[HRA] 2. patro - Tajemné komnaty

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

po chvilce zkoumání konečně natočíš klíč tak, abys znovu zahlédl titěrnou linku. Podíváš se blíže a zjistíš, že to nejsou jemné zuby klíče, jak ses původně domníval, ale jde o droboulinký nápis. A navíc není jeden. Linky jsou na klíči dvě, přesně proti sobě a obě skrývají velmi podobný trpaslický nápis.

Setkejme se ve Ztracené úrovni. Mé dvojče je Kluzké bažině.

otočíš klíček a přečteš i druhý nápos.

Setkejme se v Kluzké bažině. Mé dvojče je ve Ztracené úrovni.

Co uděláš dál?

[Brandy]

.... Hlídka Mrtvého oka ....
Jasně a pak věř čarodějům. Svině jedny proradný to jsou. Každý by měl nejprv dostat sekerou do hlavy a pak být vyslechnut a když se uzná, že to není nebezpečný tvor tak preventivně zabít, když se člověk zmýlí. Zamyslím se, co teď odhalit se nemá smysl, sekera je dobrá, ale dva magici jsou příliš velké sousto i na můj zadek.

Potichu projdu okolo. Velice pečlivě si zapamatuju ty jména a taky to, že až potkám Hira, má u mě facku za tu šlamastiku s lebkou a Cilapiho, že je elf, magik a vše okolo. Osobně mi přinese Rizotiho srdce.

Po špičkách jako myška jdu dále, do třetího patra.

Brandy sestupuje k Řece Sargauth.

[Cilapi Márameldon]

.... u Jekova Svobodného klanu ....

"... ukázat novou zbroj," zamňoukám slabě, takže mě Elric možná ani neslyší. Smutně se na něj podívám a sklopím uši. Ani si nevšiml...

Náladu mi zvedne až nález nápisu na klíči. Vlastně dvou. A krásně si protiřečí. Hurá, hádanka!

Když přestanu ostřit oči na tenounké nápisi, zjistím, že zespodu na mě poulí velké oči goblin.

"A ty tu chceš co?" zeptám se trochu podrážděně, protože se leknu.
"Já jsem čmuchal, vědí?"
"To vidím," rychle vrátím klíč panu Elricovi. Do těchto věcí nenechavým goblinům nic není.
"Ale ne, já jsem nečmuchal. Teda čmuchal, ale jen trošku, je to moje prá... teda fuj... moje zaměstnání. Já jsem čmuchal, jako ten...velkej ... rozvědčík!" rozzáří se mu obličej, protože si dokázal vzpomenout na slovo, které slyšel před několika minutami.
"Tady ale nemáš co čmuchat. Nebo to... rozvědčíkovat. To jsou naše záležitosti," snažím se ho netrpělivě odehnat.
"Ale ostatní dobrodruhováky by mohlo zajímat, kam se jako poděli. Stejně jako paní trpaslíkovou, když jsem jí ukázal to lejstro a řekl jí o koze a tom starým - Hej!"
Goblin překvapeně zmlkne, protože se ocitne ve vzduchu. Ani nevím, proč jsem si ho zvedl do výše očí. A kde jsem na to vzal sílu, mimochodem.
"Tys viděl Brandy? Kde je? Mluv!"

Když se na mě Elric otočí a obočí mu opět vylétne vzhůru, oba, já i goblin, k němu otočíme hlavy.
"Na co tak koukaj, pan železňák? Dají si majzla, ať si s tím břitem neufiknou prst. Mýmu známýmu se něco podobnýho stalo, když..."
Postavím goblina zpátky na zem. Nezdá se, že by ho podobné zacházení vyvádělo z míry.
"Víš kam šla ta trpaslice? Prosím?" zkusím se uklidnit.
"Já říkal, že to bude dobrodruháky zajímat. Co takhle nějaká odměna? Za snah-"
Bezeslova mu podám stříbrňák.
"No páni. Dělám rozvědčíka pět minut a už se to vyplácí..."
"K věci, prosím," tak uplně nechápu, proč jsem tak netrpělivý. Zřejmě se bojím, že mě tu Brandy nechá a já jí budu, bohyně vědí jak dlouho, hledat. Ostatně v prvním patře se mi přesně to stalo...
"Aha, jo, debrecínka trpaslíková. Koupila si novou halenu, docela hezká barva to byla. Taková jako ne uplně zelená. Hele, nemaj voni taky nějakou novou brňku? Moc sluší."
"Kam šla?"
"Kdo? Jo, ta trpaslička. No, já jí řekl, že sem našel todlecto psaní a ona vyrazila ke schodům dolů, páč jsem jí řekl, že tam mířil ten starej ko- Hej! Nechcou si přečíst to lejsto?"
Goblin zmlkne, protože už spěchám pryč.

Otočím se ale na patě a zase se vrátím.
"Pane Elricu! Raději Brandy doženu... abych ji pomohl najít ctihodného Hira! Ano, proto," řeknu rychle a pak ze sebe vychrlím, co jsem zjistil o klíči, "Ten klíč... má po obou stranách nápisy! Protiřečí si. Asi jsou oba stejné na obou klíčích. Nebo je tenhle klíč ten z Kluzké bažiny! Ze Ztracené úrovně asi ne, ta je ztracená. Nebo není? Rizzeryl říkal, že si myslí, že je od trpasličí hrobky. Není tady na patře někde trpasličí hrobka? Brandy šla nakonec možná k ní... Ale Rizzeryl nejspíš nevěděl, jakou cennu může mít ten klíč. Jinak by nám ho nedal... Musím jít."

Otočím se a chci odejít, ale znovu se obrátím zpět k Elricovi.

"Ve třetím patře se jde na východ do Důmathoinova chrámu. Ale je v něm ta T'rissa se svými pokusy. Na západě je někde cesta do Lebečného přístavu. A někde mezi tím je staré trpasličí město. A v něm drowové. To ale už víš. A taky tam musí být někde ta Azrakova hobgobliní legie. To víš už taky, nebo ne? Tak buď se svými bohy, a ať ti Bohyně zachová milost. A brzy na shledanou..."

Konečně se nadobro otočím a pospíchám pryč z tržiště a nejkratší cestou ke schodišti do spodních pater.

"To se ani nepodívá na to moje lejstro?" pípne goblin poněkud zklamaně.

PJ? Případně Elric?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

už se chystáš projít hlídkou Mrtvého oka, když zaslechneš ostré kroky. Schováš rychle světlo své lucerny a ukryje tě stín. Z místa, kde předtím Elric porazil Naďu, vyjde drowka a vydá se na jih. Opatrně vyhlédneš skrze dveře - neodbočí k plamenným balistám, zamíří si to dál dlouhými chodbami. Z tréninkové místnosti Cechu je slyšet nervózní popocházení, jak někdo hodí sem a tam a přemýšlí.

Cilapi,
* můžeš si promluvit s Rizzerilem, který zde zůstal a o něčem usilovně přemýšlí.
* můžeš dohnat drowku a zkusit si promluvit s ní (teda pokud ti nevadí, že je to drowka)
* nebo ji můžeš nenápadně (bez hodu) sledovat dál, kam jde (půjde po schodech do třetího patra).

Co uděláš?

[Cilapi Márameldon]

Srdce mi bije jako splašenému kolouchovi. Co teď? Pokud mám dostihnout Brandy, měl bych nechat drowku jít a při troše štěstí se mi brzy ztratí z očí. Jenže co když Bradny už padla do nějaké z jejich léček? Pak by se zajatkyně hodila. A možná něco ví... Bylo by neuctivé mrhat příležitostí, kterou mi Fortuna přihrála do cesty. Jenže... je to temná elfka...

Tyto myšlenky mi běží hlavou, zatímco se snažím tak tiše, co mi měděné náholenice dovolí, drowku sledovat.

Když se dostane do dvou třetin chodby ke schodišti, já zůstanu sotva na jejím začátku a připravím si luk. Zvednu ho zároveň s lucernou, takže světlo dopadne na její záda.

"Stůj", pokusím se o pevný hlas. Lucernu držím vysoko, takže mi kvůli jejímu svitu nevidí do tváře, byť zbroje a náholenic si jistě může všimnout, "Kdo jsi a komu náleží tvá věrnost?"

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

nejprve uslyšíš tiché zakletí: "Prokletá T'rissa, zatracený Rizzeryl! A prý že to tu má pod kontrolou."

Chodba u schodiště

Pak se temná elfka opatrně otočí. "Jsem Izzatlab ét Auvryndar," pronese klidným hlasem. A pak, ať už ze zvyku, nebo protože ucítila mírný tón nejistoty ve tvém hlase, okamžitě přejde do vyzývavého tónu "A ty jsi kdo? Kdo je tak ... statečný ..., že se mi musel přikrást do zad v dlouhé chodbě s lukem v ruce, aby se odvážil mne oslovit?"

Co uděláš dál?

[Cilapi Márameldon]

A je to tu znovu. Ten příval zvláštního vzrušení ze hry se slovy, zkoušení póz a hraní rolí, jakoby nešlo o život ale o divadelní, nebo ještě lépe o baletní, představení.

Dám lucernu o maličko níž a pomalým krokem vyrazím k temné elfce.

"Cilapi et Lotórëa," snažím se o tón stejně vyrovnaný, jako je můj krok, "Jsem blízko území tvého rodu, tak jsem tě chtěl uctít tvými vlastními způsoby, má paní. Nebo snad našlapování ve stínech a kradmé útoky nejsou tím, co tvůj lid považuje za umění?"

Stále se k ní pomalu blížím, ale dávám si dobrý pozor, aby její ruce nesjely ke zbraním, především těm vrhacím nebo střelným. Mám pocit, že se mi točí hlava a nejvíce mě děsí to, že vlastně necítím opravdový strach. Tedy, plně respektuji nebezpečí, které představuje bojovnice temných elfů i rizika toho, o co se hodlám pokusit. Ale opravdový strach to není. Že by se takto někdy cítil pán Elric?

"Byl bych potěšen, kdyby ses mohla na čas stát mojí zajatkyní, paní Izzatlab," slyším sám sebe říkat, "Mohu ti slíbit zacházení po způsobu mého lidu, který jistě shledáš... důstojným. A také, že tě po čase pustím na svobodu, budeš-li spolupracovat, pochopitelně.

Pokud nesouhlasíš... a dáma má mít vždy právo volby... můžeme o tvoji svobodu bojovat. Vyhovovaly by ti meče?"

Drowka?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

slova o umění jejího lidu jí pobavila, ale jakmile jsi pronesl slova o zajatkyni, výraz ve tváři ji zase ztuhl. Rychlým pohledem si přeměřila tvůj luk, prudce se otočila a s kličkováním úměrným tomu, co jí úzká chodba dovolí, se dala se na útěk.

Chceš-li jí střelit do zad ... nebo alespoň zezadu do nohy a zabránit jí tak v útěku, je to ZÁKEŘNOST. Dohnat jí je PRONÁSLEDOVÁNÍ. Také jí můžeš nechat prostě utéct.

Co uděláš?

[Cilapi Márameldon]

V hlavě se mi ozvou slova mojí matky.

"Tváří v tvář nepříteli nesmíš váhat! A každou hrozbu, i tu nevyřčenou, musíš být připraven splnit."
"Přece ale nestřelím soupeře do zad!"
"Soupeře ne. Pokud ti je ale ukáže nepřítel, je to jeho volba. Ví, co musí následovat. Tvoje sestra to chápe..."

Nejsem moje sestra.

Přidřepnu a upustím lucernu. S ťuknutím dosedne na zem. Z podřepu uvolním zpola nataženou tětivu a vypustím šíp. Snažím se, aby se jen zlehka otřel utíkající elfce o stehno, ale při tom měl dost síly proříznout zboj.
Jsou to vlastně docela hezká stehna.

Cilapi:2D6+2-1 → 7(2 +4 + 2 - 1)#OBR-1 za Přetížení (Zákeřnost)
Trefa: Dosáhl jsi plného úspěchu, ale tvůj útok byl opatrný a slabší o -1ZÁSAH.
Záměr: Lehce jí zranit stehno, aby při běhu zanechávala za sebou krůpěje krve. Bude tak jednoduché ji sledovat.

Kampak utíká, statečná elfka?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi>Drowka: +3ZÁSAH(dlouhý luk) -1ZÁSAH(volba) -1ZÁSAH(zbroj) => LZ

Cilapi,
Izzatlab slabě sykne, jak jí šíp zasáhne stehno a podlahu zkropí pár kapek krve. Pak vrazí ramenem do dveří na jih a zmizí ti z očí.

Co uděláš? Budeš ji rychle PRONÁSLEDOVAT, nebo pomalu a opatrně STOPOVAT?

[Cilapi Márameldon]

Matčina slova vystřídá hlas mistra lovčího.

"Prchá-li před vámi nepřítel, nenechte ho vydechnout. Jinak se z kořisti, může stát lovec."

S lukem stále v levé ruce popadnu lucernu a pro jistotu tasím meč. Vrhnu se do dveří za elfkou. Kdyby mě alespoň tak nezpomalovaly ty těžké náholenice. Připadám si v nich děsně neohrabaný a pomalý...

Cilapi:2D6+2-1 → 5(3 +1 + 2 - 1)#OBR-1 za Přetížení (Pronásledování)
Potíže: Kořist utekla a PJ je na tahu.

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

rozrazíš dveře a vběhneš do rozlehlého sálu naplněného totální a naprostou veškeré světlo pohlcující temnotou. Tvá jasná elfí lucerna, která ještě před chvílí zvládla osvítit záda elfky na více jak polovinu dostřelu luku najednou má co dělat, aby dosvítila alespoň na dlaň natažené ruky.

Matně vnímáš, že temnota má rudý nádech, jako kdyby tu bylo množství dalších zdrojů světla, neschopných se s ní poprat.

Zastavíš se a zaposloucháš. Vzdalující se tichý běh elfky ukončí vrznutí a klapnutí dveří.

Krom temnoty se kolem rozhostí ticho. Podivné ticho, neklidné. Jako kdyby se všude kolem tebe hýbalo cosi, co nemůžeš spatřit.

Sál s rudými krystaly a chapadly

Tma za CHVÍLI pomine. Pokusíš-li se ale během té doby něco dělat, vyhodnoť si NAVZDORY NEBEZPEČÍ, hoď+INT
10+: Zorientuješ se, aniž by ses vystavil chapadlům.
7-9: Cenou za to, že se zorientuješ je to, že se přiblížíš ke zdi, jedno z chapadel tě pořádně vyděsí a ty vyjekneš.
6-: Chapadla ti něco ukradnou a ty se zorientuješ až za CHVÍLI, kdy tma pomine.

Co uděláš?

[Elric]

.... u Jekova Svobodného klanu ....

Kriticky si prohlížím čepel meče, na které jsem tak usilovně pracoval, ale pořád se mi to nezdá. Jednou poškozená čepel, napořád poškozeá čepel. Jakékoliv zabroušení je jen dočasná oprava, obávám se. Ale s trochou štěstí se mi v těch nekonečných chodbách podaří najít mocnější a spolehlivější zbraň, než je obyčejná ocel.
Démonův trojzubec už je krok správným směrem, je to zbraň naplněná magickou silou. Naneštěstí samotné provedení zbraně není tak dobré, jak by mohlo být a tak se z něj nejspíš má primární zbraň nestane. Není dost velký a pádný. Ale bude se hodit, pokud potkám nestvůry , které nejde zranit obyčejnou zbraní. Seženu si na něj kožený popruh, abych ho mohl nosit přes rameno.
A nakonec dýka ze slitiny stříbra a oceli. Pro běžný boj jen záožní zbraň pro nejhorší případy, nebo užitečný nástroj do druhé ruky. Ale pro boj s lykntropy rozdíl mezi životem a smrtí.
Zbraně jsou naostřené a uložené na svých místech. Je čas vyrazit dál.

Když se rozhlédnu po tržišti, nikoho nevidím. Ani Šadah, ani Cilapiho ani Brandy. Nu což, ti dva už jistě vyrazili dál a Šadah říkala specificky 'nečekejte na mě', takže čekat nebudu. Vyrazím svižným krokem směrem ke schodům do třetího patra.
Když tamtudy prošli mí společníci, cesta jistě proběhne bez nějakých neočekávaných událostí.

CESTOVÁNÍ: EIric:2D6+ → 4(1 +3 + 0)#CESTOVANI

Nebo ne?

PJ?

[Cilapi Márameldon]

... v temné chodbě plné chapadel ...

Sotva jsem vběhl do dveří, už toho lituji. Zákeřní temní efové! A tahle je obzvláště temná...

Mé mysli se jako neodbytná chapadla zmocňuje panika. Proč myslím zrovna na chapadla?

Jen klid. Hraničář musí být schopen poradit si v temnotě, musí umět použít i ostatní smysly a také svoji brilantní mysl. Zavzpomínám, odkud přesně zazněl zvuk zavíraných dveří, který má špičatá ouška zřetelně zachytila. A také se snažím držet uprostřed chodby, pomalu našlapovat dlaždici za dlaždicí. Přikrčím se a dál špicuji své slechy, neozve-li se opetovné otevření dvěří...

Co je to kolem za tichý šum? Jakoby se tu a tam něco otřelo o zeď...

Cilapi:2D6+2 → 10(4 +4 + 2)#INT (Navzdory chapadlům v temnotách)
Zoriantuji se, aniž bych se vystavil chapadlům. Přikrčený postupuji středem, připraven střílet po zvucích prozrazujících elfku v temnotách.

Elfka v temnotách? A snad ne chapadla...

[Halaster Černoplášť]

.... nad schodištěm k Řece Sargauth ....

Elricu,
cesta byla klidná a bez nečekaných setkání.

Elric sestupuje po schodišti k Řece Sargauth.