[AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

[AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

1787 n. l. – Don Giovani v Praze, fantómové a upírky, osvíceně absolutistická byrokracie
Žánr - Barokní strašidelná fantasy
Poté, co se císař Josef II. vymanil po smrti Marie Terezie z jejího vlivu, začíná éra josefínského osvíceného absolutismu. Je to rozporuplná doba, vyznačující se na jednu stranu obrovským vzestupem osobních i náboženských svobod, zejména pro nejchudší obyvatelstvo země, rozmachem vzdělání a začátkem prosperity, na druhou stranu však svazovaná rodícím se státním aparátem, byrokracií, regulacemi všeho možného i nemožného a zejména pak absolutní mocí státu.

Jak je tomu pro tuto dobu typické, i o osudu Prahy nakonec rozhodl císař shora, však osvíceně. V roce 1784 nechal dekretem spojit 4 tehdejší pražská města do jednoho, Královského hlavního města Prahy, které také ustanovil hlavním městem Českého království. A pak, přesně v duchu paradoxů této doby, začal převádět veškeré správní i úřední řízení všech ovládaných zemí do Vídně a tak pokládat základní stavební kameny budoucího Rakouského císařství.
Praha.jpg
Předcházející období sice bývá, kvůli útlaku ze strany katolíků a silné germanizaci společnosti, označováno za dobu temna, avšak ve skutečnosti baroko přineslo Praze nebývalý kulturní i architektonický rozkvět. Když se doba bohatých ozdob a kostýmů, doba milující bály a operu, doba potrpící se na okázalost spojila s možností svobodně cestovat pro každého, začalo se mezi lidmi proslýchat, že ne všechno, co se v na plesech, představeních či dokonce v ulicích Prahy odehrává, má svůj původ přirozený, či alespoň od Boha. Jedni si tak v Praze šuškají, že spolu s Mozartem se do Prahy přijel na premiéru opry Dona Giovanni podívat i tajemný fantóm. Druzí zase vypráví o tom, že pod silnými vrstvami pudrů či rukavičkami, tak oblíbenými v poslední době ve vyšší společnosti, občas skrývá svou bledou tvář upír či ghůl.
Žánr.jpg
A nejeden mladík, který ve své nemotornosti nezvládl menuet, byl pak špitajícími přihlížejícími děvčaty označen přinejmenším za homunkula. Co jen takového chudáka čeká, až do Prahy také dorazí horká novinka letošního léta - nestoudný tanec jménem valčík?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Politika
Na trůně Českého království sedí Josef II. Habsburský a je tomu již 7 let, co zemřela jeho matka, Marie Terezie a on se definitivně vymanil z jejího vlivu. Už za jejího života se snažil tlačit své země k reformám, tolik potřebným k ekonomickému rozvoji jeho říše. Marie Terezie již dala některé reformy provést, například v roce 1770 vydala patent o pravidelných soupisech lidu, roku 1773 dala zrušit výsadnímu právu jezuitů na vzdělávání a o rok později zavedla povinnou školní docházku, zahrnující hlavně světské dovednosti - trivium. Další rok na to omezila robotu na tři dny v týdnu, zbytek práce na polích už musí panstvo svým poddaným platit. Stále však byl patrný její silný vztah ke katolické víře.

Josef II. oproti tomu přistoupil k reformám razantně. Veden heslem, že spokojený poddaný pracuje lépe, vede reformy, které měly za cíl zlepšit ekonomickou situaci země, podmínky pro všechny jeho poddané, ale zároveň upevnit jeho vládu nad všemi zeměmi a královstvími, které Habsburská monarchie ovládá.
Politika.jpg
Politika.jpg (18.43 KiB) Zobrazeno 2325 x
Rok po smrti Marie Terezie vydává Josef II. tři zásadní reformní dokumenty, které zcela mění podmínky života jeho poddaných. Tolerančním patentem dovoluje i příslušníkům jiného než katolického vyznání zastávat veřejná postavení, vést školy, veřejně praktikovat víru a dává jim další ústupky. Patentem o zrušení nevolnictví zavádí ve svých královstvích dosud nevídanou svobodu pohybu a rozhodování pro obyčejné lidi. Není to svoboda absolutní, stále zůstává v platnosti robotní povinnost vůči panstvu a lidé jsou šlechtě podřízení v poddanském vztahu, mohou se z něj ovšem vykoupit a stát se svobodnými pány.

Zakládá důmyslný systém úřadů, centrálně řízených z Vídně, které pracují přímo pod něj. Správu země tak poprvé dostávají neurození, ale zato vyškolení a vysoce efektivní úředníci. K tomu jim pomáhají první informační nástroje, Josef II. nechává zřídit projekt vojenského mapování či nechává založit nový, Josefínský katastr, který má nahradit nedostatky tereziánského. Taktéž nařizuje, že každý si má vybrat jedno příjmení a to již nadále používat jako stále pro veškerý styk s úřady a bude dědičné.

Také ruší cenzuru, čehož využívají tiskaři a novináři po celém království, včetně obnovených Schönfeldských císařských královských poštovských Noviny - českého listu, ve kterém své budoucí zkušenosti získá například Václav Matěj Kramerius.

Na druhou stranu stejnou silou, jakou jedněm nové svobody dává, jiným svobody bere. Silně omezuje moc církve a nechává zrušit velké množství klášterů. A snaží se silně germanizovat společnost, většina zákonů a nařízení je záměrně vydávána jen v německém jazyce, aby byli Češi motivováni se Češtiny vzdát. Původně pragmatická myšlenka - jedna říše, jeden císař, jedna řeč však vede k pravému opaku - díky novým svobodám jsou navzdory silnému tlaku položeny základy budoucího národního obrození.

V Praze došlo v roce 1784 konečně po dlouhých letech ke sjednocení čtyřech měst pražských v Královské hlavní město Prahu - Königliche Hauptstadt Prag. Sloučeny jsou Staré město, Nové město, Malá strana a Hradčany - tedy vlastně po novu Altstadt, Neustadt, Kleinseite a Hradschin. Židovské město, tedy Judenstadt, zůstává samostatným správním celkem. Kolem města vyrostlo nové, barokní opevnění, které plní hned dvě funkce. Jednak opravdu chrání město před moderním dělostřelectvem, což si Praha mohla nedávno vyzkoušet. A dále odděluje město od venkova a přístup skrze omezený počet městských bran umožňuje lépe kontrolovat pohyb obyvatel, placení potravních daní a podobně.

Na venkově, nechráněném městskými hradbami, je situace mnohem horší. Množství usedlostí, viničných domů a samot, vzniklých za vlády Rudolfa II. bylo zničeno a opuštěno v letech následujících válek. Některá panství byla zabavena v rámci rekatolizace, jiná zruinovaná válkami a snadno skoupena a namísto drobných vlastníků na jednotlivých panstvích teď krajinu ovládají sedláci či bohatá šlechta. Ti nesou uvolňování poměrů pro poddané s velkou nevolí.

Víra
Katolická církev pod vládou Habsburků v minulosti dlouho prosperovala a zemi začaly zdobit překrásné a monumentální barokní kostely a chrámy.
Víra.jpg
Mírné uvolnění striktního katolicismu přišlo už před patnácti lety, kdy byl zrušen Jezuitský řád a katolická církev tak přišla o výsadní kontrolu nad vzděláním. Přesto skutečným posunem zpět k náboženské svobodě byl až toleranční patent. Stále však neznamenal, že by snad ostatní vyznání byla tomu katolickému stavěna na roveň. A už vůbec neznamenal úplnou náboženskou svobodu.

Toleranční patent toleroval evangelické a pravoslavné vyznání a čátečně také judaismus. Ostatní víry jsou stále tvrdě potlačované. Dlouhé roky rekatolizace navíc provedly své, takže i po uvedení tolerančního patentu v praxi se k jinému vyznání než katolickému přihlásila pouhá dvě procenta obyvatel.

Josef II. se však rozhodl moc církve omezit, aby mu nemohla konkurovat v jeho absulutistické vládě. Nařídil rozpustit přes 700 klášterů a množství kostelů a far. Ponechal v provozu jen ty, kde jejich řády zároveň poskytovaly nějakou užitečnou službu, například zdravotní péči, školu, matriku a podobně. A i ty podléhají světské regulaci. Uvolněný majetek zabavil stát a přestavěl je k světským účelům, budovy klášterů se ukázaly být vhodné zejména jako kasárna.

Právo
Josef II. se také rozhodl reformovat právo. Před čtyřmi lety provedl velkou reformu soudů, takzvané Jednotné zřízení soudní pro království České. Nový systém soudů sice stále drží jiné soudy pro šlechtu a jiné pro lid nešlechtický, avšak jasně vymezuje jurisdikci jednotlivých soudů s ohledem na území českého Království. Navíc zavádí apelační soudy, ke kterým je možné se proti rozhodnutím prvoinstančních soudům odvolat.
Právo.jpg
Čerstvou novinkou je Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně. Nahrazuje zdánlivě moderní, avšak na feudálních principech založený Constitucio Criminalis Theresiana. Opouští princip trestu, který má pachatele odradit a nahrazuje jej novým principem, dle kterého mají nápravná zařízení za úkol pachatele převychovat. Akorád s s pomocí tělesných trestů, takže té krutosti zas až tak neubylo. Oblíbené jsou zejména galeje, císař totiž považuje převýchovu prací za užitečnou pro vězně i stát. Je zrušen trest smrti v řádném řízení, stále je ale platný při právu stanném.
Velkou novinkou je zavedení principu "nullum crimen sine lege" a "nulla poena sine lege" (není zločinu bez zákona, není trestu bez zákona). Odteď je možné za zločin označit a potrestat jen to, co je zákonem za zločin označeno a trest je vyměřen.

Mezi další významné změny patří například to, že i pouhý pokus o zločin je trestný, zločiny jsou po určité době promlčitelné, je zrušen delikt čarodějnictví, nevěra přestala být trestná a stala se důvodem pro soukromý spor, jsou také kodifikovány politické zločiny.

Připravuje se další změna, která, jej má doplnit - Obecný soudní řád kriminální. Má přinést moderní správní principy, jako třeba zrušení tortury jako prostředku k získávání informací, striktní vedení písemných záznamů z jednání, soud vedou profesionální právníci, nikoliv laici. Ta však zatím ještě neplatí a to je předmětem mnoha patálií u soudů, u kterých se staré správní pořádky potkávají s novými zákony.

Císař také nechává vybudovat jednotnou státní policii. Je rozdělena na uniformovanou a tajnou. Uniformy“ si ale každá skupina této policejní stráže řeší sama, takže to zas tolik unifomní není. Řady policistů zaplňují hlavně váleční veteráni, kteří ji po vojensku. Na oko sice policejní pravomoci získává místní samospráva - například v Praze nový magistrát, ve skutečnosti ale císař zároveň zřizuje Pražské policejní ředitelství, kterému všechno, co se v Praze a okolí šustne, podléhá.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Život, bydlení, domácnost
Zvláště mezi bohatšími vrstvami se domov mění z vyzdobeného užitečného místa na místo budované čistě pro jeho krásu či případnou reprezentaci. Na přehnané zdobení narazíte všude, samé obloučky, kudrlinky, ozdůbky, případně kraječky, jemné látky. Dokonce i stoly a židle musí mít nějak oble či zajímavě tvarované nohy. Novým vynálezem u nábytku je čalounění, které dovoluje na té kráse sedět také pohodlně.

Třicetiletá válka zpustošila venkov, téměř zcela zanikly osamělé usedlosti, pokud nebyly ukryty někde v údolích či ve svazích. I ve městě velká zničila nejeden dům, čímž dala prostor přestavbám. Barokní domy jsou podsadité, široké, jejích průčelí a portály jsou bohatě zdobené. Vně domů a zvláště pak u městských paláců, zámků a letohrádků se budují zahrady, parky, schodiště, terasy, ozdobná zábradlí. Velký důraz se klade na souměrnost a to jak vnější, okrasnou, tak vnitřní, z hlediska uspořádání.
Stavba.jpg
Mizí tradiční centrální síně a nahrazují jednotlivé pokoje, zařízené na míru činnostem v nich prováděným. S tím souvisí i nové druhy nábytku, komody, sekretáře, prádelníky či kredence. Dochází k oddělení života od práce. Zprvu právě ve formě samostatných pokojů, kdy vznikají pracovny, s nástupem úřednictva a byrokracie ale vzniká zcela nová třída měšťanů, která je dost bohatá na to, aby mohla vlastnit domy, ale zároveň pracuje jinde, než kde bydlí - na úřadě.

Život ve městě se kromě vzhledu budov změnil hlavně z pohledu jeho organizace. Byly zavedeny názvy ulic a číslování domů a doručování poštovních zásilek na adresy. Domovní znamení přestala mít orientační funkci a získala funkci okrasnou. Z hygienických důvodů byly zakázány městské hřbitovy a nebožtíci byli povinně vyváženi za město. Majitelé některých paláců či bohatší ch domů si nechali vybudovat na vlastní náklady stoku do Vltavy, avšak jinak je město stále bez kanalizace a ani systém jeho úklidu se příliš nezměnil. Všeobecně ve společnosti převažuje přístup, dle kterého je případnou špínu možné přebít větším množství krásna, místo toho aby se odstranila a podle toho také ulice vypadají.

Vzhled, oblečení, hygiena
Totéž, co platí o domech, by se dalo říct o oblečení, zejména společenském.

Zajištěné ženy nosí pompézní, skvostné oděvy, přehnaně zdobené. Bohaté dvojité sukně se dále rozšiřovaly a vyztužovaly železnými konstrukcemi, přecházely ve vosí pas, zajištěný šněrovačkou, která zároveň zdvihala a podpírala ňadra. Železná konstrukce v sukni se zároveň stávala odrazem společenské třídy. Živůtky bohatě zdobené, v oblibě jsou zejména perly, byly také nevídaně odhalené. Hluboký dekolt či odhalené lokty rukou dámy nikoho nepohoršuje. Používají se výrazné barvy, květinové či jiné více vzory, drahé látky, jako brokát, hedvábí, damešek. Celý oděv se doplňuje krajkami nebo stuhami.

Mužská móda je velmi silně ovlivněna novým válečným objevem - uniformovaným vojskem. Svrchním, avšak téměř neodkládaným oděvem se stal kabátec. Trend zdobit oděvy co nejvíce se nevyhnul ani mužům. Kabátce jsou zdobeny kovovými krajkami, prýmky a výšivky, stuhami a rozetami, ozdobnými krajkovými kapesníčky, rukávníky. Velkým vynálezem jsou kapsy u kabátce. Nohy jsou většinou oblečeny v punčochách a krátkých kalhotách pod kolena, boty ke kotníkům se upevňují k noze ozdobně vázanými stuhami nebo sponami.
dresses.png
Velice důležitou součástí módy je úprava hlavy. U dam jsou vlasy vyčesávané vysoko, bohatě zdobené do komplikovaných účesů, jejichž příprava zabírá dlouhé hodiny, používají se příčešky. Hlavu muže, jdoucícho do společnosti by měla krýt paruka a měl by být hladce oholen, případně nosit upravený knír.

Celá móda vyšší společnosti byla motivována spíše snahou ukázat, že život je tak snadný, že si dotyční mohou tyto nákladné a komplikované obleky dovolit, než skutečnou snadností života. Často tak nastávaly absurdní situace, kdy dámy pro konstrukce svých sukní nemohly pořádně tančit nebo vláčely své bohaté sukně špínou a marastem městských ulic, pánové se v punčocháčích a polobotkách vydávali na lov či vojenská cvičení a prodíraly se v nich křovisky či bahnem.

Prostý lid samozřejmě nemohl komplikované oblečení nosit, protože by mu překáželo v každodenní práci a tak se dále prohlubuje patrnost rozdílu mezi třídami a ještě více platí, že šaty dělají člověka. Na druhou stranu textilní průmysl zásoboval trh levnými látkami. Vynález létajícího člunku u tkacího stavu výrazně zrychlil tkaní a objevují se první, zcela mechanické tkací stroje. Díky tomu lid obyčejný může módu vyšších vrstev alespoň napodobovat z levných a dostupných materiálů. Ženy tedy také nosí bohatší sukně a odhalují dekolt, muži nosí kabátce, krátké kalhoty a punčochy.

Strach z nemocí, roznášených vodou, spolu s filozofií, že množství krásného přebije ošklivé vede k prudkému úpadku hygieny. Očista se provádí otíráním suchými hadříky, jednak, aby se zabránilo přenosu nemocí a dále protože voda by poškodila drahé pudry, líčení a komplikované účesy. S případným zápachem se bojuje zvýšeným používáním parfémů, oblíbené byly vůně pomerančových květů, hnijících jablek, hřebíček a skořice. V Čechách nedosáhne tato móda takového extrému, jako například ve Francii, ale i tak je patrná. K vybavení každé domácnosti tak slouží malý talířek, často měděný, zvaný lavórek, který slouží ke smočení konečků prstů, víc netřeba.

Venkovský lid je na tom v tomhle směru lépe, protože z praktických důvodů se prostě mýt musí a má zase větší šanci, že se v přírodě vykoupe v potoce či rybníce s čistou vodou.

Jídlo, pití, zábava
Jídelníček je poznamenaný rozvojem zámořského obchodu a uvedením mnoha nových plodin. Na český jídelníček zaútočila plnou silou brambora. Jako pochoutka byla známá už od 16. století, ale až sedmiletá válka a válka o habsburské dědictví přispěly k masovému rozšíření brambor, protože tato odolná plodina byla schopná zajistit dostatek jídla pro velké množství lidí. S tím, jak se brambora stávala jídlem chudých, opouštěla zároveň jídelníček vyšších vrstev.
Další plodinou, která začala obohacovat jídelníček chudých, se stala rýže, vzhledem k nemožnosti ji v Čechách efektivně pěstovat se však nerozšířila tak rychle jako brambory. Na druhou stranu možnost dlouhodobě jí skladovat, aniž by utrpěla, jí předurčily do role suroviny používané ve vojenských zásobách.

Chudé vrstvy vůbec musí ustoupit od masa na svém jídelníčku a spolehnout se na rostlinné produkty. Nejsou to však již jen kaše, výběr a paleta plodin je mnohem širší, jsou známé i kukuřice, fazole, čočka, květák, špenát, pórek, rajčata, cukety, okurky.

Bohatí se naopak vyžívají v co nejrafinovanějších úpravách exotických pokrmů, dovážených z dalekých zemí za cenu vysokých nákladů. Na jídelníčku se tak objevuje třeba želví maso, čínské zelí, tropické ovoce. Vysokou oblibu si samozřejmě drží zvěřina a do popředí se dere hovězí a telecí.

Začínají se objevovat první kuchařské knihy a recepty se přestávají předávat jen ústně, což vede ke standardizaci chutě některých pokrmů, zejména omáček, tento trend je ale zatím v počátcích.

Mezi nápoje se rozšířil čaj a káva, a to i mezi lidem prostým, ve vyšších vrstvách i čokoláda. Kdo nemá na kávu, pije alespoň cikorku nebo v lepším případě meltu.

Začíná se sladit cukrem, v čechách je budován první cukrovar. Možnost použít cukru k doslazení vedla k prudkému rozvoji cukrářství, obrovský vzestup obliby získávají dorty. Ani venkov ale nezaostává v rafinovanosti cukrářských výrobků a vynalézá cukrovými hmotami zdobené perníčky, plněné trubičky a další laskominy.

Mezi další rozšířené neřesti patří tabák a alkohol. Tabák se převážně šňupe a to v soukromí, nižší vrstvy jej také žvýkají, ale to je považováno za hodně nevhodné kohokoliv, kdo má nějaké postavení. Kouření dýmek je známé, ale na mnoha místech zakázané, hlavně kvůli častým požárům. Pivo prochází reformou a vzniká chuť tradičního, českého piva. A ve vyšší společnosti jsou oblíbené zejména různé rafinované kořeněné či ovocné likéry.

S tím, jak se život stává jednodušším je více času na různé formy zábavy. Z organizované zábavy je to zejména divadlo a plesy. Divadlo získává mnoho různých forem. Velmi oblíbené jsou různé formy loutkových a maňáskových představení, v ostrém kontrastu s jejich nízkou výpravou pak stojí opera, fenomén, který uchvátil Pražany zejména díky Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Také se pořádají konzerty, v parcích hrají orchestry k promenádě, hudba se stává součástí každodenního života pražanů. Hudba je také na mnoha školách nedílnou součástí výuky a to nejen ve vyšších vrstvách. Aniž by to obyčejní posluchači tušili, za obrovským rozmachem hudby je ve skutečnosti vědecký vynález a to rovnoměrně temperované ladění. Najednou je totiž možné v rámci jedné skladby přecházet mezi různými tóninami a používat celý rozsah intervalů ve stupnici bez nutnosti přeladit s každou změnou tóniny nástroj.

Rozmach hudby následuje i tanec. Bály jsou oblíbenou kratochvílí a tanec začíná získávat párový charakter. Velmi oblíbený je menuet, při kterém ještě nedochází ke kontaktu mezi partnerem a partnerkou, avšak novinkou tohoto roku je valčík. Párový tanec, tančený v těsném držení, ve kterém se ňadra ženy mohou dotýkat hrudníku muže na veřejnosti a to vše za za zvuků rychlé a rytmické hudby! Zatímco jedni jsou z takové novoty nadšeni, další zvažují zákazy či dokonce klatbu, pro nemravnost takového tance. Snad jedinou věcí, která v očích těchto horlivců zabránila tomu, aby se plesy zcela zvrhly v necudné orgie byly právě ony obrovské konstrukce podpírající dámské sukně, díky kterým to ve skutečnosti s kontaktem mezi tanečníky nebylo tak horké, jak se v kavárenských debatách povídalo.
Ball.jpg
Kavárenské debaty jsou další oblíbená forma zábavy a nejen pro šlechtu. I bohatí měšťané či úředníci, kteří mají pevnou pracovní dobu a tedy také volno, volí jako kratochvíli malé kulinářské potěšení v cukrárně či kavárně, spolu s šálkem některého z oblíbených horkých nápojů.

Co se týká sexu a veřejnosti, stále více se rozevírají nůžky mezi tím, co se oficiálně prohlašuje za slušné a morální, a co se ve skutečnosti ve společnosti odehrává. Navenek je společnost stále katolicky puritánská, ale stačí se podívat na široké dekolty dam či na to, jak se na sebe tisknou tanečníci při valčíku a je jasné, že to je jen povrchní skořápka. Stav morálky naopak hluboce klesá, probíhá malá sexuální revoluce. Pro muže je běžné mít milenky, jen se k ním nesmí na veřejnosti hlásit. Ženy jsou stavěny do pasivní role. Muž se má ženy uchvátit, zmocnit se jí. Ale právě protože takto to vyžadují společenské konvence, skutečnost se často liší a nezřídka se tak stává, že uťáplá manželka či milenka striktního státního úředníka se v posteli mění v dominantní milenku, která svého partnera zcela ovládá.

Vzniká pornografická literatura, zprvu jako zápisky zážitků lehkých žen, které měly nalákat novou klientelu, později jako samostatný, pokleslý a přesto snadno sehnatelný žánr. A v rámci tohoto žánru začíná sexuální fantazie autorů i čtenářů růst a znovuobjevovat tajemství, která století katolicismu vytlačila z běžného povědomí.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Zbraně a válčení
Ač sama technologie palných zbraní se nezměnila - pistole a pušky stále používají kolečkové a křesadlové zámky, děla se stále odpalují žhavým železem. Řemeslné provedení se však zlepšilo a objevilo se množství užitečných pomůcek, např. železné nabijáky, které proces nabíjení a palby usnadnily. Výrazně vzrostla rozmanitost ráží i používaného střeliva. Je tak možné najít vhodnou pušku či dělo pro prakticky jakýkoliv účel.

Vynález bodáku vytlačil z bitevního pole kopí a halapartny a základem vojenské taktiky se stala taktika řadová. Vojáci, pochodující v sevřených řadách o hloubce tří nebo čtyř mužů a značné délce jdou drilováni zejména ve schopnosti vystřelit za krátkou dobu co nejvíce kulek. Pokud jedna strana zaváhá a řada se jí rozpadne, bývá v záloze připraven rychlý úderný oddíl jezdectva, který ji v mžiku rozpráší. Čas od času jistě zvrátí bitvu vhodná volba terénu, chytré použití dělostřelectva nebo rozhodne boj na zteč, většinu bitev ale rozhoduje prostý objem kulek, kterými je jedna nebo druhá strana bitvy schopná zasypat svého soupeře.
Válka.jpg
Je proto kladen obrovský důraz na morálku a dril, na druhou stranu dobrým vojákem se může stát každý. Po vzoru jiných armád Josef II. zavedl před pár lety pro nejchudší vrstvy obyvatelstva povinnou vojenskou službu.

Na bojiště se také vrací dělostřelectvo, pokrok v metalurgii umožňuje stavět lehčí a pevnější děla, která je možné namontovat na lehčí lafety. Stále se ale jedná o podpůrnou zbraň. Nikdo zatím netuší, že za pár letu budou tatáž dělat vládnout evropským bojištím, jen protože francouzské vojsko napadnou drobné změny jako zlepšit průchodnost lafet terénem použitím jiných kol, přimontovat je za koně čímž se zvedne mobilita děl a hlavně - sjednotit jejich ráži.

Hospodářství a obchod
Tereziánské a hlavně josefínské reformy odstartovali období prudkého ekonomického růstu země. Skoro všichni se začínali mít lépe, od těch nejchudších, pro které zrušení nevolnictví znamenalo možnost cestovat za prací, pro ty nejbohatší, pro které stabilní ekonomické prostředí, řád garantovaný absolutistickým státem i nová levná pracovní síla znamenají vyloženě požehnání pro jejich obchodní zájmy.

Po peněžní reformě z roku 1754 byla zavedena nová měna. Zlatý, nebo také gulden či forint. Byl jen o něco málo slabší než tolar, jeho výhodou bylo, že se obchodoval v celé habsburské monarchii. Přibývají také mince různých hodnot, čtyřforinty, osmiforinty, pětikrejcary. Objevují se také první papírové peníze - bankocetle. Slouží jako potvrzení, že dotyčný složil přiměřený obnos v bance a některé platby státu je nutné odvádět právě v nich. Soukromníci nemají povinnost je při obchodu používat, ale mnozí velmi záhy pochopí výhody papírových platidel a přejdu na ně.
Prachy.jpg
1-BARTER = 7 guldenů = 420 krejcarů
1 gulden = 60 krejcarů


Peníze za silné asistence státní moci definitivně zasazují poslední ránu titulům, jako prostředku moci. Šlechta stále má ještě nějaká privilegia, ale kapitalismus je to, co žene ekonomiku kupředu. Manufaktury rostou v kraji jako houby po dešti, kde je možné použít sílu vody či větru, používá se mechanizace a Cechy v Praze vymýšlí komplikovaná opatření, jejichž úkolem je jediné. Zabránit nekalé, levné a nekvalitní konkurenci hromadné výroby z venkova, aby se dostala do krámů a obchodů v Pražských ulicích. Překvapivou zbraní v tomto směru se ukázalo býti barokní opevnění kolem města. Všechno zboží musí projít městskými branami a tam je snadné případné zboží proclít.

S nadšenou podporou měšťanů samozřejmě státní úředníci myšlenku cel a kontroly všeho možného podporují. Později toho budou Pražané litovat, ale dnes to ještě vidí jako své velké vítězství. Obdobně je to s potravinami, platí se tzv. potravní daň na potraviny dovážené do města, odváděna je právě u městských bran.

Přestože stále fungují tržiště, lepší obchod se definitivně přesunul z dřevěných krámů na ulici, do malebných barokních kamenných obchodů. A z nakupování se stává jedna z nových forem zábavy panstva.

Doprava v Praze se proměnila. Protože ulice i nadále zůstávají špinavé a protože v módě je nákladné oblečení, měšťanstvo, šlechta a nově i úřednictvo se často potřebují rychle a přitom čistě dostat z jednoho konce města na druhý, objevil se fenomén nájemného kočáru - drožky, neboli fiakru. V Praze i po blízkém okolí jich jezdí stovky a každý si může jednu za pár krejcarů pronajmout, popojet malý kus cesty a zase vyskočit.

V dálkové dopravě stále vládne kůň, dostavníky a formanské vozy, ale cesty se změnily. Aby se urychlil případný přesun armád, nechala Marie Terezie přebudovat v zemi síť císařských cest. Nové cesty mají zpevněný kamenný povrch, jsou široké, přehledné, chráněné alejemi. Na dlouhých a pevných úsecích najednou je možné zapřahat čtyřspřeží či šestispřeží a i tam, kde se v podobě samotného vozu nic nezměnilo, lepší terén dokázal snížit dobu cesty až na polovinu.
Cesty.jpg
Vzdělanost a věda
Díky reformám rapidně ubývá negramotnosti. Marie Terezie ve svém "Všeobecném řádu školském" vyjádřila přání, že "Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 - 12 let do škol posílali", což úředníci absolutistického státu vzápětí prakticky proměnili v povinnou školní docházku. Byly zavedeny prázdniny, aby děti v létě mohli pracovat na polích, ale zbytek roku musela dítka trávit ve škamnách nově zřizovaných škol. Trivium se i na venkově stává standardem a ve městech už, vyjma postaršího nejnižšího dělnictva, na negramota nenarazíte. Každý se může naučit číst, psát a počítat.

Horší je to s jazykem národním. Tvrdě prosazovaná je němčina, je jediným používaným jazykem na vyšších školách a jediným úředním jazykem. Český jazyk v Praze v podstatě neexistuje, na venkově přežívá, předávaný ústní tradicí. Dost k tomu přispělo rušení klášterů a klášterních knihoven, ve kterých, navzdory době temna, bylo uloženo mnoho starých českých knih. Už nejsou.

Karlo-Ferdinandova Universita v Praze, vzniklá sloučením Klementina a Karolína na jednu stranu otevírá dveře nekatolíkům a obnovuje výuku na všech čtyřech fakultách, na druhou stranu je zestátněna a jediným vyučovacím jazykem je opět němčina. V Praze také byla založena také inženýrská stavovská profesura, na které se vyučuje moderní praktické vědy, například zeměměřičství, kreslení map, odvodňovací práce, konstrukce mechanizmů na zvedání těžkých břemen, optika, perspektiva, kreslení a geografie. Díky silnému tlaku císaře na výuku právě takovýchto praktických oborů se tato inženýrská škola letos proměňuje na řádnou profesuru filozofické fakulty pražské univerzity.

Objevy Issaca Newtona a Gottfrieda Wilhelma Leibnize způsobily revouci v matematice a umožňují používat výpočty tam, kde se doposud konstruktéři museli spoléhat na předávané zkušenosti, odhad či metodu pokus omyl. Výrazně to zlevňuje stavby strojů, budov, mostů, cest. Antoine Laurent de Lavoisier definitivně dělá svou oxidační teorií poslední tečku za alchymií a v akademických debatách jsou horkým tématem zprávy o tom, že v Anglii jistý James Watt zdokonaluje doposud naprosto neužitečné hračky - parní stroje - tak, že by mohly brzy nahradit vodu a vítr.

Poznání pomalu proráží i do lékařství, kde se nejrychleji kupředu ženou chirurgové, doposud opovrhovaní. Najednou jsou to však právě oni, kdo zná lidské tělo lépe, než ostatní kolegové, protože se nebojí zraněného říznout, objevují různé patologie, popisují je a mohou provádět kontrolované experimenty. Rozšiřuje se ošetřování ran pomocí olejů a alkoholu, namísto vypalování.

Vědecká metoda si zkrátka našla svou cestičku do života běžných lidí.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Je deštivý, mlhavý a sychravý podzim, 29. října léta páně 1787. Den, na který se těšilo strašně moc pražanů. Pražanů, kterým se do Prahy vrátil skladatel, kterému rozumějí. Wolfgang Amadeus Mozart dnes večer uvede v Praze premiéru svého nového díla. Dona Giovanniho.
Každý pražan či obyvatel okolních vesnic, který má lístky, ať už jde o lístky do lóže svírané v elegantní rukavičce, či lísky na bidýlko žmoulané ve špinavé dlani, se na tu slávu těší.
Radost z uvedení nového díla a z toho, že Praha opět po dlouhé době v něčem předběhla Vídeň kalí pouze jedna věc. Titulní stránky všech pražských německých novin a jediných českých zabírají místo opery tajemné vraždy a únosy. Lidé, mizející za temných nocí v pražských uličkách nahánějí všem strach. Jedni hovoří o tom, že mezi ztracenými je podezřele mnoho umělců, zejména muzikantů, další debatují o podivných podných ranách na krku některých nalezených těl, jiní podezírají nově vzniklou tajnou policii, že takto v uličkách odstraňuje příliš horlivé vlastence a někteří zase poukazují na to, že mnoho údajných unesených nakonec bylo nalezeno s diagnózou duševní choroby v nově zřízeném blázinci u sv. Františka.

Ať už má pravdu kdokoliv z nich, anebo všichni, noviny doporučují si z večerní opery vzít fiakr a cestovati po skupinách.

....

Česlave, dloubeš se v jinak vynikající vepřové pečínce se švestkovou omáčkou a knédly. Jindy by sis jí dal s chutí, ale dnes ti nějak nejede. Od rána cítíš, jak síla Víru stoupá a přemýšlíš, kde se zase co zvrtne, kde který nesmrtelný co provede. Sněm, na kterém jsi chtěl dát hlavy dohromady sice neskončil vyloženě rozkolem, ale rozhodně se nedá říct, že byste se na něčem shodli. A tak víš, že vás, Nesmrtelné, znovu čekají trable.

Ozve se zatlučení na dveře. "Herein!" zvoláš.
Vstoupí dovnitř feltwebel Ernst Bittman, šikovatel starající se o vnitřní službu tvé setniny. Hned za dveřmi srazí paty a pravou rukou zasalutuje, v levé drží dopis.
"Gutten tag, graff von Lieben, nesu vám k nahlédnutí důležitý befel, který obdržel rittmeistr Peschke před několika okamžiky."
Dá ti chvilku, abys ho mohl vyzvat a pak, když pokyneš rukou, přistoupí ke stolu.
"Herr Peschke už nechává nastoupit manšaft, ale poslal mě za vámi, že prý by velmi rád před odjezdem měl potvrzeno, že jste s celou záležitostí obeznámen."
Podává ti dopis.

Když si ho prohlédneš, zjistíš, že je opravdu adresován ritrmeistu Alfonzu Peschkemu, veliteli posádky, která ti byla za zásluhy svěřena do majetnictví. Na dopise je vidět rozlomená pečeť generála Kinského, vrchního velitele pražské posádky. V dopise se píše.

"Na výslovný rozkaz jeho veličenstva Josefa II., krále českého musí být učiněna přítrž živlům loupežnickým a jiným, řádícím v posledních dnech v Praze i okolí. Veškerá opatření pro obnovení pořádku povede městská rada, přímou odpovědnost za opatření proti prudkému nárůstu hrdelních zločinů pak povede pukrmistrem pražský, JUDr. Bernard Záhořanský von Vorlík. Jemu jsou z císařského rozkazu k dispozici všechny vojenské posádky pražské pro udržení pořádku v ulicích města.
Protože však zprávy o působení loupežníků a únosců potvrzeny jsou i z venkova, vydávám tento rozkaz, kterým stahuji všechny záložní a do majetnictví svěřené jezdecké jednotky z jejich současné služby a nařizuji, aby se ještě dnes, do šestnácté hodiny odpolední hlásily v budově Reitschule v Praze Hradčanech, kde budou pověřeny pátráním po zločinici či zločincích na svěřeném území za pražskými hradbami.

Generál posádky Praha, doplňovací místo Rakovník
František Josef Kinský

Koukáš na ten papír a hlavou ti běží, že tohle nemůže být náhoda. Naposledy jsi v den, kdy zesílil Vír, sám musel jet na Hrad jednat s hoffmeistrem. Dnes opět sílí Vír a místo tebe chtějí do Prahy stáhnout tvé muže. Začínáš tušit, že dnešní den bude opět plný neočekávaných událostí a setkání. Navíc si vzpomeneš na Wilhelma - nedávno se vrátil do Prahy, v čele oddílu husarů. Ještě aby mu tak svěřili velení nad tvými chlapy! Aspoň Vlaštovka a Tibor že zatím nepřišli s nějakým divokým nápadem.

Co uděláš?

....

Jasno, v klidu si dopřáváš v salónku svého malého domku na starém městě ovocné knedlíčky, když tu uslyšíš zabouchání na dveře do dvora. Zpozorníš, nikoho nečekáš, služebné jsi dala volno hned ráno, jak jsi ucítila, že Vír sílí. Tak kdopak z Nesmrtelných se k tobě chystá?

Upravíš si šaty, nasadíš klobouk, spolkneš poslední knedlíček a volným krokem se vydáš ke dveřím. Vír je silný teprve pár okamžiků, takže si dáváš trochu na čas - jestli je to zase Janek nebo někdo podobný, bude lepší, když mu dáš najevo, že máš věci pod kontrolou.

Dojdeš ke dveřím a zlehka je otevřeš, úsměv na tváři. Za dveřmi nikdo není. Jen na zemi je několik krvavých šmouh. Podíváš se zvenku na dveře a i na nich je krev. Několik otisků, jak někdo bouchal zkrvavenou pěstičkou a dva otisky otevřené dlaně. Dívčí dlaně, zjevně vznikly, když se dotyčná o dveře otřela.

Pak uslyšíš o kousek dál, směrem k řece a Judenstadtu pár hlasitých ran a tichý výkřik: "Hilfe!" který vzápětí utne.

Co uděláš?

....

Vukmare, řítíš se na koni po cestě, po levé straně prudký svah. Vír je silný, kolem hlavy ti hvízdají kulky, ty sám máš pušku nabitou, jen mít příležitost vystřelit.

Co se vlastně děje. Utíkáš před někým? Pronásleduješ někoho? Lákáš někoho do pasti?

Vyhodnoť si Turn the tables, ať se to dozvíme. A k tomu nám řekni, kde se to děje, může to být kdekoliv na mapě, jen cesta musí mít alespoň po levé straně sráz...


....

Fiono, už tu šmejdí zas. Kdybys věřila jako okolní lidé, čert by ti byl dlužen ten toleranční patent. Jen pár měsíců poté, co byl vydán, se do kostela sv. Petra a Pavla v Bohnitzích nastěhovali Jákobové. Nějak si sehnali potřebné papíry a s tichým svolením úřednictva z Prahy si tu obnovili zdejší farnost, válkami opuštěnou.

A od té doby není měsíce, aby nezačali šmejdit v lesích kolem Bohnitz, zejména západním směrem. Dokud byl Vír slabý, nechávalo tě to klidnou, mohylu máš dobře ukrytou pomocí maskovacích kouzel.

Ale dnes začal Vír sílit. A oni jsou tu zas. Tentokrát to může být nebezpečné, protože budou moct hledat i jinými prostředky, než obyčejným zrakem. Těmi svými modlitbami k Víru. A jako na potvoru si zrovna dnes na prohledávání vybrali ten správný kus lesa. Je za tím náhoda? Nebo už je něco vede?

Co uděláš?

....

Dalibore, sedíte si s Květoslavou U Kamene a nervózně sledujete dveře. Marcus je někde poblíž, ale zrovna těd není s vámi v hospůdce. Vír je silnější než dřív, proto očekáváte, že se tady brzy objeví nějaký Nesmrtelný. Sedíte a čekáte na něj, či na jiné nesmrtelné. Nejhorší pro vás je totiž to čekání na bouři, o které víte,že přijde. Že se něco semele, jen nevíte, kdy a kde. Nejraději bys byl, kdyby se už Marcus vrátil a s ním dorazil třeba Grgur a Zlatuše, tví staří rádci. Ale i návštěva Česlava nebo Vlaštovky by ti udělala radost.

Pak se dveře otevřou a dovnitř vběhne plešatý člověk. Má několik jizev na vysokém čele, na sobě zablácenou dlouhou bílou noční košili, na pár místech obarvenou do růžova či hněda špatně vypranou zaschlou krví. Rozhlíží se těkavě po místnosti a pak vysloveně přeskáče k jednomu ze vzdálenějších stolů. Nasouká se do rohu a přikrčí. Pak zahaleká "Pí .. vó, si ... dám.... jé a po-po-po- pokoji si .. ... dám .... též" Není opilý, hlas mu podivně přeskakuje. Je to zvláštní host.

Dveře se otevřou znovu. Vstoupí dovnitř dva svalnatí muži. Mají bílé pláště, černé kabátce a klobouky zdobené stříbrnými zatočenými hady. Rozhlédnou se, ani nepozdraví, zahlédnou muže, vyhrnou si rukávy a jdou k němu.

On začne křičet, "já nechci ... já tam nechci .... já tady bydlím .... můj domov je teď tady .... ja už se tam nevrátím". Vytáhl odněkud dlouhý nůž a míří si s ním na břicho. "Já s nimi nepůjdu .... ne, tam se nevrátím."

Vzpomeneš si na svoje pravidla. U Kamene je každý svobodný.

Co uděláš?

.....

Potomku,

dnes opět vítr sílí. A ty, stejně jako všichni ostatní, víš, že se budou dít věci. Už od rána jsi 2x prošla celou jeskyni, aby ses přesvědčila, že je v pořádku a znovu nebudou znít poplašné trouby. Za ta léta léčení s Daliborem, jsi prozkoumala každý kout, každé místo jeskyně a tušíš, jak mají vypadat, když je vše v pořádku. Nebo si to aspoň myslíš, dodneška jste nezískali jistotu, že je jeskyně plně uzdravena. Ale jí stav se o hodně zlepšil a už dlouhá léta se nezhoršil.

Když kolem poledního proplaveš svým sifonem ven a zamíříš k chatrči ve svahu, jsi už celkem klidná. Nic takového, jako minule, snad nehrozí.

Pak vzduch protne ržání koně. Znělo by to, jako by jeden kůň současně řičel radostí, vztekem, bolestí, hněvem i touhou. V toto pošmourné poledne, ve slabém mrholení, které spustilo, ti přeběhl z toho zvuku mráz po zádech. Ozval se odněkud z Letenfeldu, jak teď říkají polím na kopci.

Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Česlav
Příspěvky: 865
Registrován: 23. 6. 2016, 14:13

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Česlav »

... na Libeňském zámku ...

"Himmelherrgott! Co si to o sobě ten ouřada myslí?! Stahuje z majetnictví můj manšaft?!", vybuchnu vztekle a praštím pěstí do stolu, "Ausgerechnet dneska?"

Ne, že by Kinský nebyl schopný chlap. Ale není to voják, je to organizátor, teoretik a byrokrat. Své postavení získal zejména díky precizní organizaci logistiky...a díky tomu, že poslouchal MÁ DOPORUČENÍ. A teď si dovoluje stáhnout část MOJÍ posádky? A zrovna dnes, když jsem se chystal na premiéru nového Mozartova díla? Zrovna dnes, kdy znovu sílí Vír a je možné, že budu potřebovat každého muže? Tak to se přepočítal, že nemá ani ahnung.

"Herr feltwebel, okamžitě pošlou rittmeistra Peschkeho za mnou. Kvaltem.", zamračím se, otřu si ústa do ubrousku a odsunu talíř. Úplně mě přešla chuť.

"Rittmeister Peschke!", zahřímám, když se důstojník dostaví a ještě u dveří mi salutuje. Nechám ho dojít až ke stolu, než se vztyčím v celé své výšce a měřím si ho zamračeným pohledem. Vím, že u svých mužů vzbuzuji respekt už jen pouhým zevnějškem - a neváhám toho využívat. Podávám mu dopis, který obdržel od Kinského a věnuju mu chvíli napínavého mlčení.

"Platnost toho befelu se odkládá do zítřejšího rána, verstehen Sie?", zabodnu mu do prsou ukazovákem, "Manšaft ať je připravený, flinty naládované, to je v rychtyku. Ale dnes ještě posloucháte mně. A teď rozchod!"

PACK ALPHA: Ceslav:2D6+3 → 11(2 +6 + 3)
- poslechnou bez debat


To by tak ještě scházelo, aby mě dnes připravili o manšaft. Jestli s tím má Kinský problém, bude si to muset vyřídit se mnou. Ale hádám, že taková malá jednotka, jako je těch mých patnáct jezdců mu za to stát nebude.

Teď je na čase zjistit, co má v plánu Vlaštovka a Tibor...
Původně jsme plánoval is Vlaštovkou vyrazit do opery, ale nejsem si jistý, zda je to dnes moudrý nápad.
Znovuzrozený Krkavec Víru.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Vukmar
Příspěvky: 255
Registrován: 25. 7. 2016, 20:04

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Vukmar »

... na cestě poblíž Šárky ...

Někdy je potřeba jít špěstí naproti a když před sebou zahlédnu kočár s modrým erbem na dveřích, nezaváhám a pobídnu koně do trysku. Nevím jak je na tom teď Gabryas, ale nechci se u něj ukázat s prázdnou kapsnou a tohle vypadá jako skvělá příležitost k jejímu naplnění.

Turn the tables: Vukmar:2D6+1 → 10(5 +4 + 1)

Sloužící za nic nestojí a všechny jejich kule mě minou. Takže kočár brzy doženu. Hezky v zatáčce kde nás kryjí stromy. Pušku mám opřenou o předloktí a mířím na s ní na nejbližšího chlapa.

Hunt Prey: Vukmar:2D6+1+1 → 12(4 +6 + 1 + 1)

"Tak panstvo. Hezky ven a cenosti sem," křiknu na ty uvnitř.

Go aggro: Vukmar:2D6+2 → 11(3 +6 + 2)
Zabiják a žhář.
Uživatelský avatar
Jasna
Příspěvky: 409
Registrován: 12. 6. 2016, 22:24

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Jasna »

... u mého domu na Starém městě ....

Úsměv mi zmrzne na tváři když vidím tu krev. Skloním se k ní, ale jakmile zaslechnu výkřik hned se narovnou, chytnu sukni aby se mi lépe běželo a co nejrychleji se vydám tam odkud se ozval výkřik. Možná jí ještě dokáži zachránit.
Reinkarnující se čarodějka a zmije jedovatá.
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Jasno, vyběhneš z domu. Mrholení rychle smývá cákance krve a proměňuje je v neidentifikovatelné hnědé šmouhy, ale i tak se ti daří najít cestu k místu, odkud se ozval výkřik. Podle hodin má být poledne, ale pošmourné tmavé mraky, slibující vytrvalý déšť, nepustí do ulic ani paprsek slunečního světla a tak je všechno takové temné a tmavé.

Nakonec se zastavíš před malým domkem na samotném kraji Judenstadtu. Na první pohled to není patrné, ale když se podíváš pořádně, všimneš si, že nepostrádá květiny v oknech a nade dveřmi. Bude to domek jedné nebo několika lehkých děv, jedněch z mála, co ještě provozuje své řemeslo samostatně. Poslední dobou takových ubývá, zdá se, že nejstarší povolání už zdaleka není tak svobodné a bezstarostné jako dřív a většina lehkých děv v Praze slouží v některém z velkých hampejzů.

Tahle ale zjevně je doposud svobodná. Rozmoklá krvavá skvrna na schodech ke dveřím ukazuje, že tvá nečekaná návštěva skončila právě zde.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Grgur
Příspěvky: 664
Registrován: 10. 6. 2016, 21:56

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Grgur »

... na cestě kolem Šárky ....

To mi tak cházelo. Vukmar je loupežník a přepadl kočár, který řídím. Dnes, když je Vír silný. Ještě že mě v té vyfintěné livreji nepoznal, míří na mě, jako bych byl nějaký obyčejný kočí!

Pravdou je, že si za to můžu trochu sám. Za obyčejného kočího jsem se totiž převlékl, když jsem se vydal do štenberského paláce na Kleinsitener ringu, abych si obhlédl nová německá odpružení kočáru, který si vážený pan hrabě František Josef von Šternberk und Manderscheid s jeho novopečenou chotí přivezli do Prahy z Kölnu.

Můžu já za to, že zrovna když jsem byl skloněný a prohlížel si nová, vrstvená péra, přiběhl pan hrabě i s hraběnkou s Schönbrunu, za notného hihňání naskočili do kočáru s výkřikem, "Kočí, vyvez nás někam do přírody, třeba pod Šárku."

Najednou jsem měl možnost si to nové pérování nejen prohlédnout, ale i na vlastní kůži vyzkoušet. Co jsem měl dělat?


Vyjeli jsme Říškou branou kolem Thenitz a sjeli do údolí po Šárkou. Vůz jel perfektně a to, že se občas natřásal trochu víc, než by odpovídalo kvalitě cesty jsem přisuzoval novomanželskému elánu. Pak se ze svahu vyřítil Vukmar a pustil se za námi. Pan hrabě statečně, ale zbytečně vyprázdnil jeho směrem obě pistole, které ve voze pro takovýhle případ byly a pak mi v jedné nepříjemné a stromy kryté zatáčce Vukmar nadjel.

Teď mi míří doprostřed hrudníku puškou a vykřikuje, že si panstvo má vystoupit a dát mu cennosti. Nu což, kdyby mi za tuhle cestu někdo zaplatil, tak bych se asi vzpouzel. Ale já jsem tu spíš náhodou a rozhodně nemíním statečně umírat za nějakého smrtelníka, byť šlechtice a podle všeho i vlastence.

Teď hlavně aby si Vukmar neuvédomil, s kým má tu čest. Zatímco odkládám pušku tak, abych dal najevo, že se nebudu bránit, nechávám si trojhranný klobouk kočího spadnout ještě trochu hlouběji do čela.

Do Something Under Fire: Grgur:2D6+2 → 9(1 +6 + 2)
- Grgur vlákno
Potřebujete útočiště a nemáte na zaplacení nic než své tělo? Chcete se stát hrobníkem? Potřebujete si najmout nemrtvé? Grgur, nemrtvý šerif s Mrtvopolí, k službám.
Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Vukmare, chvíli to trvá a zevnitř vozu se ozve rychlé funění a praskání. Potom se z okýnka vysune odhalená pánská ruka a podává ti několik perel a prstenů. (1-BARTER) Podává je tak, aby pokud možno nepřidala záclonky kočáru.

"Všechny. Cennosti. A řekl jsem vystupovat. Aussteigen, panstvo."

"Však nemusíte hned prznit náš krásný jazyk loupežníku," ozve se zevnitř mladý hlas, který i v této situaci dává najevo, že je zvyklý rozkazovat. "Snad počkáte, než se dáma zahalí, jistě víc lačníte po našich zlatkách, než po pohledu na urozenou pleť mé ženy. Mohu vám zaručit, že když se nám nic nestane, rodinná pokladna to ocení lépe než těmi pár krejcary, které jsme si vzali na vyjížďku."

Nakonec vystoupí. On s parukou nedbala nasazenou, kabátec zapnutý přes holé tělo, na nohou jen svrchní krátké kalhot. Ona ve špatně dotaženém korsetu, některé skruže trčící z potrhané sukně, na hlavě vrabčí hnízdo.

"Hrabě František Josef z Šternberka a Manderscheidu,"představí se. "K našemu přepadení vás vedly důvody politické? Nebo vám opravdu jde jen o ten lup?" Podává ti měšec s krejcary (1-BARTER)

Kočí se moc nehýbe. Klobouk má zaražený hluboko do čela, není mu vidět do tváře. Ale pušku a otěže odložil.

Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Jasna
Příspěvky: 409
Registrován: 12. 6. 2016, 22:24

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Jasna »

... u domu prostitutky ...

Podívám se do oken, ale kvůli děšti jimi není nic pořádně vidět. Nechám si do ruky vklouznout ostrý nůž. Jen pro všechny případy a pak začnu stoupat po schodech. Snažím se našlapovat opatrně a co nejvíc k okraji kde by měly vrzat nejméně a doufám, že zvuky z ulice a déšť přehluší mé kroky než se dostanu ke dveřím.

Act under fire: Jasna:2D6+1 → 7(2 +4 + 1)
Reinkarnující se čarodějka a zmije jedovatá.
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Jasno, dotyčná silně krvácí. Pokud se tam chceš dostat potichu, musíš hrozně pomalu a ona mezitím pravděpodobně omdlí kvůli ztrátě krve.

Jestli tam vlítneš rychle, zastihneš jí při vědomí, ale pokud je tam někdo s ní, bude varován.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Potomek »

...nad jeskyní ...

Jak vylízám po laně z jeskyně, tak přemýšlím kolik let teď může mít můj čeledín a jak se vlastně jmenuje. Byl to zase Toník? Nebo Franta? Budu si to muset psát.

Z přemýšlení mě vytrhne ten zvuk. Hned mi dojde, co je to za koně.
Vezmu do ruky pistoli, ležela teď několik let v jeskyni nepoužívaná, sice jsem ji před chvílí vyčistila a nabila, ale nejsem si zcela jistá, že po těch letech ve vlhku bude v pořádku fungovat.

Tiše popojdu pár set kroků k malé skalce plné spár a puklin. Zakřičím do spáry, kterou netopýři používají jako vstup do jeskyně. "Za mnou!" Sotva oddálím obličej od skály, tak z ní vylétne proud netopýrů, kteří začnou nade mnou kroužit jako malý mrak. "Vlk je blízko." Vydám se směrem odkud se ozvalo zařehtání.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Potomku, není to daleko. Řehtání se ozývá ze svahu, z místa kde kdysi býval vstup do jeskyně. V pošmourném a vlezlém mrholení vidíš siluetu koně, který se chvíli vzpíná, chvíli pak hrabě kopyty do svahu. Na zádech má složená velká křídla, rozšklebená morda ukazuje zuby šelmy.
Obrázek
Kůň si zjevně všimnul tvého netopýřího hejna, odfrkuje, přestal hrabat a dívá se tvým směrem.


Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Zamčeno

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů