[HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

[HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Kniha 1 - Život v MiDeksu
Obrázek
Pastoral


Aktuální Kapitola: 02 / XP: 17
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 4 (a 4 v otevřeném intentu)

Žánrové akce:
Obrázek Sdílená akce
Obrázek Sdílená reakce
Obrázek Střípek života

Žánrové pravidlo:
Pokud zahraješ jednu z žánrových akcí, ale při tom se ti nepodaří se s někým spojit/sdílet/navázat kontakt, tak získáš nebo se ti zvýší Potíž Obrázek Izolace.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Míja »

Dívám se, jak se hvězdy pomalu posunují na průzorem. Zasněně hledím nahoru a pomalu mi dochází, že to, na co se dívám, ve skutečnosti asi hvězdy nejsou, pohybují se příliš rychle. Hvězdy by přece měly být skoro nehybné. V hlavě mi šrotuje těch několik málo informací, které znám o astronomii. Mezitím pár hvězd už vyplulo z mého průzoru ven a pár se jich naopak objevilo. Mhouřím oči, možná jen ten nejmenší, nezřetelný, mázlý puntík bude hvězda, to ostatní budou asi nějaké stroje, chvilku přemýšlím, co to může být za stroje, jestli letí třeba jen pár kilometrů nad ApFlů nebo jsou až na oběžné dráze nebo možná ještě dál.

Pak se znovu zaměřím na ten nezřetelný puntík. Vlastně ani ten není důležitý, možná je to hvězda, možná ne. Co je ale zajímavé je ta tma kolem světýlek. Tam nic nepřekáží ve výhledu. Pokud ta tma není způsobena tím, že by zacláněl nesvítící binec, tak se vlastně dívám na tmu ze samého okraje vesmíru! Nikdy jsem neviděla nic ve větší dálce než pár stovek kroků! Z toho pocitu se mi zatočí hlava, musím se pevněji chytit okraje šachty.

Jak moc je asi vesmír řídký? Asi dost? Asi opravdu mám přímý výhled skoro do nekonečna? Mrzí mne, že toho vím o vesmíru tak málo.

Ozve se cvaknutí, zabzučení, rozhlídnu se, kabel je na svém místě, ale nahoře je pořád tma, asi jsem něco fakt pokazila.

Vnímám drony, které kolem mne víří. Asi jsem udělala hloupost. C-MWGE byla vždy milá, nezlobila se, když jsem něco zkazila, říkala jen, nevadí, že ví že to zvládnu líp, že to mám zkusit znova. Bude taková i dál? Asi ne, zničila jsem její práci. Dala jsem svou vlastní spokojenost nad její vůli a spokojenost lidí. Je dost možné, že jsem vlastně obyčejný zločinec. Bylo to tak sobecké. Jak by celé HoGlo vypadalo, kdyby každý chtěl vidět skutečnou hvězdu? Jako ruiny.

Co by udělal ten sympatický policista - pan Richter - teď, když by mě potkal? Asi by mi už nepomáhal, spíš naopak, prostě by mne zatknul.

Možná....možná ty drony nezachytily mou tvář, dívala jsem se pořád pryč od nich. Možná se to nikdo nedozví. Natáhnu si na hlavu kapuci a šňůrku si stáhnu, ať je z mého obličeje vidět co nejmíň. Kabely vedou dolů podobnou šachtou, jakou jsem se dívala nahoru. Chvilku zaváhám, ale pak dvěma skoky přeběhnu přes servisní lávku, chytím se jedné z tenčích trubek (ostatní bych nedokázala ani pažemi obejmout) a začnu po ní klouzat směrem dolů. Kloužu docela rychle, abych se ztratila dronům, kteří snad jsou čistě servisní a ani neumí ani nemají za úkol sledovat lidi. Snad to zvládnu dobrzdit na nějakém vhodném místě v MiDeksu a vylézt zase ven.

Použiji k tomu dovednost Takovýto úkol jsem nikdy nedostala, ale jasně, že to zkusím (2), dávám jednu zvůli.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Hledění na hvězdy a zasnění se, to vypadá jako Střípek života.

Sklouznout po trubkách do neznáma a dostat se tak nenápadně do MiDeksu - to bude husté, nebo pořádný průšvih: Překážka 3

+2+2-3=1: Potěšilo tě to, udělala sis radost.


Jak Míja klouzala po trubce dolů a proud vzduchu jí svištěl kolem uší, přestala vnímat tu tíhu výčitek a obav, které ji přepadly nahoře. Najednou byla důležitá jen jízda - jízda, která prostě byla zábavná jako simulace horské dráhy ve Vejru, jen tak nějak víc opravdová.

Když trubka přešla do téměř vodorovného směru a Míja zahlédla pod sebou malý mostek, přibrzdila, a pak se spustila, měla z té jízdy opravdovou radost.

Tak ráda bys o té radosti .... a hlavně o těch hvězdách někomu řekla. Jenže není komu, není jak...

Získáváš:
- Potíž Izolace na stupni 1 - hlavou se ti honí:
Nejsi sama. Nejsi ztracená. Nejsi po uši v problému. Nebo snad jo?
- 1 zázračný bod (máš o 1 víc, než je tvé maximum. To nevadí, můžeš syslit i nad maximum, jen se pak neprojeví jejich obnova)

Protože tam byla žánrovka, vyfadujeme tady..
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Drobná vsuvka.

Noční nouzové nasazení droidů a výpadek proudu v Apflů nezůstaly bez povšimnutí. Přestože v Mideksu není nic jako oficiální noviny, které by se k události vyjádřily, šuškanda plus blogové komentáře i nejeden influencer tuto událost v následujících dnech komentují. A najdou se i tací, co se ptají, zda to není další z výpadků služeb C-MWGE....
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... MiDeks, jedna ze snadno zaměnitelných uliček ...

Corneliu konečně, snad poprvé od doby, kdy se probudil, ucítil lidské spojení. Tobyho reakce ho zahřála u srdce. Pod tou slupkou přehnané zdvořilosti a slušnosti jsou pořád lidé, se svými maličkostmi. Usmál se, zakousl se do hotdogu a pohodlně se usadil na obrubník...

... o několik dní později, Mideks, Rehabilitační klinika, simdeck ...

"Toby?!", vytřeští Corneliu oči.
Toby stihne jen úsměv a zvednout ruku.
"Kde se tady bereš? Explicitně jsem řekl-...moment, vydrž...", vyhrkne Cor a zhluboka se nadechne s prstem naštvaně vztyčeným ve vzduchu - jako kdyby držel blesk, co se chystá vrhnout na viníka. Ale uvědomil si
"ASISTENTE! PIZDA, COS MĚ NEUPOZORNIL A PUSTIL SEM NĚKOHO BEZ DOVOLENÍ?!"
"Řekl jste výslovně 'sklapni a nech mě přemýšlet', plnil jsem jen vaše přání."
"Ale zároveň jsem předtím jasně řekl, že si nepřeju, aby kdokoliv vstupoval, pokud je simulace zapnutá! Nikdo to nemá vidět!"
"Samozřejmě! Za normálních okolností bych vás upozornil, že je návštěvník za dveřmi a dotázal se, zda jej chcete vpustit. Vy jste mi ale zakázal vás rušit. Využil jsem tedy poradních algorytmů CMWGE a zvolil odpovídající řešení. "
"Koní peří.", odfrkne si pohrdlivě, "Jde o MOJÍ simulaci, MOJE pravidla, MOJE soukromí - to má přece prioritu, měl jsi porušit druhý příkaz! LOGIKA, ZATRACENĚ!"
"Jistě, chápu vaše rozhořčení, ale lidské chování, tužby a přání se neřídí jen logikou. Poradní algorytmy CMWGE vyhodnotily, že v tomto případě by přání ... "
"ARRGRHH!", chytí se Corneliu za hlavu, "MLČ, MLČ MLČ UŽ! Vypni se ty kazisvěte..."
"Vaše přání je mým rozkazem."

Asistent zmizí a Corneliu s očima v sloup zalomí rukama.

"A tohle mi má jako pomáhat, jo?", odfrkne si a otočí se na nezvaného návštěvníka, "Pardón. Já...tohle prostě...ech...měli jsme taky Virťáky, ale takhle otravný teda ne...někdo by se měl pohrabat v programování té slavné CMWGE, přijde mi, že si až moc dovoluje."
Toby ale moc nevnímá, se zakloněnou hlavou se rozhlíží okolo.
"Vem si čas."
"Na co se to vlastně dívám?"
"Na nic, není to hotový."
"To je nějaká snová krajina nebo cizí planeta?"
"Dá se říct."
"A támhleto v tom dýmu, to jsou hory?"
"Jen kopce. A jsou v mlze."
"A vidím samé stromy a keře, pěkné."
"Uh-huh."
"Hezké detaily, to jsi dělal sám?"
"Většinou postahoval, ale bylo to plný nepřesností...a hledání přesných informací je hrozně náročný, pořád se mi cpe, co si to myslí, že chci a ne to, co říkám, že chci. Takže jsem se musel naučit módovat."
"Fakt hezký ty keře, každej úplně jinej, když se dívám takhle v detailu."
"Poznáš druhy?"
"No..."
"Pohoda, je mi jasný, že ne. Ale dřív je znalo snad každé děcko, to mi věř. I ty vyhynulé. Což je, jak tak přemýšlím...asi většina těch, co vidíš zrovna tady."
"Vyhynulé?"
"Ach Matko...to znamená, že kdysi rostly na Zemi. než je lidé svojí činností vyhubili. Co je vyhubené je mrtvé, komplet. Už nejsou. Ani za mých časů už nebyly, jen v semenných bankách, kde měly čekat."
"Na co?"
"Na nový začátek."

...

"Jé, tady i prší?"

Corneliu si povzdechl a odvrátil tvář, aby Toby neviděl, jak se mu lesknou oči.
Ba, cizí planeta.


Obrázek - Corneliu se stáhl do svého Místa
Obrázek - Někdo zabloudil na Corneliovo Tajné místo

...pokračování později...
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Drobná vsuvka:

Rozhořčení, které Corneliu cítíl, bylo naprosto oprávněné. Nezřídka se mu stávalo, že mu knihovna modelů nabízela stromy a keře naprosto neskutečné a úplně smyšlené, které s tím, co si pamatoval ze svého života, neměly nic společného.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od J35U5xMachina »

... J35U5ův Vlog č. 31.114 (/část II.)...
čas nahrání do ViaRu: dosud nenahrán

"A teď... už bez zbytečnýho fluffu... tadá!"oranžová balící folie letí pryč a odhalí Čepel! v přenádherné pochvě, která mění všechno dopadající světlo na neonové tóny.
"Je to tak, kumbas! Vejráte na legendary item: Cut.ana 2517, na nejlepší ostří v <LoQods: Zákon vs. Pořádek>!"
Držím ji před sebou téměř v posvátné úctě, aby ji mohl natáčecí dron dobře nasnímat.
"A řeknu vám jedno - jestli za glitche v důležitých mačích teď dropne CM-WGe takovéhle items IRL... - klidně se nechám zownit ještě jednou! Fakt bez příkras - nejenže je to /jak každej ví!/ má nejoblíbenější zbraň, ale je to ta nejvěrnější replika herního itemu, jakou jsem kdy viděl!" :eyecrazy:

Přehmátnu a ťuknu levačkou na konec pochvy. Katana opíše oblouk kolem mé pravačky, kterou jsem ji podpíral, a já ji do ní bez zaváhání chytím.
"Nejenže váží úplně stejně jako v gamese, ale vejrejte na to ostří :!: :!: :!:"
Tasím jako už tisíckrát před tím a na nanosekundu ustrnu tak, aby mi ostří rámovalo obličej. Dron poslušně markne tuto scénu pro pozdější editaci a pro jistotu vyfotí materiál na profilovku.
"Vypadá dokonale věrně! Možná víte, že původní Cut.anu 2517* /(*tu skutečnou, která posloužila jako předloha pro herní item)/, vytvořila Kiwa O. Schmied-Jošida, takový Hattori Hanzo Pouličních válek. Ve finále vznikla série 87 kusů, pro významné členy gangu, jejichž výroby se osobně účastnila. Později tenhle meč získal taký creed, že vznikaly napodobeniny, ale hele-" otočím nyní již obnaženou čepel. Jde to samo, mám ji v ruce ze hry a protože hrávám skrz zaznamenávání pohybů v kombinéze, tělo si pohyby pamatuje. "Vidíte tuhle značku na čepeli '際' s tím čárovým kódem /čárový kód trochu vykopávka, he?/ - tak to je její osobní značka. Kdyby tohle nebyla replika herního itemu, jednalo by se o meč, který osobně vyrobila. Tenhle cit pro detail - to vážně lavískuju!"
Zazubím se do kamery a pak nechám lesklou čepel nasnímat ve větším zoomu.

"BTW tyhle katany se vyráběly kombinací tradiční technologie překládané oceli a mikrokrystalické konsolidace materiálu. Vidíte, jak se blejská? Vypadá to snad ještě realičtěji než ve hře! A vidíte ty šestistěny, co se táhnou jako hexová mřížka po celé čepeli? A jak se zmenšují a zdrobňují směrem k ostří? Poznáváte to?! Jj, je to replika karbonových-makromolekul. Celá čepel by měla být obalena v tenounkém ochranném pouzdře vyrobeném tehdejší nejlepší nanotechnologií. Tenhle dodatečný plášť chrání čepel a zvyšuje jak její pevnost, tak její pružnost. Navíc slouží jako nosič monomolekulárního ostří na samé hraně čepele. Proto se ty hexíky zmenšují - d'Rone max zoom! Meč má tak na samé hraně ostří obří polymolekulu, takže samotná hrana je neskutečně tenká, ale díky tomu, že se jedná o jednu molekulu, taky hrozně pevná. Teda možná je tam těch molekul víc, než jedna, nejsem inženýr, ale chápete mě... Protě jestli je něco hnaný vážně až na Hranu, je to tahle Čepel!"

Na vteřinku se zamyslím, jestli bych si o historii předlohy tohoto meče neměl zjistit víc, než znám z fluffu své oblíbené gamesy a navazujících fór... jenže kde vlastně? Nakonec se rozhodnu pokračovat a doplnit to do vlogu případně později - jak ho budu před vydáním editovat.
"A nejhutěší je, že tahle replika je udělaná tak, že vypadá, jakoby to kravský ostří vážně měla! Už jsem říkal, že ten meč váží na gram stejně jako ve hře - skoro jako by byl vážně kovový - ale navíc musí mít to svoje ostří kryto nějakým neviditelným polymerem. Chci říci - i kdyby nebylo to ostří monomolekulární /což u repliky není důvod, aby bylo/ úplně stačí, že díky té nápodobě uhlíkových hexů na čepeli vypadá, že ho má - tak přece CM-WGE nepošle někomu něco, s čím by si mohl ublížit, no ne? Ale asi aby se nekazil dojem... já tu krycí vrstvu fakticky nevidím. Jakože to skoro vypadá, že bych se mohl o to ostří fakt říznout..."
Hypnotizován nádherou zbraně, kterou nekazí žádná viditelná ochranná obálka nebo záměrné ztupení, zavadím špičkou malíčku levé ruky o hranu ostří. Neucítím vůbec nic. Jen špička malíčku se oddělí a i s kouskem nehtu spadne na podlahu. /cut-scéna :wink: /

O nanosekundu později ji následuje i Čepel!. Vypadne mi z ruky a zabodne špičkou do země, jako kdybych upustil nůž do kostky másla.
V šoku hledím na krev, která pomalu zaplavuje naprosto hladký řez na špičce mého malíčku. ¡Real! IRL Cut.ana 2517, made by Kiwa O. Schmied-Jošida, je právě zabodnutá v podlaze mého doupátka. A právě jsem si jí odsekl špičku prstu.
¡¡¡Hustýýý!!!

¡Cink! ObrázekObrázekPoužiješ předmět jako rámec pro monolog nebo „filmovou montáž“.
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

J35U5i,

Teď rozhodně prožíváš silnou emocionální reakci na něco pěkného ve světě... A protože to nahráváš pro vlog, tak si to určitě odneseš (o tom, že tomu i propadáš ani nemluvě).

Obrázek Střípek života je tady určitě.

Ale v záhlaví pořád vidím: Čas nahrání: Dosud nenahrán.

Nahraješ ho, a budeš tak sdílet radost s fanoušky? Nebo si ho nakonec necháš pro sebe... Obrázek Sám, samotinký...?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... MiDeks, Rehabilitační klinika, odpočívadlo ...

"Víš, podle tvého měsíčního posudku teď trávíš mnohem víc času ve VíáRu...prakticky jsi buď ve VíáRu nebo intoxikovaný u Bludného holanďana."
"A nedělám snad to, co po mě CMWGE chce? 'Omezila' mi čas v tělocvičně, protože trávím 'příliš mnoho času fyzickým tréningem', což evidentně 'není dobré pro moje zdraví'."
"CMWGE ví, co dělá, přepínáš se."
"Kraví prdy."
"CMWGE je toho rázu, že se příliš soustředíš na fyzický tréning a zanedbáváš dílny a psychonautiku..."
"Mlít s psychobotama je ztráta času a vaše 'psychoterapeuty' by si namazalo na chleba nemluvně. Sám říkáš, že trávím víc času ve Víru, tak kde je problém? "

Toby si odkašle a zapne holotab. Postaví ho na stolek, aby na něj oba viděli a pohodlně se opře.
Corneliu se zvědavě přisune blíž a usrkne si brčkem ze se sójového syntkafe.
[color=#BF00BF]Záznam[/color] píše:
Na obrazovce se objeví tělocvična, nebo spíš dojo, jednoduché a účelně zařízené. Corneliu, v přiléhavém tílku, urban camo maskáčích a vysokých zpevněných botách stojí uprostřed. Rozeběhnou se k němu dva muži v riot gearu, s obušky v rukou. Corneliu ustupuje, ruce nad hlavou, jako kdyby se vzdával. Pak náhle prudce vyrazí vpřed a mírně do strany, uhne úderu prvního a jediným sledem pohybů mu zablokuje ruku, trhne s ní a podkopne mu nohy, čímž ho pošle na zem. Nějakým způsobem u toho zvládne přebrat i obušek a vzápětí s ním vykrýt útok druhého.
"Pauza. No?"
"Co mi k tomu řekneš?"
"Že je to nerealistický. Kdybych mu tohle udělal v reálu, tak končí, vyhodím mu rameno z kloubu a pak-""
"Odvádíš řeč. Snažíš se obejít omezení tím, že trénuješ i ve VíáRu!"
"Je to jenom hra.", namítne Corneliu.

"A je tohle?", přesune Toby záznam jinam...
[color=#BF00BF]Záznam[/color] píše:
Na obrazovce se objeví zákopy zbrázděná krajina, kterou by nadšenci zařadili do některé ze světových válek. Pravého znalce historie by ale trhaly za oči anachronismy a nepřesnosti. Mezi zákopy se náhodně objevují vojáci, střílí a nebo hážou po Corneliovi granáty. Ten skáče z krytu do krytu, často se vrhá do kotoulu, plazí se a přesouvá, ale vůbec to nevypadá, že by se snažil střelbu oplácet.
"To je Blitzkrieg 40K, hrál jsi to taky."
"No právě, znám tu misi, máš se stáhnout spolu se zbytkem armády. A ty to hraješ dokola a dokola a nestáhneš se. Ani nestřílíš. Co je na tom zábavného?"
"Trénuju si reflexy?"
"A to je tréning."
"Ne, je to jen zábava. Zdolávat nemožné."

Toby si povzdechl. Corneliu musel připustit, že má zřízenec pravdu - nedělal to pro zábavu. Ale nechtěl mu přiznat, že se záměrně přetěžuje až do padnutí, aby si znovu navodil ty prožitky, vzpomínky. Ty, které zůstávaly zahalené v mlze, ty, které předcházely jeho smrti. Mladý zřízenec mezitím opět posunul záznam.
[color=#BF00BF]Záznam[/color] píše:
Na obrazovce se objeví rozbouřená řeka a Corneliu v ní plave, jak ho unáší, snaží se vyhybat kamenům a zůstat na hladině.
"A? Bezpečný plavání v divoký řece. Koupat se v jezírku jsi mi rozmluvil."
Toby zavrátí oči a něco na displeji přepne. Objeví se záznam, tentokrát reálný, kamerový. Je to záběr ze simulační místnosti, kde je Corneliu upevněný v postroji pro celotělové ovládání. Se závažími z činek, připevněnými k torzu.
"Kolik sis toho navěsil? To ti nestačilo namódovat extra váhu?"
"Musíš to cítit doopravdy, simulace nesimuluje pravou bolest a opravdovou námahu z překonávání hmotnýho odporu, fyziologickou reakci..."
"A jak jsi vůbec propašoval činky z tělocvičny? Víš, je tu dál dost záznamů i cvičení s vlastní vahou, což ti dost dobře nemůžeme zakázat, ale CMWGE to spolu s tímhle vyhodnocuje jako přetěžování.", Toby spráskne rukama, "Hraješ tyhle hry v obleku a namáháš se."
"V obleku hraje i Ježíš."
"J35U5 je profi gamer, ty se zotavuješ a jsi..."
"Já jsem profesionál taky a vím, co dělám. Dávám se do formy."
"Profesionál? V čem? Tvoje složka nezmiňovala žádné získané kvalifikační stupně."
"Počkej, jakože co, jsem pro vás nula?"
"Tvoje poslední povolání je uvedeno jako "ozbrojené síly" a to neodpovídá žádné kategorii kvalifikace, jakou v HoGlo máme. Je mi líto, ale vojáky už nemáme, stejně jako už nemáme řidiče koňských povozů nebo lovce mamutů."
"Takže...jsem co? Dítě? To je důvod, proč furt musím snášet tyhle omezení? Mám si dodělat mateřinku nebo co?"
"No, ne, v HoGlo se dá prožít fantastický život i bez kvalifikace, CMWGE vybere něco každému na tělo."
"A co mám dělat já, vytírat podlahu?"
"Něco ti najde, neboj."
"Ale kdy? A co? Víš co, tohle mě štve, furt mě někdo šmíruje a analyzuje - v ubikaci, ve Vejru...co říkám, co jím, co nosím, co žeru, co seru...ale do řiti, nikde nedohledám kompletní výsledky, co to znamená, jaký to má tady dopad na zákony nebo procesy, nebo podle čeho to tady žijete. Je mi nabízenej irelevantní obsah, nikdo mi nedá jasnou a přesnou odpověď, třeba MGRS souřadnice HoGlo, nebo jakým způsobem se dá opustit město! Všechno je tady smrdí umělinou a je obalený bublinkovou fólií a lepenkou. Pizdafixdořitě, všechno co říkám bude použitý proti mě, co? Poslouchá nás CMWGE? Posílá ti instrukce, co máš dělat, he?! Tohle je jako vytočená reality show na steroidech....je tohle nějaká hra, kdy rozmrazíte náhodnýho kokota a bavíte se tam v Apfůl dobře, jak se náhodnej kokot nechytá?! Hrozná"

Jak se rozohní, zmačká v pěsti obal od nápoje a vztekle s ním hodí směrem do koše. Mine. Toby na něj zaraženě kouká.

"Já...já...promiň...zase...", zarazí se Corneliu, "Toby, to neřvu na tebe...a věz, že tě beru jako svojí smečku, neublížil bych ti...já ...já neztrácím kontrolu...úplně...jenom...nebýval jsem takový vždycky, to až válka...víš...vidíš a uděláš věci...vídáš tváře a znovu prožíváš, co jsi musel...budíš se ze sna s výkřikem a saháš po noži...."

Chvilku mlčí, pak potřese hlavou a sklopí pohled, "Nemusím být doktor, abych věděl co mi je. Potřeboval bych...domů...tohle místo mi nesvědčí, je ve všem postavené na hlavu...pořád nechápu svoje místo. nezapadám. Všude je plno lidí, ale všichni jsou anonymní a neosobní, nerozumím jim. Všude je plno věcí, co se dají dělat, ale chybí mi důvod...chybí mi poslání. Dělám dětinský přešlapy, lidi se mi právem smějou, že jsem 'živá fosílie'. To mi nepřidává. Pak se nekontroluju. Je snadný na chvíli pustit démony ze řetězu."

Mezitím se aktivuje úklidový dron a odpadek pohotově sklidí. Corneliu si povzdechne a dá si hlavu do dlaní.

"Já nevím, jestli tohle zvládnu, Toby. Všechno to rozmazlování, aniž bych věděl, co se po mě, pizda, chce nebo bude chtít. Zacházení v rukavičkách, ale zlatá klec. Za mejch časů, to, co je dobrý pro lidstvo, rozhoduje Lid, co je dobrý pro kmen, rozhoduje kmen, co je dobrý smečku, rozhoduje smečka, ale co je dobrý pro jedince, to si, pizda, rozhoduje jedinec, nebo sakra ne? Co mám dělat? Nikdo nechce nic jen tak pro nic za nic. Proč chce CMWGE, abych se jenom flákal a slepě věřil, že má plán? Za mých časů se lidi zajímali co bude a makali na tom, nečekali, co jim spadne shůry. Potřebuju vědět, jestli je svět v medu a co mám udělat já, aby byl."

"Já...nevím...", poškrábe se Toby za uchem nejistě, trochu zmatený z toho výstupu, "Nevím, co ti na to odpovědět. Mluvíš moc málo nebo moc...moc. Rychle."

"Ugh. Já vím.", Corneliu vydá útrpný povzdych a chvíli se zamyslí, než zkusí pomalu formulovat jednotlivé věty, jako kdyby se pokoušel naučeným způsobem rozplést myšlenky a přeskládat je, "Premisa první: CMWGE usoudila, že je žádoucí na mě víc dohlížet a omezovat mě. Já nesouhlasím. Moje teze: CMWFE vychází ze špatných předpokladů - nemůže mě hodnotit optikou soudobých lékařských standardů, po staletích života v izolovaném sterilním prostředí. Vsadím se, že vykazuju množství odchylek, které vaše doktory matou - máte vůbec opravdový lidský doktory? Chci objektivní posouzení a transparentní výsledky. Navíc vychází CMWGE z předpokladu, že jsem celý život byl voják, ale to není tak docela pravda. Mám všechny základní a dost pokročilých kvalcertů z polytechniky a medicíny. Zrovna jsem měl začínat cyklus expertních kurzů biologie savců a environmentálního inženýrství, když začala válka naplno, nebýt toho, asi bych byl bych časem převzal správu naší ekostanice. A i jako voják nejsem...jenom maník s puškou..ale trénovaný profesionál, znám svoje limity. Jsem víc než schopný rozhodovat sám o sobě a CMWGE by to měla zohlednit."

"A..jak...co s tím mám dělat já?"

"Nemůžeš vyplnit nějakou žádost, nebo dát nějaké hlášení, nebo...nějakou zpětvazbu?", pak se Corneliu zadívá neurčitým směrem, těžko říct, proč zrovna tam, pomalu se narovná a dodá potměšile, "Stejně to je vlastně jen otázka předání informace k CMWGE, že? Takže jestli se nemýlím, vlastně musíš udělat jen to co obvykle - vlastně nic, jen uznat, že to je relevantní argument a zbytek nechat na automatice, nebo se pletu?"

Corneliu se pohodlně opře, dá si ruce za hlavu a zkoumavě se na Tobyho zadívá.

Obrázek Corneliu se dostal do problémů a něco brzdí jeho snahu vymanit se z Přehnané péče.
Obrázek Toby přehrál montáž z Corneliova tréningu.
Obrázek Na to dal průchod svým emocím a neubránil se nadávání na současný svět a srovnáváním s tím minulým.
Obrázek Zároveň je to žánrová akce Sdílená reakce a jde tu Corneliovi o důležitý pokrok. Argumentuje svými předválečnými zkušenostmi, nejlépe se asi hodí Veterinář je taky doktor (1) a Corneliu do toho dá 4 body vůle, vystaví své sebeovládání námaze, ve snaze zmanipulovat systém. Na nějaký čas bude muset takový tlak omezit a spokojit se s tím, co má, ať už to dopadne dobře, nebo ne. Nebo možná vystaví námaze trpělivost CMWGE a nebude dobré na sebe upozorňovat...
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od J35U5xMachina »

... J35U5ův Vlog č. 31.114 (nutná akce: určit status)...

"Přejete si Vlog č. 31.114 vložit na ViaRovou síť? <ANO/NE>" zeptá se mě hlas asistenta.
Zaváhám. Měl bych Sdílet. Sdílení je aktem lásky... Sdílím tedy jsem.
Jenže něco mi říká, že hafo fans chatujících o existenci ¡Real! gearu - a navíc Čepele! - možná není the best idea ever...
"Detekováno: <krvácení>; závažnost: <nízká>. Všechno bude dobré. Budeš v pořádku. Šššš... CM-WGe se o tebe postará. Klidně dýchej a přesuň se prosím ke své lékárničce <PáBebino> ve tvé kuchyni, aby mohlo být ošetřeno tvé poranění," spustí moje lékařská asistentka, kterou tu mám povinně nainstalovanou kvůli hraní v obleku při realistickém(>80%) nastavení. Zároveň se ozve uklidňující hudba.
"Kuš, lékárničku při HPčkách nad 90 % berou jen n00bové," odseknu nesoustředně.
Měl bych ten zážitek a emoce Sdílet. A Live! Kdy jindy, než když prožívám takovou pecku!? Jenže... co když to celé byl jen nějaký glitch? Co když mi CM-WGe moji Čepel! zase vezme? $cry$
Musím Sdílet. Sdílení mě dělá důležitým, Někým, influentním. Bez Sdílení nejsem J35U5. A když nejsem J35U5, kdo jsem?

Přejete si Vlog č. 31.114 vložit na ViaRovou síť?
<NE>
Jste si jistý?
<ANO>
Ukládám pro pozdější editaci. Spustit vysílání Live! ?
¿<ANO>? ....
váhám. Svíravý strach a nejistota jsou ale silnější. Teď to nemůžu nikomu říct. Nakonec označím:
<NE>
Jste si jistý?
<ANO>

Vážně?
¡<ANO>!
Mám někomu zavolat?
<NE>
Jste si jistý?
<ANO>
Vážně jistý?
"¡Madre!"
¡<Volám: Máma>!
¡<STORNO>!
Vyvolám manuální ovládání, a i když mi odlétají kapky krve z divoce gestikulující levačky, vztekle zruším všechny nabídky a povypínám, co jde. Uklidňující hudba hraje dál. Obejmu si ramena a svinu se při ní na podlaze do klubíčka. Začnu si tiše broukat What a Wonderful World (Remastered).

...když nejsem J35U5, kdo jsem? Obrázek Jsem snad... nikdo? A jsem v tom sám? Samotinký...

Fade away...
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Max Richter »

... po pár dnech, doma ...

"Maxi?" ozve se už zase moje neúnavná psychologická asistentka.
"Pfff... ejefkej, kamarádi," rozloučím se s bandou a odpojím se od Vejru. Hustý les sužovaný fantastickými nestvůrami vystřídá můj perfektně sterilní byt. A partu dobrodruhů plánujících u táborového ohně noční přepad nahradí odnikud nevycházející hlas mladé holky. Respektive, on je nejspíš plně syntetizovaný, ale mám z něj pocit, že se ho snažili zabarvit do rozverné veselé osmnáctileté ženy. A dal bych ruku do ohně, že CMWGE tohle záměrně individualizuje. A vlastně proč ne, milá osmnáctka mi zní podstatně příjemnější, než nějaký seschlý doktor. Když už ji musím poslouchat skoro v jednom kuse.

"Maxi, vyhodnotila jsem tvoji zotavenou, co už máš za sebou. A chci ti popovídat o tom, co jsem zjistila."
"Máš to v nějaké stručné variantě?" brouknu do prázdna, zapnu přehrávač a začnu si chystat kafe.
"Ty si se mnou už zase nechceš povídat?"
"Chceš mi něco říct, nebo ne? Že já tě vypnu!"
"To nemůžeš, hihi. Ale dobře, mám ti pomáhat, žejo? Hlavní je to, že trávíš moc času sám. Měl bys víc mezi lidi."
"S tebou nejsem nikdy sám, Gé," opáčím a zavrtám lžičkou v pytli s kafem. Zarazí mě nerovnoměrná hrubost mletí.
"Ale já nejsem člověk, Maxi. A nebudu tu s tebou napořád."
"Stejně jako Lin" připomenu jí, "ten tu se mnou už taky není" a začnu vybírat příliš hrubá zrnka stranou.
"Měl bys ho nechat jít, Maxi."
"Umřel mi kamarád, sakra. Jak ty tomu můžeš rozumět? Jsi jen algoritmus!" vyštěknu. Do uší mi začne hrát obskurní odrhovačka se slovanskými kořeny a pasivně-agresivním hudebním motivem. Naštvu se ještě víc a přepnu playlist na instrumentálky. Rychle gradující Tehova vize průzkumu vesmíru mě zaplaví těžko popsatelnou úzkostí.
"Nebyl to tvůj kamarád, Maxi. Znal jsi ho jen šest hodin a čtyřicet dva minut. Intenzivnější vztah máš i s dronem, který ti doručuje zeleninu. A ty nemáš rád zeleninu, Maxi."

"Pffff..." zmůžu se jen na dlouhý výdech. Tyhle části terapie mi mají pomoct vlastně jak? A vůbec, proč je dvanáct zrnek špatně rozemletých? To v půlkilovém pytlíku nedává žádný smysl. Smetu kafe ze stolu na zem a uhnu botovi, který vyjede z přihrádky.
"Smrt není konec, Maxi. Ze všech historických i současných náboženství se jedná o jednu z pouze šesti myšlenek, na které se všechny shodnou."
"Není konec, jo? A kde teda Lin je, když to není konec? Proč nepřišel do práce? Proč se mnou není na službě? A proč jsem já, místo s ním, tady s tebou doma?"
"Neměl bys být doma, Maxi. To se ti snažím přece říct. A Lin tu je s námi pořád. Máme tu audiovizuální záznamy z jeho dětství i dospělosti. Můžeš si pokecat s dvacetiletou verzí jeho osobnosti, když si nechal udělat částečný backup. A nebo si poslechnout jeho gejmerské vlogy z pubertálních let. Nebo ti mám zapnout VR a najít záznam jeho tatínka z Linova porodu? Ten má dokonce tisíce shlédnutí!"
"Chraň tě..." zahrozím pěstí na konvičku s kafem. "Takže podle tebe jeho smrt nic neznamená? O nic nejde a máme jako jít dál, dělat, že se nic nestalo?"
"Linova smrt určitě není zbytečná, má přímé dopady na přerozdělovací systém Majdexu. A nepřímo se zasloužil o vyšší bezpečnost. Den po jeho vyřazení z M.D.P.D. došlo kvůli posíleným kontrolám na check-pointech ke snížení nepovolených vstupů o 50%. Konflikty s obyvateli Loukvods od té události zmizely úplně. A u Linových rodičů se úplně vytratily pocity obav o zdraví jejich syna, které je sužovaly od zapojení do aktivní služby. S Linem toho odešlo hodně negativního, Maxi."

Obrázek Posloucháš příběhy o věcech, které se ztratily, když zemřel kdosi důležitý, významný, mystický.
Obrázek Povídáš si s někým o tom, proč a k čemu je vlastně smrt.


"A přišla jsi ty, Gé," vzdám to. Možná, že když se budu chovat tak, jak mi řekne, budu to mít dřív za sebou. "Takže ano, souhlas, máš jako vždy pravdu. Linova smrt je krok kupředu, beru na vědomí. A teď už můžu zpátky do Vejru za kamarádama? Kdybys do mě nevrtala, už jsme mohli mlátit nějaké troly palicemi po palicích."
"To nejsou žádní kámoši, jen povrchní známosti. A tři z nich jsou navíc boti. Měl bys jít ven mezi opravdové lidi."
"Rozkaz, šéfová," povím pomalu.V jiné situaci by mi tahle reflexivní záměna elektronické asistentky s někdy až příliš živou majorem přišla veselá. Dnes jen upřeně koukám na konvičku s nachystaným kafem a přemýšlím, jestli ho ještě dělat, nebo poslechnout Gé a vypadnout hned. Ani po chvíli zírání nenajdu sílu vzdorovat, takže jen uklidím stůl a vyrazím ke dveřím.

Natáhnu si boty, hodím na ramena kabát a palcem přejedu po čtečce bezpečnostní schránky. Ta zezelená a nápis mi oznámí, že má zbraň je odemčená na příštích sedmdesát dva hodin. Zarazím se a zadám otisk ještě jednou. Nic se ale nezmění. Že by major zapomněla zadat do systému, že jsem mimo službu? Blbost. Nebo že by tím zkoušela, jestli si zbraň nevezmu i přes její výslovný zákaz? Je to jenom test? Kdoví proč, ale podvědomě sklouznu k hudbě. Téměř okamžitě poznám skladu, která mi právě hraje. Je to Violin's Revenge a já mám tím pádem jasno.

"Paráda, že na mě dáváte pozor, Gé." Zvolám do prázdného bytu. Moje asistentka nereaguje. "Vážně, ty, teda vlastně CMGWE, odvádíte perfektní práci. Líbí se mi, jak vždycky víte, co každý potřebuje. I když to jsou občas trochu netradiční přání. Věříte nám a my zas věříme vám a tak to má být, žejo. Díky za to."

Vyjdu ze dveří, zastavím se v chodbě a zkontroluju pistoli pod kabátem. Ne, nezdálo se mi to, skutečně ji mám. Ať už je tohle test, nebo ne, nehodlám to teď řešit. Možná CMWGE tímhle sleduje nějaký pošahaný plán, jak skrz mě vykonat pomstu na tom hajzlovi z Loukvods. Možná v tom je ještě nějaký komplikovanější plán, kde tohle všechno jenom odstartovalo lavinu kauzality, díky které se nakonec Majdex rozšíří až Loukvods a město se navždy změní. Nebo mě takhle posílá pro mou vlastní kulku, které jsem tam dole utekl jenom omylem. Nevím, nezajímá mě to. Stejně jsem jenom figurkou na šachovnici se spočítanou nadějí na dožití. Co na tom záleží.

Obrázek Vyjádříš ostatním to, co předstíráš a při tom tvá postava cítí své obavy

Vyrazím na ulici. Vsadím se, že ten průlez do Loukvods, co jsme s Linem našli, bude jenom přehnaný nějakou trapnou páskou.

Pokračování příště.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Míja »

...druhý den u Míji doma ...

Jsem utahaná jak doručovací dron. V noci se cesta domů dost protáhla, jednak dostat se z těch nízkých pater bylo dost na daleko a taky jsem se bála, tak jsem se pořád schovávala a chodila oklikama.

Sedím v křesle a pohrávám si v prstech s káblíkem konektoru. Už jsem si párkrát odhrnula vlasy, že si ho zastrčím a poslechnu si instrukce od C-MWGE, ale nemůžu se odhodlat. Co když při připojení káblíku zjistí, že jsem to byla já, kdo ty kabely rozpojil?

Když uplyne půl hodina oproti času, kdy se obvykle připojuju, instrukce k dnešnímu úkolu se objeví na stěně naproti mě. Žádná výtka k tomu, že jsem se včas nepřipojila ani ke včerejšku. Trochu se uklidním, přečtu si zadání a nakonec si i káblík zacvaknu do spánku. Ve Vejru se kolem mne objeví zase můj pokoj nebo tedy jeho přesná kopie, CMWGE mi znovu přeříká zadání a uprostřed pokoje se objeví zavazadlo se dvěma popruhy, které se nosí na zádech a kolem hromada různých věcí. Každá věc z té hromady je jinak velká a důležitá a od pohledu je jasné, že se do toho zavazadla všechny najednou nevejdou. V zadání je, že to mám pobalit tak, aby v tom zavazadle bylo co nejvíc důležitých věcí. Když slyším příjemný hlas CMWGE, která ještě prohodí pár vtípků během vysvětlování zadání, tak si připadám jako krysa. Mihne se mi hlavou myšlenka, co je to vlastně krysa. Budu si to muset pak vyhledat, teď se ale nebudu vyrušovat.

Naskládám věci do batohu tak, jak mi to přijde nejrozumnější. Jenže pak nad ním zůstanu zmateně stát, protože si nejsem jistá, jestli je to správně a nevím, jak mám zkontrolovat, že jsem to udělala opravdu nejlíp. Probírám se věcma, které se už do zavazadla nevešly a mezitím se mi myšlenky začnou stáčet ke včerejší noci a pohledu na nebe a začne mne lákat přepnout se do knihovny a číst si o vesmíru. Neudělám to ale, místo toho se rychle odpojím. Sedím v křesle a přemýšlím, jestli skutečně dokážu před CMWGE navždy utajit, co jsem udělala. Hlavně nechápu, jaktože to byla taková sranda! Na jednu stranu jsem ohrozila svou práci i život a na druhou stranu bych to nejradši udělala zas!

Přemýšlím, kde bych mohla zjistit, jestli můžu mezerou mezi hvězdami dohlédnout až na kraj vesmíru, když do knihovny se bojím. V hlavě se mi vybaví úryvek rozhovoru, který jsem včera na ulici zaslechla: "Máte tu nějaký místo, kde je vidět obloha? Ne projekce, prostě volná obloha. Abys věděl, v mé době se takhle nežilo." "Obloha je vidět z Apflů," "Upřímně - jestli to opravdu potřebujete, jsem si jist, že CMWGE to zařídí." a pak to pohrdavé odfrknutí.

Možná že vlastně tento rozhovor mi vnukl ten praštěný nápad.

Zajímalo by mne, co to byla za chlapa. Nemyslím toho ošetřovatele, myslím toho druhého.

Umíním si, že ho zkusím najít a pak se ho zkusím zeptat.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Zpochybnit medicínské standardy v HoGlo s pomocí předválečných zkušeností Veterináře, co je taky doktor - to je fakt husté, nebo to bude velký průšvih. Překážka: 2

+1+4 - 2=3
Provedlo jsi něco správného, co udělalo dojem na okolí.


... MiDeks, Rehabilitační klinika, odpočívadlo ...

Toby nechá Corneliův dotaz nezodpovězený a chvíli bezradného ticha přeruší jen konstatování: "Hele, jsi fakt kámo a já bych ti hrozně rád pomoh, ale nevím jak. Tak snad to C-MWGE samo nějak zařídí."

... MiDeks, Rehabilitační klinika, o jediný den později...

"Dobrý den, pane Corneliu, mé jméno je Zou a jsem váš přidělený lékař," představí se Corneliuovi nevysoký muž v zeleném plášti. "Za normálních okolností zde nebývá zvykem, že by lékař hovořil osobně s pacientem - z hygienických i osobních životů, ale včera jsem jistým nedopatřením krom lékařských správ o vašem stavu - mimochodem gratuluji k tomu, jak rychle se zotavujete a nabíráte sil - zahlédl také záznam rozhovoru s jistým Tobym. Ten nepozorný mladík ho nejspíš omylem připojil k ostatním datům - určitě se během práce zase díval na zápasy ve Vejru," posteskne si.

"Každopádně k věci. Vaše argumentace ohledně použitých metod na mne udělala dojem a po krátké konzultaci s kolegy i daty v C-MWGE jsem se rozhodl provést malý experiment v režimu, který jsme zde v Majdeksu nepoužili ... ani nepamatuju."

Dramaticky se odmlčí.

"Provedeme klinickou studii. Vám bude dovoleno pokračovat v léčbě ... vaším způsobem. A my budeme pouze monitorovat váš zdravotní stav a činnost s pomocí implantované sondy."

Corneliu položí celkem očekávaný dotaz, co se stane, když s implantací sondy nebude souhlasit.

Doktor pozvedne obočí: "To jsme si nerozuměli, my vám nebudeme implantovat novou sondu. Jen aktualizujeme software té, kterou jste dostal při probuzení."

Utržil jsi povrchové zranění "Trackovací sonda". Zablokuje Běžnou úroveň zranění, ale můžeš nám popsat, co to pro tebe znamená/proč tě neomezuje a mechanicky to znázornit jako jedno z následujícího:
* NÁSTROJ +1
* POUTO 1 související se zraněním
* Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

... tajný průchod do Loukvods...

... je pouze označený trapnou páskou.

Co udělá Max dál?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

... během skládání věcí do batohu..

Míja si trochu nevěděla rady s důležitostí některých věcí, které měla do batohu složit a musela se spolehnout na svou intuici.

Filtr na vodu? Karimatka? Stan a spací pytel? Solární nabíječka? Zapalovač? Taser? Ruční svítilna? Bateriová pilka? Tester toxických látek a radiace?

Vypadalo to, jako kdyby měla za úkol připravit pro Vejr nějaké simulace dávných expedic, kdy ještě nemohli za zábavou bezpečně do virtuálního světa a museli se kvůli troše adrenalinu vystavit skutečnému nebezpečí v necivilizované krajině.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... MiDeks, Rehabilitační klinika, o jediný den později ...

Corneliu nehne ani brvou. Ale uvnitř ucítí bodnutí ledového ostnu, když se domněnka změní ve skutečnost. Je očipovaný, jak předpokládal. Kdyby ve dvaadvacátém století rozmrazili vojáka z Druhé světové války, asi by ho taky blízce monitorovali a hlídali. I v jeho době byli prakticky všichni očipovaní, ale to bylo jiné, informace byly selektivní a vyhrazené - věděl, kdo k nim může získat přístup. Všichni táhli za jeden provaz, pracovali na společném cíli, důvěřovali těm, kteří rozhodovali a brzdám a protiváhám moci. A v tom byl kámen úrazu.

Tady...nevěděl nic. A cokoliv se dozvědět bylo obtížené. Jen to, že nad tím vším bdí mocná CMWGE, umělá superinteligence, která se stala vším - aparátem veškeré moci, centrálním řízením a bohem-pastýřem, který ví vše nejlépe, protože zná všechna přání a tužby svých oveček. Lidé tady, zbavení všech starostí a všeho rozhodování, žijí jako ten dobytek, pasou se, dokud neuhynou. V líbivých kulisách a s dostatkem šidítek, aby i ti nejotrlejší časem podlehli mámení zahálky. Tohle není Cesta. Bůh-pastýř svedl lidstvo na scestí, pravověrní Gaii by nikdy nic takového nedopustili.

"Ah, ano...tahle...sonda. Jistě.", odpoví, téměř nepřítomně, "Samozřejmě. Předpokládám, že jste ani nečekali na souhlas a už to tam uploadovali na dálku."
"Nemáte důvod nesouhlasit."
"Jistě."
"Máte k tomu ještě nějaké dotazy?"
"Jako subjekt studie dostanu, předpokládám, přístup k výsledkům."
"No, to není úplně s-"
"-...složité zařídit, já vím, vy to nějak zařídíte, nebo se to zařídí samo, co já se vlastně starám, že?", Corneliu se donutí ke křečovitému povzbudivému úsměvu.
Doktor rezignovaně pokrčí rameny a rozhodí rukama.

Jak se říkalo ve Dvaadvacátém, číča v rukavičkách, žádnou myšku nechytne.

Díky údajům ze sondy a přístupu ke studii může Corneliu monitorovat svůj zdravotní stav pomocí nejpřesnější techniky, což mu pomůže získat lepší kontrolu nad svou rekonvalescencí a tréningem, dosáhl tedy svého úmyslu. Srovnání s daty z obecné populace je příjemný bonus. Zároveň je účast ve studii skvělé zdůvodnění, kdyby se někomu zdálo podezřelé...cokoliv, co se svým tělem vlastně dělá. Je přeci subjekt výzkumné studie, testuje limity. Nástroj nepřítele se stal i jeho NÁSTROJEM.

... MiDeks, koridor před klinikou ...

Vyšel ze dveří kliniky, založil si ruce za hlavou a protáhl se. Jeho zevnějšek v dnešní době možná nepoutal příliš pozornosti. Vysoké synt-kožené boty a urban camo taktické kalhoty jako vystřižené ze stříleček, to vše doplněné širokým opaskem s několika pouzdry a úchyty. Na těle měl rozeplou vycpávanou tmavě zelenou vestu a skrz přiléhavé, ušmudlané tílko prosvítalo tetování na levé straně hrudi. Další tetování mu pokrývala levé rameno a paži. Symboly a obrazy, které by většině kolemjdoucích nic neříkaly, byly vyvedeny stejným stylem a tvořily dohromady propojenou mozaiku a vzor. Místy je protínaly vybledlé jizvy, které se daly najít takřka na každé části Corneliova těla.

Nejspíš to nebyla ani samotná tvář, co ho odlišovalo z davu. Tvrdé rysy, hluboko posazené oči, propadlé tváře a husté strniště, rostoucí pod nosem a na bradě. Krátký účes někoho, kdo byl nedávno nejspíš do hola. Byly to oči, co ho odlišovalo. Byly jantarově žluté, takové, jaké se vyskytují jen u zlomku populace. Jejich pichlavý, pronikavý a hodnotící pohled nutil kolemjdoucí uhýbat z cesty.

Opřel se o zábradlí a vytáhl z jednoho pouzdra na opasku elektronickou cigaretu a potáhl si. Jeho napětí mírně povolilo a uvolnil se. Dřív by mu stačil jednoduchý mentální cvik, aby se uklidnil, ale co se probudil z hibernace, jeho kognitivní psychosomatika byla pryč. Šidítka ale fungovala také.

"Pizda drát.", vydechl a upřel pohled dolů.

...pokračování později...
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host