[AW-Postava] Potomek - Driver

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

[AW-Postava] Potomek - Driver

Příspěvek od Potomek »

Dítě - Driver

Obrázek

Vzhled:
Na první pohled tak trochu nevinně a ztraceně působící cca jedenáctiletá holčička s neposlušnými vlasy a pronikavýma očima. Oblečená v největších vedrech i mrazech jen do otrhaných krátkých kalhot, pevné černé vesty a sandálů. Dojem nevinnosti a zranitelnosti se okamžitě rozplyne, pokud začne mluvit nebo pokud je něčím rozladěna a rozhodne se to vyřešit silou. Dlouhé vlasy a kapuce na vestě částečně skrývají netopýří křídla.

Staty:
Cool=3
Hard=2
Hot=2
Sharp=2
Weird=3

Vztahy
Dalibor +2
- Nevím, co si mám o něm myslet, vím jen, že je mi nebezpečný. Musím si na něj dávat pozor. Ne, musím si na sebe dávat pozor.
Grgur +2
- Je to strašný blbec a z Veřiných vzpomínek vím, že jím byl vždycky. Štve mě a uráží mou inteligenci, že je mi svým způsobem tak trochu sympatický.
Jasna 1
- Splynula se svou soškou. Bojovala proti Vlkům. Spolu s Gabryasem chtěla mít apokalypsu už o padesát let dřív. Asi tedy vizionářka.
Česlav +2
- Zabil Veru. Má dýku i s hrotem a tu chci já. Nevím, proč nepřišel za mnou do jeskyně. Kvůli Veřiným vzpomínkám jej vnímám jako zrádce a psychopata. Zřejmě právem.
Fiona +2
- Je mocná. Je odvážná. Je magor.
Vukmar +1
- z Veřiných vzpomínek vím, jaký strach kdysi budil. Veře to nikdy pořádně nedošlo, ale on k ní cítil nějakou podivnou náklonnost. To by se dalo využít.
Tibor +1
- Tak dlouho žil s ženskou, která je totálně mimo, že se nakazil a je totálně mimo i on sám.
Zlatuše +1
- Na to, jak působí potrhlým a impulzivním dojmem, má ta ženská pozoruhodné organizační schopnosti.

Gabryas - Vera mu šlohla atomovku. Bydlí v jeskyni, já jsem se mu ale radši vyhnula.
Květoslava - To je taková micinka.
Janek - Podle Very vychcánek. Já ho neznám.
Wilhelm - Česlavův dlouholetý poskok. Stejně jako on se spojil se soškou.
Chval - Zkoušel Veru otrávit kvůli její radě ohledně chiméry. Snažil se o to 500 let a kdyby ji nezabil Česlav, nejspíš by se o to neúspěšně snažil další půltisíciletí.
Vlaštovka - Osobně ji nějak neznám, ale přijde mi v pohodě. Její existence mě nijak neuráží.
Jákob - Možná on ví něco o tom, proč je dýka a soška pro mě důležitá.
Marcus Flavius - podle Veřiných vzpomínek to býval fakt frajer. Mě přijde jako naprostý ňouma, pak věřte cizím vzpomínkám.

Zkušenost a vylepšení
[] [] [] [] []

— get +1cool (max cool+2)
— get +1hard (max hard+2)
— get +1sharp (max sharp+2)
— get a new hocus move
— get a new hocus move
— choose a new option for your followers
— choose a new option for your followers
— get a holding (you detail) and wealth
— get a move from another playbook
— get a move from another playbook
— get +1 to any stat (max stat+3)
— retire your character (to safety)
— create a second character to play
— change your character to a new playbook
— choose 3 basic moves and advance them.
— advance the other 3 basic moves

Vylepšení jako driver
x get +1cool (max cool+3)
x get +1hot (max hot+2)
x get +1sharp (max sharp+2)
o get +1weird (max weird+2)
x get a new driver move
— get a new driver move
— get a new vehicle (you detail)
x get a garage (workspace, you detail) and crew
x get a move from another playbook
x get a move from another playbook

x get +1 to any stat (max stat+3)
— retire your character (to safety)
— create a second character to play
x change your character to a new playbook
o choose 3 basic moves and advance them.
o advance the other 3 basic moves

Vylepšení jako child-thing
x +1weird (max +3)
x get +1cool (max +2)
x get +1hard (max +2)
x get a new child-thing move
x get a new child-thing move (bude to mercurial, až si ho obhájím ve fikci)
x get a gang (you detail) and pack alpha
x get a move from another playbook
x get a move from another playbook
x get a move from another playbook
x get a move from another playbook
x get +1 to any stat (max stat+3)
— retire your character to safety
— create a second character to play
x change your character to a new playbook
x choose 3 basic moves and advance them (open your brain, act under fire, go aggro)
x advance the other 3 basic moves.

Harm
0-3:
4-6:
7-9:
10:
11:
12:
Stabilizovaný:

Vylepšení od Zlé tetičky:

Augmentované torso
* Přednosti: integrované do tkání, dává +1 ARMOR
* Vzhled: nerozpoznatelný
* Slabiny: detekují ho detektory kovů

Augmentované paže
* Přednosti: integrované do tkání, dává +1 HARM při boji holýma rukama
* Vzhled: nerozpoznatelný
* Slabiny: detekují ho detektory kovů

Augmentované nohy
* Přednosti: integrované do tkání, dává možnost i pěšky házet některé vozidlové tahy co dávají smysl, SPEED+1
* Vzhled: nerozpoznatelný
* Slabiny: detekují ho detektory kovů

Křídla

Vozový park

gang
Drobní robůtci postavení ze zbytků všeho možného, otřískané a zrezivělé létající krámy připomínající mouchy, vážky, vosy, komáry. A ne, vůbec to nepřipomíná Veru s netopýry, prostě když umím lítat já, chci i létající pomocníky.
medium
3 harm - hroty, bodce, jehly, ostré čepele vrtulí
1 armor - těžké je trefit
disease - je to lítající šrot, každou chvíli se něco kazí.

Harm
0-3:
4-6:
7-9:
10:
11:
12:

Obrázek

Auta

Otřískaný náklaďák
Obrázek
0-3:
4-6:
7-9:
10:
11:
12:
Massive 3, Speed 0, Handling 1, Armor 1
Responsive, offroad, vintage, loud, slow

Vozítko do nepohody
Obrázek
0-3:
4-6:
7-9:
10:
11:
12:
Aggressive, powerful, unreliable
Massive 2, Speed 1, Handling 1, Armor 1
Mounted grenade launcher (4-harm close area messy)
off-road, aggresive, powerfull, unreliable, loud

Vybavení
pepřák/melanžák (s-harm hand)
Energetický pásek - 2-ARMOR proti energetickým, 1 proti ostatním
El.magnetická kuše - 3-HARM CLOSE/FAR 2ruční energetická
machete (3-harm hand messy)
samopal 2-HARM THROW/CLOSE 2ruční AUTOFIRE LOUD střelná
sawed-off (3-harm close reload messy)

Wolves:
Birds, they have awful voices, they are made of metal and plastic

Garáž
Starý polorozpadlý barák, který vypadá na první pohled naprosto opuštěně. Hlídá mi ho pár následovníků. Mám tam auta a augurovadlo - tj. tekutinu odebranou z hadů Matky.
Obrázek

Moves:

Mercurial: whenever you want, change any or all of your looks. ose who know you
can still recognize you, but only if they look closely

Feral: at the beginning of the session, you can choose to spend 0-barter for the
equivalent of a 1-barter lifestyle. You can survive happily on whatever you can find

Insano like Drano: you get +1hard

Merciless: when you inflict harm, inflict +1harm.

Pack alpha: when you try to impose your will on your gang, roll+hard. On a 10+, all 3.
On a 7–9, choose 1:
• They do what you want. (Otherwise, they refuse.)
• They don’t fight back over it. (Otherwise, they do fight back.)
• You don’t have to make an example of one of them. (Otherwise, you must.)
On a miss, someone in your gang makes a bid, idle or serious, to replace you for alpha

Sniffing the air: when you read a situation, ask 1 of these questions, in addition to the
other questions you ask:
• Who here is most afraid?
• Who here is keeping secrets from the rest?
• How close are the wolves?
• What or who is the source of the most pain or fear here?
• Who here would do what I ask?

The mother’s heartbeat: when you withdraw into the world’s psychic maelstrom,
roll+weird. On a 10+, choose 2. On a 7–9, choose 1. You emerge again, about an hour later,
and…
• …Meanwhile, you can still watch and hear what’s happening where you were.
• …You can re-emerge in a different place altogether.
• …You are healed of all harm.
• …You can bring someone in and out with you.
On a miss, you are in the dark and warm, listening to the mother’s heartbeat, and many
hours pass.

Direct-brain whisper projection: you can roll+weird to get the effects of going
aggro, without going aggro. Your victim has to be able to see you, but you don’t have to
interact. If your victim forces your hand, your mind counts as a weapon (1-harm ap close
loud-optional)

Things speak: whenever you handle or examine something interesting, roll+weird. On
a hit, you can ask the MC questions. On a 10+, ask 3. On a 7–9, ask 1:
• Who handled this last before me?
• Who made this?
• What strong emotions have been most recently nearby this?
• What words have been said most recently nearby this?
• What has been done most recently with this, or to this?
• What’s wrong with this, and how might I fix it?
Treat a miss as though you’ve opened your brain to the world’s psychic maelstrom and
missed the roll.

Combat driver: when you make a battle move behind the wheel, if the result gives you
hold or choices, you can add +1hold or +1choice

Daredevil: if you go straight into danger without hedging your bets, you get +1armor.
If you happen to be leading a gang or convoy, it gets +1armor too.

My other car is a tank: you get a specialized battle vehicle (detail with the MC)

Oh yeah! roll+hard to smash your way through scenery to get to or away from
something. On a 10+, the scenery is moved or smashed and you get what you want. On
a 7–9 you get what you want and smash or move the scenery, but you take 1-harm (ap),
and are disoriented and under fire in follow-up actions, leave something behind, or take
something with you. Think smashing through walls or pushing through burned out husks
of cars. On a miss, your foot gets pinned under something mid-smash.

Reality’s fraying edge: some component of your workspace, or some arrangement of
components, is uniquely receptive to the world’s psychic maelstrom (+augury). Choose
and name it, or else leave it for the MC to reveal during play

Not to be fucked with

Frenzy: When you speak the truth to a mob, roll+weird. On a 10+, hold 3. On a 7–9,
hold 1. Spend your hold 1 for 1 to make the mob:
• Bring people forward and deliver them.
• Bring forward all their precious things.
• Unite and fight for you as a gang (2-harm 0-armor size appropriate).
• Fall into an orgy of uninhibited emotion: fucking, lamenting, fighting, sharing, celebrating, as
you choose.
• Go quietly back to their lives.
On a miss, the mob turns on you.

Fortunes: fortune, surplus and want all depend on your followers. At the beginning of the
session, roll+fortune. On a 10+, your followers have surplus. On a 7–9, they have surplus,
but choose 1 want. On a miss, they are in want. If their surplus lists barter, like 1-barter
or 2-barter, that’s your personal share, to spend for your lifestyle or for what you will.

Seeing souls: when you help or interfere with someone, roll+weird instead of roll+Hx

Životní úroveň
Žije jak to jde... - 1-BARTER.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 24. 2. 2017, 11:29, celkem upraveno 228 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

9. století

Prostě dítě. Zatím nepotkalo nikoho, kdo by měl potřebu jej pojmenovat

Obrázek

Vzhled:
Vypadá na asi na dvanáctileté dítě. Vzhledově naprosto dokonalá a průmerná směska rysů všech různých lidských ras. Dnes by příliš vzhledem nepřekvapilo, ale na středověkou českou kotlinu vypadá dost exoticky. K normálnímu vzhledu nepřispívají divné oči s téměř neviditelnou zorničkou. Kolem pasu má kus hadru, prsa to ještě mít nemůže, takže pohlaví na pohled těžko soudit.

Jak se to narodilo a co je to zač aneb nestrukturovaná odpověď na prologové otázky, plus co to dělalo prvních 200 let.

Obrázek

Ve tmě, hluboko v jeskyni, odtud je moje první vzpomínka. Probudím se ze snu, křičím a jekot se vrací odrazem od stěn. Ležím v mokré, lepkavé hmotě a mám hlad. Otevřu oči, ale kolem je neproniknutelná tma. Mávám a kopu svýma malinkýma ručičkama a nožičkama, abych se dostalo někam pryč, ale vůbec mě neposlouchají, aspoň se s něma občas trefím do pusy. Ocucávám a slízávám z nich tu hmotu v které ležím, odporně smrdí, ale mám hlad, naplním si tím břicho a brzo usnu. A pak zase sny.

A pak pořád dokola to samé, usnu a poznávám snový svět, vzbudím se, najím a zkouším osahávat skutečný(?) svět kolem sebe. S každým probuzením se doplazím o kousíček dál. Jednou dosáhnu na nějakou hebkokožnatou věc přichycenou zespodu nízkého stropu. Žužlám a trhám ji těmi pár zuby, co mám - chutná mnohem a mnohem líp něž to divné bláto. Vždy mnoho spánků a bdění je jeskyně prázná a pak zase dlouho plná těch chutných zvířátek. Tak se mi střídá období, kdy přežívám a kdy sílím a rostu. Nevím, kolik těch období bylo, než jsem poprvé našlo východ z jeskyně a zahlídlo paprsek slunce a jak dlouho pak trvalo mým očím, než se naučily mi pomáhat s poznáváním světa a začlo jsem je v šeru a světle používat místo tleskání a mlaskání.

Začalo jsem opatrně vycházet ven a pozorovat okolí a lidi, mezi které asi nějakým způsobem patřím. Dívám se na ně, poslouchám je, postupně začínám rozumnět jejich mluvě. Dávám si velký pozor, aby mě nikdo nezahlídl a pokud zahlídl, nechytil. Pozoruju rozdíly mezi lidmi. Dívám se na ně jak rychle rostou, mají děti, stárnou a umírají. Já jsem zatím už vyrostlo a zesílelo natolik, že jsem zahodilo ten nabroušený klacík, s kterým jsem dřív chodilo ven a ukradlo oštěp jednomu muži. A taky jsem párkrát uvidělo v lese milence, takže vím, že chlap a ženská se pozná nejen podle přítomnosti vousů v dospělosti. Asi bych si mělo přestat říkat jako "to", ale už jsem si na to příliš zvyklo.

Venku jsem také zjistilo, že některé mé sny nejsou jen nesmysly, protože jsem uvidělo místa a situace, o kterých se mě už zdálo. Ti strašní ptáci mě ale zatím mučí jen ve snech.

Někteří lidé uctívají boha, který se narodil i když neměl lidského otce. Proč mi sny neukážou, jak jsem přišlo na svět já?

Co ho drží při životě?
Zatím je to pohodička, stárne mnohem, mnohem pomaleji než normální lidé. Až začnou přibývat jizvy a tělo se začne opotřebovávat, bude potřeba najít způsoby jak se udržet fit. Nad smyslem života zatím moc nepřemýšlí, moc rádo by ale vědělo, odkud se vzalo na zemi.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 18. 7. 2016, 13:29, celkem upraveno 4 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Obrázek
Tak vlaštovka potřebuje kvůli obrázku peroxid a já zase barevné kontaktní čočky :-)

Po událostech na hradišti jsem Vojtěcha pak ještě mnoho let pozorně sledovalo. Ale vypadal a choval se už zase jako obyčejný nudný děda. Ani náznak Vlčího vzhledu nebo chování. Nevím, co způsobilo, že se v něm tenkrát projevil Vlk ani nevím, proč zase zmizel. Postupně jsem začlo mít strach, že Vlci můžou posednout kdykoli kteroukoli osobu a začlo jsem se zcela vyhýbat lidem. Trávilo jsem mnoho času ve snech a ve Víru. Aspoň myslím, moc plynutí času nerozumím. U některých vizí se mi zdálo, že trvaly celé lidské životy a přitom se mimo jeskyni svět vůbec nezměnil. Jindy jsem si zdřímlo, vyšlo před jeskyni a venku nejen že byla zima místo jara, ale lidi ve vesnici jsem vůbec nepoznávalo.

Jednoho dne jsem si všimla, že vliv Víru začíná postupně opět zesilovat. Nechtělo jsem zase být zcela nepřipraveno na to, co přijde. Začlo jsem postupně chodit mezi lidi. Jak jsem trochu zestárlo, už se mě nikdo neptá, jestli jsem holka nebo kluk, je to na pohled dost jasné. Grgur mi pomohl postavit chýši před vchodem do jeskyně. Každý si myslí, že bydlím v domku jako obyčejní lidé a o vchodu do jeskyně nemá nikdo potuchy. Teda kromě Grgura, ale ten prý mlčí jako hrob.

S pochodní v ruce jsem konečně pořádně prohledala celou jeskyni. Teda skoro celou, do některých míst se nedá sešplhat a některá místa jsou zaplavena vodou. Našla jsem dóm, kde je skála mnohem hladší a rovnější než stěny toho kostela, co nedávno postavili. Mezi stěnami a ze stropu tam visí...jak to popsat? Jakoby různě zkroucení z ledu vyrobení hadi. Slabě září, vystupují ze stropu a zdí a pak do nich jinde zalézají. Hady to teda připomíná jen trochu tvarem, oči nebo šupiny nemají. Pak jsem našla jednoho, který se nevracel zpět do zdi, byl v tom místě roztříštěný. Z ulomeného hada něco kapalo, podobně jako kape krev z již stahující se rány. Na zemi leželo několik úlomků, které také lehounce světélkovaly. Sebrala jsem je a odnesla pryč. Pár menších jsem pak prodala nebo darovala. Prý jsou to krásná kouzelná sklíčka, říkali lidi. Ten největší nosím na krku sama.

Lidi se mě jinak spíš vyhýbají, jsem prý divná. To ale neplatí pro kluky z vesnice, kteří mě vytrvale otravují, smějí se mi a pokřikují na mě. Brzo některému naliskám. Ženské si zas za mými zády šuškají a mluví o mě jako o Vrápence. To kvůli těm netopýrům, co kolem mě občas poletují. Jinak jsem si začla říkat Vera, vybrala jsem si to jméno. Je to ale trochu zavádějící, že se slovo Vír tak podobá slovu víra. Grgur mi říká furt Očko.

Účetnictví:

Ten prsten, který jsem měla (1 barter), jsem musela jednu tuhou zimu vyměnit za nějaké jídlo, protože jsem už z běžně sebraných věcí nemohla vyžít.

Polepšila jsem si?
Potomek: 2D6+0 -› 8
* Podařilo se ti získat lepší zázemí - Grgur mi pomohl postavit na místě vchodu do jeskyně malou dřevěnou chýši. V očích ostatních lidí mám tedy normální dům a nemotají se tu kolem tak moc děcka ani dospělí. Vchod do jeskyně je skrytý za velku dřevěnou truhlou a ví o něm jen já a Grgur. Další velká změna v mém zázemí jsou o palec delší krápníky a o fous vyšší vrstva netopýřích hovínek.
* 2 bartery - ve formě peněz za prodaná sklíčka.

Oštěp jsem zahodila, násada časem úplně zhnila, nůž ještě mám, ale ostří má už úplně teňounké z toho, kolikrát byl broušený.

odkaz na prispevek s polepsovanim
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Obrázek
a občas i podobně jak na těch ostatních obrázcích tu:-)

Po uplynulých událostech se Vera pokoušela pochopit význam vizí, které zahlédla. Intenzita Víru byla ale neobvykle slabá. Snažila se spát co nejvíce a přesto se budila už po několika málo hodinách a sny, které přicházely byly většinou banální a hloupé. Nebo se jí taky zdálo o Marcovi a občas i o jiných mužích a tam ....nedělali nic, co by souviselo s Vlky, takže to nemusí nikoho zajímat.

Ve Víru přesnější odpovědi nenacházela, rozhodla se je tedy získat od lidí. Něco vyzvěděla od Marca a Dalibora, zkoušela se několikrát setkat s Gabryasem a vyzpovídat jej, pokaždé neúspěšně.

V té vizi u draka viděla znaky, kterým nerozuměla, rozhodla se tedy, že se naučí číst a psát. Zaplatila si za vzdělání v klášteře, kde bohužel zjistila, že písmo, které si pamatuje, nikdo nezná. Postupně se mnicha zkoušela vyptávat na různé úryvky z vizí, u kterých předpokládala spojení s křesťanským bohem, výsledek se dostavil rychle - mnich začal být k Veře chladný a podezřívavý, a ta musela platit čím dál štědřeji, aby její studium mohlo pokračovat. I tak bylo Veřino vzdělání jednoho dne náhle a nečekaně ukončeno, když se zeptala, zda mnich neví něco o napůl lidském a napůl ptačím bohu, který je celý stvořený ze železa a sintru.

Roky začaly nudně plynout, po Vojtěchovi ani stopa, chiméra stále krotká a pečlivě hlídaná. A pak Vera objevila ty lišejníky (nebo co to bylo), rostoucí v hloubi jeskyně až kus za místností s hady. Chutnaly skvěle, Vera jich sežrala fakt hromadu. Vize se vrátily, impozantní, neodbytné, neovladatelné a šílené. Přicházely nečekané a nezvané kdykoli během spánku i bdění.

Viděla při nich vznik Země. Země byla pustá, jen kovový pták po ní chodil a kam klovl, tak tam vybuchla sopka.
Viděla Zemi jako planetu, která se spolu s dalšími planetami točí kolem Slunce. Pak obrovský zobák vše pohltil a celá soustava skončila jako pár rozházených kamínků ve voleti ptáka.
Viděla obrovské i malinkaté draky, kteří chodili nebo i létali po zemi. Všichni při pohybu strašlivě skřípali.
Viděla vnitřek sebe - cévy a srdce, které do nich pumpuje krev. Viděla jednotlivé buňky svého těla a pak se buňky začaly měnit, deformovat, zběsile růst, zanikat a prorůstat železem.

Obrázek

Musela úplně přestat chodit ven, protože vize byly zcela nezvladatelné a účinek těch lišejníků slábl jen velmi, velmi pomalu. Chatrč před vchodem se rozpadla a zetlelá hromada trosek zavalila vchod do jeskyně. V ní přežívá Vera, vypadá tak na 25 a zvolna se jí vrací příčetnost.

Pohoršila jsem si hodně?
Potomek: 2D6+1 -› 6
Zbyl mi jede barter. Koupila jsem si za něj pořádnou dýku místo toho mého starého nožíku.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 30. 7. 2016, 11:56, celkem upraveno 1 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Obrázek

Poté, co jsme odvezli křižáckého Vlka do mohyly, začla jsem přemýšlet, co s jeskyní. Takto jsem ji nechat nemohla. Kromě rozbitého vchodu jsem ještě kus dál našla rozhrabanou hlínu, kameny a díru do země. Chiméra se zkoušela zřejmě nejprve zde dostat do jeskyně, ale skála tam byla tak pevná a průrva tak úzká a dlouhá, že potvora šla radši hledat druhý vchod.

Zavedla jsem Dalibora do jeskyně a ukázala mu mrtvou chiméru, chvíli něco mumlal a odebíral si kousky tkáně a tekutin. Pak jsme chiméru rozporcovali a odtáhli do vstupní chodby jeskyně. Během porcování jsem z každého kousku něco málo ochutnala, musela jsem se přemáhat, chutnalo to strašně. Černou tekutinu, která z ní vytékala jsem nabrala na prst, ale jakmile jsem ji olízla, převrátil se mi žaludek naruby a vydávila jsem i předchozí snězené kousky. Things speak 2d6+2 = 6

S pomocí Grgura a jeho soudku se střelným prachem jsme celou vstupní chodbu odpálili a zavalili i s mrtvou chimérou. No vlastně až pomocí druhého soudku, první neudělal skoro nic, až když jsme si s tím dali práci a nacpali střelný prach do několika větších spár a puklin. A pak závod s časem - co nejrychlej pozapalovat všechny doutnáky. Grgur nevypadal úplně nadšeně. Slíbila jsem mu, že mu tu službu splatím. Během vší té práce mi bylo čím dál hůř, nakonec jsem měla potíže se doplazit do druhého vchodu do jeskyně a prosoukat se průrvou dolů. Dopadla jsem na zem z mnohem větší výšky než jsem čekala a do bezvědomí mě odnesl vzdálený zvuk bušícího srdce. Probudila jsem se zdravá, ale v malé jeskyňce s tůňkou a východem vysoko nad hlavou. Tůňkou se dalo podplavat do zbytku mé(?) jeskyně, ale trvalo několik dní než jsem nanosila kameny a naskládala je tak, abych mohla vylézt ven.

Prodala jsem křižáckou zbroj. Koupila jsem si pastvinu kolem nového vchodu do jeskyně a pár ovcí a později i dva koně. Nechala si tam postavit domek. Né že bych se chtěla stát rolníkem. Ale působí to nenápadně a normálně. Mám teď i pomocníka, mladého kluka - Toníka. No vlastně dělá skoro všechno on, já mu občas pomůžu. Snažím se trávit co nejvíce času mimo jeskyni, ale moc se mi to nedaří, pořád mě to tam táhne.

Měla jsem i několik známostí, ale mít trvale někoho poblíž sebe mě rozčiluje. Jo a co se týče milování - bylo to spíš zklamání. Je to jak se vším ostatním, tenhle svět se Víru nevyrovná. Tam je všechno jasnější, krásnější, děsivější a silnější. Možná s někým, kdo má silné spojení s Vírem by to bylo jiné...

Jinak lidé mi tipují tak 30 let

Polepšení: 2d6+0 = 11
* +2BARTER.
* domeček, pastvina, ovce, 2 koně, vše ležící nad jeskyní
* pistole s kolečkovým zámkem na klíček - krásná práce. Dovezl mi ji z cest, prý až z Indie.
Obrázek
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Obrázek

Mezi 16. a 18. stoletím
utratím 1 barter
1 barter investuji 2d6+1 = 5
Nemám nic.


Hodně jsme se vídali s Daliborem a Fionou. Pomáhali mi s léčbou jeskyně, nakonec jsme, zdá se, Vlčí nemoc zažehnali. Přesto každý den se strachem obcházím jeskyni a hledám případné známky vracející se infekce.

Fiona mě vzala k sobě do mohyly, byla jsem nadšená, konečně šance, že se dozvím něco o historii Vlků. Ne, že by se mi Fiona nesnažila o nich vyprávět, ale její mluva je buď příliš strohá nebo naopak příliš komplikovaná a nesrozumitelná, těšila jsem se, že konečně uvidím stopy její civilizace na vlastní oči. Bohužel když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem ty ubohé duše uvízlé mezi životem a smrtí. Fiona mě na to připravovala, ale jsou věci, na které připraveni nikdy nebudete. Možná by mé tělo vypadalo také takto, pokud by má duše uvízla ve Víru. Utekla jsem s křikem pryč. Pak jsem si mnohokrát říkala, že se vrátím, ale vždycky jsem si našla nějakou výmluvu, abych nemusela: jeskyně se mi zdála v nepořádku, ošklivé počasí, uteklé ovce, cokoli. Nakonec jsem Fioně řekla, že stejně je zbytečné tam chodit, dokud je slabý Vír, že takto bych jí s ničím nepomohla.

Pořád mám nad jeskyní domeček s ovcema, ale nemám teď štěstí na čeledíny. Postupně utrácím naspořené peníze, abych si ty ovce s koněm jako zástěrku mohla dovolit chovat.

Poté, co jsme dokončili léčbu jeskyně, došlo k jedné pozoruhodné změně. Netopýři v jeskyni dorůstají o něco větší velikosti, jsou zuřivější, občas se perou mezi sebou. Občas i na mě nějaký nalítne. A co je nejzvláštnější, když je okřiknu, tak velmi často poslechnou. Nejprve jsem je začala posílat na přesná místa na průzkum, později jsem jim zkusila i zadat, aby mi něco přinesli. To teda splnili jen jednou, jinak mi donesly akorát mrtvé ještěrky a podobný binec.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 11. 9. 2016, 21:16, celkem upraveno 1 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Mezi 18. a 19. stoletím

Obrázek

Pár dnů po té noci jsem strávila hlavně s Daliborem. Vír nebyl dost silný na to, aby se mi v něm ruka uzdravila a Dalibor tvrdil, že musím být pod dohledem, aby to pořádně srostlo. I když myslím, že bez Daliborové péče by se to možná zahojilo i rychleji, rekonvalescenci pod dohledem lékaře si většina lidí asi představuje trochu jinak.

Po dlouhém váhání jsem se vydala za Česlavem. Vysvětlila jsem mu, jak je to s mou jeskyní a že Vlci ji hledají, aby tam získávali svá železná těla. Řekla jsem mu i o Vukmarovi. Trochu jsem mu zalichotila, že je jediný, kdo má prostředky na to zabezpečit jeskyni před vniknutí Vlků a podobných magorů. Nabídla jsem mu za to možnost navštěvovat jeskyni a pokud by měl někdy zájem, tak služby mých netopýřích špehů. Česlav mě vyslechl, vypadal u toho jako koucour, co sežral
mimořádně tučnou myš. O tomhle určitě sní po nocích - ostatní Nesmrtelní k němu chodí s prosíkem a on díky své moci a majetku jim občas udělá nějakou (zdánlivou?) laskavost. Dohodli jsme se, že ve vchodu postaví dům a vykoupí pomezemek pod vstupem do jeskyně. Poděkovala jsem a řekla, že jsem mu mnoho let nesmyslně křivdila. Musím se pochválit, mé sociální dovednosti se během posledních pár staletí výrazně zlepšily. I když musím sama sobě přiznat, že asi opravdu není až takový zmetek, jak jsem myslela.

Strávila jsem mnoho hodin a dní u svítícího krápníku, zkoumala znaky a runy a situace a kontext v jakých se objevují. Potřebovala jsem zjistit, jaké části jeskyně mají jakou funkci a co přesně Vukmar poničil.

Things speak: 2d6+3 = 8
What’s wrong with this, and how might I fix it?


Hodně jsem byla s Daliborem, zkoumali jsme Zdroj. Vybourali úzký průchod do místnosti za zdí a odebírali vzorky z jednotlivých hadů nebo naopak Dalibor zkoušel stříknout nějakou tekutinu do hadů a zkoumal, v kterých dalších se objeví. To abychom lépe pochopili, co se v hadech děje a jakým způsobem proudí jejich obsah. Podobně jsme pak postupovali i u mě v jeskyni. Dalibor si pak vzorky odnesl k sobě do pracovny, kde jsme je zkoumali a porovnávali.

Trávila jsem ve Víru mnohem míň času než předchozí období, žádné potulování Vírem trvající celá desetiletí. Několikrát se mi ale pobyt ve Víru nečekaně protáhl a objevila jsem se u Kamene třeba až po roce nebo dvou. To jsem pak pokaždé byla trochu nejistá, jestli se mnou ještě vůbec počítá. Nikdy ale nic nevyčítal. Občas je mi ho líto, že to se mnou takhle chytl. S takovou nevypočitatelnou ženskou do Víru. Když jsme si jednou povídali v posteli, trochu neochotně jsem navrhla, že jestli se mu ... ehm ...po mě moc stýská, když jsem dlouho pryč, nebudu se zlobit, když se občas vyspí s nějakou smrtelnou ženskou, jen ať to dělá tak, abych se o tom nedozvěděla. Vyslechl si mě, okamžitě vstal a začal se oblíkat. Zeptala jsem se, co jako dělá a řekl mi se smrtelně vážným výrazem, že hned vyráží si nabrnknout nějakou pořádnou samici s obrovskýma prsama. Tak jsem mu řekla, že je blbec, hodila po něm polštář a potom i peřinu a poměrně něžnými ranami ho zahnala zase do postele.

Naše cesta do Ameriky se poněkud protáhla, myslela jsem že budu jen pár měsíců pryč, ale byly z toho roky. Dalibor nikdy nevolil tu nejkratší cestu, někdy úmyslně, jindy ne. Občas jsem byla strašně nervózní tak daleko od jeskyně. Párkrát jsem to nevydržela a přes Vír se vydala jeskyni zkontrolovat. Do jeskyně jsem se vždy dostala snadno, ale nazpátek jsem mívala problém se vrátit. Do tak cizích a vzdálených míst bylo velmi těžké najít z Víru cestu. Jednou mi návrat na přibližně správné místo trval víc než týden a pak další dva zabralo nahánění Dalibora po savanách v jižní Africe.

Možná sis polepšil?
Živobytí mě nic nestojí.
Dalibor mi půjčil 2B.
2d6+2 = 9
* Podařilo se ti získat lepší zbraně: Vyměň všechny zbraně, zbroje a osobní výbavu, co máš, za lepší z příští epochy (buďto refluf nebo skutečná výměna)
* Vylepšení jeskyně.



Budu mít:
- Obrazy tvých Předků a jejich Světů. Krásné bytosti na krásných místech.
- A mám i malou sestru, do které odcházeli tví Předkové spát věčný spánek smrti. Jejich kovová těla tam budou uchovaná na vždy.
- Zlou Vlčí tetičku.

Mám:

revolver 2-HARM CLOSE 1ruční RELOAD(6) LOUD střelná
kožený kabátek 1 armor
Jehlice 3-HARM INTIMATE 1ruční VALUABLE
klasicky dýka 2-HARM INTIMATE/HAND 1ruční

Mou starou pistoli jsem našla v blázinci. Mám ji pořád schovanou, ale už ji nepoužívám.
Z Ameriky jsem si dovezla revolver, původně jsem si chtěla dovézt i opakovačku, která se mi tam osvědčila, ale to je asi příliš nápadná zbraň pro dámu chodící po Praze.

Po zkušenostech s blázny a Vukmarem jsem si nechala ušít z pevné kůže krátký kabátek, který by mě měl trochu ochránit před zraněními. Květoslava teda tvrdí, že něco takového bylo v módě před padesáti lety, mě se ale už několikrát osvědčil.

Protože mám v plánu nechat se unést Vlkem a jehlice se při likvidaci Vojtěcha tak osvědčila, Dalibor mi jednu na našich cestách věnoval, trochu ho podezřívám, jestli to není zase rafinovaný způsob, jak mě ochraňovat. Měla jsem z ní radost. Je bohatě zdobená, prý vzácná a možná starší než my. Ale hlavně, má perfektní tvar, ta by zajela Vlkovi do vazu jako po másle.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 14. 9. 2016, 13:45, celkem upraveno 1 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... když jeskyně promluví ...

Dítě. Moje dítě. Netrap se s tím, co se stalo. Jsem zraněná. Ano. Bolí to. Ale je to jen škrábnutí. Nicotná událost v mé nesmírné existenci. Zhojí se. Zdravá sestra ji zhojí. Až budu celá.

Teď nejsem. Mé menší sestřičky jsou pryč. Vím, že nejsou daleko, ale necítím je. Nevnímám je. Chybí mi naše rozhovory. A nemohou se o mě starat.

Spoj mne se Zdravou sestrou. Pak se zhojím a vše bude v pořádku.

Práš se, co tu máš? V mých útrobach? Co si budeš jen přát, stačí říct.
* Je tu malý bratříček. Pták. Umí létat a unese tě. Ale také potřebuje Zhojit.
* Mám tu stovky malých bratrů, brouku, skrze které se dá mluvit na dálku. Ale nemají Sílu.
* Množství tunelů, šachet a chodeb, tvořící labyrint, ale tu už víš, ty jsou ti otevřené.
* Jsou tu někde obrazy tvých Předků a jejich Světů. Krásné bytosti na krásných místech.
* Je tu jedna stará rána. Kdysi mi zkusili ublížit na mé cestě mezi Světy. Jedna střela je ještě kdesi v mém těle. Kdysi nevybuchla. Je ještě nebezpečná? Netuším.
* Mám tu pro tebe jídlo tvých Předků. Kdybys byla někdy opravdu hladová. Je ho hodně. Budeš-li ho čerpat skromně, uživí tě po stovky let.
* Malé netopýří bratříčky už znáš. Přetvořila jsi je, Dítě. Jsou jiní, než jací bývali. Někteří jsou dravější. Ale chceš-li to tak, jsou tvoji. Kdybys je chtěla vrátit, tak prosím vracej jen ty klidné, povídavé.
* Je tu také starý bratr pranetopýr. Hodně starý. Musíš mu pomáhat aby mluvil. Ale pokud ti kdokoliv bude chtít dát zprávu, pak ti jí řekne.
* Mám tu malou sestřičku. Hodně malou. Udělá vodu. Čistou vodu. Z čehokoliv, v čem aspoň trochu vody je. Mohu ti jí otevřít.
* Jsou tu zárodky tvých bratří a sester. Kdybys hodně chtěla, porodím je.
* A mám i malou sestru, do které odcházeli tví Předkové spát věčný spánek smrti. Jejich kovová těla tam budou uchovaná na vždy.
* Je tu také malá sestřička, která tě přenese kamkoliv si budeš přát.
* A nakonec je tu místo, které se mi nelíbí. Nevlastní sestra, zjevila se při návštěvě jednoho ze světů- Je cizí, chladná, kovová. Nepovídá si se mnou. Jen rozkazuje, křičí, požaduje. Kdysi mnou prorůstala. Když jí pomáhali Vlci. Teď Vlci nejsou, tak jen tiše odčerpává vše, co mám. Viděla jsem, žes ji již navštívila a prošla. Chodím sem do ní mnozí. Cítila jsem i Vlky - mnoho z nich do ní vstoupilo a odešlo, ale žádný se pak již nevrátil tohoto bastarda rozšířit. Snad je to tak dobře.


V jeskyni je cokoliv, co můžeš mít jako možnost ve svém Doupěti. Kdybys chtěla některou z částí zpřístupnit pro sebe, můžeš tak učinit mezi epochami v rámci "vylepšování zázemí" tím, že vyměníš možnosti.

Odteď tedy jakoby máš ve své jeskyni všechny části, ale jen 3 znich dokážeš během jedné epochy udržet současně aktivní.

Kdyby ses chtěla vzdát "netopýřího rádia", ale ponechat si "netopýří gang", není to problém, prostě je oddělíš, část vrátíš, část si necháš.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

20. léta 20. století

Obrázek

Poté, co Vír zeslábl a mě přestalo bavit se celé dny mlátit do hlavy, že jsem slíbila Daliborovi takovou volovinu, začla jsem se věnovat trochu praktičtějším věcem. Navštívila jsem Janka. Oblekla jsem si hezké šaty a zastavila jsem se u něj večer, když tam nebylo moc lidí. Abych ho nevyplašila, řekla jsem, že se chci zeptat, zda by v případě dalšího sněmu nedělal zapisovatele. Pozval mě trochu neochotně k sobě do kanceláře a něco gestikuloval na dva pomocníky. Chvíli jsme si povídali o záležitostech Nesmrtelných a o událostech poslední noci Víru. Pak jsem popošla k oknu, otevřela dveře a vpustila dovnitř celé hejno netopýrů, ti poposedali na mě, jeho, i veškerý nábytek. Zeptala jsem se, co má za problém se mnou nebo s netopýry. A proč má potřebu o nás psát a zobrazovat nás jako šeredné příšery. Přitom jsme přece tak milí, hezcí a přátelští! Janek všechno svedl na Vukmara, a že je prý posera. Řekla jsem mu, že než zesílí Vír, tak se u něj zastavím a čekám jako odškodnění nějaké zajímavé informace, a že bude opravdu užitečný, tak dostane třeba i nějaké ode mně.

Nad jeskyní je v poslední době čím dál větší ruch. Dřív mě štvaly rachotící vlaky, nyní mi dělají starosti činžáky, které kolem domku rostou jak houby po dešti. V jednu chvíli to vypadalo, že můj domek zboří a ovce si urožní dělníci na stavbě. Vyrazila jsem tedy na pochůzku po úřadech, a vzala s sebou nejtěžší kalibr - Dalibora. Ten tam všechny strašně seřval pomocí spousty cizích slov, kterým nikdo nerozumněl a pak je málem umlátil asi 150 let starým polorozpadlým spisem, který dokazoval, že jsem ten pozemek kdysi koupila. Chci říci, že má prapraprababička kdysi koupila. Pak jsem jim podstrčila úplatek a slíbila, že Dalibora si zase odvedu a bylo to. Můj domeček (který se nepatřičně krčí ve stínu blízkých pětipatrových nájemních domů) a několik ovcí tam sice vypadá jako pěst na oko, ale jsem na něj zvyklá, tisíciletého psa novým kouskům nenaučíš. Ovce si tam žijí tak trochu polodivokým způsobem, mají trávy dost, vodu ze studny a sežerou úplně všechno, co jim dětičky ze sídliště přinesou, občas utečou, ale vždycky se vrátily. Asi jsou trochu po mě. Jinak druhý vchod do jeskyně jsem radši nechala zasypat.

Taky jsem oznámila Daliborovi, že pojedu do Austrálie a že budu ráda, když se přidá. Nedůvěřivě na mě zíral, nevím proč, to on mě naučil žít mimo jeskyni a cestovat. Souhlasil, že pojede se mnou i když myslím, že se mu tam ani moc nechtělo, zkoušel nadhazoval jiná místa, která jsou prý zajímavější.

Lidé v austrálii byli pobláznění zlatou horečkou. Je pro mě těžké jejich šílenství pochopit, musí to být těžké - být závislý na konkrétním druhu jídla a na penězích, člověka pak jejich nedostatek nebo nadbytek asi může pěkně zblbnout. Mimochodem i Dalibora jsem viděla, že vrazil čelem do stromu, protože hleděl po kamínkách na zemi místo před sebe. Postupně však horečka popadla i mě, jen trochu jiná. Krajinu kolem jsem začala poznávat, tolikrát jsem ji viděla ve svých vizích. To už mi bylo jasné, že místní legenda o ptáku a vejci spadlém z hvězd je pravdivá. Našli jsme na skalách starobylé obrazy a vyryté symboly. To nejdůležitější ale bylo nutné hledat pod zemí. Nechala jsem se vést Vírem a našli jsme dalšími malby. Zvláště jedna mi vyrazila dech.

Obraz jiného Dítěte v jeskyni mezi hady!
Obrázek

A další pozoruhodná malba - bytosti bez úst, se září kolem hlavy.
Obrázek

Nejedla jsem a nespala a veškeré úsilí jsem věnovala hledání té jeskyně s hady, kde kdysi žil můj bratr či sestra. Skoro jsem z Víru nevystupovala, Dalibor se mi snažil pomáhat, ale já jej téměř nevnímala. Divím se, že mi během nějaké dlouhé vize nesebral prsten a neodjel ode mně pryč. Nakonec jsme vchod do doupěte prvního? Potomka našli. Vevnitř mezi klubkem splasklých hadů ležela kostra. Dalibor říkal, že patřila hodně starému muži. Můj bratr, zemřel tady sám, bez Matky, která by jej mohla znovu porodit. Oba jsme s Daliborem najednou sáhli na jeho spánky a přenesli se do Víru. Viděli jsme přistání nebo spíš dopad toho, co domorodci nazvali vejcem. Viděli jsme, jak Dítě z něj vystoupilo a mluvilo k lidem, kteří se tam seběhli. Mluvil a přitom se jeho ústa ani nepohnula, mluvil a přitom neznal jejich jazyk. Hned se mi vybavila malba postavy bez úst a se září kolem hlavy. Já sice umím podstrčit někomu do mozku pár slov či obrazů, ale tady beze slov probíhala komunikace mezi celým davem, to se nedá srovnat. Matka mi kdysi řekla, že teď jsme příliš izolovaní, příliš specializovaní a to je naše slabost, možná že s touhle tetičkou by tomu tak nebylo. Když jsme se vrátili z Víru, začli jsme vymýšlet, jak uskutečnit přesun tetičky do Prahy a jak ji tam napojit na hady a přivést znovu k životu. Místní lidé nám pomohli s prací. Sice jsem na ně nedokázala mluvit beze slov, přesto mě nějakým způsobem respektovali. I tak to byl neskutečně náročný a drahý proces. Už jsem si Dalibora kvůli posedlostí zlatou horečkou nedobírala.

polepšení 2d6+2=9
+2 barter
vylepšení zázemí
v jeskyni budu mít:
* Je tu také malá sestřička, která tě přenese kamkoliv si budeš přát.
* Zlou tetičku
* A mám i malou sestru, do které odcházeli tví Předkové spát věčný spánek smrti. Jejich kovová těla tam budou uchovaná na vždy.


Koupila jsem si motorku, už celkem starou a omlácenou. Grgur mi pomohl ji dát do kupy, i tak vozím s sebou neustále náhradní díly a nářadí a nějaké hadry na utření rukou od šmíru. Pozoruhodně často se na ní něco kazí.
Obrázek
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

40. léta 20. století

Obrázek

Tak jsme se s Daliborem vzali, asi. Sami beze svědků ve Víru. Nevěděla jsem, co pro nás Vír přichystá a byl to celkem šok. Objevili jsme se na místě podobném prvnímu světu, který mi Matka ukazovala, když jsem se zajímala o náš původ. Růžovomodrozelený psychedelický blázinec a já s Daliborem opravdu jedna duše a jedno tělo. Pořádně si pamatuju jen tu první vteřinu, kdy jsem ztrácela svou identitu - naprostou paniku a strach, že začnu myslet na něco nevhodného a Dalibora (či Veru) nějak urazím nebo naštvu. Ze zbytku si pamatuju už jen příjemné pocity a záblesky myšlenek či vjemů, které teď nejsem schopna nějak uchopit či popsat.

Hned druhý den po té noci mě navštívili Česlavovi muži a donesli mi svatební dar, jeden od Česlava samotného a druhý od neznámého dárce. Probodla jsem Dalibora pohledem, že by teprve včera ráno to vyžvanil Květě a přesto už ten den měli připravené dary? No dobře, budu předpokládat, že se to dozvěděli třeba z Víru. Od Česlava jsem dostala parádní kabát, teda materiál parádní, aspoň Grgur to říkal, protože se přiznal, že vlákno sám vyráběl, jenže bych do něj potřebovala asi dvakrát širší ramena a o dvacet kilo a centimetrů víc. Dalibor do něj potřeboval jen o půlku širší ramena, jinak to celkem šlo, tak jsem ho nechala jemu. Dárek od neznámého dárce jsem si nedůvěřivě prohlédla, pak jsem si ale vzpomněla na Fionu a s chutí jsem se zakousla do kovového jablíčka plného šťávy, pak jsem si s hrůzou vzpomněla, jak jsem jí málem sežrala orb a nažvýkané kovové části si vyplivla do dlaně a vrátila do krabičky. Prohlédla jsem si pořádně přívěšek na náhrdelníku. Mladý vlk šplhá na strom. Vlče, jak mi několikrát Fiona řekla. No, než mi donese sepsané srozumitelné informace (ha ha ha) o tom, co potřebuje, zkusím zjistit, co je to za věcičku.

Things speaks: 2d6+3 = 10
• Who handled this last before me?
• Who made this?
• What strong emotions have been most recently nearby this?


Poté, co uniklo tolik vlčí krve, měla jsem pořádný strach, co se bude dít. Tušila jsem, že muselo vzniknout obrovské množství Vlků, kteří budou v nejlepším případě v lidech dřímat a v nejhorším případě se připravovat na to, až Vír zesílí. Vždycky ráno, sotva jsem otevřela oči, zaměřila jsem se na Vír a každá jeho drobná fluktuace mě naplnila obavami, že už zase zesiluje, už mi z toho začínalo hrabat. Naštěstí mě Dalibor vykopal z jeskyně na "svatební cestu".

Když řeknu, že ten výlet byl pravým opakem toho australského, tak se na první pohled zdá, že ty uvozovky tam nejsou na místě. Opakem byl ale v tom, že místo příšerného vedra byla příšerná zima, místo vysušené pouště spousta vody v různých skupenstvích. A místo prázdné, i pro zvířata nehostinné pouště, tu přes komáry nebylo vidět na krok. Dalibor mě poučil, že je přitahuje oxid uhličitý, který vydechujeme. Fakt užitečná informace, stačí přestat dýchat a je to! Když slezl sníh a vyrojili se komáři, tak mě ze začátku fakt štvali, ale pak jsem je vzala na milost, oni když se nacucali Daliborovou krví, tak byli tak strašně mňam, že jsem občas nechávala pootevřený stan, aby naletěli dovnitř a mohla jsem si je ráno nakrmené pochytat. Nebudu popisovat, jak naše cesta vypadala, bylo by to nošení dříví do lesa, protože každý, kdo byl aspoň trochu ochoten naslouchat, to jistě od Dalibora slyšel už víckrát, než mu to bylo milé. Ale ani se nedivím, že o tom Dalibor tak často mluví, s odstupem času musím říct, že to bylo úžasné a překvapivé a nechápu, jak jsem kdysi mohla strávit tolik staletí zavřená v jeskyni a myslet si, že svět stačí poznávat jen skrze Vír.

Po návratu jsem se rozhodla provést pár změn ve svém životním stylu. Vzhledem k tomu, jak jsou Vlci instinktivně přitahováni mou jeskyní, usoudila jsem, že by bylo nebezpečné v ní nebo u ní nadále zůstávat a čekat, kdy mě nějaká smečka odtáhne do mohyly. Na druhou stranu ale nemůžu nechat jeskyni jen tak nechráněnou, aby se kolem mé Matky coural jeden Vlk za druhým. Prodala jsem domek nad jeskyní i pastvinu a uspořádala skopové hody. S Česlavem jsem se dohodla, že až Vír začne sílit, zkusíme z něj vymazat informaci o pozici jeskyně.

Obrázek

Za utržené peníze z prodeje pozemku jsem koupila byt v Libni a potom ještě téměř za pusu od hasičů pragu erenu. Během zásahu na ni muselo někde něco žuchnout, byl to prakticky vrak. S pomocí Grgura jsem to dala jakžtakž do kupy. Vyházela jsem veškeré hasičské vybavení, karoserii jsem komplet rozebrala, z dřevěných částí jsme si udělali táborák a nahradili jsme je ocelovou kostrou. Plechy jsme tam dali třikrát silnější, než byly původní. Když začla válka, upravili jsme vstřikování do válců tak, aby mohla jezdit na líh. Ne že by ho byl nějaký dostatek, ale je to pořád lepší, než s benzínem (o naftě ani nemluvě). Pojmenovala jsem ji Ropucha. Jméno Šídlo totiž očividně nenosí štěstí. Zadek Ropuchy jsem si vybavila (matrace,spacáky, jídlo, voda, oblečení, kulomet) a stal se z ní můj a občas také Daliborův mobilní náhradní domov. Do jeskyně už radši vůbec nechodím, abych na ni neupozorňovala. Dokud je teplo, trávím hodně času poflakováním v Ropuše a v bytě se moc nezdržuju, až zima mě vždycky z ní vyžene.

Obrázek
kulomet ZB 26

Když začala válka a začla být po mě ze strany němců tak trochu sháňka, tak jsem se taky rozhodla vyzkoušet konečně ten Daliborův svatební dar. Oživili jsme jej napojením k Matce hned, jak Vír zeslábl, ale nemohla jsem se ho dříve odhodlat vyzkoušet. Ta věc byla divná, rozhodně živá, ale vedle mé Matky a jejích sestřiček strašně hloupá. Nedalo se sní mluvit ani ji nijak ovládat nebo zjistit, co je pořádně zač, pouze kdykoli jsem se přiblížila, snažila se mě jemně, ale pevně chapadly obejmout. S maximálním sebezapřením jsem jí to nakonec dovolila, vzbudila jsem se pak až další den, celá ta změt podivností, která mě držela, byla náhle zvadlá a bez života. A já se začla, přesně tak, jak jsem viděla v té Vizi, učit pouhým soustředěním změnit některé rysy svého obličeje či postavy.

Takže ani Němci mě nakonec nepřinutili sedět někde půlku dne a provádět za pár korun na hodinu nějakou nudnou monotónní činnost. Peníze, lístky nebo jídlo občas dostanu, když něco pašuju, někoho převážím nebo dělám poslíčka. Před Němci se snažím vypadat, že neexistuju. Zatím se mi to celkem daří.


6 barterů - 2 Vráceny Daliborovi
Polepšení?: 2d=5
2 ztraceny v inflaci
zůstaly 2 bartery, ale byly investovány do oprav a vybavení Ropuchy.


Vehicle:
Praga RN
Handling:0
Massive:3
Armor: 1
Speed:1
Tags: Rugged, Fast, Muscular, Unreliable, Loud
Naposledy upravil(a) Potomek dne 3. 11. 2016, 11:29, celkem upraveno 2 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Fiona
Příspěvky: 480
Registrován: 24. 7. 2016, 18:24

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Fiona »

• Who handled this last before me?
Bylo to vyrobeno. Cítíš vzdálený otisk duší, jako by tvůrci nechtěli, aby jejich duše tuto věc poznamenala. Keltové.
Bylo to napojeno na jeden z divů mohyly. Cítíš někoho s dvojí podobou. Člověka. A druida, ale stále v lidské podobě. Jeho druhá část je potlačená a ukrytá ve stínu, aby tuto věc nepoznamenala. Ty ale poznáš, že je to Vlk.
Bylo to nekonečně dlouho uloženo a zapomenuto, až to odnesl a uložil do kovové krabičky někdo, kdo se odpojil od Víru. Z náznaků ji ale poznáš. Fiona.

• Who made this?
Keltové pod vedením svého vůdce, který část své osobnosti schovával za bronzovou čelenakou stylizovanou jako listy břečťanu. Když si poskládáš Fionino nesourodé vyprávění, je ti jasné, že to byl Ciaran.

Nejvyšší z Druidů, v pořadí druhý člověk, který se kdy stal Vlkem. Prvním byla Sidheag, která se jej vydala zastavit, než spáchá ten strašný rituál, ale pro svou lásku k němu nedokázala v rozhodující chvíli zasadit smrtící úder a byla poražena a přeměněna.

Navzdory tomu, že byl Vlk, mnohem později vytvořil keltskou mohylu a byl spolu s Vlky uvězněn ve Zdroji.

• What strong emotions have been most recently nearby this?
Obavy a nejistota, které se pomalu vytrácí, aby je nahradila naděje do budoucna. Trochu zoufalá, ale pořád naděje.
Je tam i novější emoce, nervozita, ten člověk byl ale z Víru vytržený, tak nepřebíjí starší emoce.
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek

Příspěvek od Potomek »

Obrázek

Probrala jsem na lodi, zraněnou nohu jsem měla ovázanou a vlčci seděli poblíž a tvářili jakoby jim uletěly včely. Původně jsem je chtěla vyházet z lodě a vrátit se. Když jsem ale nahlédla do Víru a dozvěděla se, že mají namířeno do Francie, a že Dalibor vyrazil za mnou, tak jsem si řekla: Proč ne? Vír slábne, je na čase trochu cestovat a Daliborovi se bude jistě líbit vyrvat si mě vlastnoručně ze spáru únosců. Bude to přesně jak řekl Vukmar, budu ta dokonale neschopná malá holčička, která čeká na zachránce. Ať je po těch všech dnešních průserech trochu sranda.

Nechávala jsem Daliborovi různé stopy, náznaky a hádanky, abych mu pronásledování ulehčila. Vlčci, jak Vír zcela zeslábl,tak se chtěli vrátit, ale úspěšně jsem je zmanipulovala, že návrat není bezpečný a že musí hlídat i mě v mém vlastním zájmu. Nebylo to ale vůbec jednoduché - tvářit se, že jim kladu odpor a přitom jim pomáhat třeba ukrást auto. Ve Francii jsem pak hledala hezké místo, kde by nás mohl konečně Dalibor dostihnout a mě zachránit. Pluli jsme tam kus po Marně, tak jsem nakonec vybrala Châlons-en-Champagne, sice bylo zčásti poničeno bombardováním před dvěma lety, ale okolí bylo krásné a když jsem zjistila, že je pod ním velká vytesaná jeskyně ukrývající své poklady a tajemství, neváhala jsem. Tentokrát to nebyly žádné pozůstatky činnosti bohů, ale před Němci dobře schovaných tisíce flašek vína a šampaňského. Dalibor měl ze své role zachránce obrovskou radost, byl tak roztomilý, jak se dmul pýchou. Chudáky Vlčky teda pořádně ztřískal, než stihli utéct, až mi jich bylo trochu líto.

O pár dnů později jsem bezradné Vlčky znova zahlídla a nějak jsme si to vysvětlili a slíbila jsem, že na Dalibora dohlídnu, tak ať se někdy zastaví. Postupně se začali zastavovat tak často, že vlastně skoro ani neodcházeli. Kdysi jsme s Daliborem hodně diskutovali o tom, zda Vlčí krev je schopna se učit a zda je schopna si pamatovat něco z života hostitele. Moc mě lákalo to zjistit, ale přišlo mi trochu neomalené Vlčky požádat, jestli by mi někdo nedal tak půl litru krve. Vymyslela jsem záminku, že budu potřebovat transfuzi, protože je potřeba znova mi otevřít tu ránu ve stehně a vyndat zapomenutý úlomek. Získanou Vlčí krev jsem vypila podobně, jako tu ze Zdroje a pak jsem ji přivolala z Víru, Vlk mě začal jako obvykle zahrnovat informacemi o mě a mém okolí, ty mě ale nijak nezajímaly, hledala jsem jiné, zajímavější a hledala jsem je i když jsem cítila, jak mi Vlčí mysl klade odpor, pche, byl marný.

things speak: 2d6+3 = 12 tady nechci použít klasické zjištění přes Vír, chci si to zkusit přečíst přímo z Vlka.
• what strong emotions have been most recently nearby this?
• what words have been said most recently nearby this?
• what’s wrong with this, and how might I fix it? To jsem teda zvědavá!



Dlouhá léta jsme žili v Americe a já jsem zase začala trávit více času ve Víru. Znovu a znovu jsem se hledala ve Víru nové informace o Vlcích. Také jsem zkoušela komunikovat se svým Vlkem a snažila se zjistit, co přesně chce a jaké jsou jeho další instrukce. Zkoušela jsem se s ním domluvit, tlačila jsem na něj, přemlouvala ho, vyhrožovala, prosila, vydírala, všechno zbytečně. Nakonec jsem dostala nápad, jak to zjistit, hned jsem se vydala přes Vír za Grgurem. Poprosila jsem jej, zda by nezkusil nějakého vlčího pacienta oblbnout tak, aby si myslel, že základní instrukce jsou splněné a my bychom konečně zjistili, co Vlci dál chtějí. Slíbil, že to zkusí. Jo a taky jsem ve Víru narazila na uvězněného Česlava. Občas jsem se za ním stavila, vypadalo to, že mu z toho pobytu ve Víru hrabe víc než normálně a stává se ještě míň lidským než býval, tak jsem se mu snažila trochu připomenout, co je to být aspoň trochu normální. Nosila jsem mu různé zprávy a informace z "reálného" světa, protože tady neměl až takový přehled. Ani nevím, jestli byl rád nebo jestli ho to otravovalo, on se furt tváří stejně - jakoby nešikovně spolkl všechnu moudrost světa a ta se mu šprajcla v krku.

pohoršení: 2d6=5
jsem žebrák


Po návratu do Čech jsem si u Grgura vyzvedla věci, které jsem u něj za války zapomněla. Samopal jsem pak vyměnila za jawu 350 Péráka. Tak tohle je můj Marcus:

Obrázek

Na koupi něčeho dalšího a bezpečnějšího jsem neměla už vůbec prostředky. Uvažovala jsem, že bych zkusila něco štípnout. Jenže jediná trochu vhodná příležitost se našla když jsem procházela chatovou osadu a našla nehlídanou fekální V3Sku. No co, auto jak auto a hovnocuc nebude vzbuzovat podezření. Moc jsem nad tím nedumala, naskočila a odjela. O kus dál jsem zastavila a trochu si pohrála s vakuokompresorem, který se stará o nasávání a vypouštění. Když budu chtít, nastavím z kabiny takový přetlak, že to cisterna nevydrží, vybouchne a její obsah pokryje celé okolí.

Zde je obrázek mého battle vehiclu na jedno použití, můj čerstvě ukradený Sráč:
Obrázek
tak poprvé doufám, že se auta rychle zbavím a vylootuju u toho třeba něco použitelnějšího. Má představa je, že to při odbouchnutí dá pěšákům s-harm a auta v okolí skončí pravděpodobně ve smyku

Co jsme byli pryč, Vukmar si otevřel u Zdroje koupaliště. Legrační představa, pokud by u toho nenalíval do lidí Vlčí krev. Koncentrace, v kterých jim to dával v pití byly malé, ale když tam někdo byl pečený vařený a nebo hodně chlastal, stávalo se, že se stal plnohodnotným Vlkem. Několik takových Vlků si mě po návratu do Československa našlo a (podobně jako Vlčci z hvězdárny) měli potřebu se o mě starat a chránit mě. Co jsem komu udělala! Poslala jsem je pochopitelně všechny do háje. Než zvlčili, tak to byli obyčejní lidi a nechci je zatahovat do svých starostí. Jeden z nich, vedoucí střeleckého klubu mi přesto vnutil číslo, ať zavolám, kdybych něco potřebovala. Jinak z toho střeleckého klubu se jich ke mě vnucuje víc, dokonce i pár dorostenců.
Naposledy upravil(a) Potomek dne 27. 11. 2016, 10:15, celkem upraveno 1 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-Postava] Potomek - Driver

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Potomku:
* poslední silné emoce, které byly poblíž, jsou zvědavost a obavy. Budou to tvoje a Daliborovy emoce z rozhovoru, který jste vedli před samotným provedením experimentu.
* stejně tak znovu slyšíš sama sebe, jak Dalibora přesvědčuješ, vymlouváš se na zranění a Dalibor zprvu odmítá, ale pak se ti podvolí
* čím víc si skrze Vír uvědomuješ, jak Vlci fungují, tím víc zjišťuješ, že kdysi dávno, na jejich domovském světě, byl jejich kód mnohem komplikovanější. Byli složitým systémem tak podobným tomu, čím podle obrazů byl kdysi svět, ze kterého přilétla Matka a přitom tak odlišným. Jenže jsou tak citliví na radiaci a při svém přeletu mezi Světy z Marsu na Zem se vlivem kosmického záření tolik rozbilo. Těch několik instrukcí kódu, který v současnosti vykonávají, jsou zjevně jen zoufalým pokusem o poskládání něčeho jednoduchého, čeho by byli schopni všichni poškození Vlci. Není ti jasné, kdo ho takhle poskládal, zda to byla nějaká záložní mechanika sebezáchrany či zda to provedl některý z Druidů, ale je to jediný kus kódu, který je funkční a zároveň společný všem Vlkům.

Uvědomuješ si ale, že v každém jednotlivém Vlkovi je obsažen malý segment původního komplexního kódu. Možná, kdyby byli všichni na jednom místě a podala se jim pomocná ruka, bylo by možné původní kód z velké části rekonstruovat. Stvořit tak původní Martské Vlky, takové, jací byli před opuštěním rudé planety. Sami to ale zjevně nedokážou - pod Ďábelským vrchem byli pohromadě tisíciletí a jediným výsledkem byly právě ony "nouzové" instrukce....
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek - Driver

Příspěvek od Potomek »

Desátá léta 21. století

Obrázek

Když jsem se probudila s pořádným bolehlavem, tak podle výbavy místnosti a zamřížovaného okna nemohlo být pochyb, že jsem se ocitla v nejlepší péči Grgurových doktorů. Když za mnou o něco pozdeji přišli zřízenci, pokusila jsem se probít ven. Tak mě promtně znovu poslali do limbu a příště jsem se probudila už přikurtovaná. Snažila jsem se dostat ven, jenže si na mě už dávali pozor. Během následujících dní či týdnů (nejsem si jistá, celý čas v blázinci byl takový rozplizlý) se jim podařilo vyladit dávkování léků a já tam začla být celkem spokojená. Nebo aspoň dostatečně apatická. Přeřadili mě do jiné sekce pro míň šáhlé pacienty, kde byla společná jídelna, knihovna i televize, ne že by mě něco z toho nějak zvlášť zajímalo. Hned u prvního oběda na mě skočil jeden pacient s výkřikem, že odpor je marný. Matně si pamatuju, že těch útoků vlčích pacientů bylo docela dost. A protože má přítomnost proměňovala jinak spořádané oddělení v naprostý blázinec, přesunuli mě zpátky do křídla pro agresivní pacienty. Byla jsem zase skoro pořád zavřená ve své cele. Teda mé tělo tam bylo zavřené, já jsem bloudila ve Víru. Často se mi ve snech motali Dalibor a Grgur, nebo možná jsem se motala do snů já jim.

A pak přišly sny o těch bytostech s šedou kůží, obrovskou hlavou, velkýma černýma očima a hubenými údy. Zatraceně zvědaví návštěvníci. Nejen, že si tu klidně lítali a očumovali nás, ale navíc i sbírali různé vzorky. A i když byl vzorkem člověk, tak se nijak neobtěžovali získat si jeho souhlas. Nemyslím si ale, že by někomu opravdu ublížili, nevím, co s nimi v lodi dělali, ale každého člověka nakonec vrátili zpátky na zem. Jenže v jedné vizi jsem uviděla, jak do své lodě odnesou Vlka. Vize byla napoprvé nezřetelná, ale pak se vracela znova a znova a byla čím dál přesnější, nakonec jsem i pochopila kdy a kde se to stane - 19. září 1976 na severu Iránu.

Začala jsem zase v nevědomí trávit celé dny a týdny. Doktoři si nevěděli rady s tím, že mě nejde vzbudit a taky z mých údajných halucinací. Vždycky se mě vyptávali, co jsem ve Víru viděla a já, jak jsem byla zblblá z prášků, tak jsem jim to ochotně pověděla. Začali mi měnit léky a jejich dávkování. A tak jsem se jednou probudila a vůbec jsem se necítila otupěle. Tentokrát jsem už útěk nezprasila, otupělost jsem zdatně hrála a ve vhodné chvíli změnila ksicht a v obleku jednoho ze zřízenců (kteří skončili zamčení v mé cele) utekla ven.

Mé první kroky vedly pochopitelně do krypty za Daliborem a Grgurem, z vizí jsem věděla, že by měli být naživu. Více méně. Nejprve jsem zahlédla Grgura, nebyl schopen se zregenerovat, protože neměl dostatek potravy. Ploužil se tam nahý jako nemyslící kostra, jen zčásti potažená tenounkou vrstvou růžové tkáně. Kůže, která mu na pár místech těla narostla, vypadala leskle, snad hnilobou, či novotou. Dalibor ležel stále na lůžku, měl na sobě stále oblečení z toho dne, kdy zemřel, ale jinak bych jej snad ani nepoznala. Měl hubeňoučké vrásčité paže i nohy, prsty zatnuté v pěst, nafouklé břicho, velké oči otevřené, ale potažené jakoby blánou a těkaly náhodně kolem, jako by mě vůbec nevnímal. Byl mnohem vyzáblejší než býval, neměl snad víc než čtyřicet kilo a víc než člověka připomínal holátko vypadlé z hnízda, nebyl na něj hezký pohled.

Během několika dnů jsem nanosila Grgurovi do krypty celé hromady mrtvol, v novinách se hodně psalo o tlupě vandalů, která řádí na pražských hřbitovech. Pak jsem sbalila Dalibora, zamotala jej do obvazů, aby neděsil lidi a odjela s ním pryč. Vyrazili jsme do Vietnamu. Už bylo v podstatě po válce, ale nemocnice byly stále plné zmrzačených a nemocných, sirotčince plné opuštěných dětí a uprchlické tábory plné zoufalých a hladových Kambodžanů. V té nejhorší, nejšpinavější a nejubožejší nemocnici jsem uplatila personál, aby tam Dalibora přijali, ale za nic na světě neléčili. Věděla jsem, že pro něj dělám to nejlepší, ale stejně jsem se cítila hrozně, kvůli mě jej Vlk smrtelně zranil, pak jsem jej dorazila u masáže srdce a teď jej odložím tady, do té špíny, smradu a bordelu. Během několika týdnů začal Dalibor vypadat zase jako Dalibor a vstal konečně z postele a začal kecat doktorům do práce. Během dalšího měsíce už nemocnici prakticky šéfoval. Dalibor byl ve svém živlu, ale já se těšila, až z tohoto koutu země konečně vypadneme. Když konečně přišlo léto 1976, odjeli jsme do Teheránu.

Místo z mých vizí jsme našli rychle. V okolí pracovala skupina inženýrů a geologů, zkoumající další možnosti těžby v téhle oblasti. Cítila jsem, že je mezi nimi Vlk. Moc jsem nevěděla, co dělat, ale jednu věc jsem věděla určitě - nesmím pustit, aby Vlčí esence opustila tuhle planetu. 19. září brzy po půlnoci jsme zahlédli na obloze svítící objekty a posléze zaslechli jednu stíhačku a o pár desítek minut druhou. Nejdřív stíhačka pronásledovala UFO, pak se UFO rozdělilo a jedna část pronásledovala tu stíhačku. Už jsme mysleli, že to mimozemšťani vzdají a prostě odletí, nakonec se ale lodi znovu oddělila jedna svítí část a padala střehmlav dolů. Podle rychlosti pádu jsem čekala, že se při dopadu roztříští a vybouchne, místo toho ale hladce přistála na zemi a najednou bylo kolem nás světlo jako ve dne. Z modulu vystoupily dvě bytosti, na nic jsem nečekala a poslala jim mentální příkaz, ať se sbalí a ve svém vlastním zájmu si nezkouší zahrávat s Vlky.

tady to přenechám Daliborovi, beztak se bude snažit si pokecat

Obrázek

Až o mnoho let později byly zveřejněny informace o tom nahánění se UFA a stíhaček:
Obrázek

Po návratu do Prahy jsme koupili starou opuštěnou výrobní halu. Dovnitř se vešla moje garáž, Daliborova laborka, spousta krámů, co by se mohla hodit, kdyby měla už přijít ta apokalypsa jak všichni straší. Do bývalého kanclu, který k tomu patřil, jsme hodili postel a pár skříní. Vír ale sílil strašně pomalu, tak postupně jsem to zvelebovali, až nakonec z toho byl docela hezký byt. Koupili a zařídili jsme to na úvěr samozřejmě, vzhledem k tomu, že se pokaždé když zesílí Vír, tak se stane nějaký strašný průser, nemá tedy cenu za zázemí utrácet vlastní zdroje.

Polepšení: 2d = 9
vylepšit zázemí
vylepšit sebe

CRAB
Obrázek
Je to můj miláček. Strašně jsem si ho přála už od doby, kdy ho před čtyřma rokama představili na výstavě. Stál mě nepředstavitelně moc peněz a Dalibora neskutečně slov, abych se k němu vůbec dostala. Je to prototyp, nemá odladěné ještě všechny mouchy, a že jich teda je. Vnitřek auta je plný velkých bezdotykových LCDček, které mají pomáhat se
zaměřovaním, řízením a vším možným. Z nějakého důvodu má to auto potřebu mi do všeho kecat, jakobych od toho neměla Dalibora. Kanón je schovaný ve falešné rakvi na lyže.
Aggressive, powerful, unreliable
Massive 3, Speed 0, Handling 1, Armor 2
25-mm automatic cannon (5-harm far area messy)

Tatra 815
Obrázek

Tohle na rozdíl od Krabíka byl sňatek z rozumu. Poctivé staré auto bez elektronických serepetiček, přitom ale stále hodně rozšířené, takže není problém sehnat náhradní díly. Mám jich ostatně plnou garáž. Pokud opravdu přijde apokalypsa a země po ní zůstane aspoň trochu obyvatelná, pak na ní nebudu chybět ani já se svým Tatarákem.
Massive 4, Speed 0, Handling 1, Armor 0
Easily repaired, powerful, offroad, muscular, loud

Protože očekávám opravdu velké potíže, až zesílí Vír a přitom jsem se z Iránu nevrátila uplně chudobná, rozhodla jsem se, že si ochranku prostě zaplatím. Mám tucet bývalých vojáků a příslušníků URNy. Jsou to zkušení chlapi s perfektní výstrojí. Zaplatila jsem jim dopředu pořádný balík peněz s tím, že jak zesílí Vír, budou mi k dispozici. Trochu se mi příčí využívat služeb v podstatě cizích lidí a taky nevím, co s nimi udělá až uvidí všechny divné věci, třeba lítajícího Česlava ve strašidelné masce, ale jsou to profíci, tak to nějak zvládnou, však je za to platím, sakra!
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-Postava] Potomek - Driver

Příspěvek od Potomek »

2017-???

Zatímco se Vera dobelhala do synchrotronu umřít, hluboko v útrobách jeskyně v průhledné nádobě s čirou tekutinou plave něco, co velikostí i tvarem přibližně odpovídá lidskému plodu či novorozenci. Je to hned několika svazky hadiček propojeno se stropem nádoby. Šermuje to ručičkama kolem sebe a když to samo sebe nedopatřením tak trochu profackuje, zamračí se, nacpe si do pusy palec od nohy a začne jej cucat, aby se to uklidnilo. Slastně přitom přivírá své modré oči s téměř neviditelnou zorničkou. Pak sebou škubne, napne paže, nohy i netopýří křídla, jako kdyby do něj někdo pustil elektrický proud. Vypoulí svá očička, která začnou zběsile kmitat sem a tam, jak do jeho mozku proudí veškeré vzpomínky umírající Very. O pár vteřin později se náhle tělíčko zase uvolní. A protože z nádoby, v které plave, se žádný zvuk ven nedostane, tak jen rozevřená bezzubá ústa a prudké záchvěvy hrudníčku napovídají, že se pokouší křičet.

O nějaký neidentifikovatelný rozplizlý čas později:

Kopu vztekle zevnitř do tanku a zapírám se proti jeho stěně. Kolik let to už musí být, kdy měl přijít První a předat mi znalosti bohů a uvést mě do světa venku. Čekala jsem, dlouho jsem čekala. Těšila se na něj, protože podle Matky se měl stát něčím jako mým Otcem. Těšila jsem se na něj, protože bych na vlastní oči viděla toho, komu ses jednou pomstím za jeho hnusnou zradu Veře. Neobjevil se, skončila jsem zavřená. Uvězněná. Sama, jen rozmluvy s Matkou mi krátí čas. Neumím se odpoutávat od své mysli jako to dělával prototyp a opájet se psychedelickými Vizemi. Získávám informace z Víru bezpečnějším a srozumitelnějším způsobem - pomocí rozhovorů s Matkou. Tak proč o tomto mlčí? Proč mi nechce říct důvod, že jsem pořád tady?
Obrázek
Na téhle fotce vypadám o dost starší a vyspělejší 8)
Jsem silnější a chytřejší než byl prototyp, nemusím absolvovat žádné operace ani využívat implantáty. Tak-TŘÍSK-proč-PRÁSK-mě-BUM-to-BUCH-kurva-KŘUP-nepustí-ŘACH-ven-ŠPLOUCH! Vylezu ven. Nadechnu se. Chystám si odtrhat z těla všechny ty hadice, ale ony odpadnou sami. Chvíli se rozhlížím, čekám, jestli někdo nepřijde nebo jestli ke mě Matka nezačne sama mluvit. Nic.

Přijdu ke krápníku, tak jako to vždy dělala Vera, třeba tady bude Matka sdílnější. "Matko! Co se děje? Kde je První? Proč potřeboval úlomek a sošku? Souviselo to se mnou, že ano? Co se pokazilo?"

Open your brain: 2d6+3=5
Tady poprosím o info, co mi Matka nabulíkovala nebo co se stalo za jiný průser.


Začnu systematicky procházet jeskyni, nechápu, že některá místa Vera vůbec nenašla či nenavštívila, byla tak chaotická. Objevím přitom její tělo, je to už jen železná kostra potažená zbytky kůže. Zírám na ni a znovu mě ovládnou její vzpomínky. Nevím, co si mám o ní myslet, chvíli mám pocit, že jsem to já sama, chvíli že to byla má přítelkyně či učitelka. Jedno vím ale naprosto jistě: byl to psychicky nevyrovnaný nedokonalý tvor, s jehož násilím implantovanými vzpomínkami nejsem schopna se do dneška srovnat. Kvůli jedné věci jsem jí ale vděčná, funguje jako skvělý odstrašující případ. Díky ní vím, jakým chybám se mám vyhnout. Vera byla slabá. Čím déle žila, tím víc byla přecitlivělá a podobná obyčejným lidem. Mohla Česlava zabít, měla tu možnost ho rozsekat Krabovým dělem, než se přiblíží, ale ona ne, ona radši zabije sebe a pošle mu ten sentimentální slint. A toho času promarněného poflakováním se s Daliborem! Kdyby si poslední noci Víru místo šukání v oblacích šla pro křídla ke zlé tetičce, tak tu mohla ještě být. A ten její iracionální strach z Vlků! Vytrhnu se z úvah nad vzpomínkami mrtvé ženské. Chvíli přemýšlím, že bych ji odnesla pohřbít k ostatním předkům, ale jí by bylo jedno, kde leží její mrtvola a tady nijak nezavazí. Prsten s ulomeným kamínkem, který jí leží u ruky, si chvíli prohlížím, pak si jej zkouším nasadit, ale je moc velký, padá mi i z palce. Zahodím ho a odcházím. Vrátím se, položím ho Veře znovu do dlaně a zakroutím nad sebou znechuceně hlavou.

Vyšla jsem ven. Svět vypadá úplně jinak než ve Veřiných vzpomínkách. Matka mě pochopitelně informovala o dění venku, ale přesto jsem trochu cestovala po okolí, abych poznala svět na vlastní oči. Mé tělo nepotřebuje teplo, běžné jídlo, ani měkkou postel a i když byl svět kolem pro obyčejné lidi nehostinný a nepřátelský, mě nic nechybí. Nedokážu už ani spočítat kolik ztroskotanců se mě pokusilo zabít, sníst, zotročit nebo znásilnit. Nemusím snad zdůrazňovat, že žádnému z nich se to nepovedlo. Většina skončila mrtvá. Až mě zaráží, jak jsou obzvláště obyčejní lidé neskutečně křehcí. Jakmile jsem začla žít na jednom místě, útoky na mou osobu přestaly, lidé mě spíš tak trochu obcházeli s nábožnou úctou a bázní. Někteří z těch, u kterých převládla úcta nad strachem se mi rozhodlo sloužit, jsou užiteční. Zabydlela jsem se v jednom polorozpadlém baráku, tak mi ho opravují a hlídají.

Postupně jsem začla navazovat kontakty s Nesmrtelnými. Matka je přesvědčena, že jednou se z nich stanou také mí následovníci. Potkala jsem Zlatuši, Grgura. Fionu, Tibora a další... Nesnáším, když mě oslovují Vero. Nejsem Vera ani Očko ani Beathag. Nejsou schopni si to zapamatovat. A já se naopak občas přistihnu, že nejsem schopna být při jejich hodnocení objektivní. Hlavně Grgur je úplný debil a přesto, když jej potkám, tak mám z toho iracionální potěšení. S Daliborem jsem ještě nemluvila, zakázala jsem si se k němu přibližovat, přesto občas zjistím, že se úplně náhodou motám blízko jeho hospody.
Obrázek
Tak to jsem já
gang
Drobní robůtci postavení ze zbytků všeho možného, otřískané a zrezivělé létající krámy připomínající mouchy, vážky, vosy, komáry. A ne, vůbec to nepřipomíná Veru s netopýry, prostě když umím lítat já, chci i létající pomocníky.
Obrázek

Auta

Otřískaný náklaďák
Obrázek
Sebrala jsem ho nějakým zoufalcům, co si na mě dovolovali. Nevypadá na to, ale šlape jako hodinky. To auto je nezmar, a naprosto bezúdržbový. Jediná úprava, kterou jsem na tom provedla, bylo posunutí pedálů, abych na ně dostala a současně viděla z ven přes přední sklo.

Vozítko do nepohody
Obrázek

Inflace: 2d=8
- 2 bartery
- zázemí
Naposledy upravil(a) Potomek dne 6. 2. 2017, 22:13, celkem upraveno 3 x.
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů