[HRA] 0. patro - Zívající jáma

Moderátoři: MarkyParky, Halaster Černoplášť

Uživatelský avatar
Saaga
Příspěvky: 354
Registrován: 10. 1. 2020, 16:32

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Saaga »

Odložím načatý pohár a nechám vedle něj ležet drobnou minci. Už znám vše, co potřebuji.

Vím, že jsem zde na správném místě. Vzhled budovy i jméno majitele odpovídá. Hluk a nepořádek také. A ta jáma uprostřed.
Žádný Githzerai ani Githyanki tu ale není. Má Cesta pokračuje dolů. Nedávno tam vyrazili nějací dobrodruhové. Najdu je a zjistím, zda o Gith ve zdejším podzemí neví více.


Mužům u jámy předám zbytek peněz a věnuji jim tázavý pohled. Vím, že tolik stačí. A víc ani nemám. Něco si zašeptají a poté mi pokynou k lanu.

Jeden se opře do kliky a soukolí zapraská. Pohlédnu na mechanismus. Je prostý a účinný. Krásná práce.

Saaga odchází do Kobek
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Cilapi přilétá z Kobek.

Cilapi,

když vylétnete z jámy, v hospodě to okamžitě vzbudí úžas.

Kdybyste byli oškliví, nepochybně už by vás zasypala salva šípů, blesků a hozených půlitrů, ale překrásnými křídly hospoda ztichne a všichni na vás hledí s němým úžasem.

"Co to je?" slyšíš tichý šepot. "Poznáváte to někdo? Je to nebezpečné?" ptají se dobrodruzi i návštěvníci hostince jeden druhého.

A pak někdo vykřikne. "Už jsem na to přišel! To musí být nějaká přerostlá odrůda poletuchy! A dokonce má s sebou mládě. Sežeňte někdo Volothampa Gedarma, ať si tenhle objev zapíše do svého bestiáře."

Volo se zvedne v rohu, přikročí blíž a prohlédne si vás, jak se vznášíte nad jámou a kladnou. "Ale kdeže. Tohle není poletucha. Je to elf a goblinka, jen jsou nějak zmutovaní. A je to dokonce elf, kterého jsem sál poslal do podzemí s úkolem. Takže teď už je jen otázkou, proč se vrací v téhle podobě. Je to kouzlo? Nebo trvalé magické poškození? A proč se vrací s goblinku, namísto družijníků, co se s nimi vydal dolů?"

Přestože ty otázky patří tobě, Volo je pronáší k celému osazenstvu hospody a vyvolá to očekávanou reakci - všichni se okamžitě začnou sázet.

Volothamp se otočí k době. "Pan Cilapi, jestli si to dobře pamatuji? Tak jak zní vaše odpovědi? A přinášíte mi zprávy o trpasličím trůnu?"

Co uděláš dál?
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

Užívám si pozornost, kterou jsem vzbudil. S tajuplným úsměvem se vznáším u kladky a občas se zatřepotáním křídel popolétnu, aby na mě bylo dobře vidět i z jiných míst hostince. Ach, jak mi chybí uznalé pohledy při tanečních vystoupeních a závěrečný potlesk spokojeného publika!

Když se hostinec začne sázet, udělám dokonce piruletu.

Glom zatím jen mlčky zírá do té spousty lidí a nejistě těká očima po hostinci. Vznáší se nízko nad okrajem, podle všeho připravená vletět zpět do hlubin.

Nakonec ladně slétnu k Volothampovi a elegantně se ukloním, napůl jemu, napůl publiku. Nechám křídla ještě několikrát pomalu se otevřít a zase zavřít, aby si je mohli všichni dobře prohlédnout. Vychutnám si několik vteřin napjatého ticha, kdy všichni čekají na moji odpověď.

"Pamatuješ se dobře, mistře Gedarme. A jedná se skutečně o kouzlo. O jedno z nejlepších, od slovutné Hadešadah z Ašerezů, krollí divotvůrkyně!" Rozmáchlým gestem se obrátím k publiku a znovu rozevřu křídla. Osazenstvem hostince to zašumí.
Glom mezitím přistane na zídce okolo jámy a podezíravě si měří mne i Volothampa.

"Ona sama i moji ostatní společníci zůstávají prozatím dole a loví magické nestvůry a objevují další tajemství Kobek Halastera Černopláště. Goblinka Glom se ke mně přidala na tržišti Jekova svobodného klanu a zaměstnávám ji jako nosiče. Je spolehlivá a umí rychle zaběhnout pro pomoc, je-li to třeba." Tentokrát mávnu rukou směrem k ní, jako bych ji uváděl. Goblinka zamrká, zamává křídly a tváře jí trochu více zezelenají. Nakonec rozpačitě udělá cosi mezi podřepem a úklonou, což je zřejmě její pokus o pukrle.

"A proč že jsme vlastně vylétli sem nahoru?" udělám krátkou pauzu, během níž si pohraji prsty s platinovým prstýnkem s erbem bílého sokola na modrém poli. Rozhlédnu se po hostinci.
"Je to proto... že hostinský Durnan je strašlivý vydřiduch!" Lokál vybuchne v řehot i potvrzující výkřiky a já se na hostinského zazubím. Všichni chápou, že to myslím jako žert, ale někteří si dobře uvědomují, že je v něm více než jen zrnko pravdy.

"Nicméně je zatím vskutku i Alabastrový trůn," pokračuji, "Přestože ho trpaslíci umě vytvořili a ještě lépe schovali, jistě víš, mistře Gedarme, že po právu patří elfům. Je to tedy elfí trůn..." Znovu udělm pauzu a během ní schovám prsten.
"A je to vskutku mistrovská práce," poznamenám, a když vidím, jak se Volothampovi rozšíří oči i úsměv, ještě než se stihne sám ujistit, s úsměvem přikývnu. "Ano, našli jsme ho!"

Vidím, jak se někteří užasle nadechnou, jiní jen uznale pokývají hlavou a a mnoho jiných se začne šeptem vyptávat, o co vlastně jde. Raději trochu zdvihnu hlas.

"Ovšem za ten nález je třeba velkým dílem poděkovat i právě divotvůrkyni Hadešadah. Bez ní bychom byli na trpasličí magii krátcí. A neměli bychom zapomínat ani na Rexe Kladivouna, který podobně jako Glom přispěl důležitým dílem..."

Pak už Volothampovi naznačím, že bychom se mohli posadit. Představení má skončit dříve, než začne nudit.
Podám Glom ruku a pomohu jí napůl seskočit napůl slétnout z kamenné zídky. Všichni zamíříme k volnému stolu, goblinka se drží těsně u mě.

"To ste našli nějakou trpasličí skrýš s pivem, že tu pije taková spousta lidí?" nechápe ozměry hostince i množství piva a jiných nápojů. Sotva se však usadíme, bez rozpaků požádá procházející obsluhu právě o pivo a hlavně něco k snědku.

Vypovím Volothampovi vše o tom, jak trůn najít a upozorním ho i na to, že leží prakticky na území Legie. Dodám, že s Azrokem je lépe jednat po dobrém, civilizovaně a nejlépe s dary a upozorním ho i na konflikt Legie s Xanathárovým cechem, který by snad ale nemusel pokus o vyzvednutí trůnu bezprostředně zkomplikovat.

Nemám na spěch a užívám si Volothampovu společnost. Zároveň se však snažím dávat pozor na to, jestli se neobjeví někdo, koho upoutal prsten, s níž jsem si před chvilkou pohrával. Bohužel vynáším sem na povrch i smutné zprávy...

PJ?
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Cilapi,

když Volovi sdělíš pár detailů ohledně trůnu, radostí se nemůže udržet. "Taková sláva. Takový výsledek! To jsem opravdu nečekal. Abychom oslavili toto tvé velké vítězství, jsi dnes večer mým hostem. Objednám ti nejlepší pokoj, lázeň a nějaké skvělé víno, pečínku..." poplácává tě po rameni.

Odevzdal jsi quest, je to jako bys byl MEZI VÝPRAVAMI.

O chvíli později už se u vašeho stolu střídají jeden gratulant za druhým a všichni vyzvídají a chtějí si připít s dobrodruhem, který se vrátil z podzemí s úspěchem.

Mezi gratulanty se objeví i půldrow, který tě hned osloví. "Dovol, abych se představil, statečný dobrodruhu. Mé jméno je Helion Hvězdosvit a když vidím, jak jste schopný moje babička by určitě měla zájem o vaše služby. Prosím ... neodmítejte mne, jen protože naše rasy kdysi měly spolu velký rozkol. Jde o vykonání dobrého skutku... "

Když se podíváš na fialový nádech jeho kůže, je ti jasné, že jeho babička nejspíš bude matriarcha některé z drowských rodin, které přestaly žít v jeskyních a zabydlely se v Hlubině.

"Víte, má babička se nyní souží kvůli jednomu rozhodnutí, které kdysi udělala. Před dávnými roky jeden z členů našeho rodu, Varnak Hvězdosvit, spojil s uctívači Šár ... a když se jejich zločiny zde v Hlubině provalili, utekl s nimi hluboko do Podhoří. Má babička, ve snaze očistit jméno naší rodiny, přísahala, že ho přivede zpět a předhodí spravedlnosti. Poslala kvůli tomu do podzemí našeho dávného rodinného přítele - měděného draka jménem Glyster. Jenže Šárini kutlisté použili zlá kouzla a zkorumpovali dračí duši. Proměnili jej ve stínového draka a nazvali Umbraxakarem."

Ostatní gratulanti už do ně strkají, že zdržuje a tak rychle dokončí svou větu.

"Prosím, najděte Glystera a zlomte kouzlo, které pokřivilo jeho duši. Nebo alespoň ukončete jeho utrpení. Ulevíte tak svědomí staré drowky - a mocné drowky. A ta se vám za to zcela jistě odvděčí. Ale i kdybyste to nechtěl udělat kvůli ní, udělejte to prosím kvůli Glysterovi samotnému. Buďte té dobroty ...."

Pak už mladíka vytlačí další gratulanti.

Toto je zadání dalšího questu - najít v podzemí draka Umbraxakara a buďto zlomit kouzlo Šárových kultistů, které z něj udělalo stínového draka, nebo jej zabít a ukončit tak jeho utrpení.

Jako jedna z posledních ti gratuluje i šlechtična ve fialových šatech, a když pozvedá sklenku zeptá se tě ... "Ten prsten, hrdino, kde jste k němu přišel ....?"

Co jí odpovíš?
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

"Lázeň?" vděčně se na Volothampa usměji.
"Pečínku?" řekne Glom s ústy plnými studeného uzeného masa.
S radostí tak příjmu jeho nabídku.

Pak už rozdávám úsměvy a přijímám gratulace. Nejen víno mi stoupá do hlavy, cítím se najednou jako slovutný hrdina a objevitel. Bohyně, na takový pocit bych si rychle zvykl.

Glom je z občasných zvědavých pohledů naopak nesvá a tak - nepřestávaje žvýkat - rychle složí svá křídla a přetáhne přes sebe svoji dosud volnou tuniku. Přikrčí se na židli a přes stolní desku tak vykukují jen její velké oči.
Já si naopak svoji částečnou nahotu ani pořádně neuvědomuji a tak se doobléknu až nějakou dobu po té, co má křídla - i zbytek proměny - zmizí.

Když se objeví půldrowí mladík, Glom se přeci jen narovná, jakoby jí půldrow připomínal někoho, koho zná a poněkud jí to uklidnilo. Hned záhy - když přijde řeč na to, že bych snad měl případně zabít stínového draka - se málem zadusí kuřecím stehnem.

"Já... udělám, co bude v mých silách!" zavolám ještě na mladíka, než ho ostatní zcela vytlačí pryč, "A řeknu o něm i ostatním..."

Když se objeví šlechtična ve fialových šatech, má rozjařená tvář zvážní. Postavím se, nabídnu jí židli a po té, co se posadí, ji dvorně přisunu.
Když se vypořádám s posledními gratulanty, požádám Volothampa - teď už mu po jeho naléhání říkám 'Volo' - o chvíli soukromí.

Pak jí sdělím tu žalostnou zprávu o skonu muže, který prsten nosil. Projevím jí soustrast, neboť předpokládám, že je někým z jeho rodiny. Zmíním, že byl zabit, protože urazil vojvodu Azroka nedostatkem úcty a nejspíš i něčím jiným. Způsob jeho smrti i to, jak bylo nakonec naloženo s jeho tělem, raději zamlčím. Nakonec, bude-li to třeba, se pokusím o slova útěchy.
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
MarkyParky
Příspěvky: 16258
Registrován: 11. 8. 2011, 02:37

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od MarkyParky »

Cilapi,

žena přijme novinu z kamennou tváří. Zdá se, že takovou zprávu čekala a prvotní šok si prožila ve chvíli, kdy poprvé zahlédla prsten .. a teď už je opět klidná, nebo alespoň zkušená v předstírání, že jí žádné pohnutí necloumá.

"Děkuji vám, pane Cilapi et Lotórëa. Ten muž ... byl můj bratr. Vedl komplikovaný život, na jehož konci ho potkala jednoduchá smrt. Vždycky měl problémy s autoritami. Ale co, o mrtvých jen v dobrém.

Jsem vám zavázána. Vidím, že dnes vás zve pan Gedarm, ale vězte, že až příště vy nebo vaši druzi zavítáte z Podhůří opět sem do Jámy, útrata bude na účet rodu Rošnarů. Zařídím u Durnana vše potřebné..."

Máte do zásoby jedno MEZI VÝPRAVAMI, které můžete utratit při příští návštěvě Jámy, i kdybyste u toho nevraceli žádný další quest.
Zároveň Ezvel nejspíš řekne o vašich zásluhách pár známým a při příští návštěvě na vás tady bude čekat i další quest.


Když se šlechtična vzdálí, všimneš si, že opodál postává ještě jeden elf. Nakonec váhavě přikročí.

"Ehm... pane Cilapi ... ehm ... vy jste .... dokázal, to co jsem já nedokázal. Nejen, že jste našel odvahu vydat se do hlubin, ale dokonce jste tam našel i trůn, jehož hledání jsem odkládal po dlouhá léta, i když na jeho navrácení elfům jsem kdysi přísahal.

Já ... býval jsem hraničářem, jako vy ... ale příliš dlouho jsem nabíral odvahu na dně sklenky a dávno jsem se z dobrodruha změnil na hospodského povaleče. Přesto nedokázal jsem si přiznat, že jsem si nabral příliš velké břímě a večer co večer chodil sem, do Zívající Jámy, zírat na temnou díru a přemýšlet, zda tentokrát seberu odvahu se vydat trůn hledat.

Už toho není potřeba. Je nalezen a dostane se do správných rukou. Zklamal jsem, ale zároveň jsem osvobozen. Už nemusím bojovat se svou odvahou a vracet se sem každý večer. Mohu začít žít nový život.

Nevím, jaký bude, ale vím jedno. Nebude dobrodružný.

A proto - prosím - jako výraz vděčnosti přijměte tento meč, který jsem měl na svou výpravu nachystaný.

Cilapi,

jako odměnu za odevzdání questu získáváš Chodcův meč. Stále jsi schopen mít po ruce připravenu jen jednu hraničářskou zbraň, ale druhou si můžeš nést v/na batohu a případně přezbrojovat, budeš-li na to mít CHVÍLI.

Co uděláš dál?
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

"Děkuji ti za to, paní z Rošnarů," zastavím šlechtičnu ještě před odchodem, "Pokud to však nebude příliš troufalé, rád bych tě požádal ještě o jednu laskavost."

Když zdvihne obočí, pokračuji.

"Potřeboval bych sehnat jednu nijak vzácnou, ale ve městě nejspíš vcelku neobvyklou věc. Neobtěžoval bych tě s tím, ale chci se co nejdříve vrátit za svými společníky, kteří jsou stále v Kobkách. Zároveň jsem se kvůli prstenu tvého bratra vzdal části odměny..." zarazím se, neboť si uvědomím, že to může znít jako žádost o vyrovnání, "Chci říci, že nemám zrovna mnoho mincí nazbyt, které by takové pátrání snad mohly urychlit."

Než vyslovím své přání, usrknu trochu vína.

"Jakkoli to bude možná znít hloupě, potřeboval bych sazenici konvalinky. Vím, že je to zvláštní přání, ale pomohlo by to dobré věci. A vznešená místní dáma jako ty, paní, jistě zná nějakého vhodného dodavatele květin či se přátelí s nějakým šlechticem, jehož záliba tkví ve sklenících či zahradách... Stačí mi jen sazenice či mladá rostlinka, se zbytkem, jak doufám, si poradím už sám.
Chápu, že teď truchlíš za svého bratra, ale tento skutek by mohl pomoci zmírnit smutek jiné dámy a to je myslím dobrý způsob, jak se stavět žalu."

Jakkoli mi odpoví, nebudu na ni dále naléhat a nechám ji se vzdálit.

Na elfa, který ji vystřídá hledím již unaveně, protože mě víno zmáhá. Rád ale vidím někoho mé krve a srdce mi poskočí radostí, když se mu v rukou objeví meč v pochvě ovitý pruhem látky.

S hlubokou úklonou příjmu jeho dar. Chvíli zkoumám jednoduše, ale vkusně zdobenou záštitu a pak obnažím ostří. Zajiskří jako sníh v jarním slunci a když čepel otáčím v ruce, ostré světlo od ní odražené vzbudí pochrupujícího štangastu. Čepel je o něco širší než je u mečů podobné délky běžné a elfí sluneční runy připomínající propletený kmen v jejím středu prozrazují komu je meč určen.

Znovu poděkuji elfovi, který se mne rozhodl poctít takovýmto darem a zeptám se ho, jestli nezvažoval někdy tanec či alespoň jevištní herectví a zpěv. Já se musel baletu vzdát, abych naplnil povinnost chránit svůj lid mečem a šípem, tak třeba je zrovna tato cesta vyhrazena pro něj.

Pak se již začnu zvedat a loučit s těmi, kteří si toho všimnou. Sláva je vyčerpávající a já se neskutečně těším na svoji lázeň.

PJ, chceš-li něco dodat, máš příležitost. Samotnou lázeň a noc MEZI VÝPRAVAMI si pak ještě krátce popíši včetně rána před cestou zpět do Kobek.
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Uživatelský avatar
Halaster Černoplášť
Příspěvky: 2943
Registrován: 3. 2. 2019, 19:36

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Halaster Černoplášť »

Cilapi,

když požádáš šlechtičnu o konvalinku jako svou odměnu, nejprve udiveně zvedne obočí ... ale pak přikývne. "Čekala jsem, že si řeknete o víc, když jste kolem toho dělal takové cavyky, pane Cilapi. Ale je-li pro Vás semeno konvalinky tou pravou odměnou, pak vězte, že než se vám hlava vyčistí z množství vína, kterým oslavujete svůj objev, nechám ji pro Vás připravit."

Až skončíš své činnosti MEZI VÝPRAVAMI, semeno konvalinky na tebe bude čekat.

Co bude dál?
Postup Kobkami: Obrázek
Uživatelský avatar
Cilapi Márameldon
Příspěvky: 789
Registrován: 28. 2. 2019, 20:48

Re: [HRA] 0. patro - Zívající jáma

Příspěvek od Cilapi Márameldon »

Vyliji si na hlavu další vědro a pohodlněji se uvelebím v lázni. Horká voda mi uvolňuje svaly a dává tak konečně zapomenout na následky, které jsem si odnesl ze střetu s Krisanem. Ach Bohyně, tohle jsem potřeboval! Vznáším se v hřejivém objetí bublinek a moje mysl pomalu propadá do slastného nevědomí.

"By mě fakt zajímalo, co na tý koupačce vidíte tak prímovýho," ozve se Glom, která podle doprovodných zvuků chroupe nějaké oříšky.
"Když jsem říkal, že jsi klidně mohla zůstat dole v lokále, myslel jsem to vážně," povzdechnu si unaveně, "Vlastně... pořád se tam můžeš vrátit, bude tam určitě ještě něco k jídlu?"
"Ha, dobrej pokus, elfe -chroup- ale já se jako goblin mezi tolika dobrodrákama kolem prostě necejtím. -chroupky chroup- Navíc stahovat si kalhoty před krollkou ti nevadilo a před goblinkou se budeš upejpat..."
"Že já vůbec něco říkal," sdělím stropu nade mnou. Glom stejně sedí na podlaze za mnou, takže ji nevidím, "A abys věděla, v té chvíli mi to taky přišlo nevhodné. Jenže zároveň i nezbytné. Na rozdíl třeba od tohoto případu, který... A doufám, že jsi se nekoukala!"
-chroupky chroupky-
"Glom!"
"Sem tak zvědavá na nějaký elfský žihadlo..."

Zbytek noci strávím na slamníku, který je sice lehce cítit člověčinou, ale po odpočívání v Kobkách, mi přijde neskutečně pohodlný. Stejně jako polštář a duchna naplněné prachovým peřím, ve kterých se úplně ztrácím. Nejspíš byly za příplatek, ale díky nim - a možná i zbytku vína ve své hlavě - si opět připadám jako malý elfík a vznáším se na načechraném obláčku spánku.
Jediné, co mne pojí se zemí, je goblinčino chrápání. Alespoň, že už přestala chroupat ty oříšky.

...
MEZI VÝPRAVAMI mi odstraní JIZVU a doplní MAGy na plný počet.
...

Ráno je příjemně ospalé a k mému milému překvapení mě navzdory množství včerejšího vína, vůbec nebolí hlava. Naštěstí jsem nezapomněl v průběhu večera usrkávat i pramenitou vodu a hlavně - Volo očividně dodržel slovo a objednal víno kvalitní.

Dopřeji si - na rozdíl od Glom lehkou - snídani a pak přímo u Durnana doplním zásoby. Kromě základního proviantu a oleje do svítilny vezmu i pytlík mouky a nějakou zeleninu. Jestli bude chtít Hadešadah připravovat skutečnou hostinu, hlavně to poslední by jí mohlo trochu scházet.

Velkou radost mi udělá semeno konvalinky, které mi hostinský předá. Trochu se na mne mračí, aby dal najevo, že nezapomněl na můj včerejší vtípek. Obě zlaté náušnice - což jsou prakticky mé jediné cennosti, které jsem ochoten jen tak směnit - ale už příjme s úsměvem.

Ta druhá je za spuštění do Jámy. Po včerejšku mám dost sebevědomí, abych se dolů pokusil slézt, ale ještě stále si pamatuji, jak - tvrdě - dopadl Turan Erigeron. Navíc nechci podobnému nebezpečí vystavovat Glom.

Rumpál zaskřípe a já se pomalu spouštím zpět do hlubin. Vzpomínám na skvělý včerejší večer, na hostinu i gratulanty a pak veškeré pohodlí uplynulé noci. Bylo by tak snadné tu zůstat ještě alespoň pár dní a nechat se oslavovat. Mohl bych vyprávět historky o bitvě s drowy, o hrůzách zla z hlubin i boji s démonem. Ostatně Hadešadah říkala, že mluvím jako bard...

Jak dlouho by asi trvalo, než by se mé historky začaly stávat barvitějšími a barvitějšími, zatímco já bych nad sklenkou stále řidšího a kyselejšího vína postupně vybledl?

S těmito myšlenkami klesám do hlubin.

Cilapi sestupuje do Kobek.
"Omlouvám se, ale nebylo by vhodnější místo 'tohoto' výrazu říkat raději třeba 'mocně'?"

Mladý elf s odhodlanou tváří, upřímným pohledem a srdcem na pravém místě.
Prostou šedivou šupinovou zbroj kryje působivě ušitý plášť ze sovodvěda.
Je stále slabě cítit po konvalinkách.
Odpovědět

Zpět na „[SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů