[Hrstka: X-Wing] Základna

[Ecthelion]

Agent vypadal rozpačitě, když mu děkovala. Vypadalo to, že byl mnohem uvyklejší jednání ze stínů a za oponou… a nebyl zvyklý přijímat něčí díky. Nervózně se usmál:
„Je to moje práce, madam. Jen jsem dělal svou povinnost… a… doufám, že už jste v pořádku. Mrzí mě, že jsem se k vám nestihl dostat dřív, než vás ten zmetek zřídil… ale už vypadáte zase v pořádku… a vážně vám to sluší i v té kombinéze.“

Uvědomil si, že možná neřekl nejlépe to, co chtěl a z nějakého důvodu to vypadalo, že potřebuje důkladně zkontrolovat svoje boty, než se ohlédl ke dveřím, kde na Mei čekala její sestra. Rychle změnil téma:
„Máte pravdu, něco se stalo. Nebyli bychom ji byli přivedli, kdybychom nemuseli… a spálili tak za ní její starý život a všechny mosty… ale když jsem se dostal na Corellii, zbývalo vaší sestře možná několik hodin, než by byla zatčena. Přestala být pákou na vás a přežila svoji užitečnost pro imperiální rozvědku, takže ji chtěli využít ve veřejném procesu k zastrašení disentu. Čekal by na ni pracovní tábor nebo vězení. Povedlo se nám dostat ji odtamtud právě včas… váš otec je pro Impérium ještě důležitý a má vlivné přátele, kteří ho ochrání, takže vaši rodiče jsou zatím v bezpečí. O ně se nemusíte bát a my budeme situaci dál sledovat.“

Pak zasalutoval:
„Dávejte na sebe pozor, madam. Musím jít podat hlášení.“

[Ecthelion]

Kai ležel nahý na Ryiině posteli a hladil její modrou kůži, když odpočívali. Byla schoulená v jeho náručí a její hlava mu spočívala na prsou, zatímco její lekku mu obepínaly hruď. Kai miloval twi’lečku od prvního momentu, kdy ji spatřil na palubě transportéru v té pekelné díře, které říkali Wendig. Nyní, když pažemi objímal její nahé zpocené tělo, miloval ji ještě víc. Jeho srdce bušilo rychleji než by mělo jen v pouhé její přítomnosti, nyní měl pocit, že mu vyskočí z hrudi.

Hladil ji a přejel prsty vězeňský kód, který je proměnil z bytostí v pouhá čísla. Rya ho měla, stejně jako on, vytetovaný na hřbetě ruky. Theebo a většina ostatních přeživších z Wendigu si nechali kód odstranit ve snaze pohřbít vzpomínky na to strašlivé místo a noční můry, které tam byly bděním. Kai se rozhodl si ho nechat, aby mu pohled na něj připomínal, proč nemohou Impérium nechat uspět… věděl ale dobře, že i kdyby si kód nechal odstranit… nic by se nezměnilo. Nikdo z nich nemohl zapomenout. Nikdy. Věděl, že až do smrti se budou budit zpocení hrůzou a jejich sny budou zaplněny tím, co tam viděli.

Uvědomoval si, že Rya nesla pobyt ve Wendigu hůř než většina ostatních. Jako pěkná Twi’lečka to měla těžší než jiní. Kai měl obavy, že ve své hlavě vězení nikdy neopustila. Bál se, že ji stále svazoval strach a ponížení, kterého se nemohla zbavit, a který si jako své osobní vězení nosila kamkoli šla. Miloval ji, ale nebyl hlupák. Jejich milování bylo živočišně nutkavé, jako ponoření do vody, ze které se nechceš vynořit. Věděl, že se Rya snaží zapomenout na vše okolo alespoň na chvíli. Potřebovala ho a on tam pro ni byl. Přenesl svoje ruce na její lekku a začal je jemně hladit a masírovat. Jak už během noci zjistil, twi’lecké lekku byly silnými erotogenními zónami. Ryina reakce byla okamžitá, protáhla se jako kočka a Kai se brzy ztratil v jejím polibku…

[Asheara]

Mei původně chtěla zavtipkovat, že si ten pozdní příchod odskákal, když mu Numa vyčinila na marodce - ale po té poslední větě ztratila řeč. Nahrnula se jí krev to tváře a odvrátila pohled, mimovolně si pohrávajíc s pramenem jejích vlasů. A to si myslela, že hůř teď už opravdu vypadat nemůže!

