[HRA] 6. patro - Ztracená úroveň

[Hiro]

... Shromažďovací sál ...

Nahlédnu do výklenku se dvěma slepými odbočkami a napadne mne nespočet důvodů, proč by někdo stavěl tak podivnou strukturu.


Před dveřmi se zastavím. Z kapsy vytáhnu nedávno nalezený klíček s runami 'Pomáhat a chránit' a podrbu se s ním v uchu. Není pochyb, že podezřelé dlaždice s otvory před dveřmi značí další past. Dělá mi radost, že tuto ještě neznám a proniknu tak možná do dalších tajů trpasličího technického mistrovství.

Jsou-li zde zdobené dveře, ke kterým existuje klíč, bude jistě také existovat způsob, jak by se držitel klíče měl přes past bezpečně ke dveřím dostat. Přeci po trpaslících nikdo nemohl chtít, aby si tahali kratší zápalky či jinak losovali nešťastníky, kteří svým druhům uvolní cestu.

Znovu poklepu trojzubcem na dlaždice. Poté na ně zkusím více zatlačit, nechám je být a prohlédnu si na zdi navěšené štíty. Za některé zatáhnu, na jiné poklepu. Zkusím dosáhnout trojzubcem až ke dveřím, zjistím také, zda nedosáhnu až na erb v oblouku dveří. A vůbec ještě chvíli vytahuji z rukávů a torny všechny triky, které jsem se ohledně pastí a mechanismů během podzemní výpravy zatím naučil.

Odhad situace: Hiro:2D6+2 → 9(2 +5 + 2)#INT
- Jaká je nejlepší cesta dovnitř?

[Elric]

... v brusírně kamenů ...

U Helmova Oka! Ono to mluví! Můj první instinkt bylo sáhnout po zbrani, ale když je xorn inteligentní, bylo by to ode mně...necivilizované. Takže vyjednávání.

"A co za to? Hledám mithril, nevíš, kde ho najdu?"

Vytáhnu z batohu pár malých rezonančních krystalů, co jsem si je prve nalámal v jeskyni, kde žili pláštníci a podržím je v dlani, aby si jich xorn všiml.

"Dám ti je, když mi povíš nebo dáš něco užitečného. Můžeme si být navzájem užiteční. Přátelé. Spojenci."

NĚCO ZA NĚCO: EIric:2D6+1 → 11(5 +5 + 1)#CHA

Xorn?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

Xorn mezitím přijde o pár kroků blíž a pak zaslabikuje, tentokrát už tišeji:

"Mi - thril - ne - ní - do - brý. Špat - ně - se - žvý - ká. Rád - tě - do - ve - du. Tvé - kry - sta - ly - vo - ní - lé - pe. Vy - mě - ní - mě."

Prosmýkne se kolem tebe zpátky do chodby a zamíří na jihovýchod.

Vydáš se za ním?

[Halaster Černoplášť]

.. v seřazovacím sále....

Hiro,

po chvíli zkoušení už seš si docela jistý, jak se past zpouští. Určitě ji spustí pokus o vyražení dveří a také jejich otevření paklíčem, či proražení magií.

Nejlepší cestou skrz dveře je použít klíč. Past je nastavena tak, aby se spustila, pokud to někdo neudělá a otevře dveře jinak.

Co uděláš dál?

[Hiro]

... Shromažďovací sál ...

Dnes je dobrý den.

Odemknu klíčem dveře a vystoupím. Co je za dveřmi?

[Elric]

... v brusírně kamenů ...

No vida, jak diplomacie hezky funguje!
A teď hezky po dobrém, následuji za xornem...

Kam mě zavede?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

xorn tě provede kolem vyhrabaného tunelu, kterým jsi do Ztracené úrovně vstoupil a pak do první odbočky na jih. Projdete krátkou místností, ve které jsou tři rozbité skříně - dvě na kraji jsou povalené a trochu poškozené, třetí uprostřed je rozbitá na padrť. Z místnosti vedou zavřené dveře na východ a vyražené dveře na jih.

Zázemí chrámu

Xorn pokračuje vyraženými dveřmi do široké chodby. Na západ je zakončená dvoukřídlými dveřmi, směrem na východ z ní vede několik odboček, některé otevřené, jiné s dveřmi a ztrácí se ve tmě.

Z této temnoty se ale ozývají kročeje velké skupiny postav, které náhle přeruší burácející hlas:

"NI TAJEMSTVÍ, NI POKLADŮ ZDE NENALEZNETE! OTOČTE SE! NEJSTE ZDE VÍTÁNI!"

Hlas rozpoznáváš - je to hlas Halastera Černopláště.

Odpovědí hlasu je skupinový smích a pak výkřik: "Tohle mě nikdy neomrzí. Škoda, že už Skella našla hrobku a posunula tábor dál."

Xorn na to nijak nereaguje a pokračuje dál širokou chodbou na východ.

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

..... ve zbrojírně královské stráže ....

Hiro,

klíč otevře dveře a v klidu přejdeš přes nebezpečné otvory, aniž by se past spustila. Sál, do kterého dveře ústí, je opět ozářen čtveřicí rudých sloupů.

Ve dvou řadách v něm stojí dvacet dřevěných panáků trpasličí velikosti, na kterých je navlečeno dvacet kompletních těžkých trpasličích zbrojí. Každá má u pasu bojový cepín, na zádech obouruční sekyru a před hrudním plátem zavěšen velký železný štít s erbem krále Melaira - úplně stejným, jaký byl nad vstupem do dveří.

Zbrojírna královské stráže

Na jihu místnosti je výklenek, do kterého stoupají krátké schody. V něm je umístěn další z mnoha portálů, jako vždy s relivéfem vytesaným na překladu nad portálem.

Reliéf na portálu

Gate_05_06.jpg (83.18 KiB) Zobrazeno 531 x

Co uděláš dál?

[Elric]

Skella! Duergaři! A prý přesunuli tábor. Chovají se, jako kdyby tady byli sami, takže nebude těžké je najít. Ale také to asi znamená, že nečekají jiné návštěvníky...a neuvidí mě tu rádi...
Zkusím tedy přelstít jejich ifrazrak tím, že doběhnu xorna, skrčím se a pokusím se za něj celý schovat, s tím, že sladím i kroky, aby je přehlušil elementál.
A uvidíme, kam mě zavede. Snad ne přímo k nim, ale někam stranou...

HLAVNĚ NENÁPADNĚ: EIric:2D6+ → 6(1 +5 + 0)#OBR
- PJ?

[Hiro]

Projdu kolem zbrojí a potutelně se při tom usmívám. Ještě že máme ve skupině pouze jednu trpaslici, protože si nedokáži představit, že by se Brandy byť o jedinou z těchto krásných zbrojí chtěla dělit.

Zastavím se nad schody u reliéfu. Pozorně si obhlédnu prostor před sebou, zda snad i tento portál nehlídá nějaký vražedný a špatně avizovaný strážce. Když naznám, že je tentokráte snad vzduch čistý, prohlédnu si pořádně rytinu.

'To zrcátko sis s sebou nevzal, co?' zeptá se mne z torny vykukující Boo.
'Tak tak, je v pytli,' přiznám.
'A vypadá to, že bychom ho potřebovali, což?' nedá se zastavit provokatér jeden.
'Pravdu díš, kamaráde. Skutečně to vypadá, jako jedna zrcadlově převrácená postava. Ovšem... také to mohou být postavy dvě, že? Dva válečníci, kteří se rituální technikou kata spojí v jednoho. A to bychom už spolu zvládli, co říkáš?'

Boo vypoulí svá očka, ale nedovolí si protestovat.

Odložím si tornu a poodstoupím bokem od středu portálu, Boo udělá to samé. Zhluboka vydechnu, ďáblík se ke mně přidá. Posunem několika kratších kroků mae ashi se k sobě přiblížíme, až na rozdíl ve velikosti skutečně jako jeden zrcadlový muž, k sobě natáhneme bližší ruku. Poté zavřeme oči, lehce nadzvedneme vzdálenější nohy a rukama obepíšeme spodní oblouk shio hanen. S dlouhým výdechem přejdou obě naše ruce do vrchního oblouku kami hanen a otevřeme oči. Obě těla se prohnou do lehkého propnutí, obě chodidla se vpijí do podlahy a konečky našich prstů namíříme k sobě v pomyslném dotyku na ose portálu.

PJ, co na to portál?

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

když jste s Booem dva proti sobě ladně prováděli některé z pohybů, cítil jsi slabé mrazení, jako by se magie chtěla aktivovat. Ale výsledný klid bojového postoje, který přišel po dokončení každého pohybu, opět příliv magie utnul.

Portál zůstává zavřený.

Provádění společných pohybů se zdá býti správným receptem, ale je potřeba nejspíš zvolit nějakou jinou společnou aktivitu, při které se pohyb neustále nezastavuje....

Zkusíte něco jiného?

[Halaster Černoplášť]

.... na křižovatce širokých chodeb ....

Elricu,

v tepelném stínu elementála dojdeš až na velkou křižovatku. Duergaří hlasy se ozývají z jižní chodby a vzdalují se. Xorn míří na východ.

Oddechneš si a narovnáš se. V tu chvíli se ale ze tmy ozve jeden hlas: "U Šedého strážce, já si tam zapomněl cepín!" a druhý mu odpoví, "Nevadí, aspoň si tu výhružku z chodby přehraješ znovu, když se ti tak líbí."

Chceš přidat do kroku, abys unikl odhalení, ale náhle tě něco zezadu strčí a ty upadneš. Když zvedneš hlavu, vidíš záda nějakého mechanického konstruktu, který chvatným krokem míří na východ. Nebyl to útok, srazil tě nejspíš omylem, prostě protože jsi mu stál v cestě.

Křižovatka širokých chodeb

I xorn nedbá tvého pádu a pokračuje svým tempem na východ, čímž tě odhalí duergarovi, který se oddělil od ostatních a vrací se pro zapomentý cepín

Jak tě zahlédne, zařve na své kumpány: "Hej hou, tady je nějaký dobrodruh. A není to ten stařík od Skelly!" a zároveň bere do ruky oštěp.

Co uděláš?

[Hiro]

Lehce zadýchaný se zastavím a zamyslím se. Tajemství je jistě v pohybu, ale v jakém?

'Určitě to budou nějaké prasárny,' pomůže mi s přemýšlením Boo.
'Prosímtebe, to si myslíš, že na to měli čas? Nebo rozkazy? Vždyť tohle je bojový prostor, kamaráde.'

Vážně, mysli Hiro! Portál je umístěn v trpasličí zbrojnici, předpokládejme tedy, že jej trpaslíci aktivně používali. Přeci jen by si nevystavili svou zbroj vedle portálu, se kterým neumí zacházet, ne? To by bylo i na ty horkokrevné bodráky příliš riskantní. Ne, klíčem zde skutečně musí být pohyb, který trpasličí stráže zvládli provést i ve zbroji rychle předtím, než se vydali do akce. Takže žádné čunačinky, ty nepřipadají v úvahu. A asi mohu vyloučit i ty zrcadlové pohyby, spíš půjde o něco synchronizovaného. Inu, to mi zbývá jen bojové umění a tanec. Ovšem umím já aspoň něco z toho? Neumím.

Na druhou stranu - jsem já to ale sklerotik! Vždyť jsem měl tu příležitost letmo zkusit obojí! Byly to tenkráte v přístavu dlouhé opilecké řeči o tom, zda je elfí umění více boj či tanec, ale ať už je pravda kdekoliv, Chai'Ti elegantně spojovalo jádro obého.

Usměji se na Booa: 'Ještě jednou, kamaráde. Měj prosím se mnou trpělivost, je to již drahno let, co jsem toto prováděl naposledy.'

Zavřu oči, sklidním dech a vzpomenu si na základní postoj. Uvolním ruce, nohy i centrum těla a pomalu přesunu váhu. Zvednu ruce do výše hrudníku a s dlouhým výdechem se otočím dokola.

Mé tělo se rychle přizpůsobí pohybu, který více než cokoliv jiného připomíná proudění vody. A jestli je něco, s čím jsem se během mých dlouhých let skutečně sžil, je to právě voda.

Přecházím prostorem nad schodištěm, míjím se s ďáblíkem, kroužíme kolem sebe a v náznacích se vedeme v soustředných kruzích a spirálách kolem sebe. Harmonickým pohyby si předáváme neviditelnou energii, pracujeme se vzájemnými letmými pohyby, využíváme a svádíme svou koncentrovanou sílu. Chvíli se až vznášíme kousek nad zemí, problikáváme kolem sebe a pro nepřítomného diváka předvádíme neskutečné představení až do chvíle, kdy se mi Boo zamotá pod nohy a oba sebou těžce plácneme na zem.

Otevřu oči a pohlédnu k portálu.

Lepší?

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

po vašem čarovném tanečním výkonu se portál tentokrát rozzáří naplno a následně otevře. Ústí do velké místnosti, do která je slabě osvícena rudou září zapadajícího slunce, prosvítající skrze škvíry v trojici dveří a také vypadlými taškami v jejím stropě.

V oné záři se leskne a mihotá ten největší poklad, jaký jsi kdy viděl. Hromady a hromady drobných mincí, šperků a cetek pokrývají celou podlahu místnosti až k hraně portálu.

Většina z nich je na první pohled měděná, ale v celé té obrovské hormadě vidíš i dost stříbrných a tu a tam z ní kouká zlaťák nebo drobný zlatý šperk.

Paprsky přicházející ze stropu se občas mění, jako by některé díry zastínil a jiné zase odkryl nějaký obrovský tvor, který na střeše sedí.

Jediné, co brání tomu, do portálu vstoupit a začít poklad sbírat, je obrovská runa Lammath, která stojí v cestě.

Hiro, pokusíš-li se ty nebo Boo projít portálem, hoď+OBR.
TREFA: Runa procházejícímu dodá mrštnost, která mu umožní se vyhnout jedenkrát s pomocí krajně nepravděpodobného manévru:
10+: Obdržení TZ
7-9: Obdržení LZ
Nevyužije-li tuto výhodu, s prvním TÁBOŘENÍM o tuto schopnost přijde.
POTÍŽE:
6-: Runa procházejícímu dodá pocit falešného bezpečí - až do TÁBOŘENÍ má -1STÁLE pro NAVZDORY NEBEZPEČÍ a své bojové tahy.

Co uděláš dál?

[Hiro]

Naše pohledy se na krátko setkají. Okamžitě poté se Boo začne hrabat z pod mého těla k portálu.

Zkouším ho chytit za ruku či aspoň nohu, ale mrška rychlá se mi několikrát vysmekne a blíží se více a více zářící runě. Když konečně nahmátnu a pevně stisknu jeden z rohů, zůstane mi v ruce jen obláček dýmu a Boo se objeví těsně před zářící stěnou.

"Boo!" zvolám z plných plic. "Co jsme si říkali? Žádné zbrklé skákání do dveří! To ti ta obrovská pěst vážně nic nepředala?"

Boo se zastaví, otočí a z jeho pohledu pochopím, že ani on sám si není moc jistý. Pomalu se zvedám na všechny čtyři a postupně do stoje.

"Stůj, kamaráde," pravím hlasem silným, jako bych chtěl spíše zastavit kamenného golema, než maličkého ďáblíka. "Zatím nikam nejdeme. Všechno má svůj čas a zlaťáky nemají nožičky, počkají tam na tebe. Ještě se sem vrátíme, máš mé slovo."

Při posledních slovech se můj hlas opět ztiší a změkne. Lehce se usměji. Ďáblík se ještě jednou ohlédne k portálu a couravě se vydá zpátky ke mně.

'Jsem rád, že si rozumíme,' oddechnu si s upřímným potěšením. 'Upřímně nechápu, jak tyhle náročné pohyby zvládli trpaslíci provádět ve zbroji, ale když to zvládli oni, i my to znovu zvládneme. Teď ještě máme práci tady. A vůbec, jestli jsem správně zahlédl zapadající slunce, přichází zatím v úvahu pouze Vrběnin hvozd, kam se stejně chceme vrátit, že? Takže žádný strach, ještě dostaneš prostor ke skopičinám.'

Portál lehce zabliká, rozplyne se a zůstane za ním netečná skála. Podám si ďáblíka na rameno, přehodím přes záda tornu a vyrazím k odchodu.

'Třeba mají speciální předcvičovatele,' pomyslí mi Boo, zatímco za sebou zamykám dveře ke zbrojnici. 'Víš, nějaké dva borce jen v lehkých košilích, kteří u portálu seděli celý den na židličkách a když chtěly nějaké stráže projít skrz, zacvičili jim a bylo to.'

Zakroutím hlavou. Specialista na koordinované otevírání portálu, to zní jako něco, čím by se trpaslíci i mohli chlubit. Nechám si tuto veselou představu proudit hlavou a vrátím se k místnosti s údajnými lejstry či knihami.

PJ, vracíme se skrz Shromažďovací sál zpátky, na křižovatce na sever do místnosti, kde se druegaři přehrabávali lejstry. Jak to tam vypadá?