[AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Odpovědět
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Potomek »

Otřeseně se rozhlížím, z Kraba je vrak. Vedle mě sténá Tomáš, uzdravila jsem jej a první hlásky, které vydá jsou výkřiky bolesti. A Česlav mě tu přijde dorazit dřív, než se z téhle pomačkané plechovky vyhrabu. Chudák Tomáš. Chudák Krab. Zkouším zprovoznit aspoň dělo, ale neúspěšně. Ve dveřích se objeví Česlav, chytí mě a sápe se po mé ruce s prstenem.

Act under fire: 2d6+3 = 9

NEDÁM!!! Potřebuji jen chvilku, abych mohla zmizet ve Víru. Škubnu s rukou, dám si ji ustům a zahryznu se do prsteníčku a trhnu hlavou dozadu. Ozve se křupnutí a pusu mi zaplaví krev. Rychle polknu. Zavřu oči, věřím, že mě nestihne zabít nebo vykuchat dřív než zmizím ve Víru. Chytím Tomáše.

Mothers heartbeat: 2d6+3 = 10
- objevím se u eleriového reaktoru
- s Tomášem (když už ho s sebou tahám celou epochu, tak ho tam přece nenechám)

Jak se objevím, budu se chtít pustit hned do augury, aby mě Česlav nemohl vystopovat.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Zlatuše
Příspěvky: 135
Registrován: 21. 11. 2016, 14:11

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Zlatuše »

... nedaleko undergroundové osady Grgopolis ...

"A tohle sem, jo to bude do baru, takže skrz tuhle kryptu, jasan? Co dál...jo a támhleto...kua co to je? To jsme měli ve skladech? Co to sakra je? Nafukovací bazén? OMG, to vyhoďte...a nebo ne, odneste to támhle, tam je vlastně volná místnost a nevím co s ní. Chvale, jak to jde s tím reaktorem? Bezva!"

Komanduju tam práce a připadám si ve svým živlu. A pak...ten výbuch a divný světla na obloze. Kua kua kua. Už je to tady.

"Pospěšte si s tím kuááá! Nemáme moc času!"

Chm. Až to začne bouchat, budu muset lidi nechat zalízt a venku budou makat jenom nemrtví. Těm nebude vadit ozáření.
Jojo, to by šlo. Můžeme pokračovat v práci i po apokalypse, hend jak se přežene nejhorší...
Pak zakvílí brzdy auta, podvědomě se otočím, a vidím, jak někdo vyhodil z auta polámaného Grgura. A odjel.
Rozeběhnu se k němu!

"Grgurééééé! Ježišmarjá! Co ti to udělali v tom zlým světě?! Že tys zase dráždil Česlava shnilou nohou?! MAGORE! Ale neboj se, Zlatuška je tady a hezky se o tebe postará...ššš...no...všechno bude dobrý, to víš, že jo...", konejším ho a poodtáhnu ho na pohodlnější místo.

"DOKTORA! TEDA NE, JÁ JSEM DOKTOR! Materiál! Doenste mi kua někdo lékárničku nebo tak něco!"

FINGERS IN EVERY PIE: Zlatuse:2D6+3 → 5(1 +1 + 3)#HOT
- it shows up in your establishment for you with strings wicked attached.


Chvíli je na hřbitově šrumec a já nechám nemrtvoly, aby Grgura odnesli na ošetřovnu. Ostatní horečnatě shánějí materiály a je tam takovej bordel a chaos, že se prostě ztrácejí, objevujou, mizí a zase vylejzal odněkud jinaď, než odkaď do tunelů vlezli. A Grgurovi dohořívá svíčka. Na tohle nemám sakra čas! Pak se ke mě připlete chval a stří mi do ruky doktorský kufřík. Chci mu poděkovat, ale on ho nepouští z ruky.

"Budeš mi dlužit, Zlato. Jednou po tobě budu něco chtít a ty mi dáš to, o co tě požádám nebo uděláš, co po tobě budu chtít."
"Cooo?? Kua neblbni, dyť jinak chcípne! A nemrtvoly nám to pak spočítaj a vypakujou nás."
"Ber, nebo nech být.", přitáhne si kufřík k hrudníku.
"Do prdele už...seru na tvoje hry...dobře, dobře! Dej to sem!"
Chval mi s potutelným úšklebkem předá kufřík a zmizí mi z očí. Kretén!

