Stránka 17 z 17

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 29. 10. 2018, 21:54
od midewiwin
Ještě jak to podle kroniky dopadlo:

Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 7. 12. 2018, 23:49
od Vallun
Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 3. 1. 2019, 19:00
od Vallun
Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 20. 1. 2019, 00:44
od Vito
210 let. 19. ledna 1809, Boston. Klobouk dolů Pane jenž jste předběhl svou dobu. Klobouk dolů E. A. Poe.

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 8. 5. 2019, 08:52
od Vallun
59750562_2280098825641534_6012806536244494336_o.jpg
Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 12. 5. 2019, 08:33
od midewiwin
Vallun píše:
8. 5. 2019, 08:52
Obrázek
Nemáš tu fotku uloženou? Nebo odkaz z jiného zdroje?

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 12. 5. 2019, 08:40
od Vallun
doplněna jako příloha...

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 18. 6. 2019, 21:32
od Sosacek
Obrázek

Today marks 77th anniversary of the heroic last stand of seven paratroopers, who were involved in the assassination of Reinhard Heydrich.

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 24. 7. 2019, 14:09
od Vallun
prof. Jiří Drahoš píše:Před 70 lety zinscenovala StB s SNB "akci Jizerka", při které přes padesát jejich příslušníků rozstřílelo tábořiště skautů v Jizerských horách. Zavražděné pak pohřbili v utajovaných hrobech a zatčení dostali mnohaleté tresty. Na komunistická zvěrstva z naší minulosti nesmíme zapomínat!
Obrázek

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/esenb ... 47ab5f122/

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 5. 8. 2019, 17:56
od OnGe
Má knihovna na GOGu od dnešního dne obsahuje 222 her.

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 18. 12. 2019, 23:49
od Vallun
Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 4. 5. 2020, 14:40
od Vallun
4.5. Mezinárodní den všech kverulantů, notorických stěžovatelů a jiných potížistů.

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 14. 5. 2020, 12:42
od Vallun
Eduard Stehlík píše:Některá setkání se člověku zaryjí do paměti navždy. Ani já se nemohou zbavit zvláštního pocitu, když si vzpomenu na neobvyklou návštěvu, která dorazila na počátku ledna 1990 do Vojenského historického ústavu, kde jsem tehdy pracoval. Můj nadřízený mi sdělil, že přišel nějaký pamětník událostí roku 1945, abych se o něj postaral. Ve vrátnici seděl starý pán, kterého jsem zavedl do své kanceláře, a on se dal po několika zdvořilostních frázích do vypravování. Nebylo to však vypravování o bojích Pražského povstání. Bylo to vypravování o tom, jak v květnu 1945 jako rodilý Pražák, jenž město dokonale znal, doprovázel po Praze komanda sovětské vojenské kontrarozvědky SMĚRŠ, která zde zatýkala desítky ruských emigrantů (nyní již státních občanů ČSR!) a odvlékala je do gulagu. Většina z nich se již domů nikdy nevrátila. Zpočátku jsem nebyl vůbec schopen pochopit, proč onen muž do VHÚ přišel. Bylo totiž jasné, že se za to, co v květnu 1945 dělal, vůbec nestydí. Naopak. Byl na to hrdý, chlubil se tím. Pojednou mi to došlo. Právě tehdy, na počátku roku 1990 se hroutil svět, kterému celý život sloužil. A on předpokládal, že se mu právě ve VHÚ, který ještě nedlouho předtím patřil mezi zařízení Hlavní politické správy ČSLA, dostane porozumění, pochvaly a pravděpodobně i obdivu. Dodnes si pamatuji ten pocit takřka hmatatelné úlevy, který mě ovládl, když konečně po dvou, pro mě nekonečných hodinách, odešel. Proč vůbec píši o tomto zvláštním setkání? Právě dnes uplynulo 75 let od chvíle, kdy byl ve svém bytě v Konviktské ulici čp. 263/5 na Starém Městě zatčen příslušníky SMĚRŠ armádní generál čs. armády Sergěj Nikolajevič Vojcechovský. Mimořádná osobnost našich dějin, rodilý Rus, který se již za 1. světové války vyznamenal jako velitel 3. čs. střeleckého pluku našich legií v Rusku. Poté zastával významná velitelská místa v armádách admirála Kolčaka i generála Wrangela, které v letech ruské občanské války bojovaly proti bolševikům. Po porážce bělogvardějců odešel do Československa. Získal naše občanství a stal se generálem čs. armády. Patřil k jejím nejvýznamnějším stratégům, v roce 1938 zastával funkci zemského vojenského velitele v Praze a za mobilizace v září 1938 stanul v čele I. armády, jež měla bránit Čechy proti útokům nacistických divizí. Patřil k nejrozhodnějším odpůrcům podrobení se mnichovskému diktátu. Za okupace stál u zrodu vojenské odbojové organizace Obrana národa, avšak jeho aktivnější zapojení do odboje nebylo možné, neboť žil trvale pod dohledem gestapa. Zatčen byl nakonec teprve 12. května 1945, ne však již gestapem, ale příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky. Možná, že je ke dveřím jeho bytu dovedl právě můj nezvaný host z ledna 1990… Generála Vojcechovského převezli do Moskvy, kde byl v září 1945 odsouzen za protisovětskou činnost k deseti letům odnětí svobody. Prošel několika věznicemi, než se ocitl ve zvláštním táboře se zostřeným režimem Ozerlag u Tajšetu na východní Sibiři. Zde 7. dubna 1951 zemřel na celkové vyčerpání organismu způsobené útrapami věznění. Doma v Československu se o něm nesmělo mluvit. Zmizel. Doslova i obrazně. Vrátil se teprve 28. října 1997, kdy ho prezident republiky za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu vyznamenal Řádem bílého lva in memoriam. Přesto již dnes opět jméno tohoto hrdinného Rusa v českých službách téměř nikomu nic neříká.
Tak nevím, historka je to zajímavá, ale... ten člověk - Stehlík - si vůbec neuvědomuje, že se přiznává k závažnému osobnostnímu pochybení. Dotyčný pán neměl jeho akncelář vůbec opustit do příjezdu policie, protože to, o čem mluvil, bylo trestné - a nepromlčitelné - podle právních předpisů v roce 1945 i v roce 1990...

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 10. 6. 2020, 08:52
od midewiwin
Poněkud opožděná připomínka dnů, kdy se na jednom velkém náměstí nic nestalo:
Obrázek

Re: Slavná i méně slavná výročí

Napsal: 10. 6. 2020, 09:24
od Korhul
Jdou tak dva příslušníci VB na dovolené ve Švédsku večer po ulici, když v tom jeden zvolá: "Hele, Olof!"
"Palme!", dodá druhý. Ten první tasí zbraň a vypálí.

["Vtip" si pamatuju z nějaké sbírky vtipů z minulého režimu.]