[HRA] 0. patro - Zívající jáma

Moderátoři: MarkyParky, Halaster Černoplášť

Uživatelský avatar
Elric
Příspěvky: 302
Registrován: 13. 2. 2019, 23:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Elric » 25. 2. 2019, 13:14

... chviličku předtím, než se kolem nástěnky srotila celá skupina, hovořím k Hirovi, ale tohle mohl zaslechnout i někdo poblíž ...
(nebo někdo, kdo umí dobře naslouchat)


"Hmm...z východního pobřeží říkáš?", povytáhnu obočí a promnu si bradu, "Zajímavá shoda okolností. Artefakt, který hledám totiž také pochází z dalekého východu, ze země Kara-Tur. Získal ho před stovkami let předek mého pána. Je to taková...exotická zbraň. Čepel, podobná meči, nebo spíše scimitaru, umístěná ale nikoliv na záštitě, ale na ratišti - ale ne dlouhém jako píka, o něco kratším. Nebo alespoň tak to vypadá z nákresů a popisů. Na čepeli by měl být vyleptán znak rodu Vaylan - meč, mířící špičkou dolů, kterému se kolem čepele ovíjí had."

Ukročím mírně vzad a do strany navyklým šermířským pohybem, když se mezi nás suveréně vecpe trpaslice. Povytáhnu obočí a nabídnu Hirovi ruku, aby se postavil, ale už se zvedá sám. Zhluboka se nadechnu, založím si ruce v pase, ale pak jen potřesu hlavou, když se malá válečnice začne rozplývat nad "kočičkou". A potom, snad aby se vesmír vrátil do rovnováhy, se k nám připojí nikoliv o polovinu menší žena, ale o polovinu větší žena. Otevřu pusu, jako kdybych se chystal něco říct, ale pak se jen ušklíbnu, mávnu rukou a pokrčím rameny.

"No výborně. Čím víc, tím veseleji.", pousměju se, "Já jsem Elric a tohle je Hiro. Ten malý černý je Boo. A prý si máte hlídat cennosti, když je tenhle filuta okolo."

Kývnu směrem, kde byl před chvilkou Boo, ale ten už je o kousek vedle a tak omylem kývnu hlavou na chlapíka, který k nám zrovna přikráčel...(Sichart)

"Pardon. To bylo myšleno támhle na toho tvorečka...", špitnu a trochu se začervenám.

Nu, čím víc, tím veseleji. Poslechnu si s čím za námi přišel a pokývu hlavou.

"Proč ne? Já se mečem ohánět umím a tady, kolegové, taky vypadají, že se o sebe umí postarat. Vypadá to, že je nás tak akorát. Nebo se snad ještě někdo chce přidat?", rozhlédnu se okolo, napůl v očekávání, že se k nám začnou shlukovat další lidé, "Ne? To mě překvapuje."

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 134
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Hadešadah » 26. 2. 2019, 20:56

Podám ruku každému z té party a pokusím se zapamatovat si jména. To se může hodit až nám půjde o kejhák. Myslím na to, abych nikomu dlaň příliš nestiskla a nezhmoždila. Dřepnu si, když podávám ruku trpaslici. Ptá se mě na mé barvy a šamanské malby na obličeji. Na chvíli se ztratím ve vzpomínkách. Na to, jak jsem v patnácti udělala zkoušku dospělosti, na to jak mi byly vyjeveny ornamenty, kterými se zdobím, na to jak by mne v mém kmeni asi přivítali, kdybych se vrátila, a zda bych směla vůbec nosit tyto malby nadále. Pak si uvědomím, že hloupě civím do prázdna, připomenu si trpasličinu otázku, jenže už uběhla docela chvíle, co mi ji položila a zdá se mi už zbytečné a trochu trapné na ni odpovídat.

Pokrčím rameny.

Uživatelský avatar
Brandy
Příspěvky: 295
Registrován: 14. 2. 2019, 17:29

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Brandy » 26. 2. 2019, 21:13

Bude to dlouhý den a další dny taky. Zatím si mé sympatie získala Hadashad nebo jak se jmenuje. Vypadá roztěkaně, taková velká holka a uvnitř je nějak ztracená.

To divné zvířátko Boo si prohlíží medailon... ‘schovej’ připomenu si slova Elrika. Rychle vezmu medailon a schovám hloub mezi prsa pod tuniku. Tam jenu srdce v bezpečí. Jediná cenná věc.

Tak teď mě vyhládlo z těch lidí. Nějakou minci ještě mám, jestli mám brzo umřít tak s plným břichem. “Hej hospodo, pečený kuře a tucet kaštanů k němu.” S cinknutím hodím obsluze peníz. “A dejte se záležet na pěkně velikým kousku s velkýma stehýnkama. Gebarský stříbrñák má dobrou čtvrtunci.”

Otočím se k ostatním “Ddá si někdo?” zakoktbu se. Lekla jsem se toho tichého Sicharta. Divně si mě prohlížel. “A Boo? Co jí, Hiro?”

“Sakra nenechte se pobízet!” vypísknu trošku podrážděně. “Tak mám objednat ještě jedno a džbán piva?”
Jsem silná žena, co se nebojí rozplakat nad krásnou květinou, ale když mi sáhneš bez dovolení na zadek ruku ti klidně useknu. Život bez sladkého? Ani náhodou!
Deník postavy
SIL 2, OBR 1, ODL 2, INT -1, CHA -2

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 983
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 26. 2. 2019, 23:52

Dobrodruzi,

s tím, jak se začíná u nástěnky rýsovat podoba vaší skupinky, zároveň se proměňuje atmosféra v hostinci. Ve vzduchu je cítit napětí a očekávání. Hukot pomalu utichá a čím dál více očí se dívá vaším směrem.

Pozornost hostů je taková, že nově příchozí už nemohou zjišťovat informace s použitím svých vlastností. Stále jsou ale ještě ve hře CENNOSTI - runda dobrého moku zcela jistě rozváže jazyky. A s tím, jak napětí houstne, objevila se i nová možnost. Kdo jiný, než jeden z příchozích hraničářů by mohl vycítit tajemství skrze magickou moc, kterou hospoda má?

S novým hráčem jsem přidal do hry jednu možnost, jak je možné dostat se k dalším tajemstvím Kobek - celkem jsou tedy dvě. Nově příchozí, až budete psát svůj vstupní post, každý si zvolte jednu z nich.

* Hoď+CENNOSTI, které utratíš za to, že rozvážeš jazyky ....
* Hoď+MAGy, které utratíš za to, abys objevil tajemství v čarovné atmosféře očekávání ...
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Turan
Příspěvky: 34
Registrován: 7. 2. 2019, 22:27

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Turan » 27. 2. 2019, 21:16

"Taková hloupá otázka. Tupláka, jak jinak," musel jsem ohradit. Jako obvykle.

Otočil jsem se čelem ke hloučku, opřel se zády o bar, chytil korbel oběma rukama a zadíval se přes pěnu na hlouček u nástěnky.

"To je tady vždycky takové pozdvižení, když někdo popíše cár papíru?" zeptal jsem se chlápka tupě stojícího poblíž, co se od pohledu vydal za štěstím, ale skončil v této zaplivané, bohy opuštěné díře. Vlastně ještě před ní.

Zůstal na mě hledět. "Neviděl jsi tady dva ztracené hobity? Vypadali..." zarazil jsem se. Ten tak pozná jednoho hobita od druhého. Všem splýváme. Odplivl jsem si na podlahu." ... asi jako jako já. Taky se tahali s takovým věčně nasraným týpkem. Ňáký pan Herbert. Takový menší..." nějak mi začaly docházet slova, tak jsem se znovu napil "... a vlastně taky trochu jako já, prý hlavně ve ksichtu. Jen je vousatější. Víš, co? Zapomeň na to."

Podíval jsem se na něj úkosem a pod silou mého pohledu se v jeho alkoholem a hrůzami zaneseném mozku přece jenom začala rodit nějaká odpověď a on začal cosi blekotat.

Tajemství, Turan:2D6+1 → 10(3 +6 + 1)#MAGy

Turan se s vámi vítá a jenom mu zabere pivo, tak se přidá k ostatním.
Mladý hobit s důvěryhodnou tváří, avšak očima šelmy. Jeho vychrtlé tělo a nepraktické oblečení je zakryto praktickým pláštěm do divočiny.
Kde jsou trable, tam jsem já - mám na ně čich.

Deník postavy

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 983
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 27. 2. 2019, 21:47

Turane,

muž se zjevně zalekne síly tvých slov a upřenosti tvého pohledu a bázlivým hlasem pronese:

"Proč je nezkusíš hledat v Lebečném přístavu? Však víš, jak je na řece Sargauth," odpoví ti. Tázavý pohled tvých očí sho prošpikuje a on hned pokračuje ve vysvětlování, jen abys už přestal. "No, přeci v tom podzemním městě, do kterého se dá dostat ze třetího patra Kobek. Bývalého pirátského přístavu."

Na chvíli se odmlčí, ale když nepřestaneš s pronikavým pohledem pokračuje. "Dej si pozor. Už to pirátský přístav dávno není. Teď jsou to ruiny, promořené monstry, špióna a vrahy. A dej si pozor na pevnost, která tyčí nad podzemní řekou. Její pán je strašlivý zlý rytíř, který čas od času vyráží na obhlídky města a řeky na své wyverně."

Konečně ucítíš, že už ti řekl všechno, co ví a kouzlo okamžiku pomine. Chlápek se oklepe, okamžitě si objedná panáka, aby podivný zážitek vymazal z paměti a chvatně se klidí pryč od tebe.

Co uděláš dál?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 983
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 28. 2. 2019, 11:04

"Áááá, vidím, že se chystáte do podzemí," osloví náhle vaši formující se skupinku pronikavý hlas.

"Dovolte, abych vás pozval všechny na skleničku - určitě jí budete potřebovat na kuráž," pokračuje chlapík s výrazným kníre. "Mé jméno je Volothamp Gedarm, jsem povoláním objevitel a popularizátor objevů v jednom. A vás, přátelé, vás v podzemí čeká nejeden velký objev. A to je třeba oslavit."

Když se, více či méně ochotně shromáždíte kolem velkého kulatého stolu, začne vám vyprávět starý příběh.

"Tento příběh se odehrál v dobách pádu Illefarnu, elfího knížectví na Severu. Alabastrový trůn, náležící králi Syglaethovi, poslednímu z Illefarnských panovníků, zmizel záhadně z hlavního města Aelinthaldaaru. Ano, správně z místa, kde stávala Halasterova věž a dnes stojí město Hlubina. Říká se, že skupina trpaslíků, která pomáhala trůn vyrobit, se bála toho, že jejich mistrovské dílo bude zničeno a tak ukradli trůn elfákům přímo pod jejich vznešenými nosy. Nikdo netuší, kam vlastně trpaslíci trůn ukryli, ale já mám jisté indicie, že by to mohlo být právě do Podhoří. Pokud by se vám podařilo trůn na své výpravě objevit, jsem přesvědčen o tom, že všichni elfové severu budou potěšeni."

Volothamp, neboli "Volo, jak mi říkají přátelé, a my zcela jistě budeme dobrými přáteli", vás ještě ujistí, že nemusíte trůn z podzemí tahat, bohatě stačí, když zjistíte, kde se nachází a jeho polohu mu necháte poslat přes hostinského tady v Zívající jámě. Když budou potěšeni všichni elfové, stoupne můj věhlas a mé příjmy a to mě potěší. A když budu potěšen ná, čeká vás prý odměna, která vás zcela jistě také potěší, a k tomu také nehynoucí věhlas a sláva, protože až budu o objevu trůnu dávat světu vědět, neopomene zmínit vaše jména, budete-li si to ovšem přát."

Toto je čtvrtý, a prozatím poslední quest, který na cestu do Kobek dostanete v Zívající jámě.

Jakmile skončí s příběhem, dá vám jako takový projev dobré vůle pár dobrých rad.

"Co se sestupu do podzemí týká, máte v podstatě dvě možnosti - můžete zaplatit Durnanovi a on vás bezpečně spustí do podzemí na támhleté kladce," ukáže na mechanismus pověšený nad jámou. "Stejným způsobem se můžete také kdykoliv dostat nahoru. Je vyzkoušené, že kladka unese dva až tři lidi i s nákladem."

Chcete-li se dostat do prvního patra podzemí bez rizika, zaplaťte 1-CENNOST za každou skupinku až tří hrdinů, kteří se budou do podzemí spouštět naráz.

Když vidí, že nemáte hluboko do kapsy, okamžitě popíše i druhou možnost. "Můžete také zkusit slézt sami. Durnanovi to nevadí - když to někdo zkouší bez placení, většinou se na jeho úspěšnost mezi štamgasty okamžitě vyhlásí sázky - a Durnan má z každé takové sázky podíl, ať už vyhraje, kdo vyhraje. Takže vás nechá. Šachta je ale strmá a snadno se vám může stát, že vám podklouzne noha nebo se vyvalí kámen, o který se při sestupu zapřete a to zásadním způsobem zrychlí váš sestup. Takže opatrně s tím."

Chcete-li se dostat do prvního patra podzemí zadarmo, začněte sestup po vlastní ose a hoďte+OBR.
10+ Slezli jste až dolů úplně bezpečně.
7-9 Uklouzlo vám to na posledních pár metrech, utržili jste LZ.
6- Zřítili jste se z docela velké výšky, utržili jste TZ.
Tak jako tak se dostanete dolů.


Jeho rady pokračují. "Jakmile bude první trojice, nebo dvojice, nebo odvážlivý jednotlivec dole, nečekejte zbytečně na ostatní. Ve velké skupině stejně nemáte v úzkých chodbách Podhoří šanci všichni se uplatnit v boji. V tunelech se sice většinou vejdou dva dobrodruzi vedle sebe, ale už ten třetí vzadu bude rád, když se mu podaří metat střely nebo kouzla mezi nimi a čtvrtý či pátý už by byli zcela zbyteční. Podzemí je zároveň hodně rozsáhlé a když se rozdělíte, prohledáte ho rychleji. Rozdělení vám také umožní nepřátele třeba obklíčit nebo jim vpadnout do zad."

Také vám poví něco o obyvatelích podzemí.

"Nezabíjejte každého hned na potkání. Mnoho bytostí žije v podzemí dlouhá léta a buďto jsou přímo schopní komunikovat s lidmi, nebo se dá ledasco poznat z jejich chování. Navíc leckdy se setkáte s opravdu silnými protivníky a bude určitě lepší, když je zkusíte přelstít, než se s nimi bít a u toho zemřít. Nezapomeňte také, že nejste první dobrodruzi, kteří se do podzemí vydali. Dost možná narazíte na hádanky dávno vyřešené, pozůstatky jejich akcí či nové obyvatele, kteří se do podzemí nastěhovali až poté, co byli ti předcházející pobiti - a v některých částech podzemí to bude už i několikátá generace ..."

Nakonec mu to ale nedá, objedná ještě jednu rundu a stočí řeč opět k sobě. Začne vyprávět historky z jiných výprav a protože jsou opravdu poutavé a zajímavé a Volo je zároveň v dobré náladě a zdá se, že přinejmenším u tohoto stolu jde útrata na jeho účet, není divu, že někteří z vás ještě nějaký čas u jeho stolu zůstanou, než se vydají do podzemí.

Mí dobrodruzi,

dle libosti můžete pokračovat ve hraní a seznamování se v hospodě, ale z mé strany už je to v tuhle chvíli téměř všechno, co můžete v hospodě zjistit či získat.

Kdo chce hrát, může se vydat do podzemí hned.
Kdo z organizačních důvodů chce nastoupit do hry později, může zůstat u stolu s Volem, poslouchat jeho příběhy a vydat se do podzemí, až se mu to bude hodit.

Vstup zahájíte tím, že v tomto vlákně popíšete, jak se na cestu vydáváte a zda platíte, nebo zkusíte štěstí bez placení. V prvním případě si v deníku škrtněte příslušnou CENNOST, v druhém zde proveďte onen hod.

Jakmile budete na cestě, založím vlákno pro první patro.
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Sichart
Příspěvky: 78
Registrován: 20. 2. 2019, 15:26

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Sichart » 1. 3. 2019, 17:16

"Děkuji za rady, Volo." Je taky průzkumník. Konkurence, bleskne mi hlavou.

Vstávám a zatleskám: "Tak jo, potřebuji jednoho normálního, nebo dva malé dlužníky: zaplatím já a dotyční mi to splatí nějak dole. Kdo jde se mnou?"
Nejsem zloděj! Jsem průzkumník. K vašim službám, samozřejmě.
Deník

Uživatelský avatar
Hiro
Příspěvky: 263
Registrován: 12. 2. 2019, 15:38

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Hiro » 2. 3. 2019, 07:36

"Ale no tak, Sicharte, já se ještě ani nestihl se všemi pořádně seznámit a ty bys už klesal dolů. Navíc nám v partě pořád ještě chybí nějaký mladý elf se světlými vlasy a dlouhým lukem. Kdybys víc četl příběhy slavných dobrodruhů, věděl bys, že na každé významné výpravě byl právě jeden přítomný."

Otcovsky ho s pokárám vztyčeným ukazovákem a spiklenecky na něj mrknu. Přesvědčovat ho ale nehodlám, však má svou vlastní hlavu a touží-li po prozkoumávání, dopřejme mu ho.

"Každopádně, než se mi rozutečete - Elricu, ten rodinný artefakt, který tu hledáš, se na východě nazývá naginata. Kdysi to bývala celkem běžná zbraň, nesmírně elegantní i efektivní. Jedinečné spojení sečné a dřevcové zbraně, které západní kultura dokázala zkopírovat leda tak v podobě absolutně nepraktické halapartny. To i má hůl, která z naginaty filosoficky vychází, má oproti místním vidlím obrovský náskok. A ne, není to jenom 'srp na klacku', jak by třeba mohl někdo namítnout!" usměji se směrem k hobitovi.

"A když už si povídáme o těch zbraních, bylo by mi nesmírnou ctí vidět tě Šadah bojovat s palcátem. Krollí síla je doslova legendární a velmi mne překvapilo, že s sebou jako ostatní nenosíš nějaké to obouruční válečné kladivo nebo alespoň těžký kyj. Sám bych se ti rád v rámci přátelského poměření sil postavil, byla by to jistě úžasná zkušenost. Ovšem obávám se, že na to zde v hospodě bohužel nemáme podmínky a dole bychom se na základě Volových rad neměli hned ohánět zbraněmi a ještě po sobě navzájem, což? Inu, škoda, byl by to vskutku splněný sen. Už jako děti jsme si na pláži hráli na krolly, vytrhávali z písku mladé borovicové kmínky a mlátili se s nimi hlava nehlava..."

Vzpomínku na dětství násilně přeruší Boo, po kterém chtě nechtě musím hodit krýgl. Ďáblík, doteď plně zabrán do krollčiny bedny či jak to nazvat, v posledním okamžiku zmizí a krýgl se rozbije o zavazadlo.

"Omlouvám se, už zase se chtěl hrabat tam, kde nemá. Dovolil bych si poopravit dřívější Elricovo představení - Boo není vyloženě zloděj, nikomu nic nebere, jen schovává a přesunuje. On má vždycky radost, když někomu něco chybí - obchodníkovi peníze, lučištníkovi šípy, kuchaři solnička. Jen pokud s sebou nesete nějaké nezpracované magické suroviny, tak na ty si prosím dejte pozor. Ty je schopný požírat v téměř neomezeném množství, obzvláště, jsou-li ještě čerstvé. Něco takového s sebou ale určitě nikdo netaháte, že ne?"

Podám si nové pivo a rozhlédnu se po hospodě. Ďáblíka nevidím, ale cítím ho zase někde u baru, kde se určitě zase nechává hladit nějakými nově příchozími. Marná snaha. Mávnu nad ním zatím rukou a vrátím svou pozornost zpět svým společníkům.

"Přátelé, já se dolů zatím nepoženu, mám tu plnou sklenici. Tuhle tekutou rozkoš zlatavé barvy a hořké pěny bych si zvládl vychutnávat klidně i další dva týdny," směju se na celé kolo.
Hiro a Boo
Deník postavy

Uživatelský avatar
Brandy
Příspěvky: 295
Registrován: 14. 2. 2019, 17:29

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Brandy » 2. 3. 2019, 11:29

Ten Hiro se mi libí, přemýšlý a má rozum. “Hiro, nedáme si ťopku troasličí sliny?” Mrknu na něj. Jsem zvědavá zda zná náš kvašený a pálený průhledný nektar z jablek. “Nebo pivo,” to tu taky nemaj nejhorší.

“Já bych se dolu jen tak nehnala, navíc do džberu můžeme až tři bezpečně tak co platit vydřiduchovi za sólo jízdu.”
Jsem silná žena, co se nebojí rozplakat nad krásnou květinou, ale když mi sáhneš bez dovolení na zadek ruku ti klidně useknu. Život bez sladkého? Ani náhodou!
Deník postavy
SIL 2, OBR 1, ODL 2, INT -1, CHA -2

Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 280
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Cilapi Márameldon » 2. 3. 2019, 19:41

Už mě to trmácení nebaví!

Dlouhá cesta divočinou byla povznášející a přespávání pod širým nebem tak příjemné, ale nečekal jsem, jak velká překážka se postaví mezi mě a mé poslaní. Město! Labyrint ulic, spleť uliček a past slepých zákoutí. Lidé a jiní tvorové spěchající opačnými směry, vyhýbání se loužím bláta i horších věcí a uskakování vozům.
To vůbec není jako Silmëos, město stříbrných věží se svými širokými promenádami a parky. S ulicemi ležícími hezky symetricky, takže každý hned ví, kde je. A elfové důstojně kráčející jeho ulicemi s rozvahou staletých bytostí...

A navíc jsem se potřetí ztratil. I když poprvé se to možná nepočítá, protože jsem stejně nevěděl, kam jdu. Teď už ale cíl znám, je jím hostinec Zívající jáma, o němž ovšem stále netuším, kde je. Ne že bych se již po několikáté neptal na cestu. Teď už raději na konci skoro každé ulice. Aby se mi zase nestalo, že po téměř dvou hodinách marného hledání zjistím, že jsem se trmácel přes celé město na jeho špatný konec. Přitom si myslím, že jsem si popis cesty od těch trpaslíků zapamatoval správně...

Konečně! Tisíceré díky Měsíční bohyni! Už vidím vývěsní štít a s radostí k němu vyrážím. S novým nadšením beru za kliku a ...
Co je to za hrozný vzduch? krčím svůj jemný elfí nosík a mírně vyplašenýma očima se rozhlížím po hostinci. Tady někde hořelo, že ve vzduchu cítím náznak kouře? Och, aha, to je jen dýmkové koření, jaké kouřil jeden z těch dobrých lidí, s nimiž jsem nějakou dobu putoval. A vůni piva také poznávám. Ale proč tu cítím tolik pečeného i jiného masa? Je snad nějaká slavnost?
A ještě je tu něco... jeden takový podivný pach, co to jenom je? Je vážně možné, že by větší množství lidí bylo cítit takhle? U posvátné krve tří Matek, proč tedy pak raději nehodují pod hvězdnou oblohou?!

Rozhlížím se dál lokálem. Je prostorný a rozhodně ne úplně plný, ale i tak mi přijde jako příliš hlučné místo. Zdá se, že můj mírně zmatený výraz dosud zcela nevymizel, protože mě záhy někdo osloví poněkud chraplavým hlasem:
"Co tam tak stojíš, mladej? Jsi tu novej, viď? Tak pojď k nám, mi tuhle s kámošema rádi pomáháme ztraceným cizincům."
Vousatý muž mě zve ke stolu, kde sedí několik jemu podobných, kteří se právě něčemu pochechtávají. Podle barevných šátků, jizev a tetování jsou to zřejmě námořníci a soude podle množství nápojů na stole, určitě také něco slaví. Měsíční bohyně nade mnou zase jednou bděla, že mi do cesty potkala takové dobré lidi...

"Buďte zdrávi, dobří lidé," usměji se na ně a posadím se na nabízené místo. Jeden z nich je trpaslík, který se mírně mračí, ovšem to zatím všichni, které jsem stačil potkat. Možná je to u nich běžný výraz, ostatně trpaslíci jsou prý zádumčivý národ... Ostatní mě ale vítají poplácáváním po ramenou, tak položím svůj rozložitý batoh k jejich věcem, jistě mi na něj také dohlédnou, a dám se s nimi do družného hovoru:
"Jsem šťasten, že vás poznávám, mé jméno je Cilapi et Lotórëa, ale v Šepotajícím hvozdu jsem si vysloužil přízvisko Márameldon, protože jsem prý dobrým společníkem. Snad se mi podaří mu dostát i s zde!"
Zdá se, že mají z mých slov upřímnou radost a hned mi poradí, abych objednal nové pití a mohl si tak s nimi připít. Výborný nápad, navíc se mi zdá, že by to mohl být jakýsi místní zvyk, že cizinec zve místní na něco k pití, snědku nebo jim půjčí drobný peníz... Snad aby se lépe seznámili.

"Musím vás ale varovat, nejsem uvyklý příliš pít. Při oslavách mi matka povolovala jen dvě číše vína, tedy o Slunovratu někdy tři, ale..."
Zdá se, že i toto mé prohlášení je z nějakého důvodu těší. O chvíli později již držím v rukou, stejně jako oni, velikou číši vína. Kdy se mi ho podařilo stihnout objednat? Víno je překvapivě dobré, zřejmě kvalitní ročník. Jsem to ale šikulka, pochválím se v duchu. Je tedy docela silné... ale i tak poslechnu jejich přátelskou radu, abych přestal usrkávat a válet po jazyku a napil se zhluboka. Přijde mi ho škoda nevychutnat, ale prý bude příležitostí ještě dost. Hmm, zřejmě další místní zvyk...

(...)

"Co je to ten váš rum? Ale jistě, že ho objednám, když ho musím ochutnat. Dejte si samozřejmě se mnou, dobří chlapci!"
o stůl zvoní další stříbrné mince a já již po několikáté rozjařeně mávám na obsluhu. To milé děvče na mě vrhá mírně lítostivý pohled, zajímalo by mě proč...
"A víte co? Vždyť já mám s sebou láhev výborného divokého vína z mojí domoviny. Je více než sto let staré, mám ho od otce, který ho šlapal vlastníma nohama... Je tedy docela sladké a hodně silné, to víte mechové... Původně jsem si ho šetřil na zvláštní příležitost, ale jaká je lepší příležitost, než setkání s tak skvělými lidmi!
Již prve jsem si povšiml vašich zbraní, povězte, chystáte se taky sestoupiti do zdejších legendárních kobek a postavit se chrabře zlu, které tam jistojistě číhá?"

Cilapi začíná pít s podezřelými rabiáty, kteří se samozřejmě rádi nechají hostit od mladého hejska. Ani tak ale nezapomíná na svůj cíl a začíná se zvědavě vyptávat.
Tajemství (1 x CENNOSTI): Jezus:2D6+1 → 10(4 +5 + 1)
Zdá se, že elfí víno skutečně dokáže pozvedat lidská srdce a možná je i obměkčit natolik, že nebudou chtít ublížit té usměvavé a důvěřivé tváři.
"Promiňte, ale vzdor tomu, že obecnou řečí vládnu dobře, neznám z ní ještě všechna slovíčka..."

Mladý elf s nevinnou tváří, optimistickým pohledem a srdcem stejně čistým, jako jeho spodní prádlo.
Je slabě cítit po konvalinkách.

Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 983
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť » 2. 3. 2019, 20:08

Cilapi,

chlapíci zprvu opravdu měli úmysly spíše nekalé.

Protože jsi s penězi i vlastním vínem nešetřil a zároveň jsi sám usrkával opatrně, chlapíci tě brzy předběhli. A s tím, jak dobrá nálada povzbuzená alkoholem a tvými příběhy stoupla, původní úmysly se vytráceli a u stolu zavládne příjemně opilé přátelství.

Když se ovšem námořníci dozví, že se chystáš do podzemí, začnou tě motajícím se jazykem varovat.

MarkyParky:1D12 → 2(2)#Tajemství ze dna koupené sklenky

"Poslyš, Marmeládone, příteli," poplácá tě jeden po rameni, "podzemí je hrozně neble... nezbe... nebezpečné. Třeba ty, no... tentononct .. temné chám...chrámy..."

Když ho povzbudíš, aby pověděl víc, pokračuje. "Mmmoc toho nevím, ale je tam mnoho chrámů zasvi.... zasvěcených bohům, které nikdo nechtěl na povrchu. A nebo takoví temní bohové ... a taky bohyně ... usilují o to chrámy znesvětit, nebo zasvětit sobě, nebo tak něco ...."

Potom se náhle jeho hlas ztiší a stáhne - a jako by ho snad strach a hrůza najednou přiměly přestat blekotat a v pár souvislých větách ti řekne své varování. "Ve třetím patře pod zemí se prý rozlézají služebníci Lloth, Pavoučí bohyně, a provádějí strašlivé experimenty přímo ve svatyni kdysi zasvěcené trpasličímu bohu Důmathoinovi. S těmi se prostě nechceš setkat a stát se součástí jejich experimentů, nebo snad dokonce obětí Lloth samotné, to mi věř!" Výraz v jeho tváři je ještě chvíli strašidelný, pak do něj ovšem jeho kumpán drkne a vrazí mu do ruky další korbel plný nějakého moku.

Kouzlo okamžiku je rázem v tahu a z muže je opět roztomile blábolivý námořník a jeho další rada už zase není příliš artikulovaná: "Vidíš tamhle tu skulin ... skupinku drbodruhů, eh dobrodrbů, eh, dobrodruhů? Jak sedí s tím ukecaným Volem? ... ne, on neni dobytek, on se tak jmenuje ... tak ti se chystají sestoupit dolů a všichni už nedočkavě čekáme, kdy vrhnou ... kdy se vrhnou vstříc do- dobro- dobrodružství... tak možna by bylo lepší, kdyby ses přidal k nim, ať nebloudíš podzemím sám. Bylo by tě škoda, chcem se s tebou ještě napít, až se vrátíš bohatý a slavný! A pospěš, koukej, jeden z nich už se chystá ..."

Cilapi,

v hospodě už ses dozvěděl všechno, co ses dozvědět mohl. Teď se můžeš přidat k Sichartovi, zkusit sešplhat sám, nebo ještě prohodit pár slov s ostatními a pak se vydat dolů.

Co uděláš?
Postup Kobkami: Obrázek

Uživatelský avatar
Hadešadah
Příspěvky: 134
Registrován: 20. 2. 2019, 18:25

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Hadešadah » 2. 3. 2019, 22:41

S neklidem si prohlížím Hira. Nějaký moc chytrý, a jak své zvědavé poznámky dovedně schovává za komplimenty a vtípky.

Zazubím se, ať nestojím jak solný sloup. "Jo, hospodu bychom rozflákat nemuseli, ale třeba v podzemí ještě najdem příležitost."

Když zmíní mlácení se borovicí po hlavě, tak se usměju a uvědomím si, že je mi Hiro docela sympatický. Hned se napomenu, vím o sobě, že jsem úplně pitomoučká, co se týče odhalení manipulací a neupřímného chování lidí a jsem schopná uvěřit každému břídilovi. Snažím se si vštípit do paměti, že mám jakékoli sympatie ke komukoli z této skupiny prozatím ignorovat a dávat si prostě pozor.

Když Booa vyžene od truhly, postavím se těsně k ní a nespouštím ji už po zbytek večera z očí.

Na dotaz, zda někdo netahá surovou magenergii, pokrčím nejistě rameny.

Sedím s ostatními, časem si objednám další malé pivo, čekám až bude klid, abych mohla sešplhat dolů.

Uživatelský avatar
Brandy
Příspěvky: 295
Registrován: 14. 2. 2019, 17:29

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Brandy » 3. 3. 2019, 07:06

Sotva jsme to dořekla jsem za krávu. Sickhart či jak se jmenuje tu chodí a nabízí zaplacení svezení, když půjde někdo s ním. Přede mnou přistála nějaká štopka čehosi krémového nahnědlého. Prý nějaký místní likér s whisky. Kopnu to do sebe. Jo sílu to má. Hlavně ta chuť špatně umyté skleničky. A dost, bude třeba přehodnotit to tady.

Usměju se na Hira, "no což, povinnost volá." Jdu k jámě a nedaleko stojícímu Sickhartovi. "Říkáš, že platíš? Jdeme sami nebo někdo další?" Pomalu se nejistě ošiju. "Já bych šla."
Jsem silná žena, co se nebojí rozplakat nad krásnou květinou, ale když mi sáhneš bez dovolení na zadek ruku ti klidně useknu. Život bez sladkého? Ani náhodou!
Deník postavy
SIL 2, OBR 1, ODL 2, INT -1, CHA -2

Uživatelský avatar
Turan
Příspěvky: 34
Registrován: 7. 2. 2019, 22:27

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Turan » 3. 3. 2019, 12:14

Chvíli jsem se díval, jak se ostatní domlouvají, jak se dostat dolů.

"Rád bych se s vámi svezl dolů. Ale nemám čas čekat než se dohodnete. A na jednoho hobita je ta kladka zbytečně velká. Jdu dolů po svých."

Zadíval jsem se na tabuli s počtem smrtí pádem a pokrčil rameny.

"Můžete začít sázet," řekl jsem ostatním.

Přivázal jsem si batoh těsněji kolem těla, přehoupl se přes okraj studny a začal šplhat.

Prvních pár metrů šlo snadno. Pak jsem se zachytil volného kamene, ten pod mou vahou vypadl a já začal padat do temnoty.

Cesta dolů, Turan:2D6+1 → 5(1 +3 + 1)#OBR
jsem dole s těžkým zraněním

PŘESUN do Kobek (1. patra)
Mladý hobit s důvěryhodnou tváří, avšak očima šelmy. Jeho vychrtlé tělo a nepraktické oblečení je zakryto praktickým pláštěm do divočiny.
Kde jsou trable, tam jsem já - mám na ně čich.

Deník postavy

Odpovědět

Zpět na „[SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti