Dakara: filosofická východiska magie a světa

Dakara: diskuse ke hře v duchu Shadowrunu bez technologie ve středověce laděném fantasy prostředí

Moderátor: York

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 9392
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 12. 3. 2016, 21:25

Ve mimoběžné soukromé debatě padla podstatná poznámka, že jsem vlastně nikdy uceleně nesepsal, co jsou hlavní rysy světa Dakary. Tohle je pokus to napravit.


O magii
Magie je akt působení vůle. Mág si prostě něco představí, soustředí se na to a ono se to stane. Má to ovšem spoustu háčků a omezení.

Prvním háčkem je, že ostatní si obvykle přejí něco jiného. Přirozený stav věcí je to, co většina obyvatel světa považuje za normální. Jakkoliv ho měnit je obtížné, protože je potřeba jejich společné působení překonat. Kupodivu to je možné, přestože je jich strašně moc a mág je na to sám, a to díky tomu, že mág se na to zrovna v ten moment soustředí celou svou vůlí, zatímco všichni ostatní to dělají jen povědomě a zcela okrajově. Roli hraje také vzdálenost, takže bez dalších triků může mág kouzlit jen ve svém bezprostředním okolí.

Druhým háčkem je, že realita se změnám přirozeného stavu brání. Obvykle tím, že se snaží mága pořádně zmáčknout. Důsledkem je, že je kouzlení vyčerpávající, a to tím víc, čím větší má změna být.

Mágové ale přišli na různé triky, jak si kouzlení usnadnit. Společné pro ně je, že se nějakým způsobem snaží zmírnit tu "nenormálnost" toho, co dělají. Nechat vzplanout oheň pouhým pohledem je obtížnější, než u toho dělat správná gesta a říkat správná slova, protože svět je zvyklý na to, že mágové u zaklínání šermují rukama a mumlají zaklínadla. Na stejném principu funguje většina magických zákonů. Šaman, který napodobuje let ptáka, se snáze ptákem stane, protože je svět zvyklý na to, že platí magický zákon podobnosti.


Právě z těchto důvodů je mnohem snazší učit se existující kouzla, než kouzlit zcela po svém. Způsobů, jak si kouzlení usnadnit, je ovšem mnoho, takže není žádná "jediná správná magie", kterou by museli všichni všichni praktikovat. Důležitá je také tradice, protože čím déle jsou určité magické postupy praktikovány, tím "přirozenější" se stávají a tím jsou tedy účinnější. Roli hraje i místo, kde je taková magie tradiční, takže má například dobrý smysl v Evropě praktikovat Hermetismus a v Japonsku Onmyōdō, než to dělat naopak.


O světě
Svět Dakary není nutně jen jeden - libovolný svět, kde takto funguje magie, může být součástí univerza. Tyto principy dobře sedí na skutečnou, historicky zaznamenanou magii, ale může v nich fungovat i magie zcela fantastická, postavené třeba na čerpání a používání magenergie jakožto způsobu, jak si kouzlení usnadnit.


O astrálních říších
Astrální říše vznikne tak, že se část reality rozdvojí - obě verze budou vypadat velice podobně, ale v jedné bude nadála velmi silná magie, zatímco v té druhé se kouzlení rázem stane mnohem obtížnější. K takovému "rozštěpení" dochází obvykle ve chvíli, kdy je nějaká civilizace tak magicky rozvinutá, že se v ní z kouzlení stane tím, co je běžné a normální. Zbytek světa se s tím vyrovná tak, že prostě tu vysoce magickou říši "vytěsní" pryč a tváří se, jako by vlastně nikdy neexistovala.

Tento jev v naší reálné historii nastal mnohokrát - oddělil se takto starý Babylón, později Egypt (možná více než jednou), Řecko, Řím, Rudolfínská Praha, ostrov Avalon v Anglii, říše Inků v jižní Americe a mnohé další. Takové oddělení velice často v té "méně magické" kopii reality vedlo k zásadnímu úpadku, který je historicky dobře zaznamenaný. Současně se vždy "ztratí" většina záznamů z doby před rozdělením, protože si je odnesou ti, kdo se přesunou do té magičtější kopie reality.

Rozdělení není nikdy úplné. Vzniklá astrální říše je sice od zbytku světa oddělená, ale stále je mu poměrně blízko a schopní mágové dokáží procházet tam a zpět. Postupem času se ovšem ta oddělená říše čím dál více vzdaluje a je čím dál těžší se do ní dostat a zase se vrátit.


Plynutí času v astrálních říších
V astrálních říších plyne čas pomaleji než v "méně magické" verzi reality, ze které se oddělily. Je to proto, že rychlé stárnutí je také projevem toho, co je "normální". Přirozenou snahou mágů je naopak proces stárnutí zpomalit, což vede k tomu, že se zpomalí celkové plynutí času v říši.

Pokud tedy někdo přejde do astrální říše třeba tisíc let od jejího vzniku, dostane se do stavu, který zestárnul třeba jen o sto let. Ve starém Egyptě tedy stále ještě budou vládnout faraónové a otroci se budou dřít při stavbě pyramid - respektive tedy až taková dřina to pro ně nebude, protože Egyptští mágové budou v astrální říši velmi mocní a jejich magie stavbu velmi usnadní.


Svět Dakary tedy v podstatě vypadá tak, že existuje jedna "základní" časová linie, kde ze světa magie postupně mizí a z ní se oddělují další, kde čas plyne pomaleji, ale magie tam naopak postupně sílí. Tyto astrální říše pak mohou interagovat mezi sebou a občas také s tou "základní" linií.

Ačkoliv jsem používal výhradně příklady z reálné historie, není to jediná možnost - na stejném principu může být postaven svět zcela fantastický a bude stále součástí stejného universa.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 9392
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 21. 9. 2018, 15:49

Poslouchal jsem nějaké úvahy o Hebrejské bibli a mluvili tam o zajímavém metafyzickém pojetí polyteistických systémů: Bohové tam obvykle nejsou sami zdrojem všeho, ale sami pochází z nějakého "metadivine realmu", z nějž jsou potom stvořeni i lidé a fyzický svět.

Úvaha pak pokračovala v tom smyslu, že tohle uspořádání logicky umožňuje existenci magie právě díky tomu, že lidé i fyzický svět pochází ze stejného ultimátního zdroje moci jako bohové - manipulací s tímto spojením je tedy možné docílit schopností vlastních bohům a dokonce i ovlivnit bohy samotné a třeba je k něčemu přinutit.

Další hezká úvaha se týkala toho, jaké věci ve fyzickém světě mají nejsilnější spojení s "metadivine realmem": Obvykle ty, které jsou mu nejpodobnější. Takže pokud je například metadivine realm tvořen živly (primordiální voda, vzduch, země a oheň), tak věci, které jsou tomu ve fyzickém světě nejpodobnější, mají v sobě největší magickou sílu.

Uživatelský avatar
Dorian
Příspěvky: 88
Registrován: 3. 10. 2009, 11:20

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od Dorian » 22. 9. 2018, 14:54

York píše:
21. 9. 2018, 15:49
Úvaha pak pokračovala v tom smyslu, že tohle uspořádání logicky umožňuje existenci magie právě díky tomu, že lidé i fyzický svět pochází ze stejného ultimátního zdroje moci jako bohové - manipulací s tímto spojením je tedy možné docílit schopností vlastních bohům a dokonce i ovlivnit bohy samotné a třeba je k něčemu přinutit.
To je vlastně jedna ze základních tezí západního esoterismu, i když často poněkud maskovaná aby dotyčný okultista mohl působit jako dobrý křesťan. Kořeny toho asi budou v gnosticismu. Jinak ale i kněží vé védské Indii, tedy před klasickým hinduismem, někdy tvrdili že pokud udělají správně rituál že je bohové prostě musí poslechnout a tak vlastně stojí nad bohy. I zásada „dávám abys dal“ je často chápána podobně - pokud je dodáno dostatečné množství obětiny tak božstvo musí poslechnout.

„Meta-divine realm“ ale bude spíše souviset s častým motivem že i bohové podléhají osudu a je po nich požadováno aby zachovávali kosmický řád. Po první z těch věcí je klasicko Řecko a Skandinávie, pro druhou hlavně Indie kde chybující bohové jsou zbaveni mudrci své moci a naopak démoni mohou askezí a ctnostní dosáhnout magické moci dostatečné k ovládnutí vesmíru.

Odpovědět

Zpět na „Dakara“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host