[AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci-fi

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Odpovědět
Uživatelský avatar
Grgur
Příspěvky: 664
Registrován: 10. 6. 2016, 20:56

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Grgur » 12. 3. 2017, 17:48

.... pod zemí ...

Letmý pohled na hloubkoměr prozradil, že náraz stočil obě zaklíněné vrtací soupravy - Krtka i přední článek Červa, směrem dolů. Zdá se mi, že klesáme v jakési vrtané spirále čím dál hlouběji.

Instinkt mi okamžitě radí vrhnout se k ovládacím prvkům a vyrovnat klesání. Přiskočím, ale páka výkonu je zaklíněná v poloze pomalu vpřed, maximální výkon. Trup Krtka se otřásá ranami a já nevím, zda to povrch vrtáku pracuje pod obrovským tlakem, či zda jde o Vukmara, který se snaží prorazit do mé kabiny.

Pak mě náhle zasáhne jakýsi pocit slabosti. Ne, je to spíš lehkost. Uvolnění. Jako kdybych po celá staletí měl svou mysl pověšenou na jakých si špagátech, svázanou, přinucenou neustále se hnát kamsi vpřed. A tato pouta najednou jako by povolila.

Znovu se ozvaly rány. Jsou pravidelné. Je to zcela jistě Vukmar. Už zcela jistě také zjistil, že naše vraky si prohlodávají nekontrolovaně cestu hloubš a hloubš. Nechám páku pákou a jdu zkontrolovat plášť kabiny a vstupní dveře.

Vždycky jsem v takovýchto situacích věděl, co mám dělat. Jakási esence Grgurství ve mě mi říkala, co mám dělat dál. Dokázala mi vyložit události, které se kolem mě děly tak, abych jim rozuměl. A hlavně tak, abych se mohl pevně rozhodnou, co dál.

Ta mi najednou chybí. Najednou mám pocit, že se na všechny své vzpomínky dívám znovu, jiným pohledem. Jako by někdo sundal růžový závoj, který mi přebarvoval svět. Snad najdu inspiraci ve své minulosti.

Před očima mi přeběhne několik vzpomínek, ale mám pocit, že snad ani nejsou moje. Grgur, kterého jsem znal, byl vždy HODNÝ a věci řešil tak, aby .... no .... vlastně ani nevím, proč je řešil, tak jak je řešil, ale důležité je, že byl HODNÝ.

Jenže teď ve své paměti vidím jen snůšku sobeckých a idiotských rozhodnutí, kterými jsem mnohem víc ubližoval a ničil, než budoval a pomáhal. Co se to k sakru děje?

Vukmar dál buší na vnější plášť kabiny a já se chystám zeptat se Víru. A pak si uvědomím, že už necítím Vír. A naopak cítím něco jiného, nový, neznámý pocit. Cítím smrt. Přesněji strach ze smrti.

Vždyčky, když jsem v posledních pár staletích zemřel, stačilo mému tělu získat trochu živin z mrtvých a Vír už se postaral, aby se starý hodný Grgur vrátil. No, dobře, starý Grgur se vrátil. Ale tuhle jistotu teď nemám. Něco, co mě drželo na tomhle světě, je zničeno a já jsem najednou obyčejný smrtelník. Provedl snad Česlav něco s mojí figurkou?
Stalo se totéž i Vukmarovi a nebo teď stojím jako smrtelník proti Nesmrtelnému.

Pohlédnu znovu k ovládacímu panelu a zaseklé páce. Pokud se Vukmar dostane dovnitř, zcela jistě pro něj nebude problém svou obří silou zaseklou páku uvolnit. Nejspíš mě předtím tom zabije, ale to nevadí, protože moje tělo přežij a já pak ... ne počkat. Takhle by přemýšlel starý Grgur. Ten nesmrtelný. Ale to já teď už nejsem.

