Jak vypadá: Muž v nejlepších letech, kutna, tvář co viděla věky, zářící oči, přísné vysoké tělo
VLASTNOSTI
Aktuální SIL 0, OBR -1, ODL 0, INT +2, CHA+2
1. úroveň Sil 0, Obr -1, Odo 0, Int +2, Cha +1
4. úroveň Sil 0, Obr -1, Odo 0, Int +2, Cha +2
MAGy 🗹🗹🗹🗹🗹🗹🗹🗹🗹
STAV
Lehká zranění 🗷☐☐ Těžká zranění ☐☐ KO ☐ Smrt☐
Následky
BOO
SZ 1, KZ 1, umí se teleportovat na vzdálenost HOD
MAGy 🗹
Lehká zranění 🗷☐☐ Těžká zranění ☐ KO ☐ Smrt☐
Následky
Situační efekty
VYBAVENÍ
Zbraň (záložní):
Zbraň (záložní nebo běžná): Malý trojzubec SZ:2/DOTYK+HOD/1R/BĚŽNÁ/MAGICKÝ nebo SZ:3/DOTYK/2R/BĚŽNÁ/MAGICKÝ+DLOUHÝ, (DLOUHÝ=PLOŠNÝ útok proti všem v dosahu)
Zbroj: KZ 1 - Po vzoru předků: Pokud bojuješ beze zbroje po vzoru tvých předků, tvá kůže má KZ1.
Oblečení - záplatované, ale čisté kalhoty a záplatovaná, ale čistá košile
Nepromokavé voskované pouzdro na
🗷 písařské vybavení
- inkoust, barvy, pera
- lupeny Plátnovky (nepromokvavé svitky z houby)
🗷 DROBNÉ cennosti
- 4-CENNOSTI peníze
🗷 DROBNÉ listiny
- Čisté svitky
- Pár pánských malůvek od Šadah
- Poznámky z laboratoře energetické nekromancie
- Záznam o Ulquesově domě se zatajeným účelem
- Mapa 2. patra
- Hirova mapa 4. patra
- Mapa 4. patra
Torna na 5 STŘEDNÍCH předmětů
🗷 ▪Vzorky orientálního čaje ▪Pytlík na led ▪Kalabasa a bombilla ▪Tykev s vodou ▪Lihový vařič
🗷 ▪Lektvar Porozumák▪ ▪ ▪ ▪
🗷 Smotané lano
🗷 Lucerna z mušle s netradičním bílým světlem (na pasu)
☐
Magické předměty
🗷 Salamantova skleněná kouzelnická hůlka (Používá-li se u kouzlení, vrací 1 MAG; musí se použít min 1 MAG a hodit 7+)
Ostatní DROBNÉ předměty:
-
TAHY
1. úroveň - Po vzoru předků, Magie mámení, Meditace, Podivný přítelíček - Ďáblík Boo
2. úroveň - Magie pohybu
3. úroveň - Odvracení magických tvorů
4. úroveň - Sladká slova
5. úroveň - Silná paměť
O POSTAVĚ
Kde ses narodil?
Na svět jsem se poprvé usmál už dávno, daleko odsud, na východním pobřeží. Ani dnes se tam nikdo moc nehrne a tehdy to vypadalo úplně jinak. Žádná města, pevnosti ani přístavy. Jenom hluboké lesy, divoké skály a nekonečné moře plné tajemství. Z těch pár osadníků, které bůhví co vyhnalo až na kraj světa, jich většina nepřežila první rok. A velmi málo z nich se rozhodlo do těchto podmínek přivést i nějaké děti. Ale mí rodiče byli šílené povahy a chtěli silný rod, který se o sebe dokáže postarat. A tak jsem měl já i mých několik bratrů a sester pořádné zázemí alespoň doma, když už se nás venku snažilo v jednom kuse něco sežrat.
Co říct o našich lidech? Drsní na dotek, hebcí uvnitř. Ne, vážně. Výdobytky civilizace s sebou tak daleko nikdo netáhl a tak jsme si museli pomoct sami. Už od mimina mě denně házeli do rozbouřeného moře, nechali válet v ostrém písku a celé noci sedět na ledovém větru a krupobití. Není divu, že po takovém zacházení toho vydržíme o dost víc, než vy z měst. Ale je fakt, že tohle se těžko vysvětluje. Lidé odsud o nás říkají, že jsme divní. My o sobě tvrdíme, že jsme efektivní. Těžko říct, kdo má pravdu. Ale když dojde na rvačku, naše děti v pohodě zmlátí ty vaše.
Hiro má rasový tah Po vzoru předků.
Jaké jsi měl dětství?
Krom toho, že jsem většinu z něj proseděl v noci na větru a dešti? Inu, nebylo to špatné. Když tak nad tím přemýšlím, měl jsem se vlastně celkem dobře.
Otec byl jeden z nejlepších objevitelů své doby. I když, on toho popravdě dost objevil dobýváním a s nikým se moc nemazlil, ani se svými dětmi ne. Od něj se mi dostalo té správně tvrdé výchovy, díky které jsem bez větších obtíží dosáhl věku, který se na východním pobřeží považuje za přestárlost.
Máma byla naopak sečtělá a vzdělaná, dodnes nevím, co na otci vlastně viděla. Neměla to s tolika dětmi lehké, ale na co jí nestačily dvě ruce a pronikavý hlas, to doháněla důvtipem a mazaností. Byla to právě ona, kdo nám od mala vtloukal do hlavy takzvané civilizační hodnoty, čtení, psaní a další nesmysly, jak to nazýval otec. On tím vším pohrdal, a dá se to pochopit, doba byla tvrdá a potřebovala spíš bojovníky než mudrce. Ale máma si nenechala vymluvit, že z nás vychová slušné lidi.
V zásadě to nebyl špatný nápad, jen ostatní děti se nám o to víc smály. A zatímco mí sourozenci to nevydrželi, časem vzdali a šli otcovou cestou, zůstal jsem já jediný spíše po mámě a mezi dětmi tedy za exota.
Hiro je díky výchově sečtělejší – CHA +1.
Co tě potkalo v dospívání?
Bída, zmar a zoufalství! Ne, zas tak strašné to nebylo. On problém byl v tom, že otec byl opravdu mistr svého oboru a peněz doma proto bylo vždy dost. A když máma spočítala, že by se jednomu dítěti dalo zaplatit vzdělání, bylo vymalováno.
Sotva jsem doma svým vrstevníkům dokázal, že nejsem úplný nekňuba, skončil jsem ve vnitrozemí ve městě na celkem prestižní škole a začalo to celé na novo. Spolužáci se na mě dívali skrz prsty už proto, že jsem si od rodičů nepřinesl šlechtický titul nebo alespoň příjmení. Uznávám, že jsem zpočátku dost zaostával a byl oprávněně za blbečka, ale stačilo pár let dřiny, párkrát si zopakovat ročník a sotva jsem dosáhl dospělosti, v řeči východního pobřeží středního věku, měl jsem dostudováno.
Na město jsem si ani za ty roky pořádně nezvykl a dlužno přiznat, že ani měšťani na mne. Tak jsem si sebral všechny své tvrdě nabyté poznatky z literatury, historie a umění a vyrazil je zúročit domů, na pobřeží. Z dnešního pohledu přiznávám, že to byl jeden z těch blbějších nápadů.
Hiro se prokousal vzdělávacím procesem – INT +1.
Jak ses stal hrdinou?
Když jsem se vrátil domů, už jsem to tam moc nepoznával. Bylo to v době, kdy vyrostly první větší přístavy a začínal se rozjíždět obchod s tou skutečnou divočinou. Máma mě měla ráda zpátky, ale otec brblal, že lidi jako já nemají na pobřeží uplatnění. A měl jako obvykle pravdu.
Nakonec mi nezbylo než nechat poznámky ze školy doma a nastoupit na jednu z mnoha obchodních lodí. Poptávka po námořnících byla tehdy stejně vysoká, jako jejich úmrtnost. Byla to nebezpečná práce s vrtkavým příjmem, který si člověk musel zasloužit. A mě trvalo sakra dlouho, než jsem si zasloužil aspoň to jídlo a místo na spaní.
Námořníci byli pestrá směska všech ras posbíraná z celého světa, a přesto byl problém mezi ně zapadnout. Byla chyba přiznat, že se umím podepsat a za mé kibicování do jejich zaručeně skutečných báchorek a příběhů mě mnohokrát chtěli hodit přes palubu. Nakonec to byla ale právě moje prořízlá pusa, která mi zajistila místo na palubě a naší posádce nejednou zachránila krk. Ukázalo se totiž, že s trochou toho vychování a kulturního rozhledu se vztahy navazují mnohem snáz. Během mnoha let jsem se plavil až na samotný kraj světa. Viděl tam věci, které nikdo neviděl, setkal se s bytostmi, které nikdo neznal a mluvil jazyky, které nikdo neovládal. Pověrčiví námořníci mě brzy začali podezřívat z uplatňování nějaké neviditelné magie, ale to jsem se vždy jenom smál. Já si prostě myslím, že když člověk slušně pozdraví, přátelsky se usmívá a snaží se protistranu pochopit, dokáže dosáhnout svého i bez nějakých kouzel, modliteb a hlavně máchání mečem.
Hiro je kouzelník a ovládá bezděčně magii myšlenek a iluzí.
Zívající jáma
Asi vás už zajímá, co mě dovedlo přes půlku světa až sem, že? To je na mém příběhu zdaleka to nejzajímavější. Může za to tenhle podivuhodný mrňous, kterého jsem vylovil z moře před několika měsíci. Byl tehdy zavřený v okované truhlici, která se jen tak pohupovala ve vlnách a ne a ne se potopit. Volal o pomoc a protože jsem to slyšel jenom já, dalo mi dost práce otočit loď. A veselé na tom je, že ho dodnes slyším jenom já. Naštěstí ho ostatní alespoň vidí, takže nejsem úplně za blázna.
Podobného tvora jsem jaktěživ neviděl, a to ani na moři, ani ve škole. Marně jsem pátral po tom, co je vlastně zač a jestli jich je na světě vůbec více, nikde ani zmínka. Až nedávno jsem zaslechl o jednom učenci, který mě nasměroval ke kouzelníkovi a ten k dalším a dalším – až jsem dnes přišel až sem. Podle všeho, co se mi podařilo zjistit, je právě Halasterovo podzemí tím nejpravděpodobnějším místem, ze kterého může pocházet. A protože podle mne by měl každý najít své místo na světě, kam skutečně patří, rozhodl jsem se slézt tam dolů a vrátit ho domů.
Hiro má podivného přítelíčka.
Co se zjistilo v Kobkách Šíleného mága
- zná princip tržního hospodářství
- učitel Fantastických nestvůr se často pletl
- podzemí chce zkoumat do šířky a hledat stopy vedoucí k ďáblíkům
- setkal se se Sahuaginy, říká jim 'mlíčáci', nemá na ně příjemné vzpomínky - utržil nějaké zranění
- dokáže se domluvit s mlíčákem, přečte ďábleštinu (ale moc toho nevysloví), trochu ovládá meluzínštinu
- Boo nenechal uhořet hrobaře
- válečné malování východního pobřeží vypadá jako pár křivých čar na obličeji
- na Leprikoním ostrově se setkal s mnichy využívající magii času a prostoru
- uznává princip 'čím ses zkazil, tím se naprav'
- uznává princip znesvěcení něčeho už znesvěceného, je vlastně ku prospěchu věci
- Boo chce do kobek, pomoc a blízkost Hira k tomu využívá
- Hiro v minulosti zemřel a byl vyléčen
- Hiro nemá žádná tajemství
- Hiro nemá žádné děti (je jen synem, bratrem a strýcem, ne dědkem)
- Hiro jde jinou cestou, než jeho otec
- Hiro má tendence pomáhat ostatním domů až od chvíle, co se setkal s Booem