[HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

O čem to celé bude?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Záporáci nebudou klasické postapo. Záporaci jsou bytosti, tvorové, monstra, temní pánové a ukrutné dámy, kteří žijí svoje životy v dávno opuštěné krajině na samotném okraji civilizace.
Odpovědět
Uživatelský avatar
PánDobra
Příspěvky: 188
Registrován: 27. 12. 2017, 15:13

[HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od PánDobra » 17. 1. 2018, 14:59

Hříchy minulosti
6. prvence léta jóba 765

Podzim pomalu skončil a zima si dávala na čas. Blátivé teplo vystřídal holomráz a vločky sněhu by člověk nepotkal až do svátků narození joba a ještě pár dnů poté. Předevčírem ale jako by job roztrhl nad krajem peřinu a již dva dny nepřetržitě sněžilo. Cesty zapadaly, domy zmizely pod bílými duchnami, polohu zamrzlých potoků prozrazovaly jen řady stromů, které je lemují a voda si jen tu a tam prohlodala cestu nad sníh. Závěje proměnily tvář krajiny.

Obrázek

V posledních dvou měsících se kraj doslova zaplnil osadníky, kteří ve vyhlédnutých místech narychlo káceli stromy či opravovali opuštěná obydlí, lovili v lesích, odnášeli klestí, kovali nástroje a vůbec se všelijak připravovali na svou první zimu. Mnoho z nich sem přišlo, protože byli na útěku před minulostí a i když věděli, že budou mít jen minimum času, než zima přijde, domnívají se, že strasti, které je v kraji čekají, jsou ničím proti tomu, co si již museli prožít. Dlouhý čas bez sněhu mnohým z nich zachránil život a viděli v tom vůli Jobovu či smířlivé znamení od místních bůžků, že se jim většinou podařilo před prvním sněhopadem mít alespoň provizorní střechu nad hlavou, teplo a trochu zásob, aby vydrželi do jara.

Obrázek

Naopak většina hrdinů, jindy se toulajících krajem, se stáhla k teplému krbu Chrabrého reka a u plápolajícího krbu si vyprávějí historky z předcházejícího roku. Jen ty nejodvážnější, nejlepší, nejudatnější a zároveň nejromantičtější hrdinky, přitahované kouzlem bílého sněhu, dlouhých černých nocí, prastarých záhad a těžké minulosti se odhodlávají vyrazit do kraje za dobrodružstvím, aby zasvětily jednoho nezkušeného mladého muže do tajů dobrodružného života.

Obrázek

Mezi hrdiny se také diskutuje o skupince paladinů, která přišla do kraje vyšetřit a možná i potrestat zlo, které se prý v kraji usadilo a páchá nejeden hřích. Dobrodruzi remcají, neboť tato skupina rytířů z přesvědčení je odhodlaná mýtit zlo jen kvůli samotnému Jobovi. Neláká je ani bohatství, ani sláva, dokonce ani nebezpečí samotné. Jsou to prý fanatičtí zabijáci, kteří neváhají pozvednout ruku i proti člověku, vyjeví-li jim Job, že tento není hoden života.

Obrázek

A nikdo z dobrodruhů ani osadníků netuší, že od severu nad těžkými mračny přilétá do kraje velké nebezpečí v podobě draka, který již jednou, před mnoha tisíciletími zemřel, ale temný císař Evilón jej nechal znovu oživit a vyslal do kraje, aby potrestal drzost, která jej připravila o zkušené skřetí bojovníky ze skřetího oddílu.

Obrázek

A v tomto čase, v raních hodinách, když těch několik zesláblých paprsků slunce, které dokáží projít skrze šedavá mračna osvětlí zasněžený kraj, začíná druhá kapitola příběhu několika bytostí kraj obývajících.
Pán Dobra
MC pro AW PbP Záporáci

Uživatelský avatar
Císař Evilón
Příspěvky: 165
Registrován: 27. 12. 2017, 15:17

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Císař Evilón » 19. 1. 2018, 10:42

.... nedaleko věže Strážné ...

Zubina stála v řídkém porostu nedaleko věže Strážné a napínala svůj zrak i sluch k dění u věže. Sbírala v sobě odhodlání k věži vykročit, zároveň se ale bála, co ji tam čeká.

Před dvěma měsíci přijel do její vesnice bezhlavý jezdec a odvedl všechny lidi, prý kvůli nájezdu skřetů. Sledovala ho tehdy lesem, aby se přesvědčila, že nelhal a ukázalo se že má pravdu. Nedokázala s ním sice držet krok, ale na vlastní oči viděla skřetí stopy na jih a o den později i na sever.

Bohužel, lidé, kteří jezdci uvěřili, se skřetům stejně nevyhnuli. Zatímco se Igor, jak se pán věže nazývá, naháněl po kraji s jednou skupinou těch skrčků, na její sousedy se z nebes sesypali skřeti jiní. Vesnice přišla o zásoby jídla, kožešin i cenností.

Když se většina z nich vrátila do vesnice, naivně se tenkrát pokusila jim pomoci a přinesla jim kůže, sádlo a sušené maso ze své skrýše v lese. "Jsi jedna z nich," křičeli na ní. "Stejně jsou to naše věci, to jen ty jsi je ukradla, zatímco jsme byli pryč a teď doufáš, že tě vezmeme na milost," bodaly jejich slova u srdce.

Ještě několik dnů vydržela kousavé poznámky ve své chýši, ale když na ní vesničané začali svádět i útoky ghoulů, které začali zužovat kraj, sbalila si svůj raneček, loveckou výbavu a zásoby na zimu, všechno naložila na záda a odešla do kopců. Na úpatí hor si postavila malou chýši, kde hodlala přečkat zimu.

Množství sněhu, které napadlo za poslední dva dny ji vyvedlo z tohoto omylu. Sama v horách nepřežije. A do vesnice se vrátit nemůže. Proto teď z bezpečné vzdálenosti sledovala dění u věže. Několik vesničanů se totiž navzdory hrůze z bezhlavého pána odmítlo do Blatna vrátit a namísto toho se smísili s vyvrheli, kteří se do okolí věže stahují. Možná zapadne mezi ně?

Zubina konečné našla dost odvahy, zhluboka se nadechla a vykročila hlubokým sněhem ven z lesa. Aby se o pár kroků dál zastavila, s ústy otevřenými napůl hrůzou, napůl úžasem.

