Kniha první

Příběh o nádherném a mírumilovném místě. Příběh o probouzení a růstu. Příběh o tom jak naděje a láska čelí chaosu a zoufalství.

Moderátor: PardGalen

Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Kapitola 1
Je první jarní týden. Nejsou žádné svátky ani prázdniny.

Zima konečně skončila. Poslední zbytky sněhu definitivně roztály a ve Fortitude je další krásný den. Aby také ne, když se Asuka a Gorou tak snaží. Stejně jako tančili včera. Stejně jako budou tančit zítra, tak tančí i dnes.
Tito dva blonďatí chlapci, dvojčata, mají na starosti jaro a zimu. Na nádvoří jejich malého rodinného chrámu, každý den provádějí rituál aby počasí ve městě bylo co nejvíce příznivé. A každý den se na ně přijde podívat spousta lidí. Pár jich tančí s nimi a napodobuje jejich pohyby. Jiní jenom tleskají do rytmu a někteří pouze přinesli prach z Vnějšku aby byl vyčištěn. Jedna dívka si dokonce otevřela skicák a snaží se je zachytit na papír.
Za nízkou kamennou zdí je pak vidět část divukrásné zahrady jejich otce Herakleida Teófila Vasili.

Je to jenom další obyčejný den, ale dnes začíná něco velkého. Něco na co se bude dlouho vzpomínat.
Uživatelský avatar
JasperIrinka
Příspěvky: 15
Registrován: 19. 8. 2018, 22:33

Re: Kniha první

Příspěvek od JasperIrinka »

Každým dnem je mi o něco lépe. Jako bych získávala na síle. První měsíce od mého ošklivého pádu byla všude jen zima, ošklivo a zachnuřeno. A já se cítila zle a slabá a prokřehlá ... a kýchala jsem!

To je tak nepříjemná věc, nejprve to trochu šimrá, pak dráždí, nakonec se nadechnu, s mým tělem se něco stane, přestanu ho ovládat, škubne s sebou, vydá podivný zvuk a vnitřně cítím, že celý ten proces nejspíš má za účel přinést úlevu, jenže místo toho přijde znovu šimrání.

Je to skoro nekonečné a strávila jsem několik dnů učením se nekýchat.

Ještě víc času jsem strávila učením se nepřekážet. Moc nerozumím tomu, co všichni zdejší obyvatelé dělají a proč to dělají, ale i když o sobě rádi říkají, že není kam spěchat, dělají tolik rozmanitých věcí, že bych musela být rychlá jako vítr, abych to všechno pojmula.

První dny jsem překážela pořád. Neustále do mě někdo vrážel, neustále do mě někdo strkal, neustále mne někdo okřikoval, abych ustoupila, ukročila nebo šla překážet jinam. To byla hloupá rada - většinou mi moc nepomohla, protože i když jsem šla překážet jinam, pořád jsem tam překážela.

Zjistila jsem, že občas překážím i v noci. Najdu si třeba nějaké opuštěné místo, kde nikdo není a tam se po západu slunce stočím do klubíčka a zkouším usnout. I tak se ale občas v noci někdo objeví, kdo má pocit, že tam překážím. Někdy krysa, jindy mladý člověčí pár, nebo naštvaná kočka.

A tak jsem po celou zimu spala každou noc někde jinde, abych co nejméně překážela, byla mi zima, byla jsem slabá, prokřehlá ... a kýchala jsem.

Teď je to ale jiné. Je mi do tance. Cítím, jak sílím. Procházím ulicemi Odvahy, nebo "Fortitůdy", jak místní říkají - musím někdy přijít na to, jak to je s těmi názvy a proč se někdy používají jména cizokrajná a jindy ne - a i když moje sárí je umouněné a také pokryté vrstvičkou nemytého prachu z Venku, tak si občas poskočím.

A když to udělám, poprvé od svého pádu mám pocit, že nepřekážím. Že najednou s každým poskočením, s každou taneční otočkou, s každým usměvavým "Cink!", které rozdávám na všechny strany, prozáří ulici slunce a lidé kolem mě mi pokynou, s úsměvem mi ustoupí z cesty, nebo se dokonce na pár kroků přidají. Že se na mě najednou nedívají jako na nemehlo, které jim zavazí na zápraží, ale že jsem důvodem, proč otevírají okna, jdou vyklepat peřiny, zastaví se a utrhnou si první květinku, která prorazila v místech, kde ještě předevčírem ležel sníh, nebo se prostě posadí do houpacího křesla a dívají na můj tanec.

+1 anytime XP do Obrázek Světla naděje

S každým dalším tanečním krokem si ale uvědomuji, že mému tanci udává rytmus někdo jiný. Že tančím kroky, které vede někdo jiný. Že jsem možná i kamsi přitahována ...

Cítím Goru jak tančí, když přivolává jaro a protože jaro znamená příchod slunce a já jsem nové Slunce, tak mě to přitahuje.
* Dovednost: Vtělení slunce 2
* Vůle: Dávám 2
* Úmysl: I když se ve Fortitude stále nevyznám, chci se nechat přitáhnout k Vasiliovic domu a vtáhnout do probíhajícího tanečního rituálu.

HG?
Jasper Irinka
Dítě Slunce
Deník postavy
Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Re: Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Jasper

Je to jako kdyby tě slunce vedlo. Vždy je slunečním svitem ozářená právě ta ulice, kterou se máš vydat. Na chvíli se ti může zdát, že se vrátila tvá matka a pomáhá ti jako již tolikrát, ale ten pocit brzy přejde, protože tohle nové Slunce ti neodpovídá i když je poslušné tvé vůle.

Brzy se dostaneš až k chrámu a než se naděješ jsi v jednom kole. Někdo tě chytil za ruce a svět se s tebou zatočil. Všimneš si Asuky, který se ti lehce ukloní a Gorou se na tebe zářivě usměje. Chvíli takhle všichni tančíte a ty si uvědomíš, že prach, který pokrýval tvé oblečení je pryč. Sárí je sice pořád trochu špinavé a uválené, ale rozhodně teď vypadá o něco lépe.
Všichni kolem tebe jsou veselí, ať již tancují nebo se jenom dívají. Jenom ta dívka, která kreslila obraz moc šťastně nevypadá. Zprvu jsi jí nevšimla, ale je to Natálie. Několikrát jste se potkaly, vlastně ty jsi se jí několikrát připletla do cesty když prováděla něco životně důležitého a teď má ve tváři podobný výraz jako posledně, když na tebe křičela ať jí uhneš a nepřekážíš.
Uživatelský avatar
Chuubo
Příspěvky: 11
Registrován: 20. 8. 2018, 20:54

Re: Kniha první

Příspěvek od Chuubo »

Momentálně jsem po škole v odpadovém hospodářství školy (z odpadu se tu vyrábí školní potřeby a jídlo do školní jídelny), kam mě poslal Lee Scathing, za nějaké oživlé sny ve třídě, kterýma jsem chtěl pobavit smutnou spolužačku z Ruska. Takže do Fortitude se dostanu, až mě propustí.
Mám to za sebou.

Smutná spolužačka z Ruska se jmenuje Natálie. S nikým moc nemluví, ale se mnou trochu jo. Říkala, že se půjde podívat do Fortitude, k chrámu rodiny Vasili, jak pomocí jejich tance zima přejde v jaro. To mě zaujalo, také jsem to ještě neviděl. Ve Fortitude je všechno tak jiné, než u nás v Horizonu. Chvíli jsem se přemáhal a pak jsem jí navrhl, že půjdu s ní. Dlouze přemýšlela a nakonec zavrtěla hlavou. „извините". Chce si to namalovat a já bych jí jen překážel…

No tak tam půjdu ze Seizhim, mým nejlepším kamarádem.
Bohužel jsem se cestou nějak moc zasnil a sedl si na radiátor, přímo před Lee Scathingem. To je školní disciplinární komisař v masce labutě (všichni školní komisaři nosí masky, aby nikdo nevěděl, kdo jsou ve skutečnosti). Za trest musím vytřít chodby v celém tomto křídle.

Chci to zvládnout dobře (Lee to po mě určitě zkontroluje), ale zároveň rychle, abych stihl to vítání jara ve Fortitude

Úmysl: 4
2 (Domácí práce) + 2 (Vůle)

1XP za Omáčku ve Obrázek Strašidle (Haunted)
* Vykonáváš čistící nebo úklidové práce
I wish that someone would be my heroic mentor to show me how to turning into a giant snake could be useful after all.
Uživatelský avatar
JasperIrinka
Příspěvky: 15
Registrován: 19. 8. 2018, 22:33

Re: Kniha první

Příspěvek od JasperIrinka »

Natálii se asi nelíbí, jak tančím, jinak si nedovedu vysvětlit, proč se tolik mračí. Ale já umím tančit. Opravdu dobře. Vždyť cítím, jak sem s Asukou a Gorouem sladěná. Hlavně s Gorouem. Vlastně jsem poprvé od doby, co jsem tady dole, šťastná.

Nenechám si ten pocit zkazit nějakou škarohlídkou. Naopak. O to víc, se tomu štěstí poddám a nechám se unášet tancem.

Žánrová akce:
Obrázek Střípek života (Slice of Life)
* Tanec ve mne vyvolal pocit štěstí.
* A já tomu úplně propadnu.

A zároveň deklaruji úmysl:
* Dovednost: Tanec 1
* Vůle: Dávám 4
* Úmysl: Chci všechny kolem, včetně Natálie, oslnit.
Jasper Irinka
Dítě Slunce
Deník postavy
Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Re: Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Chuubo

Práce ti jde hezky od ruky i když jsi na to sám. Seizhi by ti normálně pomohl, ale od jisté doby se Lee Scathingovi vyhýbá jak to jenom jde. Musí to mít něco společného s návštěvou jeho laboratoře, ale Seizhi nic bližšího neříkal.
Přes právě tebou vytřenou podlahu přejde několik studentu. Naštěstí jsou to jenom duchové, takže to nevadí a nemusíš to po nich opravovat. Tihle šlápoty nezanechávají.

Přesně ve chvíli kdy setřeš poslední dlaždici a máš hotovo se za tebou Scathing z ničeho nic objeví. Jak je ostatně jeho dobrým zvykem. Několik nových studentu takto řádně vyděsil. Ještě, že byli mrtví a nemohli tak úlekem zemřít.
Člen školní rady na tebe upře své černé oči, které jako jediné jsou vidět z jeho obličeje. Kdo se do nich dívá dost dlouho, ten v nich může zahlédnout rudé plamínky. Jako kdyby v dálce hořely ohně. Nikdo to ale běžně nedělá a i upíři se jeho pohledu raději vyhýbají.

"Můžete jít," konečně tě propustí. Máš čas tak akorát vyrazit na zastávku abys stihl nejbližší autobus do přístavu. Seizhi už tam na tebe jistě čeká.
Uživatelský avatar
Chuubo
Příspěvky: 11
Registrován: 20. 8. 2018, 20:54

Re: Kniha první

Příspěvek od Chuubo »

Seizhi už sedí na zastávce a zubí se: „Kde seš tak dlouho? Co se stalo? Nekecej! Zase Labuť?! To budeš muset nějak pořešit? Co ho hodit do stroje? Ať se mu stane velký špatný, ať už dá pokoj!?“

„Když já se bojim přát si něco ohledně jeho… Co když se to zase nějak zvrtne, Svět se zhroutí a zbyde jen Labuť.“

„Světa, ve kterým je Lee Scathing, zase nebude taková škoda.“

„Já myslim, že bude. Jsou i dobrý věci, teriyaki, zmrzlina, … “

„Plachtění“

„Toxický mstitel!“

„Toxický msrtitel 2!“

„Toxický mstitel 3!“

„Natálie...“

Zmůžu se jen na „Eeeh“. Zase mě dostal.

1XP za Omáčku ve Obrázek Strašidle (Haunted)
* Mluvíš s někým o tom, zda si Svět vůbec zaslouží existovat, jestli je dobrý nebo špatný a jestli na tom vlastně vůbec záleží


„Kašli na ní. Má srdce z ledu.“

„Mohli bychom jí pomoct. Jako superhrdinové.“

„Proč? Ať si pomůže sama, slečna Dokonalá.“

„Ale já myslím, že ona mě prosí, abych jí pomohl.“

„Jsi moc milý, ale překážíš, promiň“ Seizhi ji paroduje úplně svěle.

Chvíli se tomu tlemíme, ale nedá mi to, tohle je vážné... „Myslím ve snech, nosí masku, abych jí nepoznal.“

„Počkej, myslíš, že ta holka v masce je Natálie?“

„Nevim“

Nevíš, jestli je to Natálie nebo nevíš jestli si to myslíš?“

„Nevim“

„Nevíš jestli nevíš nebo nevíš jestli myslíš?“

„Jo.“

„Já si to myslel!“

Žánrová akce:
ObrázekStřípek života (Slice of Life)
* Tak takle nějak se Seizhim kecáme.
* Ani jsem si nevšiml, že jsme během toho kecání nastoupili do autobusu a dojeli pod Vasilevic chrám.
I wish that someone would be my heroic mentor to show me how to turning into a giant snake could be useful after all.
Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Re: Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Chuubo

Dostáváš +1 Something to Deal With

Autobus spokojeně přede a jakmile přejedete kopec je to jako dostat se z potemnělé místnosti pod zářící obří reflektor. Oblačnost, která se skoro pořád drží nad školou a celou čtvrtí náhle končí a vy se dostanete do slunečního jasu.

"Páni," Seizhi se zmůže jenom na obdivný povzdech a přimhouřenýma očima zírá z okénka. Je na něm viditelně vidět jak pookřál, což je skoro vždy když opustíte Horizon, ale teď navíc to vypadá jako by ho na chvíli opustili všechny jeho starosti. Kterých má vždy až nad hlavu.

Autobus zastaví, vy vystoupíte a pěšky dojdete k chrámu. Máte co dělat protačlit se tím davem, který se tam teď utvořil, protože to co se tam odehrává dnes, se jen tak nevidí. Řekli vám, že tam bude tančit Asuka a jeho bratr, že to oni se starají o aby jaro přišlo včas a bylo krásné. Jenže dnes tam místo nich tančí Jasper. Kolem ní je kruh přihlížejících, kteří jí nadšeně povzbuzují. I dvojčata jenom podupávají do rytmu a nechávájí to všechno na ní a z Jasper se line světlo. Měkké, hřejivé a okouzlující.

Jasper

Tančíš ani nevíš jak dlouho a teprve když celá udýchaná skončíš všimneš si kolik je tam lidí. Všichni ti tleskají a pochvalně na tebe pokřikují. Je to zcela jiný pocit, než být odevšad vyháněna. Krásný pocit. Gourou se k tobě přitočí, vezme tě za ruku a ukloní se.
"Můžeš zítra přijít zase? Rádi tě tu uvidíme," nabídne ti s úsměvem.

A Natálie? Když jí konečně zahlédneš mezi lidmi a váš pohled se setká, konečně zvedne ruce a dvakrát slabě zatleská. Jediné uznání, které se ti od ní zatím dostalo a pro teď i poslední protože si bere své výkresy a odchází.
Uživatelský avatar
Chuubo
Příspěvky: 11
Registrován: 20. 8. 2018, 20:54

Re: Kniha první

Příspěvek od Chuubo »

Takže je to trochu jinak, než jsem si myslel. Zas jsem se o Fortitůdě naučil něco nového.

1XP do Obrázek „Learning the Ways of Fortitude“

Jaro přichází díky Jasper! Září jako samo Slunce a (to se mi možná jen zdá) z jejího těla vyrůstá spousta končetin jako sluneční paprsky. Na místech, kam její měkké, hřejivé a okouzlující světlo dopadá, rozkvétají kytky. A cítím z něj taky spoustu naděje. Že nakonec všechno bude fajn. Že se nemusíme bát…

V tom Seizhi ukáže na odcházející Natálii:
- „Tamhle ji máš, malířku. Jdeme ji zachránit? $D
- „Jak?“
- „Láskou, přece! :-)=
-„Eeeh!?.“
-„Mám to zařídit? Jsem nejlepší balič ledových královen na světě. $8)
-„Tobě se líbí?“
-„Ani trochu! :>:o/ Já myslel, kvůli tobě... $P
-„Díky, Seizhi. Jsi nejlepší kámoš, ale tohle musím zvládnout sám... Drž mi palce!“

Nevím, co to do mě vjelo (možná to způsobila Jasper svými paprsky naděje), prostě jsem se rozhodl, že Natálii pomůžu rozmrazit to její srdce. Nemiluju jí, aby bylo jasno! Ale prostě jí chci pomoct, když si o to tak říká, ale vlastně to nepřizná a leze mi do snů a se pak pořádně nevyspím, usínám pak ve škole, a Lee Scathing z toho má posvícení. ...

Jdu na to!

ObrázekShared Reactions

Dohoním ji, oslovím ji „Natašenka“, usměju se na ní nejmilejš jak umím (a že to fakt umím), chytnu ji za ruku (není tak studená, jak jsem si myslel), pochválím její obraz (opravdu je nádherný), dám jí bagetu (má je ráda), povídám o vodě, o trávě, o lese, o lásce, o zradě, o světě…
Říká něco v tom smyslu, že je tu to tak krásné, že to prostě NEMŮŽE být pravda.
Vytasím nejtěžší kalibr: „Víš jakej je rozdíl mezi krokodýlem?“
Možná se mi to jen zdálo, ale usmála se. A řekla: „Už mlč. Nehýbej se. Namaluju tě. Ty, krokodýle.“

Cekou tu dobu se snažím, opravdu hodně, aby to její srdce aspoň trochu roztálo.

(Milý Úsměv) 2 + Vůle 4 ± HG = 6 ± HG

(Natálie má Cool 3 a Affliction Frozen Heart, ale na druhou stranu taky Questy Peaceful momemnts a Thaw your heart, rtuti rozhodnuj :))
I wish that someone would be my heroic mentor to show me how to turning into a giant snake could be useful after all.
Uživatelský avatar
Miramie
Příspěvky: 9
Registrován: 19. 8. 2018, 23:37

Re: Kniha první

Příspěvek od Miramie »

... rozestavěná kavárna u Skleněného draka ...
Toho dne Miramie přebírala písek, který se sypal na stůl z ohromného pytle. Přidávala zrníčko k zrníčku, dokud neměla svůj oblíbený porcelánový šálek plný. Tehdy poprvé se toho dne usmála.

+1 xp k questu Obrázek Stvořitelka zázraků.

"Drahá Sakuro, pověz mi prosím, kolik je ještě nepořádku v ostatních místnostech zámku, který bude potřeba uklidit, než si budeme moci otevřít galerii?"
"Jako vln, které se tříští o pobřeží, Miramie," řekla Sakura Anastasia Kuga, bez toho, aby zvedla oči od rozkreslené masky, jako by snad tu otázku čekala.

A Miramie tu odpověď snad také čekala, protože si přesedla k čistému stolu, kde rozetřela tyčinku tuše, namočila štětec a vykreslila na papír následující slova:
Vlaštovka si otírá
zablácený zobáček
o květ pivoňky
Chvilku počkala, dokud tuš nezaschne a zasněně se na text se Sakurou zadívala.

Dovednost: Důstojnost 2 (jsem dobrá v tradičních věcech)
Vůle: 1
Úmysl: Chci vyjádřit věčnost boje s nepořádkem a podělit se o tu myšlenku s ostatními.
Žánrová akce: Obrázek Shared Action


"Myslíš, že se nám na ten inzerát někdo ozve, Miramie?"
"Bezpochyby, drahá Sakuro, lidé mají přeci pochopení pro útrapy umělců," ujišťovala ji Miramie, ale moc dobře viděla, že procházející lidé nanejvýš pokývali hlavou, ale měli oči jenom pro sluneční záři linoucí se ulicemi, a nikdo jako by nevnímal volání o pomoc, kterou do básně ukryla. Miramie odvrátila zrak.
"A není ten text moc troufalý, Miramie?" Zeptala se Sakura.
Ale Miramie už jí neodpověděla.


Miramie cuká v oku. +1 XP pro Obrázek V obležení
Miramie Mesmer - vědma snů.
Otevřela si kavárnu U Skleněného draka, aby našla klid od Prázdnoty a své minulosti, která se jí neodbytně hrne do života.
Litujte ji!
Deník postavy
Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Re: Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Chuubo

Dostáváš +1 Complex

Na obraze, který dnes malovala, je zachycená Jasper v kruhu lidí. Všichni tam tancují a slaví. Také si všimneš, že tam ze začátku bylo něco jiného, ale Natálie to překreslila. Teď již není poznat co malovala původně. Také to je jediný obraz, který ti ukázala. Ty ostatní, že jich tam je víc, si schovává v deskách.

Jak si povídáte Natálie zamíří zpátky dolů do přístavu, ale nakonec se na tvé naléhání zastaví a začne malovat. Jde jí to rychle a během chvilky se začne usmívat. Na tebe si ani moc nedívá a brzy zjistíš proč.
Na papíře je totiž kluk ve školní uniformě, ale místo tvého obličeje je tam hlava krokodýla a z kalhot mu čouhá ostnatý ocas. To, že jsi to ty poznáš podle toho, že tam Natálie napsala název obrazu Chuubodýl. Nad hlavou má ještě bublinu a v ní stojí: "Ve skutečnosti jsem gaviál."

"Doufám, že jsi spokojený," podá ti nákres. "Takhle ti to sekne víc a stáváš se ohroženým druhem. Můžeš klidně zkusit jestli tě někdo nebude uctívat, ale pravděpodobně by sis nejdřív musel lehnout do vody a číhat na nějakou nebohou rybu," nepřestává si tě dobírat.


Miramie

Sakura si povzdechne, vstane od stolu u kterého pracovala, vezme své vlastnoručně vyrobené koště z proutí a začne zametat.
"Netrap se tím, že si lidé neváží našich výtvorů. Jsou příliš zahlceni všemi těmi novinkami jako je televize, rádio nebo rychlé občerstvení a pomalu již nemají čas na to si vychutnat dobrý šálek čaje a přečíst si nějakou hodnotnou knihu. Jednou nás to všechny zahubí. Ó ano, zběsilý pokrok jednou zničí svět. Jak by bylo krásné kdyby všechny ty moderní věci zmizely," na chvíli se zastaví a zasní se o svém vlastním světě, kde se čas zastavil někde po začátku první průmyslové revoluce. Pak si uvědomí že přestala uklízet. Trochu v rozpacích z toho, že se nechala unést, si nejdříve poupraví své světle růžové vlasy natočené do dlouhých loken a pak se znovu vrhne na zametání.

"Možná jsme přeci nakonec měli říci Kirimu. S kladivem a hřebíky to sice neumí, ale může pomoci i jinak. Nebo co ten Chuubo? Vypadal docela na milého kluka. Několikrát jsem ho tu zahlédla se tu procházet i s tím jeho kamarádem." Tentokrát se zastaví přímo před tebou a pohlédne ti přímo do očí.
Uživatelský avatar
Miramie
Příspěvky: 9
Registrován: 19. 8. 2018, 23:37

Re: Kniha první

Příspěvek od Miramie »

Miramie dlouho hleděla z okna a jenom Sakuru poslouchala. Nakonec se ale na ni otočila a přeci jenom odpověděla.

"Máš pravdu, Sakuro. Bylo by krásné, kdyby všechny ty moderní věci prostě zmizely. Rozhodně bys byla šťastnější, a já zřejmě taky. Ale nebylo by ti přeci jenom líto toho, co by zmizelo? Ani trochu? A co když si už někdo přál, aby ty staré věci zmizely a ty nové věci jsou tady namísto nich? Nemají v tom světě nějaký účel? Třeba Chuubovi by všechny ty druhy zmrzliny určitě chyběly." Obrázek

V ten moment se však Miramie najednou zarazila a ucukla pohledem. "Zajdu se zeptat Kiriho, jestli nemá chvilku. Snad si při vyklízení nic nezlomí."Obrázek

Miramie je podezřelá. +1 EXP Obrázek Kavárna U Skleněného draka
... mluvím s někým o tom, jestli si svět zaslouží existovat, jestli je dobrý nebo špatný, nebo jestli na tom vůbec záleží, flavour k Obrázek Skrytá místnost
Miramie Mesmer - vědma snů.
Otevřela si kavárnu U Skleněného draka, aby našla klid od Prázdnoty a své minulosti, která se jí neodbytně hrne do života.
Litujte ji!
Deník postavy
Uživatelský avatar
JasperIrinka
Příspěvky: 15
Registrován: 19. 8. 2018, 22:33

Re: Kniha první

Příspěvek od JasperIrinka »

... ve dvoře rodiny Vasili ...

Gourou mi něco říká, já mu to odkývám, ale moc ho nevnímám.

Když jsem tančila, mé údy se komíhaly prostorem tak rychle, že to muselo vypadat, jako kdybych jich měla přinejmenším šest, ne-li osm. Nebo se jim to nezdálo? Opravdu jsem měla tolik rukou? Co se to se mnou vlastně dělo?

Nevím. Dotančila jsem a mé tělo vrávorá únavou. Mou myslí ale cloumají vzpomínky na bytí tam nahoře. Ta síla, ten pocit... a také to množství údů, deroucích se z mého těla kamsi ven?

Obrázek +5XP do Změny - Zažiju traumatizující proměnu nebo scénu, ve které dojde k odtržení a realita se stane podivnou, protože má pravá podstata se proměňuje nebo projeví.

Podívám se za Natálií, pohledy se setkají a vidím, jak tleskne. Ví snad něco? Zachytila snad její skica něco z mé pravé podoby?

Pak ztratím rovnováhu a mé tělo padne Gourouovi do náruče. Zahlcená všemi těmi zpomínkami a pocity mi přijde, jako bych padla do náruče Matky.

Obrázek
Obrázek Jsem vzdálená. +1 Bonus Exp do Věštby z jiného světa, kterou si zároveň aktivuji jako 4 quest.

* Dovednost: Dvorská výchova (vím jak omdlít) 3
* Vůle: Dávám 2
* Úmysl: Chci, aby se o mě Gourou nějak postaral, zatím co jsem duchem přítomná jen napůl.
Jasper Irinka
Dítě Slunce
Deník postavy
Uživatelský avatar
Hollyhock God
Příspěvky: 28
Registrován: 21. 8. 2018, 11:55

Re: Kniha první

Příspěvek od Hollyhock God »

Miramie

"Ano, budeme muset na něj trochu dohlédnout," přitaká Sakura slabým, trochu zasněným hlasem a na podlaze, kolem jejich nohou, se začne pohybovat prach a piliny. Ta kupka, kterou před chvíli zametla se začne zničeho nic měnit. Všechny ty nečistoty se vytvarují do podoby masky, kterou před chvíli navrhla. Je to maska, kterou by rád nosil tajemný cizinec se zohavenou polovinou svého obličeje. Maska je provedena do nejmenšího detailu. Každý kousek zapadne na své místo a na chvíli se dokonce na světle zlatě zatřpytí. V té chvíli se vše náhle rozpadne a na podlaze jsou zase jenom obyčejné zbytky po vaší práci.

"Miramie?" Sakura zamrká, pohlédne na tebe s trochou strachu v očích. Zřejmě si myslí, že to má něco společného s tebou, ale ty víš jistě, že za tohle nemůžeš.
Uživatelský avatar
Entropy II
Příspěvky: 6
Registrován: 27. 8. 2018, 22:03
Bydliště: Ostrov Zla

Re: Kniha první

Příspěvek od Entropy II »

Před rozestavěnou kavárnou u Skleněného draka, pod vyvěšenou básní-inzerátem, stál stoleček a několik židlí. Snad si je tam kavárnice jen odložily, aby nepřekážely uvnitř, snad je ven postavily záměrně, kdyby se nějaký host přece jen odhodlal podnik navštívit. A tak se i stalo.

Když se slunce dotklo obzoru, ozval se na ulici zvuk silného motoru a rychle pohasl. Skrz řadu tují prosvítal na zahrádku kavárny úzký sloupec světla a dopadal na mladého, vlastně ne už tolik mladého motorkáře, který si už stihl sednout na jednu z židlí u stolku. Mohla to být náhoda, že si vybral zrovna tuto světlem zalitou židli, ale nebyla. Naproti němu, zahalená stínem, seděla jiná postava, mohutná, ale ve stínu nezřetelná a hrubě funící.

Když vyšla na zahrádku jedna z kavárnic (byla překvapená? potěšená? nebo snad brala zákazníky jako samozřejmost?), motorkář, který si ještě nestihl sundat rukavice promluvil. "Enchanté, madmoiselle," usmál se na ni, "prosil bych čaj, černý jako noc v hodině duchů, hořký jako osud a s vůní čerstvě rozryté hlíny, pokud snad takový máte. Anebo," zamyslel se, "jakýkoli, který mi vyberete, nechám to na vás." Pomalu zavřel oči a opět je otevřel, nepřestávaje se mírně usmívat. "A koláč, třeba jablečný. Mému příteli," otočil se na svého společníka, "raději nic nenoste, zbodne i kamení, když na to přijde, a už toho měl dnes dost."
Anděl Odvahy (deník postavy)
herní účet pro kampaň [CMWGE] The Glass-Maker's Dragon
Odpovědět

Zpět na „[CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host