[HRA] 3. patro - Řeka Sargauth

[Elric]

"Tak pardon, moje chyba. Vezmi si.", ušklíbnu se, když se ohradí a podám mu pytlík s trochou ořechů a sušeného masa, "Takže trest, hm? Lurkana je tedy pěkně přísná. Co mi můžeš říct o nejdůležitějších osobách ve městě? Kdo tady drží v rukou skutečnou moc? A jak se vám tady vůbec daří? Zaslechl jsem nějaké drby, že prý snad Azrok ztrácí sílu. Má nějakého nástupce?"

Dám mu 1-JÍDLO.

[Cilapi Márameldon]

... vůdcův sál...

Při oslovení 'elfí hrdino' mi mírně zrůžoví líčka, ale zároveň vyskočí vráska na čele. Přívětivá slova jsou v rozporu s přezíravým pohledem hobgoblinního vojvody, ale možná se jen snaží zároveň působit dojmem jisté nadřazenosti.

Dám přednost obsahu jeho slov před jejich formou, takže si dovolím mírný úsměv a po té, co se představím, s pravou nohou mírně vpřed, levou rukou nataženou vzad a pravou na srdci, vyseknu Azrokovi a po té i jeho ženě, dokonalou dvorskou úkonu.

"Děkuji ti za vřelé přijetí. Rád se budu považovat za přítele tvého i tvojí legie, chrabrý vojvodo," řeknu vážně, ale slova mi mírně váznou v hrdle. Myslí mi zní ozvěna Rizzerylových slov o tom, jak prý hlouběji v podzemí každý brzy začne přehlížet skvrny temnoty.
"Máme však asi každý mírně odlišné představy o tom, co šíření světla znamená," dodám s pohledem upřeným na stehenní kost, "Skládám ti poklonu za civilizační div, kterým je registrační centrum legie, i další výdobytky, které jsem viděl cestou sem. Jsou to o to větší úspěchy, že některé jistě bylo třeba prosadit navzdory starým zvyklostem. Přeji ti, jakožto muži před jehož úsilím a úspěchy cítím velikou úctu, vojvodo, aby tvé tažení za světlem civilizace pokračovalo i nadále, a co nejrychleji překonalo i ostatní zastaralé tradice."

Když dál hovořím, snažím se příliš nedívat na lidský prst, který má hobgoblinní vůdce na krku. Působivě velký meč, který má po straně trůnu, mi něco připomene.

"Přináším ti především varování. Moji temní příbuzní, jak jsi je správně nazval, provádějí nějaké výkopové práce směrem na západ. Dokonce došli tak daleko, že nebylo obtížné prorazit skrze zával až na východní část území legie. Naštěstí zatím zřejmě drowové nevědí, že byl průchod již proražen. Je tak ještě čas dát ho hlídat, zavalit či využít nějak jinak..."

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

skrze stín, který vrhá koruna do Azrokovy tváře nepoznáš, zda se mu zpráva zamlouvá či ne. Lurkana udělá krok vpřed, sevře při tom pevně jílec svého meče.

"Jsi poslem špatných správ," zahřímá a ty uslyšíš, jak se hobgoblini i goblini kolem chápou svých zbraní. I dva vrrci se zvednou a naježí ....

... ale z pod koruny se ozve hluboký, autoritativní, ale zároveň klidný a tichý hlas Azrokův: "... ale dobrý přítel se pozná právě podle toho, že se neobává ti sdělit špatnou zprávu i tam, kde by nepřítel podlézal a vlísával se do přízně cetkami a dary."

Lurkana se překvapeně zastaví a povytažený meč vrátí do své pochvy. Mezi hobgobliny i gobliny to zašumí nesouhlasem, zjevně se těšili na nakládačku osamělému elfovi.

Nejistý okamžik přeruší jeden z hobgoblinů, který se pomalu a trhaně zvedne. Začne pomalu, jako kdyby přemýšlel o každé slabice, možná v obavě, že porušuje protokol, deklamovat:

"Není - vůbec - špatná - zpráva. Příležitost."

Goblini jsou stále nejisití, ale ostatní hobgoblini otáčí své hlavy v Azrokovi a Lurkaně a čekají na reakci. Lurkana těká očima sem a tam, intenzivně přemýšlí co říct a nakonec vychrlí.

"Ano, je to příležitost. Několik mužů spolu tady s panem Cilapim provedou průzkumný ..."

Drzý hobgoblin jí naprosto sebevražedným způsobem skočí do řeči.

"Velký Azrok - oplatí - drowům - úskok. Velký - Azrok - VIDÍ - příležitost - k pomstě. Velký - Azrok - nás - OSOBNĚ - povede - a - jako - DÝKA -probodneme - srdce - drowí - osady. Sil-ný - Az-rok. VŠE-VI-DOU-CÍ - AZ-ROK!"

V tu chvíli se ostatní hobgoblini pořidají a začnou skandovat. "Sil-ný - Az-rok! VŠE-VI-DOU-CÍ - AZ-ROK!", znovu se chápu svých zbraní a buší s nimi do rytmu do země či o lavice.

Lurkana je nejistá. Jindy by takovou drzost nejspíš okamžitě potrestala, ale teď je zjevné, že hobgoblin zasáhl citlivé místo a připravil ji o iniciativu. V její tváři se objevují náznaky paniky. Otočí se na svého muže, ten se ale skoro nehne, stín mu stále zakrývá jeho tvář hledící nepřítomně doprostřed sálu. Když ale skandování dosáhne okamžiku, kdy začne ztrácet rytmus a hrozí, že někdo bude muset promluvit - a buďto do bude Lurkana s výmluvou, proč Azrok nemůže vést útok, nebo nezdravě drzý a rebelující hobgoblin, Azrok se náhle postaví.

Sál ztichne a všichni na něj pohlédnou s očekáváním.

"Začněte připravovat Legii k úderu. Hovoří-li pan Cilapi pravdu, je to okamžik, na který jsme čekali. Povedeme úder, který vyčistí toto patro od drowí hrozby," pronese stejně pevným hlasem Azrok. Drzý goblin už už se chystá něco říct, ale vojvoda ho předběhné. "JÁ OSOBNĚ povedu ten úder ... a dovedu vás k vítězství tak, jako zatím pokaždé!"

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

.... u trestné zástavy ...

Elricu,

goblin strašlivou rychlostí zhltne půlku jídla - jestli tři dny nejedl, tak mu z toho nejspíš brzo bude špatně, ale teď v tuhle chvíli vypadá, že ho to neskutečně potěšilo a dodalo mu to sil.

Odpověď na tvé otázky ale i tak dává polohlasem.

"V tuhle chvíli drží moc v Legii spíš Lurkana než Azrok. Vidí to všichni. Přinejmenším od bitvy s drowy a druergary se Azrok drží zpátky. A ztrácíme tunel za tunelem, místnost za místností. Něco se muselo stát a v Legii je to cítit. Lurkana ale nemá jako manželka na vedení osady žádný zvláštní nárok - všichni ji poslouchají jen protože je to Azrokova vůle. Kdyby Azrok přestal být vůdcem ... třeba protože by padl ... uplatní se nová pravidla kolem nástupnictví, která vymyslel a zavedl."

Goblin do sebe nasouká další kus jídla a pokračuje ve vysvětlování.

"Všichni vědí, že jestli Azrok jednoho dne zemře, bude vyhlášeno .... eh, jak to jen říkal ... vybírací zřízení na nového vojvodu. Zřízení, ve kterém se o titul vůdce bude ucházet každý kapitán. A Lurkana by v tom zřízení neměla žádnou výhodu. Můžeš mi dát ještě napít?"

Poté, co si znovu řádně lokne a nacpe do sebe zbytek porce, kterou jsi mu dal, pokračuje.

"Jestli tu žije někdo důležitý? Z Legie jsou důležití jen Lurkana a Azrok. A pak už jen cizinci. Velvyslanec Cechu - illithid jménem Ulqees žije uprostřed města. Jde z něj strach, umí prý číst myšlenky. Hodně místních ale má větší strach ze Skrbly - on sice vypadá na první pohled jako starý hobgoblin, je ale veřejným tajemstvím, že je to ve skutečnosti bubák. Takové je lepší nechat na pokoji."

Zamyslí se a pak dodá:

"Málem bych zapomněl, taky tu žije Roztomila Příšerná," ukáže směrem přes starou kovárnu na jihovýchod. "Je to .. no ... prostě už když jsem byl malý, tak byla stará a někteří říkají, že je starší než Legie. Prý byla učednicí učednice samotného Halastera! Každopádně je celkem neškodná, ale musí být nějak užitečná, když ji tu Azrok nechává přebývat. Jestli tě zajímá něco víc, než co by věděl hladem a žízní zesláblý goblin, měl bys jít za ní."

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

Hiro přichází z Lebečného přístavu ....

... u závory ....

Hiro,

prošel jsi zpět k tunelům v jihovýchodní části Lebečného přístavu a suchou nohou dorazil až k závoře. Boo ti mezitím telepaticky přehrál vzpomínku na to, co viděl v Registračním středisku.

ČÁST A: VYPLŇUJTE PŘI ZAHÁJENÍ POBYTU:
Jméno: Kresando Rošnar
Místo narození: Amn
Povolání: otrokář
Pohlaví: muž
Účel návštěvy: pracovní - obchodní nabídka
Očekávaná délka pobytu: několik měsíců.

ČÁST B: VYPLŇUJTE PŘI UKONČENÍ POBYTU:
Skutečná délka pobytu: necelá hodina
Způsob ukončení pobytu: smrt
Důvod ukončení pobytu:
* nedodržení přijímacího protokolu, zejména části "Dar vojvodovi"
* přednesení návrhu na zavedení zpátečnických a temných obchodních praktik
* nedostatečné projevení úcty Azrokovi po odmítnutí nabídky

Další opatření v souvislosti s ukončením pobytu:
* dodatečné nedobrovolné zajištění formalit přijímacího protokolu, zejména části "Dar vojvodovy"
* oťukizace zbytků (pozn. vyjma pravého stehna, které bylo ponecháno Tesákovi a Drápovi jako odměna za pomoc s ukončením pobytu)

Co uděláš dál?

[Elric]

A do prdele, pomyslím si, když zaslechnu z velitelského sálu sborové skandování "Sil-ný - Az-rok! VŠE-VI-DOU-CÍ - AZ-ROK!". To určitě neznamená nic dobrého, kdo ví, co Cilapi provedl...nebo co provedou oni jemu? Chvatně se rozloučím s nešťastným vlajkonošem Solinosem a přispěchám zpátky před sál, kde už nervózně stepuje Glom.

"Co se tam stalo?", dožaduju se vysvětlení u stráží, "Potřebuji nutně mluvit s Lurkanou...a ideálně i tím elfem."

PJ? Cilapi?

[Hiro]

"Výtečně!" zaraduji se, když zaslechnu sborové provolávání Azrokova jména z většího stavení přede mnou. "To znamená, že je vojvoda doma a nebudu ho muset nahánět po všech goblinech."

Tak kvapným krokem, jakého jsou mé staré nohy schopné, doběhnu před vchod. Boo problikávající kolem mne mi připomene, že se chvílemi trochu zbytečně namáhám.

"Elricu, jak rád tě vidím! Vyzkoumal jsi něco v té východní části města? Mrzí mne, že jsem se za tebou nestihl zastavit a ocenit tvé vyhlášené detektivní schopnosti, ale měl jsem vskutku zajímavou audienci u velvyslance Ulquesse. Jsem vcelku přesvědčený, že potají infikuje členy legie rozumhlty a to přímo zde ve městě. Měli bychom o tom neprodleně informovat Lurkanu. Cítím totiž v kostech, že se na legii žene nějaký průšvih. A ať už jsi tu diplomatickou diskrétnost představuje Lurkana jakkoliv, Ulquessovi bychom měli neprodleně zařídit nové velvyslanectví v Temném Prdelákově."

Předávám slovo Elricovi.

[Elric]

"Hiro! Jdeš jako na zavolanou.", zaraduju se, "Zrovna se snažím k Lurkaně dostat. Před tímhle spiknutím už jsem jí varoval, ale neměl jsem důkazy. Ale před chvilkou mě jeden rozumgobr zval do domu naproti velvyslanectví. Chci to jít prověřit, ale Lurkana o tom musí vědět. Jenže mezitím se uvnitř stalo elfvíco...ano...Cilapi je uvnitř."

Ukážu kůsou na dveře a pak se rezignovaně opřu o ratiště.

"Čekám, až skončí cokoliv, co tam zrovna probíhá.", povzdechnu si.

[Cilapi Márameldon]

... vůdcův sál...

Mám co dělat, abych se neplácl do čela. Povrchní nátěr 'civilizace' a řádu to možná na chvíli zakryl, ale pořád jsou to jen hobgoblini. A to znamená jen něco mezi gobliny a gobry. Jsou stále divocí, stále barbarští... stále skřeti! A jejich vůdce musí více než moudrost ukazovat sílu.

Svým způsobem však Azroka obdivuji. Částečně na mě působí jeho charisma silného, ale zároveň rozumného vůdce, které mu dává jistou důstojnost, ale to, co se tu snaží budovat navzdory nutnosti neukázat slabost, je vskutku působivé. Nebo si ho jen idealizuji ve snaze vidět světlé body v temnotě?

Na každý pád vím přesně, co se tu děje. Frázi 'Když nezaútočíš, budeš vypadat jako slaboch' využívají elfové skrze prostředníky k nasměrování skřetích tlup žádoucím směrem v různých obměnách už stovky let. Nikdy jsem si však nemyslel, že to uvidím z první ruky.

Hlavou mi však víří otázky 'Proč?'.

Proč chce někdo vyprovokovat útok Legie na drowy? Co je to za hobgoblina, že svojí drzostí riskuje vlastní krk? A proč Azrok vlastně váhá s útokem? Znovu se podívám na prošedivělého válečníka. Vždyť kdybych nebyl ve zbroji, dokázal by mě svým mečem přeseknou v pase!

Cilapi:2D6+2 → 10(4 +4 + 2)#INT (Odhad situace)
Trefa (10+; 3 otázky):
Co tu je jinačí, než vypadá?
Co je tu pro mě zajímavé nebo užitečné?
Který protivník je největším nebezpečím?

Na ničem z toho teď však doopravdy nezáleží, jednu věc totiž vím jistě. Tedy nevím, ale cítím. Elfí intuice je zrádná, vznešení elfové vyčítají často mému lesnímu národu, že až příliš naslouchá svému srdci a nechává se unášet pocity, místo aby se spolehl na chladný rozum. Jenže často nám naše srdce radí dobře. Ne vždy rozumně, ale téměř vždy správně.

Azrok mě totiž nazval přítelem. Samozřejmě chápu, že slova vyřčená v trůnních sálech a hodovních síních, zvláště vyměňují-li si je vůdcové a potulní dobrodruzi, mívají posunutý význam, ale podruhé to dělat už nemusel. Vlastně tím otevřel příležitost k tomu, aby byl nucen vytáhnout s Legií... A přátelé se neopouštějí. Takhle jednoduché to je.

Jen napůl vědom si toho, co dělám, odepnu pás s mečem, pokleknu na jedno koleno, a v natažených rukou nabídnu meč Azrokovi.

"Pokud mi to dovolíš, vojvodo Azroku, bude mi ctí stanout v bitvě po tvém boku."

PJ?

[Hiro]

"A nezkusil jsi prostě požádat?" zeptám se Elrica. "A mimochodem, máš hezkou novou zbraň. Naginata to sice ještě stále není, ale jsi na dobré cestě."

Otočím se ke stráži stojící přede dveřmi a laskavě ke oslovím: "Nemohli byste nás pustit dovnitř? Jsme součástí jedné skupiny a místy je rozumnější držet nás pohromadě. Jistě jste také zvědaví, co se uvnitř odehrálo, ne? Prosííím."

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

na trhaném pohybu hobgoblina ti je něco podivně povědomého. A když mluví, vzpomeneš si na rozumhlty z vyšších podlaží. Nebezpeční protivníci, kteří jsou schopní ovládnout schránku jiného tvora a přimět ho dělat věci, které by jinak sám neudělal.

Nejnebezpečnějším protivníkem pro tebe je rozumhlt v lebce podivně se chovajícího hobgoblina.


Hiro, Elricu,

dva hobgoblini na stráži jsou zjevně také zvědaví, co se děje uvnitř, na druhou stranu povinnost je povinnost a cizáka vpustit nesmějí. Proto jen tak zírají a přemýšlí, co dál.

Najednou se ozve Glom.

"No, a co kdyby se tady pánové dobrodruzi vzdálili od dveří ... řekněme tady ke zdi," ukáže na místo přímo proti dveřím, na opačné straně ulice. "Tak by bylo jisté, že nevstoupí bez pozvání, kam nemají. A vy dva, ..."

Zamyslí se, podrbe se pod bradou, "... vy byste mohli pak otevřít dveře a zkontrolovat ten povyk uvnitř. To je přeci vaše povinnost stráží, kontrolovat povyk. A to, že náhodou pan Elric a pan Hiro také zahlédnou od protější stěny, co se v sále děje, na tom už není nic špatného.

Ustoupíte o krok směrem ke zdi, ale stráže dál přemýšlí - řešení je velmi goblinské a jim se moc nelíbí. Ale v tu chvíli skandování utichne a je slyšet pevný mužský hlas Azroka. Krom jasného výkřiku "Já osobně" mu ale přes dveře není úplně rozumět. V tu chvíli už zvědavost hobgoblinů nevydrží a dveře otevřou.

Vy vidíte záda Cilapiho, jak pokleká na jedno koleno a nabízí Azrokovi svůj meč: "Pokud mi to dovolíš, vojvodo Azroku, bude mi ctí stanout v bitvě po tvém boku."


Cilapi,

když vyslovuješ svou nabídku, Azrok se na tebe ani nepodívá, jen nakolní hlavu stranou. Zároveň za tebou vrznou dveře. Lurkana se podívá za tvá záda, pak přikročí k vojvodovi a cosi mu pošeptá. On přikývne. "Dovolím ti to, hraničáři z povrchu. Bude mi ctí stát po tvém boku, když půjdeme do boje."

V tu chvíli ti to dojde. Azrok je slepý a odhaduje co se děje pouze podle zvuků, slov, případně toho, co mu jeho žena pošeptá.

To, co zprvu vypadalo jako přehlížení hosta, byl pohled slepce, který neví, kam přesně má natočit tvář.

Lurkana si stoupne po boku svého muže a vykřikne na osazenstvo sálu. "Tak na co ještě čekáte? Azrok zavelel k přípravám!" Sál se začne rychle vyprazdňovat a za malý okamžik už v něm zůstává jen Lurkana, Azrok, dvojice vrrků a stráže - dveří i kolem trůnu.

Azrok vykřikne směrem ke dveřím: "Ty dva cizince vpusťte dovnitř." A pak, aniž by se otočil na stráže kolem sebe, pronese pevným hlasem: "Bude to velký útok. Všichni se musí připravit. I vy!"

Je zajímavé, že Azrok i Lurkana víc věří neznámým lidem z povrchu, než vlastním osobním strážím.


Hiro, Elricu, Cilapi,

jen o chvilku později už jste ve staré trpasličí kovárně vy tři, Lurkana, Azrok a dva velcí vrrci. Ti - ač stočení do klubíčka - vás ostrým zrakem sledují, připraveni kdykoliv zakročit na ochranu svého pána. Zatím to ale není potřeba.

Azrok se posadí zpátky na svůj trůn, Lurkana zůstane stát.

Co uděláte vy?

[Cilapi Márameldon]

Když Elric s Hirem přijdou o něco blíže trůnu, posunu se kousek stranou, abych na všechny hezky viděl, protože tuším, že dojde k jisté poradě. Navíc nechci, abychom stáli tři na dva, dobrodruzi proti vojvodovi a jeho ženě.

Stanu tak napůl cesty mezi mými druhy a mým novým přítelem, vojvodou, jako bych se mu chtěl postavit po levém boku, ale v půli jsem se zastavil. Je poněkud nepříjemné, že nyní vrrkům nastavuji prakticky záda, ale zdá se, že vojvodova žena, kterou mých pár kroků z počátku překvapilo, to vnímá svým způsobem jako gesto důvěry. Žádný elf si nestoupne zády ke dvěma vrrkům, pokud nevěří jejich pánovi. Ostatně mám co dělat, abych podvědomě nezatahoval hlavu mezi ramena.

Když si Lurkana vymění s Elricem a Hirem pohledy, které naznačují, že spolu už dříve hovořili o nějakých citlivých záležitostech legie, změří si pohledem mě.

"Tak... pane Cilapi… Víš, čeho jsi byl právě svědkem?" položí mi záměrně volnou otázku, aby jednak zjistila, jak jsem bystrý a jednak, aby věděla, v čem nemá případně smysl mlžit.

"Tedy, je to v celku prosté... ," pozvednu prst, jako bych chtěl něco přednést Glom, ale rychle ho dám zase dolů, když si uvědomím nepatřičnost toho gesta. Jsem rád, že to neviděl alespoň Azrok.
"Legie pochoduje do rozhodující bitvy. A vojvoda Azrok na svém místě v jejím čele," pokračuji pak o poznání vážnějším hlasem," Je to odpověď na poslední činy drowů, ale významnou roli v tom sehrál i jeden hobgoblin, který začal volat po konečném úderu v čele s Azrokem. Vojvoda sám by možná zvolil... uvážlivější způsob."

Podívám se na něj a když sotva znatelně kývne, pokračuji.

"Díky nedávným zkušenostem z předchozích pater jsem si ale všiml, že hobgoblinu mysl, spolu s mozkem, pozřel rozumhlt. To naznačuje Xanathárův zájem. Nemůžu to tedy tvrdit s jistotou, ale zatím všichni rozumhlti byli spojení s cechem..."

Když vidím, co ta informace udělala s mými společníky, na chvíli se odmlčím. Stejně zatím nechci vyvozovat žádný závěr, ani prozrazovat, proč je mi nyní už jasné, proč by Azrokova přítomnost v čele útoku měla znamenat nějakou komplikaci.

Hiro, Elric?

[Elric]

"Vojvodo. Paní Lurkano.", nezdržuji se úklonami a jen krátce kývnu, "Nevím, zda nepřicházíme v nevhodnou dobu, ale je tu záležitost, která nesnese odkladu. Vzpomínáš, paní, jak jsem ti svěřil své podezření ohledně úmyslu Xanatara infiltrovat Legii pomocí rozumhltů? Obávám se, že se má podezření potvrdila. Jeden z gobrů, o kterém jsem jistojistě přesvědčen, že je ve skutečnosti rozumhlt, mě lákal do domu naproti velvyslanectví. Rád bych tam šel a zjistil, co mě tam čeká, ale ne bez tvého a vojvodova vědomí. A tady můj přítel Hiro došel ke stejnému podezření nezávisle na mě a navíc má další informace, které ho potvrzují."

Otočím se na Hira a posunkem ho vybídnu, aby promluvil.

[Hiro]

"Cože?" otážu se zmateně, když zaregistruji Elricovo obočí.

"Ano, jistě, velvyslanectví. Omlouvám se, byl jsem poněkud fascinován zde přítomným vojvodou, ještě jsme neměli tu čest se osobně setkat. Hiro, jméno mé, a zde vedle postává Boo, můj přítel, rádce a kritik v jednom. Byl bych tuze rád, kdybychom se setkali a pohovořili za lepších okolností, ovšem zde mí společníci mají bohužel pravdu. Jak myslím popsali, hrozba se nachází přímo v centru Legie, na Xantárově velvyslanectví a co vás možná překvapí, přímo v osobě mile působícího velvyslance Ulquesse."

Opatrně, bez prudkých pohybů zašátrám ve svém pouzdru a nahmátnu od goblinů získanou listinu.
'Máš tam ty malůvky, od Šadah,' zaslechnu Booovu myšlenku.
'Vím o nich,' opáčím bezeslov.
'Azrok od tebe ještě nedostal dar.'
'Tohle by ho spíš mohlo urazit.'
'No, nemyslím si. Ale jde o tvoje prsty...'

Zakroutím hlavou, prohrábnu si vlasy a pokračuji v načaté myšlence.

"Tedy, mám zde váš vlastní úřední záznam, ve kterém je potvrzeno Ulquessovo vlastnictví zmíněného domu, i se záznamem o uplaceném mlčení ohledně účelu. Ulquess mě pověřil, a dokonce za to i zaplatil dopředu, přivedením výše postavených členů Legie do tohoto domu, ideálně nepozorných či obrany neschopných. Vsadím své boty, že v tom domě schovává své rozumhlty a implementuje je do hlav kolemjdoucích nešťastníků. Jde mu skutečně o výměnu vedení v Legii a ačkoliv nemám možnost detailně posoudit vaši současnou vládu, cokoliv je lepší, než illithidé."

Předám Lurkaně listinu a krátce pohlédnu na mé společníky. Myslím si, že zatím jsem je v žádné části své řeči nepopudil.

"Jsem toho názoru, že křehké spojenectví s Xantárovým cechem je z jeho strany čistě účelové a je nerozumné pouštět se do jakýchkoliv vojenských operací, když už se zdají býti nevyhnutelnými, bez provedení vnitřní očisty. Na lodích se tomu říkalo deboutyzace a zjednodušeně jsme všechny vzbouřence házeli přes palubu s kovovým suvenýrem na památku."

Opět se krátce ohlédnu. Tentokrát mám pocit, že jsem svým vyprávěním potěšil pouze Booa.

"Dovoluji si tedy navrhnout podobnou akci, která by pochopitelně měla cílit nejprve na Ulquesse, v druhé fázi potom na již kompromitované členy Legie. Přinejmenším první krok bychom měli provést v naprosté diskrétnosti, aby nebyli rozumhlti v hlavách zde přítomných včas varováni. Jakmile se vypořádáme s illithidí hrozbou, můžeme se pokusit provést nutné kroky, aby následující bitva, když už jste ji všem slíbili, byla podpořena jen spolehlivými muži."

Nechám Azroka s Lurkanou přemýšlet a přistoupím k mému elfímu společníkovi. Po našem zvyku se krátce ukloním a obřadním hlasem pronesu:

"Pokud mi dovolíš, Cilapi Márameldone, bude mi ctí nabídnout ti před bitvou můj nejvzácnější čaj. A Boo ti rád pohlídá batoh."

Elricu, Cilapi, souhlasíte s mým návrhem, nebo chcete jednat jinak?

[Elric]

"Hmm, vyvaroval bych se útoku na velvyslance, dokud jeho intrika nebude zcela prozrazena. Po pravdě, zatím máme jen nepřímé důkazy a určitě nechceme vojvodovi poškodit vztahy s Cechem zbytečně, něco takového se špatně bere zpátky. Navrhuji, abychom se my tři dobrodruzi vydali do toho domu, zatímco paní Lurkana shromáždí skupinu věrných neinfikovaných válečníků a nechá nenápadně obklíčit dům velvyslance, aby neměl šanci uniknout. Uvidíme, s čím se setkáme uvnitř, ale jestli je naše podezření správné, bude nás čekat boj s rozumhlty - důkaz Ulquesova spiknutí tak bude hned po ruce. Potom udeříme na mozkožrouta samotného."

Cilapi? Lurkana? Azrok?