Vzpomenu si na všechna naše setkání s Vukmarem. Ano, je pravda, že starý Grgur byl sobecký idiot, ale Vukmar, ten byl vždycky ještě něco mnohem horšího. Koncentrované zlo. Do jediné osoby zhuštěná nenávist a krutost. A pokud se dostane do kabiny, já zemřu, zatímco on získá kontrolu nad naším propletencem vrtacích strojů a vyvede je i sebe zpět na povrch.

A najednou, poprvé po dlouhých staletích, v mém mozku vzkvete nesobecká myšlenka. Jeden čin, o kterém se nikdo nikdy nedozví a přesto zachrání mnoho životů a předejde mnohém utrpení. Nový Grgur bude naposledy HODNÝ. Ne, protože je to pro něj výhodné. Prostě protože je to správné.

Ponechám páku ovladače tam kde je. Ať stroje dál klesají. Vstříc záhubě. Nebude trvat dlouho a sklesáme do hloubek, kde už je vysoká pravděpodobnost, že natrefíme na nějakou kapsu žhavého magmatu. Ta snad pohltí Vukmara a zničí jeho tělo dostatečně, i kdyby - narozdíl odemne - zůstal Nesmrtelný. Ano, tak to udělám.

Snad jediné, čeho se bojím, je smrt. Ne toho, že umřu, ale toho jak umřu. Krtek je zatím téměř nepoškozen a až na nějaké magma narazíme, nejspíš bude chvíli odolávat - a v té době se promění ve strašlivou výheň, která mne pomalu upeče.

Z chmurných úvah mne vytrhne Vukmar. Začíná dobývat dovnitř. Musím mu v tom zabránit, jinak se zmocní ovládacího panelu. To se nesmí stát. Když už mám zemřít, ať alespoň zbavím svět jedné nesmrtelné hrůzny.
Defend something I hold: Grgur:2D6+2 → 5(2 +1 + 2)
Volím, že ubráním Krtka.

Vukmarovi se podaří vypáčit do dveří malou skulinu. A v ní se objeví hlaveň s malým žlutým plamínkem. Plamenomet! Jestli ustoupím jen o krok, tak vypáčí vstupní poklop a zmocní se Krtka. Polknu. Pečení přijde nejspíš mnohem dřív, než jsem očekával. Ale mé tělo se nesmí hnout.

Ozve se cvaknutí, zasyčení a malý plamínek se změní v proud ohně. Já seberu síly a nastavím horkým plamenům do cesty kovový plát. Ne, že by mne snad ochránil, pomalu se rozpaluje a vím, že ho každou chvílí pustím, ale díky němu se mi podaří žár alespoň na paŕ chvil nasměrovat na panty vstupního poklopu. Speču je do beztvaré hmoty a zabráním tak Vukmarovi v proniknutí do Krtka.

Podaří se, ale zášlehů je příliš mnoho a plát už neudržím. Ruce mám úplně spálené, pustím ho a příští zášleh mne pohltí. Bolest zachvátí celé mé tělo. Smrt se blíží.
Suffer Harm: Grgur:2D6+4 → 16(6 +6 + 4)

Mé pokroucené a spálené tělo se zhroutilo na zem a nemůžu se hýbat. Vukmar dál buší na poklop, ale teď už vím, že se sem nedostane. Ležím a sleduji hloubkoměr. Jeho hodnota pomalu narůstá.

Trvá to snad věčnost, bolest jsem přestal vnímat, Vukmarovo dobývání se na poklop se proměnilo v podivnou, rytmickou kulisu, dokreslující zvláštní atmosféru tohoto momentu.

Netuším, zda jsme klesali deset minut nebo deset hodin. Nevnímám tok času. Jen všudypřítomnou bolest a narůstající hloubku. Náhle se ambientní hluk dobývání promění v ostré údery. Vukmar prolomil poklop. Navzdory bolesti zvednu hlavu a na malý moment zahlédnu jeho maskovanou tvář. A moment na pocítím závan horka. A otvor, kterým Vukmar vstoupil do Krtka se zaplní rudou září, jak do nitra vrtáku pod obrovským tlakem pronikne nezastavitelná hmota rozžhaveného magmatu.

Poslední myšlenka, která mi proběhne hlavou, je uspokojení. Grgur dokázal svět zbavit jedné z mnoha hrůz. Grgur je HODNÝ.

Grgurův příběh zde končí.
Potřebujete útočiště a nemáte na zaplacení nic než své tělo? Chcete se stát hrobníkem? Potřebujete si najmout nemrtvé? Grgur, nemrtvý šerif s Mrtvopolí, k službám.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Tibor
Příspěvky: 440
Registrován: 27. 7. 2016, 14:17

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Tibor » 12. 3. 2017, 18:48

.... u Jeskyně, hroutící se do nicoty ....

Jak se prostor kolem Fiony hroutí, zelený blesk náhle osvítí obrovskou siluetu pořádkového mecha mecha, stojícího na samotném okraji znikající jámy.
Pálím hold z Bonefeel.

Mech se nakloní a z jindy smrtonosného ramena s plazmovým kanónem se spustí směrem k Fioně pevné kovové lano s hákem.
Tibor:2D6+3 → 11(2 +6 + 3)#HelpFiona

Když se Fiona bezpečně dostane z hroutícího se prostoru, kabina mecha se otevře.

"Pojď dovnitř, lásko," vyzvu jí, "ať nezmokneš. Ten déšť dívkám v nesnázích příliš nesvědčí," mrknu na ní provokativně. "Chyběl jsem ti? Potřeboval jsem si urovnat pár věcí. Ale dospěl jsem k názoru, že lidé tady Hrdinu potřebují. Obzvláště jedna zrzavá keltka," dobírám si jí dál.

Pomůžu jí nastoupit. "V enklávě to vře. Opět nastal čas hrdinů. Budu stát po tvém boku a ty po mém, v dobrém i ve zlém. Pojď, máme práci, má královno," konečně jí přestanu zlobit a když se vtiskne ke mě do kabiny, přiklopím těžké neprůstřelné sklo a otočím mecha do tmy. "Chybělas mi," pošeptám jí do ucha, zatímco nás houpavým krokem mech odnáší do nazelenalého šera.

Tiborův příběh tady končí.
Pěvec, se stal opravdovým hrdinou.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Zlatuše
Příspěvky: 135
Registrován: 21. 11. 2016, 14:11

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Zlatuše » 13. 3. 2017, 13:58

... v Grgopolis ...

Trvá to nekonečně dlouho, než se ten bordel podaří jakž takž zorganizovat. Celou dobu mám pocit, že už sem každou chvíli musí vpadnout Grgurovo nekrocajti a rostřílet nás na hardy. Ale asi se mi jenom zdálo, že to bylo nekonečně dlouho a přitom to bylo konečně dlouho. Tak jako tak nikde ani nemrtvá hnáta.
Opatrně vyšlu pár rebelů na průzkum a nic. V tunelech je klid. No, teda klid, asi stejnej jako když jsem vrazila do Doupěte - lidi vylejzají ze svejch ubikací, shromažďujou se na křižovatkách, zvědavě čučí a snaží se jeden od druhýho zjišťovat cože se to děje. A ono se vlastně nic neděje. Aspoň ne tady.

Když s odhodlaným "Urááááá!" vyrazíme ztečí na povrch, zjistíme, že na nás žádný odpor nečeká!
Grgurovo nekrocajti uklízejí nepořádek po masakru, třídí těla na hromady podle stupně rozkladu, míry ozáření a kdo ví čeho, přebírají zbraně a jinou výbavu, uklízejí bordel a odpadky a vůbec dávaj místo do pucu. A nás si nějak extra nevšímaj. Pár z nich nám teda vyrazilo v ústrety plouživým krokem, ale nevypadá to, že by se měli k boji.

"Hej?! Co fe to tu kua ftalo??", rozhodím rukama, přičemž v jedné mám revolver, v druhé nohu od stolu, "Tak co jako? Bitka?"
"Bitka? Inu, to záleží...je tenhle dav odpor? Pokud ano, tak ho zřejmě, v souladu s posledními instrukcemi, budeme nuceni potlačit. Ale jestli ne, tak nechť občané pokračují v tom, co měli v plánu dělat.", rozhodí rukama na oplátku kultivovaně se tvářící navoněný ghůl v uniformě, "My se staráme hlavně o pořádek, víte? Bývalý Šerif si vysloveně přál 'dát to tu do cajku', než se vrátí. On už se nevrátí, ale rozhodl jsem se jako poslední přání ctít, chápete? A rozhodně nemusíte mít obavy o svou bezpečnost, madam, máme specifické instrukce neubližovat vám. Sice jsme vám měli zabavit hudební nástroj, nicméně důvod proč tomu tak má být mi uniká..."
"Hé? Jak jako bejualej? Kde je Gvguv?", vytřeštím na něj vočí.
"S politováním Vám musím oznámit, že pán Grgur se odebral na věčnost. Budiž mu všechna ta země lehká. Hrdině zahynul v boji s tím obrovským ocelovým monstrem, víte? Právě on nás všechny přivedl k neživotu, ergo, většina z nás cítila, když ho zastihla finální smrt. Je to vskutku nešťasné a bude s tím ještě mnoho mrzení. Nicméně, prozatím jednám jako zastupující šerif, dokud neuznáte za vhodné jemnovat Grgurova nástupce."
"Gvguv je...cože?? A já mám...co!? To fi fnad děláš pvdel..."
"Nebožtík šerif Vás měl zřejmě ve velké úctě, měl ve Vás plnou důvěru a svěřil Vám řadu pravomocí nad kolonií. Považoval Vás za svou partnerku a tedy logicky druhou ve vedení. Je tedy zcela přirozené, když převezmete vedení kolonie a jmenjete nového šerifa. Smím-li být tak smělý, věřím že já osobně, dle mého skromného názoru, skvěle splňuji nároky na kvalifikaci i osobnostní kvality..."
"Kua za co?", zaúpím a následuje ukázkový facepalm, až to mlaskne...

A tady příběh Zlatuše končí.
Extravagantní "umělkyně", která už má plné zuby Bohů, Vlků intrik a soupeření mezi Nesmrtelnými.

Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 747
Registrován: 21. 6. 2016, 21:17

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Potomek » 13. 3. 2017, 19:17

Dalibor se usměje. Vysmívá se mi, že jsem takové nemehlo? Blýsknu po něm pohledem. "Co hodlám udělat s dýkou? Snad se nebojíš, že bych tě s ní zapíchla a vycucala do sebe skrz ní tvou nesmrtelnou esenci? Ale no tak, k čemu by mi byla esence boha, který posledních šedesát let jen utíká, schovává se a fňuká kvůli mrtvé ženské?"

Zarazím se. "No dobře, uznávám, že nejsi až tak nepoužitelný, každopádně .... tě zapíchnout neplánuju."

"Ale...dýka je provázána s Česlavovou esencí. Sopka sice není po ruce, ale jak tu máte řešené odpady? Třeba nějaká téměř bezedná žumpa by se tu nenašla?" Zamračím se. Opravdu se chovám jako Vera, spousta jízlivých keců a stejně se beztak nikdy nerozhoupám, abych Česlava skrze dýku zničila. Ale co, nebude špatné mít tu dýku jako takovou pojistku.

Sáhnu po jednom menším rajčátku, nesu ho už k ústům, pak se zarazím, podezřívavě se na Dalibora podívám. To je přece blbost. Vyhodím rajče bezstarostně do vzduchu, abych jej chytila přímo do pusy.

Náhle Vír zesílí tak prudce, že mám pocit, jakoby mě zasáhla tlaková vlna. Když se tohle během zlomku vteřiny přežene, ucítím, že došlo ke zrození nějaké zcela nové mocné neznámé bytosti, která nás všechny dalece převyšuje a přesahuje. Hledám ve Víru zdroj toho všeho. Česlav! Emoce a pár útržků myšlenek té bytosti, která byla dříve Česlavem se šíří skrze Vír a na chvíli mě také ovládnou.

Když se proberu z vytržení, odkašlu si, seberu ze země pomačkané rajče a zakousnu se do něj. "To bylo furt keců, že pravým bohem se mám stát já. Ale vzhledem k tomu, že Česlava to stvoření nového boha fakt bralo natolik, že se rozhodl ukončit svou existenci, tak mu přejme, že na základech jeho existence mohl vzniknout nový bůh. A hlavně: konečně tím pádem vysmahnul a bude tady na Zemi od něj pokoj. Dominion tvému síči ale nejspíš zatopí i když už je jeho tyranský vůdce pryč. Víš co? Někdo tady musí udělat pořádek. Nezařídí to teda bohužel žádná vyšší transcendentní bytost. Svět se bude muset spokojit s jednou divnou holkou, co akorát vyžere všechny znalosti a schopnosti jistých šestnácti zmetků, co tu kdysi havarovali."

Vezmu do ruky svou sošku a donesu ji k reaktoru. Ta soška vypadá jako malá rozcuchaná divoženka, zcela jasně ještě nestihla přizpůsobit vzhled od té doby, co jsem ji převzala po Veře. Otočím se ještě na Dalibora. "Ráda bych upozornila, že s Vírem jsem manipulovala jen třikrát. Výsledek: jeden zdemolovaný palác šlechtičen, řada rozbitých skleníků a teď tvoje skříňka. Myslím, že se zlepšuju, ale i tak bych ti doporučila ztratit se někam do bezpečné vzdálenosti.

Augury: 2d6+3 = 7
Isolate and contain a fragment of the world’s psychic maelstrom itself. Tj. nasosám do sebe vše, co se mi hodí ze sošky.
It’ll persist (for a while) without your actively maintaining it.


Šupnu sošku přímo dovnitř reaktoru. Oslní mě prudký záblesk a ohluší rána, soška exploduje a její úlomky jako projektily proletí místností, kupodivu mě žádný nezasáhne. Záře, která se kolem reaktoru šíří se zvlní a zkroutí do vířících obrazců a tvarů, z nichž některé zanikají a jiné se přesouvají ke mě.

Tady to přeruším, kdyby Dalibor chtěl třeba interferovat.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy

Uživatelský avatar
Dalibor
Příspěvky: 843
Registrován: 10. 6. 2016, 17:59

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Dalibor » 13. 3. 2017, 19:36

"To nebyla obyčejná mrtvá ženská."

Čím víc mluví, tím víc se mračím.

"Jestli chceš jít v Česlavových stopách, tak z toho vynech mé přístroje!" Pokusím se deaktivovat reaktor.
Interfere, Dalibor:2D6+1 → 5(1 +3 + 1)#Potomek
Dalibor, muž s přátelskou tváří, starostlivýma očima a nadšeným hlasem.
Kdysi doktor, pečovatel o Zdroj a jeho lid, a nyní šiřitel zpráv.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 747
Registrován: 21. 6. 2016, 21:17

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Potomek » 13. 3. 2017, 19:46

"Debile!" Odstrčím ho, až narazí zády do zdi. "A myslíš, že by Vera z tebe měla radost, když by tě takto viděla? Toho chlapa, kterého měla ráda - nevypočitatelného, příležitostně zkázonosného, místy šíleného, místy úžasného, často nepochopitelného a vždy překvapujícího....nyní naprosto depresivního a zlomeného. Jestli chceš jenom bulet a kazit ostatním práci, nechceš se radši doopravdy nechat kuchnout dýkou a zabalit to?"
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy

Uživatelský avatar
Dalibor
Příspěvky: 843
Registrován: 10. 6. 2016, 17:59

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Dalibor » 13. 3. 2017, 20:48

Praštím s sebou o zeď. Zabolí to. A tím nemyslím ten vyražený dech.

Několik okamžiků trvá, než se vzpamatuji. Pak vidím, že se otevřou dveře a vchází Wilhelm.

"Co sem lezeš? Dal jsem jasný rozkaz, že máš počkat venku a mě nemá nikdo rušit. A jdeš pozdě, sakra!"

Otočím se na Potomka a o poznání přívětivějším hlasem pokračuji.

"Promiň. Máš pravdu." Povzdechnu si. "Kdybys něco potřebovala, budu nahoře. Generátor i s laboratoří je tvůj, esenci pro dokončení přeměny už máš, kdybys potřebovala ošetřovnu a lidi k ruce, prostě si o ně řekni."

Rázným krokem vyrazím ke dveřím, za kterým jsou naskládaní čumilové a dělají, že celou dobu neposlouchali za dveřmi.

"Wilhelme, potřebuji dostat mechy z Vítkova i s našimi piloty pryč. Okamžitě. Budeme potřebovat těžkou techniku. Konečně ti budu moct s tou politikou pomoct."
"Otevřete mi komunikační kanál a vyhrabte šifrovací klíč pro kontaktování Marcuse. Vyřiďte mu, že mi dluží za nájem. Spoléhám na jeho palebnou sílu."
"Nahoře sedí Jákob. Spočítejte mu piva, co všichni Jákobové kdy vypili. Potřebuji někoho na analýzu datových toků a organizaci lidí, i na propagandu a kontrapropagandu; sám na to nemám čas. Ať u Keltů zajistí roztáhnutí štítu z Černé věže i přes nás."
"Jaromíre, geostacionární iontový kanón je přesunutý nad Vítkov? Skvěle. Chci odpalovací kódy. Ještě je nemáte? Chci je do deseti minut na velitelství."
"Kontaktujte Grgopoli a sežeňte mi Grgura nebo Zlatuši. Budu pro ně mít pár cílů."
"Viděli jste někdo Vlaštovku a její holky? Musíme přerušit zásobovací cesty Dominionu, ona na to bude perfektní."
"A hlavně, to ušmudlané dítě, co je v laboratoři, poslouchejte na slovo. To je rozkaz."

Vtrhnu jako velká voda nahoru do Síče, kde se mí bojovníci schovávají před bouří.
"Co tady tak sedíte? Máme válku, co musíme vyhrát!"

Tady Daliborův příběh končí.
Dalibor, muž s přátelskou tváří, starostlivýma očima a nadšeným hlasem.
Kdysi doktor, pečovatel o Zdroj a jeho lid, a nyní šiřitel zpráv.
Deník postavy

Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 747
Registrován: 21. 6. 2016, 21:17

Re: [AW-Epocha] 70. léta 21. století - Postapokalyptická sci

Příspěvek od Potomek » 14. 3. 2017, 17:38

Spokojeně se zašklebím, když vidím, jak se Dalibor vzpamatoval. Jen doufám, že se mi během požduchování s ním neztratila žádná klíčová znalost obsažená v sošce. No, základní otázku života, vesmíru a tak vůbec neznám, tak buď ji bohové taky neznali, nebo je kvůli Daliborově urážlivosti ztracena v nenávratnu.

Píchnu si upravenou vlčí esenci. Tak teď už jen uklidit bordel po Česlavovi a pak už mě žádní bohové, žádní Vlci a žádné nápady přehnaně ambiciozní Matky nemůžou otrávit život.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy

Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host