Z těžkých šedých mraků náhle vylétl a nad věž zklesal obrovský kostěný drak. Přilétl od severozápadu, z míst, kam Zubina nejezdí lovit, neb je to území skřetího kmene. Jednou zakroužil kolem, aby si pořádně obhlédl situaci kolem věže. Lidé začali křičet, v panice pobíhat, někteří se běželi ukrýt do stáje, další za kůlnu či pod schodiště věže.

Drak dokončil oblet, stočil se k věži a zatnul do její střechy své pařáty, aby přistál. Ozvalo se praskání trámů a rachot drolícícho se kamení, jak obrovská váha poničila nejvyšší patro věže. Tvor složil svá kostěná křídla a zatímco se oblak zvířeného prachu a sutin pomalu usazoval a přebarvoval bělostný sníh na špinavě šedou, zvedl hlavu a otevřel ústa.

Zubina neslyšela žádný řev, jen viděla jak se vzduch před tlamou zatetelil, přesto ji její vlastní mysl v hlavě vytvořila představu, jak asi takový dračí řev zní a dokonce zjistila, že mu rozumí. "Smrtelní červi, přiveďte mi toho, jež jezdí krajem bez hlavy!" rezonovalo jejím mozkem a i když věděla, že slova nejsou určená jí, ucítila silné nutkání ten hrozivě mámivý hlas poslechnout.

Celým svým rozumem se chtěla vrátit po stopách mezi stromky, ale nedokázala to. "Stejně nevíš, jak takové přání splnit," opakovala si stále dokola a jen díky tomu zastavila své nohy, ženoucí ji v před. Zcela se ale z moci drakomluvy vymanit nedokázala a tak jen zůstala stát uprostřed bílé pláně a fascinovaně sledovala, jak se vyvrhelové i její dřívější sousede pomalu zvedají ze svých skrýší a začínají po schodech stoupat ke vchodu do věže.

Igore, vesničané a vyvrhelové, co si pro tebe jdou, jsou SMALL GANG 2-HARM 0-ARMOR, co uděláš?
Doragone, tví skřeti si určitě draka všimli také, když přilétal přes hory, co uděláš?
Zvědi, špióni, vojáci, monstra a možná i armády císaře Evilóna, jehož říše zla nestrpí na svých hranicích nic dobrého.
Hrozba

Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Církev JOB » 19. 1. 2018, 12:29

... před několika dny, na jihu ....
Rozkaz rytířů řádu svědků Jobových píše: 2. prvence léta jóba 765

Rozkaz Velmistra řádu svědků Jobových

Na základě událostí, které se odehrály ve vesnici jménem Hvozdíkov v průběhu jedenáctence roku minulého rozkazuji, aby paladin Matyáš ke dni 4. prvence shromáždil svou družinu v klášteře svatého Herberta a odtamtud se neprodleně vydali do tak řečeného pohraničního kraje, ku obci Hvozdíkov. Zároveň jsou tímto pověřeni k vyšetření událostí spojených s masakrem Mnichů stavitelů a vymícením pověr o údajném zjevením drakoještěra v tomto kraji. Existence takovýchto tvorů nebyla prokázána a je spojována zejména s hlášeným návratem kacířských praktik mezi obyvatelstvo. Paladin Matyáš a jeho rytíři jsou dále zmocněni zjednat nápravu ve věcech odklonu od víry v Jediného Opravdového Boha JOBa a zároveň se stali vykonavateli jobovi moci nad usvědčenými heretiky. Zároveň je jim však tímto zapovězeno v kraji po drakoještěrovi pátrat, zejména pak prolézat gobliny zamořená podzemí v okolí vesnice v honbě za tímto přeludem.

Krucius Emanciálius Ferolaptikus IV.
velmistr
... před pár dny, v klášteře sv. Herberta ....
Účetní kniha kláštera Sv. Herberta píše: 4. prvence léta jóba 763

Snídaní vydáno 19.
Obědů vydáno 7.
Večeří vydáno 19.

Drobná poznámka, napsaná rukou: Já jim říkal, že moc sněží a cesty budou neprůchodné.

Zapsal
Fridolín Buřfecht, písař
Podepsal a zapečetil
Antoan Likva, otec představený

...

5. prvence léta jóba 763

Snídaní vydáno 19.
Obědů vydáno 7.
Večeří vydáno 7.
Neodebraných večeří uskladněno 12.

Drobná poznámka, napsaná rukou: Pořád chumelí. Oni se v noci vrátí a pak ty večeře jako když najdou.

Zapsal
Fridolín Buřfecht, písař
Podepsal a zapečetil
Antoan Likva, otec představený

...

6. prvence léta jóba

Snídaní vydáno 1. Neodebraných večeří uskladněno 6.
Obědů vydáno 1. Neodebraných večeří uskladněno 0.
Večeří vydáno 0.

Drobná poznámka, napsaná rukou: Nevrátili se. Nejspíš někde zmrzli.

Zapsal
Fridolín Buřfecht, písař
Podepsal a zapečetil
Antoan Likva, otec představený
... u říčky, nedaleko Hvozdíkova ....
zápis cesty družiny paladina Matyáše, vedený písařem Krockem píše: 5.1.
- Hodina osmá, klášter sv. Herberta opuštěn. Schůdnost cesty 3/5, 30cl čerstvého sněhu, dohlednost 2 míle, chumelí, orientace nízká.
- Hodina desátá, velitel Matyáš kontroluje se skautem Tondem mapy kvůli odbočce k hostinci
- Hodina jedenáctá, obdočka k hostinici stále nikde. Schůdnost cesty 2/5, 1sh čerstvého sněhu, dohlednost 1/2míle, hustě chumelí, orientace žádná.
- Hodina první, velitel Matýš spouští protokol pro ztrátu orientace. Stavíme rojnici
- Hodina třetí, narážíme na potok. Schůdnost cesty v korytu potoka 3/5, půl sh. čerstvéhu sněhu na ledových plochách. Pokrytí řeky není souvislé. Dohlednost 1 míle, chumelí, orientace částečně , ale nízká
- Hodina pátá, setmělo se. Postup korytem, orientace stále částečná, terén beze změny.
- Hodina sedmá, soutok, orientace plně obnovena. Diskuse o tom, zda se vydat k nedalekému Chrabrému rekovi či zda pokračovat korytem druhého přítoku ke Hvozíkovi. Velitel Matyáš velí pokračovat.
- Hodina devátá, paladin Lidvor se uklouzl do nezamrzlé části potoka. Hrozí podchlazení. Stavíme tábor.

6.1.
- Hodina šestá, klidná noc. Bouráme tábor, pokračujeme korytem řeky. Lidvor v pořádku. Schůdnost cesty 3/5, necelý sáh čerstvého sněhu na ledových plochách, pokrytí řeky není souvislé. Dohlednost 5 mil, bez srážek, plná orientace.
- Hodina osmá, Hvozdíkov na dohled. Zavřené brány a odmítnutí vstupu. Nulový respekt od místního obyvatelstva. Taktická porada.
- Hodina devátá, na poradě se objevuje místní. Nějaký Dughal. Prý to tu má vést, ale byl sesazen. Nabízí vpuštění do vesnice zadní brankou.
Tharagavverug, do dungu ti nevlezou. Ale ve Hvozdíkově oxidovat budou. Uděláš s tím něco?
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba

Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Osadníci » 19. 1. 2018, 13:41

... poblíž Vysoké ...

Probudí mne strašlivá zima. Zuby mi drkotají tak, že neslyším, co si principál s ostatními vypráví a nezvladatelný třes, který mi klepe rukou, mi nedovoluje pořádně se přikrýt ovčí houní.

Otevřu oči a pokusím se narovnat. V houni to zapraští, jak sníh, který roztál mým tělesným teplem a následně opět zmrzl v ledovou krustu, popraská. Místo plachty vozu, která nevydržela nápor větru spojený s vahou napadaného sněhu vidím nad sebou šedou raní oblohu pokrytou těžkými mraky.

Na malý moment si vzpomenu na teplo a překrásné stropy našeho zámku. Jenže téměř okamžitě mi do hřející vzpomínky vstoupí hlas mé matky: "Antoaneto, neodmlouvej! Pana markýze si vezmeš! Jsi prvorozená dcera, náš rod má dluhy a s jeho majetkem nás tenhle sňatek může zachránit. A nějaké babské povídačky o ztracených nebo zabitých holkách z vesnice mě nezajímají - ty nejsi holka z vesnice."

Mráz, který mi při té vzpomínce přejede po zádech je ještě horší, než skutečná zima, která se snaží své drápky zatnout hluboko pod kůži a připomene mi, proč jsem utekla z domova a dala se ke kejklířům.

Seskočím z vozu a se stále drkotajícími zuby se vydám blíž k principiálovi Vaškchovi, který se o něčem dohadaduje s krotitelem tygrů Morganem.

"Takhle tady zmrzneme. Ten trpaslík Pistornson zjevné kecal, vůbec nic nám tu nedomluvili. Nikdo o nás neví, nikdo nás tu nečeká a hlavně - nikdo nás tu nechce. Takovejch poznámek o ukradenejch slepících jsem neslyšel v jednom rozhovoru najednou ani nepamatuju."
"Jo," přikyvuje principálovi krotitel, "je to fakt zlo. A přitom jsme zatím slepici ukradli jen jednu. Chamraď jedna nevděčná.ů

Vmáčnu se mezi ně, vezmu je oba kolem ramen a přitisknu k sobě, aby mě zahřáli: "Tak co jsi vymyslel, Vaškchu."

"V tomhle sněhu nemůžeme jet nikam dál a vlastně ani nevíme kam by to šlo. Musíme někde přezimovat a teprve na jaře se vypravit na další štaci." Principál se podívá na západ, k obzoru, kde se proti šedé obloze tyčí silueta vysoké věže. "Když Pistornson kecal o tom, že je tahle vesnice vhodná k osídlení a že se tu na nás těší, třeba kecal i v tom, když popisoval tu pevnost jako neobyvatelnou ruinu. Vždyť toho nepotřebujeme moc - pár stojících zdí a nad nimi postavit střechu, aby nám nefoukalo dovnitř a nepadal sníh za krk. To bysme tam najít mohli," vysvětlí nám svůj plán. Pak se na moment zamyslí a dodá: "A mám pocit, že včera večer, když na malý moment přestalo sněžit a viditelnost se zlepšila, se mi zdálo, že v horních patrech té věže se dokonce svítí. Třeba už tam někdo skrýš na zimu našel a bude mít pro nás teplou polévku."

Morgan se netváří tak nadšeně, ale zeptá se: "Mám tedy spravit ostaní?" Principální kývne. "A ty taky, Antonko," mrkne na mě. "Dostat vozy skrz ten hustý sníh až k pevnosti bude práce na celý den." Otočím se a rozběhnu se po táboře, sdělit tu radostnou novinu.

Fanko, chystá se k tobě návštěva trvalejšího charakteru. Přímo do tvé věže ti lézt asi nechce, ale v dolních patrech pevnosti se rozhodně bude chtít usadit. Ale potrvá jim to určitě přinejmenším do večera, než se tam dostanou. Co uděláš?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba

Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Dobrodruzi » 19. 1. 2018, 14:36

...v hostinci u Chrabrého reka ...


"Ahoj, tady to je Jirka," představí Lucka Jirku kamarádům, "a tohle je Mařka a Zuzana, moje spoluhráčky, a taky Viktor, který nám bude dělat Vypravěče."

"Vypravěče?" zeptá se Jirka.

"Jo, to je jako Pán jeskyně, jen není .... no, prostě je to skoro jako Pán jeskyně," zasměje se Lucka. "A předběžně jsem se domluvila, že budeme hrát něco podobného, jak jsme hráli minule. A donesla jsem i mapu toho kraje. Abys viděl rozdíl mezi dračákem a fejtem."

"Ehm, jo, tak jo. Takže začínáme zase u Chrabrého reka a přijde osoba v kápi?" položí opět dotaz Jirka.

"No, ne úplně ..." zastaví ho Viktor. "Už vím, co chcete hrát za postavy, ale ještě bych o tom kraji potřeboval něco vědět. Tak mi povězte, co v něm vlastně hrozí."

"My ti to máme povědět?" zvedne obočí Jirka, ale to už mu skáče do řeči Zuzana:

"Já si myslím, že by tam měl být nějaký upír, který se kraj snaží ovládnout. Stal se upírem ještě mladý, je pohledný a trochu dekadentní. Má uhrančivý pohled a když se setká s nějakou dívkou..."

"Počkej," zastaví ji Viktor. "Nemusíme zatím vymyslet celý ten svět. Stačí nám nějak pojmenovat alespoň dvě hrozby a vložit je do hry jako její aspekty. Takže dobrá. Jedna bude Dekadentní upír, souhlasí všichni?" Všichni zakývají hlavami.

"A druhá hrozba?"

"Chtěla bych, aby ta hra byla o tajemné minulosti. Aby se v ní objevilo něco, co všechny naše postavy i překážky, které potkáme, nějak spojuje. Hlubokým a temným způsobem," zasní se Mařka. "Tedy Tajemné dědictví?" navrhne vypravěč název apektu. "To je perfektní," roztleská se Zuzana a poskakuje na židli. "Už se těším, jak se s ním Sue bude vyrovnávat."

"Dobrá, ještě ten svět trochu prohloubíme, řekněte mi, co víte o některých lokacích. Co třeba tahle vesnice. Na mapě je napsáno, že se jmenuje Ustraš."

"Ta patří tomu upírovi, a on bude sídlit vedle na hradě."

"Aha, tak té budeme určitě hrát. Zkusme vymyslet také pár aspektů."

"Podle mě se upír o obyčejné vesničany moc nestará. Takže to bude Zanedbaná vesnice."
"Jojo, a lidé o sebe také příliš nedbají. Nestarají se o svou hygienu a měli tam epidemii nějaké strašné choroby, kterou jim přinesly krysy."
"A co to má společného s upírem? To není moc tématické."
"Aha .. tak ta nemoc je proměnila ve ghůly."


Pietro, DISEASE tvé osady se zhoršila.


"A čím se ti ghůlové živí?"
"Mrtvými."
"A tam je nějaký velký hřbitov?"
"Ne."
"A kde se tam ty mrtvoly vzaly?"
"No, přece lidi, co umřeli na tu nemoc."
"Tak jsou mrtví, nebo proměnění v ghůly?"
"Já nevím. Tak jsou to Hladoví ghůlové."


Pietro, HUBGER tvé osady se vrátil.


"A vydávají se na loupeživé výpravy do širokého okolí, kde trhají na kusy nebohé vesničany a vesničanky."
"I vesničanky? To jim ten upír dovolí? Já myslel, že je dekadentní, ten by asi chtěl vesničanky spíš do své soukromé ložnice, ne?"
"Nebo alespoň soukromé mučírny," vzdychne zasněně Zuzana, "jako Christián."
"No, ale i tak. Neovládají náhodou upíři nemrtvé? To by jim asi nedovolil, ne?"
"Máš pravdu. Ale třeba je ten hlad tak silný, že když ho neukojí, tak jim rozerve útroby a oni budou po zbytek věčnosti trpět nesnesitelnými mukami."



Pietro, FAMINE tvé osady se vrátil.


"Ano. A ta bolest přehluší i hlas jejich pána. Díky tomu jsou Jak utržení ze řetězu."


Pietro, tvá osada je ještě víc SAVAGE než dřív.


"Počkejte, počkejte. Už máme těch aspektů dost, šetřte si fantazii také na hru, vy jste jak utržení ze řetězu," zkouší ostatní hráče zklidnit Vojta. "Tímhle tempem za chvíli budeme v té vesnici mít i čerta v maringotce tažené dvěma voly. Povězte mi ještě něco o tom, kdy vlastně hrajeme. Dáme si takové kolečko ... jaké je vlastně roční období?"

"Zima."
"Část dne?"
"Ráno."
"Počasí?"
"Doteď hustě chumelilo, cesty jsou zapadané, všude leží metr.... ehm.. sáh sněhu."
"To už si zaslouží aspekt Sněhová kalamita. To se asi vesničané z Ustraše nedostanou do práce, co?"
"Jsou to ghůlové, ti nepracují. I kdyby měl upír na hradě třeba manufakturu na voňavky, tak pochybuju, že by tam ghůly přinutil makat."


Pietro, tvá osada opět IDLE.


"Tak to máme Ustraš. Ještě vás napadá nějaké místo, které do hry připravíme?"
"A nezačneme už raději hrát?" zeptá se nedočkavě Jirka.

"Ale jo. A tys teda chtěl, aby se v hostinci objevil tajemný muž v kápi?"
"Ne."
"Tak proč se s něj ptal?"
"Tak nezačínají všechna dobrodružství?"


Pietro, Solferne,

v Ustraši a okolí řádí divocí, hladoví a neposlušní ghůlové, kteří vznikli proměnou z vesničanů a plundrují kraj takovým způsobem, že ani upír, ani čert z toho nemají užitek. Navíc se k vám chystá na návštěvu skupina neohrožených a neohrozitelných dobrodruhů včele s Mary a Sue.

Co děláte?
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba

Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Osadníci » 19. 1. 2018, 16:35

... v magickém lese...
Navzdory třeskuté zimě se rozpřáhnu, abych posledním úderem porazil mocnou sekvoj. Ta padne, jakože se Idleson jmenuju!

Sekvoj se s mocným zapraskáním opravdu zřítí k zemi.

Nikdy jsem nechtěl být holičem. Nenávidím stříhání vlasů. Vždycky dostanu nekontrolovatelný třes, když vidím vlasy. Tady mezi plešatými dědky a mými přáteli v dřevorubeckých čepicích jsem šťastný.
Už když jsem byl malý, jsem nenáviděl pohled na stříhané vlasy. Matka mi řekla, že jsem hlupák. Řekla, že jediná léčba je stát se holičem. Tak jsem strávil pět strašlivých let na dvoře krále Dobroslava. Dokážete si představit, jaké je to stříhat pořád dokola jednu hlavu pět let? Nikdy jsem nechtěl být holičem... já... já chtěl být... DŘEVORUBCEM!

"Poskakovat od stromu ke stromu,
když plují silnými řekami Pohraničí!
Modřín, borovice, sekvoj
S mou milou po mém boku
Zpívat, zpívat, zpívat..."

"Já sem dřevorubec a jsem OK
Spím celou noc a dělám celý den."

Ani nevím, kdy jsem začal mluvit nahlas a kdy se ostatní přidali ostatní se svým:

"On je dřevorubec a je OK
Spí celou noc a dělá celý den."

... později v hlubinách lesa ...
Nechápu, proč mě ostatní ztloukli a nepustili mezi sebe na večeři. Jsem přece dřevorubec jako oni!

Vztekle jsem kopl do nějaké proutěné nádoby plné jakýchsi kořínků. Pár jsem vzal do huby, ale okamžitě je vyplivl. Není divu, že jsou dědci takové vyžle! A přísahám, jakože se Erik Idleson jmenuju, že vyrazím zuby prvnímu, kterého se zuby uvidím, za to, že jim moje oblíbená houbová kaše chutná jako "bažina v plamenech"!

Abych se uklidnil, vzal jsem svou příruční sekyrku - je malá a praktická - klopýtal bílou pustinou a sekal do každého stromu, kolem kterého jsem prošel. Najednou jsem ale s sebou sekl já, a to do sněhu. Nejdříve mě napadlo, že jsem zakopl kvůli svým botám, ale když se otočím - hrůza! Za nohu mě drží nějaký kořen, obtáčí mě a přitahuje k sobě! Ať sekám, jak sekám, kořen nejde přeseknout! "Pusť mě stromečku, aspoň na chvíli, skočím si pro PANTOK!" Ani prosby, ani výhružky nezabírají, tak začnu volat o pomoc.

Když se ale ohlédnu a vidím, jak daleko jsem, zmocní se mě panika. Ten strom mě sežere dřív, než ostatní přiběhnou! Jestli mě vůbec uslyší! Poslední volnou rukou vylovím z vaku jeden z Thorinových doutníků, kterými ničíme pařezy, vrazím ji do nějakého vykotlaného hnízda a zapálím.

Pak si volnou rukou zacpu ucho.

Tettigono, vidíš, jak byl jeden z trpasličích dřevorubců, Erik Idleson, lapen rozhněvaným stromem. Trpaslík se snaží strom vyhodit do vzduchu Thorinovým doutníkem, o kterém trpaslíci prohlásili, že je nehodlají použít a že je vlastně vůbec nemají (granát, on je částečně krytý stromem, hrozí mu jenom 2 harm). Les je na osadníky už tak rozlobený a je jenom otázkou času a sebemenší provokace, kdy se začne mstít i elfům. Nebo tobě. (máš want: reprisals)
Co děláš?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba

Uživatelský avatar
Tharagavverug
Příspěvky: 269
Registrován: 22. 12. 2017, 16:10

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Tharagavverug » 19. 1. 2018, 16:52

... na samotném vrcholu Khazad Gunud ...
"Slez mi z hory, červe!" řve mocným hlasem černokněžník Uzbatabund, mává holí a musí jej být slyšet po celém kraji jako přicházející sněhovou bouři.
Tharagavverug se drží špičatého vrcholu hory a nedívá se dolů. Svá kožovitá křídla z pekla má pevně přitisknutá k tělu, třese se strachem a snad i zimou. Vydává rytmické "qvi, qvi, qvi," kterým mladí bazilišci volají maminku.

Uzbatabund na ni hledí svým pohledem plným blesků.
Síla mysli, Tharaskal:2D6+ → 5(3 +2 + 0)#weird

Tharagavverug případně počká na Rakšu, goblini do odvolání nehnutě sledují postup paladinů.
Její Obludná Nenasytnost, bazilišek Tharagavverug.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Osadníci » 19. 1. 2018, 17:20

.... Na strasti ...

Nevelký dům, ale opevněný. Přístup po úzké lávce, kolem je vykopaný okop. Střílny pokrývají všechny strany. Stavba ve slušném stavu, na to, že je opuštěná, ale prázdná. A přitom jsou kolem jen stopy divoké zvěře a barák smrdí jak kočičí pelech a je plný chlupů.

Pravda, hodně stop i chlupů patří nějaké divoké šelmě, nejspíš tygrovi. Ale tygr si asi nepostavil takováhle opevnění, že? "Prozkoumej to, Awegu, jsi náš nejlepší stopař," řekl mi Mofat. Jenže co tu mám vlastně zkoumat?

Kdybych nezahlédl opodál ve sněhu bosé dívčí stopy, tak bych nad tím mávnul rukou a pozval všechny dál. Proč tábořit na mraze, když si můžeme hezky zatopit v baráčku.

Ale s těmi dívčími stopami nechci riskovat, že vlezeme do baráku nějaké divožence, víle nebo čarodějnici. Vracím se k ostatním lovcům a říkám Mofatovi: "Smrdí to. A ne jen doslova. Raději bych se utábořil někde stranou a den dva počkal, než se tam nakvartýrujeme. Podle zprávy to tu sice mělo být prázdné, ale mě se to nelíbí a nerad bych paní domu rozlobil, než zjistím, co je zač."

"Paní domu?" podívá se na mě Mofat tázavě.

Rakša zatím neurčila, kolik dá za LIFESTYLE.
= Bude-li to 0, tak se lovci usídlí Na strasti a začnou pořádné prohledávat okolí a její skrýše.
= Bude-li to 1, tak se lovci usídlí opodál a začnou tu jen lovit
= Bude-li to 2, tak se zaleknou a potáhnou o dům dál
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba

Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Církev JOB » 19. 1. 2018, 17:39

.. v tak řečeném Čertově mlýně ...
Ruka Tomáše ze Spálenověže právě krasopisně píše: ... a hlavní cenou v tomto mimořádném karetním turnaji bude týdenní veřejné vyznávání slávy a prohlášení prv.. několik škrtanců, druhým nejdůležitějším člověkem v kraji, renta 1000 zlatých, a týden ve společnosti tří překrásných kurtizán, včetně hojnosti jídla, pití i služebnictva, které se postará, aby vítěz nemusel prstem hnouti. Tento turnaj se bude konat 6. prvence v odpoledních, večerních a nočních hodinách v prostorách Čertova mlýna, vstupné je 80 zlatých ....
Malý kousek papíru, pohozený na stole v Čertově mlýně píše: √ Pýcha
√ Závist
√ Lakomství
√ Smilstvo
√ Obžerství
√ Lenost
- Hněv ← na tomhle budu muset ještě zapracovat ...
Vzkaz od Tomáše ze Sálenověže Blekotovi a Mekotovi píše: Rozmnožte tenhle rukopis a rozneste po kraji každému bohatému, zhýralému nebo mocnému. Ale jen takoví, kteří mají opravdu potenciál, útoveň i prostředky k hřešení. Ne, že mi tu budou večer klepat u dveří nějací nuzní a divocí skřeti.
Doragone, nějak se ti také dostala do spárů jedna kopie té pozvánky. Přepadení takového turnaje je GIG, o který sis řekl.
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba

Uživatelský avatar
Rakša
Příspěvky: 91
Registrován: 22. 12. 2017, 22:56

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Rakša » 20. 1. 2018, 00:11

O pár týdnů dříve, v kopcích nad Khazad gunud

Vítr byl studený a vlezlý, oblaka slibovala sníh. Rakša se mračila nad vesnici pod sebou. Něco se změnilo. Z mnoha komínů se kouřilo, řada domků byla opravená, stromů v nejbližším okolí ubylo. Raději přece jen počká do setmění, než se vypraví dolů. Znovu si zalezla do výmolu, kam vítr tolik nedosáhl, a naposledy se začetla do knížky, o kterou Uzbatabund tolik stál. Byl to krásně vyvedený opis, však ji také stál pěknou hromádku kožešin.

Obvykle moc nečetla, ale nic neudělalo knížku tak zajímavou, jako vědomí, že o ni stojí někdo jiný. Jak že bylo to staré tygrodlačí přísloví? Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, koho jím?

Read a person: Raksa:2D6+1 → 9(4 +4 + 1)#sharp
Na co se to Uzbatabund asi chystá?


Po setmění se k dolu připlížila opatrně a zezadu, aby se vyhnula vsi. Hlava chrliče, vytesaná vedle zavřené brány, na ni překvapeně vykulila oči. Rakša na ni mrkla, pak jí silou otevřela tlamu a dovnitř zavolala: "Otvírej vrata, starouši, mám tu pro tebe překvapení!" Kamenná hlava se na ni dívala vyčítavě, ale netrvalo dlouho a brána se s vrzáním pootevřela.

...

"Jo, je to ta knížka. A nesápej se na ní, chvilku to ještě vydržíš."

Trpaslík se zamračil, ale nic neřekl.

"Ještě mi dlužíš nějaký službičky z minula, pamatuješ? Už víš, kdo stojí za vším tím rojením lidí, všema těma průzkumníkama a osadníkama a jinejma výpravama?"

Trpaslík obrátil oči v sloup a teatrálně si povzdechl, ale nic neřekl.

"Tak se hned neurážej, jen jsem se ujišťovala. A co koník, slouží?"

Trpaslík uznale pokýval hlavou, ale nic neřekl. Znovu se zadíval na knihu.

"No jasně že je tvoje, neboj. Budu za to chtít jen dvě úplný drobnosti. Seženeš mi šíp od těch tvejch novousedlíků tady, a prozradíš mi, kde bych našla škorpióny asi tááákhle veliký. Co? Domluveno?"

Čaroděj na ni chvíli zíral, pak si promnul čelo dlaní a rezignovaně kývnul hlavou. Neřekl nic.

"Stejně jsem udělala chybu, když jsem tě do toho krku bodla. Když mluvíš, je s tebou mnohem víc zábava. Ukaž. A to se hezky hojí, to už za chvíli budeš zase mluvit."

Černokněžníkova tvář ztuhla.

"No netvař se na mě tak. Já to nebyla, kdo tu dýku vytáhnul. Tak pojď, ať už to máme oba z krku. Ale nemysli si, že ti to budu dělat jednodušší!"

Rakša si klekla před trpaslíkem. Natáhl k ní ruce, na poslední chvíli ale zaváhal. Chytla ho za zápěstí, přitáhla si ho k sobě a jeho ruce si přitiskla ke spánkům. Zpříma se mu dívala do očí, a v její mysli se začala roztahovat slizká chapadla.

* Rakša si vybírá nespecifikovanou dohodu z minulého sezení.

* Rakša předává knížku, výměnou za to žádá o několik drobností.

* Síla mysli: Raksa:2D6-1 → 3(3 +1 - 1)#weird

Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Osadníci » 20. 1. 2018, 02:03

... před nějakým časem, v hoře Khazad gunud ....

Nesnáším, když sem posílají mne. To je pořád samé "Goldersone, dones čarodějovi pytel pylin," a "Goldersone, skoč se zeptat čaroděje, jestli si přeje ty dwemeritové tyče vykovat kulaté nebo čtvercové." Jenže pokaždé, když tam jsem, tak úplně cítím, jak mi leze do hlavy. Ten pohled! Ten hlas!

Dneska mě posílají zase. "Godlersone, dones čarodějovi kovaný šíp," prý. Tak jsem tady.

V černokněžníkově laboratoři je nakreslené nějaké schéma. Jsou tam poznámky a obrázky čtyř elementů. Také množství výpočtů, kterým nerozumím. A pak nakonec všude je opakovaně načmáraná mantra, kterou přečíst dokážu: "Oni přichází, nesou to co odnesli a je to klíč."

Je tu nějaká dívka nebo žena. Klečí před Uzatabundem a ty jeho odporné chapadlovité .... egh, málem se pozvracím. Přivřu oči a popojdu blíž. Šíp podávám nataženýma rukama. Černokněžník mi pokyne, abych ho položil na malý stolek, který sedí vedle. Už se otáčím, abych odešel a najednou cítím takové zapraskání, pak se načne ozývat bzučení. Otočím se, kolem hlavy té dívky to jen září, pak se ozve rána.

Než si uvědomím, že dívka letí na mne, odhozena nějakou podivnou silou. Z černokněžníkovi mysli proudí silný modrofialový paprsek a míří přímo na její hlavu. Nechápu jak je to možné, viděl jsem ji, jak je odhozena po zádech, přesto když přistává na mém těle, je otočená, ruce a nohy na zemi, jako kočka, která spadne z velké výšky.

Nejspíš to zaskočilo i samotného černokněžníka, protože jeho paprsek mířil na místo, kam měla její hlava dopadnout - a místo té dívky tedy zasáhl hlavu mou.

Mou myslí proletí spousta nepříjemných obrazů. Pustá planina, sálající teplem staré magické bitvy tak silně, že sníh, který se na ni snáší, se vypaří dřív, než dopadne. Silueta obrovského střepu či krystalu, tyčícího se kamsi do nebes, zaraženého do rudožluté barvy země. A před tímto střepem trojice obřích škorpionů, velkých jako dům.

Uzatabund pohne hlavou a fialová záře konečně zasáhne tu dívku. Obraz zmizí a já si uvědomím, že nepatřil mě. Ulevím si, vyškrábu se z pod ní a ustupuji ke dveřím. Vidím, jak ji psychická síla drží přikovanou a nehnutou. A s hrůzou si uvědomuji, že spojení není zcela přerušeno. Slyším, co jí Černokněžník svou myslí říká, jako by to říkal mě.

"JDI DO DOMU, KTERÉMU LIDÉ ŘÍKAJÍ KLÁŠTER. VEZMI TAM VODU, KTEROU POUŽÍVAJÍ K MYTÍ MALÝCH DĚTÍ, POLÉVAJÍ S NÍ RAKVE A MAŽOU JI NA SVÁ ČELA I HRUĎ. PŘINES MI VĚDRO TAKOVÉ VODY."

Raději nepřemýšlím o tom, k čemu by čarodějovi byla svěcená voda z kláštera Sv. Herberta a mizím urychleně pryč. Nemůžu se ale zbavit nutkání, že bych do kláštera měl dojít a vodu černokněžníkovi přinést sám.

Rakšo,
šíp jsi dostala, škorpioni žijí v pustině na sever od Strážné, u velkého magického střepu, který tam trčí ze země jako pozůstatek bitvy.
Uzatabund po tobě chce, abys mu donesla vědro vysvěcené vody z kláštera.
A co se týká jeho úmyslů - domnívá se, že hrozby, které přichází do kraje, s sebou mají přinést něco mocného, co kdysi z kraje odnesli. A chce to získat. Proto si tě (a později i jiné záporáky) posílá pro stopy, které ho na to navedou.
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba

Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Osadníci » 20. 1. 2018, 02:22

.... nyní, na úpatí hory Khazad gunud ....

Dneska je kouzelník po dlouhé dobře venku. Stojí na úpatí hory a cosi řve na tvora, který se uhnízdil na vrcholu. Oslovuje ho Červe, ale mě přijde, že je to spíš malý drak.

Když mě ostatní kováři posílají za Uzbatabundem do podzemí, tak se většinou vzpírám. Nemám rád ani jeho, ani úzké a zatuchlé štoly, které obývá. Ale dnes jsme na bílém sněhu a čerstvém vzduchu a tak všechno vypadá mnohem mírněji, jemněji a bezpečněji. Z nějakého důvodu tím pádem najdu odvahu a přijdu blíž.

O chvíli později zase vidím ten modrofialový záblesk, jak černokněžník vyslal k onomu tvorovi svůj telepatický příkaz. A pak se otočí ke mě a já si uvědomil, že jsem ve své zvědavosti přišel příliš blízko.

"Co čumíš, Goldersone. Potřebuju dračí křídla, ale tenhle červ si na draka jenom hraje. Podívej jak se bojí. Tak jsem mu dodal trochu motivace. Přikázal jsem mu, ať mi donese nějaká dračí křídla. Má magie je silná - jestli nesežene nějaká jiná, bude mi muset dát svoje, ha ha Ha Ha HA HA..."

S burácejícím smíchem, který se odráží ozvěnou i když nemá od čeho, se ode mě otáčí a dochází zpět do dolu. Já přemýšlím, proč mi to vlastně řekl. Že by mé časté návštěvy znamenaly, že jsme si blízcí? Otřesu se, jak mi po zádech přeběhne mráz ....

Tharagavverug,
černokněžník chce, aby ses s tím přestala párat, skočila, rozletěla se a donesla mu dračí křídla. Klidně kostěná. Nebo svoje, když se tedy považuješ za draka. Ale nějaká.
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba

Uživatelský avatar
pietrovonholzkladde
Příspěvky: 299
Registrován: 26. 12. 2017, 10:57

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od pietrovonholzkladde » 20. 1. 2018, 11:05

...před měsícem, možná dřív možná dýl...
Na hradě Trosky se konečně vše dalo do pořádku a hradní pán mohl sýpavě mluvit. První slova, co z něj smysluplně vypadla byla "dám dvě kopy grošů (2-BARTER/MOC) za hlavu ty holky co si říká Rakša, za živou kožoměnku nabízím 1 kopu. Volám vás slavní rekové, bohatí i nuzní vesničané..."

Upírky i vesničané prohledali široké okolí, ale Rakša se jim buď vyhnula či schovala. Na každém rozcestí okolo Ústraše vysí přibitá cedule říkající, že pán zdejší državy, vznešený kníže padlé noci, baron rudé krve, hrabě života a smrti Pietro von Holzkladde et von Trosky nabízí za hlavu osoby říkající si Rakša, jinak známá jako tygřice 2 kopy peněz...

...na hradě Trosky...
Pietro se v posteli protáhne. Opět ho probudil řev těch dvouch. Gormal a Grahamida se snaží dostat do stavu šílenství. "Jako promiň," zaječela Gormal, "Už zase leštíš Lestina ale nevidíš, co se děje. Prostě jsme ti to musela říct..."

"G..."

"Neříkej mi tak, to si nech pro tu svoji pidlozubku.... Prostě jsem ti jen přišla říct, že bys měl něco udělat...." Už mě zase poučuje. Že já tu její hajtru nenechal Grahamidu někde odkráglovat, byl by klid.

Odkopnu Lestina, který se sápe zase pod peřinu. Nějak mi poslední dobou lezou všichni na nervy. Někdy mám chuť si sbalit pár věrných a někam odejít. Celý tenhle kraj plný JOBa a těch přivandrovalců. Nedávno hlídka hlásila zase skupiny lidí. Jako proč sem lezou? Kdo se je prosil. Snad aspoň ve vesnici je vše ok, musím tam vyrazit, už můžu pořádně mluvit a ten jednoucháč mě osobně ujišťoval, že vše běží jak má a lidem se daří lépe. >Prý ať mi ho čert ukradne, jestli lžu...< no snad ho doktor neslyšel. Toho by nechtěl.

Venku napadlo sněhu, že je po pás muže. No to bude cesta zase trnitá. teda studená. Nechám zapřáhnout sáně a vyjedu. Když se blížím Ústraši nevypadá to moc tak jak mi líčil Lestin.
co se tu děje? pietro:2D6-1 → 8(6 +3 - 1)#shart - read a sitch
• What should I be on the lookout for?

PD?
Naposledy upravil(a) pietrovonholzkladde dne 20. 1. 2018, 19:23, celkem upraveno 1 x.
Cítím to v krvi, cítím to ve vzduchu, cítím to všude...Bažina, smrad, vesničani...konečně se blíží osvěžující válka, to bude krve dost.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Doragon Raida
Příspěvky: 267
Registrován: 23. 12. 2017, 18:42

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Doragon Raida » 20. 1. 2018, 16:55

... Fushaum Uruk ...

Znovu si přendám pečené maso z ruky do ruky a ještě jednou si ho prohlédnu. Je to pěkné sousto a vevnitř bude určitě ještě krvavé. Lovci, kteří mi ho přinesli a upekli, čekají, až se zakousnu. Myslí si, jakou nedostanou pochvalu. Já bych si ale radši dal salát. Nebo aspoň ředkvičku. Můj uslintaný pobočník do mě lehce rýpne: "Náčleníku, jestli nebudeš, já si dám..." Strčím drzouna do kouta a maso neochotně do pusy. Po hubě mi teče šťáva a krev a z oka málem slza. Zatraceně, proč ti blbci museli ulovit zrovna labuť?

Od jídla mě vytrhnou vracející se Jezdci. Nechám zbytek ptáka lovcům a vylezu ze stanu na mráz. Na nic nečekám a začnu se prohrabovat jejich kořistí. Zas žádné ovoce. Moji pozornost přitáhne utržená ruka, ze které vypadne kus zmuchlaného papíru. Vidím na něm nějaká čísla a podle počtu nul tuším, že jsou velká. Jinak mi ty klikyháky moc neříkají. S tímhle problémem si ale umím poradit.

Nechám kmen poprat se o kořist a vyrazím sněhem ke starým dolům. Tuhle zimu ho napadlo opravdu hodně. Pochybuju, že se v tom někdo bude hrabat až sem do hor. I já si celkem máknu, než se dostanu až do jeskyně. Kopnu do spících stráží. Sice tu máme teď jenom jednoho zajatce, ale i tak by se měli nějak chovat. Vezmu louč a vlezu k chlapíkovi, kterého si tu držíme už od podzimu. Doufal jsem, že se někdo ozve s odměnou za propuštění, ale zatím furt nic. Dlouhá doba v temnu mu vlezla na mozek. Ale číst snad ještě umí.

Zpátky se vracím zamyšlený. Hodně bohatých lidí na jednom místě je zajímavé. Ten mlýn snad bude to samé místo, kde jsem ještě jako pták ryl klackem do bláta. Jiný tu v kraji snad ani není. Jen to musím nějak vymyslet s tím Solfernem, mlýn je myslím jeho. A já mu blbec slíbil, že mu neublížím. Ale lovit se musí, zásoby od mnichů už dávno došly a dnešní úlovek taky není nic moc. A hlavně snad cestou splašíme nějaké žrádlo pro Bazmeku. Wyverní královna žere za tři Cypy a teď v zimě není žádná sranda toho tolik sehnat. Až se chvílemi bojím, že začne žrát své mladé. Blbé jen je, že vůbec netuším, kdy to má být. Budu muset vypsat odměnu pro toho, kdo z příštího lovu doveze lidský kalendář. No nic, když vylítneme hned, možná to ještě stihneme.

... blízko Čertova mlýna ...

Jezdce jsem nechal v nedalekém lesíku a pomalu se s pár lovci plížím k mlýnu. Zatím si nás nikdo nevšiml. Dával jsem taky bacha a vzal to pořádně obloukem přes hory. Hlavně té bábě uprostřed bažin jsem se fakt chtěl vyhnout. Tu znovu vidět fakt nepotřebuju. Před námi na kraji lesa si všimnu nějaké holky. Dám signál a schováme se v roští. Když dojde až k nám, vyběhneme na ni.

"Né, neubližujte mi, já vám nic neudělám! Jsem Maruška tady z Obilné! Macecha mě poslala pro jahody, jenom je nasbírám a uteču odsud! A nikomu nic nepovím! Na mou duši, na psí uši, na prsíčka, na Jobíčka! Prosím prosím, nechte mě jít!".

V zimě na jahody? Si myslí, že když jsem skřet, tak jsem úplně blbej? A beztak, kdyby tu nějaké jahody byly, sežeru si je sám. Chytnu holku pod krkem, že sotva dýchá, a zavrčím na ni: "Datum! Co je dneska za den? Sypej!"

O chvíli později má Bazmeka co žrát a já pokračuju podrostem na průzkum mlýna. Stihli jsme to těsně, ale stihli. Snad nebude dělat Solfernus ani nikdo jiný zbytečné problémy.

Read Půtův Mlýn: Doragon:2D6+1 → 8(6 +1 + 1)
- What should I be on the lookout for?
Per ardua ad vitaminum
Deník postavy

Uživatelský avatar
Solfernus
Příspěvky: 103
Registrován: 22. 12. 2017, 16:32
Bydliště: Trosky

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Solfernus » 21. 1. 2018, 11:51

... v Ustraši ...

"Ještě tam jsou? Tak co? Co??"
"Mlč! Nemůžu se soustředit..."
"..."
"Jo...vypadá to, že je klid. Je světlo, tak jsou zalezlí."
"Uf. Ale stejně tu závoru necháme tam kde je, že jo? Že jo?"
"To si piš. I kdyby šéf na koze jezdil, nevylezu, dokud nebude bezpečno!"

Tím, že se ti mí dva volové sami zabarikádovali v maringotce mi znemožnili návrat a já se tak musel před hladovými ghůly schovat ve staré sýpce. Ještě, že je prázdná. Tedy, kdyby nebyl prázdná, asi by nebyli hladoví a možná by to nebyli ani ghůlové, ale to už je jiný příběh. Tak jako tak jsem měl celou noc na to přemýšlet, jak z téhle šlamastyky vyváznout.

Nevím, co mě to vůbec popadlo, hledat příležitosti v Ustraši, vzhledem k tomu, co se o vesnici proslýchalo. Přijeli jsme během vánice
a už neodjeli - přes napadané závěje je s tou těžkou maringotkou skoro nemožné projet. A protoře do Ustraše nikdo nejezdí a nic nevozí, cesty už nesjízdné zůstaly. Ale čert to vem. Kde příležitost není, tam je potřeba si jí vytvořit.

Momentálně tedy potřebuji úplně specifickou příležitost - příležitost slézt ze sýpky, dostat se k maringotce a nenechat se u toho sežrat. S ghůly někdy domluva je a někdy není. Minulé noci nebyla. Ale to neřeší problém z dlouhodobého hlediska - musím tu šlamastyku celou nějak otočit a využít ve svůj prospěch, to by v tom byl čert, aby to nešlo!

Přimhouřím oči, přejíždím ztichlou vesnici zkoumavým pohledem a v hlavě už mi běží několik plánů...

READ A SITCH: Solfernus:2D6+1 → 7(2 +4 + 1)#SHARP
- Kdo tady má nad ghůly opravdu kontrolu? Mají nějakého alfu? (Who’s in control here?)
"Zázraky na počkání, nemožné do tří dnů! Stačí jediný podpis tady...a tady.
Ano, výhradně vlastní krví. To víte, byrokracie, to je peklo..."
Deník postavy

Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Záporáci“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host