V tu chvíli byla vděčná za změnu tématu, protože by se akorát ztrapnila. Tiše naslouchala tomu, co agent říkal o událostech na Corellii, doufajíc, že se alespoň barva její tváře vrátí do normálu. Sevřelo jí žaludek, když slyšela, že Su téměř skončila v pracovním táboře - a kvůli ní!

"Jistě, nebudu vás již déle zdržovat," stydlivě se usmála a mírně ustoupila, "Ještě jednou děkuji - pro vás je to možná práce, ale pro mě sestra. Bylo by to těžké pomyšlení že jsem způsobila... že skončila na místě, jakým byl Wendig," povzdechla si. "Normálně bych vás alespoň pozvala na kafe, to by bylo to nejmenší co bych mohla na oplátku udělat, ale... tady je to spíše za trest," pousmála se a založila si pramen vlasů za ucho.

[Ecthelion]

Agentovy rty se stáhly do slabého úsměvu:
„O kvalitách se nehádám, ale kafe chutná vždycky líp, když ho zaplatí někdo jiný…“

Byl to ten nejstarší vtip na základně, protože káva tu byla zadarmo. Chutnala bez výjimky odporně, ale bylo jí vždycky dost, byl v ní alespoň nějaký kofein a hlavně, nemuselo se za ni platit. To jim nicméně nezabránilo o tom neustále žertovat. Připomínalo jim to starý civilní život, který nechali za sebou, když se přidali k rebelům. Agent se ohlédl po frachťáku a pak se podíval na červenající se Mei a usmál se znovu:
„Nevím, kdy mě pošlou na další misi, ale dnes odpoledne mám volno… takže jestli platíte, mohli bychom si zničit chuťové buňky společně…“ Viditelně znervózněl, když to dořekl a uvědomil si, že mluví s nadřízenou důstojnicí, načež rychle dodal: „…pokud samozřejmě nemáte něco jiného na práci. Nerad bych vás zdržoval, madam.“

[Asheara]

"S radostí," usmála se, a momentálně z hlavy vypustila všechny ty věci, které opravdu měla na práci. Čert aby vzal všechno to papírování! Nečekala, že by se toho pozvání chytil - víceméně to jen tak plácla, ale... nyní si rozhodně nestěžovala na výsledek. A musela by být blbá, aby po tom všem upřednostnila papírování před kávou s pohledným agentem.

"Takže... odpoledne? V kolik se vám to hodí?", usmála se a prohrábla si pramen vlasů. Udělala si mentální poznámku, že by s těmi vlasy měla přestat, že se chová jako husa. Ale příliš pozdě. I když musela ještě napsat hlášení, byla zvědavá zejména na křížový výslech své sestry. Nuže, bude to muset nějak stihnout - a tentokrát opravdu nesmí zanedbat tu sprchu.

[Ecthelion]

Agent se zamračil na svůj datapad a radši ho vypnul, když zkontroloval počet nových zpráv. Zvedl oči k zase k Mei a usmál se v odpověď, když si upravovala vlasy: „Kolem páté u jídelny? Omlouvám se, vím, že na kávu je to pozdě... ale bohužel mám ještě nějaké povinnosti. Pokud by vám to nevadilo, můžeme si vyměnit historky... jen asi většinu času budete mluvit vy, protože o většině toho co děláme my, nesmím mluvit... ale to nevadí... bude to asi poprvé, co se budu na ten odporný černý mok těšit." Podal jí ruku a jeho stisk byl pevný a teplý: „Poručík Kerrick Vrand k vašim službám, paní kapitánko."

[Asheara]

"Těší mě, poručíku," usmála se a stiskla jeho ruku. "Kolem páté je to tak akorát, také musím dokončit nějaké papírování, nemluvě o tom, že zde mám sestru, kterou jsem neviděla už celou věčnost. A rozhodně mi to vadit nebude - avšak taky zde nejsem tak dlouho, abych měla hodně o čem povídat. Tak tedy v pět. Budu se těšit," usmála se, a v duchu se pochválila, že se konečně zase chová jako člověk, a ne jako to jelito před chvílí.

"To jsou její věci, viďte?", poukázala Mei na lodní pytel, který agent pořád držel. On přikývnul a předal jí ho. "Děkuji. Tak prozatím nashledanou. A prosím, vyřiďte mé poděkování i poručíku Sei'larovi." kývla na něj s úsměvem.

[boubaque]

Mei ještě pár kroků sledovala agenta Vranda - nebo snad Kerricka? - a najednou se jí jemně sevřel žaludek a cítila se lehká, jako by se snad sotva dotýkala země jen prsty na nohou.

"Aaaaaaawwww!"

Zvuk Grraughova hlasu ji vytrhl z mlžného oparu a pochopila, že to nebyl jen pocit. Wookiee ji zezadu držel kolem pasu tak, že visela v jeho náruči několik centimetrů nad zemí a slabě jí vyl do vlasů. Těžko říct, jestli byl tak dojatý, nebo si ji dobíral, nejspíš v tom bylo trochu z obojího. Opět ji postavil na zem, a než stačila cokoli říct, zabořil její hlavu hluboko do své strsti a znovu ji objal, tektokrát tváří v tvář.

Když ji pustil, zatvářil se trochu vážněji: "Djhaawwaa-shh pfwaaaydhrrr izh-oowwwlwrrraayyytch, ghaaaawp-nn" Pak šel pozdravit Su, kterou taky objal a laskavě na ni zamručel.

Když pak odcházel za Suinými zády, ještě se otočil na Mei: "Yuuu-shuuwwwdh whaaaw a-shhaaawwrrrr!" mrknul na ni a zvednul palec.

[Asheara]

Mei se zasmála a taky jej objala, zatímco je Su pozorovala, a dobře se bavila. Sice si vyčinila, že se opravdu musela chovat jako naprosté jelito, když si ji dobírá i Grraugh, ale… pořád se cítila šťastná. Ragtag letka spolu možná není dlouho, ale začínají být jako rodina - a její skutečná rodina je nyní zde, a v bezpečí. Nevěděla, co jí řekl, ale rozeznala “Jawa” a tvářil se vážněji, takže předpokládala že dokončili opravy. Nebyla si jista, zda úspěšně či nikoli, ale to už bude na Ahmovi, aby to zkontroloval.

Škodolibě sledovala mírně vyděšený výraz Su, když se k ní wookie blížil. Byla to zábava, sledovat jej z dálky, jak si dobírá její sestru, ale teď jí nebylo všechno jedno. Byl tak obrovský! Sice si nemyslela, že by jí ublížil nebo něco takového, a Mei ho očividně zná, ale pořád působil hrozivě. Ale Grraugh jí nedal žádný čas s pochybám - objal ji a zamručel, a Su se musela usmát. Byla uvedena do rozpaků - takhle vřelé přivítání opravdu nečekala. Zničili jí život a ona je teď na kdovíjakém konci galaxie! Ale… takhle rádi ji nevidí ani doma. Jedno ale bylo jisté - s chlupáčem budou vycházet.

“To je Grraugh, jeden z pilotů naší letky,” usmála se na ni Mei. “Teď s Mrrukym, to je ten Jawa na X-wingu, opravovali zaměřovací počítač. Předpokládám, že s wookiji jsi zatím jsi neměla příležitost se setkat, že?”

Neměla. A Su měla pocit, že podobných chvílí tady zažije ještě několik. A i když jí to zajímalo - nyní se jí naskytla skvělá příležitost, kterou si nemínila nechat ujít.
“Co jsi tam dělala tak dlouho? Ty sis tam snad dohadovala rande, nebo co?”, podívala se na ni podezíravě. “Eeeee…”, začala Mei rozpačitě. “Já to věděla!”, rozhodila dramaticky rukama. “Já kvůli tobě skončím kdovíkde, ale hlavně že ty máš rande!”

“To tak vůbec není…”, Mei se nervózně ohlédla kolem, jelikož Su svůj hlas opravdu netlumila a ona měla pocit, že snad tu scénu dělá schválně, “jen jsem chtěla vědět, co se stalo, že tě museli přivést sem. A pojď už,” řekla jí a zamířila ven, ale Su jí nedovolila vytratit se.

“Jo, to tak,” teatrálně si prohrábla párkrát vlasy, parodujíc svojí sestru. “Jsem si jista že to je opravdu jediný důvod, proč si osamotě promluvit s pohledným agentem,” zamrkala na ni a ušklíbla se, ale Mei ji chytila za loket a vyvedla ven.

“To mi snad děláš naschvál,” sykla Mei.
“Naschvál co? Jsem to snad já, kdo se tam s ním vybavoval tak dlouho, samozřejmě o přísně pracovních věcech, s ruměncem ve tváři? Ale nemůžu tě vinit… ten chlap má vážně pěkný zadek,” zakřenila se Su, která se skutečně vyžívala v momentálním utrpení své sestry.

“To… já nevím,” odvrátila Mei pohled a odmlčela se. Její sestra měla teď opravdu škodolibý úšklebek, který by jí nejraději Mei z té tváře smazala.
“Ty ne-” “Neznám ho,” přerušila ji Mei. “Potkali jsme se předtím jen jednou a krátce. Doteď jsem ani neznala jeho jméno,” pousmála se, zatímco svou sestru táhla chodbou, doufajíc, že Su se scénami skončila.
“To muselo tedy zanechat docela dojem,” podivila se Su.
“Jo, i tak se to dá říct. Na to vážně nejde zapomenout,” odpověděla jí, ale její tón naznačoval, že považuje debatu za uzavřenou.

[Asheara]

“Tak… co teď?”, zeptala se Su a pokrčila rameny. “Predpokládám, že tu nebudu jen tak sedět donekonečna.”
Mei, která právě vyšla ze sprchy, zabalená v ručníku prohrabujíc si mokré vlasy, se na ni usmála a řekla: “Nudit se tu nebudeš, to se nemusíš bát. A ohledně toho, co s tebou… budeme tě nejdřív muset nahlásit, ale nejspíš už o tobě beztak vědí. Přidělí ti bydlení a co budeš dělat… ale myslím, že na jeden den toho na tebe bylo až dost, to klidně může počkat.”
Su se zaškaredila, když slyšela, že jí bude přiděleno tohle, nebo tamto - vždyť si nemohla ani vybrat, že vůbec bude tady! Opět se v ní začal hromadit hněv. Jak si tohle vůbec mohla Mei vybrat?! Vždyť měla na Corellii tak slibnou budoucnost... “Ale předtím… asi bych rěkla, že ti nejdřív ukážu, kde je jídelna,” usmála se na ni. “Musíš mít určitě docela hlad… ale varuju tě, není to jídlo v kvalitě, na jakou jsi zvyklá.”
‘Bezva, prostě bezva,’ řekla si Su. “Že jsem se vůbec ptala,” dodala rozhořčeně, neuvědomujíc si, že to bylo nahlas.

“Promiň mi to, Su,” povzdechla si Mei. “Nikdy jsem tě do toho nechtěla zatáhnout. Doufala jsem… doufala jsem, že když odejdu a vy o mě nepromluvíte ani slovo, tak budete v bezpečí,” sedla si na postel s povzdechem na postel a smutně zakroutila hlavou. “Ohrozila jsem tebe i ostatní… a kvůli mě jsi tady. Já jsem opravdu šťastná, že jsi tady a strašně ráda tě vidím, ale… ty sis tohle nevybrala.”
“Fajn, fajn,” zabručela Su a odvrátila se od ní. “Ne že bych teď měla na výběr, co?” ‘Do háje, mohla jsem být doktorkou!’, zalamentovala ve své mysli, když si vzpoměla na Corellii, na svojí školu, na své sny, co ona chtěla dělat - zatím co je na zastrčené základně kdo ví kde, brzy s příděly jídla, přidělenou prací i ubikací.

“Dobře, půjdeme na jídlo. Pořád lepší než nic,” zabručela sklesle. “Předpokládám že si pak půjdeš někam... za svými povinnostmi, co?” “No… stavím se v kanceláři a vyzvednu nějaké papíry, ale to hlášení asi budu raději psát tady, nechci tě tu nechat samotnou jen co jsi přišla,” pousmála se Mei, i když jí krvácelo srdce při pomyšlení na to, co způsobila svojí sestře. “A v pět půjdu… ehm… na kafe. Ale večer bude náš!”
“Tak na kafe, jo? To je ale podivně specifický čas… papírování si vezmeš sem, ale na kafe půjdeš pryč? Zvláštní náhoda,” zakřenila se Su. Tyhle chvíle, kdy si dobírala svojí sestru jí připomínaly ty časy, kdy její svět byl ještě v pořádku. Doma na Corellii, se svojí sestrou. Před tím, než odešla. Před Alderaanem.
“Noo…”, Mei se podrbala na hlavě a nervózně se pousmála. “Víš… já ho možná... pozvala na kafe.”
“Nee!”, vykřikla její sestra šokovaně. “Fakt?”
“Víš jak to chodí, když ti na škole někdo pomohl s úkolem nebo nějakou látkou a tak… tak mu obvykle dlužíš kafe nebo oběd a tak, že? A řekla bych, že to, že jsi neskončila ve vězení nebo pracovním táboře… se docela počítá,” dokončila nervózně.
Su vyskočila z postele a přiběhla ke skříni. “Tady máš věci? Tentokrát fakt nemůžeš jít…”, prohlédla si jí od hlavy k patě, “no, tak jako předtím.”

[Ecthelion]

Když se Mei, pěkně ustrojená, objevila v doprovodu svojí sestry v jídelně, všechny oči se otočily k nim. Nestávalo se každý den, aby se objevil nový rodinný příslušník... a obě sestry si byly na první pohled natolik podobné, aby všem došlo, o co se jedná. Mei vypadala pyšně, roztržitě, nejistě i vesele najednou. Poté, co si obě vzaly tácy s jídlem, posadily se k ostatním členům letky Ragtag a Mei svoji sestru všem představila. Wookie ještě jednou Su objal za pobaveného povykování ostatních pilotů.

V průběhu oběda přišel k jejich stolům Kai, jeden z pilotů letky Checker, se starou otlučenou plechovkou a nervózně piloty oslovil:

„Já… mohl bych vás poprosit o pozornost, prosím? … omlouvám se, že vás ruším u jídla … my vybíráme peníze pro Yann, Skeeterovu vdovu. Jak víte, Skeetera zabili v systému Rimcee… a Yann čeká jejich první dítě. Je toho na ni teď hrozně moc… to malé nikdy nepozná tátu a ona ho bude muset vychovávat sama. Skeeter jí toho moc nenechal a už teď na tom s penězi není dobře. Takže jsme se v letce Checker složili, abychom jí trochu vypomohli a pokud taky můžete něco málo postrádat… prosím, přispějte taky. Každý kredit pomůže.“

Položil plechovku na konec stolu, aby vám dal možnost přispět, a sedl si k ostatním pilotům své letky. Jeho tvář byla zachmuřená a očividně neměl na jídlo ani pomyšlení...

[Paul]

Mei si na oběd přivádí někoho, kdo vypadá jako ona. Představuje nám ji jako svoji sestru. Pokud lítá i ona, budou mise extra porce "zábavy". Ale co už. Přemýšlím, jestli je ta hlíza, co přede mnou leží na talíři jedlá. Asi bude, jinak by nám ji k obědu nedávali co druhý den. Takže asi bude jedlá. Pálivá omáčka, co ani není pálivá a něco, co chutná jako smažený Mon Cal. Ne, že bych věděl, jak chutnají smažení Mon Calové. I v té nejšpinavější putyce v Mos Eisley dělají lepší věci. K tomu polívka tak řídká, že by udělali lépe, kdyby ji dělali jako nápoj a něco, co se tváří jako pommwommová voda, ve skutečnosti bez pommwommu, nebo káva chutnající jako sublimovaný písek z Jakku. Výběr obrovský, jako každý den. Na druhou stranu lepší než nic. Před klasickým dobrou chuť přichází takový ten z druhé letky. Jméno neznám, párkrát jsem ho zahlédl na brífinzích. Nese plechovku a vybírá peníze na vdovu s dítětem. Proč ne? Stejně se tu nedá koupit nc kvalitního.

"Chceš to v kreditech, nebo v jistějších z Okraje? Mám tu buď Kredit z Jádra, potom z Kolonií, ale ten ti nikde moc nevemou, Jakkujský denáry, ty jsou docela jistý a ještě Nal Huttský tamto."

Vzhledem k tomu, že s posledním jmenovaným se platí více méně na Nal Huttě a Huttských stanicích, Koloniály berou jen v koloniích a i tam se jich zavují, jak nejrychleji mohou, byly Kredity z Jádra pro něho jasnou volbou. Pár jsem mu jich do plechovky hodil a pro jistotu přihodil i pár zlatavých denárů z Jakky. Mrrukymu by se to asi moc nelívilo, podle klepů jsou dělaný ze zlata z obvodů astromehů. Ale zase je to jistá měna. Berou ji po hrstech kdekoli, kde ji umí docenit. Smůla je, že tady takových moc není.

Po obědě si pro mě stále nepřicházejí, takže by bylo najít si jinou, náhradní zábavu, než prchání před rebelskou justicí. Mezi věcmi z kombinézy, co jsem si dal do kapes civilního oblečení byl i balíček karet na Sabbac. A taky, proč ne?

Sedám ke stolu a rozehrávám partii pro jednoho. Po chvíli přichází jeden mariňák, že by se přidal. Vytáhnu pár kreditů, on taky. Chvíli hrajeme, než přichází třetí. Bereme peníze, mícháme karty, rozdáváme. V tom si všímám jednoho malého detailu. Tomu prvnímu chybí koudek prstu. Pár takových jsem za svůj život viděl, tenhle asi nebude jiný. Navíc jsou podle prýmek stejný oddíl. Povzdechám si. Buď se nechám obrat, což se mi moc nechce, nebo...

Kolo za kolem jim chodí lepší a lepší karty. Dokonce mi už spravují i hromádku přede mnou. Amatéři. Hraju hloupého, zatím moc neprodělávám, jen trošku každé kolo. Posílám peníze po stole, moc se na ně nedívají. Chyba. Prachy se mají prověřovat vždycky. Do kapsy sahám čatěji a častěji- moje karty se z devítek mění na trojky. Nemůže sebrat bank, dokud tam visí ta velká čísla. Nejvyšší moje karta byla pětka. Chlap s chybějícím článkem prstů míchá. Čekám na jeho chybu. Vím moc dobře, že přijde. Když mi někdo sahá na hromádku přede mnou, není nic jiného, než podvodník.

"Pětka bere sabbac!" vykřikne náhle ten druhý.
"Pátá pětka ze čtyř sad?" ptám se.
"Jak pátá? Čtvrtá." brání ho kolega a ukazuje na tři pěkty na stole.
"Pátá." Opravuju ho. Ukazuju na pátou pětku v mojem balíčku na stole. Tu, kterou se snažili tak mistrně zakrýt.
"Podvádíš." obviňují mě.
"Jo. Ale začal jsem, až jste začli podvádět vy."
"Tak vidíš, podvádíš."
"Vlastně nepodvádím."
" TeĎ jsi přiznal, že jo."
"Otoč ten desetikredit." otáčí ho. Na druhé straně nic není. Je to falešná mince.

9 na Osobnost. Vzalo je to.

"Ale začal jsem, až vám začla přicházet vysoká čísla, tedy, když jste začali vy."
"Lžeš. My nepodváděli."
"Teď lžeš ty." balím karty. A shrabuji peníze, co jsem měl na začátku. Ty falešné by se mohly ještě hodit. Vstávám a přeji hezký den. Sice teď nejsem úplně ten hodný a nikdo si se mnou dlouho nezahraje a až se o tom dozví Mei, bude to stát za to, ale jsou důležitější věci, ne? Jen ten pocit, že jsem ty dva nenehal ležet v tratolišti krve, jak se to dělávalo na Okraji je takový... divný.

[Asheara]

Mei také sáhla po kreditech a se zachmuřeným výrazem jich tam beze slova hrst přihodila. Ne, že by jich tady příliš potřebovala. U Rimcee utrpěli mnoho ztrát... potřásla hlavou, a zaměřila svou pozornost na tu neforemnou hroudu na svém talíři.

Su se zvědavě ohlížela, když Kai odešel a pak se přiklonila k Mei: “Co se stalo u Rimcee?”, šeptla jí. Možná to byla trochu hloupá otázka, protože za to nejspíš mohlo Impérium... ale pro Su, která doteď žila bezpečný civilní život, byla náhlá smrt něco neobvyklého - a občanská válka a střety s Impériem byly pro ni do této chvíle něco vzdáleného, co se jí bezprostředně netýkalo.

“U Rimcee proběhla bitva s císařskými, která… nešla podle plánu,” řekla zachmuřeně Mei. “Objevil se tam křižník třídy Interdictor… který nám zabránil v úniku. Byli tam nasazeny všechny naše letky… a utrpěli jsme citelné ztráty. Skeeter byl jedním z pilotů letky Checker... odkud je on,” pokynula hlavou směrem k odcházejícímu Kaiovi. “Letka Checker spolu s částí letky Foxfire útočili na ten křižník - jeho gravitační studny nám zabraňovaly v hyperprostorovém skoku. Komandérka Carrová, která té letce velela, se obětovala, aby jim na chvíli vyřadila systémy a my se odtamtud mohli dostat. Jinak by se nejspíš nevrátil nikdo z nás…”, povzdechla si Mei a věnovala se dál svému jídlu.

Su svěsila hlavu a naplno na ni padlo vědomí toho, co všechno se změnilo. Její sestra dokázala mluvit o smrti svých přátel a potom pokračovat v jídle. Boj a ztráty se pro Mei za ten rok, kdy se neviděli, staly běžné. Uvykla smrti a její blízkosti a byla schopná fungovat tam, kde by se Su stočila do klubíčka a jen plakala. Mei se změnila. Válka ji zocelila a proměnila. Mladá dívka po chvíli sáhla pro několik kreditů, které si přivezla s sebou z Corellie a hrst jich také přihodila.

[Skenderax]

Dnes je výnimočný deň. Dnes sa cítim výnimočne. Výnimočná. Dnes sa vesmír točí okolo mňa.

Viem, že za to môže minulá noc. Viem, že za to môže Kai...

Mám chuť tancovať, zabávať sa, robiť niekomu radosť. Niekomu konkrétnemu... Niečo pre jeho úsmev.

Točím sa okolo neho, zahŕňam ho pusami, prezliekam sa do bláznivých šiat v obchodoch a ukazujem sa mu. Nekupujem, len sa bavím.

Niekto by povedal puberťačka. Ja hovorím slobodná.

Až na obed som pochopila, prečo mu na čele visí pochmúrny mrak, ktorý sa mi nepodarilo zahnať. Zbierka.

Pociťujem ku Kaiovi ešte väčšie sympatie a obdiv. S úsmevom prispejem tým, čo som neutratila za šaty a potom sa k nemu otočím s úsmevom - A teraz pitie platíš ty. - vtisknem mu bozk - A večer sa o zábavu postaráme spolu!

[Asheara]

I když byla Mei u jídla zachmuřená kvůli ztrátám u Rimcee, Ryina pusa Kaiovi jí vykouzlila úsměv na tváři. Vždyť už předtím jí ohledně něj chtěla vyzpovídat, tehdy ten nešťastný večer v kantýně… a když viděla, že tam opravdu je vzájemná náklonnost a Ryin úsměv, cítila se šťastná. Šťastná za svoji kamarádku, která má po Wendigu konečně důvod se usmívat. Po obědě Mei vyzvedla dokumenty, které potřebovala a spolu se Su se vrátili do jejího pokoje. Zatímco se Mei snažila dát dohromady to hlášení v plném rozsahu, tak si spolu se Su povídali, smály se, a částečně se snažily dohnat ztracený rok.

Alespoň do chvíle, než to Su přerušila:
“Hele, ségra?”
“Ano?”, odpověděla jí Mei, přičemž nezvedla oči od rozpracovaného hlášení na svém datapadu.
“Nemáš mít náhodou teď to rande?”, zeptala se jí Su. Mei rychle vrhla pohled na čas, aby ke své hrůze zjistila, že je již dvě minuty po páté.
“Do háje!”, vyskočila z postele, na které pracovala, a rozsypala své dokumenty. Vrhla se ke dveřím a bez rozloučení vypadla ven. Po vteřině se dveře otevřely znovu: “A není to rande!”, zakřičela jí Mei zpátky. ‘Aspoň myslím…’