InSpectres

[Markus]

InSpectres
(anotace)


V hře InSpectres se hráči vžívají do rolí agentů zaměstnaných v jedné z poboček společnosti pro řešení paranormálních jevů. Silná inspirace pochází z filmu Krotitelé duchů. Samotný systém je celkem jednoduchý a obsahuje několik velmi inovativních nápadů: jako různé typy televizní vstupů před kamerou, které známe například z různých reality show; pravidla pro vedení vlastní pobočky nebo systém podporující investigativní hraní, který dává hráčům do rukou velké příběhové pravomoce a s jehož použitím nikdo nezná skutečnou pointu případu předem, neboť ta je tvořena až samotným hraním.

[Markus]

Diskuze k této hře, k níž ještě nemáme diskuzi

A já diskuzi zahájím velmi jednoduše - kdo tu hru zná, kromě Baja? Nechtěl by o ní někdo napsat recenzi?

[Fritzs]

Markus: Ji znám, neb sem ji s Bajem hrál na lsezině, nicméně recenzi si napsat opravdu netroufám...

[Jerson]

Já tu hru ... no, jednou jsem ji hrál, tak nevím zda ji znám.
Ale musím pochvílit mechaniku "televizních vstupů", protože mi zasáhla do postavy víc než bych čekal a než bych rád (tedy před hrou mi to tak připadalo), a ve výsledku jsem prý zahrál mnohem zajímavější postavu, než jsem měl v plánu - a i víc jsem se bavil.

Nevýhodu spatřuju v dodávání stop hráči - jako u každého příběhu tvořeného více lidmi postrádám jasné vodítko, jak příběh splétat místo toho aby si každý šel po své linii přidáváním nesourodých stop. Možná že nám to Bajo dostatečně nevysvětlil, ale ani v pravidlech jsem to nenašel.

[Bajo]

Nevýhodu spatřuju v dodávání stop hráči - jako u každého příběhu tvořeného více lidmi postrádám jasné vodítko, jak příběh splétat místo toho aby si každý šel po své linii přidáváním nesourodých stop. Možná že nám to Bajo dostatečně nevysvětlil, ale ani v pravidlech jsem to nenašel.

V tomhle je velka vyhoda a velke uskali hry. Je to nesmirne kreativitu podporujici, ale zaroven nesmirne narocne. Souvisi to s adresováním tematu, príbehu se společnou tvorbou, empatii, apod... Chce to podle me hodne zkusenosti a jistou sehranost. A hlavne maximalne zodpovedny pristup, pokud ma bvyt vysledkem zajimavy a konzistentni pribeh. Je pravda, ze tomhle aspektu se hra nevenuje az tak moc, jak by mela. Bud ta hra nema byt vazna ,konzistentni, se zajimavymi pribehy a nebo tohle autor trochu podcenil.

[Pieta]

A já diskuzi zahájím velmi jednoduše - kdo tu hru zná, kromě Baja?

Mám ji doma, ale kdo to má stíhat všechno číst? (-;

[Jerson]

Bud ta hra nema byt vazna ,konzistentni, se zajimavymi pribehy a nebo tohle autor trochu podcenil.

Hm, přijde mi, že humorná hra je na konzistentnost mnohem náročnější než cokoliv jiného, protože budovat vtip není ani trochu jednoduché (zkuste z hlavy vymyslet nějakou vtipnou situaci a pak pro srovnání dramatickou / hororovou / jakoukoliv jinou situaci, a uvidíte)
U takovýchto volných her, ať jde o vytváření příběhu, rozvíjení myšlenek nebo přímo RPG pravidelně narážím na to, že si každý (nebo většina) účastníků vytvoří nějaký model, návaznost, které se pak drží a snaží se otočit směr ke své představě. A hráč který dostane slovo před ním obvykle přidá naprosto nesourodý prvek, který hráč po něm ignoruje, nebo ho zmíní jen okrajově.

Sehranost a empatie jsou hezké podmínky, ale se sehranými a empatickými hráči dokážu zahrát cokoliv.

Už rok (od Alnagova pokusu hry ve stylu "Ano / Ano, ale ...") se snažím přijít na nějaké pravidlo, které by se v těchto situacích dalo použít, tedy pravidlo, kde hráči můžou vytvořit příběh bez přímého zásahu Vypravěče - ale nic jsem nenašel.

Co takhle zkusit extrahovat nějaké takové pravidlo z dobrých sezení v InSpecters?

[sirien]

Hah. Tak tohle byla první indie se kterou jsem se setkal, a která mě doslova okouzlila, místo aby ve mě vzbudila nezájem nebo rozpaky. Systém, setting, nádech... prostě úžasný

Líbí se mi jak je hra vyladěná tak, aby skoro každým svým pravidlem podporovala sit-com seriálové hraní. Když jsme jí s Qualem hráli, tak jsem opravdu skoro viděl ty Black books nebo Ghost busters. Vstupy jsme bohužel neprojely všechny, do hry vešel jen ten "real-time", takže nemůžu hodnotit ten retrospektivní ani ten dopřednej, ale ten reality showovej od Errica byl fakt super. Musím říct, že jsem vživotě viděl jen jednoho tak dobře stvárněnýho zbabělce, jako předvedl Jerson, a to do toho musím počítat i knížky, filmy a seriály, abych ho našel.

Stejně tak se mi líbí to, že vypravěč do hry vlastně vstupuje pouze skrze mechaniku stresu - jeho úloha ve hře je tím jesně vymezená, ale zároveň velice volná. Myslím, že to o to víc zvyšuje jeho zodpovědnost, protože musí najít ideální poměr mezi použitím stresu a jeho nepoužitím a zároveň se i on musí snažit ze "svých" scén vytěžit co nejvíc, jinak dosáhne jen toho že postavy nějak zbuzeruje, ale příběh neovlivní.

Pravda je, že je trochu problém s tím, aby hráči drželi celistvý styl příběhu. Je to určitě o nějakých zkušenostech, ale hlavně o rozvaze. Pokud hraji příběh o deseti stopách (úspěších, levelech, nevim jak se to v té hře přímo nazývá) tak je mslím docela vhodné, aby na začátku hráči spotřebovali tak... řekněme čtyři až pět úspěchů na nové stopy, které ani nemusí dávat moc smysl, ale měly by se držet jednoho stylu (protože stopy z odlišných "soudků" se pak budou dávat dohromady dost blbě a příběh by pak nedával moc smysl), a dalších pět až šest úspěchů už do hry moc nových stop nevnášely, ale naopak se snažily tyhle stopy poskládat a interpretovat. Čím rozdílnější stopy to jsou, tím méně by jich mělo být (protože bude stát více úsilí je sjednotit), a naopak, čím jsou si podobnější, tím by jich mělo být více (protože jinak by naopak zbyly nějaké "nutné" úspěchy, které by nebylo kam vybít)

InSpectres je jedna z her, kterou mám na špičce zájmu o nějakou tu dlouhodobější kampaň...

[Jerson]

Tak, v pátek večer jsem si přečetl pravidla a vsobotu jsme hráli. Tři lidé, z toho dva mí stálí hráči plus jedna slečna, kteoru jako hráčku znám, ale už s námi nehraje.

Nikdo neměl žádnou zkušenost s narativními hry s premisami nebo konfliktovým řešením, dokonce padla otázka, jestli je to nějaká nová experimntální hra, tak jsem řekl že ani ne, že už tu pár let je.

Celkově se hra povedla, odehráli jsme dvě akce, jejichž začátek jsem si nahodil podle tabulky - ta je fakt super, dost mi pomohla. Z prvního vyšla díra do jiného prostoru v garáži, kterou ohlásil divný týpek, a z druhé sněhová bouře ve sněmovně lordů.

Pokud jde o pravidla, tak jsem v nich lehce plaval, protože mi přišlo, že jak jsme hráli s Bajem, tak některé věci opomenul - třeba to, že může být jen jeden divný agent a že za každé použití speciální schopnosti se musí platit cool kostkou (ještě dotaz - takto použitá cool kostka se přičítá k hodu na následně použitou schopnost, nebo jen umožňuje hod? V pravidlech to totiž vypadá, že jen umožňuje.)

Kluci si také nezvolili dobře talenty, za celouhru je nevyužili, holka hrála satanistku vyvolávačku démonů, takže toto řešit nemusela.

Použití stresu jsem vcelku zvládal, oba případy začaly tím, že skupinovému vědci vybuchla jeho připravovaná výbušnina, protožemu pokaždézaklepali špatně na dveře, ale dal jsem mu jen dočasný postih (řeci jen -2 trvale hned na začátku je docela dost)
Později ve hře se hráči občas pokoušeli čelit stesu svými schopnostmi, ale to pokud vm nejde, jen cool kostky umožňují ignorovat příslušný počet kostek, aniž se spotřebují (chápu to dobře?)
Taky jim trochu děalo potíže vymýšlet si stopy, zpočátku se měl ptali co vidí a o zjistili, ale pak na to přišli - usím říct, že při druhém případu se seice jednou se stopama zavedli do slepé uličky (zkoumali svícny a už nevěděli jak to rozvést), ale pak prostě řekli, že to byla klamná stopa a přidali další. Na rozdíl od naší hry s Bajem se jim případ ani jednou nerozutekl, ač byly první na deset a druhý na dvanáct bodů. Ono to také bylo tím, že zvláštní agent nemůže získávat body na vyřešení, takže to vlastně bylo jen na dvou hráčích.

A když jsem využívat stres trochu víc, měli docela sníženou šanci, na konci druhé akce měli oba dva dva atributy na nule. Bohužel ani přes mé pobídky nevyužívali kreditkarty, zapomínali na to - přístě asi opravdu položím na zvláštní papír před ně několik kostek, aby to bylo jasné.

Dvakrát využili přidělení charakteru, ale to moc nevyšlo, zimomřivost a "nápady buď skvělé, nebo blbé" se špatně hrajou.

Stejně tak jen dvakrát využili směřování dějě, a jen jednou větou, ale na to abych chytil směr a něco jim tamhodil mi to stačilo - přístě to určitě bude lepší.
Pohled do minulosti nevyužili - vzhledem k tomu, že speciální vybavení mechanicky nepřispívá k hodu, tak pro to měli asi stejně malý důvod jako já, ale taky myslím, že se to poddá.

Cool kostky při odolání stresu nalzezly uplatnění v pozdější fázi, docela dobrá mechanika (takže jsem musel přitvrdit, abych je vůbec ohrozil)

Jinak jsme se velmi vyjádřil - při hraní ředitele společnosti (kdo mě zná, tak ví, jak moc si hraní řvoucích šéfů užívám), podivný zákazník i recepční, démoni (chechtající se ošklivý amorek využitý jako příruční lukostřelc a la Legolas mi prý fakt šel ), a sem tam jsem i naznačoval nějaké stopy, nebo tedy nadhazoval co se stane, i když co z toho vyvodí a co budou dělat dál jsem nechával jen a pouze na hráčích.

Celkově - fajn hra na jedno odpoledne, není problém ji odložit a někdy příště pokračovat.

[Kelton]

Tahle hra mě zajímá, ale těžko říct že jí znám. Četl jsem, jednou jsme hráli, ale bylo to pozdě večer a děj byl sice vcelku konzistentní, ale zvrhnul se v příšernou šílenost. Přímé vstupy byly využity jednou, nějak se na to hráči nechytli.
Někdy bych to určitě rád vyzkoušel znovu.

[Igraine]

Podle Jersonova výčtu to vypadá, že InSpectres jsou složitější, než jak nám je (pochopitelně) Bajo podal na Slezině.

Osobně mi přišlo úžasný hrát naprostou lamu, která se snaží tvářit, že je něco víc A navíc zbožňuju manažerskou práci. Sitcom výborný.

Úskalí je vymýšlení stop. Je to jako když si sedne parta lidí do kroužku a postupně říkají věty a snaží se vytvořit příběh. Vyjde jeden z deseti. Takže si myslím, že InSpectres chtějí cvik. Nejlépe delší kampaň se stejnými lidmi, kdy na začátku to budou hlouposti a ke konci by se mohl vytvořit nádherný detektivní příběh.

K tomu by mohla přispět znalost detektivek, napadá mě třeba Hercule Poirot.

[Jerson]

Podle Jersonova výčtu to vypadá, že InSpectres jsou složitější, než jak nám je (pochopitelně) Bajo podal na Slezině.

Jen o kousek, nicméně já zvládl vysvětlit pravidla a udělat s lidmi postavy i společnost za necelou hodinu.

Úskalí je vymýšlení stop. Je to jako když si sedne parta lidí do kroužku a postupně říkají věty a snaží se vytvořit příběh. Vyjde jeden z deseti. Takže si myslím, že InSpectres chtějí cvik. Nejlépe delší kampaň se stejnými lidmi, kdy na začátku to budou hlouposti a ke konci by se mohl vytvořit nádherný detektivní příběh.

Mysell jsem si to také, ale ne - ti tři lidé nikdy (nepočítám-li jedno nepodařené Wushu s jedním z nich) nehráli hru, ve které by si doplňovali stopy a vlastně vytvářeli zápletku, ale přesto se dokázali skvěle chytnout hned na první pokus. Dokonce přímo vě hře i opouštěli směry zápletky, které se jim nepozdávaly nebo které nevěděli jak dál rozvíjet.

Myslím, že dost rozhodující byl nějaký úvod, totiž zákazník, jeho osobnost, místo, jev. Na rozdíl od vytváření příběhu ve skupině jsou to čtyři dostatečná vodítka, ktzerých se lze na začátku chytit a ke kterým se lze vrátit, když hráči neví kam dál (jako v první hře, kdy mi na kostkách vyšel "podivný nmotorista" a v jednu chvíli uvažovali, jestli celý případ náhodou nemá na svědomí on.)

A zcela určitě hraje roli malý počet lidí, tři nebo maximálně čtyři, omezení získávání stop pouze na běžné lidské agenty, a stres - na začátku jsem se bál použít výsledek stresového hodu 1 (tedy snížit dva parametry o 1), ale napodruhé to nijak zvlášť nevadilo - akci dohráli a přitom se ani nedotkli kostek na kreditkách.

Jo, ještě nemám moc jasno, jak se používá karta do tělocvičny, jestli jejímu použití musí předcházet nějaký televizní vstup popisující, jak si šel včera agent zastřílet, nebo to popisuje už v rámci použití bonusové kostky.[/quote]

Btw. Sathel, lamu jsi hrála skvěle, já měl celou dobu dojem, že postava lamu jen hraje a přitom je schopná řídit celý podnik

[Bajo]

Pokud jde o pravidla, tak jsem v nich lehce plaval, protože mi přišlo, že jak jsme hráli s Bajem, tak některé věci opomenul - třeba to, že může být jen jeden divný agent a že za každé použití speciální schopnosti se musí platit cool kostkou (ještě dotaz - takto použitá cool kostka se přičítá k hodu na následně použitou schopnost, nebo jen umožňuje hod? V pravidlech to totiž vypadá, že jen umožňuje.).

Jednoho divneho agtenta jsem zrusil kvůli hráčům. Na placeni cool kostkou jsem asi zapomel, pokud jsme to opravdu nepouzivali.

Kluci si také nezvolili dobře talenty, za celouhru je nevyužili, holka hrála satanistku vyvolávačku démonů, takže toto řešit nemusela.

Použití stresu jsem vcelku zvládal, oba případy začaly tím, že skupinovému vědci vybuchla jeho připravovaná výbušnina, protožemu pokaždézaklepali špatně na dveře, ale dal jsem mu jen dočasný postih (řeci jen -2 trvale hned na začátku je docela dost)
Později ve hře se hráči občas pokoušeli čelit stesu svými schopnostmi, ale to pokud vm nejde, jen cool kostky umožňují ignorovat příslušný počet kostek, aniž se spotřebují (chápu to dobře?)

Určitě to jde negovat jen cool kostkou, tedy podle pravidel. Jinak o pouzivani stresu ve hre jsem dost premyslel, podle me je to jedna z nejdiskutovatelnejsich veci ve hre (protze ma na hru zasadni dopad), ale to by bylo asi na samostatne tema. Kazdopadne pokud jsi to intuitivne zvladal dobre a hracum to prislo v pohode, tak neni co resit.

Taky jim trochu děalo potíže vymýšlet si stopy, zpočátku se měl ptali co vidí a o zjistili, ale pak na to přišli - usím říct, že při druhém případu se seice jednou se stopama zavedli do slepé uličky (zkoumali svícny a už nevěděli jak to rozvést), ale pak prostě řekli, že to byla klamná stopa a přidali další. Na rozdíl od naší hry s Bajem se jim případ ani jednou nerozutekl, ač byly první na deset a druhý na dvanáct bodů. Ono to také bylo tím, že zvláštní agent nemůže získávat body na vyřešení, takže to vlastně bylo jen na dvou hráčích.

Kvuli cemu tedy myslis, ze se to tak nerozuteklo?

A když jsem využívat stres trochu víc, měli docela sníženou šanci, na konci druhé akce měli oba dva dva atributy na nule. Bohužel ani přes mé pobídky nevyužívali kreditkarty, zapomínali na to - přístě asi opravdu položím na zvláštní papír před ně několik kostek, aby to bylo jasné.

S timhle ma uplne stejne zkusenosti.

Dvakrát využili přidělení charakteru, ale to moc nevyšlo, zimomřivost a "nápady buď skvělé, nebo blbé" se špatně hrajou.
Stejně tak jen dvakrát využili směřování dějě, a jen jednou větou, ale na to abych chytil směr a něco jim tamhodil mi to stačilo - přístě to určitě bude lepší.
Pohled do minulosti nevyužili - vzhledem k tomu, že speciální vybavení mechanicky nepřispívá k hodu, tak pro to měli asi stejně malý důvod jako já, ale taky myslím, že se to poddá.

Podle me tohle je jedna z nejlepsich veci na te hre. Jenze je pro hrace velmi nova, takze ji nejsou zvykli pri hre pouzivat (trochu jako novy hraci ve Fate a pouzivani bodu osudu, tady je to podle me jeste trochu slozitejsi). Obecne mam take zkusenosti, ze to hraci zase tak moc nepouzivaji, ale asi je to o zvyku.

Cool kostky při odolání stresu nalzezly uplatnění v pozdější fázi, docela dobrá mechanika (takže jsem musel přitvrdit, abych je vůbec ohrozil)

Dobře, nebudeme teda chodit kolem horke kaše, v čem ti ta mechanika přijde tak dobrá?

.... a sem tam jsem i naznačoval nějaké stopy, nebo tedy nadhazoval co se stane, i když co z toho vyvodí a co budou dělat dál jsem nechával jen a pouze na hráčích.

Muzes tohle nejak rozves, nejaky priklad?