nWoD - dopřeklad základní příručky

Vampire, Werewolf, Mage a jiné překlady ze Světa temnoty, starého i nového.

Moderátor: smrq

Zamčeno
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

nWoD - dopřeklad základní příručky

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

současný pokrok

strana 22/226 = 10 %

[000000000/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX]


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před pár měsíci jsem se nabídl, coby korektor výtahu ze základní příručky nWoD. Dostal jsem se k tomu až teď a řekl jsem si, že to nebudu jen korigovat, ale zkusím přeložit i zbylé části. Patrně se to tím celé hodně zdrží, navíc to bude potřebovat ještě jednu korekturu od někoho, kdo by prošel mé texty, a pak někoho, kdo by to asi hodil do .pdf, ale to je ještě dost daleko.

Rád bych toto téma věnoval konsultacím nad některými věcmi, se kterými si třeba nebudu vědět rady. Už tu mám dvě.

Narazil jsem v úvodní povídce na "city council". Na snadě je překlad "městská rada", který jsem použil, ale protože se jedná o současnost a nikoliv minulost, tak si nejsem jist, zda bych to neměl přeložit přeci jen jako "městské zastupitelstvo"...

Další věc je opět v původní povídce. Je tam průpovídka
"When you see the woman with the bird, tell her the answer is seven"
Nejsem si jist, jak bych měl přeložit "the woman with the bird", aby to... ehm... nesnižovalo vážnost celého textu. Nějaký nápad?
Naposledy upravil(a) Eleshar_Vermillion dne 5. 8. 2007, 18:15, celkem upraveno 3 x.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
Fritzs
Příspěvky: 6288
Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
Bydliště: Brno

Příspěvek od Fritzs »

Eleshar_Vermillion: Tak nahraď slovo "pták" slovem "opeřenec", či libovolným jiným synonymem...
-I don't suffer from insanity. I enjoy every minute of it.

-If violence isn't solving your problems then you aren't using it enough.

-Jestliže je hlad nejlepší kuchař, pak je smrt nejlepší lékař!
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Posílám jako náhled svůj překlad úvodní povídky. Snad se bude líbit.
Důvěrné – hlášení o klientovi
---
Oddělení psychologie a psychického zdraví
---
---
---
Μůj kontakt na policejní stanice nebyl ochoten zkopírovat původní dokument, avšak dovolil mi udělat si z něj přepis (přiloženo). Abych připomněl, originál byl nalezen místním policejním orgánem v pokoji 213 v motelu Ospalý měsíc na silnici U.S. RT. 11, sedm kilometrů západně od Karamu ve státě Ohio. Dokument byl nalezen v odpadkovém koši, částečně spálený (podařilo se z něj obnovit pouze asi 40 %). Patrně nebyl nikdy odeslán, jelikož obyvatelka pokoje 213 odpovídala popisu autorky dopisu J. Archerové. Nalezeno bylo rovněž množství fotografií, jejichž digitální kopie jsem přiložil k tomuto dokumentu. Fyzické stopy nasvědčují, že žena opustila místnost přibližně 30 minut před příchodem policie. Mé komentáře jsou psány v ***KAPITÁLKÁCH***.
Vím, že Vám mnoho dlužím, ale raději bych byl z tohoto případu stažen. Nedovedu si poradit se všemi těmi divnými událostmi, které se staly od doby, co jste mi zavolal. Když jsem dnes ráno dával dohromady tyto dokumenty, nalezl jsem je popsané divnými komentáři v jakési hatmatilce. Protože však znám vaše sklony, nechal jsem je v tomto stavu, místo abych je vymazal či vytiskl jinou kopii, protože pro vás možná budou mít nějaký význam. Nežádejte mne ale, abych se touto situací zabýval jakkoliv dále. A nezkoušejte mi vyhrožovat. Už jsem se přes Vás dostal a Pan-vy-víte-kdo říká, že už vaše příkazy nemusím dále poslouchat.

K.S. Delburton

Drahý ----
udělala jsem to.
Udělala jsem, co říkají, že jsem udělala. Chci, abys znal celou pravdu spíš, než abys strávil zbytek života přemýšlením, co se dělo. Pravda je bolestná a způsobí ti bolest. Doufám, že budu mít nervy, abych ti to vše napsala a ještě poslala.
Zabila jsem ho. Chci, abys věděl proč.
Pracuju pro Globe už téměř rok... „Janet Archerová, dívčí reportérka“, pýcha a radost svého otce. Deset a půl měsíce sezení v mé kóji v přízemí, psaní úmrtních oznámení a poslouchání policejníého scanneru. Deset a půl měsíce schůzek městské rady (zastupitelstva?), slyšení z jednotlivých částí, deset a půl měsíce loupeží a bouraček opilých puberťáků do telefonních sloupů. Na žurnalistice mě varovali, jak moc je tato cesta otázkou trpělivosti. Nemyslela jsem si, že mi hned první práce na maloměstě získá Pulitzerovu cenu, avšak myslela jsem si, že alespoň budu mít něco, co by stálo za to. Nějaké článečky, sem tam rubrika... ale nic doopravdy tučného mi editor nedal (krom své ruky na mé koleno, když měl ráno po snídani trochu moc času a zkoušel mě sbalit).
Sledovala jsem všechny ty internetové stránky na hledání práce, ale byla to jen ztráta času. Až jednoho dne, když jsem projížděla naše vlastní dost chudé inzeráty, tak jsem to uviděla – namáčknuté mezi oznámení o otevření pizzerie a nábor do námořnictva.
HLEDÁ SE PISATEL
Zkušený a/nebo talentovaný pisatel se hledá na pomoc postaršímu samotáři s jeho paměťmi. Vedl jsem dlouhý a neobvyklý život a potřebuji toho správného spisovatele, který by vyprávěl můj příběh. Zajímá mě pouze zvědavý a pečlivý písař detailista. Štědrá odměna, flexibilní pracovní doba. Žádejte osobně 8-10 dop., 133 Rath St., Ogdenburg.

*** ČÁST CHYBÍ ***

a následovala jsem ho do místnosti, která vypadala, že zabírá celý předek domu. Kromě jedné rozkládací židle byla místnost prázdná. Žádný koberec, pouze ošoupané špinavé parkety. Zdi byly asi kdysi bílé, ale stářím zešedly. V místnosti byly ještě druhé dveře, černé, těžké a zavřené. Okna neměla žádné záclony, pouze rolety stažené do poloviny. Slabé světlo toho mračného rána zaplnilo místnost chmurnou atmosférou neočekávaného pohřbu.
Na žádné zdi nebylo moc pavučin a místnost neměla žádný zápach.
„Počkejte,“ řekla mi hospodyně – jediné slovo, které jsem ji kdy slyšela říci. Pomalu jsem se posadila, vyčítajíc si, že jsem nevzala žádnou kávu. Žena vyšla ven a zavřela dveře, šedé jako zbytek místnosti. O pár minut později jsem uslyšela vysavač, který se rozběhl někde dál v domě.
Vzdychla jsem a usadila se ve své židli. Pokusila jsem se vyhladit si ohby na kalhotách. Podívala jsem se z okna na rozbité dláždění a nerovné chodníky, na pytle s odpadky, čekající, až je někdo odveze, a na polorozpadlou psí boudu na dvorku domu přes ulici. Postavila jsem se a vykročila

*** ČÁST CHYBÍ ***

černým dveřím. Klika byla stará a ozdobná, jako něco, co vidíš v hotelu ve stylu Art Deco. Klekla jsem si a podívala se skrz klíčovou dírku, ale byla ucpaná.
Ucítila jsem něco u svých nohou.
Pod dveřmi profukoval chladný vzduch, který mě lechtal na kotnících. Dotkla jsem se té praskliny na podlaze, byla stejně široká jako mé prsty. Profukoval jí studený, téměř mrazivý vzduch.
Podívala jsem se na hodinky. Čekala jsem tam už víc než půl hodiny. Bylo to absurdní. Přesto jsem však ještě neměla v úmyslu odejít. Koneckonců, co by mě čekalo venku zajímavějšího než tohle? Postavila jsem se a zaklepala jsem na černé dveře. Hlasitě.
„Haló,“ zavolala jsem, „je tu někdo? Čekám tu už přes půl hodiny. Haló?“
Žádná odpověď nepřišla. Položila jsem ruku na kliku a otočila jí. Pohnula se tiše, pozvolna a snáze, než jsem očekávala. Když jsem ale na dveře zatlačila, abych je otevřela, ani se nepohnuly. Vypadalo to, jako že jsou z druhé strany natvrdo přišroubované.
„Odpusťte, slečno.“ Hlas byl suchý a ostrý. „Mohu vám nějak pomoci?“
Byl vysoký a štíhlý, měl bílé vlasy a jeho kůže neviděla slunce hodně dlouho. Měl na sobě černý oblek, na němž jsem i já viděla, jak je z módy, ač mám smysl pro módu asi jako jeptiška. Tenké bílé vlasy se mu na vršku hlavy vznášely jako dým.
Upřeně jsem se na něj podívala, abych mu ukázala, že mě nepolekal, ale povedlo se mi nedat najevo hněv. „Přišla jsem kvůli tomu inzerátu v novinách“, řekla jsem mu, letmo pohlížejíc k těm, které jsem nechala na židli, „už tu čekám docela dlouho.“
„Ano,“ povzdechl, „ano, myslel jsem si, že to bude ono. Omlouvám se, že jste musela čekat tak dlouho. Nevěděl jsem, že jste tady“
„Jmenuji se Janet Archerová,“ řekla jsem a podala mu ruku ve svém nejlepším stylu na pracovní pohovory. Stiskl ji nejjemněji, jak jsem kdy zažila, a pak ji pustil.
„Omlouvám se,“ řekl, „obávám se, že sjte přišla zbytečně. To místo už není k disposici.“
„Už jste někoho našel?“
„Ne, tak to není. Víte, pam Mummer, ten pán, který inzerát podal... zemřel dnes v noci“
Zamrkala jsem překvapením.
„Já jsem Theo Fenway, jeho právník. Chtěl jsem se sem dostat dříve a pověsit oznámení na dveře, ale... V každém případě se omlouvám za tu nepříjemnost.“
Nevěděla jsem co říci. Získala jsem trochu času tím, že jsem došla k židli a vzala si batoh i noviny. „Můžete mi říci... kdo to byl? Proč přesně hledal pisatele?“
„Doufal, jak stálo v inzerátu, že vydá své paměti. A co se týče toho, kým byl, obávám se, že by to bylo narušení diskrétnosti. Velice dbal na své soukromí, třebaže chtěl své paměti zveřejnit.“

*** ČÁST CHYBÍ ***

tři dny předtím, než jsem dostala nějakou obálku, prostou bílou, která se objevila na mém stole v práci se zbytkem mé denní pošty. Adresa byla nebyla vytištěn na počítači, ale napsaná na psacím stroji. Obsahovala pouze 13 slov.
‚Jestli chcete vědět víc o Mummerovi:
Salova masna, Cole St., v 7 večer‘

*** ČÁST CHYBÍ ***

ze svého auta jsem sledovala řezníka, jak vyšel z obchodu a zamířil si to dolů po ulici. Nesl mohutný balík v hnědém papíru. Musel ho držet oběma rukama, jak byl velký. Jak jsem ho sledoval kolébat se pryč, něco mě napadlo. Proč dělal takovou velkou donášku pěšky? Ten chlap měl postavu Jackieho Gleasona a kulhal. Přitom dodávka parkovala přímo před obchodem. Přesto ta bečka sádla šla po ulici. I kdyby šel někm poblíž, bylo by snazší vzít si tu dodávku.

*** ROZHOVOR V OBCHODÌ UKÁZAL, ŽE ZAMÌSTNANEC SHODUJÍCÍ SE S TÍMTO POPISEM ODEŠEL NÌKOLIK MÌSÍCÙ PŘEDTÍM, ANIŽ BY ZANECHAL ADRESU ***

*** ČÁST CHYBÍ ***


ulička byla úplně zaplněná odpadkovými koši, popelnicemi, psími hovínky, roztříštěným sklem a rozbitým nábytkem. Ten chlápek si rychle našel cestu přes to smetí, což vypadalo, že už to někdy dělal. Byl na druhém konci, když já jsem se dostala teprve do čtvrtiny. Byla jsem si jistá, že ho ztratím, ale když jsem došla na konec uličky, uviděla jsem, že vede na jakýsi dvorek ohraničený skladištěm a nějakými činžáky. Jediný další východ byl zavřený kovovou mříží.
Řezník stál uprostřed dvorku. Byl tam poklop zablokovaný značkami a překážkami označující průběh veřejných prací. Byl přes něj přehozený provizorní zákryt, jedna z těch věcí podobných stanu, které vídáš, když pracovníci městských služeb někam potřebují přístup. Žádní pracovníci tam ale nebyli, nikdo kromě toho řezníka a mě.
Odsunul zákryt. Musela jsem pryč z dohledu, protože mě mohl zahlédnout, jak se pohyboval kolem. Když jsem se podívala znovu, byl skrčený nad dírou. Pozoroval jsem ho, jak nad ní drží svůj balík. Zaslechla jsem, jak se trhá papír, když něco kamsi spadlo. Než jsem se mohla dostat na lepší místo, řezník se otočil a vydal se mým směrem. Nikdy bych neřekla, že se tak mohutný muž může pohybovat tak rychle. Sotva jsem měla čas přikrčit se za popelnicemi, než se kolem mě provalil. Letěl kolem mě, jak kdyby za ním hořelo, ani se nevyhýbal odpadkům. Než jsem se dostala zase na nohy, tak zmizel.
Došla je k poklopu.
V ulici byla jen jedna lampa a já doufala, že bude dost jasná. Proklínala jsem se, že jsem si nevzala baterku. Naklonila jsem se přes okraj a zahleděla se do hloubky. Nějaké světlo dolů pronikalo, ale chvíli trvalo, než jsem dokázala rozeznat tvary v té tmě.
Nejprve jsem si všimla prstů.
Byly tam ruce, useknuté ruce, tři nebo čtyři rozházené po špinavé, vlhké betonové podlaze kanálu. Byla tam taky noha, ženská myslím, celá i s chodidlem. Nehty na prstech svítili jako drobáky, jak se v nich odráželosvětlo lampy. Kus masa s vlasy a bradavkami. Jemné lesknoucí se tvary, které kalilo něco tuhého a černého. To bylo vše, co jsem viděla, než jsem odlezla po všech čtyřech a pozvracela se.
Příští záblesk vědomí nastal, až když jsem byla zpět ve svém bytě a seděla na kraji postele. Sundala jsem si kecky a zírala na ně v rohu svého pokoje. Nemhla jsem si vzpomenout, jak jsem se dostala z té uličky ani jak jsem se vrátila domů. Nemohla jsem si vzpomenout, proč bylo tak důležité proplazit se pod zákryty a dostat se pryč, ale to jsem udělala.
Další den jsem do práce nešla.

*** ČÁST CHYBÍ ***

‚Chcete-li vědět víc:
K-O Kontrola škůdců, 17th St.‘

*** ČÁST CHYBÍ ***

sklep byl jako tábor smrti. Zrezivělé kanistry s jedem visely na zdech, splihlé tvary se vznášely ve sklenicích se žlutavou tekutinou. Plynová maska a tuhé gumové rukavice. Jakmile jsme sešli schody až dolů, chtěla jsem zavřít oči a utíkat.
„Nikdy nezapomeň na den, kdy jsme ho našli,“ řekl Mike, „sklep plný odpadků... a tam byl, natažený pod hromadou mastných novin.“ Přišli jsme ke dveřím pobitým ocelovými pláty a pokrytým kolem kliky podivnými skvrnami. Mike vložil klíč do zámku a musel použít obě ruce, aby jím otočil. „Nenaštvi se, kdyby tu nebyl,“ řekl, „někdy je pryč celé týdny. Sakra kdybych jen věděl, jak se dostává ven, ale on vždycky přijde zpátky.“ Otevřel dveře s cvaknutím. Slabé žluté světlo mu nakreslilo čáru přes tvář, jak nahlížel dovnitř. „Dobré, je tam.“
Páchlo to. Místnost páchla močí, výkaly a zvířecí kožešinou. Leželo v ní na boku pár starých dřevěných židlí. Vychtlé dítě se krčilo v rohu místnosti vedle rozbité stolní lampičky. Měl na sobě džínovou kombinézu. Žádná košile, žádné boty.
„Tak běž,“ řekl Mike, „zeptej se ho.“
Kluk ke mně obrátil hlavu. Vypadal tak na 15. Měl malé prasečí oči a jeho vlasy rostly v slepených chomáčích. Jeho nos byl špičatý a všimla jsem si, jak stahuje rty do jakéshosi šklebu. Vypadalo to, že mu chybí každý třetí zub.
„Tim chytrý,“ zašeptalo dítě. Otočil hlavu na stranu a já uviděla, co zbylo z jeho ucha. Potrhané cáry masa, které visely z jeho hlavy jako okvětí lístky usychající květiny. Nad nimi měl tři jizvy široké jako můj prst.
Klekla jsem si, abych byla ve výši jeho tváře. „Co se ti stalo s uchem?“ zeptala jsem se jemně.
„Chytrý Tim se schoval, když přišli psi.“ Jeho hlava se pohybovala nahoru a dolů s tím, jak mluvil, a vypadalo to, jako by zpíval. „Chytrý chytrý Tim, divočina ho už nechce, ne, ne. Chytrý Tim ví spousty věcí.“
Podívala jsem se na Mika, který zíral do stropu a vypadal znuděně. Pak se na mě podíval a řekl: „Lepší zeptat se ho rovnou, za chvíli z něj bude smějící se idiot.“
Nepřemýšlela jsem, ta slova ze mě prostě vyšla sama: „Tu noc jsem něco viděla. V... v díře. Nemohu si na to ale vzpomenout. Ne na všechno. Nemohu si vzpomenou, co se stalo dál, a nevím, jestli-“
„Duchové tě pozorují,“ řekl a rozesmál se, že až některé sliny dopadly na mou tvář. „Až uvidíš dámu se sokolem, řekni jí, že odpověď je sedm. Jářku sedm!“ Vydal podivný kašlavý zvuk, jako kdyby se zasmál. Vypadalo to, že si žvýká jazyk.
Slyšela jsem Mika, jak odchází ke dveřím. „To je asi to nejlepší, co z něj dostaneš,“ řekl mi, „čau, Time.“
Když jsme vyšli ze dveří, zazvonil Mikův mobil. Lekli jsme se, že jsme oba až povyskočili. Otočil se, aby vyřídil hovor. Já jsem se ještě šla podívat ke kovovým dveřím. Mike je ještě nezamkl, tak jsem na ně zatlačila a podívala se dovnitř.
Tim tam nebyl. Místnost byla kromě nábytku prázdná. Nebyl tam žádný další východ, dveře či okno. Koukala jsem jako v tranzu. Koutkem oka jsem zahlédla náznak pohybu, zkroutily se noviny. Obrátila jsem hlavu ke vzdálenější zdi včas, abych viděla něco proklouznout malou dírkou u podlahy. Kdybych musela hádat, řekla bych že krysa, ale nejsem si jistá, jestli jsem vlastně vůbec něco viděla.

*** ŽÁDNÁ TAKOVÁ KONTROLA ŠKÙDCÙ V OBLASTI NENÍ. ZMÌNILI JMÉNO? PROČ? ***

*** ČÁST CHYBÍ ***


‚Ošklivý džbán
Hanover Street.
Přineste tohle‘

*** ČÁST CHYBÍ ***

Záložka obshovala jedinou hrací kartu – křížové eso. Kresbu, jako byla na druhé straně, jsem ještě nikdy neviděla. Zobrazovala hada stočeného do kruhu a zakousnutého do svého vlastního ocasu – symbol, který jak jsem později zjistila, se jmenuje „úroboros“. Kolem hada bylo 10 dalších symbolů: blesk, kostka, egyptský anch, dva propletené kruhy, přesýpací hodiny, spirála, půlměsíc, lebka, otevřené oko a pavučina. Seděla jsem v kavárně na Hanoverské tři čtvrtě hodiny a pohrávala si s kartou. Na okrajích už byla ošoupaná, na jedné straně se slaboučkou skvrnou a s rýhou v jednom z rohů. Pak se mě číšnice zeptala, jestli chci ještě jedno latté.
Nebyla to žena, která na mě obsluhovala předtím. Nemohlo jí být víc než 17, nosila pankáčský účes, měla piercing ve rtu a několik stříbrných řetízků kolem krku. Na její klíční kosti byla vidět část tetování – ozdoba z černého inkoustu vykukující zpod jejího trička. Podívala jsem se jí do očí a připadala si, jako bych dýchala helium.
Sedla si ke stolu a ukázala na hrací kartu. „To je vaše?“ zeptala se.
„Někdo mi řekl, abych to přinesla.“
Kývla hlavou. „Zdáte se být unavená. Jste si jistá, že jste vzhůru?“
Přemýšlela jsem nad tím pár vteřin. „Myslím, že zpola spím,“ řekla jsem jí. Zvuky kavárničky, cinkání nádobí a vrzání židlí se zdály ustupovat. Vůně oříšků ke kávě a pečiva slábla. Viděla jsem, jak mi položila prst na zápěstí. „Rovnice snu,“ řekla, „pravila, že někdo přichází.“
Elektrizující teplo proudilo z její ruky do mého těla. Otočila jsem hlavou a zdálo se, že vidím přetrvávající obrazy. Kamkoliv jsem se podívala, lidé nechávaly stopy po svém pohybu, odrazy jich samých, které se táhly za nimi jako na přeexponovaných fotografiích. Otevřela jsem ústa, abych promluvila, ale všechno se měnilo. Všichni a všechno splývali se svými vlastními odrazy. Hlavy měly stovky tváří, Tváře měly tisíce očí. Milión prstů na mé ruce. Stařec s nemluvnětem ve své hrudi. Batole s pokřivenou bábou v sobě.
Bylo to moc. Podívala jsem se na číšnici a její tělo bylo jako sklo. Uvnitř něho bila jako srdce hvězda z modrého světla. Viděla jsem, že se její rty pohybují. „Rovnice času není kompletní,“ řekl její hlas do mé mysli, „hroutíme se jako papíroví panáčci.“ Zírala jsem jí do očí, které se leskly jako kaluže na slunci. Cítila jsem, jak se mé plíce nafukují jako balóny a jak se můj žaludek stahuje. „Dost,“ chtěla jsem říci. Řetízky kolem jejího krku byly kalné jako olovo, ale chvěla se pod nimi a pulsovala stříbrná kresba. Její tetování, myslela jsem si. Viděla jsem přímo skrz její tričko a uvědomila si, že je to pták – sokol, který vypadal jako z egyptské hrobky.
„Dáma se sokolem,“ pomyslela jsem si. „Řekni jí,“ slyšela jsem v hlavě hlas, „sedm,“ pár vteřin, než jsem promluvila.
„Sedm?“ opakovala ona, „sedm?“ Smích jako hrom. „Sedm! To je ono, je tu sedm!“
Uvědomila jsem si, že mám zavřené oči. Počítala jsem do tří a otevřela je. Stále jsem v uličce před kavárnou. Pršelo. Držela jsem deštník. Nebyl to můj deštník. Rukojeť měla tvar papouška stejně jako v Marry Poppins.

*** UVAŽOVAL JSEM O PROVÌŘENÍ TÉ KAVÁRNY, ALE NAŠI PÁNI MI PORADILI, ABYCH SE NEUKVAPOVAL A POČKAL NA DALŠÍ POKYNY ***

*** ČÁST CHYBÍ ***


‚Setkáme se znovu, dnes večer, Rath Street. Odpovědi‘

*** ČÁST CHYBÍ ***

„Fenway“ na sobě oblek neměl. Místo toho byl oblečený v pomačkaných džínech a omšelé košili. Vypadal jako něčí strejda bez práce. Chvíli jsem na něj koukala a pak jsem řekla: „Čekám.“
Pousmál se. „Dostala jste tu práci. Jen to není ta práce, co jste myslela.“
Rozepnula jsem vestu a položila na podlahu poznámku. „Proč to děláte, pane Mummere? Proč předstíráte, že jste zemřel? Proč lžete o tom, kdo jste? Proč jste vůbec dal ten inzerát? Kolika lidem jste tohle provedl?“
Přešel místnost a opřel se o okenní římsu. „Desítky lidí odpověděly na můj inzerát,“ řekl, „asi polovina opustila dům asi po čtvrthodině. Další čtvrtina po půlhodině. Ale ne vy. Prokázala jste, že máte trpělivost.“ Ukázal směrem k černým dveřím. „A z těch 39 lidí, kteří odpověděli na inzerát, vy jediná jste projevila zájem o tyto dveře.“ Zavrtlě hlavou a zachechtal se: „Můj ty bože, černé dveře v prázdné místnosti? A přece si jich většina ani nevšimla.“

*** TENHLE „MUMMER“ NENÍ V ŽÁDNÉ Z MÝCH SLOŽEK. ZÁZNAMY UKAZUJÍ, ŽE TO ALE JE SKUTEČNÉ JMÉNO. PŘESTO SE MU ALE POVEDLO ZÙSTAT MIMO MÙJ POHLED, I KDYŽ SI DÁVÁM SAKRA POZOR, ABYCH ZNAL VŠECHNY HRÁČE V TÉHLE OBLASTI.
KDO HO CHRÁNIL? ***


Přišel ke dveřím a položil ruku na kliku. „Víte, většina lidí dovede mistrně zavřít oči i před těmi nejzřetelnějšími věcmi, které je obklopují. Vidí pouze to, co chtějí vidět, a ostatnímu se brání. Věděl jsem, že prověřujete mou zdánlivou smrt a nenašla jste o ní žádný záznam. Poznal jsem tak, že budete dost zaujatá, abyste sledovala poznámky, které jsem vám posílal. Chtěla byste se podívat, co je za těmi dveřmi?“
Zatala jsem ruce v pěsti, abych zakryla třesot.
Nečekal na odpověď. Klika se otočila beze zvuku a dveře se pozvolna otevřely. Vkročil dovnitř a já jsem ho slyšela říkat: „Omluvte prosím ten studený vzduch v téhle části domu. Je to vhodnější pro uchovávání.“
Následovala jsem ho do úzké místnosti. Byla tam tma, ale najednou mé oči osleply, když náhle rozsvítil.
„Mé životní dílo,“ řekl, „běžte a podívejte se.“ Založila jsem si ruce proti chladu a pomalu se po místnosti otočila. Zoufale jsem mhouřila oči.
Na obou stranách byly knihovny. Police se prohýbaly pod jejich vahou. Svazky papíru, spirálové sešity, složky a vazače. Další byly na hromadě na malém stolku. Prošel na druhý konec místnosti a otočil se na mě. Nedokážu popsat výraz v jeho tváři. Cosi jako pýcha smísená s nervozitou a úlevou.
Vzala jsem jeden sešit. Byl plný odstavců úhledného písma psaného černým inkoustem. Pečlivé odstavce byly v jakýchsi sekcích, každou udděloval titul a datum: „PANÁČEK NA KLOSETU“, „ŠEPOPTY V ULIČCE“, „DÌDEČKÙV OBLÍBENEC“, „NOHA“. Začala jsem číst, ale když jsem se dostala k pasáži o nádrži úhořů, musela jsem přestat.
„Co... co to je?“ zeptala jsem se. Myslela jsem si, že vím, ale zvonilo mi v uších a musela jsem počkat.
„Skutečné příběhy,“ odpověděl lehce, „skutečné příběhy o tomto světě. Sbíral jsem je celý život. Některé jsou vyměněné, ale většinou jsem mluvil se svědky já nebo je viděl odehrát se osobně.“
„Tyhle věci nemůžou být pravda,“ řekla jsem, ale jak má slova opouštěla má ústa, dokázala jsem si vybavit pach moči cele Chytrého Tima.
„Svět není takový, jaký si myslíme, že je,“ odpopvěděl, „není to tak, jak nám říkají. Co to vše znamená, to nevím, jsem pouze sběratel příběhů. Zapisovatel. Zprostředkovatel. Ale nemohu to už dělat příliš déle. Někdo další to musí přebrat. Vy jste ten někdo.“ Mluvil nyní tak rychle, že až prskal. „Mohu vám říci, kam se dívat, s kým promluvit. Je tu tolik tajemství-“
Aniž bych to zamýšlela, pohlédla jsem dolů na stůl, kde ležel otevřený sešit.
Na Front Street je skladiště, kde probíhají jisté chirurgické zákroky...
„Ne!“ vykřikla jsem a přerušila jeho nadšení, „k čertu s váma! Nebudu se podílet na tomhle!“
„Ale-“
„Jste šílenej! Myslíte si, že chci skončit jako vy? Žít sama ve starém domě jen ve společnosti fantazií a fikce?“
„To není fikce,“ řekl chladně, „sama jste viděla nějaké věci.“
„Ty hajzle!“ Zdálo se, že můj křik ho donutil přikrčit se. „Uvědomuješ si, že jsem včera ztratila práci, protože jsem řekla šéfovi, že se nehodlám dívat, jak se ta společnost změnšuje? Nemůžu spát ani tři hodiny, abych se neprobudila s křikem!“
Byl u mé tváře dřív, než jsem se stihla otočit. „Je příliš pozdě,“ zaječel. Chytil mě za ramena. „Je příliš pozdě, už jseš v tom. Víš o věcech, viděla jsi věci.“ Uvolnil svůj stisk a pustil mě. „Nemůžeš zpět, když jsou tvé oči otevřené. Prosím-“ Jeho oči zvlhly „Prosím, dělám to už tak dlouho, už to nevydržím. Potřebuji někoho, kdo to ze mě sejme-“
Vynadala jsem mu a odstrčila ho. Když spadl na zem, vydal ubohý vzdech a polkl. „Nerozumíš tomu,“ zasípal.
Vytáhla jsem pistoli. „Můj otec mi tohle koupil, když jsem vyšla ze střední. Naučil mě střílet. Jestli o tobě ještě uslyším nebo tě uvidím, přisám bohu, zabiju tě!“ křičela jsem. „Nebudu hrát tvou pitomou hru!“
Chvíli se bušil do hrudi, a pak se začal odstrkovat od podlahy. Otočil hlavu a podíval se na mě. Najednou mě poloha jeho těla a úhel jeho hlavy poslaly kamsi jinam. Byla jsem znovu v uličce a koukala do kanálu. Cítila jsem, jak mi žluč stoupá do krku, když jsem se nutila spočítat části těla. Jedna ruka, dvě ruce, jedna noha, malá jako od dítěte...
Pak jsem uviděla další tvar. Vyklouzl ze stínů a vznášel se nad usekanými částmi těla. Tlustá, sádelnatá paže se vysunula a uchopila beztvarý kus masa. Ozvaly se nějaké zvuky. Pleskavé, mlaskavé a sající zvuky. Temná postava změnila postoj. Ozvaly se křupavé zvuky. Zatlačila jsem si oběma rukama ústa a držela je pevně, přesto mé rty ale opustil zoufalý vzdech.
A ono se to na mě podívalo.
Pohnulo to rameny , zvedlo hlavu a podívalo se to na mě. I když já jsem byla na ulice a ono v podzemí, cítila jsem se jako mravenec, nad nímž se to tyčilo. Po tváři mu stékala krev a nad rty to mělo knír z lidského sádla. Ústa to mělo otevřená, tak široce otevřená... čelist volná jako čelist hada. Na hlavě to mělo divné boule. Jeho oči byly lidské, tak lidské. Jak se na mě soustředily, vpalovaly se do mě, snažily se mě zničit tak, jako slunce ničí tmu.
Pak jsem zaslechla, jak pistole vystřelila, a zírala jsem na Mummerovu mrtvolu a krvavou skrvnu na koberci.
Potom jsem porcházela doma v jakémsi omámení. Bylo tam více místností, mnohem více. A taky attika. Suterén. Byly zaplněny příběhy. Celé věže sešitů, hory desek, oceány složek. Příběhy napsané na ubrouscích, na zadních stranách obálek, na vících od krabic a pruzích roztrhaného šatstva. Příběhy napsané na zdi samy, na dveře, na okna.
Věděla jsem, co se stane, když je nechám nedotčené. Dříve nebo později se donutím je přečíst. Všechny.
Nemohu dovolit, aby se to stalo.

*** ČÁST CHYBÍ ***

Tou dobou jsem byla mimo stát. Byla jsem hlavní podezřelý jak z požáru, tak z vraždy. Nevím, jaké „důkazy“ našli v mém bytě. Zřejmě tam někdo něco dal. Stejně vím, jak policie pracuje. Jsem si jistá, že dokážu zůstat vždy krok před nimi.

*** MÙJ ZDROJ NA POLICEJNÍM OKRSKU MI ŘÍKÁ, ŽE JE STÁLE NA ÚTÌKU. KDO JÍ POMÁHÁ? NEPŘÍTEL? ***

Kamkoliv se podívám, přemýšlím nad tím, co vídím. Přemýšlím nad tím chlápkem v uličce, který mě sleduje, jak procházím. Přemýšlím o těch dvou plešatých mužích sedících vzadu v jdelním voze, majících zvláštní kovové medailony kolem krku. Přemýšlím o tom ohromném psu, kterého vidím kráčet podél cesty a který zmizí jako dým dříve, než ho osvítí mé přední reflektory.
Přemýšlím, co se stane dál.
Doufám, že se k tobě tenle dopis dostane. Je to, jako bychom spolu nemluvili celé roky. Ani si nejsem jistá, kde v těchto dnech učíš.
Doufám, že mám dost odvahy, abych ti tohle poslala.
Nehledej mě prosím, tati. Prosím.
A po přečtení tenhle dopis znič.

*** KONEC PŘEPISU ***
Kdybyste měli nějaké poznámky (a samozřejmě postřehy o chybách a překlepech), uvítám je. S některými věcmi si trochu nevím rady, třeba s tou kontrolou škůdců (jak se tomu vlastně říká - v originále "Pest control"). Problém s ptákem a dámou jsem už vyřešil, jak vidíte:)
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9041
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal »

Eleshar:
Při čtení to vypadá pěkně, našel jsem ale několik míst, které mi úplně (z nějakého důvodu) nesedí. Klidně cokoliv ignoruj

úvod
na policejní stanici
zkopírovat (soubor) ->okopírovat (text)?
drahý...
přemýšnením, co se dělo (to poslední "dít se")
pravda je bolestivá, a způsobí ti bolest
budu mít nervy - sílu, odvahu,...
bouračka do sloupu
internetové stránky na hledání práce

***část chybi*** ... a následovala
zdi byly asi kdysi bílé ?->zdi asi byly kdysi? tak, ani tak mi to ale nezní
okna neměla žádné záclony (přijde mi to navíc, jinak o řádek výš je to slovo také)
Na žádné zdi, žádný zápach
podívala jsem se (slovo "jsem" je tam dost často)
***část*** ... černým dveřím
smysl pro módu
upřeně se podívat (podívat se mi evokuje jednorázovou činnost. ?zadívat se? nebo možná něco mimo to "upřeně")
podala mu ruku ve svém nejlepším stylu na pracovní pohovory
že jste přišla zbytečně (překlep)
není k disposici (?volné? , + většinou to vídám se "z")
***část*** tři dny...
Adresa byla nebyla vytištěn na počítači,
obsahovala pouze 13 slov
***část*** ze svého auta...
Jak jsem ho sledoval kolébal
kdyby šel někam poblíž
MÌSÍCÙ PŘEDTÍM - před několika měsíci?
***část*** ulička byla...
když já jsem se dostala teprve do čtvrtiny
Nemhla jsem si vzpomenout
dostala z té uličky, ani jak jsem
ale to jsem udělala (jsem to)
***část*** chcete...
něco jak "pest control..." bylo v Planescape: Torment někde v jižní části Hive... Jen nevím, jak to přeložili. Třeba to nějak pomůže...
**část***sklep byl...
splihlé tvary
pokrytým kolem kliky podivnými skvrnami (skvrnami kolem kliky?)
Nenaštvi se, kdyby tu nebyl
Sakra, kdybych jen
Otevřel dveře s cvaknutím (S cvaknutím otevřel...?)
Měl na sobě (to dítě)
do jakéshosi šklebu
a vypadalo to, jako by zpíval. (pohyb hlavy budil dojem zpěvu, nebo měl "zpěvný hlas"?)
Až uvidíš dámu se sokolem (a on je to sokol)
náznak pohybu, zkroutily se noviny

*** ČÁST CHYBÍ ***záložka...
úroboros (já ho mám zafixovaného bez čárky... respektive jako Midgarsona...)
egyptský anch (ankh?)
která na mě obsluhovala
připadala si, jako by dýchala helium. (jen biologický dotaz... to vypadá jak?)
Smích jako hrom (dáma smějící se jako hrom?)
***část*** Fenway...
položila na podlahu poznámku
Zavrtlě hlavou
***tenhle***...
Zatala jsem ruce v pěsti (určitě " ť " a nevím, jestli není zatnout ruce v pěst)
pomalu se po místnosti otočila
Na obou stranách byly knihovny (hm, a po obou stranách?)
Tyhle věci nemůžou být pravda
vybavit pach moči v cele Chytrého Tima
myslíme, že je,“ odpopvěděl
Ale nemohu to už dělat příliš déle
se ta společnost změnšuje
Je příliš pozdě, už jseš v tom (neevokuje to moc stav těhotenství?)
když já jsem byla na ulice (+"být na ulici" je společenský statut)
cítila jsem se jako mravenec (zajímavá představa)
Potom jsem porcházela
napsané na zdi samy (samotné zdi?)
*** MÙJ ZDROJ ***...
vídím (krátké i)

moc pěkné, našel jsem tam ale nějaké věci, co by neseděly do mého stylu... Proto ty poznýmky ber jen jako inspiraci při opravování.

Hodně štěstí (a chuti) do překladů
F
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Ach bože... no holt to někdo zkorigovat ještě bude muset.

Některá místa, si vybavuji, že mi poněkud působila potíže, jak vidno, je to vidět (už jseš v tom:)).
Jiná jsou velmi velmi hanebná a stydím se za ně ("pravda je bolestivá a způsobí ti bolest" - nádhera).

Jinak některé věci asi nedávají úplně smysl, protože je to jako nekompletní dokument (takže nedávají ani moc smysl překladateli, ehm).

No a neodpustím si drobnou obhajobu - úroboros je správný přepis z řeckého ουροβορος, kde se "ου" transkribuje dle výslovnosti jako dlouhé "ú". V původním textu to bylo, jak je u White Wolf zvykem, špatně napsané jako "oroboros":)

"Anch" je podle mého správný přepis "ankh", protože jde o transliteraci egyptštiny, kterou má každý jazyk svou (angličtina píše "kh", aby vyjádřila totéž, co vyjadřujeme mi digrafem "ch", protože jinak by to svádělo v angličtině čísto jako [č], naopak anglický přepis svádí číst to jako [k]).
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Mě to povídej, dneska sem si rval vlasy nad těmi hanebnostmi, které sem napáchal na překladu vlkodlaků.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
smrq
Příspěvky: 2549
Registrován: 6. 2. 2006, 10:16
Bydliště: Vsetín

Příspěvek od smrq »

eleshar napsal:
Patrně se to tím celé hodně zdrží, navíc to bude potřebovat ještě jednu korekturu od někoho, kdo by prošel mé texty, a pak někoho, kdo by to asi hodil do .pdf, ale to je ještě dost daleko.
to pdf rad udelam. vlastne to mam v planu pro vsechny prelozene prirucky ze sveta temnoty (proto jsem ti, eleshare, taky dal ten text ke korekci :) ). ale pokud by se do toho chtel pustit i nekdo jiny, muzeme se o praci podelit. 8)

eleshar napsal:
"Anch" je podle mého správný přepis "ankh", protože jde o transliteraci egyptštiny, kterou má každý jazyk svou (angličtina píše "kh", aby vyjádřila totéž, co vyjadřujeme mi digrafem "ch", protože jinak by to svádělo v angličtině čísto jako [č], naopak anglický přepis svádí číst to jako [k]).
hmm... je ale trosku problem, ze vetsina lidi vi presne, co je to ankh, ale urcite si nikdo nic nepredstavi pod slovem anch. :roll:

a radeji bych zvolil mestske zastupitelstvo nez mestska rada.
Radim "Smrk" Trčálek
Dnes aktivně hrající Zapovězené země. Hotové a rozpracované dobrodružství:
Vražedné světlo Strach nad Kelpenem Kdo seje vítr
Překlady:
VtM 5V startovací sada, Vetřelec startovací sada, Rozbité příběhy-rychlý start
Sosacek
Příspěvky: 25723
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Příspěvek od Sosacek »

There's a hole in the bucket,
there's a hole in the bucket,
there's a hole in the bucket,
there's a hole in the bucket.

Super prace, Ele :)
But nobody came.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Dovolím si ještě reagovat, abych nevypadal jako takový pitomec, co neumí česky:)
Faskal píše: Na žádné zdi, žádný zápach
podívala jsem se (slovo "jsem" je tam dost často)
"žádné" je tam často, protože je to často i v originále
"jsem" je tam často, protože je to pomocné sloveso pro minulý čas, nejde se ho zbavit
není k disposici (volné?)
Místo není k disposici, protože majitel zemřel, nikoliv proto, že by nebylo volné
MÌSÍCÙ PŘEDTÍM - před několika měsíci?
Pravda, hanebné zaměnění anaforika za deiktikum...
ale to jsem udělala (jsem to)
Ee, mínil jsem to jako zdůrazňující slovosled
pokrytým kolem kliky podivnými skvrnami (skvrnami kolem kliky?)
Já vím, je to divné, ale v originále to nevypadá o mnoho méně divně...

a vypadalo to, jako by zpíval. (pohyb hlavy budil dojem zpěvu, nebo měl "zpěvný hlas"?)
"His head lolled up and down as he spoke, as if he was singing"
"Při mluvení se jeho hlava hýbala nahoru a dolů jako kdyby zpíval."
Lepší formulace?
Až uvidíš dámu se sokolem (a on je to sokol)
Hu?
připadala si, jako by dýchala helium. (jen biologický dotaz... to vypadá jak?)
Nou ajdýja. Taky jsem se u toho zasmál:)))

položila na podlahu poznámku
Není jasné, ale pak se vysvětluje, že jí Mummer poznámky posílal
Tyhle věci nemůžou být pravda
Je to záznam řeči, přecházím tam do hovorovějšího registru
se ta společnost změnšuje
"Do you realize I lost my job yesterday because I told my boss I wouldn't go see the company shrink?"
Taky nějak nechápu souvislosti, o čem zrovna mluví...

------------------------------------------------------------------------------------

současný pokrok

strana 15/226 = 7 %

[000000XXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX]
Naposledy upravil(a) Eleshar_Vermillion dne 5. 8. 2007, 18:17, celkem upraveno 1 x.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
smrq
Příspěvky: 2549
Registrován: 6. 2. 2006, 10:16
Bydliště: Vsetín

Příspěvek od smrq »

7% za tech par dni je dost. mas obdivuhodnou rychlost. tedy co se tyce prekladu. :) (mrknul jsem do prirucky a zjistil, ze to jsou vesmes stranky, ktere nebyly prelozene, takze to je zcela a jen tva prace).
o tve rychlosti jsem zde na foru jiz nekde cetl (tusim ve spojistosti s prekladem nejake hry). pokud to takhle bude pokracovat, dodas mi opraveny text do konce prazdnin, ze? :D :D :D
Radim "Smrk" Trčálek
Dnes aktivně hrající Zapovězené země. Hotové a rozpracované dobrodružství:
Vražedné světlo Strach nad Kelpenem Kdo seje vítr
Překlady:
VtM 5V startovací sada, Vetřelec startovací sada, Rozbité příběhy-rychlý start
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9041
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal »

Hm, 7%? taky se nemůžu nepodivit tvé rychlosti...

nebýt k disposici...
já jsem to pobral, ale moc mi nesedí ta "dispozice." Hm... po tom, co by ho získala, by jím disponovala. Ale jak myslíš.
Hlavně se mi tam nezdá to disposice... Já bych to napsal se "z" ... Wordu je to sice jedno, ale pravidlům pravopisu se "s" nelíbí

vypadalo to, jako by zpíval... Jde o to, která se ti zdá víc... Každopádně mi to připomnělo dlouhodobý jazykový spor, jež s Raven vedeme o mimických schopnostech člověka.

dáma se sokolem: nepletu-li se, tak jste předtím řešili, jak to přeložit, aby z toho nevyšla... hm... dáma s ptákem

upřímně nevím, jaké je to dýchat helium... ještě tak co jsem slyšel, že vzhledem k nižší hustotě helia se vytvářený zvuk posunuje do vyšších poloh...

zmenšování společnosti... hm, je to záhada... taky mi přišlo, že je tam moc háčků
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

No já nevím, ale už z té původní povídky na mě WoD působí tím dojmem, že jde jen o pózu "cooler than thou", konkrétně i co se týká použitého slovníku a tak.

Ano ano... disposice/dispozice... to je můj zlozvyk, tohle asi opravím na Z, protože "nejsem autorem textu" (psala to jako nějaká novinářka... a novináři mají k jazyku a pravopisu obecně... poněkud... "progresivní" přístup, ). Holt to jsme my, co studujeme Filosofickou fakultu na Universitě Karlově.

Dáma se sokolem - jj, nakonec jsem to dal takhle, je to dáma s tetováním toho egyptského hieroglyfu, což je údajně sokol.

Vím, že dýcháním helia dochází ke zvýšení základní frekvence, ale taky si neumím představit, co přesně tím autor mínil:))

"změnšování", ano, to jsem přehlédl :oops:
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
smrq
Příspěvky: 2549
Registrován: 6. 2. 2006, 10:16
Bydliště: Vsetín

Příspěvek od smrq »

ja byl s elesharovou praci obecne spokojeny... nejake vytky jsem mu poslal postou, ale vesmes drobnosti.
dulezite asi spis je, aby mel preklad atmosferu. a to se imo elesharovi povedlo.
Radim "Smrk" Trčálek
Dnes aktivně hrající Zapovězené země. Hotové a rozpracované dobrodružství:
Vražedné světlo Strach nad Kelpenem Kdo seje vítr
Překlady:
VtM 5V startovací sada, Vetřelec startovací sada, Rozbité příběhy-rychlý start
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18482
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Zase trošku hýbu s korekturou. Narazil jsem na termín "Storytelling game" a nejsem si jistý, jak tady debata o tom nakonec dopadla, tady na foru to nemohu najít a v klíči od Smrqa to není.
Pamatuje si nědo?

Jak byste přeložili "Urban legend"? Vím, že se používá třeba "Mýtus moderní doby", ale nejsem si jistý, jestli to není něco trochu jiného (třeba to, že špenát obshuje železo je příklad mýtu moderní doby, takže nevím, jestli by se to dalo použít třeba i pro černou sanitku)...

addendum: v hledání, zda existuje zavedený překlad jsem našel zajímavý inspirační odkaz...
http://zapisnik.maly.cz/462274-bylo-nebylo.php

-----------------------------------------------------------------------------------------------
současný pokrok

strana 22/226 = 10 %

[000000000/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX/XXXXXXXXXX]
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Sosacek
Příspěvky: 25723
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Příspěvek od Sosacek »

a jak to prakladaji v tyhle knizce? http://www.plotknihy.cz/titul.php?id=113

EDIT: Koukam, ze uz jsi na to narazil :) Kdybys mel nejaky dotazy primo na autora knizky, tak se ti muzu zeptat.
But nobody came.
Zamčeno

Zpět na „Překlady World of Darkness“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů