[HRA] 12. patro - Bludiště

Moderátoři: MarkyParky, Halaster Černoplášť

Odpovědět
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2490
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

[HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 6. 3. 2020, 12:15

Bludiště
Obrázek

Mapa:
Obrázek
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 369
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Hadešadah » 21. 5. 2020, 14:08

Stojím se založenýma rukama na prsou, koušu se do rtů a nic radši vůbec neříkám. To je tak k nasrání ta jejich povýšenost! Prý pověstná pohostinnost... prý využít....argh!

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 257
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Saaga » 21. 5. 2020, 14:36

"To je Cilapi a Šadah. Bojovali s Auvryndar, pomohli je rozehnat. A dříve osvobodili dceru Erelal, tu neznám. Je moudré pustit je dovnitř."

Cilapi?

Uživatelský avatar
Cilapi Krollmeldon
Příspěvky: 41
Registrován: 5. 5. 2020, 08:00

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Cilapi Krollmeldon » 21. 5. 2020, 15:11

"Tak jest," zvednu oči vzhůru, ale vzpomenu si na to málo, co znám z drowí etikety a tak pohled zase sklopím.

"Přesněji Dirzanu Freth a jejího sou... putníka," řeknu jakoby Saaze, ale dostatečně nahlas, aby to drowka nad bránou slyšela, "A pokud bych směl být tak smělý a prosit pro sebe a Hadešadah, úplně by nám postačilo skromné suché a čisté přístřeší s dostatkem tepla, snad horká koupel, abychom smyli pach bažiny, kterou jsme se museli brodit, abychom nalezli ztracenou temnou perlu rodu Freth. Není třeba na nás plýtvat 'pověstnou drowí pohostinností', neb nepatříme k těm, jejichž citlivá kůže by docenila vytříbené laskání bičem či ostřím... A smím-li to tak říci, i otrav jsme si u troglodytů a v bitvách s rodem Auvryndar užili dostatek..."

Na okamžik se odmlčím a pak předstírám, že jsem si na něco vzpomněl.
"Paní Saago, mohla by ses prosím optat, zda již dorazil můj pří... slíbený spojenec Xaran? Využil mě k osvobození Tazirahca, ale pak se naše cesty rozdělily... Vypadal schopně, snad k němu byla Bohyně... chci říci... snad na něj Lloth nepřichystala zkoušku, kterou by nezvládl."

PJ? Případně ostatní?
Naposledy upravil(a) Cilapi Krollmeldon dne 21. 5. 2020, 18:41, celkem upraveno 1 x.
Poměrně mladý šlachovitý kroll s nepokojnými plamínky v očích. Na tváři na krolla neobvyklí úšklebek připomínající úsměv.
Nemá spodní prádlo. Je slabě cítit jako zubr, který se vyválel v záhoně konvalinek.
Deník

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2490
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 21. 5. 2020, 15:43

Cilapi, Saago, Hadešadah,

drowka si vás pořádně prohlédne od hlavy k patě a pak pronese. "Ah tak. Drizana musela být asi ještě pod vlivem matoucího kouzla, říkala, že ji osvobodil sličný elf a drsná krollka - a tady stojí statný kroll a .... no, pravda, máš docela dost drowích rysů ale že bych je označila za sličné. Koukám ale na goblinku, rybího muže, to odpovídá ... odpusťte mou opatrnost a pojďte dál."

Projdete strážnicí na velké nádvoří. "S koupelí asi nebude problém, ale pro pětici tu opravdu nemáme místo, navíc ložnice pro hosty je ... stále ... obsazená vyslanci z državy Šerostínů. Možná bych ale mohla zařídit, aby pro vás vyklidili jednu z věží." Nakrčí nos, "myslím, že troglodytího smardu už máte plné zuby, takže možná radši ke gobliní jámě? A tady tu vaši otrokyni si nějak označte, ať se nezamotá mezi naše. Budu informovat Vrebeta, aby vám připravil lůžka, než se dáte dohromady," ukáže k věži na západě.

Znovu nakrčí nos.

"A tu koupel si určitě dejte co nejdříve, rozhodně PŘEDTÍM, než vás matriarcha přijme. Tady Saaga už ví, kde je koupelna, nechám vám tam donést osušky a mýdla. A teď půjdu informovat Erelal o vašem příchodu. A co se týká Xarana .... ještě se neobjevil."

S tím se vydá na západ k jedné z věží na obvodu pevnosti. I odsud vidíte, že pod věží je vykopaná jáma, překrytá shora pavučinami, podobným způsobem, jaký Saaga viděla u hudebníků v trůním sále v Muiralově revíru.

Využijete-li koupele a pohostinství, můžete v Pevnosti TÁBOŘIT a nemusíte hlídat.
Je na vás, zda se necháte k matriarše uvést před TÁBOŘENÍM nebo po něm, ale musí to být po koupeli.

Co uděláte dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Krollmeldon
Příspěvky: 41
Registrován: 5. 5. 2020, 08:00

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Cilapi Krollmeldon » 21. 5. 2020, 19:57

"Vážně říkala 'sličného'?" usměji se. Hadešadin pohled mi ovšem úsměv rychle smaže. Možná že jsem byl trošičku servilní, co se týkalo našich požadavků, na druhé straně úctu ke způsobů cizích dvorů mi babička vtloukala do hlavy a musím teprve opatrně vyzkoušet, co si zde mohu jako muž vlastně dovolit.

Navíc se to obešlo bez narážek na krolly a dostaneme koupel, nejen vědro v vodou, což je prostě jasné vítězství. A taky jsem podle Dirzany 'sličný'...

Poděkuji Rylně a jen co poodejde, začne Glom poskakovat a mávat mi prackou před očima.
"Jů, Cilapíí, označ si mě, honéém!" piští přehnaně nadčeným hlasem, "Honéém, označ si svoji hodňoučkou, poslušňoučkou otrokyňku, ať o mě nepříííjdééš... jů... honéém!"
"Určitě tu někde budou zanačkovací železa," začnu se rozhlížet.
"Che, na to bys neměl kou... no, i když teďkon teda možná jo. Ale víš, co, klíďo," nadzvedne goblinka zástěrku a vyšpulí na mě jednu ze svých zelených půlek, "Pak by ses mě už nemohl nikdy zbavit a musel by se vo mě starat!"
"Jen to ne!" zahraju zděšení. Vyhlídka na odpočinek a hlavně horkou koupel mi alespoň na chvíli rozptýlila všechny chmury. "Tebe je totiž snažší šatit, než živit..."
"Ještě bys prstíčkem hrabal, abych se vrátila..."

Nakonec uvážu Glom kolem krku svůj poslední hedvábný šátek. Jednak něco takového tu nebude mít asi žádný goblin, jednak jí jde žlutá k pleti.

I na ta vědra vody nakonec skutečně dojde - na naši vlastní žádost. První vrstvu krve, potu a hlavně bahna a troglodytího pižma tak spláchneme ještě na dvoře, nemá cenu si tím zaneřádit koupelnu, ve které chceme očistu dokončit.

Překvapeně zjišťuji, že mi ale tato prvotní očista v základu stačí, že si užívám polévání vědry poměrně studené vody a že se ani v nejmenším nestydím, byť jsem do půli těla nahý. Ono je to taky docela těžké, když je tu se mnou podobně 'oblečená' Hadešadah a Glom pobíhající najednou jen v bederní roušce.

Brzy Glom prohlásí, že 'častý mytí krátí žití' a zamíří k věži, která nám byla nabídnutá. Přitom mává žlutým hedvábným šátkem: "Cilapiho goblinka, patřím k hostům, nezavírat..."

Já zatím v rozjaření požádám Hadešadah, zda by mi neumyla záda, protože si na ně 's těmi širokými rameny špatně dosáhnu.'

"Je ale trošku škoda, že jsi se zbavila toho troglodytího slizu," řeknu jí s lehkou hlavou, "S tímhle upraveným nosem jsi mi zajímavě voněla... I když už se mi stejně začíná ztrácet - stejně jako ty začínáš pomalu vypadat více a více k světu - tak raději vsadíme na jádrové mýdlo a kopřivový šampón, co říkáš?"

Vylovím oboje z batohu a přiberu ještě pár drobností.

"Myslím, že ta drowí mýdla budou nehezky převoněná. Já dávám přednost věcem bez uměle přidané vůně... Aby se pak netloukly s mým parfémem," zašklebím se.

Pak kývnu hlavou k drowí pevnosti a koupelně, která se v ní skrývá. Před chvílí nám řekli, že vana je připravená. Na okamžik zaváhám a pak nervózně polknu. Cítím, jak se mi krev hrne na známá místa a navzdory krollí fyziologii mi červenají špičky uší.

Mám jistý plán a jako vždy, první krok bývá nejtěžší. Na druhé straně třeba mě Hadešadah odmítne a budu mít klid.

"Jdeš?" odvážím se nakonec.

"Ostatně... očarovala jsi mě... tou hadí holí. A než před svojí první hlídkou připravím večeři, musím ti ještě očistit boty," mrknu na její bosé nohy a zamířím pomalu ke koupelně. Cítím se při tom podobně nervózně jako před svým prvním tanečním vystoupením.

Hadešadah?
Poměrně mladý šlachovitý kroll s nepokojnými plamínky v očích. Na tváři na krolla neobvyklí úšklebek připomínající úsměv.
Nemá spodní prádlo. Je slabě cítit jako zubr, který se vyválel v záhoně konvalinek.
Deník

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 369
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Hadešadah » 21. 5. 2020, 21:46

No, aspoň že ta drowka už nemá další blbé kecy ... no teda prý nejsem sličná, ale někdo, kdo vypadá jako fialové batole s kozama násilím natažené do dvojnásobné výšky, mě nemůže urazit.


Poděkuju Saaze za ty ještě teplé trollí ruce, a stáhnu jí je z meče. S jednou se podrbu na zádech, protože ta mizející jizva pekelně svědí. Pak se pustím do destilace. Sádlo z nich naštěstí už dávat stranou nemusím, když mýdlo mi tu půjčí.

Destilace: Sadah:2D6+2 → 11(3 +6 + 2)
6 MAGů


Pak se dám do destilace té chapadlovo-troglodytí hmoty.

Destilace: Sadah:2D6+2 → 5(2 +1 + 2)
1 trapný MAG


Chapadla se v kotlíku rozvaří nejdřív, pak se dívám jak v něm všechno klokotá, občas se vynoří nějaká malá tlamička, občas pacička, nejčastěji zadek. Přemýšlím, co teď dělají rodiče od těchto kousků, jestli někde nahání drowy nebo drowové nahání je. No, samozřejmě se zapomenu, začne mi to utíkat a dost toho vyvře ven.

Pak zabalím zase truhlu a jdu se zbavit toho smradu. Chrstnu na sebe trochu vody a nejhrubší špínu ze sebe odřu štěrkem a pískem. Až když je vidět už kůže, tak si půjčím mýdlo, sliz pořád drží, jak je lepkavý, tak ještě ho zkusím potřít zázračnou bezbarvou, smradlavou, rozpouštěcí, uspávací a oblbovací vodičkou, co mi jí ještě trochu zbylo.

Celou dobu po očku pokukuju po Cilapim, jak pokukuje po očku po mně. Jako, je naprosto jasné, co by rád. Ale jestli se k tomu rozhoupe, to je otázka. Přemýšlím, co budu dělat, když jeho projevy skončí u pokukování, mlčení a krví přeplněných dvou orgánů sluchu. No co by? Rozhodla jsem, že se bude šukat, tak to prostě platí i kdybych ho měla k tomu donutit! .... donutit ... rychle zaženu vzpomínky. Musím přijít na jiné myšlenky. Cilapi se ozve, jestli bych mu neumyla záda. No hurá...asi. Pustím se do toho, soustředěně pozoruju a hladím svaly na ramenou a zádech. Prohlížím si jeho tělo a hledám všechno, co by mi mohlo připadat přitažlivé, ať se dostanu trochu do správné nálady. Má hezky výrazná křídla. No vlastně musím uznat, že má vůbec postavu, jaká se mi na chlapech líbí.

Každopádně, když se konečně vymáčkne (asi), tak mě pobaví a rozhodí. Usmívám se a sáhnu mu na ucho, navzdory chladné jeskyni a studené vodě, ve které se myl, téměř žhne. "Ono to fakt fungovalo? Tak to si musím vzít tu hůl do koupelny s sebou!" Nicméně nic si neberu, nechám věci Áronovi, aby je hlídal, jeho teplá voda nezajímá a následuju Cilapiho.

Uživatelský avatar
Cilapi Krollmeldon
Příspěvky: 41
Registrován: 5. 5. 2020, 08:00

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Cilapi Krollmeldon » 21. 5. 2020, 23:05

Když mi Hedešadah sáhne na ucho, celý mírně zjihnu. Nevím jak u krollů, ale u elfů je to docela intimní gesto. Odhrnu jí z čela pramen mokrých vlasů a posunu jí ho za to její. Pohladím hřbetem prstů boltec a následně její tvář. Opětuji její úsměv a hledím jí do očí.

Kdybych byl ve své elfí kůži, již by mi hlavou běžela stovka otázek. Takhle z nich zbude nanejvýš deset. Hlavně se ale rychle seřadí podle toho, co chci udělat a ne podle toho, co všechno by to mohlo způsobit nebo jak dopadnout. Ostatně kdy jindy k něčemu takovému budu mít tu správnou výšku?

Zavřu oči a mírně nakloním hlavu. Chvíli čekám. Naštěstí je krollí tělo netrpělivé, protože cítí Hadešadešino teplo, takže si uvědomím, že bych měl začít já. Mírně se nakloním dopředu a zlehka, vzdor rozbouřené krollí krvi nesměle, Hadešadah políbím.

Je to můj první opravdový polibek - tedy se ženou - a naše přerostlé spodní špičáky jsou trochu výzva, ale elfové šermovat umí a to léto, co jsme s ostatními novici pro podobné příležitosti společně trénovali, se bohatě vyplatilo. Naše rty se na chvíli spojí a vědí, co mají dělat.

Náš první polibek je krátký, jak se na počestného elfa sluší, i když vlastně možná vlastně trval o maličko déle... Je to těžké odhadnout, protože se pro mě na nějakou chvíli zastavil čas. Pokusím se netvářit úplně jako pako a jsem vděčný, že krollí mimika je tuhá a spíše určena ke skrývání silných pohnutí.

Než dojdeme do koupelny, trochu se uklidním.

Rychle se vrhnu k připraveným lahvičkám, a brzy objevím, co hledám. Všechny dobře vybavené elfské koupelny to mají, lhostejno zda se jedná o temné elfy nebo ty lesní. Naliji do vany část obsahu z lahvičky a pak v horké vodě zavířím rukama. Brzy je vana plná hebké pěny. Hadešadah jí pozoruje mírně nejistě, alespoň její oči dají na chvíli pokoj mým - teď již červeným - uším. Pomohu jí do vany a rychle seberu mycí houbu. Samozřejmě si nejsem vůbec ničím jistý, ale hlavou mi blesklo, že by s ní možná mohla zkoušet nějakou hloupost.

Chvíli se kochám její statnou - teď již čistě krollskou - postavou v obláčcích pěny. Je zajímavé zjistit, že je takto mnohem zajímavější, i když z ní vidím vlastně méně, než když nosí svoji neviditelnou zbroj.

"Teď ty 'boty'?" slyším se říkat a dokonce ke svému překvapení mrknu. Pak vytáhnu z vody jednu z Hadešadašiných nohou a začnu omývat a pak i zlehka mnout její chodidlo a lýtko. Krollí noha - byť ženská - je všechno jen ne romantická. Přesto mám pocit, že si to oba užijeme, zejména mě baví, že se mi tím zřejmě podařilo Hadešadah překvapit.

Když se Hadešadah v horké vodě dostatečně uvolní, přesunu se za ni a oplatím jí umytí ramen a zad. Jsem v tom mnohem nesmělejší, než před tím ona a mám pocit, že to zvládnu prakticky jen díky mycí houbě.

"Hadešadah?" zašeptám nakonec rozechvělým hlasem, "Od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil - myslím ve tvé pravé podobě, ne té sukubí, když jste mě a Elrica zachránily s Brandy v tom dole... Od okamžiku, kdy jsem tě poprvé viděl - tam v loďce na řece Sargauth cestou do Lebečného přístavu - toužím udělat jednu věc. Je to docela důvěrné a možná ti to přijde bláznivé, ale prostě se tě musím zeptat...
Hadešadah... směl bych ti učesat vlasy?"
Poměrně mladý šlachovitý kroll s nepokojnými plamínky v očích. Na tváři na krolla neobvyklí úšklebek připomínající úsměv.
Nemá spodní prádlo. Je slabě cítit jako zubr, který se vyválel v záhoně konvalinek.
Deník

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 257
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Saaga » 22. 5. 2020, 14:06

... na nádvoří ...

Dostaneme se do pevnosti. Rilna odejde, válečnice nevidím, ostatní neznám. Cilapi se soustředí na vodu a na Šadah. Šadah na Cilapiho. Za krátko spolu odejdou do koupelny. Mě se na nic neptají, nestarají se o mne, nejeví žádný zájem. To je ideální. I Glom s Áronem odejdou a mám svůj klid.

Nejprve se zastavím v přízemí věže. Glom s Áronem prozkoumávají vyšší patra. Shodím ze zad tornu, uvolním zbroj. Nechci se tu dlouho zdržovat, pokud je pro rozhovor s Erelal očista nutná, podstoupím ji co nejrychleji. Otevřu Zerthimonovo učení a najdu kruh pojednávající o jednotlivcích. Vysvětluje podstatu hranice mezi jedním a okolím. Kde končím já a začíná vzduch a země, proč nejsme jedno, jaká síla nás odděluje. Zerthimon chtěl pochopit existenci samostatných těl. Mě zajímá, jak na svém těle poznat nečistoty a zbavit se jich najednou.

Po chvíli mi slova začnou dávat smysl. Zavřu desky a zaměřím svou mysl na sebe. Najdu své materiální hranice a pocítím vše na ně nalepené. Koncentruju mou mysl. Postupně přetvořím všechen prach, bahno a další nečistoty na drobné lesklé krystaly. Hladké hrany kloužou jako led. Otřepu se a vše ze mě popadá. Na zemi se hmota začne pozvolna vracet do své původní podoby. Vystoupím z louže stejně čistá, jako když jsem přišla do této sféry.

Vyjdu z věže ven. Mám čas. Vana v koupelně je malá, dva krollové se do ní najednou sotva vejdou. Než se vystřídají, stihnu lépe poznat toto místo.

Projdu se po nádvoří. Zajímají mě přikryté jámy a tvorové v nich. Věže a jejich účel. Drowové a jejich zvyky.

PJ, jak to vypadá na nádvoří kolem dokola centrální pevnosti? Jsou tam nějaké ty díry překryté pavučinami? Kdo je v nich? Co dělají drowové a vůbec?

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 369
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Hadešadah » 22. 5. 2020, 16:07

... v koupelně .....

No, začne to vypadat, že všechno proběhne tak nějak normálně - pohladí mě ve vlasech, pak mi dá pusu a jdeme si zalézt do té koupelny, ať nás nikdo neruší.

V koupelně se rozhlídnu a zírám, je to teda trochu divné - umývat se uvnitř domu a v horké vodě. Potok je přece pohodlnější, to by mě zajímalo, jak sem tu vodu tahají a co pak dělají s tou špinavou.

Cilapi mě pošťouchne do vany a začne o mě pečovat jak o nějakou vznešenou rozmazlenou princeznu, trochu jsem z toho rozhozená, ale ... ale ... není to vůbec špatné. Postupně si uvědomuju, že se vlastně už aj celkem těším.

Cilapi rozechvělým hlasem začne vyznání ... 'od prvního okamžiku' ...roztomilé, ale to známe .... 'touží udělat jednu věc' ... no jakobych si nevšimla ... 'důvěrné a bláznivé' ... no něco takového může říct jen elf ....'učesat vlasy' ... COŽE????

"COOŽEE?" zírám na něj s vytřeštěnýma očima. Opřu si čelo do dlaně v zoufalství, o kterém si nejsem jistá, jestli je hrané nebo skutečné. Po několika dlouhých chvílích nehybného přemýšlení usoudím, že asi bylo jen hrané, ale zase začnu přemýšlet, jestli mi tady tohle celé stojí za to. S normálním chlapem už mohlo být po všem a mohla jsem mít klid.

Připomene mi to celé příhodu, jak jsem byla malý špuntík. To jsem spadla z koně a hodně se pomlátila. Abych se prý nebála koní a ježdění, tak mě co nejdřív posadil táta na svou klisnu. Ta potvora nevypočitatelná si dělala absolutně co chtěla, protáhla mě každým houštím, pak se zastavila a žrala a já nemohla nic s ní dělat a nakonec to ukončila tím, že oběhla tryskem těsně kolem jednoho stromu a mě nechala rozplesknutou na něm. No, taky jsem to přežila, strach z koní nemám, přežiju i rozněžnělého krollo-elfa. Jen se musím poučit a nenechat nevypočitatelnou potvoru, aby zkoušela svoje nápady.

Narovnám se a zašklebím: "Ty jsi ale nedočkavý, za koho mě máš, že jdeš na věc takhle hopem? Ti elfové ani neví, jak se chovat k dámě! Před česáním vlasů je potřeba je nejdřív nějak rozcuchat! Třeba ..." Naznačím prstem, ať se nade mne nakloní, že mu chci něco pošeptat a jak to udělá, chňapnu ho předloktím za krk, předkloněný na kluzké podlaze nemá moc šancí, takže jej prudce strhnu k sobě do vany. Vana pro jednoho drowa pod náporem dvou krollích těl není vlastně nejspíš skoro ani vidět. Snažím se nějak posunout a natočit sebe i Cilapiho do nějaké pozice, v které by to i v té pidinádobce šlo dělat.

Uživatelský avatar
Cilapi Krollmeldon
Příspěvky: 41
Registrován: 5. 5. 2020, 08:00

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Cilapi Krollmeldon » 22. 5. 2020, 21:24

Když mě Hadešadah stáhne k sobě do vany, svět se mi otočí vzhůru nohama. Nutno říci, že se to v následujících chvílích stane ještě několikrát.

Pokouším se zaprotestovat jako slušně vychovaný elfí jinoch. Tedy napadne mě, že bych měl, ale svět kolem je náhle plný pěny, cákající vody a Hadešadah.

Zprvu skutečně oběma rukama cuchám její husté vlasy, zatímco o sebe opět několikrát křísnou naše špičáky. Brzy však již hladím její tuhou kůži, která ale v horké vodě krásně zvláčněla, a snažím se nevzdychat hlasitěji než ona.

Tiskneme se v úzkém prostoru k sobě a mně to připadá neskutečně roztomilé. Pro Hadešadah to ale zřejmě moc pohodlné není, protože se neustále snaží měnit polohu. Zajímalo by mě, o co se snaží... jako by snad... oh... OH!

"Hadešadah," vzepnu poslední zbytky vůle k odporu. Zajímalo by mě, jak jsem se ve vaně ocitl pod ní... "Já... ne... nemusíme... chci říci... nic uspěchat. Nepopírám, že po tobě toužím, ale... jestli se na to tak úplně necítí-ííí... Tak dobře. Ale já... chci říci... nečekal jsem, že... nejsem tak úplně připraven. Chci říci... ještě jsem o tobě nestihl složit žádnou píseň!"

Na to Hadešadah zareaguje tak, že mi stlačí hlavu pod vodu. Zřejmě krollí námluvy probíhají trochu odlišně. Že by přátelským zápasem? Protože jsem skutečně nucen bojovat o vzduch, chvíli se s Hadešadah přetlačujeme. Zdá se, že jí to poněkud uklidní, minimálně jí z tváře zmizí ten podivný výraz, který nasadila i před tím, když jsem ji chtěl česat...

Když se potřetí dostanu nad hladinu, abych se zhluboka nadechl, zjistím, že mi v tom zpola zabrání krollčina ňadra. Vždycky jsem na této šamanské dryáčnici obdivoval její schopnost improvizace. Chvíli mám pocit, že mám zase svoji původní elfí výšku, ale místo, abych se poddal, využiji zákeřný elfí trik. Polechtám Hadešadah pod žebry a pak se s ní zkusím překulit.

Podaří se. Navzdory vaně, která se při tom převrhneme. Mám pocit, že jsme při tom dokonce ohnuli jednu z pozlacených nohou, na kterých stála... Chvíli na sebe překvapeně koukáme, pak oba propukneme v upřímný smích. Smějeme se dlouho, mám pocit, že to oba potřebujeme.

Chvíli pak ležíme v odtékající vodě a oddechujeme, Hadešadah má hlavu položenou na mé hrudi a já jí hladím po vlasech a zádech. Nic víc bych v tuto chvíli ke štěstí už nepotřeboval. Hadešadah ke mě zvedne pohled a zadívá se mi do očí. Kývneme na sebe.

Obrátíme vanu vzhůru nohama, Hadešadah na ni položí dosud poměrně suché osušky z police a já na ně položím Hadešadah.

"Tvá tvář je jako skalní úbočí v přípoji havraních vlasů. Drsná krása divoké přírody, jež láká pošetilce, aby připluli blíže, toužíc ztroskotat ve tvém náručí..." řeknu, když se nad ní skloním, "Víc zatím nemám, ale pracuji na tom."

Okamžik na to pochopím pošetilost svého snažení. Co následuje, stejně nelze slovy vyjádřit.
Poměrně mladý šlachovitý kroll s nepokojnými plamínky v očích. Na tváři na krolla neobvyklí úšklebek připomínající úsměv.
Nemá spodní prádlo. Je slabě cítit jako zubr, který se vyválel v záhoně konvalinek.
Deník

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2490
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 22. 5. 2020, 23:22

.... mezitím v západní věži ....

Saago,

cestou k věži, která vám byla přidělena, jsi minula jámu zakrytou pavučinami. V ní jsi zahlédla tucet goblinů, jak si dobírají dvojici tieflinských dívek. Goblini mají zbraně a z jámy je možné volně vyjít, obě tieflice jsou ale neozbrojené, mají trochu potrhané róby, jsou rozcuchané, umouněné, tváře mají nezdravě bledé a mají ruce až po ramena namotané do pavučin.

L12-029.jpg
Západní část pevnosti

Na sever od věže vidíš několik políček, na kterých dva troglodyté a tři troglodytí děti obdělávají houby a podzemní plodiny, které nepotřebují slunce. Dohlíží na ně jeden jediný drow a kvůli smradu si drží odstup.

Severně od hlavního dómu pevnosti vidíš druhou jámu, ta je také přikrytá pavučinami a v nich je pět obřích pavouků. Přes jejich těla není vidět, kdo je uvnitř, ale s ohledem na smrdutý oblak, který je tak hustý, že je nad jámou i vidět, to nejspíš budou další troglodyté.

Uvnitř věže najdou Glom a Áron trojici jednoduchých pryčen a dvě houně položené na zemi vedle nich.

Co uděláš dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 257
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Saaga » 23. 5. 2020, 11:06

... nádvoří ...

Mlčky obejdu pevnost. Soustředím se na detaily. Vrátím se do věže a vezmu si své věci. Průchod hlouběji do podzemí tu nikde není. Jsem na špatném místě.

Vstoupím do pevnosti a jdu rovnou ke koupelně.

"Je čas pokračovat v Cestě," zavolám do ní už z chodby. "Jste hotoví?"

Cilapi, Šadah?

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 369
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Hadešadah » 23. 5. 2020, 19:13

... v koupelně .....

To, co původně vypadalo jako naprostý trapas, nakonec nebylo vůbec špatné. Největší strach jsem měla z toho, že si pod Cilapiho tělem budu zase připadat polapená a bezmocná a začnu z toho vyšilovat. Ale on byl tak pozorný, něžný a až ... slovo zbožný by to možná vystihlo? ..., že na mě nějaké hysterčení vůbec nepřišlo. No, to jsem ho asi ani nemusela předtím držet za každou cenu v té vaně dole a přitopit ho.

Sedíme na zemi opření částečně o vanu a částečně tak nějak o sebe, hlavu mám na jeho rameni. Dívám se na zbylou vylitou vodu na zemi, jak zvolna mizí ve spárách podlahy. "Jak dlouho budeš vlastně ještě krollem?"

"Jo a nepřišlo ti, že předtím někdo hulákal cosi na chodbě?"

Uživatelský avatar
Cilapi Krollmeldon
Příspěvky: 41
Registrován: 5. 5. 2020, 08:00

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Cilapi Krollmeldon » 23. 5. 2020, 21:08

Poslední roky jsem začínal tak nějak tušit, že všechny ty písně a tak nejsou jen a pouze o záležitostech srdce, ale nikdy by mě nenapadlo... Bohyně!

Mé krollí tělo by teď nejraději někde pobíhalo, bušilo se v hruď a řvalo. Mé skutečné elfí já by se nejraději tisklo k Hadešadah ze strachu, že se mu rozplyne v ranní mlze - nebo ve zbytcích páry z horké vody. Nakonec se spokojím s její hlavou na mém rameni a tím, že mám nenápadně položenou dlaň na jejích prstech.

Její otázka mě vytrhne z vlny únavy, která mě nečekaně zalila, a zároveň bodne nepříjemným ostnem. Byl ještě jeden důvod - kromě toho že jsem si své poprvé vždycky představoval pod hvězdami - proč jedna moje část nechtěla tak říkajíc skočit do té vany po hlavě. Rameno, na kterém spočívá příboj havraních vlasů totiž není doopravdy moje. Muž, který držel Hadešadah v náručí, je jen iluze.

Jediné, co mi pomáhá se s touto nepříjemnou pravdou vyrovnat, je skutečnost, že o tom všem Hadešadah věděla. Nebyla to lež, jen hra, na kterou přistoupila. A také cítím, že jsem jí tím pomohl alespoň zčásti zhojit jakousi hlubokou jizvu, o níž matně tuším od doby, co jsem se ve Vrbětině hvozdu letmo dotkl jejích myšlenek.

Otočím k ní hlavu. Hadešadah se mi zdá když ne šťastná, tak alespoň spokojená. A to je to, na čem záleží především.

"Bojím se, že ne tak dlouho, jak bych si přál," odpovím jí nakonec, "Do konce našeho odpočinku v drowí pevnosti určitě. Ale myslím, že mi pak nynější podoba vydrží nejdéle do dalšího sestupu hlouběji do hory."

"Máš pravdu," vzpomenu si pak, že existuje také okolní svět, "Myslím, že se někdo ptal, jestli jsme už hotoví s koupelí. Zřejmě kvůli naplánované audienci u matriarchy. Asi bychom se měli obléci a jít. Ostatně... naučil jsem se, že bývá lepší nenechávat ženu příliš dlouho čekat."

Po chvíli otevřu dveře za nimiž trpělivě čeká Saaga. Tedy vypadá trpělivě, ale v jejích očích vidím, že jedna její půlka nedočkavě vyhlíží cestu dál. Musím jí zklamat, potřebuji si před tím alespoň krátce odpočinout a hlavně vážně si pohovořit s Glom. Dlužím jí to. Mám pocit, že náš vztah se posunul správným směrem, ale po tom všem okolo Hadešadah by si mohla myslet, že jsem si nevšiml její snahy a vůbec. Nejsem si tím vším úplně jistý, ale vím, že si se mnou promluvit potřebuje.

Nicméně to může ještě chvíli počkat. Teď je třeba předstoupit před matriarchu, ať budoucnost dostane alespoň trochu jasnější obrysy. Začnu se shánět po své zbroji, když si uvědomím, že zůstala na dvoře. Nejspíš není nejlepší nápad předstoupit před vůdkyni drowího rodu do půli těla nahý, na druhé straně Hadešadah prakticky přesně to udělá, ať si vezme svoji zbroj nebo ne. A já toužím jí podpořit. Navíc stále cítím mírnou euforii a chci si užít svoji širokou hruď a svaly nepoutané těsnou zbrojí, dokud můžu.

"Jsme hotoví od hlavy až k patě," řeknu Saaze, "A připraveni předstoupit před Erelal Freth."

Pokud k tomu Saaga nebo Hadešadah nic nemají, přesunul bych se k drowí matriarše.
Poměrně mladý šlachovitý kroll s nepokojnými plamínky v očích. Na tváři na krolla neobvyklí úšklebek připomínající úsměv.
Nemá spodní prádlo. Je slabě cítit jako zubr, který se vyválel v záhoně konvalinek.
Deník

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 369
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 12. patro - Bludiště

Příspěvek od Hadešadah » 23. 5. 2020, 21:38

Těsně než vejdeme k matriarše, tak se jen podívám na Cilapiho a zmuchlám svůj obličej do výrazu překvapení a výčitky. Zvednu si zacuchaný vlhký pramen vlasů. "Mám jít před matriarchu a hlavu mám jak rozzuřený smeták! Jak jsme mohli na to česání zapomenout!"

Odpovědět

Zpět na „[SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host