[HRA] Lebečný přístav

[Hiro]

... Černý korbel ...

"Jeva jeva," postesknu si nahlas, "já bych na ten dluh dočista zapomněl. Nemusíš se bát, má hyperaktivní přítelkyně, jakmile přijde čas na příští táboření, jde útrata na můj účet. Ovšem nemám pocit, že by bylo potřeba jít se natáhnout hned teď, přeci jen před chvílí jsme vstávali a teď je asi tak, no,..."

Přestanu mluvit a rozhlédnu se po okolí. Je zvláštní, jak rychle si člověk zvykne na prostředí, kde nepozná denní dobu. Soustředím se tedy na své tělo a lehké kručení v břiše mi napoví, že je čas svačiny.

"Teď je čas," pokračuji usměvavě na Brandy, "dát si něco dobrého. A jistě tu něco dobrého najdeme, není-liž pravda?"

Přejdu k pultu, odložím si na něj svou tornu a pokynu vlídně na druergara.

"Hiro, těší mne. Dali bychom si pro začátek něco dobrého na svlažení hrdla. Těší mne, že nebudeme muset čekat v dlouhé frontě, bál jsem se, že v době svačiny budou místní lokály nacpané až po strop. Je to vlastně zvláštní - slyšel jsem o Lebečném přístavu spoustu velkolepých zvěstí, ale v žádné se neříkalo, že je tu tak málo obyvatel. No jen si to představ - kam se člověk vydá, do ulic či hospody, všude je téměř prázdno. Kam se všichni poděli? Neměly by tu vysedávat desítky rabiátů, hrdlořezů a žoldáků v družné divoké zábavě?"

Letmo se usměji na dvojici minotaurů i zřícího, aby si snad mou narážku nevykládali jako urážku.

"To byla ovšem pouhá zvědavost, milý hospodský. Skutečně ale hledám zejména jednoho mladého lidského muže - zhruba dvaadvacet let, tmavé kudrnaté vlasy a nosí platinový prstýnek se střemhlav letícím bílým sokolem na modrém poli. Nezahlédl jsi zde takového?

Tak či onak, když už jsem zde, rád bych s tebou pohovořil ještě o jedné věci. Za rohem má krámek Krystalína, jistě ji znáš. Stěžuje si na nedostatek zákazníků a i mé kroky vedly nejprve do jiné nálevny a tvou jsem bohužel vynechal. Říkám si, zda by nebylo pro vás oba lepší posílat si vzájemně zákazníky. A aby to pro tebe nebylo příliš otravné, vyvěsil bych zde jen jeden malý plakát, někam viditelně na zeď. Oni kolemjdoucí dobrodruhové povětšinou umí číst. A na oplátku mohu udělat podobný informační plakát i pro tvou hospodu a vyvěsit ji třeba hned v přístavišti. Dobrodruhové se ti potom sem hned pohrnou. Nebo naopak nepohrnou, pokud o ně nestojíš a já bych to celé sepsal jinak. Co na to říkáš?"

Předávám slovo PJ.

[Halaster Černoplášť]

Brandy,

dvojice minotaurů trochu zvedne obočí, když si k nim přisedneš. Jejich postavy jsou proti té tvé opravdu mohutné.

"Práci pro ženu?" řekne jeden.
"Co umí vzít pořádně za ... jílec?" zeptá se druhý?
"Víš, co asi by ses měla zeptat, někoho jako jsi ty by určitě zaměstnali v Odvážném pod..."

V tu chvíli druhý prvního drkne loktem do hrudi, aby ho přerušil - rozhodne se nemístní vtípek ještě trochu protáhnout.

"V Odvážném podniku chtěl tady Nůres říct," dokončí větu za něj.
"Ano, ano, Dagažan má pravdu," přitaká i první minotarus, "tam určitě bude práce pro odvážné ženy, co chtějí podnikat odvážné věci."

Oba dva se culí a jejich vypracované břišní svaly se cukají, jak v sobě dusí výbuch smíchu.

Pak ale přeci jen jeden z nich přestane dělat vtípky a skloní se k tobě.

"Víš co? Možná bys nám mohla být užitečná. Ty jsi cizák, tebe nebude nikdo podezřívat. Sundeth - to je náš kapitán - si myslí, že se tu v přístavu někde skrývá špión ... nebo špiónka ... zhentarimských. A poslal nás ji vypátrat. Jenže podívej se na nás, na nás každý z dálky pozná, že patříme k Cechu. Takže možná bychom se mohli dohodnout, že si role tak trochu rozdělíme."

"My zůstaneme mozky celého toho pátrání ..."
"... ale ty budeš naše oči a uši."
"My zůstaneme tady v hostinci, budeme poutat pozornost, aby si nepřítel myslel, že má klid ..."
"... a ty mezitím budeš dál hledat ve městě svou ... práci ... a když narazíš na toho špióna, tak nám to pak oznámíš."

"A my se s tebou pak rozdělíme o žold, jsme tři, tak dostaneš třetinu. To je dobrá práce, ne?"


Hiro,
hostinský ti nalije, nevypadá z návštěvy vaší dvojice úplně nadšeně, obzvláště když mu připomeneš staré časy, ale host je host a každá utracená mince se počítá.

"Jojo, kdysi dávno to tu bývalo jinačí. Přístav byl plný pirátů a rabiátů a hrdlořezů a ti se panečku uměli bavit. Tyhle doby už jsou ale dávno pryč. Stará magická zdymadla jsou zadřená, řeka už si dávno našla cestu jinudy ... a není splavná, pirátské lodě sem nepřiplouvají a hostů ubylo. Nebýt toho, že tu občas nějakou minci upustí někdo z Cechu," ukáže na dva minotaury, "či že se tu zastaví parta dobrodruhů, jako jste vy, nebo výprava druergarů za velkým pokladem, tak bych to už snad býval mohl dávno zabalit."

Když se zeptáš na tmavě kudrnatého člověka, odpoví ti celkem bez okolků:

"Jo, ten tady párkrát byl, strávil ve městě nějaký čas a pořád se snažil vyzvědět, jak se dostat ke Xanatárovi, nebo alespoň k Sundethovi, kapitánovi pevnosti. Když jsem ho viděl naposledy, byl hrozně rozčilený, měl pár modřin a potřeboval si dát panáka."

Skloní se k tobě a zašeptá, aby jeho slova nezaslechli ani minotauři, ani zřící levitující u stropu. "Blekotal něco o tom, že Sundeth je nevzdělaný tupohlav, který nemá špetku pochopení pro obchodní příležitost a ve svém mozku nemá nic, než wyverní hovna. No, řekněme, že to jsem mu mohl říct rovnou a nemusel se kvůli tomu tak namáhat to zjistit na vlastní kůži."

Pak se opět narovná a pokračuje normálním hlasem. "A že svou užasnou obchodní příležitost půjde nabídnout někomu jinému, rozumnějšímu a civilizovanějšímu. Azrokovi a jeho Legii. Od té doby jsem o něm neslyšel, takže víc ti nepomůžu."

Nakonec přijde řeč i na poutače pro dobrodruhy. "Hmm, to zní jako dobrý nápad. Myslíš, že by Krystalína souhlasila? Pokud ano, a osvědčí se to, máš u mě měšec stříbrňáků (1-CENNOST)."

Pokud mu cedule časem přivede nějaké hosty, zaplatí ti. Pokud bys chtěl dostat zaplaceno předem, je to NĚCO ZA NĚCO.

Co uděláte dál?

[Brandy]

"Hmmm Ovážný... není to spíš podolek? Ani takové práce se nebojím," mrknu na ně zatímco se jím cukají bříška. "No jen volové nejsou moje parketa, spíše pořádný chlapy..." protáhnu se, aby byl vidět naplněný dekolt. "No ale do toho přístaviště se vám rozhlídnu. Práce jako práce." Podám jim ruku.

"Hej hospodo, to něco ostřejšího nám tu chybní. Tady Bullík platí," ukážu na jednoho z minotaurů.

Hiro, PJ

[Halaster Černoplášť]

Brandy,

narážky na voly minotauři rozhodně nenechají jen tak. "Však my ti ukážem, kdo je pořádnej bejk, ty křehká květinko," pronese ten, kterého jsi oslovila jako Bullíka a objedná tři tupláky. "Tak co, umí i trpaslice pít jako trpaslíci? Nebo je to výhradně mužská záležitost?"

Protože je provokuješ, vyzvali tě na pijácký souboj. Přistoupíš-li na něj, hoď+ODL.
TREFA: Máš nad nimi navrch. Popiš, jakým způsobem odpadnou či co začnou vyvádět.
10+: A ty sama jsi úplně v pohodě:
7-9: Vyber si 1 z:
* Ale protože skončíš opilá, budeš dělat zbrklá rozhodnutí - ÚNAVA -1INT.
* Ale protože to byl silný alkohol, dal zabrat tvému organismu - utržíš LZ.
POTÍŽE:
6-: Minotauři mají lepší konzistenci než ty a snadno tě opijí. PJ je na tahu.

