[HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Moderátoři: MarkyParky, Halaster Černoplášť

Odpovědět
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 22. 1. 2020, 00:23

Elricu, Hadešadah,

projdete i s rybákem kolem Vrběniny věže jejíž tvar napodobující korunu stromu se tyčí k podzimní obloze a následně podél skály a jeskyň plných kostí až k průchodu do Ztracené úrovně. Elric ukáže Hadešadah nastraženu hromadu kamení a pak se vydáte klidným podzimním hvozdem až k drakovi. Opět předstíral spánek, ale vás neošálil - je zřejmé, že každého kolemjdoucího pozorně kontroluje jedním nebo druhým okem.

Z mostu pohlédnete na pláž, kde se vylodili rybácí. Po jejich přítomnosti už není ani stopy, až na očouzený kráter, připomínající krátkou epizodu uctívání mimika.

Připomene vám to, co všechno jste na tomto patře zažili a pro Hadešadah to znamená zisk další úrovně.

Nakonec minete kostru nějakého nešťastníka a zahájíte svůj sestup do nižších pater.

Elric a Hadešadah odchází k Maddgothově hradu.
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 29. 2. 2020, 01:57

Cilapi a Saaga přichází od Řeky Sargauth

.... u portálu ve Vrběnině věži ....

Cilapi, Saago,

když projdete portálem do mramorových prostor Vrběniny věže, sáhne na vás neobvyklý chlad. Otevřete dveře do místnosti se sochami elfů a uvidíte tam blonďatou elfí čarodějku, jak si dobaluje své věci. Cilapi, okamžitě poznáváš Martu.

Ona se na vás otočí.

"No co čučíte? Balím se a jdu pryč. Někam hlouběji. Dokud to ještě jde a dá se těmi závějemi probrodit. Té ženské úplně hráblo, prý že za žádnou cenu tu nesmí vykvést ani květ, natož konvalinka - i kdyby měla tu být věčná zima. Pak se zavřela do toho svého počasnického sálu a od té doby sněží a sněží a sněží ..."

Co uděláte?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 29. 2. 2020, 13:15

Po elfčině promluvě mi úplně zatrne. Vrběna je na tom hůře, než jsem myslel. Zdá se, že jsem ji přecenil, zdaleka není připravená odpustit Krisanovi... a už vůbec ne sobě.

"Tahle se mi líbí," zašklebí se Glom na elfku, "Konečně někdo, kdo mluví normálně. Může jít s náma? Stejně se tu nebudeme zdržovat, nejni to naše věc..."

Goblinčina slova přejdu mávnutím ruky a mírně se elfce pokloním. Kdybych v ní nepoznal Martu na základě Hirova popisu - vážně je mi vzdáleně podobná, hlavně co se vlasů týká - tak její projev popsal Hiro dokonale.

"Ty musíš být mistryně vyššího umění Matra Svit měsíce," rozpačitě se usměji, ale omrzlá tvář mne bolí o to více, oč víc je tu zima, "Hiro se zmínil, jakou potkal v podzemí nevšední osobnost... Dovol, abych se představil, má paní. Jsem Cilapi Márameldon, snad se o mne zase tobě zmínila Vrběna. Toto je má společnice Saaga a ... má poněkud drzá nosička Glom."

Pohlédnu na její věci. Je to elfka a navíc mág, takže vím, že nemá cenu jí něco vymlouvat, stejně jako mojí starší sestře.

"Nebudeme tě zdržovat, máš-li na spěch, mistryně Marto. Avšak míříš-li, hlouběji do podzemí, snad bychom mohli později spojit své cesty. Se zkušenou čarodějkou, jakou bezpochyby jsi, bych se cítil bezpečněji a na oplátku bych mohl nabídnout své stopařské a léčitelské umění. Stejně tak Saaga je schopná průzkumnice a ... bojovnice.
Teď nám ale prosím řekni, kde najdeme ten počastnický sál. Pokusím se přivést paní tohoto hvozdu k... méně mrazivým myšlenkám."

PJ, Saaga?
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 29. 2. 2020, 23:54

Cilapi,

když zmíníš Hira, tvář Marty se zašklebí opovržením. Ale čím víc jí pochlebuješ a oslovuješ jako mistryni, tím víc své balení zpomaluje. A když zmíníš, že máte namířeno hlouběji a že bys jí pomáhal jako léčitel, balit přestane a otočí se.

"Já vlastně nevím, kudy se do počasnického sálu leze - jen vím, že ho tu má. Zmizela za těmihle dveřmi," mávne na sever, "jenže tam je jen docela morbidní kostnice či co," vezme za kliku a dveře otevře.

L05-064.jpg
Kostnice

Místnost je opravdu plná pečlivě vyrovnaných kostí, přesněji řečeno lebek. Tvoří malé pravidelné pyramidky a každá z lebek má na čele drobným písmem vyvedených několik slov v elfštině.

"Zprvu mi to imponovalo," oznámí ti Marta, "myslela jsem, že to je nějaká okultně kulturní záležitost, součást jakýchsi obřadů, rituálů, či nějaké Vrběnino umělecké vyjádření. Ale když jsem zkoumala ty nápisy, zjistila jsem, že v tom žádná hloubka není. Jsou to lebky tvorů, co ublížili hvozdu a Vrběna je ulevila. Tak povrchní," ohrne elfka opovržlivě dolní ret.

"Každopádně, jak se můžeš přesvědčit, Vrběna tu není - takže jestli má z téhle místnosti nějaký tajný průchod do počasnického sálu, tak ho má dobře ukrytý - a promiň, ale já se mezi těmi špinavými lebkami hrabat nebudu."

Když Marta označí lebky za špinavé, trochu tě to překvapí, protože jsou všechny, do jedné, pečlivě ošetřené, vyvařené, vyčištěné a ve světle tvé nové lucerny bělostně září.

Co uděláš dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 1. 3. 2020, 14:36

Když spatřím lebky přejede mi po zádech mráz, který nijak nesouvisí s okolní teplotou. Tolik mrtvých!

"Fíha," hvízdne uznale Glom, "Skoro jako v Lebečňáku, co? Za něco takovýho by se nemusel stydět ani Azrok. Chci říci, Vrběna má načančanou věžičku a za dveřima tohleto... na vrch huj a vevnitř... ve vnitř si v ničem nezadá se skřety."
"Azrok popravené oťukizuje. Ať už to znamená cokoli, je to o dost civilizovanější. A jiní skřeti by neměly ty lebky tak čisté," zastanu se elfy, které patří věž, ale v duchu musím s Glom souhlasit.

Ochrana hvozdu dává jako důvod za určitých okolností smysl a předpokládám, že pokud někoho Vrběna hnala k zodpovědnosti, často se za něj postavila celá družina. Ale i tak... skoro to vypadá... jako by si Vrběna jen hledala záminku.

Zděšeně a fascinovaně zároveň přecházím mezi lebkami a čtu si nápisy na nich. Zajímá mě hlavně, jaké důvody k jejich 'odlovení' převažují.

"Ve skutečnosti má lov v naší kultuře - tedy alespoň kultuře lesních elfů - hluboký význam," obrátím se k Martě, ale můj tón není nesouhlasný ani poučující, "Ale pochopitelně nepraktikujeme něco takového... to má kořeny snad ještě před Rozdělením. I když tu rozeznávám jistou snahu o vyjádření úcty a spojitosti s Velkým koloběhem, v němž má každá smrt svůj význam, souhlasím s tebou, že je to dost morbidní a hlavně... zaostalé. Toto bych čekal spíš od krollů...
Teď mě napadá... hm... vím, že je to poněkud netaktní otázka, mistryně Marto, ale strávila jsi s Vrběnou nejvíc času z nás všech... Netušíš, jak stará by mohla Vrbněna vlastně být? To množství lebek... nevím jestli by k ospravedlnění nutných případů vůbec stačil jeden elfský život..."

Ze vší té smrti a zmaru jde na mě úzkost. Těšil jsem se na podzimní hvozd a tiché rozjímání, že si má duše odpočne od smrti, již jsem ji ne zcela záměrně zatížil, ale skoro se zdá, jako by mrazivý hvozd a kostnice byly dorazem mé vlastní duše. Přebírá snad nade mnou vládu Paní bran?

Zatímco rozjímám nad tím, kolik smrti Vrběna vlastně přinesla a zda lze něco takového vysvětlit či alespoň odpustit, usadím se na zkřížených nohou mezi lebky. Téměř nevědomě zavřu oči a obrátím ruce vzhůru, kde se na malbě stropu třpytí tisíce hvězd. Obrátím svoji mysl k Velkému koloběhu a hledám odpovědi.

Cilapi:2D6+2 → 8(5 +1 + 2)#INT(Rozjímání)
Mám 3 MAGy a byl to dar.


Má mysl se o něco rozjasní, opět mám sílu nabízet milost Měsíční bohyně. Ale zda ji Vrběna zasluhuje, stále nevím.

Vstanu a znovu si prohlédnu lebky. Čekal bych, že v jedné z pyramid bude zabudován mechanismus na otevírání tajných dveří. Třeba stačí jednou z těch horních otočit...

PJ? Najdu mechanismus tímto způsobem? Pokud ne, najdu alespoň náznak tajných dveří ve východní stěně, který by naznačil, že tu opravdu jsou?
Jaké jsou tedy nejčastější důvody Vrbětiných "lovů". A co Marta, tuší jak dlouho tu vlastně Vrběna vládne?
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 146
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Saaga » 1. 3. 2020, 16:59

Cesta po boku Cilapiho je plná poznání.

Průchod portálem zde zažívám poprvé. Jsem obezřetná, Cilapi odhodlaný. Nejspíše nezná všechna rizika portálů. Minimální ztráta koncentrace otevírá cestu do jiných sfér i času. Říkat mu o tom nebudu. Jeho odhodlání je přínosné.


S elfí ženou ho nechám mluvit, mlčím a poslouchám. Zjišťuji mnohé cenné informace. Cilapi představil mne i Glom. Nezmínil se o Žrůtovi, i když ten je nepochybně hodnotnějším členem skupiny. Pozoruhodné.

Místní vládkyně zvaná Vrběna mi ještě není dostatečně známa. Pochopím, že dokáže kontrolovat soubor chaotických projevů atmosféry, kterým se na mnohých sférách říká počasí. Taková moc zaslouží úctu. Elfka Marta naopak nevykazuje žádné úctyhodné znaky. Nevím, proč chce Cilapi cestovat s ní a ne s Vrběnou. Musím připravit mnoho správně formulovaných otázek.


Situaci v místnosti s lebkami pochopím rychle. Uspořádání těch nejmenších částí prostoru je jednodušší, než uspořádání vztahů mezi osobami.

Pojmenované lebky mi připomínají Oplakávače z Es-Annonu. Vím, proč je Vrběna sbírá, mohu to vysvětlit. Nikdo se mne ale neptal.

Soustředím se na potenciální tajný průchod dále. U Vrběny lze očekávat spíše elementární přeměny než sofistikované mechanismy. Zaměřím se na kámen a proudění vzduchu. Konečky prstů přejíždím po okolí, hledám nerovnosti. Špičkou jazyka projíždím po spárách, pátrám po rozdílech v teplotě. Když stojím Cilapimu v jeho cestě, ustoupím a prohlédnu si pečlivě hromady kostí. Jména skrývají obrovskou moc.

Odhad situace: Hiro:2D6+2 → 11(5 +4 + 2)#INT
- Jaká je nejlepší cesta do počasnického sálu (pokud už to správně neuhodl Cilapi?)
- Co je tu pro mne zajímavé nebo užitečné?

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 1. 3. 2020, 20:35

Cilapi,

zatímco pátráš po lebkách a zkoušíš je natáčet, prohodíš pár slov s Martou.

Nejčastějším důvodem uvedeným na lebkách je neuposlechnutí výzvy k vydání viníka, který ublížil hvozdu, k potrestání. Druhý v pořadí je lov zvířat ve hvozdu, následovaný pálením dřeva ze stromů kvůli táborovému ohni.

"Mám pocit, že všichni, kdo tráví delší čas zde v podzemí jsou dlouhověcí. A také jsem si všimla, že toto žití neskutečně dlouhých životů prohlubuje jejich neobvyklosti. Je to tak fascinující. Také bych se chtěla proměnit ... ne, jako Vrběna ne, navenek je proměněná, ale uvnitř zůstala Fňuknou. Chtěla bych se proměnit, jako někdo mocnější, kdo žije hlubších patrech. Nepochybně je taková proměna součástí tajemství hory.... "

Zacházení s lebkami nijak nepomáhá.

Saago,

prohlížíš si pozorně matérii hmoty a všimneš si tenkých linek, napovídajících, kde je hmota kamene přerušena. Je tak učiňeno v dokonalé symetrii s dvojicí čepů v podlaze a stropě místnosti.

Stačí lehký dotek, abys dokázala stěnou mírně pootočit a nahlédnout do další místnosti.

L05-065.jpg
Počasnický sál

Velkému sálu, který vyplňuje zbytek vrcholu věže dominuje masivní kámen, na jehož povrchu září propletené magické kruhy. V tuhle chvíli všechny září bílou barvou, ale Saaga i od dveří vidí vznášející se symboly nad nimi.

Z kamene stoupá vzhůru úzký pruh světla kamsi do koruny umělého stromu, který tvoří vrchol věže.

Každý kruh je věnován nějakému nastavení podmínek ve hvozdu:

* roční období (zima)
* denní doba (noc)
* druh počasí (srážky)
* síla počasí (vysoká)

Je zajímavé zjistit, jak se počasí a podmínky ve hvozdu ovládají.

V místnosti jsou čtyři obří zelené žáby, které hledí nepřítomně před sebe.

Vrběnu nevidíte, ale slyšíte předení jejího klamoparda z výklenku po vaší pravé ruce - nejspíš tam bude sedět na nějakém křesle. Dveře se otevřely naprosto neslyšně, tak o vás nejspíš zatím neví.

Co uděláte dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 2. 3. 2020, 00:30

Lov zvířat... tedy... někteří šlechtici za to viníky dosud věší... ale táborové ohně? Vrběno, Vrběno... Kdybys mi sama neprokázala milosrdenství a já ti neslíbil přinést květy konvalinek... je tu ale pro tebe vůbec nějaká naděje?

"Heh, 'Fňuknou,' to se mi líbí, to použiju," zamne si Glom ruce, "Jak je to pro kluka? Fňukal? Nebo jen Fňuk?"
"Tedy," mírně se ohradím proti pohrdlivému označení, "pokud tím, mistryně, míníš, že Vrběna uvnitř stále zůstala 'elfská'... je to snad to jediné, co jí dává ještě naději. To ostatní je od tebe ovšem velice dobrý postřeh, děkuji ti za něj, budu ho pamětliv.
Tak mě napadá... Uvážím-li tvoji touhu i to, že Kobky prohlubují neobvyklost... není to v tvém případě trochu zbytečná pouť? Zdáš se mi... výjimečná... až dost."
Glom prudce zamrká, protože si náhle není jistá, zda jsem elfce složil kompliment či promyšlenou urážku. Zřejmě trávím s goblinkou příliš mnoho času...

Mezitím Saaga najde skryté dveře. Zavře je stejně neslyšně, jako je otevřela a svým typickým úsporným vyjadřováním nás zpraví o tom, jak to v počastnickém sále vypadá. Navzdory chmurám a prochladlé tváři se mírně pousměji. Snad doopravdy nejsou ty obří žáby... rosničky.

Zatím co si mnu tvář, přemýšlím.

Pálím 1 MAG a hojím si LZ.

"Učiním, jak jsem řekl," rozhodnu se, "Pokusím se přivést Vrběnu k rozumu. Nevím ovšem, jestli to vyjde. Obávám se, že mistryně vysokého umění ji odhadla vesměs správně. Vrběna je dost citlivá a hlavně nestálá jako počasí, kterému zde vládne..."

Nejprve se obrátím k Martě.
"Má paní, nelze vyloučit, že zde dojde k boji. Jsem si jist, že se o sebe dokážeš postarat, není to však tvůj boj. Navíc tě Vrběna hostila a jsi stále pod její střechou... Pokud uznáš za moudré se trochu vzdálit, budu s tím plně souhlasit."

Pak se podívám na Glom.
"Já se už dekuju," prohlásí goblinka, "Vezmu sebou ten sud - teda Žrůta - stejně teď zvládá akorát chodit."
"Vlastně," zarazím ji, "Nejprve něco vyzkouším. Žrůt není obyčejný golem. Je to rozpohybovaný strom. Živý strom. Třeba na něj šla použít léčivá síla Měsíční bohyně..."
Přiložím ruce na dutinu a zčernalé dřevo, které po sobě zanechal blesk a soustředím se.

Cilapi:2D6+1 → 11(6 +4 + 1)#1MAG(Uzdrav zranění)
Vyléčil jsem 1 KO a odstranil související VYŘAZENÍ, aniž bych způsobil JIZVU.
Pacient není UNAVENÝ. (ale prospí celé Táboření).
Léčení jde dobře, ušetřil jsi 1 MAG.


Snad to dělá životodárná magie hvozdu, ale po chvíli část zčernalého dřeva zmizí. Dutina zůstane, ale vyplní ji mladé výhonky větviček. Žrůt se pohne s daleko větší energií. Nechám ho tedy odnést sud zpátky k portálu, kde se na něm usadí Glom. Žrůt se však vrátí do místnosti s lebkami, aby mi případně pomohl.

Nakonec pohlédnu na svoji třetí společnici.
"Tebe, Saago, bych rád požádal, abys mi svojí tichou přítomností v případě potřeby kryla záda. Z té její velké kočky mám trochu obavy..."

Svůj hlavní plán nechám na zítra. PJ zatím může doplnit reakci Marty. Samozřejmě Saaga může také hrát, ale rád bych zkusil nejprve vyjednávání...
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 2. 3. 2020, 16:09

Zastavím se před tajným průchodem, který mi před tím ukázala Saaga a zaváhám. Nevýhodou toho, když jeden trucuje za tajným průchodem, bývá to, že se na něj obvykle nedá zaklepat.

Znovu tedy tiše průchod otevřu, tentokrát jen na opravdu malou skulinku, posadím se u jeho 'prahu', opatrně vyjmu z pouzdra svoji flétnu a začnu tiše hrát.

Začnu starou elfí melodií, tou která začíná jako vítr ve větvích a říčním rákosí. Nespěchám, nechám melodii rozvinout a vyznít. Dám tím mimoděk prostor i Vrběně, aby ji přešlo případné prvotní vzedmutí hněvu.

Pak však neudržím své myšlenky soustředěné a podlehnu náhlému vzedmutí inspirace. Nejprve přehraji jednu velice známou melodii a brzy na to ji i zazpívám. Slova písně jen ale pozměním, aby lépe odpovídali celé této situaci a přestože je původní píseň spíše oslavou vzpoury a osvobození vlastní osobnosti, já přidávám stále více vyčítavých až bolestných tónů.
To co se zprvu zdá ódou se brzy mění v baladu o tom, kam směřuje...

"V tichém hvozdu v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
královnou jsi vloček všech.

Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci tvém,
zlobu vyšeptáš v tichu mrazivém.

Tys byla v sobě vězněná,
skrývala cit, co skříňka zamčená,
však kdo to tak chtěl?
Ty dny pryč jsou,
já zná tvář tvou.

Najednou, najednou
chceš skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
dveřmi prásknout za sebou!
Že jsi svá,
chceš snad dokázat všem,
že v bouři rozkvétáš
(a mráz v duši vítězí nad sluncem.)

Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá.
Co ale strach, stále tu vládne,
tvá duše nemocná.
Snad zakřičíš: "Já mocná jsem!"
snad k výšinám tě zvedne zem.
Ve své říši bez konce chceš žít?
Klid mít?

Najednou, najednou
chci skončit s tvou hloupou hrou!
Najednou, najednou
snad ti slzy šperkem jsou.
Teď jsi svá?
Co chceš dokázat všem?
Že v bouři rozkvétáš?
(Že chceš žít v zimě bez konce život svůj?)"

Ztichnu a trochu vystrašeně si prohlédnu flétnu. To jsem možná krapet přehnal. Opatrně se postavím a počkám na to, co na to řekne Vrběna.

PJ?
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 146
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Saaga » 2. 3. 2020, 18:22

Přemýšlím nad významem hudby pro řešení problému. Mám spoustu času, píseň je dlouhá. Žádný smysl nenacházím. Nejasnosti a pochyby zaženu, přenesu svou pozornost na rizikovou situaci.

Přesunu se co nejrychleji ke dveřím před kostnicí. Portál je blízko, Vrběna daleko, Cilapi v bezpečné vzdálenosti. Martu mám na očích, Žrůta také, Glom je irelevantní. Tasím meč, do druhé ruky uchopím ampuli s kyselinou. Všechny mé rozvířené myšlenky splynou v jedinou - v přežití.

PJ?

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 2. 3. 2020, 23:46

.... před písní ....

Cilapi,

Marta zavrtí hlavou: "Vzdalovat se nebudu. Chci vidět, jak tohle dopadne. Ale nebudu zasahovat, jsem host a i když pravidla tady v podzemí jsou často zajímavě transformovaná, to o tom, že host nevztáhne ruku na hostitele jako první se tu drží ..."

.... po písni ....

Cilapi, Saago,

když píseň skončí, sál naplní ticho - dokonce i klamopard zmlknul. Potom se ozvou dva lehké kroky a Vrběna vyjde zpoza rohu. Ve tváři se jí mísí hněv.

"Pane Cilapi,"

pronese, tvář otočenou směrem k tobě, ale krokem má namířeno k počasnickému kameni. Klamopard jde po jejím levém boku, v ostražitém postavení, připraven chránit svou paní.

"nejste schopen sehnat konvalinek v této kruté zimě, a tak jste mne přišel vyprovokovat ke konfliktu? Vysmíváte se zradám, kterými mě poctilo tolik mužů a nazýváte je hloupou hrou? Myslíte si, že ta vánice, která ovládla hvozd, je ukázka mé moci?

Jsem tak zklamaná, že jste se zařadil do té dlouhé řady zrádců. Se stejnou úporností, s jakou jsem přivolala zimu, abych vám váš úkol co nejvíc zkomplikovala, jsem držela jsem v srdci malou jiskru naděje, že snad překonáte tuto obtížnou zkoušku a s konvalinkovým květem se přeci jen objevíte.

Ale vy ne ... vy jste jen přišel ukončit mé utrpení - a ještě doufal, že mě popadne hněv, udeřím první a tak bude váš úder ospravedlněn v očí bohyň.

Ano, rozumím slovům písně dobře, a pochopila jsem její poselství. Hledala jsem zde, v podzemním hvozdu, který mi Halaster stvořil, klid, ale nacházím v něm jen zradu a utrpení. A protože jej nemohu opustit, bude to utrpení věčné - a existuje jen jedna cesta, jak to udělat.

Váš záměr vyprovokovat můj hněv nevyjde. Ale stejně jako vy jste mě předtím poučil o milosrdnosti, i já budu teď k vám milosrdná .... a vnitřek mé věže bude ušetřen kouzlu, které se chystám vám ukázat. Nezaútočím na vás a vy mne tedy nemůžete zastavit silou - bohyně by vám totiž takový čin neodpustily. "

Na tváři se jí objeví jedna jediná slza, která se ... vzhledem k teplotě, která zde panuje, zastaví v půli tváře a promění v drobný krystalek ledu, přesně jako ve tvé písni.

"V jednom jste se totiž zmýlil. Má moc ještě nerozkvetla. A má-li tento okamžik být poslední, je na čase, abych vám ukázala, jak to vypadá, když se do stane - když se má druidská síla spojí se silou kamene ... a společně s celým hvozdem opravdu rozkveteme ...."

Vztáhne ruce směrem ke kameni....

Cilapi, Saago,

Vrběna se chystá provést nějaké mocné zaklínadlo, které nejspíš zásadně zasáhne ji i celý hvozd.

Dělá to ale s obrovskou vážností a soustředěním ... a to vám dává možnost ještě zasáhnout.

Co uděláte?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 3. 3. 2020, 10:55

Pohlédnu na Vrběnu s očima postupně se rozšiřujícíma zděšením. Tohle jsem nechtěl...
'Nechtěl, ale udělal,' pošeptá mi můj vlastní hlas, který zní trochu kousavě. Trochu jako Glom.

Srdce mi začne prudce bušit a náhle... cítím klid. Klid a neskutečnou rozhodnost. Sebejistotu, kterou dodává jen víno či pohyb na skutečné hraně propasti. Za tu dobu, co jsem zde v Kopkách, jsem tam už několikrát byl, takže to tu poznávám. A zrovna v tuto výjimečnou chvíli necítím potřebu se bát.

Snad je to i tím, že cesta, která se otevírá před Vrběnou není nesprávná. Možná je to způsob, jak jí dopřát klid a mír. Ale Paní bran jsem posloužil už dost. Mojí skutečnou bohyní je Měsíční bohyně, takže to zkusím ještě jednou... s nadějí.

"Své konvalinky můžeš mít už zítra, má drahá," řeknu hlasem, který zní jako mého otce v těch mála chvílích, kdy se rozhodl postavit se mé matce a překvapivě sebejistým a klidným hlasem uklidňoval její běsnící vášně, "ani všechen sníh světa by mi nemohl zabránit ti je přinést.

Jenže je zatěžko přinášet květy někomu, kdo je nechce přijmout... kdo na ně není připraven. Ty nechceš odpustit Krisanovi a proto teď hvozd vypadá jako tvé vlastní nitro. A ubližuješ mu stejnou měrou."

Přejdu blíže k Vrběně a zahledím se jí zpříma do očí. Zmínka o konvalinkách přitáhla její pozornost, ale zůstává soustředěná na kouzlo, cítím v místnosti narůstající sílu, i když teď již pomalejším tempem.

"Ve své bolesti přehlížíš, jak ubližuješ ostatním. Krisanovi, putujícím družinám dobrodruhů, hvozdu... Hledáš záminky, jak nechat propukat svůj hněv, pomstít se. Vidíš jen sebe a svoji bolest. Skoro jako by sis ty zrady hýčkala...
Ano ublížili ti! A já si nedovedu představit jak moc, skutečnou lásku jsem dosud nepoznal, znám jen písně a divadelní hry. Ale jedno vím díky své Bohyni. Ty musíš být lepší než oni. Lásku dávat, ne ji chamtivě brát... Nemstít křivky, skutečné i domnělé, ale snažit se ukázat to lepší v tobě."

Přejdu až těsně k Vrběně. Klamopard se připraví skočit. Ale cítí, že jeho paní nechci ublížit. Právě naopak.

Natáhnu ruku a setřu jí z tváře zamrzlou slzu. Svojí horkou dlaň nechám na její tváři.

"Ale máš ještě naději. Svůj hněv jsi neobrátila proti těm, kterým na tobě záleží. Kteří ti chtějí pomoci. Skutečně pomoci, i když to bolí. Nejsi jediná, kdo strojí zkoušky, má rozervaná paní Vrběno... A tou svojí jsi právě prošla. Přejmi naději, prosím... a dostaneš i své květy konvalinek."

Cilapi:2D6+2 → 12(6 +4 + 2)#2MAGy (Magie mámení)
Sugesce: Naděje.
10+: PJ si vybere zda:
Postava udělá přesně to, co chceš.
Postava udělá něco jiného než očekáváš, musí to ale vyplývat z podoby tvého kouzla. Utrží u toho psychické LZ.

PJ?
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 3. 3. 2020, 13:48

Cilapi,

vidíš na tváři Vrběny, jak se uvnitř přemáhá. Zažehl jsi jiskřičku naděje ... ale ona si stále ještě nechce připustit význam všeho, co jí říkáš.

Otočí se na tebe a slza ji teče i podruhé tváři.

"Nechť je tedy po vašem. Naposledy zkusím uvěřit cizímu slibu." Při tom natáhne ruku za sebe, doprostřed magického kruhu. Ve atmosféře v místnosti se cosi změní, magie zapraská a vzduch se naplní ozónem. Bílé linie ovládacích prvků se propletou jako chapadla a začnou šplhat po její ruce, směrem k jejímu srdci. Udělá rázné gesto druhou rukou a chamtivá magie, připravená pohltit ji i její sílu, se zastaví v polovině paže, i tak je ale vidět, jak se chapadélka hladově kroutí a natahují skrze neviditelnou bariéru."

Beru LZ a popíšu si to po svém.

"Můj osud již není v mých rukou," pronese třesoucím se hlasem. "Kouzlo, které jsem seslala, má za úkol mne pohltit ... a spojit mne s hvozdem v té nejstrašnější a nejhrůznější podobě, jaká se ve mě nachází, v podobě čisté msty. Upletla jsem ho ale tak, že jediná síla, která ho dokáže zvrátit, je naděje v mém srdci.

Ta teď plane slabým plamínkem ... a proto dokáže kouzlo jen zbrzdit.

Přinesete-li mi, pane Cilapi, slíbenou konvalinku dřív, než zažehnutá naděje opět pohasne, mé srdce se rozzáří a rozpoutané kouzlo budu schopna znova zkrotit. A až tak učiní, půjdu se usmířit s Krisanem, přesně jak jsem vám slíbila.

Necháte-li mne ale čekat příliš dlouho ... chmury mou naději zadusí, já už kouzlo neudržím a síly, které jsem rozpoutala, již nic nezadrží."

Podívá se na tebe hlubokým upřeným pohledem.

"Nezklamte mne, pane Cilapi, věřím vám..."

Vrběna vydrží na konvalinku čekat nanejvýš tolik času, kolik uplyne odteď do přespříštího TÁBOŘENÍ (tzn. můžete 1x TÁBOŘIT a ještě to vydrží. Pokud budete 2x TÁBOŘIT, tak naděje pohasne, kouzlo ji pohltí a hvozd se promění ve hrůzovhozd).

Co uděláte dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 568
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 3. 3. 2020, 16:38

"Nezklamu," vydechnu tiše a odstoupím od ní. Stále se jí dívám do očí, když pomalu vycouvám z místnosti a ještě pomaleji za sebou zavřu tajné dveře. Pak opřu čelo o chladný kámen a dlouze vydechnu.

Čekal bych, že se mi začnou klepat kolena, ale ne. Zvláštní. Srdce mi ale buší. Vždyť třímám v rukou její život. Hlavně ho nepustit, nesmím zklamat! Doufám, že můj plán bude fungovat...

Sejmu ze zad batoh a otevřu ho. Není tam! Srdce mi vynechá jeden úder... než si vzpomenu, že jsem jej dal Glom, aby se mu při mém dobrodružství v Lebečném přístavu nic nestalo.

Trochu rozpačitě pohlédnu na přítomné dámy. Hlavně Marta si mě prohlíží poněkud zvláštním pohledem.

"Eh, já... potřebuji nějaké klidné místo, kde budeme moci strávit nějakou ... spíše dlouhou... dobu. Je tu nějaký pokoj, paní Marto, kde bychom si mohli odpočinout? Potřebuji provést jistý obřad."

Zavolám k sobě Žrůta a hlavně Glom.

"Tak jsi to s tou fňuk-" goblinka se zarazí uprostřed slova, protože po ní vrhnu ostrý pohled. "Uf, to skoro vypadá, že jsi měl zase jeden z těch svých silných 'elfích' momentů," dodá místo toho.

Vyjmu z jejího batohu magický elfský květináč a pohladím jeho runy. 'Dlouho jsi odpočíval v hrobě, ale teď přineseš naději a život,' pomyslím si. Před očima se mi zatmí a ucítím ostrou bolest ve spáncích. Otřes mozku a rychlé vyléčení si vybírá svoji daň. Potřebuji nechat svoji mysl odpočinout, ne se věnovat magii.

Přelétnu pohledem Saagu, Martu a Glom. Pak Martu a Glom. Nakonec se pohledem vrátím k Saaze.

"Směl bych tě o něco požádat, Saago? Do toho kouzelného květináče jsem již dříve nabral hlínu z hvozdu a nyní tam zasadím semínko konvalinek. Je určen k vypěstování oživlých rostlin, jakou je Žrůt, ale jsem si jist... téměř jist... že s trochou soustředění lze vypěstovat i docela malou rostlinu, byť nejspíš v rozpohybované podobě. Nicméně jakmile zrušíš vaše magické spojení, stejně se z ní stane zase obyčejná rostlina...
Potřebuji nechat vyrůst květinu pro Vrběnu, jako důkaz, že naděje může rozkvést i uprostřed kruté zimy. Udělal bych to sám, ale po následcích, které jsem utrpěl během našeho dobrodružství v Lebečné pevnosti si potřebuji odpočinout. Nevím, jestli bych udržel soustředění..."

PJ? Ukáže nám Marta nějaký Vrběnin pokoj pro hosty? A co Saaga, bude se mnou TÁBOŘIT a sladí se kvůli mně s malým konvalinkovým konstruktem?
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2108
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 5. patro - Vrběnin hvozd

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 3. 3. 2020, 22:17

Cilapi,

Marta vyjde ven zpět do místnosti se sochami elfů. "Tenhle sál mi byl propůjčen jako ložnice," oznámí, "měla jsem zde rozloženou svou houni, dobalila jsem se jen chvíli předtím, než jste přišli."

Chcete-li, můžete zde TÁBOŘIT. Nemusíte HLÍDAT. Ale JÍDLO musíte použít vlastní.

Když navrhneš, že byste měli dál přepsat, ve tváři se jí objeví nesouhlas. "Kdo ví, co se stane s hvozdem, až ráno neuspěješ. A i kdybys uspěl, víš, kolik napadne za den sněhu? Kdepak, já půjdu co nejdříve, nehodlám tu uvíznout. Mám v plánu přihlásit se do té slovutné magické univerzity ... jak se to ... Magjádra. Prý by neměla být už daleko," oznámí ti ještě své úmysly. "Škoda, líbila se mi idea, že budeme pokračovat hlouběji do podzemí spolu. Přijdeš mi zábavný. Ale třeba se ještě potkáme v tom Magjádru."

S těmito slovy se chystá k odchodu.

Pokud neuděláte něco zvláštního, Marta s vámi na konec experimentu s konvalinkou čekat nebude.

Co uděláte dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Odpovědět

Zpět na „[SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host