Příspěvek
od Pieta » 29. 4. 2019, 09:36
Jak je D&D monk můj oblíbený typ postavy, tak jako řádového mnicha jsem ho snad nikdy nehrál. Proč taky? Klerika jde hrát jako někoho, ke komu promluvil hořící keř a nemá žádný vztah k církvi, druida nikdo nehraje jako keltského učence, právníka a historika, a o vztahu mezi paladiny a Karlem Velikým nemá většina hráčů ani tušení. Tak proč by zrovna monk musel být zaseknutý na svém inspiračním zdroji?
Nemluvě o tom, že v různých edicích D&D vypadá monk dost odlišně - občas nemagický, občas kněz, občas psionik... Obvykle není buddhistickému mnichovi o nic podobnější, než evropským řádovým mnichům. A zase, historicky, nějaké stopy po kungfu šaolinských mniších jsou dohledatelné do sedmnáctého století, a legendu zpopularizoval až román ze začátku dvacátého století.
Co se boje beze zbraní týče, provozoval se v Evropě v různých formách odedávna (viz třeba pankration), akorát se na něj prostě nenavěsilo tolik legend. Být to moje hra, a chtít nějaký hráč hrát za monka, tak si prostě nějaké tajné spolky, skryté řády atd vymyslím.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.