Můžeš se také z pijáckého souboje nějak vyvlíknout ... ale pokud pak budeš pokračovat v provokacích, už to nebudou brát jako přátelské pošťuchování.

Co uděláš?

[Brandy]

Hele Bullík se umí i rozohnit, bacha na horko, to maso špatně snáší a já raděj křehčí syrovější. No nešetři mě hospodský, jsme vyprahlá jak měsíc na poušti. A ne že to bude samá pěna. Přede mnou stojí pořádné kousky orosené a já trošku zalituji své zbrklosti.

"Do dna hošánci, ať vidíte, že i trpaslice umí pořádně za to vzít. První druhý už se trošku štosuje, no šel tam ale musel jsme se snažit. " Oni pořád rejou. ryčí a dupou kopytama. Sakra to mě rozptyluje. Vypadá, že jeden to snad vzdá. Sáhnu pro třetí. Stejně jako já hmatá i druhý. Oči se mu lesknou rudě a funí jak nasranej bejk. "Tak do dna chlapče a nezadus se..." Cinknu svým o jeho, až mu málem vyrazím tuplák z ruky. "Á to bude mít grády tohle pivo, exnutí prvního a pití druhého mi zvedá hladinku..."

Glo glo, glll...glo glo... potlačit reflex. Prásk džbánkem o stůl. Jo jsem dřív n.... Krrrrkkkkkkkkk. ež ty cvaldo, platíš. Mám ji jak z praku. Hele i starej Hiro vypadá najednou jako fešnej štramák.... Teď jsme teprve vyprahlá. Vnitřně...

brandy:2D6+2 → 9(1 +6 + 2)#odl pití
* Ale protože skončíš opilá, budeš dělat zbrklá rozhodnutí - ÚNAVA -1INT.

"Sakra mám hlad, dostala jsem chuť na dušené hovězí, co hoši nedáme si? Hej hola Hiro pojď si skočit do kola nějakou dupnou?"

PJ? Hiro

[Hiro]

"Znamenitě," pochválím hospodského, "ty jsi chlap na správném místě! Udělal jsi mi radost a já udělám co budu moci, abych i tobě vykouzlil úsměv na tváři."

Jedním hltem dopiji sklenici, hřbetem ruky si utřu ústa a zakroužením ukazováku si poručím další. Je to vskutku milé, moci trávit čas na tak příjemném místě.

"Mrzí mne, že je současná situace poněkud neuspokojivá, ale nevěšej hlavu. Nějaké zákazníky ti seženeme, na to vem jed. Pustím se hned do práce a za nějaký čas se tu znovu zastavím seznámit se se všemi tvými novými zákazníky. Třeba to budou opět nějací ti druegaři na výpravě za velkým pokladem. Mimochodem, takových skupin se zde vyskytuje mnoho? Slyšel jsem už o jedné, která se tu ukázala nedávno, poškorpili se prý i s drowy či legií a poté se vypařili jako pára nad hrncem. O těch něco nevíš? Mám tip na přinejmenším jeden poklad, na který bych je zde mohl nasměrovat. Nemohl bys mi poradit, kde bych je asi tak mohl hledat?"

Nadechnu se na zužitkování druhé sklenice pálenky, ale radši ji hned zase odložím od úst a v hlavě zformuluji důrazné napomenutí: 'Mazej od těch minoutaurů, Boo! Ještě nejsou tak opilí, abys jim mohl bezpečně prohrabávat kapsy. Jen počkej, až je Brandy složí pod stůl.'

Nahnu se nad bar, jako bych si chtěl sklenici podat ústy, a polohlasem povím hospodskému:

"Slyšel jsem, že ten Sundeth je ve skutečnosti bezhlavý rytíř, což by ta wyverní hovna hezky vysvětlovalo, že? Nebo je to s ním jinak? Šéfuje tu on vlastně z pevnosti celému cechu, nebo tu velí ty impozantní ohnivé lebky, které jsem zahlédl poletovat nad přístavem? Každopádně díky za cenné rady. Je skvělé, že se ten mladík vydal právě k legii, tam už to mám vcelku zmapované."

PJ, co mi hostinský poví k druegarům a vedení přístavu?

Narovnám se na židli a hodím do sebe druhou pálenku. Ze široka se usměji a vytáhnu si z torny na prkno, co znamená pult, své svitky a barvy. Nechám druegarovi prostor rozmyslet si odpovědi na mé otázky a pustím se do práce na plakátu. Hotové dílo si přeměřím kritickým pohledem, podrbu se ve vousech a nakonec ho pověsím na zeď hned naproti dveřím.

Obchodníku, zákazníku, dobrodruhu!

Máš žízeň a nemáš na zaplacení? Připadá ti nešťastné dávat své zbraně či části zbroje do zástavy? Chceš si užít přístavních radovánek bez zábran?

Tak to hned vyraz k NáprskoVínovu Vetešniství! Vzdálenost co by kamenem dohodil, smluvní ceny na libovolný kus tvého nepotřebného vybavení a doušek vína jako pozornost podniku! V celém přístavu neprodáš lépe! Tak na co ještě čekáš?

Cokoliv tě v torně tíží, prodáš Krystě bez obtíží!

"Brandy, Brandy, vnímáš mě?" zeptám se trochu starostlivě, zatímco už Booa preventivně šoupu ze dveří. "Na nějaké poskakování už nemám věk a navíc už tak není vaše společnost příliš koedukovaná. Pokud narazím na nějaké další stejně veselé děvče s odolným žaludkem a přebytečnými játry, pošlu ho za vámi!"

Ještě zamávám všem přítomným a vypluji z hospody na ulici. Srovnám si v hlavě směry a vyrazím zašlou ulicí do přístaviště. Na molo, v místech kde mne dříve vysadil převozník, připíchnu kusem kovového haraburdí druhý plakát.

Dobrodruhu, chceš poznat autentickou atmosféru Lebečného přístavu? Dozvědět se o místních poměrech či poměřit síly s místními?

Nemáš trpělivost na poslech dlouhých povídaček a příběhů?
Nechceš utrácet stříbrňáky za pobavení s kdoví čím prolezlými děvčaty?
Nemáš zájem utrácet horentní sumy za obsluhu pochybné kvality a šlapat k tomu spoustu schodů?

Pokud tvá odpověď na všechny otázky zní NE, tak jsi u nás správně! Hospoda Černý korbel, stále rovně za nosem, po levé ruce za pachem temného pohodlí.

'Kam teď?' zeptá se mě Boo, když dokončím mou inzertní práci.
'Je načase setkat se s Azrokem a přeptat se ho na Kresanda,' odpovím mému příteli.
'Proč ho vůbec hledáme? Dluží nám něco?'
'Ztratil se. Někomu chybí a my mu můžeme pomoct vrátit se domů.'
'To máš odjakživa tuhle potřebu, pomáhat všem náhodným kolemjdoucím domů?'
'Inu, nemám. Až od chvíle, co jsem poznal tebe. Naznačuješ tím snad něco?'
'Nic jsem neřekl.'

"Jistě že ne," rozesměji se, když mi dojde, že kolem nás skutečně jen šplouchají vlny řeky a občas nad hlavou vzdáleně zahučí proletující ohnivá lebka.

'Inu, za zeptání se nic nedáme. Goblini budou mít o Kresandovi určitě nějaký záznam.'
'Mají,' přikývne rezignovaně Boo. 'Viděl jsem ho.'
'No nepovídej, kamaráde!' rozzářím se úžasem. 'Že by ta tvá chorobná nenechavost byla někdy i k něčemu dobrá? Tak povídej, co víš, ať se zbytečně nezdržujeme úřednickým šimlem.'

PJ, pálím držení z Byrokracie na otázku Co je v záznamech o pohybu Kresanda u Legie?
Přesunuji se do 3. patra tam, kam mne navede odpověď.

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

když hostinskému popíšeš druergary, pokýve hlavou. "To musela být jedna a ta samá skupina. Pochybuji, že by se tu pohybovaly dvě tak početné a podobné - a ve stejném čase. Samozřejmě, že vím, kam mají namířeno - netajili se s tím. Jejich kapitánka, Skella Železné oko, říkala, že se jdou prokopat do Ztracené úrovně a chtělí tam vybrat poklad z hrobky krále Melaira. No, každý svého štěstí strůjcem, ale prokopat se do Ztracené úroveně?

A proč se asi Ztracené úrovni říká Ztracená? No protože je Ztracená!" zasměje se upřímně hostinský, "žádná cesta do ní nevede. Upřímně, i kdyby věděli, kde je, ani armáda těch nejvytrvalejších druergarů, vyzbrojená mitrilovými krumpáči, by neměla dost sil, vytrvalosti a nejspíš ani odhodlání, aby dokázala provrtat ve zdejší magií nasákle zemi tunel dost dlouhý na to, aby dosáhl ke ztracené úrovni."

"Každopádně jestli jsi je nepotkal u Legie, tak už nejspíš pokračovali hlouběji do Pokroucených jeskyň, ne-li dál."

Když přejde rozhovor na vládu nad městem, odpoví ti opět polohlasem.

"Před Xantárovci to nikdy neříkej nahlas, ale věci se ve skutečnosti mají tak, že kontrolu nad přístavem drží ohnivé lebky. Jsou prastaré - staré jako město samo. Kdysi dávno, v zárodcích budování města, byly stvořeny jako strážci přístavu. Legenda praví, že od té doby ve městě dlí, ale - jako všechno dlouhověké v tomto podzemí - postupně je strávilo šílenství. Zapomněly na svou příčetnost a rozum a zůstal nich jen jejich zárodečný ochranářský pud. Pud natolik silný, že se v podstatě staly neřízenými vládkyněmi města."

Hostinský zkontroluje, jestli se zřící visící u stropu nedívá - všechny jeho oči jsou ale zaměřeny na popíjející minotaury a Brandy - a pak pokračuje.

"Sundeth si s tím popravdě neví moc rady. V pevnosti má shromážděny úctyhodné síly, celé to platí Xanatár - a rád by získal úplnou kontrolu nad městem, lebky mu to ale nedovolí. Kdyby byly jen trochu příčetné a opravdu městu vládly, dávno by ho z pevnosti vypráskaly ... jenže to ony nejsou ... a pevnost nepovažují za město. Výsledkem je situace, ve které Sundeth má ve městě spoustu špehů, tu a tam pošle malou skupinku umravnit obchodníka, kterého by napadlo neplatit za obranu - a takovéhle drobné akce město v principu neohrožují a lebky proti nim tedy nezakročí."
"Moc dobře ale ví, že otevřeně proti městu vytáhnout a obsadit jej nemůže. To už by i šílené lebky vnímaly jako ohrožení města a semkly by se proti němu. Pokud by je vůbec dokázal porazit, ztráty by u toho utrpěl strašlivé - a to mu zase nedovolí Xanatár."

Nakonec se dostane na přetřes podoba samotného Sundetha.

"Ano, rytíř je. A zkrocenou vyvernu opravdu má. Ale o bezhlavosti nic nevím. Je to poloobr a pohled na něj je hrůzný, ale hlavu zcela jisté má a je to normální živá bytost. Pokud o něm někdo vyprávěl divočejší zkazky, trochu zapřeháněl. Víš jak je to s příběhy z podzemí - na každém šprochu je pravdy trochu, ale nesmíš věřit úplně všemu."

Potom se vydáš ven.

Hiro pokračuje k Řece Sargauth

[Brandy]

Jak jen to ten Hiro říkal? Opičák na řece proti proudu je poklad? "Hoši rušíme další rundu, jde se hledat poklad, mám informaci kde je horda zlata, je třeba se tam vydat?" Zvednu se až židle spadne na nohu jednoho. Sakra. Rychle se ohnu, abych ji zvedla, ale vrazila jsme do stolu a přirazila žlázy druhého. "Ups," vydechnu.

"Klid hoši, já nerada. Fakt," kurva proč se na ně blbě usmívám. to skoro vypadá, že jsem ty dva bejky chtěla vykleštiti židlí a stolem. Zuří a funí ... no jak nasraní bejci. Co být trošku člověk a sednou si a probrat to? Co půl mě, půl vám? Kupa zlata? žádné klubko bloudění. Jistota.

Jak rychle dokážou ty metrákový hovádka vyskočit. A jak jsou vysocí. Jak pivovarští volové. "Říkám volové já nerada," sakra co jsem to zase žbletla. Já jsem namol. Co v tom pivu bylo. Sakra ten škleb hospodskýho jasně značí, že víc než pivo. Já husa si snad nevšimla, že by mě někdo u baru něco přilil navíc? Počkat tam stál Hiro? Ten se vytratil. Kde je ten bídak starej. Až udělám tatarák z těhle dvou donutím ho sežrat tím čajíčkářem. Mysli holka mysli. Meč, štít. Začínám ustupovat směrem ven z hospody.

přesvědčování minotaurů, aby šli se mnou hledat poklad do třetího.
brandy:2D6-2 → 2(3 +1 - 2)#char manipulate
*PJ

[Halaster Černoplášť]

Brandy,

dva minotauři vyskočili na nohy ... tvé přiopilé já se neobratně hotoví k obraně, protože jsi zvyklá, že takovéhle narážky a neobratnost většinou ústí v hospodskou rvačku.

Ustupuješ vzad ke dveřím, motá se ti jazyk i nohy, oni se blíží proti tobě. V tu chvíli narazíš zadkem o nízký pult: "Pozor, slečinko!" ozve se za tebou druergar.

To už se ale mohutné postavy minotaurů tyčí nad tebou. Stoupnili si mezi tebe a ohniště a jejich dlouhý stín ti zakryl tvář. Překlání se a tyčí se nad tebou jako dvě hory .. ani netasili zbraně, nejspíš si myslí, že si s tebou poradí jen pěstmi, rohy a kopyty.

V ostrém kontrastu světla z ohniště vidíš jejich siluety, jak se kymácí z leva doprava a ty si nejsi jistá, jestli je to víc způsobeno tím, že ty jsi opilá, nebo tím, kolik toho vypili oni.

Jak se naklání nad tebe, jeden z nich pozvedne svou obrovskou ruku, sevřenou v pěst, natáhne ji nad tebe, tebe to přiměje ještě se trochu přikrčit za štít ... a on otevře dlaň a z ní se hostinskému na malý tác vysype hrstka stříbrných mincí.

"Nečum jak TELE na nový vrata" zazubí se ten druhý a odstrčí ti stranou komíhající se meč, "my ti neublížíme."

"Stejně už jsi nám toho o pokladu PŘEŽVÝKALA dost na to, abysme věděli, kam se vydat ..."

"... a popravdě, máme těch tvých KRAVIN už trochu plné zuby ...."

"... takže tě tu necháme obšťastňovat pana hostinského a vyrazíme kupředu .... BEZ TEBE."


S těmi to slovy se otočí a potácivým krokem vykročí ze dveří, ještě zaslechneš, jak se domlouvají, zda raději vezmou v přístavu loď, nebo se vydají pěšky přes Azrokovu Legii.

Brandy,

v opileckých řečech jsi jim o poloze pokladu vyzradila víc, než jsi chtěla a oni tě už nepotřebují - jdou si pro něj sami.

Chvíli trvá, než se vzpamatuješ, takže kdybys jim v tom chtěla bránit nebo se na ně chtěla navěsit, je to PRONÁSLEDOVÁNÍ. Můžeš ale zkusit také něco úplně jiného.

Co uděláš dál?

[Brandy]

Tak ty dvě krávy utíkaj a chtěj mi vyfouknout poklad? "Čau starče," zařvu na hospodskýho. Už vím jak si připadá jezevčík. Nízko u země, pletou se mu nožičky. Vypotácím se před hospodu. Oni utíkají. Loď. přístav, kde je přístav. Přístav... Rychle rozhlédnout. Ha támhle jsou. "Stůjte dobytkové! Ukradli nebohé dívce poklad!" bežím za ninam. Nějak jsme přehlídla toho nařachnutýho tlusťocha a přerazila se o něj.

brandy:2D6+1 → 5(2 +2 + 1)#obr pronásledování
*6-: Kořist utekla a PJ je na tahu

[Halaster Černoplášť]

Brandy,

narazíš do tlusťocha a jak se srazíte, už očekáváš příval nadávek, ne-li ran za to, žes ho srazila. Jenže on jen tak mávne rukou a zamíří do postranní uličky, zakončené schody.

Pohlédneš zpět k přístavu, ale dvojice minutaurů už tam nasedá do loďky.

Vykročíš svižně směrem za nimi, ale při druhém kroku se všude kolem tebe ozve cinkání sypajících se mincí. Pohlédneš pod sebe a zamotá se ti hlava, jak se všechny ty malé zlaté a stříbrné plíšky kutálí všude kolem. Pohlédneš k pasu.

Jeden váček se tam stále klimbá, druhý zplihle visí, vysypaný a proříznutý. A třetí, ten chybí úplně.

V tu chvíli ti to dojde. Srážka s tlusťochem nebyla tvoje nešikovnost, ale jeho kapsářský trik. Narazil do tebe, zkušeným pohybem ti uřízl váček stříbrných mincí a hrot jeho dýky při tom nejspíš prořízl i ten se smíšeným obsahem - a mince se teď kutálí všude kolem.

Než je sesbíráš, minotauři jsou v tahu.

Minotauři ti utekli jednou z lodí v přístavu - a tlusťoch, který zmizel o patro výš, tě okradl o 1-CENNOST - váček se stříbrňáky.

Co uděláš dál?

[Brandy]

"Jako od kdy se šahá dámě na měšec?" vykřiknu. Kam míří minotauři vím, teď mám pro trpaslíka důležitější věc. Čest a zlato. Zlato a čest. teda stříbro.

brandy:2D6+1 → 7(3 +3 + 1)#obr pronásledování
7-9: Rozhodni se:
utekl...

"Kurva to je den, zakleju," jdu pěšky do třetího patra za minotaurama. Snad potkám někoho na pomoc.


Brandy odchází k Řece Sargauth.

[Halaster Černoplášť]

Cilapi přichází od Řeky Sargauth

... Taglatova skulina ....

Cilapi,

pokračujete s Glom ještě chvíli chodbou a pak ucítíte, jak se vzduch změnil, zemitou ztuhlost nahradil pach špinavého města a hnijícího dřeva. Chvíli na to se prostor před vámi rozšíří a tvé světlo ozáří malý náhrobek u severní stěny.

Zde leží Taglat,
básník, který namísto můz
rád líbal bohaté ženy
a nejen to.

Milosrdná rychlá smrt
z rukou neviditelného vraha
zachránila jej
před pomalou a krutou pomstou
podvedených manželů.

Rozhlédneš se dál, do města.

U Taglatovy škvíry

Napravo vidíš úzkou uličku zatarasenou barikádou. Za ní pak hromady haraburdí a také nějaká improvizovaná lůžka - slamníky a staré madrace. Zdá se ti, že na nich leží, či se kolem plouží nějaká těla. Podle šouravého a klátivého pohybu bys to odhadoval na nemrtvé, pach, který se odtamtud line, je ale až příliš živočišný a nemytý. Je vidět, že odtamtud pokračuje chodba ven z města na sever.

Výhled na jih ti přehrazuje trojice na sebe nalepených dřevěných domků, ale přes jejich střechy se až sem ozývá výskot a zvuky, které vydávají přiopilí tvorové všech ras, když se věnují pokleslé zábavě.

Pohlédneš také nad sebe. Zahlédneš pár rychle se pohybujících ohnivých skvrn, jako kdyby tu vzduchem nepravidelně poletovaly ohnivé koule. Když jedna prolétne přímo nad tvou hlavou, skrze bludiště lávek, lan a stožárů uvidíš přímo nad sebou břicho obrovského zkamenělého červa. Jsi tak v jeho polovině, jeho ocas se ztrácí ve tmě někde na východě a hlava bude od tebe na jihozápad.

Co uděláš? Kam se vydáš?

[Cilapi Márameldon]

"Co jsem říkala?" odfrkne si Glom při pohledu na ploužící se postavy a zamíří na druhou stranu, obcházejíc trojici spojených domů z východu ve snaze položit mezi sebe a žebráky co největší vzdálenost, "Gobliní úředníci by nás s tím svým Žebrákovým pelechem poslali přímo mezi ně. Nikdy nevěř goblinovi, to říkám já... Držet se od nich dál a radši se s nima vůbec nedávat do řeči."
"Myslíš se žebráky?" zeptám se nejistě.
"Jo, s těma taky. Budou hladoví a nikdy nevíš, co si takovej hladovej pobuda, co může ztratit tak akorát svoji kupičku sena, vezme do palice. A vůbec, beztak mají lepru nebo něco takovýho… Hej! Kam to jdeš?! Cilapi, stůůůj!"

Goblinka se mi pověsí na batoh a vzepře se patami. "Slyšel jsi mě? Mají určitě lepru!"
"Právě, jdu jim ji vyléčit," odtuším prostě, "A nějaké jídlo snad ještě postrádat můžeme. A snad i nějaké stříbro..."
"U všech běsů!" zakvílí Glom, "Že já nána nešťastná nezůstala radši s Jekem... Zastav se, pane Cilapííí! Prosím!"
Zastavím se.
"Ty... ses vážně zastavil?" podiví se Glom a zamrká velkýma očima.
"Řekla jsi kouzelné slůvko," pokrčím rameny.
"Já?" Glom si začne prohlížet dlouhé prsty a pak pro jistotu zkusí zadeklamovat, "Abraka barák... Asakra prásk!"
Z čelenky, kterou má na hlavě vylétne trocha jisker a Glom se se zapištěním skrčí.
"Co bylo zase tohle?" řekne obviňujícím tónem.
"Tvá čelenka, kterou ti darovala paní Brandy," pokrčím rameny, "Myslím, že se v ní jednou za delší dobu nashromáždí dostatek síly a umí pak vyvolat výšleh ohně nebo tak něco..."
"Páni!" vypískne goblinka a začne si čelenku prohlížet, "Není to nebezpečné?"
"Trochu," připustím ve vzpomínce na Brandino popálené čelo.
"Paráda!"

"Proč vlastně nechceš, abych pomohl těm nuzným tvorům támhle?" zeptám se Glom, když si znovu usadí čelenku na čele, "Pomáhat se má..."
"Jak bych to... někomu jako ty se to špatně vysvětluje," nakrabatí Glom čelo, "Ono je to takové... Asi takhle. Když budeš pomáhat každému vandrákovi, kdo pak pomůže mně... teda nám! Můsíme zásoby doplnit, ne je rozhazovat, a... a... když budeme v tom Jícnu, snad si taky dáme baštu, ne? To bude taky něco stát. A chceš tu zboj! Až ten kobold pochopí, že sis pro ni přišel až od Azroka, řekne si pořádnou cenu... Copak máš tolik pokladů, abychom za chvíli nebyli na mizině?"
"Ale štědrost je rytířská zásad-"
"Žádné ale," vypne Glom svoji tučnou hruď a na moment mi připomene Brandy, "Musíš se soustředit na svoji nóbl výpravu, to je ono! Oni to bez tebe nějak dají, přežili do teď, ne? Nesmíš plýtvat zdroje... zdržovat se už vůbec ne a … jo, jasně! S tou leprou jsem se sekla. Vůbec nejsou nemocní! Tak jakýpak copak s nima, že?"
"Tedy... výprava má přednost, to je pravda. Dal jsem slib... A sílu Měsíční bohyně budu vlastně potřebovat spíš na pomoc Azrokovi…. Ale stejně..."
"Stejně se to nedá léčit!" mluví dál Glom, zatímco mě otáčí a postrkuje na jihozápad.
"Říkala jsi přece, že nejsou nemocní! Proč se ale tak divně plouží? Co když přeci jen..."
"Říkala jsem, že mi snad můžeš věřit, ne?"
"Vlastně jsi říkala, 'Nikdy nevěř gobli-'"
"To sem teď nepleť!" zavrtí hlavou goblinka, "Důležité je, že ta nemoc je neléčitelná. Ne, ani milostí té tvojí čupr paňmámy ne. Oni mají... lenoru! Jasně, lenoru maximu, tak to je!"
"O tom jsem nikdy neslyšel," připustím, "Je to vážné?"
"Nu, má to většina žebráků... a někteří goblini," poškrábe se Glom na nose, "A vydrží s tím vcelku dlouho..."
"Hmm, tak snad to tedy ještě počká na vhodnější dobu," připustím, když pokračujeme dál na jihozápad sledujíce břicho obrovského červa, "Třeba až najdeme nějaké poklady, budeme mít cestu kolem... Odkud se vlastně tak vyznáš ve zdejších chorobách?"
"Ále, holka musí umět myslet rychle a nebát se leccos přiučit, když se nechce nechat zatáhnout do problémů..."
"Toho se nemusíš bát," uklidním ji, "Dokud jsi se mnou, problémy ti nehrozí."
"Jo, jasně," povzdechne si goblinka.

Míříme uličkou mezi dvěma domky se čtvercovým půdorysem dál na jihozápad. Cestou koukáme po nějakém schodišti vzhůru a klidně po něm vylezeme o patro výš. Malebný Lebečný přístave?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

jen co minete dva čtvercové domky, za levým z nich se objeví dřevěné schodiště vedoucí vzhůru.

Pod schody v severní části města

Začenete po nich stoupat vzhůru, při každém kroku nepříjemně vržou a trochu se pohupují, jak se váha každého kroku roznáší po lanoví a trámech, na kterém jsou pověšené a otřesy se ve vlnách vrací zpět. Glom začíná být nesvá. "Tahle dřevěná jeskyně se mi pranic nelíbí."

Schody ústí zespodu do nějakého domu, takže postupujete obezřetně, když si ale posvítíte dovnitř, uvidíte jen zbytky rozbitého nábytku. Opatrně otevřete dveře, které vedou na visutý chodníček. Kolem uvidíte množství dalších dřevěných stavení, na první pohled pustých.

Chodníčky v severní části města

Některé vchody vedou spořádaně na vyšších pater staveb stojících na zemi, jiné ale ústí do stavení, která zcela chaoticky překlenují prázdný prostor pod sebou, podepírané pouze změtí sloupů a lanoví. Když se nahnete přes okraj, někde vidíte střechy nižších stavení jen kousek pod úrovní chodníčku a jinde zase hloubku dosahující až k hlíně v městských ulicích.

Zdá se, že jste došli do slepého úseku. Dřevěný chodníček se vine kolem domu před vámi a odbočují z něj jen vchody do opuštěných stavení. Břicho obrovského červa vidíte pořád ještě nad sebou a nejsou odsud patrné žádné schody, které by k němu vedly - jen změť chodníčků o další patro výš.

Na jih, jihovýchod a východ však chodníčky pokračují. První dvě jmenované cesty lemují velkou stavbu ve které se svítí - a zvuky bujarého veselí a živočišné zábavy jsou tu ještě o něco hlasitější, než v přízemí.

Kam se vydáte?