Československo 1938 II.

[Neferit Sr.]

Jerson - děkuji. Jinak ten fiktivní dkument jsem si nahrál a už jsem si pouštěl několikrát. Udělal na mě poměrně dobrý ale hlavně hluboký dojem. Naše země se ubránit bez spojenců nedala.

Na druhou stranu pokud bychom se do boje dali, kdoví. No uvidíme co na to Argonantus, maYda a ostatní.

[Ecthelion]

Ha, vědel jsem, že je otázka času než se Neferit objeví...

Docela dobrá práce, to musím rozhodně uznat. Pěkne jsi rozebral naši slabost... ale trochu mi chybí rozebrání slabosti Německa, jehož chřestění zbraněmi byl velký gambit. Beru nicméně tvůj názor a cením si ho, protože je podepřen argumenty a dlouhým výzkumem.

Za sebe jen zopakuji, co jsem napsal na první straně diskuze:

Jestli jsme mohli vyhrát je ale věc vedlejší - měli jsme se bránit. To je věc morálky. Souhlasím s názorm pplk. Stehlíka z VHÚ, že všichni umučení a popravení za okupace a Protektorátu měli dostat možnost bít se o své životy a zemřít se zbraní v ruce jako vojáci.

[Jerson]

Přijde mi, že ti kteří opravdu chtěli bojovat také skutečně bojovali - ať v zahraničí, nebo v odboji. A to včetně žen. Nebojoval každý kdo by jinak narukoval, ale nemyslím že by neměli možnost.

Chřestění zbraněmi se počítalo a počítá stále, z války jako takové ho nelze vyškrtnout.

[Neferit Sr.]

Názor pana docenta Stehlíka je zajímavý. Ale je diskutabilní. Z Tvého pohledu je věc tak jak je. Bránit se ať to stojí co to stojí.

Z uvedených ztrát by po naší hypotetické porážce byly zaručené ty co by zůsobilo vyhlazení Židů a Cikánů. Nikdo neví kolik lidí by zahynulo na frontě, v bombardovaných městech a továrnách, kolik by jich zahynulo jako druhotné oběti bojů.

Pro mě osobně Beneš není bůhví jaká hodnota. Ale myslím si, že pro obranu země jako politik a vrchní velitel udělal hodně.

Naše výhoda je v tom, že my víme jak to dopadlo, jaké byly skutečné poměry sil. Víme kolik nás co stálo a kolik za naši svobodu zaplatili příslušníci jiných národů - občanů SSSR, Rumunů, Francouzů a možná i jiných.

Beneš z toho nic nevěděl. Vše co budoval 20 let se mu ne jeho vinou zhroutilo a on viděl všude kolem zmar plánů a nadějí, zradu a podrazy. Najednou on který se snažil o mírové soužití s celým okolím měl být viníkem nové války. Představa, že by národ o který se snažil jako prezident pečovat bude jeho vinou masakrován ho mohla vykopnout do pozice kdy se rozhodl pro emigraci a pokus začít znovu.

Takže takto.

A ještě: kolik myslíš, že těch mrtvých by skutečně dostalo šanci zabít alespoň jednoho Němce?

[Ecthelion]

Jerson: Nesouhlasím, ale to je asi na delší debatu.

A ještě: kolik myslíš, že těch mrtvých by skutečně dostalo šanci zabít alespoň jednoho Němce?

Napsal jsem něco o zabíjení Němců?
Měli dostat možnost bít se jako vojáci a zemřít pod vlastními prapory, v uniformě a se ctí, ne být mučeni a vězněni v černých dírách jako zvířata a pak popraveni jako zločinci.

[Neferit Sr.]

Ne o zabíjení Němců jsi nenapsal nic. Ale myslím si, že dostat možnost se bít s nepřítelem je o tom ty nepřátele zabíjet.

Celé to proběhlo strašně rychle a nakonec tu šanci nedostali. Ale je otázkou kolik by ji dostalo pokud by to proběhlo pomaleji.