Rozbalím kufřík (má 6-STOCK), pečlivě i nasadím rukavice a pustím se do ošetřování Grgura...

Revive someone whose life has become untenable: spend 2-stock.
• They come back in your deep, deep debt.


Tak, nejdřív ho nenechat chcípnout, to je první věc. Ale jak, když je kua nemrtvej?? Která díra tam má bejt, protože je prohnilej a která je nová? Musím nějak improvizovat. I když u toho vyplácám všechen matroš. Radši prostě zašiju všechno. Nový díry se daj udělat vždycky...
Transfůzi nemáme a dost pochybuju, že by u něj zabrala. Ale prostě mu nachystám do něčeho, co vypadá spíš jako klystýr, shnilou masovou břečku a hadici mu strčím do jícnu. Že mu tohle pomůže spíš, to dojde i mě...

stabilize and heal someone at 9:00 or past: Zlatuse:2D6+3 → 7(1 +3 + 3)#STOCK
• Their course of recovery teaches you something about your craft. Mark experience. (jako, ošetřovat nemrtvý, to je novinka)
• Léčím ti 4 segmenty, jsi na 06:00 a stabilizovanej


"Nóó, ššš...vidíš, že to bude dobrý. Zlatuška je HODNÁ, pěkně se o tebe postarala, viď?", šeptám mu a něžně ho hladím po zbytcích chomáčků vlasů. Jo, mám pořád rukavice, nechci nic chytit, žejo.

HYPNOTIC: Zlatuse:2D6+3 → 10 (5 +2 + 3)#HOT
- a mám na tebe 3 HOLDy, páč se do mě zakoukáš...


Jo, Vlaštovce se tohle možná nebude líbit, ale na to jsem měla myslet dřív...

OFF THE LEASH: Zlatuse:2D6+3 → 8(3 +2 + 3)#HOT
- a jen tak mi to neprojde (škrtne mi higlight), asi bude pozdějc hádka, ale co, to už jsme zažily, zase se dáme dohromady...
Extravagantní "umělkyně", která už má plné zuby Bohů, Vlků intrik a soupeření mezi Nesmrtelnými.
Uživatelský avatar
Tibor
Příspěvky: 440
Registrován: 27. 7. 2016, 15:17

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Tibor »

.... mezitím v garáži ...

Dalibor zmizel, Vera zmizela a Česlav mě tam nechal jen tak stát. Nikdy jsem mu nestál za slovo, pamatuju si, jak mě nechával růst jako dříví v lese. A nestojím mu ani za to, aby mě zabil.


Do garáže vbíhají Česlavovi muži a Daliborovci se vzdávají. Toho nemám za potřebí se účastnit. Vezmu ze země revolver a vypochoduju ven dírou po Krabovi.
Fuck this shit: Tibor:2D6+3 → 14(5 +6 + 3)
Netroufají si mě zastavit.

Ozve se rána a z laboratoře stoupá vzůhru podivný zářící mrak. Obejdu laboratoř a pohlédnu na obzor.

Fascinovaně sleduju záblesk v dáli, který osvítil obrňáček i Česlava, oba metají kotrmelce. Tak to má být. Hrdinský duel. Třeba Česlav ještě není úplně ztracen. Škoda, že není vodítka, které by ho udrželo na uzdě - kdyby se mi dostal pořádně do rukou, třeba bych z něj ještě vychoval hrdinu. Ukázal bych mu cestu, zachránil bych ho, tak, jak zachránila Fiona mě, když on selhal v tom, být mým mentorem.

Nemohu jim ale věnovat příliš mnoho pozornosti - stoupající oblak plný blesků a plamenů mne znervožnuje.

Stejně tak mě znervózňuje absence těch Vírových vln, které ještě předchvílí zářily kolem. A podivné ticho šířící se městem. Vyndám z kapsy telefon, abych se podíval, co dělají mí followeři, ale síť je přetížená a neodpovídají.

Tak se rozhodnu zjistit, co se děje, po staru. Upřu pohled do toho zářícího oblaku a otevřu mysl Víru.
Open your brain: Tibor:2D6+3 → 8(3 +2 + 3)
Obrazy jsou zmatené, nevidím přesnou souvislost, nevím proč a nevím jak.

Ale tahle jiskra nade mnou zanedlouho vymaže velkým pulzem z Prahy všechny ty vzbouřené elektronické mozky. Přinese tmu. Ale zároveň zapálí plamen. Plamen nukleární zkázy.

Nejprve po celém světě vybuchnou stovky malých podobných jisker.
Pak zareagují diktátorské režimy, ve kterých stačí rozhodnutí jediného muže a vyhlásí odvetu domnělému nepříteli.
A když první mezikontinentální střely opustí svá sila, zareagují odvetné systémy všech ostatních jaderných národů.

Do Prahy se vrátí světlo, ale jiné, než by si lidé přáli.

Kdyby internet běžel, nejspíš bych už teď totéž četl v online zprávách. Možná proto je přetížený. Zbývají nejspíš minuty.
Pěvec, se stal opravdovým hrdinou.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Česlav
Příspěvky: 865
Registrován: 23. 6. 2016, 14:13

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Česlav »

... u Eleriového reaktoru ...

Spálil jsem Bonefeel, abych byl přesně tam, kde mám být, s nástroji a vybavením, které potřebuju.

Vero, je to past!

BAIT A TRAP: Ceslav:2D6+3 → 10 (5 +2 + 3) #COOL
• You draw your prey all the way into the trap. Otherwise, they only approach. (tohle zůstane i při interfere, fikčně musí)
• Your prey doesn’t suspect you. Otherwise, they’re wary and alert. (při interfere tohle zmizí a budeš připravená na to, že tě tam čekám - a můžeš se zkusit bránit)


V momentě, kdy se objevíš, zjistíš, že Eleriový reaktor je odstavený a připravený na převoz - a odtažený napůl ve dveřích, které tak blokuje. A u dalších východů stojí Česlavovi vojáci v taktických zbrojích a supermoderními zbraněmi. Jakmile jsi se objevila, pozvedli zbraně...ale nestřílí, jen jistí perimetr, aby nikdo nerušil...

STAND OVERWATCH: Ceslav:2D6+3 → 7 (1 +3 + 3) #COOL
- kdo se pokusí Česlavovi bránit, může, ale vzápětí obdrží 3-HARM od MEDIUM GANGu


A přímo proti tobě se tyčí Česlav. Už dávno bez masky, je potlučený a přes obličej se mu táhne šrám. Krvácí. Temně modře.
Na několika místech mu skrze kabát trčí nějaké kovové části - těžko říct, jestli jsou z Kraba a nebo z Česlavova těla. Také z nich odkapává temně modrá tekutina. Obličej má zkřivený vzteky a oči zlověstně planou. Je to vůbec ten samý Nesmrtelný, co ti vždycky tvrdil, jak jsi důležitá, snažil se tě chránit a jednou dokonce málem zabil i sám sebe, aby tě ochránil?

>> Takhle to být nemělo! <<

V jeho poslední myšlence, věnované tobě, se zablýskne náznak lítosti. Snad poslední stopa toho, že někde hluboko uvnitř je ještě lidských citů schopen? Ale pak se ten velký stín mihne jako rozmazaná šmouha. Kladivo nemilosrdně dopadne.

SUCCKER SOMEONE / SEIZE BY FORCE /INTERFERE: Ceslav:2D6+3 → 12 (5 +4 + 3) #HARD/WEIRD
- pokud předchozí bait a trap nebyl interferován, je to succker - a náhlý úder
- pokud byl bait a trap interferován úspěšně, může se Vera bránit a způsobí mi o 1-HARM víc, mé volby pro seize by force jsou 1. zmocnit se Very, 2. dám o 1-HARM víc, 3. utrpím o 1-HARM menší poškození
- pokud byl bait a trap interferován úspěšně, může se Vera pokusit útoku vyhnout, háže DSTUF a můj tah se mění na INTERFERE (-2)
Znovuzrozený Krkavec Víru.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Potomek »

Objevím se u Eleriového reaktoru. Čekám potíže, magnum mám v ruce, nečekám ale, že by se Česlav snížil k tomu, že mě bude chtít nečekaně při výstupu z Víru majznout kladivem jako ten největší zbabělec. S Tomášem v náručí jsem strašlivě pomalá, Česlav se napřáhne, vrhnu se stranou, kladivo mě přesto trefí. Nerozmázne mi lebku na kaši, ale rozdrtí čelist, rameno vyrve z kloubu a rozláme žebra. Tomáš dopadne na zem, kde se bezmocně snaží aspoň dostat na lokty, aby zjistil, co se děje. Mě rána protočí na místě a padnu na Česlava. Revolver mi vypadne z ruky, visím na Česlavovi, našátrám jehlici a jednou ranou mu ji bodnu do vazu jako tenkrát Vojtěchovi. Je dobré znát anatomii bohů a vlků.

Seize by force: d6+2 = 12
dávám: 3 harm jehlice+1 merciless +1 že jsem v pasti
dostanu: 4 kladivo + 1 merciless + 1 bloodcrazed - 1 žebra - 1 armor -1 daredevil = 3 harm, jsem na 11
oba jsme nově small gang, volby se vyruší


Padneme spolu na zem, ležím na Česlavovi. Ten se začíná trochu sbírat a šátrá po jehlici. Další ránu od něj nevydržím. Nedokážu mu utéct. Pochopím s naprostou jistotou, že dneska tady prostě umřu. Strašně mu chci říct, jak jsem zklamaná z toho jaký je ubohý sráč, jak dlouho vznikala má důvěra k němu a jak ji dnes totálně zničil, ale půlku obličeje mám na kaši, výsledek mého pokusu o proslov je jen pár krvavých bublin u úst. Už chápu jak se cítí Dalibor, když něco chce říct a nemůže. Praštím Česlava do ruky, kterou se snaží vytáhnout ven jehlici a postavím se vrávoravě na nohy. Rukou s ukousnutým prstem si přidržuju paži s rozdrceným ramenem a pajdám se co nejrychleji pryč. Bodne mě u srdce při pohledu na znovu bezmocného a ochrnutého Tomáše, kterému už nebudu schopna pomoct. Když se otočím, vidím, že Česlav konečně vytáhl jehlici, postavil se na nohy a ztěžka vyrazil za mnou. Jsme jak dvojka běžců na paralympiádě, akorát tam se do prvního nestřílí.

Česlavovi poskoci mi ale už nejsou schopni ublížit víc, než dokázal Česlav. Rozrazím dveře do sousední místnosti, Česlav je už kousek za mnou. Vběhnu přímo do středu synchrotronu.

Tady mě uslyší i když normálně mluvit nemůžu.

Augury: 2d6+3 = 14
Insert information into the world’s psychic maelstrom
• It reaches deep into the world’s psychic maelstrom.
• It reaches broadly throughout the world’s psychic maelstrom.


Mozek mi okamžitě zaplaví oslňující záblesky, takže jsem prakticky slepá, otočím se nazpět do směru, kde předpokládám Česlava. Nemluvím, ale Česlav přesto může slyšet mé myšlenky a cítit mé emoce. "Když jsi se zrodil za první noci víru, byl jsi sprostý lapka a lupič a jsi jím stále. Jediný rozdíl je v tom, že tenkrát jsi byl alespoň čestný v boji, teď jsi sráč a ubožák, který zaútočí zákeřně kladivem na mnohem slabšího protivníka. Česlav nemající svou čest." Z Very teď Česlave necítíš nic než pohrdání. "Vyrostl jsi opravdu! Jak božské chování. Myslela jsem, že jsi přítel, nechala jsem tě chodit do jeskyně a ty ses tam vylepšil, aby jsi mě mohl lépe zabít a okrást." Cítím, že přestávám být schopna udržet koncentraci, myšlenky mi prolítávají chaoticky hlavou podobně ty svazky protonů urychlených téměř k rychlosti světla.

dostávám harm od urychlovače, umírám

Najednou se charakter záblesků změní a před očima mi proběhne můj život. Zaplaví mě vzpomínka na bezpečí, které jsem cítila u Matky. Na vylomeniny, které jsme vyváděli s Grgurem. Na mé sblížení s Daborem v kapli u Grgura a další a další. Ty relevantní úseky ale dopřeju i Česlavovi.
Záblesk - první setkání s Česlavem, můj panický strach z něj, jeho výsměch špinavému hubenému Potomčeti.
Záblesk - Česlav mě a Jasnu nahání po zasněžené louce, poté, co jsme zabili Vojtěcha. Jeden jeho muž mě doveze Česlavovi potupně přehozenou přes sedlo.
Záblesk - boj se zavlčeným Česlavem. Můj úžas, když se pokusil vzít si život, aby nás ochránil. Pochopila jsem, že Česlav není nepřítel.
Záblesk - setkání se slabým a upřímným Česlavem po operacích v jeskyni. Můj pokus jej ochutnat. Mé dojetí a radost, že je přece jen člověk a že mu záleží na ostatních.
Záblesk - koncil, Česlav i když se mu vysmívám pro jeho nadutost, tak se chová velmi rozumně. Pochopím, že opravdu není zlý, jen rád rozkazuje.
Záblesk - Česlav mě zachraňuje u vozovny. Je na mě hrdý, že jsem zvládla pojmout Vlčí krev.
Záblesk - Česlav mi radí, abych použila svou sošku. Věřím mu, že to se mnou myslí dobře, ale nemyslím si, že splynout se soškou je pro mě to pravé.
Záblesk - Česlav uvězněný a osamělý ve Víru a mé návštěvy u něj. V tuto chvíli jsem jej považovala za přítele. Sice pošuk, ale přítel.
Záblesk - Vírová scéna když se Grgur s Česlavem kvůli nedorozumnění naháněli a skončilo to Grgurovou smrtí.
Záblesk - Česlav mi vyhrožuje, abych mu dala sošku a úlomek. Mé zděšení a údiv, když se mě pokusí uškrtit.
Záblesk - Česlav znovu zmrzačil Tomáše a zabil kraba.
Záblesk - Česlavovo kladivo dopadající na mé tělo a znova intenzivně všechna bolest, smutek, vztek a lítost, vyvolaná jeho zradou.
Záblesk - mé tělo ve středu synchrotronu se bezvládně sesune k zemi.

Poslední myšlenka patří Daliborovi, bude smutný, když mě bude čekat a já nepřijdu.

Vera to sice neplánovala, ale nedopatřením tohle všechno neuvidí zdaleka jen Česlav
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Tibor
Příspěvky: 440
Registrován: 27. 7. 2016, 15:17

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Tibor »

Dívám se z úkrytu na Česlava a umírající Veru. Very je mi líto. Ale ona se z toho vzpamatuje. Smrt je jen dočasná.

U Česlava mne ale hřeje jiný pocit. Jsem na něj hrdý. Jako otec na pubertálního syna, který ho sice stále nebere vážně, v přímé diskusi jeho radami pohrdá, ale nakonec se podle nich zařídí.

Čáslav mohl Veru rozdrtit prvním úderem kladiva, ale poté, co jsem mu promluvil do duše, jí dál šanci. Utkal se s Krabem a podle toho, jak vypadá, to nebyl snadný boj.

"Nevím proč jsi to udělal, Česlave. Ale to JAK jsi to udělal bylo správné," pro nesu do nastalého ticha.

A pak zmizím jako bych tam nikdy nebyl. Za Fionou.

fuck this shit
Tibor:2D6+3 → 10(1 +6 + 3)

Tiborův příběh v této epoše končí
Pěvec, se stal opravdovým hrdinou.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Grgur
Příspěvky: 664
Registrován: 10. 6. 2016, 21:56

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Grgur »

Když jsem se Zlatuší o samotě, najednou mám pocit, že jsem pitomec.

Honím se za holuby na střechách a přitom mám v Mrtvopoli takového šikovného vrabčáka v hrsti. Teda jako samozřejmě nemyslím tím Dalibora, to ne. Myslím tuhle zlatokřídlou ohnivačku.

Jé, to je legrace, ona je Ohnivačka. A já jsem vlastně Ohnívák. Patříme k sobě.

No dobře, uznávám, že tu neplanou nějaké horké city, není to jako s Verou. Jenže, k čemu jsou ta rádobyopravdová vzplanutí? Není takovýhle sňatek z rozumu nakonec lepší? Zlatuše je starostlivá a co tak stíhám sledovat, vzala vedení Mrtvopole do svých rukou, jako by tu už byla paní domácí. V podstatě se nám tu bude spolu žít dobře.

A jestli z tohohle pragmatického rozhodnutí jednou bude láska? Nebudu se tomu bránit.

Každopádně se ale musím snažit, tak když jí uvidím něco na očích, udělám to pro ní. Tady máš ten svůj hypnotic.

A tomu, aby přeskočila jiskra, je občas potřeba pomoct. Neohrabaně se pokusím Zlatuši, která mě ošetřuje, políbit.
Interfere na Off the leash: Grgur:2D6+1 → 7(4 +2 + 1)#InterfereZlatuše

Ať už zareaguje jakkoliv, tak se pak zvednu a vrhneme se do práce. Koule nad městem vyšlehne silný elektormagnetický pulz do všech stran a zimní Praha potemní.

O pár minut později se na temném nebi začnou oběvovat zlověstné linky rychle letících objektů. Je na čase zalézt pod zem.
Potřebujete útočiště a nemáte na zaplacení nic než své tělo? Chcete se stát hrobníkem? Potřebujete si najmout nemrtvé? Grgur, nemrtvý šerif s Mrtvopolí, k službám.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Česlav
Příspěvky: 865
Registrován: 23. 6. 2016, 14:13

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Česlav »

... u synchrotronu ...

Když Vera vběhne do synchtotronu, zaplaví mě takřka smyslné, živočisné potěšení z toho, jak mi kořist po dlouhém pronásledování přecijen neunikla. Jenže ten pocit okamžitě vystřídá zděšení, když mi mozkem zavibruje Veřin poslední vzkaz. A já si uvědomím, co jsem udělal. Upustím na zem kladivo a zakryju si rukama obličej. Co jsem to provedl?

"Ty jméno nemáš. Jen vlk.", řekla Vera dětským hláskem.
"Jsi zrůda. Stejný pekelný výhonek jako obludy, které chráníš.", zakráká Jasna.
"Co jsi to za zrůdu, Česlave?", slyším Daliborův hlas.
"Zatni zuby, zadupej toho démona v sobě do země...", říkal Tibor.


Já JSEM zrůda. JSEM monstrum. Zůstalo ve mě vůbec něco lidského, co by mohlo křičet hrůzou nad tím, čím jsem se stal? Pomalu svěsím ruce a zhluboka vydechnu. Ta dýka je nutný krok. Muselo se to stát. Je to jediná časová linie, kde nedojde...ne, počkat. Teď už je pozdě. Zabil jsem Veru zbytečně. Vypuštění částic ze synchrotronu má za následek začátek jaderné apokalypsy. Už jí nezabráním. A to znamená...

Stojím se zavřenýma očima a čas kolem mě neexistuje. Probírám se jednotlivými možnými budoucnostmi. Myšlenkový trans mi pomůže najít ztracenou vyrovnanost a zaplaší mé pochyby a hrozící morální krizi. Uvědomím si, že dělám jen to, co musím. Pro svět. Pro lidstvo. Pro Matku. Pro lepší budoucnost. Zkusil jsem to po dobrém. Nemusela mi vzdorovat za takovou cenu. Je Nesmrtelná. Ona to přežije. Bude mě nenávidět. To nevadí, nenáviděla mě většinu svého života. Všichni mě budou nenávidět, to je cena, kterou musím zaplatit. Někdo musí udělat, co je nezbytné. A ten někdo jem já.

"Reaktor už nechte být, není čas. Vypněte systémy vrtulníku kromě Faradayova pole. Přijde EMP vlna. Pak budete mít...odhadem deset minut zprovoznit systémy a vrátit se do Pevnosti. Než dopadnou první jaderné hlavice.", sdělím svým mužům ochraptělým hlasem. I oni vypadají zaraženě z toho, čeho byli svědky. Většina má silné psionické schopnosti a Veřiny poslední myšlenky tak mohli slyšet také. Teď ale není čas nad tím debatovat. Přichází apokalypsa.

Napřímím se, roztáhnu křídla a vrhnu se jako blesk přímo do synchotronu. Pokusím se rozrušit tok částic tím, že zakřivím časoprostor, jako kdybych chtěl vstoupit do Víru, ale nedotáhnu to do konce a nechám předivo reality vrátit se do původní pozice. Když budu dost rychlý, vyhnu se tak nebezpečnému záření a budu moci vyzvednout Veřino tělo...

ADVANCED DO SOMETHING UNDER FIRE: Ceslav:2D6+3 → 14 (5 +6 + 3 COOL)
- hrozilo mi 4-E-HARM, ale zcela jsem překonal nebezpečí


Beru jí do náručí a jediným máchnutím křídel se vznesu skrze díru ve střeše až k nebi. Druhé máchnutí mě odnese dál od domu a já plachtím o kus dál. Někde za mnou dojde k výbuchu a cítím, jak částice bombardují mé tělo zezadu, ale je to jen slabá dávka, která mi neublíží. Už to začalo...

... uvnitř Matky ...

Na operačním sále vyjmu z Veřina těla prsten a z něho vyštípnu úlomek dýky. Veřino tělo uložím do místa, kde kdysi mívala svůj pelíšek. S překvapením zjistím, že mi po jedné tváři stéká osamocená slza. Fascinovaně jí setřu prstem a chvíli se na něj dívám, ve tváři nemám žádný výraz. Položím Veřin prsten, nyní již bez úlomku, do její dlaně.

>>Doufám, že jsi spokojená.<<, pronesu k Matce a odcházím...

Příběh Česlava v této Epoše končí.
Znovuzrozený Krkavec Víru.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Zlatuše
Příspěvky: 135
Registrován: 21. 11. 2016, 14:11

Re: [AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

Příspěvek od Zlatuše »

... na hřbitově ...

Grgur se ke mě natahuje a divně u tuho špulí rty a cukaj mu šlachy na krku. Asi potřebuje nášup. Tak mu do huby zase nacpu tu hadici od klystýru, ve kterým je ta shnilá masová kaše. No, asi se mu to nelíbí, protože se zakucká a pak se už hrabe na nohy. Nono. Tak jo, dáme se do práce, ukážu mu, co je rozdělaný a uvítám poslední dodávky zboží a materiálu.

A pak vyšlehne nad Prahou záblesk a výbuch částic vyřadí veškerou elektroniku v okolí. Praha potemní a ztich,e je slyšet jen zlověstné kvílení větru. Narovnám se a zaposlouchám.

"Ty, Grgure...cítíš to taky?", zalapám po dechu jak k nám doráží Vírová vlna a spolu s ní i Veřiny poslední myšlenky, "Ten hajzl...já...byla jsem tak blbá! Měli jsme s Česlavem něco udělat, Grgure, měl jsi pravdu. Cokoliv. I když by nás nejspíš zabil. Aspoň bych si nepřipadala jako bezpáteřní srab. Cítil's to? Jak jí zradil a bez milosti zamordoval..."

Podívám se na něj a vidím, že to cítí taky. Tuším, že za chvíli to přijde, celá Apokalypsa. Ale teď...budu ještě naposledy hrát, než Vír úplně zeslábne. Hraju a zpívám, dám do toho všechen smutek a výčitky, které cítím.
Přišli jsme o Dítě. Začíná Apokalypsa a to je konec vší naděje.

CRACK OPEN THE WORLD: Zlatuse:2D6+3 → 6 (1 +2 + 3)#WEIRD
- you and everyone within reach of you suffers 1-harm ap loud.


Hudba mi trhá srdce i uši. Je to píseň zoufalství, ztráty a konce. Nemůže tomu ani být jinak.
Skrze to utrpení sáhnu do Víru...

AUGURY: Zlatuse:2D6+3 → 10(6 +1 + 3)#WEIRD
• Insert information into the world’s psychic maelstrom.
• It’s stable and contained, no bleeding.
• It’ll persist (for a while) without your actively maintaining it.

Skrývám polohu Grgopolis ve Víru. Nemůže to tu najít nikdo, kdo tady ještě nebyl (od téhle chvíle), pokud to není někdo, kdo je v nouzi nejvyšší, upřímně hledá útočiště přes okolním světem a potřebuje pomoc. Česlavovo mimozemský zvědi nás nenajdou ani z vesmíru. Česlav sám nás nenajde skrze Vír. I o desítky let pozdějc se nám budou vyhýbat nájezdníci.


"Já...", zavrtím hlavou a pustím kytaru na zem, "Už je čas jít, že jo?"

Odcházíme s Grgurem do podzemí a na obloze se objevují první světla.

A tak končí příběh Zlatuše v této Epoše.
Extravagantní "umělkyně", která už má plné zuby Bohů, Vlků intrik a soupeření mezi Nesmrtelnými.
Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů