Magie v šeru dávných věků

Dakara: diskuse ke hře v duchu Shadowrunu bez technologie ve středověce laděném fantasy prostředí

Moderátor: York

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Pokud trochu sledujete moje úvahy ve vedlejším tématu, tak asi tušíte, že smyslem tohoto topicu bude pátrat v pozemské historii a najít místa a data, kde a kdy pravděpodobně došlo k oddělení astrálních říší. Sice si stále myslím, že jsem na to skoro nejméně vhodná osoba, ale za pokus nejspíš nic nedám a třeba to nějak společně dáme dohromady.

Začnu Českou oblastí, protože ta mě zajímá nejvíc. Časem to možná rozšířím, uvidíme. Bude sem průběžně dávat "výpisky" ze svého pátrání. Některým z vás to asi bude připadat jako snažení žáka základní školy - což taky přesně bude ;-) Budu rád, když mě poučíte a doplníte. Třeba z toho nakonec vyleze něco použitelného pro všechny.

Zarezervuju tu teď několik prvních příspěvků, kde budu postupně updatovat sesumírované a učesané závěry, takže se nenechte odradit od diskuse na libovolné související téma.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

-reserved-
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

-reserved-
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

wikipedie píše:Nejstarší sídla mezolitických lovců a rybářů vznikala, jak dokazují archeologické nálezy, již v závěru starší doby kamenné a ve střední době kamenné (9000 - 6000 př. n. l.), kdy byla velmi hustě osídlena oblast západní brány Českobudějovické pánve[3]. Další osídlení bylo zejména podél toků řek Vltavy, Malše, Otavy a Lužnice, neboť krajinu tvořily převážně těžko prostupné, souvislé lesy a pralesy a řeky či stezky vedoucí v jejich údolích byly nejsnazšími dopravními cestami. Převratné změny v 6. tisicíletí př. n. l., kdy došlo ke vzniku zemědělství, zasáhlo i Jihočeské pánve - v Žimuticích, Dehtářích, Čejkovicích a v širším okolí Veselí nad Lužnicí byly objeveny osady rolníků kultury s lineární keramikou (5500 - 4500 př. n. l.)[3]. V pozdní době kamenné (4000 - 2000 př. n. l.) byly jižní Čechy osídleny jen řídce[3].

Na počátku doby bronzové osídlil jádro jižních Čech (a rovněž část západních Čech) lid s mohylovou kulturou, který v té době obýval i Podunají[4]. Zdejší obyvatelé se podíleli na dopravě mědi z dolů v Alpách, přes Podunají a podél Vltavy dále na sever a při soutoku Malše a Vltavy byl pravděpodobně uzlový bod této obchodní cesty (v roce 1908 byl v Suchém Vrbném objeven depot s 230-240 měděnými ingoty)[3].

V době kultury knovízské (1200 - 700 př. n. l.) se těžiště osídlení jižních Čech přeneslo do středního Pootaví, k dolní Blanici a k dolní Lužnici.[3] Jižní části Čech (stejně jako západní Čechy) byly součástí keltské pravlasti (s jádrem v oblasti severních Alp a horního Dunaje) a v 5. století př. n. l.) se staly rovněž součástí časně laténské kultury[5]. Ve 2. a 1. století př. n. l. existovala keltská oppida Třísov, Zvíkov, Nevězice. Na přelomu letopočtu vystřídala postupně upadající keltskou společnost expanze germánských kmenů.

<zdroj>
Cituju wiki záznam o Jihočeském kraji, protože je to tam docela dobře shrnuté. Plyne mi z toho, že první dostatečně zdokumentovanou civilizací na našem území byli Keltové - tedy ta laténská kultura, která nahradila kulturu knovízskou. Jaká magie se tu praktikovala před tím, už asi nezjistíme. Není ale moc pravděpodobné, že by byla natolik silná, aby její provozování mohlo vést ke vzniku astrální říše, takže to v zásadě asi není moc důležité.

Jako první se tedy zkusím trochu podrobněji zaměřit na magii Keltů.

Řeč je o období zhruba od roku 700 př. n. l až po přelom letopočtu. 700 let je dost dlouhá doba.
Kolem přelomu letopočtu keltská kultura upadla. Může za to údajně expanze germánských kmenů - nicméně ta musela být v prvé řadě umožněna oslabením stávající civilizace. Takže někdy relativně blízko před přelomem letopočtu je pravděpodobné datum vzniku Keltských Starších říší.

Jižní Čechy se od severních oblastí lišily co do metody pohřbívání - mohylové pohřby na jihu, kosterní na severu (to, předpokládám, znamená prosté hroby?). Pohřební rituály s magií dost souvisí, je tedy pravděpodobné, že šlo o dvě odlišné magické tradice v rámci keltské kultury.

V severních Čechách sídlil keltský kmen Bójů. Co v těch jižních? Byli to taky Bójové, jen ovlivnění předchozí mohylovou kulturou této oblasti? Nebo jiný kmen?
Z laténské oblasti se do Středomoří vyvážela především sůl, cín, měď, vlna, kůže, kožešiny a zlato, přes území ovládané laténskou kulturou se kromě těchto komodit přepravoval ze severu na jih jantar. Laténské obyvatelstvo původně žilo v otevřených sídlištích, která spravovali náčelníci z pevností na kopcích. V 2. a 1. století př. n. l. dochází k budování opevněných sídlišť městského typu, tzv. oppid (1. sg. oppidum).
Takže zlatý druidský srp dává smysl, stříbro asi spíš ne. V téhle době se asi zlato rýžovalo (narazil jsem na zmínku o rýžování na českém území).

Oppidum coby typické sídlo asi stojí za to zmínit - pokud někdo astrální říši keltů navštíví, určitě se s nimi potká.
největší oppidum na našem území – Závist u Zbraslavi – se rozkládalo na ploše 170 ha.
Ve 2. a 1. století př. n. l. existovala keltská oppida Třísov, Zvíkov, Nevězice.
Něco k magii a rituálům:
Z doby laténské se dochovala místa, do nichž byly vhazovány rituální dary a dokonce lidské oběti. Archeologické nálezy také svědčí o rozšíření kultu lebek. Na pohřebištích se nalezly zbraně, vozy, luxusní zboží i předměty denní potřeby, což vypovídá o představě posmrtného života.
Co je kult lebek?

Posmrtný život je dost zásadní věc. Je to jediné vysvětlení pro pohřbívání s předměty každodenní potřeby?
Doba halštatská se dělí do dvou skupin:

Západohalštatský okruh:
Zahrnuje zhruba území od Čech po střední Francii a od Alp po střední Německo. Předpokládají se hlavně Keltové.

Východohalštatský okruh:
Na území od Moravy směrem na jihovýchod. Spojován s Ilyry
Na Ilyry jsem nenarazil poprvé, jeví se jako potenciální nepřítel Bójů na východě. Jiné soupeře/konkurenty zatím nevidno, větší část Evropy byla v té době zdá se keltská. Takže leda jiné keltské kmeny?

- Ilyrové se ovšem řadí do stejné Halštatské mohylové kultury jako keltové, to by naznačovalo podobné magické praktiky.
Halštatská mohylová kultura

Artefakty z halštatského období (NM Praha)
Halštatská kultura se rozšířila na obrovské území. Od Francie přes Německo, Švýcarsko, Rakousko, Čechy a Moravu (Na území Čech byl nejrozšířenější kmen Bojů) až na západní část dnešního Slovenska. Toto území bylo považováno za pravlast Keltů. V této době se ve střední Evropě vyskytovaly jazykově a kulturně velmi příbuzné kmeny (což je spojovalo). Tyto kmeny migrovaly, bojovaly společně i proti sobě a obchodovaly spolu. Jedním z významných obchodních středisek byl Hallstatt, kde se těžila sůl, která se vyvážela i do velmi vzdálených míst.
Tady je ovšem řeč o době zhruba do roku 370 př. n. l., tedy pravděpodobně před vznikem astrální říše. Znamenalo by to, že v jižních Čechách přetrvala Halštatská mohylová kultura, zatímco na severu a na západě se pak rozšířila jiná (nejspíš laténská).
Pro tuto dobu byly pro oblasti s vyspělou halštatskou kulturou typické komorové hrobky pod mohylou, často s dřevěnou vnitřní konstrukcí, někdy i s kruhovitým příklopem na obvodu mohyly. V Česku se tyto komorové hroby dají najít v Hradeníně u Kolína, Lhotce u Litoměřic, Straškově u Roudnice a v Lovosicích. Tato kultura ovládající jižní a západní Čechy patřila k okruhu západním halštatských kultur a byla příbuzná s kulturou bylanskou.

Kultura bylanská byla společně s halštatskou kulturou a jinými méně významnými kulturami posledním krokem ke keltizaci Česka. I místní lidé se postupem doby včlenili do keltské kultury. Na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. na území Česka začaly stále víc proudit cizí kmeny a rody ze západu. Splynuly s původním obyvatelstvem a obsazovaly nové kraje. Je třeba uvědomit, že zde v těchto dobách byl obrovský prales, který zmiňuje Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské.

Umělecká tvorba se opírala převážně o geometrické tvary. Od 7. století se objevuje bohatá koňská výstroj, z toho se usuzuje, že kůň byl v této době velmi důležitým. Mezi jezdecké vybavení patřila mimo jiné dvojdílná udidla, tyčinkové postranice (které nahradily polokruhovité), bohaté koňské řemení, jha pro dvouspřeží a díky rozvinutému obchodu i čtyřkolové vozy pro větší objemy nákladů.

Zánik
Doba halštatská na českém území končí kolem roku 370 př. n. l., další období je ve znamení nového osidlování severních a severozápadních Čech. Velká keltská migrace z oblasti Švýcarska a západní Francie směřovala částečně i na české území a byla dovršena někdy v polovině 3. století př. n. l. Tito západní Keltové byli nositeli kultury, kterou dnes nazýváme laténskou.
<zdroj>
V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham.
Hmm, že by ogham vzniknul až po christianizaci? Co pak ogham (a christianizace) na našem území? Že by i tady nastal rozkol mezi keltskou magickou tradicí a křesťanstvím? (A celé to pak spláchly germánské kmeny, aby se o pár století pozdeji mohlo začít christianizovat nanovo?)
Uživatelský avatar
ShadoWWW
Příspěvky: 4561
Registrován: 21. 8. 2007, 11:16
Bydliště: Kostka
Kontaktovat uživatele:

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od ShadoWWW »

Omlouvám se za off-topic, ale proč sis rezervoval ty dva příspěvky, když se zpětně nedají editovat?
Kostka, http://www.d20.cz
- stovky článků (tipy k hraní, recenze, design a teorie, ...) a diskusí, skupinové sekce s rozsáhlou podporou, ...a mnohé další.

Překlady Fate: ONLINE, PDF v grafice; všechny základní knihy, autorské blogy a další; vlastní Star Wars
Překlady Dungeon's & Dragons 5e: ONLINE, PDFka v grafice (všechna pravidla, 10+ kampaní a dobrodružství)
Překlady Shadowrunu: 6. edice v PDF, překlad 5. edice,
Překlady Sawage Worlds: PDF v grafice
Překlad Apocalypse World: ONLINE, PDF v grafice
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

ShadoWWW píše:Omlouvám se za off-topic, ale proč sis rezervoval ty dva příspěvky, když se zpětně nedají editovat?
Dají, proč by nedaly?
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Nejprve Keltové používali především získané řecké mince, avšak brzy – hlavně podle řeckých vzorů – začali razit mince vlastní. Zlaté, stříbrné a bronzové. A stali se tedy jak obchodníky, tak i bankéři a peněžníky, a také těmi, kdo emitovali nové ražby mincí. Na stradonickém oppidu se našly mince z téměř celé Evropy, kromě keltských také řecké, římské, iberské a kartaginské, to svědčí o čilosti a rozsahu keltského obchodu.
Se stříbrem jsem se tedy zřejmě mýlil.


Zlatý Keltský statér:
Obrázek
- má miskovitý tvar způsobený ruční ražbou.

Biatec (taktéž Biatex) bylo jméno osoby, pravděpodobně vladaře, jehož jméno se vyskytovalo na keltských mincích ražených kmenem Bójů na území dnešní Bratislavy a okolí v letech 60-40 př. n. l.[1] Podle něj byl pojmenován typ mincí, na nichž se vyskytuje. V literatuře se též nazývají „hexadrachmy bratislavského typu“.[2] Jednalo se o velké a vysoce kvalitní napodobeniny řeckých hexadrachem nebo tetradrachem vyrobené nejčastěji ze stříbra.

Počátek jejich výroby souvisí pravděpodobně s přesídlením Bójů z Čech do dunajské nížiny.[3] Jejich ražba ustala po porážce Bójů Dáky v polovině 1. století př. n. l., ale ještě po určitou dobu se vyskytovaly v oběhu.

Na reversu mívaly uveden latinkou psaný nápis. U většiny z nich jde o jména (například NONNOS, DEVIL, BUSU, BUSSUMARUS, TITTO, COISA, COUNOS). Dle jazykového rozboru jsou to vesměs jména keltská, v některých případech také keltsko-illyrská.[1] Ze 14 různých nápisů se BIATEC (někdy také jen BIAT) na nich objevuje nejčastěji. Společně s nápisem se na reversu obvykle vyskytoval jezdec na koni nebo různá mytologická či reálná zvířata (gryf, lev, kanec, kentaur).
V prvé řadě z toho můžu ukrást jména keltských vladařů, to se určitě bude hodit. Dál mě zaujalo použití latinky - to je asi odpověď na téma, jaké se používalo písmo. Ogham byl nejspíš rezervován pro nábožensko-magické účely?

Další zajímavá poznámka jsou ta mytologická zvířata. Ostatně i ten lev, protže to je celkem jasně převzatý motiv - nikde v oblastech osídlených kelty lev zaručeně nežije. Gryf a kentaur tudíž nejspíš taky budou převzatí, zřejmě z Řecké mytologie? Epona je ale tuším Keltská koňská bohyně, možná tam došlo k nějakému přebírání mytologických symbolů?

Obrázek
(Vpravo je Slovenská pětikoruna inspirovaná tímto motivem - dnes už taky artefakt ;-))

Ještě trocha keltských mincí:
Obrázek
Podle mnoha badatelů se stradonické oppidum stalo pravděpodobně hlavním obchodním a výrobním centrem Keltů nejen v českých zemích, ale v celé střední Evropě. I přesto, že nedosahovalo takové rozlohy jako vůbec nejrozsáhlejší oppidum u nás - Závist u Zbraslavi (170 ha), rozvinula se zde obsáhlá výrobní činnost včetně kovolitectví, kovářství (masová výroba železných spon aj.), emailérství, hrnčířství a ražby mince. Poprvé u nás se mezi stradonickými nálezy objevily také jezdecké ostruhy, klíče od domovních zámků a voskové tabulky na psaní.
Takže domovní zámky - předpokládám jen u bohatých keltů. A písemné záznamy - ovšem jakým písmem? Ogham se asi na úřední a obchodní zápisy nepoužíval, nebo ano?
Po staletí si lidé z okolí nedovedli vysvětlit původ mohutných kamenných valů. V podivuhodném objektu viděli sídlo obrů.
Obří hrad:
Obrázek

V astrální říši mohou samozřejmě obři být skuteční.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Při pátrání v prehistorii jsem narazil na jednu celkem zajímavou zmínku - je celkem v oblibě spekulovat, že se někde stále přežívají potomci předků moderního člověka - neandrtálci, yetiové nebo něco takového. V současnosti a v naší realitě to nezní moc pravděpodobně, Země už je přece jen celkem dobře prozkoumaná, v době Keltů a navíc v astrální říši, kde je magie mnohem silnější a jsou tam místa hluboko v astrálním prostoru, která není vůbec jednoduché najít a ještě se pak vrátit zpět, to zdaleka tak nepravděpodobné není.

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Pracovní představa světské podoby Keltské říše:

Většinu území pokrývají těžko prostupné hvozdy. Osídlení se soustředí zejména kolem velkých řek, po jejich březích nejčastěji vedou obchodní stezky. Obchod a řemeslo kvete převážně v oppidech - opevněných městech, obvykle situovaných na vyvýšeném pahorku a obehnaných kamennou hradbou doplněnou dřevěnou palisádou na vrchu.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Vladař každého oppida je v podstatě nezávislý panovník dané oblasti. Celé území České kotliny sice přísluší ke kmeni Bójů, není zde však žádný vládce, který by vše zastřešoval.

Největším a nejvýznamnějším je pravděpodobně oppidum Závist, vystavěné na pahorku tyčícím se 200 metrů nad hladinu Vltavy, kus od místa, kde se bude později nacházet Praha.

Obchoduje se s dalšími keltskými oppidy na východě i na západě, s Řeky a Římany na jihu, s Ilyrskými kmeny na Balkáně.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Tohle už se týká úpadku, tedy nejspíš období po oddělení starších říší. Zajímavé je jméno keltského krále - potřeba koordinované obrany zřejmě vedla k jisté formě sjednocení kmenů pod jediného vládce.
Důvodem exodu Bojů z Bohemie v roce 113 B.C. byl tlak lupičských výpadů Cimberů (považovaných částečně za Kelty) a také tlak germánských kmenů Teutonů ze severu. Později v roce 107 B.C. Cimberové společně s keltskými kmeny, pod vedením bojského krále Boiorixe, uzavřeli spojenectví proti římským posádkam v Galii. Po porážce Bojů od dáckým králem Burebistou v Panonii roku 60 B.C. podstatná část vládnoucí hierarchie Bojů migrovala do oblastí Noricie (Rakouska), Helvecie a nakonec Galie, kde se chtěla usadit společně s Helvéty v novém „životním prostoru” mimo dosah Germánů a Římanů. Početný válečný sbor Bojů se společně s Helvéty zúčastnil bitvy u Bibracte (Autun) s legiemi G. I. Caesara. Caesarovi posloužila zmíněná migrační vlna jako záminka k bitvě a k porážce kmenů Bojů a Helvétů u Autun roku 58 B.C. Po porážce bylo Bojům dovoleno usadit se v zemi keltských Aedui (v burgundské oblasti Cote ď Or) pod označením „přátelé Řima”. Značná část řemeslníků a zemědělců z kmene Bojů, která byla připoutána ke své půdě a ke svým dílnám, zůstala ve své původní domovině Bohemii. Jejich soužití s nově příchozími migračními vlnami Germánů a Slovanů jim zaručilo zachování keltských kulturních znaků až do počátků raného feudalismu.
A tohle už bude trochu k magii a náboženství:
Keltové věřili, že obrovská duchovní síla a kulturní civilizační hodnoty uložené v lidské duši (mozku) se opět uplatní při každém jejich znovuzrození – reinkarnaci. Takto uložená paměť vyvolených druidů měla být budoucím zárodkem při opětném návratu Keltů do dějin. Toto mělo posloužit k vzestupu vzdělanosti v jejich původní vlasti. Právě v křesťanském období vychází z této orální keltské tradice irský Brehonův zákon nebo Walešský zákoník. Řím se obával vlivu vzdělaných druidů, protože jejich náboženství se nadále šířílo okupovaným územím pod římskou správou v průběhu prvního století A.D. Od dobytí Galie se přes zákaz druidů keltský jazyk začal zapisovat za použití latinky (kalendář z Coligny). Přední keltské rodiny se začaly romanizovat, zatímco většina obyvatel se snažila udržet si své keltské tradice a mluvila keltsky. V roce 59 A.D. římská vojska totálně zmasakrovala centrum druidské univerzální vzdělanosti na ostrově Anglesey. Římská moc se obávala této driudské univerzity, která měla významný vliv v celém keltském světě, včetně území zromanizovaných keltských kmenů kontinentální Evropy od roku 55 B.C.
Kde by mohla být obdobná "druidská univerzita" v České kotlině?


Ještě mě tak napadá - uvažoval jsem o možné kristianizaci - to ale 100 let před přelomem letopočtu moc nedává smysl, co?
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

York píše:Co je kult lebek?
Archeologie také potvrdila rozšíření kultu lebek. Počínaje válečníky, ozdobenými stylizovanými hlavami pocházejícími z 18.st.př.Kr., až do středověku jsou lebky a useknuté hlavy doloženy ve všech oblastech obydlených keltskými kmeny. Byly nalezeny lebky uložené ve výklencích nebo zazděné do zdí svatyní, hlavy vytesané do kamene, nesčetná dřevěná zpodobení ponořená do vodních zřídel.

Už v pravěku bývala hlava považována za sídlo duše. Na jedné straně se věřilo, že je možné osvojit si duchovní prvek oběti požitím jejího mozku, na straně druhé se stávala kultovním předmětem lebka jako zdroj této moci. Pro Kelty byla lebka především božským zásobníkem posvátné síly, který chránil majitele proti všem druhům nebezpečí a zároveň mu zajišťoval zdraví, bohatství a vítězství.
"(The Gauls) cut off the heads of enemies slain in battle and attach them to the necks of their horses. The blood stained spoils they hand over to their attendants and carry off as booty, while striking up a paean and singing a song of victory, and they nail up these first fruits upon their houses just as those who lay low wild animals in certain kinds of hunting. They embalm in cedar oil the heads of the most distinguished enemies and preserve them carefully in a chest, and display them with pride to strangers, saying that, for this head, one of their ancestors, or his father, or the man himself, refused a large sum of money. They say that some of them boast that they refused the weight of the head in gold" - Diodorus Siculus.
- věšení "náhrdelníku" z lidských lebek kolem koňského krku mi celkem dává smysl, ten je na to dost velký.
The main corroboratory evidence from British Mythology is that of the Head of Bran. The Tale of Branwen, Daughter of Llyr, the Second Branch of the Mabinogion, refers to Bran, sometimes Bendigeidvran, who is fataly wounded in battle. He asks his comrades to bury his head within the White Mount in London, later Tower Hill.

"And take you my head," said he, "and bear it even unto the White Mount, in London, and bury it there, with the face towards France.”
No, minimálně to zní prakticky, nemuset se tahat s celou mrtvolou. Takhle poznámka se vztahuje k "ochránci Británie", pohřbení čelem k Francii to i naznačuje. Hrdina tedy zřejmě zůstává ochráncem i po své smrti, pokud je jeho hlava správně pohřbena.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Zajímavá poznámka bokem:
The women of the Gauls are not only like men in their great stature, but they are a match for them in courage as well...
- Diodorus Siculus
BTW asi bych měl poznamenat, že velká většina informací o Keltech pochází od Řeků či Římanů, protože Keltové dlouho žádné písmo neměli. Proto je u těch citátů obvykle podepsán nějaký Říman. Je to ovšem potřeba brát s rezervou, protože to může být propagandistické a tendenční.


Tohle už je nepochybně magie. Navíc dost zásadní, smlouva je vážná a důležitá věc:
If we break this agreement may the sky fall on us and crush us, may the earth gape open and swallow us, may the sea burst out and overwhelm us...


Nevím odkud se bere, že byli Keltové převážně blonďáci, to by taky možná stálo za prozkoumání:
Golden is their hair, and golden their garb. They are resplendent in their striped cloaks, and their milk-white necks are circled with gold...
- Virgil
A Druid in training must be a bard before he is a priest, for music is one of the keys to the laws of the universe...
- Marion Zimmer Bradley
Marion Zimmer Bradley je soudobá spisovatelka, takže ne zrovna hodnověrný zdroj, nicméně ta poznámka celkem dává smysl. Řeč je o tradici předávané výhradně ústní formou, a tudíž je celkem pravděpodobné, že to někdo zveršoval nebo zhudebnil, aby se to lépe pamatovalo. (Na druhou stranu já si nejsem schopen texty písní zapamatovat jinak, než že se to nadrtím jako strohý text bez melodie, tak nevím, co je na tom pravdy ;-)).

Opakovaně narážím na poznámku, že druidská studia byla dlouhá a náročná a bylo třeba se toho fakt hodně nadrtit nazpaměť. A člověk, který toho hodně zná zpaměti, to celkem pravděpodobně bude občas vyprávět - už proto, aby si tu paměť osvěžil. Druidští bardi mi tudíž dávají velmi dobrý smysl.
The Three highest causes of the True Human are: Truth, Honour, and Duty.

Within Brehon Law the 'Tuath', the family, extends to 'four generations of descent from a common ancestor'. All the rights of an individual existed only within the protection of this grouping. The honour of your kin-group was a thing worth dying for.
It should be noted that the Gaelic word for Honour -'enech' is linked to the word for Face. To lose face within your Tuath was considered a great disgrace, but to allow someone from your Tuath to lose face was seen as worse. The Brehon Law is a collection of legal precedents, tradition and custom. Within Gaelic society they allowed the people to police themselves. Truth, Honour and Justice, instead of just been 'buzzwords', were held to be principles for everyday living.
Čest (nebo také tvář) rodiny nade vše. Dovolit členu své rodiny (a to dost široké rodiny - až do čtvrtého kolena) spáchat bezpráví je horší hřích, než ho spáchat sám.
The Otherworld
In a wider sense too, we need to honour those who have trodden the path before us, our Spiritual Ancestors. Those who maintained the Sacred places and kept the traditions alive, those who sang of the Gods, the Filidh and the Bards.

The Ancestors inhabit the Otherworld, but where is this? It is here and now, it is yesterday and tomorrow. The portals to this world lies all around, a landscape within a landscape. There the ancestors live, not in an afterlife, but it a place where the normal physical rules of time and space cease to exist. A century can last but a minute there, or a minute a century. The pathway to this realm lies behind the 'real' world, hidden until the Mists of Manannan part.
Skoro jako kdyby někdo popisoval Astrální říši, což? ;-)

A taky že ano. Jen byla v té době mnohem menší, zahrnovala pouze oblasti blízké posvátným místům (nemetonům), a odcházeli do ní jen nejmocnější čarodějové (druidi), ti se slabší magickou silou to nedokázali. Až později, když se celková magická síla Keltů výrazně zvýšila, se k těmto "ostrůvkům" říší předků přidala většina národa.

Napadá mě i možný význam "kultu lebek" - lebky jsou kotvami do fyzického světa. Dává to velmi dobrý smysl, protože k čemu můžu mít silnější vazbu, než k části svého vlastního těla? Podobnou funkci mají i křesťanské relikvie.

Pokud je tedy hlava Ochránce Británie pohřbena na posvátném místě, stává se tím, co jeho ducha váže s fyzickým světem a jeho prostřednictvím tudíž i kotvou držící celou Astrální říši.

Znamená to taky, že mocní keltští čarodějové zjevně dokáží po smrti existovat dále, ve spirituální formě ve Starší říši.


Další poznámka se týká reinkarnací - točí se to kolem symbolu kola (to je krásný dvojsmysl, btw), přírodních cyklů, atd. Pokud se duch mocného druida dokáže po smrti přesunout do Astrální říše, dává smysl, aby se z ní později mohl i vrátit. Nemůže to udělat úplně každý, je na to potřeba obrovská magická síla. Ale teoreticky to možné je.
Celtic tales abound with heroes adventuring to the Otherworld, to return with gifts for mankind, new skills, new food sources, knowledge and wisdom. The entrance was often one of the many Tumuli that are spread throughout the landscape. Tertullian states that the Celts 'spend the night near the tombs of their famous men`, so that they might seek knowledge from them. In the first Branch of the Mabinogion Pwyll is doing just this when he sees Rhiannon ride passed. Pwyll himself later becomes the Head of Annwyn, the Brythonic Otherworld. The poet Seanchán Torpéist sought out the burial mound of Ferghus mac Róich so as to learn the 'Tain Bo Cuailgne' (The Cattle Raid of Cooley), which had been lost to the poets of Ireland. The great warrior himself came to tell the tale least it be forgotten.

The Otherworld is both the Realm of the Gods and the Realm of the Dead. It is a strange island across the sea, it is a revolving palace of wonders. It is the land of the young, it is the enticing plain.
Aneb cestování do Astrální říše. Nebo jen na místo, kde je ukotvená k fyzickému světu. Tam je nepochybně možné setkat s předky - starými druidy, kteří v Astrální říši stárnou pomaleji - a poslechnout si jejich vyprávění.
To the Celts, the Gods themselves were seen as the original ancestors, the progenitors and protector of the tribe, provider of fertility. In Gaelic mythologies Bilé, cognate with Belenus and the Brythonic Beli, is referred to as 'the Father of Gods and Men`. Traditionally several royal lines of Wales claimed descent from Beli Mawr. Bilé has been linked to the Daghdha whose name appears to be a title, the 'Good God', who is also given the sobriquet 'Ollathair', that is 'father of all'.
Opět mi prakticky citují z poznámek. Keltští bohové jsou původně lidé - mocní čarodějové. Jsou to strážci Bran - průchodů do Astrálních říší. V keltské tradici jsou bohové často spojováni s konkrétními místy, což tomu přesně odpovídá. Keltové, na rozdíl od židů, netvoří astrální bytosti, ale osobně odchází do Starších říší a stávají se tak živoucími předky nebo bohy (v křesťanské tradici tohle dělají svatí).

Zřejmě ale bude rozdíl mezi těmi, kdo do Starší říše odešli ještě za života, a těmi, kdo se tam zhmotnili po své fyzické smrti. Ti druzí zřejmě budou mladší, odtud tedy nejspíš ta "země mladých". Zásvětí je tedy zemí mrtvých, věčně mladých (respektive velmi pomalu stárnoucích). Komunikují s ním druidi, kteří v požehnaném věku opustili fyzický svět a vstoupili do Starší říše a bohové - což jsou ti nejmocnější z druidů, kteří do Astrální říše začali volně vstupovat už v nízkém věku, dost možná je sami tvoří. Keltští bohové jsou strážci bran (proto jsou obvykle spojováni s konkrétními místy - tam, kde příslušná brána leží) a mohou volně procházet do Zásvětí a komunikovat tam s předky (tedy s těmi, kdo se do Astrální říše dostali), protože bůh je ten, kdo vždy příslušné Zásvětí stvořil.

Keltští bohové jsou tedy těmi, kdo vládnou mocnou magií potřebnou k přechodu "duše" zesnulého do zásvětí. Modlit se k místnímu bohu za posmrtnou spásu své duše tedy má naprosto doslovný smysl.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

The intrusion of the Otherworld into this one is signaled by the appearance of divine beings or unusual animals, or other phenomena such as sudden changes in the weather. Sometimes an otherworldly woman will present an apple or an apple branch, or a ball of thread to follow as it unwinds.
To opět sedí - když dojde k prolínání fyzické reality s astrální říší, tak jsou tvorové a výjevy z astrální říše vidět ve fyzickém světě v podobně přízračných obrazů nad skutečnou krajinou. Čím je prolnutí úplnější, tím jsou skutečnější (méně průhlední) a od jistého bodu začnou i oni vnímat odraz fyzického světa, až nakonec budou schopni i komunikovat (a budou znít jako vzdálené, zkreslené hlasy).

Nabídnutí jablka má symbolický, ale i magický význam - předávání předmětů z astrálního do fyzického světa vyžaduje aktivní magii. Ten, kdo si dokáže nabídnuté jablko vzít, tedy bude zcela určitě mág dostatečně mocný, aby se mohl podílet na věcech, jako je ochrana průchodů či ukotvování astrální říše. Klubko s přízí představuje magické spojení a ukazuje cestu k nejslabšímu místu v Cloně - tedy k místu, kde je nejsnazší s obyvateli Astrální říše komunikovat, případně je tam možné do ní přímo projít.

Pozn:
Zdá se, že existuje spousta mytologie vztahující se ke Keltské tradici v Irsku a Welšsku, ale téměř nic ke kontinentálním Keltům. Na druhou stranu ale Keltové tvořili v podstatě jeden národ - jazykově i kulturně spřízněný. Takže se dá očekávat, že podobné představy a mýty, jaké se vyskytují v Irské mytologii, se dají najít i Bójů. Zřejmě je ale bude třeba vymyslet.

Pozn2:
Očarování (glamour) - schopnost víl (nebo obecně obyvatel paralelního světa) projektovat iluzi na smrtelníky, takže dotyčný například uvidí sál s pokladem místo vlhké a temné jeskyně. Existují prostředky, světské i magické, jak se tomu bránit - například se dívat přes čerstvě utržený čtyřlístek.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Léčivé kameny - obvykle s dírou uprostřed. Protažením novorozence dírou v léčivém kameni mu bylo zajištěno pevné zdraví.

Geas (pl. Geasa) - postvátný, magický slib, tradičně požadovaný druidy, zejména od králů. Slib měl vždy přesně definované podmínky, například nikdy nejíst ptačí maso, protože králova matka byla začarována do ptačí podoby, což jej činí příbuzným ptáků. Porušení geasu typicky znamenalo smrt.

Od králů a pánů se také očekávala štědrost a pohostinství, a to i zcela neznámým poutníkům. Toho, kdo tato posvátná pravidla poruší, potrestají satirové.

Genius Loci - mnoho keltských bohů je spřaženo s konkrétními místy. V každé lokalitě tak bohové mají trochu jiná jména, principy však zůstávají - Římané s oblibou ztotožňovaly keltské bohy s členy vlastního pantheonu a prostě prohlásili, že to je třeba jen jiné jméno nebo aspekt Jupitera.

Plyne z toho, že i v České kotlině pravděpodobně bude podobný pantheon jako v Irské a Welšské mytologii, jen s trochu jinými jmény.


Souvisí s tím také božské rodokmeny (tedy nejen božské, ale i dalších nadpřirozených bytostí). Keltské období se táhne zhruba 600 let, tedy nějakých 20-30 generací. Posledních zhruba 5 generací budou ještě vcelku dobře známí předci, dál to už sahá pomalu do mytologie. A hlavně - předci migrovali a šířili se. To znamená, že kořeny rodokmenu Irských bohů budou pravděpodobně shodné s kořeny božských rodokmenů ostatních keltských kmenů, tedy i Bójů.

Tohle je například rodokmen Tuatha Dé Danann, tedy Children of Danu, rodiny Irských, lidem podobných bohů:

Obrázek

Aby toho nebylo málo, tak Tuatha Dé Danann patří mezi Nemediany, potomky Nemedovy. A Nemed byl údajně přímým potomkem byblického Noa:
The Nemedians were children and followers of Nemed. Nemed was a direct descendant of the Biblical Noah, through Japheth and Magog, Noah's son and grandson. According to the Book of Invasions, Magog settled around the Russian Steppes, the kingdom of the Scythians, where later, Nemed would leave, before migrating to Ireland. See the Nemedians in the Book of Invasions.
Obrázek
<zdroj>

Takže nejen že bohové Irska a Bójů z České kotliny budou pravděpodobně mít společné, nepříliš vzdálené předky, ale ta spřízněnost sahá mnohem dále, až k biblickým postavám.


Pozn:
Gargam (Gargantua) - pevninský keltský bůh. Obr, čas od času přetváří krajinu tím, že vrhá obří balvany a ryje rokle nebo nová koryta řek.

Jiná pozn:
Jména bohů často splývají se jmény míst - řek, význačných kopců a podobně. Ovšem kde vzít keltská jména míst v České kotlině...
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17400
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Magie v šeru dávných věků

Příspěvek od York »

Keltští druidové nebyli jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Karnutském lese na území dnešní Francie. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem.
Opět sněmy někde hluboko v divočině. A zajímavá poznámka o štítu a meči - to by znamenalo, že se druidství a válčení nevylučovalo (což je dost zvláštní, pokud bylo studium tak náročné. Pořádnej vojenskej výcvik taky zabere dost času.)
Západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních Alp a horního Dunaje. Západní polovinu Čech a také Bavorsko obývaly v 6. a 5. století př. n. l. pravděpodobně kmeny, které později vstoupily do historie pod jménem Bójové. V období keltské expanze na přelomu 5. a 4. století př. n. l. se část původního keltského obyvatelstva z území dnešních Čech zúčastnila vojenských tažení přes Alpy do dnešní Itálie a zanechala po sobě částečně vylidněné území. Od počátku 4. století př. n. l. však byly severozápadní a východní Čechy, které dříve tvořily kontaktní zónu s etnickými skupinami Venetů a Ilyrů, postupně obsazovány novým obyvatelstvem přicházejícím patrně ze západní části keltské pravlasti. Od původního obyvatelstva české kotliny patřícího k mohylové kultuře se noví osadníci odlišovali plochými pohřebišti nespálených těl. Pro jejich ztotožnění s Ceasarem uváděnými udatnými válečníky Volky-Tektoságy neeexistují důkazy.
Tažení, které vylidnilo velkou část území? To zní spíš jako stěhování s celými rodinami. Opět tu ale ale poznámka o dvou různých kulturách - původní mohylové a novější s pohřbíváním do hrobů.

Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Boiohaemum, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech – například názvy řek Labe (Albh, Albis – bílá řeka), Vltavy (Vultava – divoká řeka), Ohře (Aga, Agara – řeka, která má rychlý tok), Jizery (Isara – bystrá řeka), pravděpodobně i Mže (Msa), Otavy (Atava) nebo hory Říp (Rif).

Ha! Takže přece jen nějaké původní keltské názvy zůstaly, a dokonce u důležitých řek a míst. Vypadá to, že nějaká jména místních bohů přece jen budou:

Albis, Vultava, Agara, Isara, Msa, Atava, Rif. Otázka je, jestli to mělo stejný rod (mužský, ženský) jako dnes, počítám, že asi ne nutně.
V Čechách známe šest jistých oppid: Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk, na Moravě Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn, snad i Kotouč u Štramberka (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem). Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle a nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v Polabí a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.[1] Typickým příkladem takového osídlení je rozsáhlé hradiště na vrcholu Přerovské hůry u středočeského Přerova nad Labem.
Opět je problém s názvy, tedy nakolik jsou Keltské. Na druhou stranu pokud se zachovaly (s mírnými změnami) u významných řek a kopců, dá se předpokládat, že to u velkých hradišť a oppid bude podobné...
Odpovědět

Zpět na „Dakara“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti