[Hra] Sezení IV. - Válka

O čem to celé bude?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Záporáci nebudou klasické postapo. Záporaci jsou bytosti, tvorové, monstra, temní pánové a ukrutné dámy, kteří žijí svoje životy v dávno opuštěné krajině na samotném okraji civilizace.
Zamčeno
Uživatelský avatar
PánDobra
Příspěvky: 194
Registrován: 27. 12. 2017, 15:13

[Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od PánDobra »

Válka
22. šestince léta jóba 765

Mírně a příjemně léto započalo, avšak krátké období klidu a míru nebylo ničím jiným, než klidem před nadcházející bouří, bouří války. S prvními horkými dny udeřilo na Kraj ohnivé peklo. Však nebylo to slunce, co pálilo lesy, zapalovalo vesnice a vysoušelo blata. Byl to oheň přinesený do kraje z dalekých míst, přinesený s úmyslem ničit, pálit zabíjet. Ve jménu síly i ochrany slabých, ve jménu státu i císaře, ve jménu lásky i nenávisti, ve jménu víry i vědy, ve jménu DOBRA i ZLA se pak tento oheň vymkl z rukou a počal trávit a polykati kraj. Slunečnou oblohu zatemnil hustý černý dým a Kraj se ponořil do šedožlutého šera.

Obrázek
Pán Dobra
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Dobrodruzi »

.... jednoho všedního dne ....


"S kým a co vlastně budeme hrát?" zeptal se Jirka Lucky, když s ním v telefonu domlouvala další schůzku. "Doufám, že ne s Mařkou a Zuzkou?"
"Neboj se," odpověděla mu se smíchem Lucka, "tentokrát budeme hrát jen sami dva. Naši jeli na víkend pryč, takže doraž ke mě, budeme mít na hraní fůru prostoru."
"A co budeme hrát ve dvou?" podivil se Jirka, "a mám si sebou něco přinést?"
Lucka se na chvíli tajemně odmlčela a pak ještě tajemněji pronesla: "Prostě mám pro tebe malé překvapení. Nemusíš nosit skoro nic ... krom kostek, samozřejmě ... co by to bylo za hru, bez kostek?"


.... o pár dnů později, v pátek podvečer ....

Jirka zazvonil a když mu Lucka otevřela s šátkem v ruce a zavázala mu oči, trochu znervózněl. Potom ho opatrně provedla domem a co si pamatoval jak to u ní vypadá, vedla ho přímo do ložnice jejích rodičů. Jirkovi se rozbušilo srdce. Zastavila ho jen dva kroky od dveří, nejspíš kousek před postelí. Potom ho pustila a odběhla někam dál.

Tiše stál a ani nedutal. "Už si můžeš sundat šátek, jsem připravená," ozvalo se odněkud, kde tušil postel. Opatrně zvedl ruku, šátek a stáhl z hlavy. Pln očekávání se podíval před sebe.

Celou manželskou postel překrývala solilitová deska olbřímích rozměrů, uprostřed které se tyčily dvě homole, které vypadaly jako nepravidelné dřevěná konstrukce obalená několika vrstvami novinového papíru a pomalované na hnědo. Na na vrcholu jedné z nich byla ponechaná rovinka, na které stála stylyzovaná zástěna pro hraní DnD ve tvaru hradu.

Na levé straně postele od Jirky ležela na sololitu další deska, tentokrát polystyrenová, asi deset centimetrů vysoká a obarvená na šedo. Dvojice věží na jejím vnitřním okraji byla nejspíš utvořena z částí brány igráčkova hradu, na vnějším okraji téže plošiny na samotném okraji postele zase stála pevnůstka postavená z lega. Do polystyrenové desky byla také z jedné strany vydlabána jeskyně , ze které se vinula tenká modrá stuha.

Na pravé straně od sebe naopak Jirka viděl rozložený zelenohnědomodrý šátek a na jeho lemu stála skupina domečků vyrobených z tvrdého kartonu. Jeden z nich měl dokonce trojnožku, vymalovanou jako muří nožku.

Mezi těmito výraznými objekty stály natažené další tenké stuhy, některé modré, jiné hnědé, a ty spojovaly všehochuť domků, domečků a stavení.

Pod legovým hradem stála vesnička postavená z několika domků vypůjčených z kolejové železnice, opodál v lese vyrobeném ze zelených molitanových cucků byla ohrada s palisádou a pár chatrčemi, zbudovaná z nanukových dřívek, a malý kousek od ní kamenný kruh, který byl opravdu tvořen sesbíranými kameny. Pod druhou homolí byla z několika modelů kamených budov, nejspíš přinesených z nějaké fantasy hry, utvořená vesnice s výraznou kovárnou ve svém středu.

Zbývající dvě strany postele také byly svým způsobem stylizované - na té od Jirky nejvzdálenější ležela žlutá deka, zdobená hromádkami bižuterie a za ní stála Lucka. Mezi okrajem deky a zbytkem mapy stála jenga věž.
No a přímo před sebou měl Jirka rozložený pestrobarevný koberec pro angličáky, se spoustou namalovaných domů.

A mezi tím vším stály desítky, ne možná stovky nejrůznějších figurek. Většina z nich byly opravdové wargamingové figurky z několika různých historických i fantastických her - barbaři, kopijníci, těžkoděnci, kněží, rytíři, ale také goblini, skřeti, vrrci, elfové, trpaslíci a další havěť. Lucka si je nejspíš musela vypůjčit alespoň od tuctu kamarádů. Ale doplňovala je směsice všeho možného jiného. Kartonovou vesnici obývali legoví upíři s čarodějnicí, mezi stylizovanou zástěnou a polystyrenovou jeskyní se krom figurek malých zelených goblinů také válela hromádka plastových krokodýlů nakoupených v hračkářství. Jirka také zahlédl superhrdinské figurky - přinejmenším Lokiho a Jokera. Zaujalo ho i to, že na vrcholu herní zástěny trůní zlatá ... nebo spíš asi pozlacená ... soška draka. Když si připravené bitevní pole prohlížel pozorněji, všiml si i mnohem bizardnějších věcí. Legovou pevnost na levé straně strážily místo figurek dřevěné houby s namalovanými obličeji a kolem jenga věže byly rozestavěné malé modly nějakých slovanských bůžků. Viděl také strašidelnou panenku u plastových věží a plyšovou figurku Cthulu mezi skřety, nebo loutku bílé paní s přišpendleným plastovým mečem, jehož rozměry překvapivě příliš neodpovídaly jejím prorporcím. A kousek od města pro angličáky také našel malou plyšovou tygřici a medvědici - poznal, že to jsou samičky, protože obě měly přišpendlené mašle.

A čím víc si jednotlivé podivnosti prohlížel, tím víc mu docházelo, že se dívá na jednotlivé postavičky a lokality z kraje, ve kterém už s Luckou odehráli tolik her.

"Úžasný ...," vydechl konečně, "... to je všechno z našich příběhů." Podíval se na Lucku a zeptal se: "A co s tím budeme dělat?"

"No to je právě to překvapení," odpověděla Lucka, sehla se a sebrala ze země nějakou odrbanou knížku, nebo spíš sešitek ve žlutých deskách. "Před pár dny nás totiž byl navštívit jeden vzdálený strýček z ameriky. No a když se našich vyptával, co vlastně ve volném čase dělám a oni mu vysvětlovali, jak s tebou chodím hrát erpégéčka, ukázalo se, že strýčkovi není tahle zábava úplně cizí. Zaštrachal u nich na půdě a přivezl mi jako dárek tohle," poklepala Lucka na žlutý sešit.

"Vlastně to ještě ani není RPGčko ... je to taková věc, co předcházela RPGčkům, je to bojová hra, ale už jsou v ní hrdinové a fantastické příšery a pravidla pro kouzlení a tak," podávala mu knížku před postel, "strýček to prý hrával s kamarády, když byli malí a vymýšleli si kolem těch her spoustu příběhů."

Jirka se podíval na kresbu a stylizovaný nápis na obalu ....


Chainmail.jpg

.... a začal knížkou listovat.

"Opatrně, ať to neroztrháš. Je to fakt letité. Ale myslím, že to bude super. Já budu hrát za zlý, protože jsem zlá, když jsem tě napínala, dotáhla tě až do ložnice a pak ti v posteli ukázala jen figurky," poškádlila Jirku ještě Lucka, "vypadá to totiž, že
ZLOdějka Lusiel se přidala jako špiónka do služeb císaře Evilóna. A ty budeš hrát za hodný, protože jsi ňouma, že jsi mi na to skočil. Osudem Jarika, statečného DOBROdruha nemůže být nic jiného, než se stát velitelem armády krále Dobromila ..."
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba
Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Církev JOB »

Ezdechiel, kapitola první, Vidění JOBí slávy píše: 1. Ve třiceti letech jsem byl mezi vojáky u města Jasnova. Sedmého dne šestého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění JOBí.
2. Ano, sedmého dne šestého měsíce toho roku (totiž sedmsetšedesátéhopátého roku léta JÓBa)
3. dostal Ezdechiel u města Jasnova na kraji Dobromilova královstí zjevení JOBovo. Tam viděl přicházet Strážce JOBa.
4. Hle – spatřil jsem, jak se od nebes žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu.
5. Zprostřed vystupovalo jakoby pět bytostí. Napohled se podobaly člověku,
6. ale každá z nich neměla tváře a měla křídla.
7. Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz.
8. Ze obou stran měly pod křídly lidské ruce. Měly hlavy bez tváří i křídla
9. a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly naráz přímo vpřed, cestou se neotáčely.
10. Jejich hlavy bez tváře vypadaly takto: Každá z té pětice měla jakoby helmu, však zpředu černý otvor, ve kterém odráželo se vše okolo.
11. Takové neměly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; všechny se dotýkaly navzájem a společné tak utvářeli tělo.
12. Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířilo spojené tělo, tam šly, cestou se neotáčely.
13. Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním, jen každá planula jinou barvou. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo
14. a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.
15. íval jsem se na ně a hle – všechny z těch bytostí v pěsti svíraly opasek jako kola.
16. Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola.
17. Když se pohybovala, mohla se hnout na všechny strany, cestou nezatáčela.
18. Blesky z nich vycházely ohromné, až z nich šla hrůza, a každý z těch pěti opasků byla kolem dokola plný blesků.
19. Když se bytosti pohybovaly, hýbala se opasky s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i opasky.
20. Kamkoli zamířil spojené tělo, tam šly – kamkoli spojené tělo zamířilo. Opasky se s nimi také vznášely, neboť ty opasky měly v sobě ducha spojení.
21. Když se bytosti pohybovaly, opasky se hýbaly; když stály, stály, když se vznášely nad zemí, vznášely se i opsaky spolu s nimi, neboť ty opasky měly v sobě ducha spojení.
22. Kolem všech bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu.
23. Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě zbraň, kterou si držela u těla.
24. Slyšel jsem praskot jejich blesků jako zvuk mohutných vod, jako hlas Jediného Opravdového. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.
25. Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se klenbou nad jejich hlavami rozezněl hluk.
26. klenba kolem nich vypadala jako cosi podobného safírovému trůnu a oni sami uvnitř toho trůnu byli spojení v cosi podobné člověku.
27. Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola.
28. Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola. Takové bylo zjevení podoby JOBovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas, kterým se mocně zaklínali: "M-ORF-UJ-EM-E!"
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Osadníci »

... nějaký pěšák, kdesi v Kraji, je vlastně jedno z kterého tábora a na které frontě a za kterou stranu bojuje, protože všichni to prožívají tak nějak podobně ....

Zvedám se ze mě. Hučí mi v uších. Vedle mě něco vybuchlo, nevím jestli to byl granát, nebo zaklínadlo, ohodila mě směska hlíny, krve a něčích střev. Ublinkl jsem si, ale to už za mnou řve seržant:

"Jedem jedem, běžíme, běžíme, chceš tady snad chcípnout? Jestli nezvedneš tu svojí prdel, tak tě tady buďto zabije příští rána, nebo tě zabiju já osobně, za dezerci. A to doufej, že ta rána, co přijde, tě sejme hned, protože až si tě budu poddávat já, tak ti nejprve zabodnu tvý vlastní kopí do tý tvý líný prdele a pak s ním budu pomalu otáčet a kroutit, jak ho budu propasírovávat skrz ten tvuj nevyběhanej pupek. Je ti to jasný?"

Není mi to jasný, ale něco ve mě mě přinutí udělat krok, pak další, moc se nerozhlížím, abych neviděl roztrhaný těla kamarádům, ale šmátnu po svém kopí a nakonec se rozeběhnu. Začnu u toho řvát, zprvu abych dodal síly sobě, ale potom, když vidím, kolik nás takhle běží, přidávám na řevu, protože oni taky řvou a tak spolu řvem, abysme nemuseli myslet na to, co nás čeká, až přeběhnem ten kopec.

A pak se to stane, přehoupnem se přes val, kterej ve skutečnosti není val, ale hromada mrtvol z předchozího kola bitvy, a já sklouznu po něčím štítu, rozšlápnu při dopadu něčí hrudník, začvachtá to a já doufám, že ten chlapík už to necejtil a pak si řeknu, že i kdyby to cejtil, tak to byla vlastně rána z milosti a pak zvednu hlavu a proti obloze uvidím naježená kopí nepřítele a ty postavy, co běží proti nám a čepele mečů a seker a oni taky řvou a my řvem a běžíme na sebe, a já řvu a doufám, že oni se toho řevu leknou a při tom se snažím neleknout jejich řevu.

A pak se ozve zadrněcní, mraky zakryje oblak šípů, já zvednu štít, abych se kryl a přitom vím, že štít je malej a já jsem velkej a tak běžím, a doufám, že budu mezi nepřáteli dřív, než si mě nějakej štít najde, protože je asi lepší vidět, kdo tě zabije, než se nechat kuchnout nějakým anonýmandem co jen vystřelil šíp nazdařbůh a pak už to třískne a už se meleme a šípy padaj dál, protože lukostřelcům nikdo neřekl, aby přestali střílet, takže to kropí i do vlastních.

A pak už jenom rána za ránou, některý dávám, některý dostávám, všichni řveme, do toho ohlušující řinkot kovu na kov a řev těch, co měli míň štěstí než já a už to koupili a teď se válí někde v tratolišti krve a ostatní po nich hamtají, nebo měli víc štěstí než já a už to mají za sebou, zatímco já se tu musím brodit bahnem a krví a zvratkama a vnitřnostma a mlátit do něčeho nebo někoho, kdo vypadá skoro jako já, a hrajeme spolu hru kdo z koho, která nemá vítěze, protože já teď vyhmátl chvíli, kdy se nekryl, takže jsem ho probodnul, von prohrál a je tuhej. Jenže není co slavit, protože do konce života si budu přehrávat jeho ksicht když umíral, i kdyby ten ksicht byl sebehnusnější. Ale zas tahle doba nebude moc dlouhá, protože už za svýma zády slyším seržanta:

"Co na něj čumíš? Chceš tady chcípnout? Přijde ti, že už jsou všichni mrtví? Jestli nevytrhneš z tý mrtvoly to kopí, tak tě tady buďto zabije příští rána, nebo tě zabiju já osobně, za neuposlechnutí rozkazu. A to doufej, že ta rána, co přijde, tě sejme hned, protože až si tě budu poddávat já, tak to kopí z tý mrtvoly vtrhnu sám a pak ho nejprve zabodnu do tý tvý líný ...."
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Císař Evilón
Příspěvky: 165
Registrován: 27. 12. 2017, 15:17

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Císař Evilón »

.... kdysi .... radnostný ... a ... jasný ....


on tušil, že přichází konec. Děsilo ho, jak bude dlouhý, jak bude bolestný. Ale nejvíc ho děsilo, že bude nekonečny, protože konec neměl nabrat podobu smrti, nýbrž otroctví.
on stále doufal, že ho zachrání. Oni. Jeho děti. Nechával Je po sobě lézt, když byly malé a on byl silný. Nechával Je hrát si v jeho vlastech, tahat za jeho uši, nosil Je a choval. Dával Jim hračky a učil Je si s nimi pohrávat. Sám byl také hračkou a učil Je si s ním hrát.
on také kdysi dokázal odehnat kohokoliv, kdo by Jim škodil. Chránil Je, pečoval o . Už kdysi ho chtěli zahubit, svázat, zotročit, ale on se nedal, protože mu na Nich záleželo. Věděl, že Oni potřebují čas.
on byl teď starý a doufal, že tentokrát bude naopak. Že Oni přijdou a dají čas jemu.

on jen tak ležel a snažil se vnímat oblohu nad sebou a necítit tu bolest.
on zkoušel nevnímat, jak ho drtí nohy zlobrů, jak mu trhají kůži vrrci, jak na jeho těle tančí skuruti vítěznou píseň, jak se o jeho maso rvou ghoulové s přízraky.
on potlačoval bolest, která přicházela s každým dupnutí, které mu zlomilo další žebro, kousancem, který mu přerazil další kost, trhnutím, které vykloubilo další jeho kloub, seknutím, které zkrátilo některý z jeho údů.

Stále v Nich měl naději.

Ale pak ho popadla úzkost.

Protože on HO cítil přicházet. on na NĚJ nedokázal pohlédnout, ale cítil, jak si prohlíží jeho tvář. Tedy spíš, jak si prohlíží tu zablácenou kaši, která kdysi bývala jeho tváří.

on byl ohlušen válečným rykem a přesto jasně slyšel JEHO hlas. " přicházím a ty teď patříš . A Oni MI v tom nezabrání."


Běh událostí už nebyl v jeho rukou. on byl už jen hříčkou v hře, kterou hraje někdo jiný. Pro něj už hra dávno skončila. Přestou opět ucítil jiskřičku naděje, když si na vzpomněl - na to, co už dokázali, a pomyslel na to, co ještě dokáží.


on byl jen malý kraj a jako kraj věděl, že sám velký CÍSAŘ EVILÓN je HROZBA, které on sám nemůže vzdorovat. Ale jeho Děti, Bytosti, které zde vychoval, svobodné, svéhlavé, silné, Ty ještě měly v tomto příběhu co říct....
Zvědi, špióni, vojáci, monstra a možná i armády císaře Evilóna, jehož říše zla nestrpí na svých hranicích nic dobrého.
Hrozba
Uživatelský avatar
Centrální Mozek Zla
Příspěvky: 36
Registrován: 11. 9. 2018, 22:13

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Centrální Mozek Zla »

.... v růžovošedém metaprostoru ....

Tááák, jak to tak kolem sebe vidím, všechno jde podle plánu.

Podle MÉHO plánu.

Ten ubohý Pán DOBRA mi skočil ve všem na špek. Úplně ve všem.


Tuší vůbec někdo, proč vlastně ženu tenhle Kraj do války?

Vsadím se, že ne. Podle mě většina bytostí v tomhle kraji nemají ani páru o mé existenci. A kdyby se snad náhodou nějak záhadně domákli toho, že existuji, stejně nebudou tušit, jak se věci mají.


Každý z nich bude tak nějak předpokládat, že jsem prostě šíleně ZLÝ. Že rozsévám nesvár a smrt, protože chci, aby všude vládl chaos a zmar.

Taková chyba! Takové podcenění mé velikosti!

Já rozhodně nechci, aby všude vládl chaos a svár. Já chci, abych všude vlád JÁ!


Ano. Je to tak. Vede se tu množství falešných válek. Mezi Evilónem a Dobromilem. Mezi JOBem a starými bohy. Mezi hrdiny a záporáky. A Pán DOBRA je v každé z těch válek zainteresovaný. Každé z nich se musí věnovat. Do každé z nich je zapojena nejméně jedna Hrozba, skrze které tahá za nitky tohoto světa.

A tak to má být, protože ve skutečnosti se tu vede ještě jedna válka. Ta jediná důležitá, ta pravá. Mezi DOBREM a ZLEM. Mezi Panem DOBRA a Centrálním mozkem ZLA. Ano, mezi tím hloupým ťulpasem, který je otrokem pravidel, služebníkem příběhu, ceremoniářem zábavy a mnou, zhmotněním vše moci a geniality v jednom úžasném mozku.

Pán DOBRA je všemi těmi malichenými hrami, kterým říká války, natolik zaujatý, že si nějak opomněl všimnout toho, že v té opravdové velké HŘE, kterou mi dva hrajeme, se snaží být tím nejlepším SPOLUhráčem, zatímco já jsem jeho PROTIhráč.


Ano, je to tak.

Už brzy se to dozví. A nebude to příjemné. Pro něj. A vlastně pro nikoho.


MUHEHEHEHEHEHEHEHEHEHE!
Centrální mozek zla
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Dobrodruzi »

.... u vysoké hory na které se tyčí majestátní hrad ....

"To je naprosto super, jak jsi připravila všechny ty důležité figurky na svá místa podle našich příběhů," pochválil Lucku Jirka, "a taky je skvělý nápad, že jsou skoro všichni neutrální. Jak budeme rozhodovat, co udělají?"

"Připravila jsem tu takové kartičky s událostmi. A vždycky mezi našimi tahy je otočíme, přiřadíme náhodně k neutrálním postavám a ono nám to vnese do hry trochu chaosu."

"Hustý," přikývne Jirka, "ale jak to bude s počátečním rozmístěním mých řadových jednotek? S pěšáky? Jízdou? Dobývacími stroji? Ty musí být tam, kde jsi je dala? Co když to chci jinak? A koukám, že tady vedle na poličce máš dokonce spoustu figurek, které ještě nejsou rozmístěné," chrlí ze sebe jeden dotaz za druhým.

"No, když se podíváš do pravidel, tak každá jednotka stojí nějaké body - silnější jsou dražší, slabší zase levnější. Předtím, než začneme hrát, si tu armádu můžeš upravit. Neutrály necháme, kde jsou, kvůli příběhu. Ale své pěšáky a dobývací stroje a podobnou chamraď si klidně přemísti jak chceš, můžeš je i povyměňovat s těmi na poličce, jen v součtu musíš mít správný počet bodů, aby hra byla vyvážená."

"Jasně. A je nějaké pravidlo o tom, jak daleko od sebe jednotky musí být? Myslím moje a tvoje?"

"Vlastně ne. Klidně můžeme začít s pořádnou bitvou od prvního kola."

"Jasně. Myslím tedy, že ..."


.... jsem nařídil shromáždit velké množství pěchoty, podporované lehkou jízdou a oddílem druidů ...
" ... můžu mít nějaké druidy, co by třeba mohli manipulovat s terénem? " zeptal se Jirka.

"Určitě. Ale to už je vysoké kouzlo, to umí jen Wizardi a Wizard stojí 100 bodů."

"Aha," přikývl Jirka, chvilku v duchu počítal a pak se natáhl se na poličku pro figurku zeleného elfa ...


.... jsem nařídil shromáždit velké množství pěchoty, podporované lehkou jízdou a mocným druidem a vyrazili jsme do útoku hustými lesy kolem Hvozdíkova.

Zeleného elfa i několik figurek posunul podél hrany polystyrenové desky a vesnice z dřevěných dřívek k modré stuze znázorňující řeku. "A co se týká překonání řeky, tak ten druid ..."

" Se sesíláním toho kouzla už počkej na první kolo, " přibrzdila ho Lucka. "A samozřejmě já si své figurky taky před hrou připravím, jako ty".


Císařští se vydali obklíčit a ztéci hrad Trosky. Jenže díky zprávám z výzvědné sítě, kterou jsem nařídila v kraji vybudovat, se dozvěděli o dvou důležitých skutečnostech.

Jednak zjistili, že drakoještěřice ovládající hrad posílila obranu, takže už to jsou Trosky jen podle jména. A dále jsem se dozvěděla o chystaném útoku. Takže trollí vrhači balvanů s vrrrčími jezdci, původně vyslaní obklíčit hrad, se stočili k řece, Dobromilově pěchotě naproti,
vysvětlila svůj přesun figurek Lucka.

"Chceš bojovat od prvního kola ještě jinde?" rozhodl se Jirka ještě protihráčce také nabídnout iniciativu, aby byl rozjezd bitvy spravedlivý.

"Ale jo, já tě zase zkusím prorazit na blatech ....


Tharagavverug,

už už to vypadalo, že císařští vydají obléhat tvůj hrad, ale nakonec místo toho zamířili do bitvy nedaleko Hvozdíkova. V Troskách je tedy zatím klid a mír. Co uděláš?
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba
Uživatelský avatar
Císař Evilón
Příspěvky: 165
Registrován: 27. 12. 2017, 15:17

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Císař Evilón »

.... v horském průsmyku mezi Krajem a pustinou ....

Strážná hrdě stála nad cestou vedoucí do kraje a vyhlížela k severu, přesně stejným způsobem, jakým to dělávala po desetiletí, od okamžiku, kdy na její střechu položili poslední šindel.

Strážná se po letech cítila opět jako mladá. Vnímala život, který se navrátil do jejího nitra, prostupovala jí magická síla, kterou přinesli Staří bohové do chrámu budovaného opodál, měla svého pána, který se o ni staral, nechával ji opravovat, přebýval v ní. A co bylo nejlepší - cítila, že se jí opět vrátil její účel.

Kdysi dávno ji zbudovali jako hlásku na samotné hranici, místo, odkud se vyhlíží nepřítel.

A právě teď, v tuto chvíli, bylo možné nepřítele na pláních opravdu vyhlížet, jeho mocnou armádu, jeho počty, výzbroj, úmysly.

Přesto svíral Strážnou trochu neklid.

Po prastaré cestě se od severu blížila skupina temných jezdců, prázdné zbroje prozrazovaly, že jde jen o přízraky, překvapivě však přijížděly k věži s bílým práporem vysoko zdviženým na jednom z dřevců.

Emisaři. Poslové. Vyslanci císaře Evilóna.

Přicházejí za Igorem, nejspíše chtějí vyjednávat o průchodu Evilónovy armády skrze průsmyk a o tom, na které straně Igor vlastně stojí.

Strážná byla ráda, že její pán je svým pánem, nikomu se neklaní. To jí přidávalo na významu - znamenalo to, že může mít nepřátele na severu i na jihu. Více nepřátel znamená více vyhlížení a tedy i větší naplnění účelu, pro který byla stvořena.

Jenže s poselstvím přicházely obavy, neb na první pohled zdálo se, že vyjednávání může vyústit právě dvěma způsoby a ani jeden z nich nebude pro Strážnou příjemný.

Pokud její pán Igor bude dál trvat na své svobodě a Evilóna nepustí průsmykem, nejspíš na sebe přivodí hněv nepřítele. Objeví se obři házející kusy skal, černokněžníci vrhající magické střely, skřeti se zápalnými šípy a beranidly. Přijde boj a Strážná nebyla stavěná k tomu, aby bojovala. Boj jí ublíží.

Nicméně i když Igor skloní hlavu a nechá Evilóna projít, pro Strážnou to nebude dobré. Protože ztratí svůj účel. Najednou bude uprostřed cizí říše. Přestane stát na hranicích. Nebude mít koho vyhlížet.

Jak se emisaři blížili, Strážnou zachvátil žal nad krátkou dobu, po kterou si mohla užívat tu radost, že naplňuje svůj účel.


Igore,

Tvé HX s Evilónem je 0.

k věži přijíždí emisaři císaře Evilóna - zatím v dobrém. Chtějí ti nabídnout dohodu - ty přisáhneš věrnost císaři a poskytneš mu volný průchod o své půdě, svou věž i spolupráci. A Evilón tě nechá být.

Pokud nabídku přijmeš, pomáháš Evilónovi ovládnout kraj. Hoď+HX a:
10+: Máš +2FORWARD
7-9: Máš +1FORWARD
6-: Vůbec ho nedokážeš odhadnout, sniž si -1HX (s resetem a expem při přetečení)

Kdybys naopak nabídku odmítnul a emisary vyhnal, tak jsi zkřížil Evilónovi plány. Hoď+HX a:
10+: Poznal jsi ho o něco lépe, zvedni si na něj +1HX (s resetem a expem při přetečení)
7-9: Máš -1FORWARD
6-: Máš -2FORWARD


Také z toho můžeš zkusit nějak vybruslit a vymyslet úplně něco jiného.
Co uděláš?
Zvědi, špióni, vojáci, monstra a možná i armády císaře Evilóna, jehož říše zla nestrpí na svých hranicích nic dobrého.
Hrozba
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Osadníci »

... skupina postav stoupající serpentýnami pod Sestramy ....

Šplhám spolu s pár kluky do kopce a nemůžeme popadnout dech. Jsme na pokraji sil, ale naděje, že nechcípneme někde v první linii, nám dodává sil.

Včera ráno vydal generál Jirak rozkaz k přesunu ke Hvozdíkovi a celá Dobromilova armáda se vydala kupředu. Byli jsme naprosto zoufalí - co my, kluci z vesnice asi tak zmůžeme proti orkům, démonům a šestihlavým ještěrům císaře Evilóna? Vždyť já i na lovu mám problém trefit šípem srnu a jedinou zbraní, co jsem kdy svíral v ruce, byla ulomená noha od židle v hospodské rvačce.

A najednou mi vrazí do ruky sekeru a štít a "Jdi, bij skřety, za krále Dobromila."

Nejsem sám, kdo to takhle vidí, takže během nočního přesunu jsme dezertovali.

A teď šplháme k Sestrám - tak se prý jmenují ty věže na okraji skalní plošiny - a zkusíme se tam ukrýt. Ano, jsme dezertéři a jestli nás chytí, hrozí nám oprátka. Jenže podle mě je lepší možná oprátka až nás za měsíc chytí, než jistá smrt zítra v bitvě. Takže náš plán je jasný.

Vyšplhat se nahoru, vylézt do věží. Jestli tam někdo bydlí, tak ho zpráskat a umlčet, aby nás nemohl prozradit. A potom odtamtud budeme mít celý kraj jak na dlani a vymyslíme, kudy z téhle šlamastiky ven - prohlédneme si linie, najdeme místo, kde půjde proklouznout aby nás nechytili a zmizíme na jih. Někam daleko od války, od Evilóna a možná i od Dobromila.

Zatímco takhle přemýšlím, už jsme skoro nahoře. Otočím se a vidím koruny stromů, jak z nich vylétají hejna ptáků v místech, kde je plaší postupující pěchota. A taky je odsud vidět na opačný břeh řeky - a na hlavy trollů, či co to je, které vyčuhují mezi stromy a derou se našim jednotkám naproti.

Eh - "našim jednotkám". Pořád o nich uvažuji jako o "našich", ale tohle už není moje války a nejsou to naši. Kdyby mě chytli, bez milosti mě popraví. Nás všechny.

Kouknu se na kámoše a vyrazíme ke vchodu bližší věže. Žádné zdržování, žádné vyčkávání. Sekery do rukou a dovnitř, ať je tam kdo je tam, tak mu ukážeme. Nejprve obsadit věž, potom klást otázky. Jestli bude komu.

Gwílo,

skupina dezertérů - SMALL GANG, 2-HARM (sekery), 1-ARMOR (štíty a nějaké ty kusy zbrojí) - se snaží obsadit věž, ve které sis našla útočiště.


Co uděláš?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Církev JOB »

Příběh Daggaelův píše: 1. A tak sestoupil na Blata v podobě tygra,
2. neb slyšel, že tygřice tam žije,
3. a díky strachu které šílení muži v blátě z velekočky měly
4. procházel se a zkoumal jejich ZLÉ činy.

5. Pak nalezl na okraji blat malou vísku,
6. a zjistil, že ač v ní přebývají upíři i čarodějnice
7. není mezi nimi ZLA, byť zahořklostí a zlobou oplývají.

8. Žel nenalezl mezi nimi ani DOBRA,
9. přesto překvapený byl nálezem,
10. nově narozených dvojčat,
11. které lačné byly po krvi a sobecké,
12. ale Daggael tušil, že v nich vězí víc.

12. Tak proměnil se z tygra v podobu člověka,
13. vyjevil se Pietrovi, tamnímu pánu
14. a začal o ratolesti zájem projevovati.
Pietro,

válečné strasti se vaší vesnici zatím vyhýbají. Možná je to tím, že Evilónovy předsunuté linie na Blatech drží Ftipálek a jeho muži - a císařova šedá eminence, arcišpiónka Lusiel téhle bandě šílenců nevěří a klidně je schopná je obětovat, bude-li to užitečné.

Díky tomu se do vaší vesnice dostal archanděl Daggael ve své lidské podobě a vyzvídá, zejména se motá kolem tvých dětí.

Co děláš?
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba
Uživatelský avatar
Centrální Mozek Zla
Příspěvky: 36
Registrován: 11. 9. 2018, 22:13

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Centrální Mozek Zla »

.... v růžovošedém metaprostoru ....

Přemýšlím, kam udeřit jako první, abych Pána Dobra oslabil.

Koukám, že zatím se věnuje Tharagavverug, Pietrovi, Igorovi a té nové bytosti, Gwíle.

To mi dává trochu prostor se zamyslet, co s tím provedu.

Asi se nebudu zatím nijak zabývat Solfernem, Rakšou a mrtvým Uzbatabundem. Ti se zdá jsou poslušné loutky Pána Dobra a kdybych na ně udeřil, okamžitě bych se prozradil.

Takže mi zbývá Doragon, Tettigona a pak také Fanka.


Doragona nechám prozatím být. Přijde mi hodně nebezpečný - má ve své moci zdroj DOBRA, dokonce se mu podařilo přivést na svět z DOBRA stvořenou bytost, zkrátka než se s tímhle chlapíkem pustím do křížku, budu ještě muset posílit svou moc.

Doragone,

v okolí Khazad Gunud je klid a mír, i když v okolním kraji to vře.

Co uděláš?



Tettigona je taková zvláštní. Občas mám pocit, jako by měla něco společného s Panem Dobra samotným. A zároveň se mi zdá, že o jejím osudu nerozhoduje Pán Dobra, ale že s ní ostatní záporáci mávají jako s hadrem na holi. Takže v jejím případě zatím nechám věci plynout a budu pozorně sledovat, co se jí stane, abych si svou teorii ověřil.

Samozřejmě, když se Pán Dobra nebude mít k činu a nevykopne jí skrze některou hrozbu, nějak ji zkusím postrčit. Ale chce to svůj čas a hlavně ostražitě pozorovat, jak to s ní tady v metaprostoru vlastně funguje.


Takže zbývá jen jedna jediná bytost, se kterou si to musím nějak vyřídit.

Má vězni... ehm .. ne, tohle slovo nebudu používat, nelíbí se mi.
Má živitelka a ochránkyně Fanka.

Je tak zaslepená vědou, že tady v metaprostoru si mohu dělat co chci, jak chci a kdy chci. Ale zároveň ve skutečném světě mě drží v nádobě s živným roztokem a dokonce se odvážila mi vyhrožovat a musím alespoň předstírat, že sekám dobrotu.

Takže mám-li jí něco provést, musí to být dokonale skryté. Musím to provést tady, v růžovošedé zóně. A nenápadně.

Rozhodně přestanu své zásahy dělat tou krvavě rudou barvou, to je hrozně podezřelé. Třeba drakoještěřice si kvůli té nápadné barvě všimla, že se ji snažím manipulovat k nadpřirozenu. Byl jsem tak neopatrný.

Teď budu mnohem opatrnější a všechny své manipulace s metasvětem budu dělat růžově - to je taková nenápadná a oku lahodící barva, která přirozeně splyne s okolním textem a nikdo si ničeho nevšimne.


Zároveň ale potřebuji pro své fyzické já ve skutečném světě získat svobodu. A dokud ležím v truhle bez možnosti se svobodně pohybovat, tak ....

.... ha! Už to mám!

A už jsem to učinil. Až se příště podívá, do svého deníku, bude si myslet, že se sama rozhodla to takhle udělat.

Fanko,

podívej se do svého deníku.

Co uděláš?
Centrální mozek zla
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Gwilwilethel
Příspěvky: 61
Registrován: 20. 9. 2018, 18:06

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Gwilwilethel »

... na Sestrách ...

Gwíla nalila králíčkovi Frankovi do hrnečku imaginární čaj a zamračila se. Už zase jí nezbylo na všechny. Musí si pořídit větší konvičku, nebo možná celý čajový servis. Nechala své kamarády sedět u stolku samotné a vydala se do vedlejší místnosti uvařit další várku.

"Dones ještě i nějaké keksíky a pár čistých hrnečků," zavolal za ní tygřík Hobbes, "dorazila za námi do věže návštěva."
"Tihle si pohoštění nezaslouží," zaprotestoval Bing Bong. "Přišli sem akorát dělat problémy."
"Tak problémy, říkáš?" zeptala se Gwíla, která už stála zpátky ve dveřích a v ruce držela místo konvičky sekáček. "Co myslíte vy, pane Filuto? Nabídneme jim polníček, nebo políček?"

Gwílini kamarádi se pustili do vášnivé diskuze a dívka je pozorně poslouchala. Jen Wilson se mlčky odkutálel vedle uvařit ten zapomenutý čaj.

Read a sitch: Sarsaparillos:2D6+1 → 12(5 +6 + 1)#SHARP
- Where’s my best escape route?
- Which enemy is most vulnerable to me?
- Which enemy is the biggest threat?

- Kdo má tady před ostatními nějaká tajemství?
Artefakt, avatar, pátý element zrozený za velkého běsnění slezinové metamagie, dívka vytrhnutá skrz čas a prostor herních vláken.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Osadníci »

Rozrazili jsme dveře věže a běžíme po schodech. Běžíme všichni pěkně za sebou a hned mi dochází, jakou jsme udělali kravinu.

Už když jsme přicházeli, jasně bylo vidět, že asi v půli výšky je mezi oběma věžemi lávka. Teď si musíme pořádně máknout, protože ať už tu žije kdokoliv, jestli nám po té lávce uteče, tak ho jen tak nedoženeme a nebudeme mít zdaleka tolik času, kolik jsem si myslel.

Gwílo,

nejlepší úniková cesta je být na lávce dřív než útočníci, proběhnout do druhé věže a tudy pryč.


Já běžím jako první, ale říkám si co kluci za mnou, tak se radši ohlížím přes rameno.

Většina kluků dupe stejně odhodlaně jako já a máme s točitými schody co dělat. Starosti mi dělá chlupatý Peďo přezdívaný Medvěd.

Medvěd se prostě nějak objevil na schůzce, když jsme útěk plánovali. Vykoukl z poza stromu, neřekl ani slovo na vysvětlenou a bylo jasné, že pokud ho s sebou nevezmeme, tak nás prozradí nebo ho budeme muset zabít. A protože celou dobu jen mlčel, jen když přišla řeč na to, že půjdeme k Sestrám, vždy souhlasně mručel, zprvu jsme si opravdu mysleli, že ho krocneme hned jak opustíme jednotku.

Jenže kdykoliv jsme se při bloudění nočním lesem odchýlili od přímé cesty k Sestrám, nesouhlasně zamručel a vyrazil vpřed správným směrem. Takže jsme s ním dorazili až sem. Mimochodem chlupatému Peďovi neříkají chlupatý náhodou. A medvěd taky ne. Když jsme s ním utíkali ho potkali v noci samotného vlese, fakt jsme si ho málem spletli s medvědem.

A teď se kolem mne žene nahoru a oči mu září, jako kdyby ho poháněla nějaká šílená magická moc. Kde se to v něm vzalo? A za čím se tak žene?

Gwílo,

na všechny tři tvé zbylé otázky mám jen jednu odpověď - chlupatý Peďo, zvaný Medvěd.

Chlupadý Peďo, zvaný Medvěd, v tobě zcela jistě najde zalíbení. A to je jeho slabinou.
Chlupadý Peďo, zvaný Medvěd, je hromotluk, který se nebude bát vzít si to, po čem touží, silou, i když nebudeš chtít. Proto je pro tebe největším nebezpečím.
A nakonec chlupatý Peďo, zvaný Medvěd, má před ostatními strašlivé tajemství. Svou zálibu. Důvod, proč ho zrovna teď přitahují Sestry. Přesněji řečeno důvod, proč ho zrovna teď přitahuješ ty.
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Doragon Raida
Příspěvky: 267
Registrován: 23. 12. 2017, 18:42

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Doragon Raida »

... Khazad Gunud ...

"Situace je vážná, náčelníku," povídá Jirak mladší ustaraně. "V okolním kraji to vře a tady je klid a mír, jako na potvoru. Už několik týdnů se s tím snažíme něco dělat, ale úplně bezvýsledně."
"Hm, asi jsme s tím měli počítat. Jak moc je to špatné? Dej mi něco konkrétního."
"No, hodně špatné. Jednak se nám pořád tvoří zácpy ve štolách, jak si horníci navzájem dávají přednost. Produktivita těžby klesla na polovinu z důvodu prostojů způsobených děkováním a omluvami. A několik předáků už dokonce odmítá pokračovat v kopání, protože tím prý překračují hlukové limity. Mírová atmosféra zásadně snižuje obranyschopnost hory. Hlídky přezbrojily na transparenty a mávátka. U horníků dlouhodobě vystavených koncentrovanému DOBRU už máme i nějaké nenávratné škody - založili spolek Zelená síla a odmítají, tady cituji doslova, neustálým kopáním narušovat přirozený ráz podzemního ekosystému."

"Tak to ne," povím bez váhání. "Tohle jim musíme okamžitě zatrhnout. Můžeme ještě zvýšit příděly lahvovaného ZLA?"
"Bohužel, jsme úplně vyčerpaní. Chtělo by to s gobliny domluvit pravidelné zásobování."
"Rozumím. Vyřiď Gezecsonovi, ať okamžitě se svými muži vyrazí do jeskyní pod Strážnou a naplní tam sudy koncentrovaným ZLEM. Když to vezmou lesem kolem Hvozdíkova, mohli by se vyhnout Dobromilovým armádám. A jestli na ně narazí, tak ať se jim hlavně sakra neomlouvají."

Fog of war: Sarsaparillos:2D6+2-2 → 6(2 +4 + 2 - 2)#WEIRD
- Medium gang trpaslíků se snaží proplížit kolem Dobromilových vojáků do jeskyní se stoupou.


"Já se mezitím vydám s Následovníky na Trosky a zkusím uzavřít nějakou dohodu."
"No, tak to taky nebude úplně jednoduché, náčelníku. Ostatní jsou poněkud zaneprázdnění."
"Cože jsou? Ukaž mi je!"


"Tak to mi byl Solfernus dlužný," povzdechnu si a přestanu dloubat klackem do bezvládných těl. "Jak dlouho jsou už takhle mimo?"
"Štokholma Smajla celý den, Dlouhé Stéblo, Chlupatec a Jobouš tři dny a Nou-work Lejza týden a půl."
"A tos nechal celou tu dobu toulat jejich duše krajem a nic mi neřekl? Jiraku, Jiraku, tobě to DOBRO taky už začíná lézt na mozek. Ještě že aspoň my skřeti jsme vůči němu od přírody odolní. No nic, připrav Kutululů a máš to tu na starost, než se vrátím."

Posbírám ze země pozůstatky mých lektvarů, zkontroluju zbytky dávek a zkusím odhadnout, kde by tak mohli být. Potom zavřu oči vydám se po jejich stopách.

Open your brain: Sarsaparillos:2D6+2 → 7(4 +1 + 2)#WEIRD
- Kam se zatoulaly duše mých následovníků?
Naposledy upravil(a) Doragon Raida dne 3. 12. 2018, 12:30, celkem upraveno 2 x.
Per ardua ad vitaminum
Deník postavy
Uživatelský avatar
Gwilwilethel
Příspěvky: 61
Registrován: 20. 9. 2018, 18:06

Re: [Hra] Sezení IV. - Válka

Příspěvek od Gwilwilethel »

... na Sestrách ...

"Děkuji, kamarádi," poví Gwíla rázně a panenky se utiší. "Pan Tyler má pravdu. Přivítáme toho pána Peďa jak se sluší a patří."

Gwíla si srovná šatičky, odklidí borčus na podlaze a přistoupí k velkému mozaikovému oknu, kterému se z nějakého důvodu v kraji říká francouzské. Otevře jej a prohlédne si úzký ochoz s rozežraným zábradlíčkem. Opatrně z něj odsune veliký květináč a naaranžuje se na jeho místo. V tu chvíli už slyší dusot nohou, které s velkým náskokem vrážejí jako první do jejího obýváčku.

"Ahojky, pane Peďo," usměje se Gwíla na udýchaného chlapíka s hladovým výrazem v očích. "Já jsem Gwilwilethel a už se na vás mocinky těším."

You're a bait: Sarsaparillos:2D6++1 → 9(6 +2 + 0 + 1)#COOL
- Peďo vběhne přímo do pasti, ale je podezřívavý a Gwíle hrozí větší zranění.


Medvěd se na chvíli zarazí. Asi čekal nějakou obyčejnou vesnickou slečnu v umolousaných šatičkách a slzami v očích. Usměvavý blonďatý andílek byla až příliš krásná a snadná odměna za ty všechny schody. Medvěd se rozhodne nic nepodcenit, přehmátne svou dřevorubeckou sekeru na obouruč a vrhne se na vytouženou kořist.

Ve chvíli, kdy Medvěd projde oknem, zmizí Gwilwilethel úsměv z tváře a na malou chvíli zmizí i ona.

DSUF: Sarsaparillos:2D6+ → 7(1 +6 + 0)#COOL
- Cílem bylo nechat Peďa vypadnout z okna.
Artefakt, avatar, pátý element zrozený za velkého běsnění slezinové metamagie, dívka vytrhnutá skrz čas a prostor herních vláken.
Deník postavy
Zamčeno

Zpět na „[AW] {PbP} Záporáci“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti