Když padne jeden, většinou to není kvůli blbé náhodě, ale kvůli blbé situaci, kdy mu nikdo nedokázal včas pomoct, protože mají sami dost problémů, a pak nastane kaskádový efekt a čím míň hráčů zbývá, tím horší a horší mají šance, že sami přežijou.Pepa píše:Tohle je bod, který jsem také vypozoroval, ale zapomněl napsat: Přijde mi, že většina soubojů končí tak, že buďto přežijí všichni nebo nikdo. Málokdy se stane, že by zemřel jeden (či prostě menší počet než všichni).
Ale určitě může umřít jen jeden. Normálně se mi to povedlo. (-:
Pieta píše:Ve skutečnosti už když jsem hrál první ukázkové dobrodružství D&D, tak se mi málem podařilo umřít v prvním kole prvního boje, protože jsem vyběhl dopředu a zastavil se čtvereček vedle místa, kde by mě trefily dvě pasti za můj celkový počet životů + 5. Takhle jsem byl jen hodně těžce potlučený.
Já tam teda nesprávně píšu umřít, málem se mi podařilo dostat na nulu životů a padnout. Ale viděl jsem tu postavu poprvé pár minut předtím a systém prakticky vůbec, takže jsem si myslel, že na nule se rovnou umírá. (:Pepa píše:Tohle by mě vážně zajímalo (a sám o tom už také dlouho přemítám). Vážně je tohle (v rámci RPG) zábavný? Když život a smrt postavy závisí třeba jenom na tom, na jakém čtvrečku se postava zastaví?
Není samozřejmě zábavný mít nula životů a čekat, jestli ti někdo pomůže. Umírání je celkem opruz, už jen proto, že při něm padneš na zem a když tě pak oživí, tak musíš zase vstát. (: Ale jak reálný riziko ve hrách nepotřebuju, tak když tam je, tak je ten výslednej dojem přece jen o dost jinej.
Je to spíš otázka toho, jak moc to hrotím. Někdy si vybírám hezky znějící schopnosti, u kterých si nejsem jistý, že budou mít zas tak zásadní efekt, jindy beru věci na přežití a schopnosti, které zaručeně budou mít velký vliv na dění na stole.Pepa píše:My to plánujeme jako kampaň, kde mě nikdo nevystřídá, protože se ode mě čeká jakási vize (světa, příběhu atd.) a hráči prostě nebudou piplat postavy jenom proto, aby je (čas od času) odložily. Chtějí prostě hrát kontinuálně.
Každopádně to je normální poznatek. Každý GM to vede různě. Pak by mě tedy zajímalo, jak tomu odpovídá to vaše optimalizování postavy. To té postavě "přetrénujete" powers, když víte, že příště budete hrát pod jiným GMem?
Naoki píše:V DnD 4e soubojích hodně záleží na sehranosti družiny. Striker, který ti udělá v jednom kole kvantum dmg je k ničemu, pokud ho defender nedokáže ubránit...
Podle mě tím spíš Naoki myslel, že si hráči musí nejen hlídat svoje schopnosti, ale tak dávat pozor na ostatní a jejich možnosti.Pepa píše:Tak to jakoby hovoříš o tom, že některé "sestavy" družiny jsou nehratelné (nebo obtížněji hratelné). To nás také napadlo. Zkus mi tedy poradit, jaká sestava je ta dobrá. (Naše současná sestava je: Bojovník, Hraničář, Vojvoda a Kouzelník.)
Třeba dojít mimo dosah leadera, který pak dostane immobilize, je fakt nepříjemná situace. Takže to chce při pohybu po mapě zvažovat, jestli se jít daleko od ostatních vyplatí, nebo je to zbytečné riziko. Stejně tak ten leader musí zvažovat, jestli stojí na místě, odkud by dokázal ostatním rychle pomoct, a defender, který nepřítel je aktuálně největší hrozba a bylo by lepší ho jít otravovat, a striker, jestli může někoho zbavit otravného nepřítele, a controller, k čemu se nepřátelé chystají a jak jim v tom nejvíc překážet.
U vás se normálně houserules nepoužívají?Pepa píše:Takže takový je závěr? Nejenom, že si musíme přečíst spousty příruček, strávit nad tvorbou postavy spoustu času a pak ještě v soubojích... My navíc musíme tenhleten hutný systém houseruleovat. Tak to mi potom proboha někdo řekněte, jaký má smysl takovouto hru hrát? :>;o)