Jinak víš co jsem si uvědomil? Že jsem vůbec žádnou slabost neměl v úmyslu rozebírat. Není důležitá.Pouze jsem vyhodnotil fakta. Tak jak jsou dostupná. Slabost Německa mě nezajímala - to byl problém Němců. Náš problém byla naše slabost.

To bychom skončili u počítání tanků, letadel kanónů a kdovíčeho ještě. Mnichov není o vojácích a jejich zbraních. Mnichov je o od vou věcech:
A/ o politickém rozhodování, politickém blafování a o politické tvrdosti.

B/ o obyčejném kšeftu kdy na jedné straně stál suverénní stát který uvěřil v čestné úmysly svých spojenců a na straně druhé chiméra o zajištění klidu a zabránění válce.

Vojáci byli ti poslední kdo mohli rozhodnout. Projevila ze zde chronická nemoc demokracie - vojáci jsou mimo rozhodování, rozhodují politici. A to je jdině správně. Blbé je, že vojáci to potom musí pokud dostanou šanci nějak slepit. Ti naši ji nedostali.

[lotrando]

Neferit Sr.: Pěkná práce,

vyčerpat jednotky protivníky fyzicky-neustálé rozvinování a svinování do a z bojových sestav pod neustálou hrozbou napadení z léček

tohle je taktika už prvních přemyslovců, asi to funguje pořád

[Neferit Sr.]

Ve svém dlouhém postu který zavěsil o stránku předem jsem se pokusil vyjádřit k možnostem úspěšné obrany v době kterou řešíme z hlediska geografického. Začal jsem tímto hlediskem pouze a jen proto, že to bylo jednodušší. Asi nejjednodušší. Dneska se podívám a vy pokud budete mít zájem také, na myslím základní oblast naší možné obrany a to legislativní podhoubí naší obranyschopnosti. Takže začneme.

Branná politika ČSR představovala souhrn politických a vojenských hledisek a činností, podle nichž byla v míru zajišťována obranná funkce státu a za případné války měla zajistit:
- obranu země
- řídit ozbrojený zápas s nepřítelem

Branná politika zahrnovala:
- příprava branné moci
- diplomacii
- mobilizace lidských a materiálních zdrojů pro vedení války
- politická a morální příprava

Každá odrážka by si zasloužila samostatnou práci ale pro potřebu tohoto vlákna se tím až tak moc zatěžovat nebudeme. V kostce pouze uvedu že měla jediný cíl či úkol:

Provést všechna myslitelná opatření k tomu, aby v případě nutnosti byl zajištěn přechod z mírových podmínek do válečných podmínek. Obranná funkce státu odrážela jak poměry v zemi žijící v podmínkách demokratického řízení státu tak i obecně platné a známé závěry soudobého vojenství pro konkrétní řízení obrany státu a branné moci.

Zde je potřeba uvést i jednu zásadní věc:

Zabezpečení obranné funkce státu bylo chápáno jako existenční záležitost pro zachování naší země a jejího společenského zřízení. A tomu se podřizovalo poměrně hodně.

Právní podstata branného systému naší země dlouhým procesem. Byla dovršena vydáním:
- zákona o obraně státu číslo 131 z měsíce května roku 1936,
- zákona o branné výchově číslo 184 z roku 1937,
- dalšími zákony a vládních nařízení přijatých do září roku 1937 a které ve velké míře vypracoval branný výbor Národního shromáždění.

Prezident tedy po celu dobu do Mnichova ve sledované době Dr. Beneš byl vrchním velitelem branné moci a měl tomu k dispozici vojenskou kancelář. Byl mu podřízen hlavní velitel branné moci kterého sám jmenoval a měl povinnost řídit válečné operace době branné pohotovosti státu.

Prezident měl za povinnost pokud k tomu situace dospěla:
1 - vyhlášením mobilizace vstup státu do branné pohotovosti
2 - prohlásit válečný stav
3 - vypovědět válku
V době námi sledované se stav číslo jedna nastavil dnem 23.9.1937.

Vláda jako taková měla rozsah odpovědností a povinností ale tím pádem i práv výrazně více. De jure platila pro všechny její členy politická ale i trestní odpovědnost za:
- včasnou a účelnou přípravu státu na obranu v době míru
- za zabezpečení obrany státu ve válce
- určení politických cílů kterých mělo být v této oblasti dosaženo.

Jako samostatný výkonný orgán pak byla vládou zřízena Nejvyšší rada obrany státu – NROS- v čele s předsedou vlády . Rada byla tvořena ministry silových ministerstev a zástupci všech ministerstev ostatních, která mohla mít na obranu vliv. Za armády byli zařazeni:
generální inspektor branné moci
náčelník hlavního štábu.
NROS měla za povinnost vypracovat a průběžně aktualizovat tyto nosné dokumenty:

A/ Plán ochrany státu proti všemu co by jeho obranu oslabovalo nebo mařilo. Tedy možná i základní teze jak pracovat s národnostními menšinami v pohraničí, jak bojovat s možnou pátou kolonou, úkoly pro rozvědku a kontrarozvědku a podobně

B/ Plán ochrany obyvatelstva před následky vnějšího útoku. Zde zcela jistě byly řešeny otázky evakuace pohraničí před útočníkem, budování krytů, úkoly pro protivzdušnou ochranu, diverzifikace zbrojního průmyslu-možná že důsledky této práce jsou vidět v založení většího množství zbrojních závodů na Slovensku a podobně

C/ Směrnici pro brannou výchovu obyvatelstva – takže není pravda že šlo o komunistický výmysl, jak se začalo tvrdit po roce 89 když byla vyškrtnuta branná výchova z osnov v našem školství

D/ Směrnici pro zajišťování součinnosti jednotlivých částí státní zprávy při přípravě a provádění opatření k obraně státu.

NROS měl jako pomocný orgán Meziministerský sbor pro obranu státu - MSOS -.
Zde byli další vrcholoví politici a vrcholové postavy z armády. Aby to fungovalo bylo to rozděleno.
Vše bylo tvořeno dokonce 9 komisemi- právní, pro výživu, pro dopravu, pro pracovní síly, finanční a cenovou, pro osvětu a brannou výchovu, pro ochranu obyvatelstva proti vnějším útokům, pro průmysl a vše koordinovala komise všeobecná a koordinační.

Duší všech těchto aktivit byl zcela jednoznačně generální štáb. Koneckonců přímo na ministerstvu obrany byl vytvořen armádní poradní sbor. Tak si armáda zachovávala vliv na řešení všech otázek souvisejících s obranou státu.


Ministerstvo vnitra si v té době zasloužilo své označení - SILOVÉ. Do branného systému vstupovalo:
- svými bezpečnostními orgány
- četnictvem
- policií a velmi dobře vybudovanou politických a správních úřadů. Úkoly pro všech tyto složky přenášel ministr přímo z vlády i ze své účasti NROS.

Nejvýraznější spojení s obranou země měla zcela jistě složka zřízená v roce 1936 a to Stráž obrany stát, známá SOS. Měla tyto úkoly:
- ochrana neporušitelnosti státních hranic
- ochrana nedotknutelnosti státního území
- spolupráce při ochraně veřejného pořádku
Její složení bylo a je i dnes všeobecné známé. Svoji úroveň si zvyšovala díky intervencím dotčených ministerstev a vojenskou stránku zajistilo ministerstvo obrany.

Ministerstvo vnitra mělo dokonce ve své kompetenci civilní protivzdušnou obranu.

Zákon pro obranu republiky byl velmi kvalitní právní normou. Nekompromisně stanovil i opatření platná pro zavedení v podnicích důležitých pro obranu země.
Byly to vybrané podniky z těchto oblastí:
- energetiky a elektrotechnické výroby
- těžby energetických surovin
- strojírenství a automobilní průmysl
- chemická výroba
- stavebnictví a výroba stavebních hmot
- zbrojní průmysl.

Šlo o tato opatření:

Majitel musel být státně spolehlivý, jinak musel sám vybrat osobu která bude jeho zájmy chránit ale zároveň bude státu garantovat spolehlivost.

V podniku nesměli být zaměstnávány nespolehlivé osoby

Musely být udržovány stanovené zásoby surovin a polotovarů, strojů a zařízení, pracovních nástrojů.

Majitel odpovídal za všeobecné utajení a ochranu proti průmyslové špionáži.

Registrované podniky tedy ty pro obranu země nejdůležitější byli ministerstvem obrany sledovány už v době hlubokého míru. To se týkalo i toho že třeba majitelé energetických podniků mohly být přinuceny k budování nových rozvodů elektrického proudu, záložních zdrojů u klíčových podniků jiného charakteru.

Vývoz a výroba zbraní pro vývoz mohla probíhat jen na základě povolení vojenské správy.

Stát mohl a také to udělal nařídit pracovní povinnost všem nebo stanoveným zaměstnancům těchto podniků automaticky s vyhlášením branné pohotovosti státu. Zaměstnanci jiných podniků jí podléhali až po vyhlášení samostatného vládního nařízení.

Na základě tohoto zákona mohla vláda nařídit odevzdat na místech k tomu určených de facto jakýkoliv materiál nebo prostředek. Myšleno hlavně vozidla, potahy a spřežení. Šlo o institut takzvané UZÁVĚRY na věci potřebné pro obranu státu. Majitel a to právoplatný je nesměl prodat, zpracovat ani spotřebovat. Je jisté že šlo o barevné kovy, důležité suroviny a podobně.

Další institucí kterou zákon o obraně zřizoval byl Nejvyšší ústav hospodářský - NÚH -. Ten byl aktivován právě v době branné pohotovosti státu. V době co řešíme byl skutečně aktivován 26.9.1938. V mírové době byl předpřipraven zřízením zvláštních oddělení u jednotlivých ministerstev.

Jeho působnost se vztahoval na celé národní hospodářství., pokud nebylo u některých ministerstev stanovena jiná pravidla. Na nižších stupních jeho úkoly plnily zemské a okresní úřady kde byly zřízeny poradní sbory V obcích tedy úplně dole úkoly plnily obecní hospodářské výbory.
Pro dobu branné pohotovosti státu se plánovalo zřízení zvláštních hospodářských ústředen a válečných hospodářských výborů jako poradních orgánů.

Cílem bylo pouze a jen zajistit aby vše co by mohlo být pro obranu důležité bylo podchyceno, zaznamenáno a vědělo se jak to dostat tam, kde to bylo potřeba.

Poslední oblast a to velmi důležitou kterou zákon na obranu státu určoval bylo FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ BRANNÉ POHOTOVOSTI STÁTU.
Zde měla vláda a jí podřízené složky mimořádné pravomoci. Ty nejdůležitější byly:
- odsunout méně důležité státní výdaje ušetřené prostředky použít pro obranu státu na všech úrovních spotřeby finančních prostředků
- vláda mohla na základě pouze prezidentského rozhodnutí - parlament mohl být vyloučen – vydat nařízení pro mimořádné způsoby získání dodatečných prostředků - daně, cla, veřejné dávky a podobně
- vláda mohla vydat zvláštní nařízení pro ochranu dlužníků, zastavení exekucí zvláště pokud se dalo předpokládat že potíže potenciálních postižených vznikly vinou opatření branné pohotovosti státu, tedy šlo o úlevy u soukromoprávních pohledávek
- bylo možno podrobit kartely , monopoly a jiné formy hospodářských společností družstev zvláštním podmínkám činnosti případně je i likvidovat
- již v míru bylo možno profinancovávat změny výrobních plánů vybraných podniků, mohla pomocí finančních pobídek zajistit žádanou dislokaci nových výrobních podniků nebo jejich částí. Tomu mohla pomoci i celní politikou, daňovými úlevami a když bylo třeba i vládním nařízení.
Prostě pokud šlo o brannou pohotovost bylo možné vše, včetně potlačení konkurenčního boje, hledisko rentability pak bylo narazeno potřebou obrany země.

Myslím si, že to byl dobrý zákon a že jeho důsledná realizace pomohla naší zemi k dobrému stavu branné pohotovosti. Byl tvrdý a nekompromisní. Dokázal dát některým orgánům i mimořádné pravomoci, aby se provedlo to, co bylo třeba.

A myslím si, že i praxe ukázala, že se jeho realizace dostala do správných pozic. Například boj složek SOS byl neuvěřitelný a podpořený osobní a kolektivní statečností příslušníků všech jeho složek v akci vlastně za pomoci vyčleněných sil armády dokázala SOS porazit povstání sudeťáků.

Z hlediska legislativy si troufám tvrdit, že bylo uděláno vše, aby bylo možno naši zemi úspěšně bránit. A nikdo mi nesebere názor, že tato legislativa byla z velké části dítětem doktora Edvarda Beneše do kterého se tady poměrně dost trefujete.

Pokud vás toto zaujme, příště bych sem dal dotvoření vojenské doktriny naší země v dané době.

[maYda]

Jen tak na okraj, zítra bude 70leté výročí obsazení toho torza, co zbylo po mnichovu, Hitlerovou armádou.

[lotrando]

Neferit: postneš to? jsem docela zvědavý. btw, do Beneše se všichni strefují, protože neuřídil Gottwalda. otázkaje, zda to vůbec šlo. nedávno šel rozhovor s nějakým socialistou, který vedl protikomunistické demonstrace a mluvil s Benešem těsně před demisí vlády a ten říkal - "V té době prezident věřil, že má situaci pevně v rukou." Což bych nebral na lehkou váhu. jednak je to přímý účastník, věděl asi o dost víc. Jednak nevíme, co se dělo pak a proč to dopadlo jak dopadlo. Nicméně vinit ze všeho Beneše mi přijde krátkozraké.

[Argonantus]

Lotrando:

Já viním Beneše z daleko starších a IMHO vážnějších přehmatů.

Například přístupu k Háchovi, po jeho vlastní zkušenosti, o půl roku starší; v přístupu k Molotov - Riebentroppu; za cestu do Moskvy 1943; za přístup ke Košickému vládnímu programu; za naprosté ignorování praktik ministerstva vnitra a obrany (Domeček), za brutální odepsání svého nejvěrnějšího koryfeje Prokopa Drtiny. A Benešovy dekrety, to je kapitola sama o sobě - ty si stačí přečíst.

Beneše je pro mne dost kontroverzní osoba; velmi podezřelý hrdina velmi podezřelé doby. 25. únor je už jen třešnička na dortu; tam už se vážně asi moc dělat nedalo.

A to jsem o.t.

Jinak včera běžel ten skvostný film o Háchovi, jak ho hrál Hrušínský těsně předtím, než umřel; to dodává celému dílku zvláštní působivosti. Háchův osud byl skutečně hrozný.

[Eleshar_Vermillion]

v přístupu k Molotov - Riebentroppu

Jaký k tomu měl přístup?

[Argonantus]

Někde najdu ty citace; ale podstatou myšlenky bylo, že "Poláci musí pochopit situaci".

O pár let později i on sám musel pochopit, když byla řeč o Karpatské Ukrajině.

[Vallun]

To já bych se spíše zptal, co vadí na Benešových dekretech...

[Eleshar_Vermillion]

Aha... mně jde spíš o to, jak o té dohodě věděl? Nebyla náhodou ta její část týkající se Polska tajná až někdy do konce války? Teda... jako asi je pravda, že leckomu zřejmě došlo, že tam je nějaká spolupráce, když se to realisovalo, ale to už byla oficiálně válka...
Navíc bůhvíjak to myslel a v jakém kontextu to řekl, vzhledem k tomu, že Beneš musel pochopit situaci ještě o rok dříve než ti Poláci - prostě pochybuju, že to bylo míněno ve smyslu smíření se s Němci a Rusy, případně dokonce jako legitimisace celé věci...