[Hra] Sezení III. - Silné osobnosti

[Tettigona]

Huňatec mě odnáší kamsi do svého doupěte, zjevně poháněn svým animálním pudem. Vypadá docela mohutně, trochu se bojím, že případné páření, ke kterému se zjevně chystá, dále naruší intergritu tohoto křehkého těla. Pak si vzpomenu, že to není moje tělo a trochu si oddechnu.

Když mě položí na lůžko z natahaného listí a slámy, je opravdu jemný a začne se mi roztomile dvořit. Najednou nevypadá tak zuřivě, je to spíš plyšový medvídek, než stvůra z podzemí. Bylo by tak snadné se ho zbavit. Na druhou stranu je mi ho líto - ve vší své roztouženosti je až překvapivě pozorný. A když uvážím, že to vlastně není moje tělo, které bude za chvíli drtit ve svých tlapách, tak se mě ho i trochu zželí a začnu přemýšlet o tom, že bych tomu tvorečkovi opravdu dopřála trochu tělesných slastí.

A pak, v moment, kdy se chystám odložit mečák, zahlédnu zkrvavené ruce a uvědomím si, že tohle Fance nemůžu udělat. Ne z vlastní vůle. Za veškerá předchozí poškození její tělesné schránky mohl někdo jiný - Fouňa, goblini, zákeřná lupička. A kdyby se na mě ten Játy opravdu vrhnul a znásilnil mě, nemohla bych s tím nic dělat. Jenže on není násilný - a mé případné podlehnutí tedy bude mou volbou. A já mu nemůžu jen tak, sama od sebe vydat Fančino tělo, alespoň ne, dokud nebude jasné, že není jiné cesty.

Přimhouřím oči a podívám se na pelech. Listí i seno se musí odněkud brát, má tu dokonce nanošenou čerstvou vodu a natrhané luční kvítí ve vázičce. A on sám nesmrdí zatuchlinou a vlhkem z jeskyně, jeho srst je hebká a prozářená sluncem. Nejspíš zná nějaký boční tunel z hory, kterým chodí. V mé hlavě se začne líhnout plán.

Začnu se svlékat, abych ho ještě více navnadila a hodím po něm párkrát i svůdným pohledem svých očí a pak - když už se skoro celá odhalím, hodně se otřesu a na celém těle mi vyskočí husí kůže. Schoulím se do klubíčka a pronesu tiše: "Je tu zima, chybí tu sluníčko," a začnu se zase balit do potrhaného šatu.

Tettigona:2D6+1 → 11(6 +4 + 1) # Seduce
* Slibuji Játymu páření, pokud to bude venku z jeskyně, na slunci.


Huňáč nečeká ani minutu, je velmi chápavý. Okamžitě mé znovu chytne do svých hebkých tlap - tak tak, že stihnu sáhnout po mečáku, aby tu nezůstal - a už mě opět nese tunely. Opravdu netrvá dlouho a vynese mě na louku nedaleko Vysoké.

Slunce je vysoko na obloze, minulo poledne a Játy mě pomalu pokládá do přírodního polštáře z husté trávy v malém březovém hájku nedaleko Vysoké. Už jsem vám vysvětlovala, jak snadno se dají lidé i jiní tvorové zmanipulovat sliby a přísliby budoucích výhod?

Tak tohle je přesně takový případ. Jen co se dotknou mé nohy trávy, začnu pobíhat mezi břízkami. Takhle si hlupáček chlupáček bude myslet, že je to součást namlouvacího rituálu - lidské dívky se přece takhle s chlapci honíváváli u mě po Lese - a podle toho, jak hezkou podívanou mi předvedli, jsem je nechávala odejít obšťastněné outěžkem, nebo pohltit Lesem.

A pak samozřejmě v ten správný okamžik požádám Les, aby mi dal sílu k rychlému běhu, a prostě mu uteču ...

Tettigona:2D6+1 → 3(1 +1 + 1) # Mouse

[Osadníci]

.... Jájus Gulius ve skrýši na odhled od Khazad Gunud ....

Vidím bezhlavce, jak klábosí s vůdcem skřepaslíků. O čem to sakra mluví? Proč už nezpívá tu melodii?

V jeden moment se kolem nich prosmýkne několik trpaslíků a zjevně zaslechnou kus jejich rozhovoru, protože začínají skandovat: "Duel! Duel se Zmejem! Poměřit se Zmejem! Probuďte Kuthululů!".

Ve stejnou chvíli se kdesi v podzemí hory začíná Doragon hlasem Ordnungsona verbovat trpaslíky ....

...., o tom rozhodne Fanka,....

..... a slunce na obloze se přehouplo přes poledne.

[Doragon Raida]

... vesnice na úpatí Khazad Gunud ...

"Ticho tu!" okřikne skandující trpaslíky podrážděný Chlupatec. "Už jsem ho měl skoro uspaného, chyběla jenom poslední sloka. A teď abych se s tím začal crcat znovu. Chjo. A vůbec, co tu vlastně chcete? To se má váš mocný strážce hory servat s nějakou přerostlou ohnivou ještěrkou jen proto, aby jste si mohli vsadit a pak fandit? A kdo to tu potom bude chránit, když bude strážce raněn a Doragon ho bude ošetřovat? Nojo, chytráci, tak daleko jste nemysleli. Skandovat, čmárat transparenty a mávat šálami umí každé pako, ale vnímat to v širších souvislostech, to už je na vás moc."

"Ehm," odkašle si Jobouš. "Igore, Chlupatce si jistě pamatuješ ze Strážné. Určitě nebude dělat Zag'orku a dovede nás k ostatním."

Igore, skřeti tě zavedou ke Kutululů, který zrovna nespí. Měl by sis teď vyhodnotit jeho tah: Hoď+SHARP, HIT: 10+: Je pro tebe jednotlivec, 7-9: SMALL GANG, 6-: MEDIUM GANG

[PánDobra]

... ve vizi, která se odehrává v jeskyni u Stoupy ....

Fanko,
objevíš se v ateliéru jakéhosi malíře. Všude kolem jsou obrazy. Malíř má zjevně rád rámy, protože je maluje i na své obrazy. Každý obraz, co tam kde visí, nebo leží nebo stojí opřený, dokončený i domalovaný, je rozdělený nakreslenými rámy na několik menších obrazů. A každý z těch obrazů vypráví skrze své podobrazy krátký příběh nebo část příběhu delšího.

Jsi zvědavá, a tak se nakloníš nad malíře, abys viděla, co zrovna kreslí.

Jenže jak mu dýchneš na krk, tak se lekne a z pera, kterým právě vykresluje obrysy polohmotné dívky, jak spouští do černé hmoty v hluboké jámě na laně dračí mozek, vycákne velká kaňka inkoustu.

Malíř se lekne a zakleje, okamžitě sahá po hadříku, ale než se k obrazu vrátí, kaňka se jaksi vpije do papíru, jako by ji ten nakreslený mozek vsákl. Inkoustu je opravdu hodně, takže mozek dosti potemněl, ale malíři se to nejspíš líbí, protože nakonec hadřík nepoužije a nechá to tak.

Dokončí rám pro další obrázek a v něm už dívka má mozek opět venku z jámy. Malíř do něj tentokrát rovnou záměrně kaňkne, aby bylo vidět, jak potemněl. Než ale zjistíš, co se chystá dívka s mozkem udělat, obraz se rozplyne.

Fanko,
dračí mozek byl v temné hmotě jen ZLOmek vteřiny, ale stačilo to, aby do sebe nasákl vše, co bylo potřeba k jeho opravě, zejména pak ZLO.
Můžeš opět používat Augury bez omezení.

[Fanka]

... Khazad Gunud, podzemí ...


Intention: 5
Obstacle: 1
4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli.


"To víš že jo!" Ucedí držkující trpaslík, udělá dva kroky vpřed a ukáže sekerou směrem k tobě. Zarazí se, když si všimne, že jej nikdo nenásleduje. Jak tak stojí osamocený a bojovně rozkročený proti tobě, tak se podívá nervózně na tebe a pak dolů a nesměle zúží svůj postoj, až má skoro nohy překřížené. Odkašle si. "To víš, že jo. Už jdeme balit. Jinak to, co jsem zmiňoval, nebyl rozhodně pokus o kecání do vedení, jen jsem chtěl informovat svého velitele o situaci."

[Fanka]

...nad stoupou...

Fanka ještě nabere do měchu trochu zla, když už Tettigoně slíbila, že pomocí něho jí vyrobí zbraň.
Uloží mozek zpátky do živného roztoku v truhle. Pak se trošku zarazí. Položí ruku na mozek, něžně jej pohladí po rýhách a záhybech. Tiše na něj promlouvá a nehty a bříšky prstů mu střídavě lehounce přejíždí po kůře temenního laloku. Pak odměří do asi decilitr zla a přilije jej do truhly.

Pevně mozek chytí oběma rukama, křečovitě zavře oči a zapátrá vnitřním dračím zrakem po svém ztraceném těle. A když jej najde, tak do něj nekompromisně vstoupí a vytlačí ven jeho nezvaného a nevítaného obyvatele.


augury: Fanka:2D6+2 → 11(6 +3 + 2)
Reach through the world’s psychic maelstrom to something or someone connected to it.
- It’ll persist (for a while) without your actively maintaining it
- It’s stable and contained, no bleeding.

[Císař Evilón]

.... v březovém hájku nedaleko vysoké ....

Seskočovi se tohle honění v hájku i celkem líbilo. Bylo velmi příjemné se po dlouhé době štvát za něčím jiným, než budoucí večeří. Proto ho zarazilo, když dívka přestala kličkovat mezi stromky a schovávat se za keříky a vyrazila sprintem rovnou k vesnici.

Možná to bylo tím, že jsou Játyové skvělí běžci, možná tím, že Les jakoby házel dívce klacky pod nohy, ale u prvních domů Vysoké se zadýchaná dívka, takovému výkonu očividně neuvyklá, schovala za rozsochatý dub. Seskoč zastavil a co nejtišeji se plížil ke stromu. Když ale pod ním praskla větévka a dub se celý zachvěl, až z něj padalo listí, nevydržel to a skočil přímo za kmen. Tam už nestála ta mladá sympatická zrzka, ale stvoření bledé, éterické, které by nezvládlo porodit ani první vrh.

Seskoč se na tu věc zklamaně podíval, ale sotva se zahleděl přímo do jejich překvapených očí, smutný výraz přešel v rozlícený. Poznal v ní Paní Lesa, tu, která stála za vyhlazením jeho druhu. Seskoč hrozivě zařval.

Fanko, Tettigono, mozek potřebuje k dokončení kouzla víc duši než tělo, takže to vyřešil s ohledem na maximální úsporu energie a radši přenesl těla.

Fanko, stojíš ve svém těle v jeskyni u stoupy. Jsi raněná a udýchaná. Co děláš?
Tettigono, stojíš ve svém těle ve Vysoké, tváří v tvář nadrženému a naštvanému Seskočovi. Co děláš?

A pro oba z vás platí, že minulo poledne.

[Císař Evilón]

.... Bradavičákov ....

Vlado Moarte se Zubině podíval upřeně do očí, vytáhl svou hůlku a vykřikl: "Legilimens!"
Zubina pocítila, jako by se jí cizí vůle hrabala v jejím vlastním mozku.

Igore,

vyhodnoť si DSuF.

10+ bude znamenat, že Zubina dovolila Vladovi nahlédnout jen tolik, kolik potřeboval vidět, aby jí uvěřil a nechá ji jít.
7-9 bude znamenat, že má Zubina na výběr:
* Buďto odhalí Vladovi zcela svou mysl - včetně všech detailů, co Zubina ví o tobě, tvé věži, Koni, Zmejovi a podobně,
* nebo se Vladovi zcela uzavře, což mu sice nic neodhalí, ale on jí neuvěří a nechá ji zavřít.
6- budu na tahu já.

[Dobrodruzi]

... v Ustraši ....

"Hele, mě už ty scény s ženskýma moc nebaví. Jako poprvý to bylo fajn, to jo, ale teď s tou Gormal už to bylo trochu ohraný. Její osvobozování bylo fajn, ale pak zas milostná scéna v jejím Hvozdů? Nemohl bych si zahrát něco akčnějšího?" zeptá se Jirka Huga poté, co završí další kapitolu. "Navíc quest, který se plní tak, že se dlouho nebude nic dít je dost opruz..."

"To není způsob, jak máš splnit quest, to má vyjadřovat, že když se přeci jen ani po dlouhé snaze nesetkáš s těmi přáteli, tak to vlastně znamená posun v tvém příběhu, protože si uvědomíš, že jsi opravdu sám," odpoví mu Hugo. "A to tě posune."

"Aha," pokýve Jirka. "Ale i tak, už prosím žádné další milostné scény," požádá přeci jen hollyhock goda.

"Však teď už ti zbývá jen doručit pozvánku drakovi, ne? To nezní jako milostný příběh," odpoví Hugo.

"No, je to přeci dračice," rozchechtá se Zuzka, "a pokud má Jarik zapadnout k nám do rodiny, mohl by se přiženit."

Jirka obrátí oči v sloup a tak Hugo rychle zachraňuje situaci. "Tak si něco rozehraj sám... to v téhle hře klidně můžeš."

"Dobrá," přikývne Jirka.

Vyrazil jsem z lesa od té víly a po cestě došel až do Ustraše. Tam si vyhlídnu někoho místního a požádám ho, aby doručil pozvánku dračici místo mě.

Spoluhráčky namítnou, že moc živých vesničanů, ochotných vydat se na hrad, tam po bitvě mezi Troskami asi nezbylo, ale Hugo prohlásí, že to není zas tak velký problém. Jirka má právo takovou akci zahlásit a přinejhorším bude mít vysokou překážku. Jirka přikýve hlavou a dokonce přidá 4 body Vůle s odůvodněním, že už nechce být poslíčkem, nýbrž hrdinou.

Hugo pokýve hlavou, přeci jen někoho najdou, a protože zaplacení 4 bodů Vůle by mělo postavu nějak zasáhnout, podá Jirkovi malou kartičku, na které je napsáno Issue: Hero. Jirka si jí přečte a usměje se. "Můžu vyprávět, co se stane dál?" zeptá se.

"Prosím," odpoví mu Hugo.


Od severu do vesnice přichází dva pocestní. Jsou to trochu podivíni a zjevně jsou nesví - vidí pozůstatky bitevního pole a jsou velmi obezřetní a opatrní. Zjevně potřebují pomoc od hrdiny!

Po cestě od Ustraše opravdu přichází dvojice postav. Jeden z nich si nahlas zpívá píseň, ve které vzývá jakéhosi Ptáčka, aby mu svěřil polohu svého hnízda a druhý vypadá zachmuřeně. Když tě uvidí, zamíří přímo k tobě.

Rozpřáhnu ruce v přátelském gestu a s otázkou "Jsou to pocestní?" se k nim vydám. Rád bych věděl, kam jdou a jestli se nechystají na nějaké dobrodružství ....

Igore,

Olegovi a kněz potkali Jiraka. A ten chce být Hrdina a tak se k nim chce přidat na jejich cestě k trpaslíkům a nabídne jim své služby.

A i tady samozřejmě přešlo poledne.

Co udělají?

[Doragon Raida]

... Khazad Gunud, podzemí ....

"Jsem rád, že si zase rozumíme," řeknu drzému trpaslíkovi smířlivě a zapamatuju si jeho obličej. "Shrňme si tedy, co jsem po vás chtěl a kolem čeho furt děláte takové cavyky: Nebezpečí těžkooděnců pominulo, vrátíme se zpátky do vesnice. Tady to moc neuklízejte, podzemní útočiště se ještě může hodit. Horníci ať pokračují v zabezpečení ďoury, všichni ostatní ať pomáhají stěhovat a pak se vrátí ke své práci. Opilci budou ve vsi rýt záhony, to je probere. Zabezpečte Uzbatabundovu laboratoř, ať tam nikdo neleze. A už mi někdo konečně doneste ten salát."

Zlatý dobrý tábor s pár stany a wyvernami. Začínám chápat, co Nou-work Lejzu věčně dráždí.

Z úvah o těžkém a poněkud ukvapeném údělu vůdce hory mne vytrhne Jirak mladší, který udýchaný doběhne do podzemí.

"Doragone, nahoře byl zase zahlédnutý ten Jájus a je tam taky Igor se Zmejem a trpaslíci chtějí bitku a vůbec bys tam měl asi zajít."
"Joba jeho," postesknu si. "Dobře, veď mě," pokynu příteli a vyrazíme směrem k vesnici.
"Ehm, proč máš úplně jiný hlas?" zeptá se Jirak obezřetně.
"Nadýchal jsem se dole DOBRA. Je v tom problém?"
"Ne, to vůbec. Zníš teď jako jeden bájný kouzelník, temný elf Morgan. Ale to je vedlejší. Každopádně se mi povedlo najít něco v těch černokněžníkových poznámkách. A je to, no, jak to říct, je to zajímavé. A možná se ti to nebude tak úplně líbit. Mně se to teda moc nelíbilo," poví Jirak se očima sklopenýma k zemi.
"Nepovídej, nelíbilo? Tak spusť," pobídnu ho.
"No, věc se má tak. Uzbatabund skutečně hledal ztělesnění čtyř živlů, to odpovídá tvojí vizi. A měl celkem jasnou představu kde je sehnat. Jako první chtěl svěcenou vodu od svatého Herberta a co - bingo! Přesně k té tě zavedla vize a už ji máme. Takže to si odškrtávám. Druhá věc je zajímavá, ale ještě celkem bez komplikací. Má to být nástroj ze země, vyrobený osadníky. Není tu k tomu nic konkrétního, tak to ještě zvaž, co by to tak asi mělo být. No a teď už to bude zavánět průserem: Jako element vzduchu chce křídla draka. Jo, fakt draka, o wyvernách se tu bohužel nic nepíše, i když zkusit by se to dalo. No a jediný drak, o kterém víme, je ta drakodýlice, kolem které se hemží zástupy smradlavých goblinů. Ta nám křídla teda asi jen tak nedá."
"Chápu," povím zamyšleně. "Tohle bude asi trochu náročnější. No a co ten oheň? Něco o Žárumanovi nebo DOBRU?"
"No, ne no."
"Tak co teda? Z tebe to leze jak z chlupatý deky."
"Chce srdce dobrodruha, Doragone," poví mi Jirak upřímně a v očích mu vidím strach. "A neříká tu nic o tom, že by ten dobrodruh měl nějak fungovat bez srdce. Takže to bude vyžadovat dost zásadní oběť."
"To máš pravdu. Darovat srdce, to dokáže zkazit odpoledne," usměju se na něj. "Jen se neboj, příteli. Dobrodruhů máme v kraji dost. Ty už jsi stejně domestifikovaný a pod pantoflem, tvoje srdce by nám k ničemu nebylo."

S Jirakem se na sebe nervózně usmějeme a vylezeme na povrch. Vzpomenu si na Fanku a její svérázně živé pomocníky. Je dobré mít nějaký záložní plán.

Počkám na Igorovu akci u Kutululů.

[Igor Bohatýr]

...ves pod Khazad Gunud...

Kutululů tah
2=1+1 ->Je pro mě medium gang

„Teda, máte ale pěkný, pěknou… jak se to vlastně jmenuje?“
„To nikdo neví, nikdo moc nedává vyslovení zvuků, co se z toho linou.“
„Aha. A teda tohle žije na severu?“
„Patrně.“
„A vy to ovládáte pomocí písniček?“
„V podstatě.“
„Takže jo.“ Do čeho jsem se to zase pustil? „Jeden můj… …známý mě posílá.“
„A co s tím chcete dělat?“
„Hned uvidíš.“ Popoháním Zmeje směrem k… té věci. Zastavuju se. Otevírám pusu…

…a začínám zpívat Jájovu písničku, dá-li se to tak nazvat.

...Bradavičíkov...

Odolání Vladovi
9=3+4+2 (cool)

Tedy o mě ví Vlad všechno.

Útok byl náhlý. Vůbec ho nečekala, takže patrně splnil svůj účel. A jemu se povedlo dostat se jí do hlavy.

[Císař Evilón]

.... Bradavičákov ....

Zatímco slunce na obloze se přehouplo přes poledne, na tváři Vlada Moarteho se rozzářil škodolibý úsměv. "Běž, poslyně. Tebe je pro stavbu škoda. A zase mi někdy přines pozdravy."

Zubina je volná a může pokračovat dál, kam chce.

Vlado se hluboce zamyslel nad zjištěnými informacemi a se zrakem nepřítomně upřeným k vrcholkům hory nad Khazad Gunud usilovně přemýšlel, zatímco za jeho zády skřeti pokračovali ve stavbě hradu.

Tharagavverug,
Vlado je teď v jižní části tábora, zatímco velký gang skřetů maká na stavbě.

Nejlepší cesta do tábora je přiblížit se od severu - přesně tou cestou, kterou se vydali Doragonovi skřeti. Musí se to ale povést nenápadně.

Na svahu na jih od Bradavičákova se ozvalo praskání a úpění natahované tětivy a tiché odříkávání výpočtů.


Tharagavverug,
Paladin monolapis natahuje klackomet k preventivnímu výstřelu. Jestli vystřelí, tak vás prozradí.

Co udělají goblini? Pomohou Doragonovým skřetům a zastaví monolapise? Nebo to navléknou jinak?

[Tettigona]

... v Březovém hájku ...

Dívá se do mých očí a já do jeho. Vidím, jak se v nich mísí touha a hněv. Vidím, jak si mě prohlíží a vzpomíná ...

Tettigona:2D6+1 → 4(1 +2 + 1) # Reputation
* Chtěla jsem, aby si vzpomněl na alespoň něco dobrého, ale s ohledem na to, že MC už v předchozí scéně i bez hodu nasměroval, na co si vzpomíná, tak si dovolím si tenhle MISS odehrát sama a říct, že v již navržených vzpomínkách se utvrdí ...

... a v jeho očích je vidět, jak se na povrch derou stále bolestivější a palčivější vzpomínky na to, co jsem jeho druhu kdysi udělala.

Hlupáci! Kdyby si na své přitroublé páření nevybrali můj Les! Kdyby svým samičkám nervali lesní kvítí i s kořeny! Kdyby ve svém námluvním tanci nedupali po houbách a borůvkách! Kdyby svými milostnými rejdy neproměnili trávu a mech v rozválené bláto! Kdyby svým hekáním a výskáním neplašili ptáky, zajíce a srny! Nebo kdyby to všechno dělali, ale někde jinde, než v Lese! Mohli ještě všichni spokojeně žít a svými heboučkými tlapami laskat svá roztomilá mláďata.

A já mám teď snad platit za to, že jsem kdysi potrestala jejich vlastní chybu? Tak to tedy rozhodně ne.

Vrhnu se dopředu, přímo skrze jeho napřažené tlapy a svým polohmotným tělem se pokusím prolnout skrze jeho hrudník a tím se osvobodit. Tuším, že mu to ublíží, ale je mi to jedno .....

Tettigona:2D6-1 → 2(2 +1 - 1) # Force your way free
* Po přesunu těl jsem zcela jistě nahá => 2-ARMOR
* Prolnutí jeho těla (útok bezebraně) => 1-HARM

Až milý MC určí Játyho staty, může rovnou získaný HARM přičíst i k Tettigona:2D6 → 8(4 +4)#Safra

... a jak se moje ruce dotknou jeho těla před očima mi probleskne, že ...

Tettigona:2D6+2 → 10(6 +2 + 2) # Vision of death

... ať se stane, co se stane, Játy v tomto boji nezemře.

[Tharagavverug]

... náves v Blatné ...
Dračice už dále neotálí, máchne několikrát mohutně křídly a za jejich skřípotu se vznese. Zakrouží nad Blatnou, když v tom její zrak upoutá něco, co ji přiměje ještě se nevracet na Trosky.

Kousek od Blatné se pase vyžilá kráva, zřejmě jediná v Blatné. Trčí jí žebra a marně se snaží najít první neduživé a nevýživné výhonky houževnaté bahenní trávy. Tharagavverug se ke krávě snese, aby ji ukořistila. Ghtrfklthl zalezlý mezi šupinami na zádech se drží s veškerou svou důmyslností, které není mnoho, ale o to je malá, bezocasá ještěrka neústupnější.

Go aggro, Tharaskal:2D6+3 → 11(4 +4 + 3)#hard
Pokud se někdo pokusí zastavit Tharagavverug při krádeži krávy, hrozí mu glancing hit 2+1 harm (ap).

[Osadníci]

.... Jájus Gulius ukrytý nedaleko Khazad Gunud ...

Když hlupák bezhlavec začíná zpívat, mnu si ruce. Určitě pro mě tu stvůru ovládne. Mohutná bytost se začne ošívat - a zdá se, že něco není v pořádku. Nevypadá to, že by chtěla poslouchat, spíš jako by se chtěla utrhnout ze řetězu.

Igore, máš +1EXP.

Doragone, Kuthululůla neúplná píseň dostala do jakéhosi polospánku, ve kterém je nevrlý, rozmrzelý a možná i trochu náměsíčný. Chceš-li ho nějak uklidnit, musí:
* Igor přestat zpívat
* A ty musíš udělat něco pro to, aby se zklidnil.
Co uděláš?