Podvrženci: Ztracení - Hledejte chyby!
Moderátor: smrq
Podvrženci: Ztracení - Hledejte chyby!
Ve jménu moci, která mi byla propůjčena, zakládám toto téma, protože sem dnes vypil hodně kafe a sem strašne aktivní.
Budu vám sem házet přeložené texty, vy budete hledat chyby - neboli - dělat korekturu.
Budu vám sem házet přeložené texty, vy budete hledat chyby - neboli - dělat korekturu.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Pamatuješ si svůj domov.
Pamatuješ si, jaké to bylo, než si tě vzali.
Zvuk hlasu rodinných příslušníků,
Vůni svého domova,
Barvy ve tvém sousedství.
Pamatuješ si je dokonce i přes všechnu tu oslepující slávu a nemilosrdné temní pustiny Férie.
Tvé vzpomínky se staly majákem.
Bez nich by si nikdy nenalezl svou cestu zpátky,
Skrz proměnlivé bludiště Trní,
Aby ses nakonec opět zhroutil potrhaný a vyčerpaný na chladné zemi světa,
Ve kterém jsi se narodil –
Jen abys zjistil, že tvůj domov ti již nepatří,
Tvůj život ti ukradl nějaký podvodník,
A i ty sám jsi byl změněn.
Tvá je krása i grotesknost,
Iluze a železo,
Nadhled i šílenství.
Kam půjdeš teď, když jsi se Ztratil (se stal Ztraceným, Zbloudilým, Zapomenutým)?
Koho budeš milovat a s kým budeš válčit,
Koho ze sebe uděláš?
Jak skončí tvůj příběh?
Pro použití s Pravidly světa temnoty
Pamatuješ si, jaké to bylo, než si tě vzali.
Zvuk hlasu rodinných příslušníků,
Vůni svého domova,
Barvy ve tvém sousedství.
Pamatuješ si je dokonce i přes všechnu tu oslepující slávu a nemilosrdné temní pustiny Férie.
Tvé vzpomínky se staly majákem.
Bez nich by si nikdy nenalezl svou cestu zpátky,
Skrz proměnlivé bludiště Trní,
Aby ses nakonec opět zhroutil potrhaný a vyčerpaný na chladné zemi světa,
Ve kterém jsi se narodil –
Jen abys zjistil, že tvůj domov ti již nepatří,
Tvůj život ti ukradl nějaký podvodník,
A i ty sám jsi byl změněn.
Tvá je krása i grotesknost,
Iluze a železo,
Nadhled i šílenství.
Kam půjdeš teď, když jsi se Ztratil (se stal Ztraceným, Zbloudilým, Zapomenutým)?
Koho budeš milovat a s kým budeš válčit,
Koho ze sebe uděláš?
Jak skončí tvůj příběh?
Pro použití s Pravidly světa temnoty
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
CO ŘÍKÁ ALEC BOURBON (What Alec Bourbon Said)
Tomu chlápkovi říkali Alec Bourbon, protože miloval pití, ale krom toho na něm bylo něco divného. Některé lidi to znervózňovalo, jiné nutilo se smát, ale Alec kolem sebe nenechal nikdy nikoho nepoznamenaného. Kdykoli on a štamgasti, kteří se potloukali okolo jeho podělaného lokálu, uslyšeli z jukeboxu tu písničku od Van Morrisona „Jackie Wilson Said,“ změnil Alec tu řádku na „Alec Bourbon Said“ a potom ji doplnil jakýmkoli kostrbatým veršem, který ho napadl, a zařval ho naplno do lokálu. Ještě podivnější však bylo, že lidé s ním tu hru hrály – pokud řekl: „Alec Bourbon říká, šáhni si na nos,“ každý (další) kořala a opilec v báru se dotkl nosu a smál se, jako by se jednalo o nejlepší vtip na světě. Začali v tom starém baru bušit do těžkých dubových stolů a na krátký okamžik nebyl vzduch tak ztěžklý zvětralým kouřem a pachem ztroskotanců.
Bar byl pojmenován po nějakém téměř zapomenutém kostele, strašidelné zřícenině, kde čarodějnice tančili, když opilý protagonista klopýtal domů ve staré básni. Nebylo to místo, kam by chodili kousavý fandové nebo SLUMMING prominenti na pivo z plechovky. Bylo to místo, kam chodili muži, kteří již zažili tvrdé časy, pomalu zemřít a cestou se otrávit. Uvnitř byla vždy zima, konec něčeho, chlad a melancholie, až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického. Ale i tehdy však bylo toto veselí pouze chvilkové jako tehdy, když Starý Dom uklouzl na kaluži vylitého piva, spadl na obličej a vrazil si své brýle do svých vypoulených očí. Celá místnost vybuchla smíchy nad Domovými obrýlenými kukadly! Operace ho však zanechala úplně slepého na jedno oko a téměř slepého na to druhé. Starý Dom dlužil Alecovi 20 dolarů. Alec Bourbon to měl v baru rád temné a chladné.
Náš muž má tvář jako kmen a ruce jako sukovité kořeny stromu. Jeho vlasy, když nenosí tu mastnou čapku New Yorských Jets, vypadají jako vraní hnízdo z došků a větviček. Dokonce i Alecova nálada může být příležitostně stejně temná jako dřevěný povrch baru, obzvláště když se do toho zapojí ženy. Nenávidí ho a on nenávidí je. Butch, ten za barem, říká, že Alec Bourbon byl před léty ženatý, ale byla to pivní žena, takže ji musel nakonec zabít. Alec pronesl, že Butch má podělanej smysl pro humor, aby do prdele sklapnul a že tahle slovní hříčka byla tou nejnižší formou jazyka. Butch řekl Alecovi, aby zaplatil svůj účet, a bylo to jedinkrát za 37 let, kdy mu Alec poznámku nevrátil. Byl to nakonec Alecův bar, třebaže ho nevlastnil a ani v něm nepracoval. Byl tady víc, než kdokoli jiný.
Takže to byli ti užmoulaní staří štamgast, kteří sdíleli Alecův bar, kdo byli překvapeni, když jedné noci vešla krásná mladá žena vypadající alespoň o století mladší než Alec a ptala se po něm. Měla na sobě jasně zelený kostým. Její oči byly široké a důvěřivé, její nohy dlouhé a silné, a když přišla, omšelí muži si vyměnili nejedno sprosté slovo.
„Alec je na hajzlu.“ Řekl Butch.
„Budu čekat,“ odpověděla. Ne „počkám“, ale „budu čekat.“ A tak čekala.
Když se Alec vrátil ze záchodu, nesl si sebou sklenku. „Žíznivá práce!“ pronesl k nikomu určitému a všichni ti nikdo určití se jako vždy zasmáli, než se vrátili ke svým drinkům. Tentokrát se však na něj nepřestali dívat.
Vrátil se ke svému baru a posadil se na svou vysokou, dřevenou židli. Žena s rukama sevřenýma před sebou k němu přistoupila: „Jste Alec Bourbon.“
Odpověděl jí tak, že se na ní podíval, z očí do očí, a vypil svůj drink jedním dlouhým douškem.
„Jmenuji se Anne-„
„Vím, kdo jsi, králíčku.“ Přerušil ji: „a jestli chceš, to co chceš, budeš se se mnou muset napít.“
„Já nepiji,“ zaprotestovala. Od patronů sedících z dubových a mahagonových zákoutí barových stolů plynuly vzduchem neurčité poznámky ohledně ženskosti a krátký, tichý smích.
„Budeš, pokud se mnou chceš mluvit.“ To byla pravda. Alec jen vzácně přijímal hosty na baru, ale když to udělal, vždy pili s ním, někteří ochotněji než jiní. Několik hlasitých mladých mužů z Bostonu s ním jednou pilo dychtivě. Obrovský ocelářský dělník, který se na něj podívat, pil neochotně. „Ty se mnou budeš pít, já udělám, o co mě požádáš,“ řekl Alec.
„Nevíš, o co tě chci požádat,“ pokračovala žena, ale posadila se vedle něj (ačkoli ji to ten hulvát vůbec nenaznačil ani nenabídl).
„Nestal sem se takovým mužem, jakým jsem dnes, kdybych schovával hlavu do písku!“ Alec zakřičel, praštil dlaní do baru a znělo to jako úder kyje.
Žena koketně souhlasila: „Předpokládám, že budeme pít bourbon?“
„Výborně, drahoušku.“
Potom už nikdo neslyšel, o čem si ti dva po zbytek noci povídali. Žena odešla, ale nikdo nedokázal říct, kdy to bylo, kolik drinků měla nebo jaká byla na odchodu její zjevná nálada. Každý v baru jen přitakal a koukal se jinam. Butch přísahal, že dal ženě na Alecův účet pouze jednoho panáka. Neurčitě si pamatoval, že řekla něco o roce a dni.
Alec jel vlakem do centra a mumlal si pro sebe. „Sliby, sliby,“ zavrčel do světa, nebo možná k někomu, kdo měl moc s tím něco udělat. Takový byl jeho život, sliby a sny. Představoval si, že v životě kohokoli jiného by byl svět slibů a snů krásným místem. Ale ne pro něho. Dodržoval sliby, protože musel. Z nějakého důvodu udržoval tolik snů na uzdě.
Na druhé zastávce za přestupní stanicí nastoupila do vlaku ta žena s důvěřivýma očima a dlouhýma nohama. Měla na sobě přísný šedý kostým a kabát skoro té samé barvy, pouze trochu modřejší.
Alec si jí všiml, ale nevěnoval jí pozornost. Viděla ho, ale její oči neprozrazovaly žádnou stopu poznání.
Do vlaku nastoupili také jiní lidé: puberťáci, kteří jeli domů pozdě z domů svých přátel, kuchaři minutek, kterým skončila odpolední směna, právníci (WHO PUT IN LONG HOURS). Alec nikoho z nich neznal. Muž v obleku s mobilem mu vrazil do kolena a řekl: „Sorry, staříku.“ Alec mu zpola srdečně odpověděl: „Sliby, sliby.“ Muž v obleku mu věnoval zvědavý pohled, který vyjadřoval nedostatek porozumění, ale pak se otočil a vrátil ke svému hovoru přes mobil. Alec byl očividně senilní. Jen další cvok ve vlaku. Alec seděl na stejném místě celou cestu, jeho ruka se obepínala okolo tyče jako větev stromu, která obrostla okolo nepříjemného kůlu plotu. Svou pravou ruku držel ve své kapse, jen párkrát ji vytáhl, aby přiložil láhev ke svým rtům. Žena s důvěřivýma očima a dlouhýma nohama vystoupila z vlaku na zastávce jižní osmá. Alec vystoupil také. Sestoupila po schodech a na ulici. Alec ji následoval, 99 kroků za ní a upíjel z lahve. Zatočila na Třetí, znovu doleva na Alder a potom přímo na Šestou. Alec šel doleva na Pátou, opět doleva na Holly a potom doleva na Šestou. Alec chtěl, aby měla dostatek času.
Když se otočil na Šestou, nikdo tam nebyl. Bylo příliš chladno, aby byl v této části roku někdo dlouho venku, ale tak to měl Alec rád. Bourbon v lahvi ho udržoval v teple, kouřil cigaretu, svíral ji mezi prsty a skrz sestříhané rukavice cítil její horko. Patrně je to dostatečně dlouho, pomyslel si a udělal pár kroků dolů kolem bloku.
Hnědý pískovec, na kterém otálel, byl osvětlen chladným světlem, pouze pár oken projevovalo nějaké známky nadcházejících svátků sezóny. Právě teď vyšla z předních dveří dvojice oblečená v běžeckém, venčící bledookého ohaře. Alec chytil za kliku dřív, než se dveře stihly zavřít a pronikl dovnitř. Zjistil, že vstupní hala je zatraceně prohřátá.
D7. Čtvrté patro. Alec šel po schodech.
Když přišel Alec k odpočívadlu na čtvrtém podlaží, zkontroloval svou bundu. Uvnitř ucítil dlouhou leštěnou jeřabinovou tyč, kterou sebou nosil. Za těchto okolností vždy odvedla svou práci. Zašilhal očima a našpulil rty, jako by ho trápily myšlenky; kyj mu vždy pomáhal plnit jeho sliby.
Alec Bourbon zaklepal na dveře D7.
Žena se zasněnýma očima odpověděla, ale její dveře zůstaly na řetěz. Převlékla se z pracovního kostýmu do blátivého tílka a džínsů. Z pokoje za ní vyzařovalo namodralé světlo, televize vyplivovala svůj obsah bez povšimnutí a očekávala její návrat. Na chvíli vypadala tvář ženy zmateně. Pak se přes její rysy přelil náznak rozpoznání. „Strýčku Roy?“ zeptala se.
„Správě, má drahá,“ odpověděl Alec Bourbon. „Přinesl sem ti tvůj narozeninový dárek.“ Žena se usmála, naplněna radostí. Zavřela dveře a Alec uslyšel na druhé straně zachřestění řetězu. Potom znovu otevřela s rukama rozevřenýma, aby ho objala. Neobjal ji, ale nechovala se uraženě.
Mizerné apartmá. Dělal jí laskavost. Televize, jak viděl, byla naladěna na hru Met (ze všech her zrovna na Mets!). V kuchyňce se nad miskou s jídlem a vodou hrbila kočka. Alec mohl slyšet hukot mikrovlnky, cítit zápach výparů mraženého jídla, které netečně roztávalo a vařilo se ve své těžké omáčce.
„Chceš pivo, strýčku Roy?“ zeptala se žena.
Alec zaskřípal svými jako kůra vypadajícími zuby. „Ne, drahá, přinesl sem si vlastní.“ Vytáhl svou láhev, zhluboka se napil a zíral na ni koutkem oka. Potom dal svou láhev pryč, aniž by se jí obtěžoval nabídnout.
Přesto se usmála a vzala si láhev dietního skořicového piva z ledničky.
Nalila si té látky plnou limonádovou skleničku a posadila se na gauč, televize opět přitáhla její pozornost. „Co je to za dárek?“ zavolala přes rameno. „Nevidím nic zabaleného.“
„Můžeš třikrát hádat, drahoušku. Pokud to uhádneš, nedám ti to.“ Žena opět vzhlédla od televize a podívala se na něj. „To je divný dar. Ty mi ho nedáš, když to uhodnu?“
„Správně. Takže jaký je tvůj první odhad?“
„To vůbec nedává smysl,“ řekla zmatená podivnou, nekonvenční povahou dárku. Ani neplánovala, že by své narozeniny oslavila. Nikdo z kanceláře nevěděl, že dnes je ten den, a i tak byla unavená. Možná že by se mohla sejít s několika holkami o tomhle víkendu.
„Jen vyhov svému strýci Royovi, drahoušku.“
„Jsou to lístky na Mets?“ Přišla za ním do kuchyňky doufaje, že získá nějaké vodítko, aby viděla, jestli nedrží něco, co by mohlo prozradit kousek toho překvapení.
Alec Bourbon zakoulel očima. „Ne, nejsou to lístky na Mets.“
„Je to cédéčko?“
„Ne, ani CD to není. Nevěděl bych, jakou hudbu vybrat. Všechna ta tvá muzika mi stejně zní jako rakety.“
Zasmála se a mikrovlnka udělala bíp bíííp bíp, že je hotová. „Je to obojek pro Robespierra?“
Robespierra? Co je to u všech čertů za jméno pro kočku? Alec se podivil. „Ne, taky není. Takže, teď ti ho musím dát.“ Ztěžka přitakal a z bundy vytáhl dlouhé dřevo.
Udělala překvapený výraz - jako to ženy vždy dělaly – a on máchnul klackem do jejího obličeje s takovou zuřivostí, že jí najednou roztrhl nos i ústa. Přes linoleum a poličky se rozprskly cákance krve.
Na tváři jí zůstal zmatený pohled, ale její oči se vyboulily bolestí a zalily slzami.
Alec Bourbon ji udeřil znovu, až spadla. A potom znovu. A znovu a znovu a znovu. Nehýbala se, neohrabaně se sesunula po nižší skříňce, její nohy se roztáhly v bolestivém úhlu a její tílko nasáklo něco z prolité krve. Alec Bourbon zamkl dveře na řetěz a posadil se na ošuntělé křeslo pro dva, hlavu měl v dlaních, nehýbal se, jeho slzy tekly pomalu jako míza z uříznuté větve stromu. „Robespierre, ukliď něco z té zatracené spouště, mohl bys?“ kočka dvakrát olízla svou packu, potom vešla do ložnice a schoulila se v dárkovém koši.
V době kdy hra skončila, byl Alec Bourbon opilý jak Dán, ale stále tu měl práci. Vyškrábal se z křesla s potlačeným vzlykem a vrátil se do malé kuchyně, aby uklidil pozůstatky.
Krev na podlaze zmizela, ale krev, která se nasákla do tílka, v něm stále zůstávala jako karmínová skvrna. Tělo ženy zmizelo. Na jeho místě ležela hrubě udělaná panenka z kukuřice. Na místě hlavy panenky byla k loutce připevněna odříznutá králičí hlava. Tvář králíka měla odpudivě otevřený zobák a jedno z jeho očí vypadlo z důlku. Všechno to páchlo voskem a lakem.
Alec Bourbon to všechno sebral tak rychle, jak mu to neohrabaná strnulost dovolovala, a nacpal to do odpadkového pytle. Potom přidal další naběračku kočičího žrádla do Robespierrovi misky. Vzal pytel, vylezl z okna a ošklivě dusal po požárním žebříku do uličky.
„Pokud ti do toho něco je, je tu slib, který musím dodržet, ty mladej hadrovej ksichte,“ řekl Alec Bourbon Butchovi za barem. „I NEED A CONSTITUTIONAL. Dám si pivo a jednu dávku stranou (SHOT ON THE SIDE).“
V baru to zahřmělo smíchem. Alec pije pivo! Stávalo se to jen jednou dvakrát do roka a vždycky se u toho tvářil, jako když stará ženská rodí živého hada. Nikdy nikomu neřekl, proč si jednou nebo dvakrát do roka objednává pivo, takže to respektovali, ale utahovali si z něj za to tak dalece, jak jim to dovolil. Starý Dom řekl: „Nejednej s nim, jako by byl něco extra. Nalej mu stejný chcanky jako nalejváš ostatním.“
Smáli se a zpívali a někdo nechal zahrát „Jackie Wilson Said,“ načež Alec zařval: „Alec Bourbon říká, trhněte si za jazyk!“ a každý se tahal za jazyk a smál se o trochu víc. V baru mohl být chlad, ale mysl a krev každého z nich byla horká.
„Co je v tom pytli?“ zeptal se Aleca nějakej neurvalej mladej buran z ulice, když u jeho nohou uviděl pytel na odpadky, jak si sedal na svou rozeklanou stoličku.
„Ztrátové lístky do loterie. Chceš nějaké koupit?“ rýpnul si zpátky Alec do kluka.
„Žádná šance, staříku.“ Odpovědělo dítě.
„Dobře pro tebe,“ řekl Alec.
V tu chvíli se otevřely dveře a vešla žena s důvěřivýma očima a dlouhýma, silnýma nohama. Byla oblečena do kostýmu v královské modři a jasně zeleného vlněného svrchníku, aby zapudila venkovní chlad. Skrz otevřené dveře zavál mrazivý vítr a každý v místnosti chtěl říct: „Zavři ty zatracený dveře!“, ale každý taky věděl, že nemá nic říkat. Žena šla k baru, kde seděl Alec. Dopil své pivo a odehnal Butche.
„Když vás vidím, mé srdce plesá, Alecu Bourbone. Jak věřím, vše proběhlo bez problémů?“
„To skutečně proběhlo, Anne Timothyová.“ Navzdory ženinu zdravému tónu se Alec neusmíval.
„Máte mé tisíceré díky,“ řekla a naznačila Butchovi, aby se vrátil. Alec byl překvapen. Žádný z lidí, ani těch z baru, s ním nikdy nepil, pokud nemusel. Dokonce i ti hluční kluci z Bostonu se vymlouvali, že musí zpátky na cestu. „Vy si se mnou dáte panáka?“ zeptal se.
„Samozřejmě, že nemohu. Ale vím, že jste dal své slovo a splněný slib je o břemeno míň. I když pouze dočasně.“ Její oči sklouzly na pytel a potom k barmanovi.
„Pan Bourbon si dá svého jmenovce,“ zavolala na Butche. „Projev mého uznání.“ Ve chvíli, kdy se Butch vrátil s další dávkou, do sebe Alec kopnul tu, která před ním ještě stála. Pokud byl stále překvapen, nedával to na sobě znát. Nechtěl, aby viděla, co mu pomáhalo fungovat. Věděla o jednom z jeho slibů. Nechtěl, aby uhodla další. „Domnívám se, že tohle budete chtít.“ Sáhl dolů k podlaze a nabídl jí pytel odpadků. Stále ještě slabě páchl po vosku a laku.
„Ano, domnívám se, že i to je součástí slibu.“ Usmála se. Alec se pokrčil.
Vstala a vyšla z baru, aniž by se ohlédla. Opět zavál chladný vítr, ale dveře se rychle zabouchly.
První, kdo porušil ticho byl Butch. „Zklamaný, Krásný princi?“ Ostatní se nervózně zasmáli.
„Přestaň s tím hýkáním, ty řídkozubej osle,“ řekl Alec. „Tady, vem ten bourbon a postav ho tam na překlad. Nevylej ani kapku a nech ho tam, dokud si o něj neřeknu.“
Butch svraštil obočí, ale vyhověl mi. „Prostě ho tam nechat?“
„Prostě ho tam nech,“ potvrdil Alec Bourbon. Nebyl jediný, kdo něco slíbil. Nyní mohl uvázat Anne Timothyovou k jednomu z jejích.
Tomu chlápkovi říkali Alec Bourbon, protože miloval pití, ale krom toho na něm bylo něco divného. Některé lidi to znervózňovalo, jiné nutilo se smát, ale Alec kolem sebe nenechal nikdy nikoho nepoznamenaného. Kdykoli on a štamgasti, kteří se potloukali okolo jeho podělaného lokálu, uslyšeli z jukeboxu tu písničku od Van Morrisona „Jackie Wilson Said,“ změnil Alec tu řádku na „Alec Bourbon Said“ a potom ji doplnil jakýmkoli kostrbatým veršem, který ho napadl, a zařval ho naplno do lokálu. Ještě podivnější však bylo, že lidé s ním tu hru hrály – pokud řekl: „Alec Bourbon říká, šáhni si na nos,“ každý (další) kořala a opilec v báru se dotkl nosu a smál se, jako by se jednalo o nejlepší vtip na světě. Začali v tom starém baru bušit do těžkých dubových stolů a na krátký okamžik nebyl vzduch tak ztěžklý zvětralým kouřem a pachem ztroskotanců.
Bar byl pojmenován po nějakém téměř zapomenutém kostele, strašidelné zřícenině, kde čarodějnice tančili, když opilý protagonista klopýtal domů ve staré básni. Nebylo to místo, kam by chodili kousavý fandové nebo SLUMMING prominenti na pivo z plechovky. Bylo to místo, kam chodili muži, kteří již zažili tvrdé časy, pomalu zemřít a cestou se otrávit. Uvnitř byla vždy zima, konec něčeho, chlad a melancholie, až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického. Ale i tehdy však bylo toto veselí pouze chvilkové jako tehdy, když Starý Dom uklouzl na kaluži vylitého piva, spadl na obličej a vrazil si své brýle do svých vypoulených očí. Celá místnost vybuchla smíchy nad Domovými obrýlenými kukadly! Operace ho však zanechala úplně slepého na jedno oko a téměř slepého na to druhé. Starý Dom dlužil Alecovi 20 dolarů. Alec Bourbon to měl v baru rád temné a chladné.
Náš muž má tvář jako kmen a ruce jako sukovité kořeny stromu. Jeho vlasy, když nenosí tu mastnou čapku New Yorských Jets, vypadají jako vraní hnízdo z došků a větviček. Dokonce i Alecova nálada může být příležitostně stejně temná jako dřevěný povrch baru, obzvláště když se do toho zapojí ženy. Nenávidí ho a on nenávidí je. Butch, ten za barem, říká, že Alec Bourbon byl před léty ženatý, ale byla to pivní žena, takže ji musel nakonec zabít. Alec pronesl, že Butch má podělanej smysl pro humor, aby do prdele sklapnul a že tahle slovní hříčka byla tou nejnižší formou jazyka. Butch řekl Alecovi, aby zaplatil svůj účet, a bylo to jedinkrát za 37 let, kdy mu Alec poznámku nevrátil. Byl to nakonec Alecův bar, třebaže ho nevlastnil a ani v něm nepracoval. Byl tady víc, než kdokoli jiný.
Takže to byli ti užmoulaní staří štamgast, kteří sdíleli Alecův bar, kdo byli překvapeni, když jedné noci vešla krásná mladá žena vypadající alespoň o století mladší než Alec a ptala se po něm. Měla na sobě jasně zelený kostým. Její oči byly široké a důvěřivé, její nohy dlouhé a silné, a když přišla, omšelí muži si vyměnili nejedno sprosté slovo.
„Alec je na hajzlu.“ Řekl Butch.
„Budu čekat,“ odpověděla. Ne „počkám“, ale „budu čekat.“ A tak čekala.
Když se Alec vrátil ze záchodu, nesl si sebou sklenku. „Žíznivá práce!“ pronesl k nikomu určitému a všichni ti nikdo určití se jako vždy zasmáli, než se vrátili ke svým drinkům. Tentokrát se však na něj nepřestali dívat.
Vrátil se ke svému baru a posadil se na svou vysokou, dřevenou židli. Žena s rukama sevřenýma před sebou k němu přistoupila: „Jste Alec Bourbon.“
Odpověděl jí tak, že se na ní podíval, z očí do očí, a vypil svůj drink jedním dlouhým douškem.
„Jmenuji se Anne-„
„Vím, kdo jsi, králíčku.“ Přerušil ji: „a jestli chceš, to co chceš, budeš se se mnou muset napít.“
„Já nepiji,“ zaprotestovala. Od patronů sedících z dubových a mahagonových zákoutí barových stolů plynuly vzduchem neurčité poznámky ohledně ženskosti a krátký, tichý smích.
„Budeš, pokud se mnou chceš mluvit.“ To byla pravda. Alec jen vzácně přijímal hosty na baru, ale když to udělal, vždy pili s ním, někteří ochotněji než jiní. Několik hlasitých mladých mužů z Bostonu s ním jednou pilo dychtivě. Obrovský ocelářský dělník, který se na něj podívat, pil neochotně. „Ty se mnou budeš pít, já udělám, o co mě požádáš,“ řekl Alec.
„Nevíš, o co tě chci požádat,“ pokračovala žena, ale posadila se vedle něj (ačkoli ji to ten hulvát vůbec nenaznačil ani nenabídl).
„Nestal sem se takovým mužem, jakým jsem dnes, kdybych schovával hlavu do písku!“ Alec zakřičel, praštil dlaní do baru a znělo to jako úder kyje.
Žena koketně souhlasila: „Předpokládám, že budeme pít bourbon?“
„Výborně, drahoušku.“
Potom už nikdo neslyšel, o čem si ti dva po zbytek noci povídali. Žena odešla, ale nikdo nedokázal říct, kdy to bylo, kolik drinků měla nebo jaká byla na odchodu její zjevná nálada. Každý v baru jen přitakal a koukal se jinam. Butch přísahal, že dal ženě na Alecův účet pouze jednoho panáka. Neurčitě si pamatoval, že řekla něco o roce a dni.
Alec jel vlakem do centra a mumlal si pro sebe. „Sliby, sliby,“ zavrčel do světa, nebo možná k někomu, kdo měl moc s tím něco udělat. Takový byl jeho život, sliby a sny. Představoval si, že v životě kohokoli jiného by byl svět slibů a snů krásným místem. Ale ne pro něho. Dodržoval sliby, protože musel. Z nějakého důvodu udržoval tolik snů na uzdě.
Na druhé zastávce za přestupní stanicí nastoupila do vlaku ta žena s důvěřivýma očima a dlouhýma nohama. Měla na sobě přísný šedý kostým a kabát skoro té samé barvy, pouze trochu modřejší.
Alec si jí všiml, ale nevěnoval jí pozornost. Viděla ho, ale její oči neprozrazovaly žádnou stopu poznání.
Do vlaku nastoupili také jiní lidé: puberťáci, kteří jeli domů pozdě z domů svých přátel, kuchaři minutek, kterým skončila odpolední směna, právníci (WHO PUT IN LONG HOURS). Alec nikoho z nich neznal. Muž v obleku s mobilem mu vrazil do kolena a řekl: „Sorry, staříku.“ Alec mu zpola srdečně odpověděl: „Sliby, sliby.“ Muž v obleku mu věnoval zvědavý pohled, který vyjadřoval nedostatek porozumění, ale pak se otočil a vrátil ke svému hovoru přes mobil. Alec byl očividně senilní. Jen další cvok ve vlaku. Alec seděl na stejném místě celou cestu, jeho ruka se obepínala okolo tyče jako větev stromu, která obrostla okolo nepříjemného kůlu plotu. Svou pravou ruku držel ve své kapse, jen párkrát ji vytáhl, aby přiložil láhev ke svým rtům. Žena s důvěřivýma očima a dlouhýma nohama vystoupila z vlaku na zastávce jižní osmá. Alec vystoupil také. Sestoupila po schodech a na ulici. Alec ji následoval, 99 kroků za ní a upíjel z lahve. Zatočila na Třetí, znovu doleva na Alder a potom přímo na Šestou. Alec šel doleva na Pátou, opět doleva na Holly a potom doleva na Šestou. Alec chtěl, aby měla dostatek času.
Když se otočil na Šestou, nikdo tam nebyl. Bylo příliš chladno, aby byl v této části roku někdo dlouho venku, ale tak to měl Alec rád. Bourbon v lahvi ho udržoval v teple, kouřil cigaretu, svíral ji mezi prsty a skrz sestříhané rukavice cítil její horko. Patrně je to dostatečně dlouho, pomyslel si a udělal pár kroků dolů kolem bloku.
Hnědý pískovec, na kterém otálel, byl osvětlen chladným světlem, pouze pár oken projevovalo nějaké známky nadcházejících svátků sezóny. Právě teď vyšla z předních dveří dvojice oblečená v běžeckém, venčící bledookého ohaře. Alec chytil za kliku dřív, než se dveře stihly zavřít a pronikl dovnitř. Zjistil, že vstupní hala je zatraceně prohřátá.
D7. Čtvrté patro. Alec šel po schodech.
Když přišel Alec k odpočívadlu na čtvrtém podlaží, zkontroloval svou bundu. Uvnitř ucítil dlouhou leštěnou jeřabinovou tyč, kterou sebou nosil. Za těchto okolností vždy odvedla svou práci. Zašilhal očima a našpulil rty, jako by ho trápily myšlenky; kyj mu vždy pomáhal plnit jeho sliby.
Alec Bourbon zaklepal na dveře D7.
Žena se zasněnýma očima odpověděla, ale její dveře zůstaly na řetěz. Převlékla se z pracovního kostýmu do blátivého tílka a džínsů. Z pokoje za ní vyzařovalo namodralé světlo, televize vyplivovala svůj obsah bez povšimnutí a očekávala její návrat. Na chvíli vypadala tvář ženy zmateně. Pak se přes její rysy přelil náznak rozpoznání. „Strýčku Roy?“ zeptala se.
„Správě, má drahá,“ odpověděl Alec Bourbon. „Přinesl sem ti tvůj narozeninový dárek.“ Žena se usmála, naplněna radostí. Zavřela dveře a Alec uslyšel na druhé straně zachřestění řetězu. Potom znovu otevřela s rukama rozevřenýma, aby ho objala. Neobjal ji, ale nechovala se uraženě.
Mizerné apartmá. Dělal jí laskavost. Televize, jak viděl, byla naladěna na hru Met (ze všech her zrovna na Mets!). V kuchyňce se nad miskou s jídlem a vodou hrbila kočka. Alec mohl slyšet hukot mikrovlnky, cítit zápach výparů mraženého jídla, které netečně roztávalo a vařilo se ve své těžké omáčce.
„Chceš pivo, strýčku Roy?“ zeptala se žena.
Alec zaskřípal svými jako kůra vypadajícími zuby. „Ne, drahá, přinesl sem si vlastní.“ Vytáhl svou láhev, zhluboka se napil a zíral na ni koutkem oka. Potom dal svou láhev pryč, aniž by se jí obtěžoval nabídnout.
Přesto se usmála a vzala si láhev dietního skořicového piva z ledničky.
Nalila si té látky plnou limonádovou skleničku a posadila se na gauč, televize opět přitáhla její pozornost. „Co je to za dárek?“ zavolala přes rameno. „Nevidím nic zabaleného.“
„Můžeš třikrát hádat, drahoušku. Pokud to uhádneš, nedám ti to.“ Žena opět vzhlédla od televize a podívala se na něj. „To je divný dar. Ty mi ho nedáš, když to uhodnu?“
„Správně. Takže jaký je tvůj první odhad?“
„To vůbec nedává smysl,“ řekla zmatená podivnou, nekonvenční povahou dárku. Ani neplánovala, že by své narozeniny oslavila. Nikdo z kanceláře nevěděl, že dnes je ten den, a i tak byla unavená. Možná že by se mohla sejít s několika holkami o tomhle víkendu.
„Jen vyhov svému strýci Royovi, drahoušku.“
„Jsou to lístky na Mets?“ Přišla za ním do kuchyňky doufaje, že získá nějaké vodítko, aby viděla, jestli nedrží něco, co by mohlo prozradit kousek toho překvapení.
Alec Bourbon zakoulel očima. „Ne, nejsou to lístky na Mets.“
„Je to cédéčko?“
„Ne, ani CD to není. Nevěděl bych, jakou hudbu vybrat. Všechna ta tvá muzika mi stejně zní jako rakety.“
Zasmála se a mikrovlnka udělala bíp bíííp bíp, že je hotová. „Je to obojek pro Robespierra?“
Robespierra? Co je to u všech čertů za jméno pro kočku? Alec se podivil. „Ne, taky není. Takže, teď ti ho musím dát.“ Ztěžka přitakal a z bundy vytáhl dlouhé dřevo.
Udělala překvapený výraz - jako to ženy vždy dělaly – a on máchnul klackem do jejího obličeje s takovou zuřivostí, že jí najednou roztrhl nos i ústa. Přes linoleum a poličky se rozprskly cákance krve.
Na tváři jí zůstal zmatený pohled, ale její oči se vyboulily bolestí a zalily slzami.
Alec Bourbon ji udeřil znovu, až spadla. A potom znovu. A znovu a znovu a znovu. Nehýbala se, neohrabaně se sesunula po nižší skříňce, její nohy se roztáhly v bolestivém úhlu a její tílko nasáklo něco z prolité krve. Alec Bourbon zamkl dveře na řetěz a posadil se na ošuntělé křeslo pro dva, hlavu měl v dlaních, nehýbal se, jeho slzy tekly pomalu jako míza z uříznuté větve stromu. „Robespierre, ukliď něco z té zatracené spouště, mohl bys?“ kočka dvakrát olízla svou packu, potom vešla do ložnice a schoulila se v dárkovém koši.
V době kdy hra skončila, byl Alec Bourbon opilý jak Dán, ale stále tu měl práci. Vyškrábal se z křesla s potlačeným vzlykem a vrátil se do malé kuchyně, aby uklidil pozůstatky.
Krev na podlaze zmizela, ale krev, která se nasákla do tílka, v něm stále zůstávala jako karmínová skvrna. Tělo ženy zmizelo. Na jeho místě ležela hrubě udělaná panenka z kukuřice. Na místě hlavy panenky byla k loutce připevněna odříznutá králičí hlava. Tvář králíka měla odpudivě otevřený zobák a jedno z jeho očí vypadlo z důlku. Všechno to páchlo voskem a lakem.
Alec Bourbon to všechno sebral tak rychle, jak mu to neohrabaná strnulost dovolovala, a nacpal to do odpadkového pytle. Potom přidal další naběračku kočičího žrádla do Robespierrovi misky. Vzal pytel, vylezl z okna a ošklivě dusal po požárním žebříku do uličky.
„Pokud ti do toho něco je, je tu slib, který musím dodržet, ty mladej hadrovej ksichte,“ řekl Alec Bourbon Butchovi za barem. „I NEED A CONSTITUTIONAL. Dám si pivo a jednu dávku stranou (SHOT ON THE SIDE).“
V baru to zahřmělo smíchem. Alec pije pivo! Stávalo se to jen jednou dvakrát do roka a vždycky se u toho tvářil, jako když stará ženská rodí živého hada. Nikdy nikomu neřekl, proč si jednou nebo dvakrát do roka objednává pivo, takže to respektovali, ale utahovali si z něj za to tak dalece, jak jim to dovolil. Starý Dom řekl: „Nejednej s nim, jako by byl něco extra. Nalej mu stejný chcanky jako nalejváš ostatním.“
Smáli se a zpívali a někdo nechal zahrát „Jackie Wilson Said,“ načež Alec zařval: „Alec Bourbon říká, trhněte si za jazyk!“ a každý se tahal za jazyk a smál se o trochu víc. V baru mohl být chlad, ale mysl a krev každého z nich byla horká.
„Co je v tom pytli?“ zeptal se Aleca nějakej neurvalej mladej buran z ulice, když u jeho nohou uviděl pytel na odpadky, jak si sedal na svou rozeklanou stoličku.
„Ztrátové lístky do loterie. Chceš nějaké koupit?“ rýpnul si zpátky Alec do kluka.
„Žádná šance, staříku.“ Odpovědělo dítě.
„Dobře pro tebe,“ řekl Alec.
V tu chvíli se otevřely dveře a vešla žena s důvěřivýma očima a dlouhýma, silnýma nohama. Byla oblečena do kostýmu v královské modři a jasně zeleného vlněného svrchníku, aby zapudila venkovní chlad. Skrz otevřené dveře zavál mrazivý vítr a každý v místnosti chtěl říct: „Zavři ty zatracený dveře!“, ale každý taky věděl, že nemá nic říkat. Žena šla k baru, kde seděl Alec. Dopil své pivo a odehnal Butche.
„Když vás vidím, mé srdce plesá, Alecu Bourbone. Jak věřím, vše proběhlo bez problémů?“
„To skutečně proběhlo, Anne Timothyová.“ Navzdory ženinu zdravému tónu se Alec neusmíval.
„Máte mé tisíceré díky,“ řekla a naznačila Butchovi, aby se vrátil. Alec byl překvapen. Žádný z lidí, ani těch z baru, s ním nikdy nepil, pokud nemusel. Dokonce i ti hluční kluci z Bostonu se vymlouvali, že musí zpátky na cestu. „Vy si se mnou dáte panáka?“ zeptal se.
„Samozřejmě, že nemohu. Ale vím, že jste dal své slovo a splněný slib je o břemeno míň. I když pouze dočasně.“ Její oči sklouzly na pytel a potom k barmanovi.
„Pan Bourbon si dá svého jmenovce,“ zavolala na Butche. „Projev mého uznání.“ Ve chvíli, kdy se Butch vrátil s další dávkou, do sebe Alec kopnul tu, která před ním ještě stála. Pokud byl stále překvapen, nedával to na sobě znát. Nechtěl, aby viděla, co mu pomáhalo fungovat. Věděla o jednom z jeho slibů. Nechtěl, aby uhodla další. „Domnívám se, že tohle budete chtít.“ Sáhl dolů k podlaze a nabídl jí pytel odpadků. Stále ještě slabě páchl po vosku a laku.
„Ano, domnívám se, že i to je součástí slibu.“ Usmála se. Alec se pokrčil.
Vstala a vyšla z baru, aniž by se ohlédla. Opět zavál chladný vítr, ale dveře se rychle zabouchly.
První, kdo porušil ticho byl Butch. „Zklamaný, Krásný princi?“ Ostatní se nervózně zasmáli.
„Přestaň s tím hýkáním, ty řídkozubej osle,“ řekl Alec. „Tady, vem ten bourbon a postav ho tam na překlad. Nevylej ani kapku a nech ho tam, dokud si o něj neřeknu.“
Butch svraštil obočí, ale vyhověl mi. „Prostě ho tam nechat?“
„Prostě ho tam nech,“ potvrdil Alec Bourbon. Nebyl jediný, kdo něco slíbil. Nyní mohl uvázat Anne Timothyovou k jednomu z jejích.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Temnétemní pustiny Férie
BysBez nich by si nikdy nenalezl svou cestu zpátky
V tomto případě čárka až za uvozovkou„Jackie Wilson Said,“
...tu písničku od Van Morrisona „Jackie Wilson Said“, změnil Alec...
tančily (ty)čarodějnice tančili
Co druhé "tehdy" nahradit "tenkrát"?Ale i tehdy však bylo toto veselí pouze chvilkové jako tehdy, když Starý Dom
To zní maličko divněOperace ho však zanechala úplně slepého na jedno oko a téměř slepého na to druhé.
sklapnul, a že tahle slovní hříčka...Alec pronesl, že Butch má podělanej smysl pro humor, aby do prdele sklapnul a že tahle slovní hříčka
Nejsem si jista, ale do prdele by mělo být pravděpodobně odděleno čárkami
štamgastiužmoulaní staří štamgast
Velké a důvěřivé? Nebo...?Její oči byly široké a důvěřié
Její oči byly široké a důvěřivé, její nohy dlouhé a silné, a když přišla,
„Alec je na hajzlu.“ řekl Butch.„Alec je na hajzlu.“ Řekl Butch.
Opět naopak tečku a uvozovky „budu čekat“.„budu čekat.“
nesl si s sebou sklenkunesl si sebou sklenku
hm... ne.pronesl k nikomu určitému všichni ti nikdo určití
Nepronesl k nikomu určitému / pronesl neurčitě
+"všichi ti nikdo určití" - to vážně ne
Bez čárky - je to postupně rozvíjející přívlastekvysokou, dřevenou židli
„Vím, kdo jsi, králíčku,“ přerušil ji, „a jestli chceš, to co chceš, budeš se se mnou muset napít.“„Vím, kdo jsi, králíčku.“ Přerušil ji: „a jestli chceš, to co chceš, budeš se se mnou muset napít.“
Od patronů sedících v dubových a mahagonových zákoutích barových stolůOd patronů sedících z dubových a mahagonových zákoutí barových stolů
Obrovský ocelářský dělník, který se na něj přišel podívat, pil neochotně.Obrovský ocelářský dělník, který se na něj podívat, pil neochotně.
jíačkoli ji to ten hulvát vůbec nenaznačil ani nenabídl
ačkoli ji to ten hulvát vůbec nenaznačil, ani nenabídl
Nestal jsem seNestal sem se
hlavu do písku!“ zakřičel Alec a praštil dlaní do baru. Znělo to jako úder kyje.hlavu do písku!“ Alec zakřičel, praštil dlaní do baru a znělo to jako úder kyje.
"Make BDSM, not war, sister."
Opraveno druhé na tenkrátRaven píše:Co druhé "tehdy" nahradit "tenkrát"?Ale i tehdy však bylo toto veselí pouze chvilkové jako tehdy, když Starý Dom
Opraveno na:Raven píše:To zní maličko divněOperace ho však zanechala úplně slepého na jedno oko a téměř slepého na to druhé.
Po operaci však skončil úplně slepý na jedno oko a téměř slepý na to druhé
Opraveno na velké a důvěřivéRaven píše:Velké a důvěřivé? Nebo...?Její oči byly široké a důvěřié
Její oči byly široké a důvěřivé, její nohy dlouhé a silné, a když přišla,
Opraveno na:Raven píše:hm... ne.pronesl k nikomu určitému všichni ti nikdo určití
Nepronesl k nikomu určitému / pronesl neurčitě
+"všichi ti nikdo určití" - to vážně ne
pronesl neurčitě a všichni ti neurčití se jako vždy zasmáli
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
No tak...
tady se snažím jenom já?!
jeli domů pozdě od svých přátel
Napadá mě ustřihnuté /ustřižené , ale nevím...
Chápu, že ulice se svažovala, ale...
vážně dolů kolem bloku? Zde je též nutno něco vymyslet...
+pronikl je taky tak trochu závadné
Alec zachytil dveře dřív, než se stihly zavřít a vešel dovnitř
Vstupní hala byla zatraceně vyhřátá.
Když přišel Alec k odpočívadlu
Záměr či nikoli?
tady se snažím jenom já?!
Nepřebývá tam něco?puberťáci, kteří jeli domů pozdě z domů svých přátel
jeli domů pozdě od svých přátel
jimžkuchaři minutek, kterým skončila
Tohle nebude problém korektora, že ne?právníci (WHO PUT IN LONG HOURS)
Tady něco vymyslímMuž v obleku s mobilem mu vrazil do kolena
pak se otočil a vrátil se ke svému hovorupak se otočil a vrátil ke svému hovoru
Nemohlo by tam být "měl"?Svou pravou ruku držel ve své kapse
Jižní, nebo ne?na zastávce jižní osmá
vyšla na ulici?Sestoupila po schodech a na ulici.
Bez "Alec" => Chtěl, aby měla dostatek časuAlec chtěl, aby měla dostatek času
Sestříhané raději ne... Mohlo by to někoho vyděsit.skrz sestříhané rukavice
Napadá mě ustřihnuté /ustřižené , ale nevím...
cítil horko, které z ní sálalocítil její horko
Odhodlaně se zavrtával do země?udělal pár kroků dolů kolem bloku
Chápu, že ulice se svažovala, ale...
vážně dolů kolem bloku? Zde je též nutno něco vymyslet...
ozářen chladným světlembyl osvětlen chladným světlem
několik - pár je o větu předtímpár oken
Myslím, že klika nebude až tak zásadní a neurazí se, když zmizí...Alec chytil za kliku dřív, než se dveře stihly zavřít a pronikl dovnitř
+pronikl je taky tak trochu závadné
Alec zachytil dveře dřív, než se stihly zavřít a vešel dovnitř
Prohřátá určtě ne... A se zjišťováním bych hrdinu nemořila (nejsme sadisti, ne?)Zjistil, že vstupní hala je zatraceně prohřátá
Vstupní hala byla zatraceně vyhřátá.
Příliš často zdůrazňovat jméno hrdiny není zrovna taktní...Když přišel Alec k odpočívadlu
Když přišel Alec k odpočívadlu
s seboukterou sebou nosil
Na chvíli vypadala žena zmateně. Pak jí přes tvář přelétl náznak poznání.Na chvíli vypadala tvář ženy zmateně.Pak se přes její rysy přelil náznak rozpoznání.
jsem vs. semPřinesl sem ti
Záměr či nikoli?
Naposledy upravil(a) Raven dne 1. 9. 2007, 20:03, celkem upraveno 1 x.
"Make BDSM, not war, sister."
Potom znovu otevřela, tentokrát s rozevřenýma rukama, aby ho mohla obejmout.Potom znovu otevřela s rukama rozevřenýma, aby ho objala.
Ale stejně to zní divně divně... "rozevřené ruce"...
hmm...
I když ji neobjal, nezdála se být uraženáNeobjal ji, ale nechovala se uraženě.
Met, nebo Mets? Nejsou Mets baseballovým týmem?na hru Met (ze všech her zrovna na Mets!)
+jak je ta věta v angličtině? (nemohlo by to být myšleno tak, že sleduje zápas Mets a hrdina si stěžuje, že ze všech týmů zrovna Mets? )
Bez mohl.Alec mohl slyšet hukot mikrovlnky, cítit zápach výparů mraženého jídla, které netečně roztávalo a vařilo se ve své těžké omáčce.
+nejsem kuchařka, takže nevím jaký je důstojný ekvivalent pro "těžkou" omáčku.
Jen to, že "těžká omáčka" je podivná podivnost...
Oj...Alec zaskřípal svými jako kůra vypadajícími zuby
Musí tam být ta stromovitá vsuvka?
Možná... Alec zaskřípal zuby, které čímsi připomínaly kůru
Co s tímhle...?zíral na ni koutkem oka
Potom láhev odložilPotom dal svou láhev pryč
Těch lahví je tam trochu moc...vzala si láhev dietního skořicového piva z ledničky
(+co to je dietní skořicové pivo?)
vzala si z ledničky dietní skořicové pivo
bez limonádovouplnou limonádovou skleničku
A možná spíš sklenici, jsem proti zdrobnělinám
upoutalapřitáhla její pozornost
bez opětŽena opět vzhlédla
(ale jinak proti propagování skupiny Opeth nic nemám...)
Naposledy upravil(a) Raven dne 1. 9. 2007, 19:32, celkem upraveno 1 x.
"Make BDSM, not war, sister."
Přidám se.
"sešla na ulici"
nejsou sestříhané rukavice prostě rukavice bez prstů? pak by se to dalo napsat normálně.
myslím, že "down the block" nemá to down žádný smysl, prostě je to výplň. jako downtown taky nemusí být dole.
"rozpřaženýma rukama" ? ale nevím, taky dost špatný slovo.
s těma Metama to může být takhle -- a potom by to chtělo "zrovna Meti" ne "Mets", to s je anglická koncovka, ne česká.
těžká omáčka může být "hutná" ?
u zubů bych tam dal přechodník, tako blbost si podle mého názoru nezaslouží vlastní větu.
koutkem oka se obvykle "pozoruje"
dietní skořicové pivo zní fkat blbě
"sešla na ulici"
nejsou sestříhané rukavice prostě rukavice bez prstů? pak by se to dalo napsat normálně.
myslím, že "down the block" nemá to down žádný smysl, prostě je to výplň. jako downtown taky nemusí být dole.
"rozpřaženýma rukama" ? ale nevím, taky dost špatný slovo.
s těma Metama to může být takhle -- a potom by to chtělo "zrovna Meti" ne "Mets", to s je anglická koncovka, ne česká.
těžká omáčka může být "hutná" ?
u zubů bych tam dal přechodník, tako blbost si podle mého názoru nezaslouží vlastní větu.
koutkem oka se obvykle "pozoruje"
dietní skořicové pivo zní fkat blbě
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
― William Gibson, Count Zero
No a co!"zrovna Meti" ne "Mets", to s je anglická koncovka, ne česká
Žádná soutěž v prznění anglických slov se nekoná...
pokud to uhádneš, nedostaneš ho.Pokud to uhádneš, nedám ti to.
(prevence opakování slov)
Takže, jaký je tvůj první odhad?Takže jaký je tvůj první odhad?
řekla. Byla očividně zmatená podivnou, nekonvenční povahou dárkuřekla zmatená podivnou, nekonvenční povahou dárku
Možná,že by se mohla sejítMožná že by se mohla sejít
Bez několikasejít s několika holkami
Vzhledem k tomu, že se jedná o úvahy hrdinky, možná by nebylo od věci odvázané s holkama
Ten přechodník je... zlý.Přišla za ním do kuchyňky doufaje
Má tam být doufajíc
(doufaje by bylo pro mužský rod)
"Make BDSM, not war, sister."
Mnojo.
"Tak jaký je tvůj první odhad?"
není tam u některé z variant krátné a u zmatena?
"s holkama" je v pohodě.
(ten přechodník je indeed very evil, my lady)
"Tak jaký je tvůj první odhad?"
není tam u některé z variant krátné a u zmatena?
"s holkama" je v pohodě.
(ten přechodník je indeed very evil, my lady)
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
― William Gibson, Count Zero
...Zvuk hlasu rodinných příslušníků
To „rodinných příslušníků“ mi moc nezní a radši bych to opsal... a i ten „zvuk hlasu“
Třeba zapomněl „jak zní hlasy (členů) rodiny“ a radši třeba hlas matky/otce/bratra, podle toho, co se bude hodit...
... když jsi se Ztratil
Hm, radši ne... mě osobně to v češtině nesedí... byl bych pro některou z alternativ ze závorky...
... Koho ze sebe uděláš?
Pokud neapeluješ na „koho“ tak radši „Kým se staneš“ nebo něco v tom smyslu
... Pro použití s Pravidly světa temnoty
Nejde to napsat jinak? Takto už chybí přidat jen: „před použitím protřepat“
________________________
... Tomu chlápkovi říkali Alec Bourbon, protože miloval pití, ale krom toho na něm bylo něco divného.
Rozdělit věty... takhle na něm bylo na něm divné to, že mu nějak říkali, a ještě něco
... veršem, který ho napadl, a zařval ho naplno
Co první „ho“ změnit na: jej napadl, ať se to neopakuje?
...že lidé s ním tu hru hrály
Hráli
... Alec Bourbon říká, šáhni si na nos
Správně je sáhni, ale je to přeci opilec, tak...
... každý (další) kořala
Je tam ta závorka (a to vní) nutná?
... jako by se jednalo o nejlepší vtip na světě
Jako by to byl nejlepší vtip... mě to zní takhle líp...
...ztěžklý zvětralým kouřem
Nejsem si jistý, jsetli kouř může být zvětralý... zvětralá bývá tekutina
... chodili kousavý fandové
Kousaví (kousavý je svetr)
... Uvnitř byla vždy zima, konec něčeho, chlad a melancholie, až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického.
To je nějaké podivně dlouhé souvětí...
„Až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického, byla uvnitř vždy zima, chlad a melancholie“ (a pak někam, třeba za větu, nacpat nějak ten „konec“)
... si své brýle do svých vypoulených očí
První své bych vypustil, cizí asi nebyly
... tvář jako kmen
Možná je to skrytý smysl, jinak bych byl pro kůru stromu
... hnízdo z došků a větviček
Hnízda se nedělají z došků... (říká se čapí/vrabčí hnízdo, ale netřeba být konvenční)
... Butch řekl Alecovi, aby zaplatil svůj účet,
Stačí jen „účet“ cizí účet by stejně nezaplatil
...
„Alec je na hajzlu.“ Řekl Butch.
„Alec je na hajzlu.“ řekl Butch.
Zdůraznil bych, že je tam čárka a ne tečka
... pronesl k nikomu určitému
Pronesl k někomu neurčitému
... všichni ti nikdo určití se jako vždy zasmáli, než se vrátili ke svým drinkům.
„Zasmáli se jako vždy, ale tentokrát se ke svému pití nevrátili. Zůstali na něj zírat“ Či tak něco, ať je tam vidět rozdíl oproti minulosti
... dřevenou
Ta Ravenina poznámka + háček nad „e“
... Odpověděl jí tak, že se na ní podíval
Na ni, takže krátké
... „a jestli chceš, to co chceš
Přísně vzato proč ne, ale co „co si myslím“ (nemám původní text...)
... oznámky ohledně ženskosti
Poznámky byly pravděpodobně o ženách, nebo o ... ech...„její ženskosti“ čili jak vypadá
... Obrovský ocelářský dělník, který se na něj podívat,
Asi přišel podívat ... a nevím, jestli jsou dělníci „ocelářší“ ... jsou slévači a tak...
... „Ty se mnou budeš pít, já udělám, o co mě požádáš,“
Buď s ním bude pít a on bude dělat, co bude chtít, nebo se s ním napije a on udělá... Vypadá to, že minulí pijani tam neztvrdli na dlouho (ale zas nemůžu říct...)
... „Nestal sem se takovým mužem, jakým jsem dnes, kdybych schovával hlavu do písku!“
Na to bych potřeboval vidět originál... ale asi „nestal bych se“
To „rodinných příslušníků“ mi moc nezní a radši bych to opsal... a i ten „zvuk hlasu“
Třeba zapomněl „jak zní hlasy (členů) rodiny“ a radši třeba hlas matky/otce/bratra, podle toho, co se bude hodit...
... když jsi se Ztratil
Hm, radši ne... mě osobně to v češtině nesedí... byl bych pro některou z alternativ ze závorky...
... Koho ze sebe uděláš?
Pokud neapeluješ na „koho“ tak radši „Kým se staneš“ nebo něco v tom smyslu
... Pro použití s Pravidly světa temnoty
Nejde to napsat jinak? Takto už chybí přidat jen: „před použitím protřepat“
________________________
... Tomu chlápkovi říkali Alec Bourbon, protože miloval pití, ale krom toho na něm bylo něco divného.
Rozdělit věty... takhle na něm bylo na něm divné to, že mu nějak říkali, a ještě něco
... veršem, který ho napadl, a zařval ho naplno
Co první „ho“ změnit na: jej napadl, ať se to neopakuje?
...že lidé s ním tu hru hrály
Hráli
... Alec Bourbon říká, šáhni si na nos
Správně je sáhni, ale je to přeci opilec, tak...
... každý (další) kořala
Je tam ta závorka (a to vní) nutná?
... jako by se jednalo o nejlepší vtip na světě
Jako by to byl nejlepší vtip... mě to zní takhle líp...
...ztěžklý zvětralým kouřem
Nejsem si jistý, jsetli kouř může být zvětralý... zvětralá bývá tekutina
... chodili kousavý fandové
Kousaví (kousavý je svetr)
... Uvnitř byla vždy zima, konec něčeho, chlad a melancholie, až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického.
To je nějaké podivně dlouhé souvětí...
„Až na těch pár krátkých chvil, kdy se stalo něco komického, byla uvnitř vždy zima, chlad a melancholie“ (a pak někam, třeba za větu, nacpat nějak ten „konec“)
... si své brýle do svých vypoulených očí
První své bych vypustil, cizí asi nebyly
... tvář jako kmen
Možná je to skrytý smysl, jinak bych byl pro kůru stromu
... hnízdo z došků a větviček
Hnízda se nedělají z došků... (říká se čapí/vrabčí hnízdo, ale netřeba být konvenční)
... Butch řekl Alecovi, aby zaplatil svůj účet,
Stačí jen „účet“ cizí účet by stejně nezaplatil
...
„Alec je na hajzlu.“ Řekl Butch.
„Alec je na hajzlu.“ řekl Butch.
Zdůraznil bych, že je tam čárka a ne tečka
... pronesl k nikomu určitému
Pronesl k někomu neurčitému
... všichni ti nikdo určití se jako vždy zasmáli, než se vrátili ke svým drinkům.
„Zasmáli se jako vždy, ale tentokrát se ke svému pití nevrátili. Zůstali na něj zírat“ Či tak něco, ať je tam vidět rozdíl oproti minulosti
... dřevenou
Ta Ravenina poznámka + háček nad „e“
... Odpověděl jí tak, že se na ní podíval
Na ni, takže krátké
... „a jestli chceš, to co chceš
Přísně vzato proč ne, ale co „co si myslím“ (nemám původní text...)
... oznámky ohledně ženskosti
Poznámky byly pravděpodobně o ženách, nebo o ... ech...„její ženskosti“ čili jak vypadá
... Obrovský ocelářský dělník, který se na něj podívat,
Asi přišel podívat ... a nevím, jestli jsou dělníci „ocelářší“ ... jsou slévači a tak...
... „Ty se mnou budeš pít, já udělám, o co mě požádáš,“
Buď s ním bude pít a on bude dělat, co bude chtít, nebo se s ním napije a on udělá... Vypadá to, že minulí pijani tam neztvrdli na dlouho (ale zas nemůžu říct...)
... „Nestal sem se takovým mužem, jakým jsem dnes, kdybych schovával hlavu do písku!“
Na to bych potřeboval vidět originál... ale asi „nestal bych se“
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Tak sem to opravil podle vás všech. Díky za připomínky, očekávám další.
Naposledy upravil(a) Izarias dne 1. 9. 2007, 21:06, celkem upraveno 1 x.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
1. Pro použití s Pravidly světa temnoty. Pravidla světa temnoty změnit nemůžu, bo je to dohodnutý český název pro world of Darkness Rulebook. Pro použití s... mě teď nic nenapadá.. (v podstatě je to takové před použitím protřepat.)Faskal píše:...Zvuk hlasu rodinných příslušníků
To „rodinných příslušníků“ mi moc nezní a radši bych to opsal... a i ten „zvuk hlasu“
Třeba zapomněl „jak zní hlasy (členů) rodiny“ a radši třeba hlas matky/otce/bratra, podle toho, co se bude hodit...
... když jsi se Ztratil
Hm, radši ne... mě osobně to v češtině nesedí... byl bych pro některou z alternativ ze závorky...
... Koho ze sebe uděláš?
Pokud neapeluješ na „koho“ tak radši „Kým se staneš“ nebo něco v tom smyslu
... Pro použití s Pravidly světa temnoty
Nejde to napsat jinak? Takto už chybí přidat jen: „před použitím protřepat“
2. S hlasy si nevím rady.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Všichni mi nadávají, že jsem strašný rýpal...
Omlouvám se
Prostě ten úchop tyče, popsaný jako obepínání se nedá srovnávat se stromem... Beru to „obrůst“ ale jak jsem proti „stromové“ paralele s rukou. Tak
„jsem kouzelná houba. Když mě sníš, nesplním ti tři přání“ „a když tě nesním, tak mi je splníš?“ „to jsem neřekla“
---Opeth? Jak to může vůbec někdo poslouchat, že? ---
Kromě toho přechodníku by se to hodilo nastříhat, je to nějak komplikované
Rozeklané jsou hory a ... nějak by to chtělo rozmyslet, jak se bude používat spisovná/nespisovná řeč
Omlouvám se
Buď když byla na odchodu, nebo při odchodu... taky nevím, co je „zjevná nálada“... jaká byla na odchodu její zjevná nálada
Patří tam ta čárka? Myslím, že to není vztah vylučovací, ale sám nevím...... zavrčel do světa, nebo možná k někomu
Jsem pro dvojtečku místo čárky.... a nebo to rozepsat...Takový byl jeho život, sliby a sny
Co udivený? Zvědavost nezávisí na dostatku porozumnění... Zvědaví může stále být i ten, kdo ví skoro vše... mu věnoval zvědavý pohled
Větev stromu se nemůže „obepínat“ kolem kůlu, protoře stromy nejsou tigmotropické ( a tudíž nic neovíjejí)... kůl může maximálně „zarůst“ do kmene, jak to dělají třeba hřebíky...... obepínala se jako větev, která obrostla okolo nepříjemného kůlu plotu
Prostě ten úchop tyče, popsaný jako obepínání se nedá srovnávat se stromem... Beru to „obrůst“ ale jak jsem proti „stromové“ paralele s rukou. Tak
Určitě „Jižní“ a já jsem pro Jižní 8... jižní osmá
Jen po schodech na ulici... Sestoupila po schodech a na ulici
To sezony tam asi bude zbytečné... nadcházejících svátků sezóny
V té chvíli? Nebo tak něco... Právě teď
Není zhusta používané slovo...... bledooký
A kdybys nedal na Raven, tak chytit kliku dveří a takové, nebo chytit dveře za kliku...... chytil za kliku
Určitě za takových... kdyby to byl „za těchto“ musil by si to třeba „pomyslet“... Za těchto okolností vždy odvedla svou práci
Kdyby ho trápily myšlenky, tak by nerad myslel... netrápí ho svědomí? Nebo to radši napsat nějak jinak...... jako by ho trápily myšlenky
Hm... co je „blátivé“?... z pracovního kostýmu do blátivého tílka
Vyzařovalo ne, vyzařuje něco, třeba ta televize o kus dál ale pokoj určitě ne... leda v Černobylu... Z pokoje za ní vyzařovalo namodralé světlo
Televize plivala? Ale spíš chrlila... televize vyplivovala
Překlep... Správě, má drahá
Dárek k narozeninám? (to „tvůj“ mi přijde navíc) (... +miláššku ...vzpomeňme na Rabita...)... „Přinesl sem ti tvůj narozeninový dárek.“
S otevřenou náručí... Potom znovu otevřela s rukama rozevřenýma, aby ho objala.
Ech... to ne... kdyžtak prokázal, nebo něco jiného... Dělal jí laskavost
Nejsem kuchař (jen biolog) a těžké je těžko stravitelné a tedy tučné... dá se ale udělat ze zmraženého „tučná omáčka“ ... třeba husté, hutné, nebo tak něco (hrubé ne, poznámka pro R...)... vařilo se ve své těžké omáčce.
To česko-anglické oslovení zní divně... snad buď strýčku, nebo Roy... „Chceš pivo, strýčku Roy?
Je to „sem“ naschvál?... Ne, drahá, přinesl sem si vlastní.“
Člověk si většinou „mocně lokne“ (což taky není ideální), ale zhluboka se dýchá... zhluboka se napil
Tohle je to slavné „dívat se úkosem“ (že, Raven)...zíral na ni koutkem oka
Buď Ravenina verze, nebo jedno dietní skořicové pivo z lednice... láhev dietního skořicového piva z ledničk
Volá se telefonem a/nebo na lesy... zavolala přes rameno.
To je fakt tak?... Pokud to uhádneš, nedám ti to.
„jsem kouzelná houba. Když mě sníš, nesplním ti tři přání“ „a když tě nesním, tak mi je splníš?“ „to jsem neřekla“
---Opeth? Jak to může vůbec někdo poslouchat, že? ---
viděla, jestli nedrží něco, co by mohlo prozradit kousek toho překvapení.... Přišla za ním do kuchyňky doufaje, že získá nějaké vodítko, aby
Kromě toho přechodníku by se to hodilo nastříhat, je to nějak komplikované
To zní zvláštně... leda, že by poslouchala noise, pak by se to dalo chápat... Všechna ta tvá muzika mi stejně zní jako rakety.
Ech, ty citoslovce, ale jak je libo... hlavně bylo hotové jídlo... mikrovlnka udělala bíp bíííp bíp, že je hotová
Myslím, že „Robespierr?“ takže v 1. pád ... (a co Gogol?)... Robespierra?
To by se mělo začárkovat... třaba: „co je to, u všech čertů, za jméno pro kočku?“... Co je to u všech čertů za jméno pro kočku?
Podivil se Alec... Alec se podivil
Ztěžka radši ne (to je situace jak u Monty Pythonů: „Vyhrála jste... Co byste si přála za výhru? Pecku do hlavy, nebo dloubanec do oka?)... Ztěžka přitakal
Zatvářila se?... Udělala překvapený výraz
Máchnout do určitě ne... udeřil do?... máchnul klackem do jejího obličeje
Jen „udeřil ji znovu“? ... a ta druhá část bude chtít jinak uvodit... třeba udeřil ji tak silně, že až upadla?... Alec Bourbon ji udeřil znovu, že spadla
To by se hýbala, i když ne vlastním přičiněním... co třeba: pomalu se sesula... a už se dál nehýbala... nebo tak něco...... Nehýbala se, neohrabaně se sesunula po nižší skříňce
Úhlel nebývá bolestivý... Co třeba nohy byly křečovitě (nebo tak) ohnuté (no, to taky ne), nebo... ležela v nepřirozené pozici...... bolestivém úhlu
Dá se to tak říct?... zamkl dveře na řetěz
V době, kdy hra končila/po té, co skončila... V době kdy hra skončila
Na něm?... v něm stále zůstávala jako karmínová skvrna.
Neuměle vytvořená?... Na jeho místě ležela hrubě udělaná panenka
Jen místo hlavy vlastní měla hlavu králičí. Nevo něco takové...... Na místě hlavy panenky byla k loutce připevněna odříznutá králičí hlava
Ehm? Králík?... otevřený zobák
Radši posbíral...... Alec Bourbon to všechno sebral tak rychle
Místo „to“, které je i v minulé větě, třeba „vše“... nacpal to do odpadkového pytle
Ošklivě dusal? Hm?... ošklivě dusal po požárním žebříku do uličky.
„Of benefit to or intended to benefit your physical makeup“ ... takže... Dej mi vyprošťováka... CONSTITUTIONAL
... a zrovna mi sem „ulij“ i druhé“ (On the side - Without official authorization ale kdo ví, co je na tom pravdy) slovu ulij se aspoň hospoda může zasmát...... SHOT ON THE SIDE
Stávalo se to tak? ... za to roka možná přijde čárka, ale jistý si nejsem... on to není přímo slučovací poměr... Stávalo se to jen jednou dvakrát do roka a vždy
„za to“ je tam navíc...... utahovali si z něj za to tak dalece, jak jim to dovolil.
„Co je v tom pytli?“ zeptal se Aleca nějakej neurvalej mladej buran, který si všiml pytle na odpadky ležící u jeho nohou, když si sedal na svou rozviklanou.židli... zeptal se Aleca nějakej neurvalej mladej buran z ulice, když u jeho nohou uviděl pytel na odpadky, jak si sedal na svou rozeklanou stoličku.
Rozeklané jsou hory a ... nějak by to chtělo rozmyslet, jak se bude používat spisovná/nespisovná řeč
Bez šance... Žádná šance
Dobře ti tak... Dobře pro tebe
Bez čárky?... dlouhýma, silnýma nohama
Čárka je navíc (teda myslím)... dveře!“, ale každý taky věděl,
Zdravému tónu nevím... možná nějaký výraz, jež znamená „vitální“... Navzdory ženinu zdravému tónu
Čárka před a?... Ale vím, že jste dal své slovo a splněný slib je o břemeno míň
Radši ne... dávka je třeba u tvrdých drog.. nebo při předpisování léčiv... nebo smrtelná dávka...další dávkou
Kopl do sebe poslední, co měl před sebou nebo tak něco... a vyhnul bych se té dávce... která před ním ještě stála
Co přesně znamená to „fungovat“?... Nechtěl, aby viděla, co mu pomáhalo fungovat.
Přikrčil se/pokrčil rameny...Alec se pokrčil.
Hm... překlad?... postav ho tam na překlad
Vyhověl mu... ale vyhověl mi
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti