protože ono to blbě bude, člověk se furt učí a učí se tím, že ty věci dělá. Takovej kruh, bez kterýho to nejde.
Jojo. Pak je otázka o výběru priorit a toho, jestli člověku za to ta cesta pokusů a omylů/úspěchů stojí za čas... zvlášť když je to třeba častěji omyl, než úspěch (i tím omylem se tedy člověk učí) a času/věcí, které by chtěl člověk dělat je ranec. Ale to už tady jen plkám obecný "moudra" $D.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7120
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Laboratoř RNA Praha

Re: Každodenní hořkosladkost a melancholie

Příspěvek od Faskal » 18. 7. 2018, 20:51

Mrú
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [AW] {PbP} Záporáci - Tharagavverug.

Odpovědět

Zpět na „Rozličný pokec“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti