[HRA] Trhlina

Moderátoři: MarkyParky, Halaster Černoplášť

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

[HRA] Trhlina

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Trhlina
Obrázek
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

Usměju se na Cilapiho než spolu chňapneme to kolo na otvírání. Mám radost, že už není nasraný, jak když jsme se viděli naposled.

"Odjebem se z tadyma."

Když to nejde, vztekle zařvu a pak uslyším ty dva vevnitř.

"Já vám dám sférický skok vy sráči...ať už je to co je to" zavrčím.

Popoběhnu po tom přerostlém sudu dopředu, kde je nějaké okýnko nebo co. Plácnu na to okno demonstrativně nejmenší, ale nejsilnější výbušninu (SZ 4), kterou mám, přilépnu ju trochou smůly a zabuším a zařvu z plných plic. "Návštěva! Nepustíte nás radši dveřama?"

Ostrá prosba o respektování pravidla Host do domu, bůh do domu: Sadah: 2D6+2 → 10(5 +3 + 2)
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Hadešadah,

zaposlechneš se do rezonance hlasů uvnitř.

"Co tam dala?"
"Asi výbušninu."
"Ten plášť něco vydrží, ne?"
"Měl by, když jsme chtěli cestovat Sférou živlu ohně".
"Tak ať si to zkusí odpálit..."

Jsou to lumíci. Vyhodnoť si tah VÝBUŠNINA, ať víme, jak se podařilo dostat dovnitř.
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

"Jasně, že výbušninu, kreténi!"

Zapálím doutnák, postrčím Cilapiho a zdrháme na druhý konec toho sudu, cestou si rychle vmáčknu dvě kuličky vosku do uší, co už radši nosím pořád v kapse. To bude tlaková vlna jako kráva, nerada bych slyšela další den jen pískání. Na konci se chytíme jakéhosi trčícího železa, o kterém nevím k čemu slouží, ale jako madlo se hodí perfektně.

Bum: Sadah: 2D6+2 → 11(3 +6 + 2)
SZ 4
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

Když vidím, že si Hadešadah cpe do uší vosk, rychle si je zacpu taky. I tak uslyším hřmotnou ránu a ucítím, jak mi rozechvělý kov roztřese celé tělo.

"Děkuji," zazubím se znovu. "Já... stýskalo se mi," dodám a trochu mi zrůžoví uši, protože ač se toho událo hodně, do chvíle, co se naše cesty rozešly uplynul zhruba jenom den.

Rychle vyháknu hák s lanem ze své šerpy, protože se loď stále vzdaluje a zaháknu jej za trčící železo, kterého jsme se před chvíli drželi. Rychle pospíšíme zpět na příď.

Skočím dovnitř roztříštěným průzorem a uvidím trojici gnómů spěchajících ke dveřím na záď. Podle zvuků, které se odtamtud ozývají, opevňuje se tam zbytek posádky, zřejmě aby bránil náklad či jiné důležité časti lodi.

Podívám se vpravo na křeslo, před nímž je cosi jako rozpůlené kormidelní kolo a deska plná svítících run. A také cosi, co připomíná žezlo v hlavě s průhlednou koulí, v níž září hvězdy. Výtečně!

Gnómové se však zastaví u východu z řídící kabiny a namíří na nás složitě vypadající ruční kuše. S výjimkou jejich kapitánky, která míří něčím, co nejvíce připomíná kouzelnou hůlku přidělanou k rukojeti samostřílu. Méně výtečně...

Přesto podlehnu kouzlu okamžiku, smeknu klobouk a jeho pery pohladím podlahu. A pak vyřknu slova, která by od piráta po násilném nalodění sotva kdo čekal. Z nějakého důvodu ale zní i tak docela děsivě:
"Jsem Cilapi Márameldon. Měli byste chvíli čas si pohovořit o milosrdenství Měsíční bohyně?"

Gnómové si vymění zmatené pohledy a jednomu z nich při tom vypadne z oka podivný monokl.

"Potřebujeme váš čarokompas, abychom mohli zachránit uvězněné obyvatele Hlubiny," vysvětlím, "Chápu, že to pro vás bude představovat značné obtíže, ale bylo by od vás veskrze dobrotivé, kdybyste nám jej prostě vydali a mysleli na všechny ty dobré duše, kterým tak pomůžete. Žel bohyni nemáme čas ani prostředky, abychom jej od vás koupili - též proto, že si nemyslím, že byste nám jej byli ochotni prodat za hodnotu, jež si můžeme dovolit."
"Cože?" zmůže se na odpověď kapitánka, "V žádném případě! Víte co by stálo vyjednávání a prostředků ho koupit od githů? Pokud vůbec nějaký postradatelný vůbec mají!"
"V takovém případě vás musím upozornit, že mám s sebou výbušnou substanci," podívám se na Hadešadah, "a nebojím se ji použít!"

Cilapi: 2D6-1 → 8(3 +6 - 1)#-CHA(Vyhrožování)
(Prostě doufám, že by mohli vycouvat a nechat nás vymontovat čarokompas)
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

Pozdvihnu pobaveně obočí a vytáhnu z torny o dost větší, ale bohužel o dost méně silnou výbušninu, než byla ta první, což ale oni doufám nepoznají.

"Nekecá."

Pomocné výhružky: Sadah: 2D6+2 → 11(6 +3 + 2)

"Tak co? Radši bohatí živí nebo chudí mrtví?"
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Hadešadah, Cilapi,

gnómové se podívají na svou kapitánku. "Stačí slovo, třeba ji zastřelíme dřív než..."

"Proklatě," procedí mezi zuby gnómka. "Kdybych tu byla sama, tak se nechám klidně roztrhat i s lodí, než abych něco vydala pirátům. Ale svou posádku obětovat nechci.

Zefe, Blinku, sklopte zbraně a nechte je vzít si ten čarokompas. Získáme jiný...". Sama ale má hůlku v pohotovosti. "Vemte si ho, ale právě a jen ten.."

"Ale kapitánko, jak bez čarokompasu dostaneme z té trhliny."

"Konvenčně. Stočte aparát k vých.. Klatě, co je to za světovou stranu? K těm lodím v přístavu tam," a mávne rukou směrem k pobřeží, kam směřuje veslice s drakem.

Pak vytrhne průhlednou kouli plnou hvězd a připraví se k hodu. "Chytejte. A ať už vás tu nevidím."

Čarokompas vám dá. Co uděláte dál?
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

"Měsíční paní vám to zaplať," chytím čarokompasovou kouli a znovu se ukloním. Pak vytáhnu stříbrnou drowí dýku, cinknu ukazovákem do její špičky. Ozve se vítězný akord. Vrátím dýku do pouzdra a hodím ji na podlahu. "Na památku, že vaše dobrodiní nebude zapomenuto, ehm... johoho." Pak se s Hadešadah protáhneme roztříštěným průzorem zpátky ven. Hadšadah to trvá o okamžik déle, takže poslední, co kapitánka a ostatní gnómové z nás dvou vidí, jsou krollčina ocvočkovaná záda s vybuchující lebkou.

Rychle zamíříme na záď.
"Johó, johó, pirátsky fajn si žít!" broukám si cestou písničku, co mě naučili 'námořníci', kterým jsem zaplatil pití těsně před mým sestupem do Kobek, "Drancujem, plundrujem, berem si lůt. Do dna mí braši, joho! Únosy, ničení, vše je nám fuk! Do dna mí braši, joho! Johó, johó, pirátsky fajn si žít!"

Uvolním lano, které se začíná zvolna napínat a zamávám na Glom. Naštěstí na chvíli přestala žvanit okolo Hira, který stejně nejspíše rozmlouvá v myšlenkách s mozkožroutským kapitánem. Glom uvolní druhý konec lana, který ledabyle uvázala na přídi Mrchožrouta, a rychle s ním zamíří k zádi, aby nám - obeplouvající na gnómím aparátu Mrchožrouta - poskytla více času.

"Připravená, Glom?" zavolám, "Můžeme se zhoupnout?"
"Nikdo takovej tady není, vy líný suchozemský křečci!" drží Glom svoji roli.
Povzdechnu si a zavolám o něco hlasitěji: "Admirálko Křepelko, kompas zajištěn, žádáme o povolení se vrátit zpět na palubu."
"Lepší," zazubí se goblinka, "povolení uděleno, Kryso na špejli!" Pak se obrátí a začne komandovat proměněné slády, aby jí pomohli vytáhnout nás na palubu. Zřejmě i k jejímu vlastnímu překvapení trvá jen okamžik, než skutečně poslechnou.
Vyměním si pohled s kapitánem, kterému se zavlní chapadla připomínající vous, načež mě pozdraví gestem, při něm si dvěma prsty klepně o krempu svého klobouku.

Gesto po něm zopakuji, omotám si lano kolem pravé ruky a levou chytím Hadešadah v pase, abych ji k sobě pevně přitáhl. Pochopitelně se stane spíše to, že se přitáhnu já k ní. Zvrátím hlavu - vzhledem k její rozptylující zbroji možná o maličko pomaleji, než by se slušelo - a pohlédnu jí do obličeje. Čtu v něm mírnou zvědavost a zřejmě i pobavení.
Předám jí láno, nechám se od ní drapnout a na tři se odrazíme, abychom se zhoupli k boku Mrchožrouta.
"Ví-hohoho!" zavolám a ve stejný moment zaberou za lano sládi. Stoupáme po lodním boku, což jde překvapivě lehce, neboť tíže našich těl a věcí se zde zdá podivně umenšena. Netrvá dlouho a ocitneme se na palubě.

"Máte kořist?!" hrne se k nám Glom. "Vydrancovali ste to tam řádně? Co znásilňování?" dodá a mrkne na Hadešadah.
"Vzali jsme jen čarokompas. Na... na cokoli jiného... nebyl čas," odpovím zaraženě, ale i pobaveně zároveň, neboť pohled na goblinku vžívající se do role hlavní pirátky je docela zábavný.
"U všech mořskejch řasů!" zakleje Glom a zatahá se za okraje olbřímího admirálského klobouku.
"Ďasů..."
"Těch taky!" pokračuje, "Máte se teda vo piráctví ještě hodně co učit. No, dycky můžeme ještě zkusit upirátit dračí poklad tý ulhaný ještěrky... Řekli ste u toho alespoň 'johoho'?"
"Já ano," přihlásím se rychle, ale hned na to předám - snad o něco důstojněji - kapitánovi čarokompas. "Doufám, že bude fungovat, "dodám a pak ukáži na Hadešadah, "Toho je Hadešadah z Ašerézů, kapitáne. Myslím, že jsi viděl, co dokázala na té gnómí lodi. Rád bych ji vzal s námi do Hlubiny, bude-li chtít... Hadešadah, toto je kapitán N'Ghathrod. Pirát tak čestný, jak jen pirát může být. Jen bych si hlídal jeho pozvání na večeři..."

Když jsou nejdůležitější věci vyřízeny, obrátím se konečně na Hira.
"Rád tě vidím, příteli," začnu zvesela, protože je tomu skutečně tak, "Tohle šílenství kolem je i tvoje práce? Opět nějaký magický experiment? Komu dlužíš zlatého podzemňáka tentokrát?"

Předávám slovo.
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

Kapitánce položím na stůl aspoň váček s penězi (3 cennosti) a pak vysmahnu.

Na chvíli jsem začla mít pocit, že je snad Cilapi v pohodě a jen hraje nějakou maškarádu, ale ve skutečnosti se chová fakt jako magor ...admirál křepelka, krysa na špejli, mumlání jakýchsi nesmyslných popěvků ... z moudrého elfa se stal blábolající idiot.

Poškrábu se bezradně ve vlasech. Zatnu zuby. Bezradnost nahradí zuřivost.

Nejspíš mu ten divný mozkoužrout vycucal rozum. Ten hajzl! Krátce mi bleskne hlavou, jestli dokážu Cilapiho vyléčit, ale myšlenku hned zatlačí zase touha po pomstě.

Prudce odstrčím blekotajícího Cilapiho stranou někam aspoň trochu do bezpečí a s šíleným řevem se po mozkoužroutovi vrhnu s palcátem.

Zteč: Sadah: 2D6+1 → 10(3 +6 + 1)
Chci ho dotlačit k okraji paluby a následně třeba přes ni
palcát SZ2, průraz, nabitý
Uživatelský avatar
Hiro
Příspěvky: 814
Registrován: 12. 2. 2019, 15:38

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hiro »

"Také tě rád vidím, Márameldone," usměji se na Cilapiho. Ani jsem nestihl s kapitánem N'Ghathrodem analyzovat aktuální vzduchoplavební možnosti našich lodí a už zde mám dobrodruha, který v Podhůří zvládl prokličkovat i těmi nejodvážnějšími životními cestičkami.

"Jdeš jako na zavolanou," dodám rychle. "S tím magickým experimentem jsi to v zásadě odhadl správně, jen si dovolím podotknout, že zdaleka ne vše je mým kreditem. Pouze naše loď, Telurai a tam přístav nedaleko jsou součástí mé společenské akce, zbytek je pouze shodou náhod či jak to správně nazvat. Rád bych se co nevidět přesunul někam k molu a pohovořil o..."

Proud mých myšlenek zarazí prudký neslyšný výkřik kapitána a hlasitý řev naší Šadah-al-Šrapnel. Upřímně mne těší, že mou drahou přítelkyni dosavadní pobyt v podzemí očividně nijak nepoznamenal. Načasování sice není ideální, ovšem jsou i alternativní cesty, jak doplout do kýženého cíle. A čím méně illithidů na palubě, tím méně vysvětlování doma.

'Loď!' pomyslí mi Boo, kterému je jasné, že nastalý zvrat v událostech si žádá rychlé řešení.
'Zaklesnutá,' pokrčím rameny.
'Odnesem ji!'
'Měl jsem jen lehkou snídani, kamaráde.'
'Mysli už jako nekouzelník, sakra.'
'To se ti řekne, ale loď nemá duši.'
'A ta tvoje mušle, napichovátko nebo pytel s věcmi ji snad mají?'
'I ty ďáble jeden,' usměji se.

"Cilapi, kamaráde! Omlouvám se za přerušení, kde jsem to jenom... ale ano, jistě. Na zachraňování dívky v nesnázích máš dle všeho vlohy. Máš příležitost vyzkoušet to ještě jednou, tentokrát v situaci, kdy se dívka mírně brání. A dokonce můžeš zachránit dvě najednou!"

Mrknu na milého elfího mládence, rozhodím si vlasy a zmizím.


Když se objevím mezi Ká Óčkem a Teluraiem na naší nové veslici, sedí Boo už konstruktu na rameni a dívá se na draka svým všeříkajícím pohledem. Telurai má momentálně v očích výraz draka, jehož doposud bezmezná dobrota má své meze a já vím, že na dlouhé ceremonie není čas.

"Telurai, příteli! Dovol mi darovat ti tuto loď. Ber ji prosím jako novou součást svého pokladu, další položku do sbírky, kousek tvého nezpochybnitelného majetku, ano? Doveze tě kam si usmyslíš a dokud se nerozhodneš jinak, bude tě provázet na cestách, klidně až na kraj světa. Prostě a jednoduše - tato loď je od této chvíle tvá. Rychle ji pojmenuj a můžeme tě prohlásit kapitánem."
"Ehm, Hiro, šílený barbare... nerozumím, kam tím vším míříš, ale loď by měla mít své jméno. Což takto Mořská Valerie?"
"Val' de Mar!" vzpomenu si na útržky akademické drakomluvy. "Znamenitě!"
"Jsem potěšen. A teď..."
"Teď mi dovol využít tvého nově nabytého vlastnického práva a provést s tebou i tvým majetkem improvizovaný kousek."

Položím drakovi ruku na zelené šupiny. Ucítím chlad a lehké pálení. Usměji se mu do nechápavé tváře a zašeptám: "Bún bó nam bó..."

Pokročilá magie pohybu: Hiro: 2D6+3 → 9(2 +4 + 3)#MAG
- Dosah: DOTYK, Seslání OKAMŽIK, Trvání: Pohyb až na vzdálenost HOD, Kouzlo působí proti vůli očarované bytosti
- Hyperprostor - cílové místo je stejně pevné a stabilní jako výchozí pozice
- Přenos proběhl ve správný čas na správné místo, ale ty sis u toho způsobil LZ


Že není snadné přenášet věci postrádající duši, jsem zjistil už kdysi dávno na Leprikoním ostrově. Až nedávno, zde v Podhůří, jsem pochopil, že přenášet tvory s duší dokážu vlastně i já. A jen díky Booovi a jeho neortodoxnímu přístupu k pravidlům, jsem si uvědomil, že magie je vrtkavá a náladová síla, jejíž povaha záleží nakonec vždy na vůli sesilatele. Co si pamatuju už od školních let, nezažil jsem, aby se nějaký kouzelník, či snad mnich, přenesl na cílové místo v nedbalkách, či dokonce jak ho příroda stvořila, a zanechal svůj šat, klobouk či dýmku na místě původním. Tyto jinak humorné příhody se prostě nestávají, nejspíše proto, že magie vzniká někde v podvědomí a to nám nedovolí utrhnout si ostudu.

Když jsem si zde na palubě Mrchožrouta uvědomil tento poslední dílek skládačky, začalo vše dávat smysl téměř stejně rychle, jako stihla Šadah vyběhnout na kapitána mozkožrouta a ohnat se po něm palcátem. Se stejnou samozřejmostí, jako že se palcát zastaví o měkkou tkáň kapitánovi lebky a způsobí v ní trvalé následky, jsem se já rozhodl, že zvládnu přenést draka se všemi jeho věcmi. Protože proč ne, že ano. Drak a jeho loď jsou jen analogií ke mně a mému trojzubci. A kde je pevná vůle, kouzelnická pravidla jdou stranou. Beztak tu není nikdo, kdo by na ně dohlížel.


Svět kolem mě se protáhne v úzkou štěrbinu oslnivého světla, kolem které vidím mihotavé hvězdy. Když se svět vrátí k normálu, nacházíme se stále uprostřed této prostorové anomálie, jen na druhé straně Mrchožrouta, uvolnění a s cestou otevřenou do přístavu na Východním pobřeží. Naše Val' de Mar pokračuje díky reziduální magické hybnosti pomalinku směrem k přístavu. Otočím se k zádi a v obličeji mi přistane svědivá zelenkavá tekutina.

"Omlouvám se," vzdechne Telurai. "Poprvé se to prý stává každému," dodá tiše a ohlédne se do míst, ze kterých před chvílí zmizel.

Kývnu na něj s chápavým pohledem a vzpomenu si na Brandy. Vzápětí už přelétnu na záď, popadnu nejbližší lano a uvážu na něm pevnou smyčku. Cilapi i Šadah nejsou daleko. A ať už se rozhodnou pro kteroukoliv z lodí, jistě spolu zvládnou lecjakou plavbu.

Předávám slovo.
Hiro a Boo
Deník postavy
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

Když mě Hadešadah odstrčí, zapotácím se stranou.
"Hadešadah, ne!" zmůžu se na chabý protest a bezděčně si setřu její sliny z tváře. Obrátím se nechápavě na Hira, zamrkám jako odpověď na jeho slova, načež zmizí a nechá mě zmateně stát.

Hadešadašin palcát se mezi tím míhá vzduchem a možkožrout před ním - a hlavně před zuřící krollkou - překvapeně couvá. Stejně jako Glom, která se ke kapitánovi přimotala, a teď se na něj pověsí.
"Íi-ík!" vřeští goblinka, "Splašený kroll! Zachraň se kdo můžeš, ženy a goblini první!"

V té chvíli kapitána zasáhne první rána. Jako správný mozkožrout má pod kabátem zbroj z jakéhosi neznámého materiálu, který je lehký a pevný zároveň. Na krollí sílu posílenou tou správnou kapkou šamanské magie a vnitřností nestvůr je však krátký. Rána očarovaným palcátem prorazí zbroj a zlomí mozkožroutovi žebra. Býval by upadl, kdyby jej Glom ze zadu nepodepřela.
"Sme s váma, kapitáne!" vypískne, "Vona je úplně bez sebe, vůbec neví co dělá. Dycky když je s tím elfákem, tak se podobně rozdivočí. Asi nějaké alchymie nebo co..."

Odpovědí je jen vzteklé kapitánovo zasyčení, když goblinku odstrčí, a Hadešadešin neartikulovaný výkřik. A několikačetný svist, když sládové v lidských podobách jako jeden běs obnaží své strašlivé čepele, aby se po němém rozkazu vydali bránit svého kapitána.
A další rána palcátem, samozřejmě. Před ní mozkožrout ucouvne, takže se sveze po jeho zbroji, ale stále má dostatečnou razanci, aby levitujícím mozkožroutem mrštila na zábradlí.

Glom, která po čtyřech lezla k nejbližšímu sládovi skočí zpět a obejme kapitánovu dřevěnou nohu. Ten nemá čas ji setřást. Místo toho vrhne na Hadešadah pohled plný čiré nenávisti a jeho chapadla se rozvlní. Krollka napřáhne palcát ke smrtícímu úderu.

Sládové se blíží, já tasím své meče a skočím mezi nejbližší z nich a běsnící krollí živel.

Mozkožrout pošle ničivou psychickou vlnu přímo do rozzuřeného Hadešadašina obličeje. Má takovou sílu, že jí shodí šátek, který používá jako čelenku, a rozcuchá vlasy jako silný poryv vichru.
'Ph'nglui mglw'nafh...' zarezonuje jí lebkou, pak jí z uší vytryskne krev a ona ztratí vědomí.

Krollové - stejně jako palcáty - jsou však pověstní svojí razancí a setrvačností. I v bezvědomí nechá Hadešadah svůj palcát dopadnout na mozkožroutí lebku a se zlověstným křupnutím jej srazí k zemi. Pak zavrávorá a teprve po té se sama sveze vedle něj.

Mozkožrout > Sadah: mentální úder SZ 3 (jedenkrát za DLOUHO) - KZ0 (DOTYK) = 3Z> KO
Sadah > mozkožrout: SZ2 (palcát) + 1Z (volba - v boji postupuje rázně a tvrdě v před) - 2KZ ("kyrys") + 1Z (průraz) + 1Z (1 náboj - vylepšení výbavy) = 3Z > KO


Žel bohům i všem krollím předkům však mozkožrout stále dýchá a rozkazy, které v myšlenkách sládům vydal, jsou stále platné. Pokračují tedy vpřed, aby bránili svého kapitána. Ztěžka polknu a vyšlu tichou modlitbu k Měsíční bohyni.

Nejspíš mě však vyslyší nějaký poťouchlý Boouv přípříbuzný.

"Halt!" vykřikne Glom a vztyčí se mezi ležícím těly mozkožrouta a Hadešadah. V rukou svírá kapitánův pás s ovládacími kameny, který se mu marně snažila během boje odepnout. Sládové tyčící se nade mnou, se zataví.
"Glom!" vyhrnu s úlevou.
"Cilapi?" řekne Glom a sundá si přilbu s vrtulkou. Svůj admirálský klobouk ztratila, teď ho však naradí kapitánovým trojhraným. Ze způsobu, jakým si ho usadí na hlavě, mne zamrazí.
"Tak a včil, vy bando ničemnejch šmejdů z hlubin zatracenýho smrdutýho Limba," obrát se na slády, "dáte pořádný 'Ahoj!' svý nový fešácký kapitánce..."
"Ahoj!" vyrazí ze sebe neochotně její nová posádka.
"... a hned po tom naděláte ze svýho bývalýho kapitána kalamáry. Jako že se strašlivá pirátka Glom Křepelka menuju!"
Sládové vykročí. V jejich tvářích čtu nelibost nad novou majitelkou jejich ovládacích kamenů, ale zároveň křivý úsměv nadcházející sladké pomsty jejich bývalému vězniteli.

"Glom, ne!" zaprotestuji a udělám krok vpřed. Nejbližší sládi přede mnou zkříží své meče.
"Promiň, parťáku," ušklíbne se Glom, "Tady nejseš na paloučku v lese, aby věřil kdejakýmu chapadlovitýmu šmejdovi z hlubin mnohovesmíru jenom proto, že se umí voblíkat líp, než ty."
"On se neumí... chci říci, měli jsme s ním dohodu!"
"A Sadah ju zrušila," pokrčí Glom ramínky, "Já su holka z Kobek šílenýho mága, vím, co je třeba udělat, a nebojím se teho. Jako Saaga. Dyť aji ta tvá frajerka měla víc rozumu než ty a navíc to všechno zvládla vystihnout moc hezky."
"Hadešadah není moje...a vždyť řekla jen 'argh'!" protestuji chabě.
"Ty prostě jen nerozumíš ženám," mávne prackou Glom.
"A co pirátská čest!" pokusím se zoufale.
Glom se na mě podívá s výrazem, kvůli němuž se mi ještě několik nocí po té špatně usínalo. "To je jen takový doporučení..."

Meče dopadnou. Vrhnu se vpřed, abych zakryl ležící Hadešadah před tryskající krví a kusy mozkožroutova těla. Mozkožroutí krev připomínající inkoust mi s konečnou platností zničí můj sovodvědí plášť. Je to příznačné, neboť se cítím jakýsi pošpiněný.
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

Jak žuchnu na zem, hned se snažím vyskočit na nohy, abych mohla toho zmetka dorazit. Překvapeně si uvědomím, že na mě cosi docela těžkého leží. Nic nevidím a slyším jen pískání a hučení. Zkouším rychle setřást to, co na mě zakrývá, ale jsem strašně slabá, nadávám, ale své nadávky neslyším. Nakonec se přece jen trochu nadzvihnu a vidím, jak členové posádky už mají rozsekaného mozkoužrouta na nudličky. Divné...že bych byla chvíli omdlítá?

Uvědomím si, že to, co na mě leží je Cilapi. Něco si povídají s Glom. Na pohled vypadají oba lépe, divné, že pomohlo to zabití mozkožrouta, myslela jsem, že už bude Cilapi blbý napořád. Snad teda ještě není úplně v loji. Vylovím z torny léčivý lektvar (1 MAG) a podám mu jej. "VyvyVYpij TO, mělo by to - mělo by to - pomoct na tu tvoji kebuli." Zaklepu si na spánek, aby pochopil, že mluvím o hlavě. Syknu, jak se prst dotkne hlavy. Jinak fakt divně se mi mluví, jak se neslyším, mám pocit, že se zadrhávám. Radši to zopakuju ještě jednou "VYPI TO, POMŮŽE UZDRAVIT!"

Pak položím hlavu zase na palubu. Doteče ke mě louže modré krve a míchá se s mou červenou. Výsledek je krásně fialový.

"ÁRONE, ÁRONE, POTŘEBUJU TU KREV...TU MODROU! MUSÍM ... DES...ti...lo...vat.."

Pak Šadah mrkne, což bude trvat, jak dlouho chcete
Uživatelský avatar
PánDobra
Příspěvky: 194
Registrován: 27. 12. 2017, 15:13

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od PánDobra »

'Viděl jsi to?' pomyslí Mozek starci na kozlíku, zatímco vůz sebou hází v mračnech podivné mlhy.'

"Myslíš kouzlo, které provedl ten stařík?" zeptá se stařec.

'No jistě. To bylo zcela jistě proti pravidlům. Ta loď přece nemá duši a on ji teleportoval.'

"Nikoliv, nedával si pozor. On teleportoval draka a ten drak si vzal loď s sebou."

'Změnil ses příteli, bývaly doby, kdy by ti vadilo, že někdo Pravidly takhle obchází.

"To nebylo obcházení, to byla kreativní práce s Pravidly. Díky kreativitě dostávají Pravidla nový význam, mění se jejich hodnota, roste jejich užitek. A to je DOBRÉ. A já jsem Pán DOBRA, pamatuješ?" připomene stařec mozku jejich společnou historii. "A navíc, bývaly doby, kdy by mi hlavně vadilo, že někdo používá Pravidla k tomu, aby napodobil jiná Pravidla ... což se tu zjevně děje. A jak vidíš, místo toho, abych zasáhl, mířím dál ke strůjci toho všeho chaosu. Musí být vskutku Šílený s velkým Š."

'To máš tedy pravdu. A navíc to není poprvé. Podívej támhle,' pošle mozek starci signál a ten natočí hlavu k trhlině s kudůkem zlodějem a elfím alchymistou.'

"Dobrý postřeh. Tvá vnímavost se zdokonalila, příteli. Támhleta dvojice se rozhodně řídí stejnými pravidly, jako ti piráti co právě zbavili mozkožrouta jeho plavidla. A přesto jsou jiní. Jejich osud řídí primitivnější, nedotažené síly."

'Říkal jsi MOZKOžrouta? Nemáš doufám v úmyslu se s tím Šíleným strůjcem toho všeho potkat zrovna tady, v téhle Trhlině, když tu jsou MOZKOžrouti?' vyšle sérii vyděšených myšlenek mozek.

"Neboj se, nemám. Jen jsem čekal, kdy se nám uvolní cesta pod támhleten most .... a onen mudrc, který teleportoval loď, nám cestu uvolnil."

'Já jsem to slyšel. Teleportoval LOĎ. A ta nemá ...'

"To byl jen takový obrat ... a i kdyby to stálo za vyšetření, je logické nejprve využít příležitosti a projet a začít od velkých problémů - třeba proč celý tenhle podzemní komplex neběží podle pravidel, pro která byl stvořen. Aa teprve potom se vrátit k nějakým podružnostem, jako je mudrce, který používá draky k přenášení předměty lépe, než mu to Pravidla dovolují," pronese stařec pevným hlasem a stočí otěže skrze uvolněný prostor pod most.

Tam zmateně poletuje Halasterovo průzkumné oko. Není ale samo, kdo chaotickou scénu sleduje - v malé pevnůstce nad mostem se v zrcadle odráží obraz zachmuřené elfky, která usilovně přemýšlí.

'Cítíš to napětí?'

"Ano. Nepochybně tu probíhá nějaký konflikt."

'A všichni ti piráti a čarodějové co umí ... kreativně pracovat s magií .... a ehm-ehm-žrouti.'

"Myslím, že ti jsou všichni jen figurkami v něčem mnohem větším, co tu probíhá delší dobu."

'A my se do toho budeme plést, předpokládám.'

"Jistě. Ale předtím si promluvím s oběma stranami konfliktu, ať víme, co se to tu vlastně děje."

Stařec přivede vůz k mostu a vyvede jej po úzkém pruhu mělké vody na břeh pod pevnůstkou. Seskočí z kozlíku a z brašny vyndá velkou knihu. Několikrát v ní otočí list a pak zabodne prst doprostřed jedné stránky.

'Myslíš, že to bude fungovat? Ta moc, kterou se chystáš použít ... ta není v tomhle světě popsána. Zdejší Pravidla ji neznají."

"Která Pravidla máš na mysli? Ta, pro která byl tenhle jeskynní komplex stvořen? Ta podle kterých teď jeho příběh funguje? Nebo ta, která tím vším mají být napodobována?"

'Vlastně mám na mysli všechny tři ... ten tah, který se chystáš teď udělat není ...'

"Co není může být. Já nejsem ten, kdo tu začal Pravidla míchal jako první," utne stařec konverzaci, "a teď je na čase zjistit, kdo to udělal a jaký spor si tímhle způsobem chtěl vyřešit." Pak začne předčítat z knihy....

Peacemaker - chci, aby se teď a tady sešel Halaster s Jesiírou, abychom vyřešili jejich konflikt.
MarkyParky: 2D6+2+1 → 10(3 +4 + 2 + 1)
when you call for two rivals or enemies to come to you and meet, to settle things between them, roll+cool. On a hit, they must both come, at the time you specify. On a 10+, choose 2. On a 7–9, choose 1:
• they must come alone.
• they must come unarmed.
Pán Dobra
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Bernard Pagát
Příspěvky: 117
Registrován: 14. 3. 2017, 17:44

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Bernard Pagát »

"Ty krávo, Galadire, cos do tý Korvinský vomáčky přimýchal tentokrát? Sem ti říkal už dávno v Bílým hradu, že je to špica a nemáš do toho rejpat, ale to mladej učenej pán ne, von to chce dokonalý..."

Zakroutím hlavou a vodsunu si židlu vod stolu. V šufleti najdu vyřezávanej kastlík a podám si eště voňavý cigáro. Je fuška ho zapálit, když zároveň šmajdám po cimře a čučím do tý šílený díry před náma.

"Štípni mě, ale támhle v luftu je ta malá... držkatá, no... dyť víš... Gwíla, vole!" řvu jak bodnutej včelou a mávám rukama před sebe. Ječím ale sám.

Vohlídnu se na elfáka, vodplivnu špičku a konečně zabafám. Opřenej rukama vo stůl čekám, jak mi todle vysvětlí. Z jeho zaujatýho výrazu zkušenýho mudrlanta usoudim, že dneska nemám halušky a fakt se tu děje cosik neuvěřitelnýho.

"Du pro ni," procedim a skočim k almaře pro bágl. Správnej borec má svůj vercajk dycky připravenej. Kdyby přilít nějakéj žárlivéj bejvalky bejvalák nebo tak něco.

Vyštrachám, co se mi vleze do ruk, a běžim zpátky k ďuře. Kouknu dovnitř a zkusim se trochu zorientovat. Leda tak hovno.

Všecko lítá luftem, jeden pokroucenej klikihák přes druhej, támhle chobotice na nohách a tam zas drak. No to je sebranka. V merku mi ale zůstanou dva na první pohled podezřelý elementi. Jeden starej plesnivej dědek na Gwílu mává vidlema, druhej k ní frčí v kočáru a eště si u toho cosik mrmlá pod fusiska. Tak to určitě, chlípníci senilní. Takový mám nejradějc. Mladý holky se vám zachtělo? Si nechte zajít chuť, peďáci!

Vobtočim svůj špagát kolem nohy stolu a druhej konec si zašprajcnu za kalhoty. Všecko drží. Stůl už zažil lepší roky, ale pokud se to podělá, von mě Galadir nenchá chcípnout. Však voba víme, že je ten jeho slavnej výzkum založenej na mojich rukách a cizích peněženkách. Jak to ostatně u učenejch lidí bejvá.

Ešťe jednou si pořádně potáhnu, kdyby mi snad měl doutňas vylítnout z huby a hópnu dovnitř.

Navzdory nebezpečí: Hiro: 2D6+3 → 10(3 +4 + 3)#OBR
- Dostanu se ke Gwíle


Fičim vzduchem jako eště nikdy. Sotva si to začnu užívat, lano cukne, ve mně to hekne a zůstanu viset ve vzduchu. Gwíla je coby šutrem dohodil.

"Gwílo! Gwílo! Gwilétel... Gwíljetel... Gwílo! To su já, Bernard! Co tu doprčic robíš? Mazej vocaď, než se ti něco stane! Notak, pocem, mám tu volnou ruku! A vy dva hnusný vochmetáci! Vysmahněte, než vám vrazim kudlu do úsměvu!"

"Jů, ty jsi přišel! to jsem mocinky ráda. Mám tu skoro všechny moje kamarády a bez tebe by to nebylo ono! Dostal jsi mě z podzemí, pamatuješ?

Vypadá furt stejně, ale v ksichtíku je nějaká jiná. Snažím se dát si majzla, ale přivázanej uprostřed ničeho toho moc nezmůžu. Aspoň že Gwíla pomalu letí za mnou, když už já sám sem tu zaseklej.

"To si teda pamatuju, ale nevytáh sem tě vod tvý prdlý mámy, abys pak chcípla v něčem takovým. Dyť se tu nedá dejchat! Mě drží při vědomí jen tahleta tuberiho trubička a na to seš ty eště malá."

"Hihi, já už nejsem malá, Bernárdku. Já jsem toho hóóódně viděla a zažila. Ve válce jsem byla, ponorkou plula, celý svět jsem měla na starosti, heč! A teď tu s Harfičkou dopisujeme jednu náramně krásnou pohádku. Sice jsem úplně nemohla mluvit do pravidel, ale i tak to byla bžunda. Když se odvážeš, tak tě představím jí i mým kamarádům. Budou se ti líbit. Tamten je Hiro a tamten Pán Dobra. Máte všichni stejné vousy, budete si mít o čem povídat!"

"Díky, ale vynechám. Seš si fakt jistá, že je tohle dobrej nápad? Vypadá to tu spíš jak barevnej bordel, jestli víš, vo čem mluvím. Pojď radši se mnou. Dáme si třeba s Gladirem čaj, ty ten máš ráda, ne? Čajík, i Galadira."

"Jupí! Čajík má rád i Hiro! Budete nejvíc nejlepší kamarádi!"

"Boha jeho, takhle to nepude. Gwílo, děvče moje zmatený, poslouchej mě dobře. Ty víš prd, co se tu děje, já už mám něco zažitýho, jasný? Teď toho tu hezky necháš a pudeš se mnou povykládat mě i mýmu přemýšlivýmu kámošovi, co se to tu vlastně děje a my dva, dospělí a zkušený dobrodruzi, pak vyšpekulujem, co s tím provedem, dobroš?"

Jazyk jako med: Hiro: 2D6+1 → 3(1 +1 + 1)#CHA
- Prozradil ses, naštval jsi ho, na tahu je PJ


Přistihnu se, že po ní řvu. Nevím vlastně proč. Samotnýho mě dycky sralo, když po sobě lidi řvali, hlavně starý smradlavý chlapi po malejch holkách. A teď sem dopad stejně? Možná sem už taky starej dědek, co měl zůstat zapomenutej někde na výminku.

Čapnu Gwílu za ruku a zkusím se druhou přitáhnout po špagátu zpátky. Nejde to.

"Ty se mi ale vůbec nelíbíš! Nemáš smysl pro legraci a dobrodružství! Víš co? Nikam s tebou nepůjdu! A ty taky ne! Zůstaneš tu hezky se mnou a budeš si to užívat! A až zjistíš, jak suprový to tu máme, budeš tu ještě móóóc chtít zůstat! A ne trčet zapomenutý v Archívu, mezi trapným Čúbem a prochlastanýma Slezinama! Já ti ještě ukážu, co je to ta správná zábava!"

"Co to proboha meleš?"

Víc toho nestihnu. V žaludku mi to zarachtá, hlava se zatočí a ublinku si kousek Korvinský vomáčky od svačiny. Vlastně byla i dneska úplně boží.

A dál už není nic.

Dítě elementů: Hiro: 2D6+2 → 9(3 +4 + 2)
- When you withdraw into the world’s psychic maelstrom, roll+weird. On a 7–9, choose 1. You emerge again, about an hour later, and...
- ......You can bring someone in and out with you.


Nechávám na ostatních, kdy a kde, a jestli vůbec, se Gwíla s Bernardem objeví.
Samorost, prcek, rváč, zloděj.
Přišel jsem pít pivo a rozbíjet držky. A zrovna mi došlo pivo.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

Překvapeně zamrkám na Hadešadah. Krollové toho vážně vydrží... mocně... hodně.
"Děkuji, mám ale hlavu v pořádku..." zaprotestuji, když mi podá léčivý lektvar, ale ještě než tu větu dokončím, začnu o ní pochybovat.
Stojím na podivném plavidle uprostřed trhliny v předivu mnohovesmíru. Ne jedné, ale hned několika. A zelený drak, který byl přemístěn i s menší lodí, protože cesta kolem nás by byla moc složitá, není ani mezi prvními třemi největšími podivnostmi, které jsem tu viděl. A navzdory tomu všemu jsem klidný a měl bych náladu si zpívat, nebýt toho, že je mi líto, že jsme zradili mozkožrouta, který nás pozval na večeři, při níž hodlal pozřít naše mozky. Zamyšleně odšpuntuji lektvar.
Hadešadah rázně zopakuje svůj požadavek, já rychle zakývu hlavou na souhlas a rychle do sebe kopnu léčivý lektvar.

Cilapi: 2D6+1 → 11(6 +4 + 1)#1MAG
10+ (Pokročilé léčivo):
Vyléčí jizvu.
Nejsem UNAVENÝ.
Neprospím celé TÁBOŘENÍ.


Lektvar chutná odporně, ale po chvíli cítím, jak mizí bolest ze zraněného boku od stříbrného šípu a vlastně i zranění jako takové. S potěšením si zamnu dříve bolavé místo. Navíc mám pocit, jako by mě ten lektvar na moment zbavil touhy vznášet se nad nočním městem, lovit zlosyny a postávat na vysokých budovách v černé kápy. Proč? Protože jsem netopýří muž!

Zavrtím hlavou a zadívám se na Hadešadah, která si znovu ustlala na podlaze. Možná by mi tahle šamanka mohla pomoci zbavit se té proklaté lykantropie. Nebo mě alespoň v noci pevně svázat řetězy.

...

Mrchožrout sebou trhne, jak začne pomalu couvat pryč od Hvězdného doku. Glominy goblinní pudy se konečně projevili a nařídila posádce 'vzít kramle'. Je to od ní chytré. Githjankové sice zřejmě pochopili, že je naše loď již mozkožroutůprostá, takže nejsou příliš motivováni k tomu riskovat, že se jejich vzácným drakům stane při letu kolem prostorových trhlin něco neočekávatelného. Je ale dobrý nápad je už déle neprovokovat.

Áron - již ve své rybáčí podobě - vytírá mopem modrou ilithidí krev do Hadešadašina kotlíku a přidává i zachovalejší kousky mozku. Glom, s pásem s ovládacími kameny přes hruď, ho zamyšleně pozoruje.
"Ty dvě githí čarodějnice v přístavu vypadaly, jako by se jim díky tobě votřásl svět. To jako pokaždý stačí proměnit se v někoho stejný rasy a... ?"
"Je třeba mno:hem víc," odpoví Áron, "Úspěšně jsem zpo:chybnil do:gmata, kterými byly dlo:uhé léta indo:ktrino:vány, a o:svobo:dil je z o:ko:vů slepé víry..."
"Ty to teda s holkama umíš," podotkne Glom, "Možná to dělá to tvoje 'o:'..."
"Navíc jsem jim daro:val mo:cno:u knihu, jež jim - jak do:ufám - po:může na cestě k samo:statnému myšlení a záro:veň druho:u o:bdo:bně mo:cno:u, jež jim dá fyzicko:u sílu ustát o:dpo:r auto:rit, jimž se tím vzepřo:u. Přesně jak mě to: naučila Hadešadah."
"Šikulka."
"Víš, to: o:na mne naučila nehledat za vším Bo:ží vůli a nevysvětlovat si nepo:cho:pitelno:st jevů nadpřiro:zenými mo:cno:stmi, které nás z po:vzdáli řídí."
"To se teďkon vyloženě hodí," rozhlédne se Glom po Trhlině kolem, "Ale esli vážně nehodláš podobný věci svádět na nějakou Měsíční mařenu, tak špica! Toho mám za poslední dni až semhle..."
"A zde ve Hvězdném do:ku jsem po:cho:pil," pokračuje Áron v rozjímání," že bo:ha nesmíme hledat v něčem nebo: něko:m tam venku, ale že byl celo:u do:bu v mém nitru. Po:cho:pil jsem, že jsem pro:stě bo:ží!"
"Žádná zbytečná skromnost, to se mi líbí!" zazubí se Glom, "Poslouchej, nechtěl by ses stát mým prvním důstojníkem?"
"Já? : ," otevře překvapeně ústa Áron, "Bo:ží jsem na to: do:st, ale myslel jsem, že je tvým partnerem ten elf."
"Jsme jen parťáci," zatváří se Glom, jakoby snad Áron naznačoval něco více, což ho pochopitelně ani nenapadlo. "Navíc není z pirátskýho těsta. Až by zjistil, že je to míň o houpání se na lanech a zpívání a víc o kráglování a dělání si vlastních pravidel, stejnak vy vycouval..."
"Óo:," zasní se Áron, "dělání vlastních pravidel..."

Já mezitím sedím na patách nedaleko od nich a na kolenou mám položenu Hadešadašinu hlavu. Hladím ji pomalu po vlasech a rozjímám. Vzpomínám na první patro Kobek, kde mi po jejím omráčení rozumhltem podobným způsobem spočívala v klíně hlava trpaslice Brandy. Jen abych se pak o mnoho pater později spřáhnul s mozkožroutem a vyměnil životy Hlubiňanů za vypuštění pirátské lodi a její běsné posádky zpět do hlubin mnohovesmíru. Volba menšího zla, výhodná pochybná spojenectví, podmíněnost hodnot... Přesně jak to předpověděl drow Rizzeril.

Zadívám se na Hadešadah. Když je v bezvědomí, vypadá docela klidná a vyrovnaná... Ještě že ona přesně věděla, co je správné udělat. Možná že dokázala následovat srdce tam, kde mne můj rozum klamal. Usměji se na ni a najednou vím přesně, jak pokračovat dál.

Skloním se a políbím ji na čelo.

Cilapi: 2D6+3 → 8(1 +4 + 3)#3MAG
7-9: Vyléčím KO, aniž bych způsobil JIZVU.
Zda bude Sadah UNAVENÁ nebo raději prospí celé TÁBOŘENÍ nechám na ní, nejspíš už to bude jedno :-)


"Měla bys být v pořádku," řeknu klidně, když otevře oči, a usměji se, "Možná se ti ale bude chvíli motat hlava. Tak alespoň chvíli žádné prudké pohyby palcátem. Prosím."

"Jinak ti ale musím poděkovat," pokračuji a pomůžu Hadešadah vstát. Tedy hlavně proto, aby nevstávala příliš rychle. "Díky tobě mi došlo, že až příliš snadno přijímám roli, kterou jsem si myslel, že mi okolnosti - a možná i Kobky samotné - nutí. Ne že by se mi nelíbilo být chvíli pirátem nebo láskou rozervaným milencem ve Vrbětině hvoz- ou... chci říci... prostě si myslím, že se na mne začínal projevovat vliv Kobek a málem bych s tím mozkožroutem udělal něco, čeho bych později litoval. Stejně jako lituji, že jsem nějak nepomohl těm uvězněným trogům v drowí pevnosti..."

Na okamžik se odmlčím a podám Hadešadah valounek jantaru.

"Koupil jsem ho v Lebečném přístavu. Chtěl jsem ti ho dát už posledně, na památku. Ale rozdělili jsme se tak náhle a navíc nebyla vzhledem k okolnostem úplně vhodná chvíle... Vezmi si ho ale prosím teď. Tedy doufám, že se naše cesty hned zase nerozejdou, ale pro jistotu. Ostatně Kobky šíleného mága jsou tem-... prostě jeden nikdy neví."

Poškrábu si mírně zrůžovělé ucho a zaháknu za něj neposlušný pramen vlasů. Měl bych je brzy nechat trochu zastřihnout.

"Myslím, že jantar se k tobě dokonale hodí. Připomněl mi náš první společný večer u Praku a draka. Málem jsem se před tím poprali, ale ty jsi ukázala, že umíš odpouštět hloupým elfům. A pak jsem společně s ostatními pili jantarovici a ty jsi o ní zpívala. Později v noci jsem zvracel - ne z jantarovice, ale z otravy troglodytím pižmem - ale stejně ten večer patří k jedné z mých nejmilejších vzpomínek. A den na to jsme spolu létali na vláknech pavučin..."

Zjistím, že stojím o něco blíže k ní, protože zase musím zaklánět hlavu a zvedat oči, abych viděl do těch jejich.

"Chtěl bych ti něco z toho oplatit. Jak jsem říkal, Kobky šíleného mága se mna mne podepisují a já nechci skončit jako horší verze sama sebe. Chci zůstat Cilapi Márameldonem. Proto potřebuji přinejmenším pořádnou dovolenou! Chci se vrátit na palouky v lese, lovit zase jeleny, znovu sjíždět Zpívající peřeje a možná nacvičit divadelní představení se zpěvem a tancem...

Glom souhlasila, že s námi naposledy skočí do Kobek, abychom nabrali ty unesené Hlubiňany a odvezli je do Hlubiny. Rozhodla se, že pak zůstane na Mrchožroutovi - být pirátkou byl její dávný dívčí sen. Nechci jí v něm bránit, ale zůstat s ní se mi taky příliš nechce... Slíbila ale, že nás po tom oba ještě 'vysype', kde budeme chtít. Byl bych rád, kdyby to bylo na jednom a tom samém místě... Klidně budu místo jelenů lovit obří pavouky, když to budeme moci podniknout společně."

Na okamžik se zase odmlčím a vrhnu na Hadešadah omluvný pohled.
"Už zase hrozně blábolím a nepouštím tě ke slovu. Odpusť. Co máš vlastně v plánu ty sama, když teď víš, že můžeme zaletět prakticky kamkoli? A... stojíš vůbec o nějakou společnost?"

Hadešadah?
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 463
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] Trhlina

Příspěvek od Hadešadah »

Divné, jenom jsem mrkla a najednou je Cilapi ode mne na druhé straně a jeho obličej kousek od mého. I ten slabý svit z hvězd stačí, aby se mi v hlavě bolestivě zatepalo, když otevřu oči. Rozhlédnu se. Áron už zodpovědně ždímá krev do kotlíku. Hodný kluk.

Pískání v uších je pořád strašně otravné, ale už jsem schopna slyšet aspoň hlasité zvuky.

Cilapi mi pomůže vstát. Mám nějaké vratké nohy, zavangluju a kdyby mě nepřidržoval, tak sebou zase fláknu.

Cilapi mě stále podpírá, dívá se na mě a jeho rty se neslyšně pohybují. Možná pro sebe mumlá nějaké zaklínadlo. Dívá se přitom dost upřeně na mne, v očích má pohled krávy prvorodičky olizující své ještě slizké telátko. Možná mě léčí, takže si asi zase povídá s některou z těch třech jejich bohyní. Pískání v uších pomalu ustupuje. Mlčím, nebudu mu do toho léčení kecat, musím uznat, že se to opravdu hodí, nejsem úplně ve své kůži. Takže jsem vzorný, nehybný a tichý choroš a ani trošku nevyrušuju. Do ruky mi vloží kus jantaru, stisknu jej v dlani. Šutrama ještě neléčil, ale proč ne.

Konečně se do toho šíleného pískání začnou míchat i Cilapiho slova. Vypadá to, že mluví o té pařbě u Praku a draka. Hmm...už má asi doléčeno. Usmívám se, mám radost, že si tu chlastačku pamatuje, je to dobré znamení, že mu mozkožrout všechno nevyžral. Jsem si už zcela jistá, že se časem zotaví. I on si to uvědomuje, mluví o tom, že chce být zase tím Cipalim jako dřív. Prý včetně divadelních představení se zpěvem a tancem...no...kdyby některé věci zůstaly v mozkožroutím žaludku, tak by asi bylo líp.

Konečně ta pitomá světloplachost i pískání v uších odezní. Cilapi se nervozním hlasem ptá, co mám v plánu dělat a jestli to mám v plánu dělat s ním.

Zatvářím se extrémně vážně. Vytáhnu z truhly kdysi dávno použitý papírek na zjištění kyselosti a ukážu mu jej. Je v dolní části zbarvený. "Víš, co to znamená, když se zbarví? ... No, jak jsme před nějakou dobou v té vaně.... Myslíš, že tvá matka a otec budou mít rádi krellfí vnouče?" Pátravě sleduju Cilapiho obličej. Dlouho to ale nevydržím a vyprsknu smíchy a zlomím se v pase. "Hahaha, Cilapi a Šadah, zakladatelé nové rasy! To by byla sranda! Ale že jsem vymyslela hezký název? ... Krellf!" Snažím se ten smích v sobě dusit, ale Cilapi se tváří prostě příliš srandovně. "Hej, už se tak netvař, a vyplivni ten naviják, fakt kecám. A vůbec, kdyby byli schopni se elfové a krollové křížit, už by tu po světě určitě nějací chodili."

"No, já nejdřív musím zjistit, kde to vlastně jsme, protože tohle Země vůbec není, pak jaký má tvar a nakonec proč nás to táhne vždycky dolů. Pak vybíráš zase ty!"
Odpovědět

Zpět na „[SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů